Sakrální stavby

[kacermiroslav]

vlákno vzniklo oddělením od tématu AlexanderII.Nikolajevič. (skelet)

Chrám Spasitele na krvi postavený na místě atentátu. Dnes je tento chrám známý nejvíc tím, že se stavěl 24 a opravoval 27 let, ale ujít byste si ho neměli nechat - stěny zdobí sedm tisíc metrů čtverečních mozaiky, jejímiž autory je více než třicet umělců. Na místě atentátu je mramorová busta Alexandra. Na vnější fasádě je dvacet žulových desek, které zlatým písmem zaznamenávají hlavní události Alexandrovy vlády, věž je vysoká 81 m, nástěnné mozaiky asi do poloviny své výšky zobrazují výjevy z Nového zákona a 144 mozaikových erbů symbolizuje gubernie, kraje a města ruské říše v Alexandrových dobách, které se společně oplakávaly cara.

[Zemakt]

KačerMíra, kam jsi se ztratil chlape? Našel?

[Ljubov]

Mirku, skutečně je tam mramorová busta? Já si to rozhodně nevybavuji a je to pro pravoslavný chrám dost nezvyklý jev. Nad údajným místem atentátu je vytyčená relikvie v podobě kusu mostové konstrukce a chodníku, na nichž měla ulpět carova krev. Místo se nachází v západní části chrámu pod zvonicí. Vypadá takto:



Busty Alexandra II. v Petrohradě samozřejmě jsou, ale o žádné v tomto chrámu nevím, pokud jsem ji nepřehlédla. Kdo ještě nebyl v Pitěru, tak Chrám Krista Spasitele na krvi za vidění i přes davy turistů stojí.

[Pátrač]

No to se nám zde objevili dva ztracení v jeden moment. Ahojte oba.

Ten bod vraždy je ta jakoby nebo opravdová původní dlažba? Velmi realistické. A nebyl by obrázek toho chrámu celý a pár fotek interiéru? Já se tam asi nikdy nedostanu a zaujalo mě to. Pátrač pěkně prosí...

[Stuka]

Ten chrám je krásny. Bola som v ňom, ale už je to dávnejšie a priznám sa, že som vtedy vôbec nezaregistrovala miesto atentátu.
Chrám bol tiež hodne zdevastovaný za komunistov , tak ako mnohé iné chrámy v Rusku. Našťastie nebol zbúraný.

Ljubov, možno od teba chcem veľa, ale potešil by ma aspoň krátky príspevok o chrámoch v Rusku. Koľko ich kedysi bolo, koľko bolo zbúraných, koľko zničených (aspoň zhruba) a koľko ich znova opravili. Aspoň tie najdôležitejšie, alebo tie, čo sa tebe páčia. To úsilie Rusov, opraviť aspoň niečo alebo znova navrátiť krásu tisícov pozlátených veží, ktoré v Rusku kedysi boli - možno by stálo za to o tom trocha pohovoriť.

[Ljubov]

Bod vraždy - ano, ten představuje zachovaný kousek mostu a chodníku, který na tom místě stál v roce 1881. Vypadá velice realisticky, když už nedovolují návštěvníkům, aby si na něj sáhli. Vstup je ohrazen barevnými provazy, jako bývají při prohlídkách zámků, a brankou. Naposledy za ni pustili pouze moskevského patriarchu, aby se místu poklonil.



Proč myslíš, Pátrači, že se tam nikdy nedostaneš?

Ten chrám je krásny. Bola som v ňom, ale už je to dávnejšie a priznám sa, že som vtedy vôbec nezaregistrovala miesto atentátu.
Chrám bol tiež hodne zdevastovaný za komunistov , tak ako mnohé iné chrámy v Rusku. Našťastie nebol zbúraný.

Já se ti ani nedivím, stačilo mít pořád hlavu otočenou nahoru na ikony. Chrám byl poničený, přesně jak říkáš. Přestalo se v něm sloužit v roce 1930, v listopadu 1931 se dohodlo, že chrám bude stržen a rozebrán, ale nestanovilo se přesné datum. Znovu se tato otázka vytáhla v roce 1938 a i tehdy se stanovil plán rozebrání, ovšem přípravy byly narušeny počátkem 2. světové a po roce 1939 už nebyly obnoveny. Nebýt války, asi by Chrám Spasitele na krvi už dnes nestál. Během obléhání Leningradu do něj sváželi mrtvé a měl fungovat jako městská márnice. Po válce sloužil jako sklad dekorací operního divadla. V roce 1961 v chrámu objevili nevybuchlý německý granát a po složité operaci jej z chrámu vynesli a odpálili za městem. S rekonstrukcí zdevastovaného chrámu se naštěstí začalo už na konci 70. let, protože v jeho prostorách naplánovali udělat muzeum. Rekonstrukce trvala až do roku 1997.

Nejde o to, že bys chtěla moc, ale o nesehnatelnost těchto cifer. Nebudu to čísla, kterými by se dnešní Rusko chlubilo, já se je pokusím pohledat, ale troufám si říct, že čísla, pokud nějaká najdu, budou dost podhodnocená. A taky si nechám poslat nějaké fotky ze Suzdalu, abych sem vložila něco, co jsem viděla na vlastní oči.

[Pátrač]

Ljubov - neuvěřitelná krása. U nás jsou krásné kostely a katedrály a na Slovensku samosebou také - když jsem byl třeba v Levoči, tak jsem tam stál jako trouba a dolní čelist jsem hledal někde na podlaze. Myslím tím kostel svatého Jakuba Staršího s jeho 15 oltáři a největším dřevěným oltářem na světě.

Ale to co jsi zde zveřejnila je úžasné. A proč se tam nepodívám, Mám toho moc a moje zájmy jsou trochu jiným směrem. Prostě volné prostředky na cestování skončí jinde. Já byl v roce 1988 v Moskvě, skoro půl roku, takže jsem ledacos viděl, ale dnešní Ruská federace a tehdejší SSSR je při cestování asi tak na 200 životů.

Dík za fotky, je to krása.

[Stuka]

Fakt krása a obdiv k reštaurátorským prácam.

ale o nesehnatelnost těchto cifer.

Aha, myslela som, že už to v Rusku zmapovali. Viem iba to, že tá devastácia a najmä totálne zničenie chrámov bola strašná.
No, verím že sa k niečomu dopátraš, kto iný ak nie ty. Podávaš vždy informácie, ku ktorým sa my tu nijako nemôžeme dostať. Daj sem určite chrám, ktorý ťa niečím oslovil, ohúril, alebo je ti niečím blízky. Bude to určite skvost a nie všeobecne známy. Teším sa a vďaka dopredu.

[Ljubov]

Kostel v Levoči bych také ráda viděla, stejně jako katedrálu sv. Alžbety v Košicích.

Jiné priority chápu, ale nikdy to Pátrači úplně nevylučuj, nikdy nemůžeš vědět, co se může stát a třeba se do RF podíváš ještě jednou. Její procestování je sice za jeden život nemožné, ale totéž lze říct i o ČR. Je sice neporovnatelně menší, ale památky jsou zde rozmístěné mnohem hustěji. Ani za patnáct let neznám celé Brno.

Nějaké seznamy už mám a dávám je dohromady, ale mezi sebou se liší o tisícovky chrámů. V roce 1918 mělo Rusko okolo 54 000 chrámů, v roce 1989 jich ale bylo jen okolo 7000. Dopočítala jsem se ve jmenném seznamu asi dvou tisícovek chrámů, ale pořád někde chybí skoro 45 000. Proto tvrdím, že přesná čísla těžko někde najdeme. Nicméně sem vložím ty tabulky s oblastmi a počty, i když bude pořád tolik objektů chybět. Aspoň něco budeme mít v ruce. Jinak mě těší oživnutí tak starého tématu, uvidíme podle diskuze, ale takové vlákno zajímavých chrámech a tipech na návštěvu.. to by nebylo zlé.

[Stuka]

ale takové vlákno zajímavých chrámech a tipech na návštěvu.. to by nebylo zlé.

Rozhodni sama, či to chceš mať tu, alebo zvlášť.

Dám do pozornosti drevené kostolíky na Slovensku. Aspoň dva:
- najstarší (r.1500) rímskokatolícky v Hervartove /okres Bardejov/ sv.Františka z Asissi



- a asi architektonicky najhodnotnejší postavený ešte stále bez jediného klinca gréckokatolícky sv. Michala Archanjela v Ladomirovej (1742)



Veľa drevených kostolov je aj v Čechách a samozrejme v Rusku (našťastie aspoň nejaké ostali). Tento (buď bol čiastočne prenesený z iných miest a tu zložený alebo niečo znova postavené, pretože pôvodný tuším vyhorel - to neviem presne)
Kižský pogost - zaujímalo by ma, čo znamená slovo pogost, či sa to dá preložiť. Je na jednom z ostrovov Onežského jazera. Všimnite si, zo šindľov poskladané kupole, typická ruská výzdoba, musela dať prácu, ale ak som dobre rozumela, tieto už nie sú pôvodné a už sa teda asi nerobili po starom - tj. bez jediného klinca.

[Ljubov]

Ty dřevěné kostelíky jsou opravdu krásné!

Kiži pogost, a zrovna zde vyobrazený Preobraženský chrám, je z roku 1714. Vznikl na místě staršího dřevěného kostela, který v 17. století zcela lehl popelem. Stavba, kterou vidíme, je složená z prken z počátku 18. století, ale při rekonstrukci v 90. letech byly v interiéru použity hřebíky a další kovové prvky, aby se zajistila větší bezpečnost a stabilita stavby. Za jejich použití byli restaurátoři ještě hodně dlouho kritizováni. Takže stavba je z větší části původní, ale hřebíky už obsahuje.

Pogost se přeložit dá velice snadno, je to raněstředověké staroruské slovo, složené z předložky po a kořene gosť (host). Nejprve to označovalo místo, kde se zastavil kníže při výběru daní a pohostili ho tam. Později se to začalo používat jako označení pro typ malé sídelní jednotky, v nichž se začaly od 11./12. století stavět kostely. Ve 13. století byl pogost něco jako farnost, administrativní jednotka. Od konce středověku pogost značil vesnickou usedlost se hřbitovem, a ještě o něco později už jen vesnický hřbitov.

Už mi došly některé fotky, které jsem pořídila před rokem a půl v Suzdalu, kde se nachází muzeum staré dřevěné architektury pod širým nebem, takový ruský skanzen. Největší chrám je z roku 1756 a byl do Suzdalu přenesen z blízké vesnice Kozljaťjevo. Další chrám je z roku 1776 a do Suzdalu ho přivezli z vesnice Patakino. Ve skanzenu jsou i staré řemeslné dílny, domy, studna, některá obydlí jsou dobově zařízena a dají se navštívit a interiéry fotit.




Blíže k nám chrám Vzkříšení Krista z Patakina, za ním Preobraženský chrám








Některé objekty byly dost živé.

(Neumím moc dobře fotografovat.)

[skelet]

Boris?

[Ljubov]

Boris (v rámci prodloužení off-topicu, který ti u jiných tak vadí, totiž můj domácí kocour) není mourek, má černou barvu a ani by ho nehlo, aby jel přes půl Evropy se vyvalit k oknu. Je to jedna z místních polotoulavých koček, která dobře ví, že turisté ji nakrmí a pohladí. Místní kočky byly naprosto bezproblémové, horší je to s toulavými psy, kteří mohou být hladoví a agresivní. Je opravdu dobré si na ně dávat kdekoliv v Rusku pozor a neprovokovat je, zvlášť pokud máte s sebou malé děti. Jsou vyhublí, nemocní a podráždění, takže je lepší se od nich držet dál.

[Stuka]

Pekné. Vidím, že aj tebe učarovala stará drevená architektúra. Bola som zvedavá, kde je Suzdal, tak som zagúglila a vidím, že leží v nejakej zaujímavej oblasti - z historického hľadiska najstaršej. A samotný Suzdal

je městská rezervace, součást zlatého prstenu Ruska.

Môžeš povedať bližšie, čo je to ten zlatý prsteň Ruska?

K Borisovi - ktorý ostal doma, prima meno. Máš rada ruské mená, to je samozrejmé, ale ja tiež. Môj prvý pes sa volal Gríša, druhý Saša a fenka Lara (keď hnevá tak je Lavrija) Aj keď to asi ruské nie je.

[Ljubov]

Saša, Gríša i Lara jsou krásné grecizmy, Larisa bylo moje vysněné jméno, ale málokdo dostane jméno, s nímž by byl spokojený. Lavrija existuje, je to ženský ekvivalent k Lavr, Lavrentij – Vavřinec. Používá se velice zřídka. Vybrala jsem nějaké tradiční staroruské jméno z bylin a pohádek, ovšem literární Borisové byli nepochybně inteligentnější, než je můj kocour.

Ruská dřevěná architektura je velmi krásná, ale mám ráda i moskevské naryšinské baroko a nejvíce středověké kamenné chrámy ve stylu ruské gotiky. Určitě sem ještě nějaké tipy na výlet přidám. Suzdal je ale můj top. Mrzí mě, že mi nedošlo, jak by se hodila mapa, ale někdy se zapomínám a neuvědomím si, že Suzdal není známý jako Šumperk. Město je dost malé, asi 9 000 obyvatel, leží ve Vladimirské oblasti, jedné z nejdříve osídlených. Okolí Vladimiru bylo plné stovek chrámů, žel většina z nich byla poškozena na počátku minulého století. Vladimir a Suzdal patří mezi ruské perly, které byste neměli minout.

Suzdal i Vladimir jsou součástí tebou zmíněného zlatého prstenu nebo zlatého kruhu Ruska. Jedná se o soubor měst (nejčastěji se uvádí osm až dvacet), která jsou rozmístěna kolem Moskvy, a jejich propojením mezi sebou získáme kruh. Města jako Vladimir, Suzdal, Kostroma, Ivanovo (dříve Ivanovo-Vozněsensk), Rostov, Sergijev Posad, Pereslavl-Zalesskij, Murom, Kaljazin atd. mají nejcennější památky, většinou na seznamu UNESCO, zachoval se v nich středověký ráz a je to velké lákadlo pro turisty. Všechna tato města mají kreml, řadu starých kostelů a historické jádro, koncentrují se tam prodejci ruských suvenýrů, lokálních výrobků a potravin. Pro Suzdal je typická medovucha, velmi silný nápoj z vody, medu a přísad podobný medovině.


Omluvte menší nepořádek ruských kolejí.

K Suzdalu mám hodně blízký vztah, mám ho velice ráda, díky své malé velikosti je nejvíce autentický a doslova nabitý starými chrámy. Jeden z nich je můj nejoblíbenější vůbec – nepoeticky nazvaný Chrám useknutí hlavy Jana Křtitele. Tento chrám je z roku 1720, nachází se velmi blízko centrálního náměstí. V interiéru je vyzdoben dost chudě a jednoduše, a snadno si ho zapamatujete podle zvláštní věžičky. Ani nevím, co se mi na něm tak líbí, ale má pro mě genius loci. Ta poslední děsná fotka je moje.















Panorama Suzdalu:





Chrám Borise a Gleba:



Spassko-Jevfimijevský klášter:



Kreml v Suzdalu - jediné hodiny v Rusku, kde je místo číslic prvních 12 písmen kyrilice.



Výmalba kremlu:



Na hlavním náměstí je Chrám Vzkříšení Krista z roku 1720, pod ním se každý den konají trhy, kde místní nakupují ovoce.



Jestli bude zájem, přidám další, i nenavštívené lokality. A hlavně ten seznam zničených chrámů.

[Stuka]

Jasné, že je záujem, pridaj ďalšie zaujímavé lokality. A tiež tie počty zničených chrámov, prípadne aj zachovaných, obnovených - ak sa dá k tomu dopátrať aj niečo bližšie (len teda som nechcela, aby to vyzeralo, že ťa naháňam).

Dozvedám sa samé nové veci. Priznám sa, že Suzdal a zlatý prsteň Ruska bol doteraz pre mňa neznámy. Taktiež výraz "genius loci" som počula prvý krát a už som si ho našla - označenie určitej charakteristickej atmosféry, ktorú má dané miesto. Jednoduché označenie niečoho výnimočného na čo slová nestačia. To si zapamätám.

Pekné pamiatky si vybrala. Je zaujímavé, že mnohé stavby, ktoré sú príliš okázalé, vyzdobené, farebné, trblietavé až vyčačkané - nie sú častokrát z historického a architektonického hľadiska tie najcennejšie. Či už v Rusku alebo aj inde vo svete, musíš tie najväčšie klenoty často hľadať niekde zastrčené, nie v centre turistického záujmu a keď ich nájdeš, hľadíš na jednoduchú stavbu, niekedy aj čiastočne zničenú, so skoro prázdnym interiérom. Znalcovi sa však pri nej podlamujú kolená

[Ljubov]

Začneme celkovými počty:
Rok 1917 – 54 174 chrámů, 25 593 kapliček a kaplí, 1025 klášterů
Rok 1987 – 6893 chrámů, ? kaplí, 16 fungujících klášterů

Tady jsou seznamy: nejprve následují oblasti RF a někde jsou vyčleněna i města. Dávala jsem to dohromady z více zdrojů. Bohužel u tak velkého města, jako je Sankt Petěrburg, jsem nenašla detailnější počty. Někde mi asi vypadalo písmeno o, poněkud mi stávkuje klávesnice. Bohužel nám někde zmizelo okolo 45 000 chrámů, o kterých si popravdě nevím, co myslet. Byly rozebrány, zničeny? Rozhodně se všechny nezachovaly, ale bohužel, nevím, kde tyto informace opatřit. Výzkum, kolik budov padlo za oběť režimu, probíhá, ale potýká se s řadou problémů. Nejsou peníze na opravu, špatně se dohledávají počty – o sčítání chrámů z roku 1917 nemůžeme mít žádné iluze, protože sčítací praktiky té doby jsou z druhu sci-fi. Řada chrámů byla zničena během druhé světové války. Řada nových se zase postavila na místě, kde předtím nestál žádný chrám. Počty opravovaných chrámů jsem nenašla vůbec. Nicméně, mezi Rusy je o jejich rekonstrukci velký zájem. Velkou práci odvedli i duchovní, kousek od Vladimiru jeden pop uspořádal facebookovou sbírku na opravu malého chrámu a získal nejen peníze, ale i dobrovolníky. Existuje několik webů, které popisují, co mohou zájemci o přispění udělat, založila se konta, kam lze poslat peníze. Oprava chrámů je také dost typická pro některé politické činitele, kteří ví, že tím získají plusové body u svých voličů. Toto se děje hlavně ve velkých městech. Na vesnicích pomáhají studenti, duchovní a obyčejní lidé. V online anketě se pro opravu chrámů vyslovilo 90% hlasujících. Naděje je.



Mám i čísla mimo RF, ale jejich důvěryhodnost je ještě nižší. Musíme mít na vědomí, že toto jsou čísla pravoslavných chrámů. Ve střední Asii byly zničeny tisíce mešit, které nejsou započítané, stejně tak katolické kostely v Kaliningradu a protestanské kostely v Pobaltí a všudypřítomné synagogy. Chybí i detailní čísla z Kyjeva.



V roce 1991 vystoupil v New Yorku tehdejší patriarcha a vybízel k rekonstrukci a znovuotvírání klášterů. Z jeho proslovu víme, že mniši na konci SSSR obývali jen 16 z původního tisíce klášterů. Řada objektů byla také zatopena při stavbě vodních nádrží. Z těch fotek je mi až zle.



Napřed jsem si myslela, že jsem se někde ve slově genius loci přepsala. Neumím to jinak nazvat, přitom je to obyčejný, rozpadající se kostelík, v Suzdalu jsou desítky větších, udržovanějších a cennějších, ale tady jsem se na první pohled do stavby zamilovala. Je tak prostá, obyčejná, jednoduchá, ale tak nějak skutečně ruská. V roce 2015 se začalo s malými opravami, ale dost možná se tento chrám časem zřítí. Naplno jsem si při pohledu na něj uvědomila, jak čas pomíjí.

Další lokality budu dávat postupně. Většinu fotek mám na počítači v Rusku a nikomu se nechce mi je přeposlat.

Jo, ale zajímá mě, jaká místa jsi v Rusku navštívila? Kromě Sankt Petěrburgu. Které se tobě líbilo?

[Stuka]

Vďaka Ljubov za ten zoznam. Čísla sú hrozné. Myslím, že tých 45.000 chrámov je možno zhruba číslo, ktoré zahŕňa počet zničených chrámov - úmyselne v rámci čistky proti cirkvi a potom tie, ktoré sa zbúrali za iným účelom alebo schátrali natoľko, že neskôr museli alebo boli radšej zhodené. A to hovoríme o Rusku - a ako správne uvádzaš, počet stavieb z roku 1917 nemusí byť správny, môže byť aj podhodnotený. Ak by sme mali spočítať sakrálne stavby v celom ZSSR (neviem, či to niekto raz urobí a či sa to vôbec ešte dá - bola by to monumentálna drina) a ich ostávajúci počet po veľkých čistkách prípadne až k obdobiu rozpadu ZSSR - určite by tie čísla išli do stá tisícok, rovnako ako aj číslo stavieb zničených a zbúraných.

Našla som (pre zaujímavosť), že v Mongolsku v 40 tych rokoch keď tu bola Mongolská ľudová republika bolo zbúraných 800 kláštorov a celkove vyše 2.200 budhistických budov (neviem ale či tie kláštory sú v tomto čísle zarátané alebo ich treba brať zvlášť) a len jeden kláštor ostal funkčný cez komunistickú éru a ako jeden z mála aj nebol zničený - kláštor Gandan v Ulanbatáre. To je tiež hrozné.

No, v Rusku som bola zatiaľ málo. V Petrohrade - samozrejme - je to skvost a perla o tom žiadne pochyby. Ťahalo ma to tam z dvoch dôvodov - chodiť po miestach kde pobýval Dostojevskij a vidieť Ermitáž (a umrieť ). Bohužiaľ, do Ermitáže som sa nedostala. Potom som navštívila iba Novgorod a dvakrát som bola v Soči. Mala som ísť v roku 2010 na vojenskú prehliadku do Moskvy pri príležitosti skončenia vojny, ale ... bohužiaľ zasa sa to nepodarilo.

Rusko je tak veľké, že ťažko povedať, kde by ma to tiahlo najviac. Určite Ermitáž - tá na prvom mieste a potom Sibír. Najlepšie transsibírskou magistrálou cez celé Rusko - takéto zájazdy už sú. Máš nejaké miesta v Rusku, ktoré by ťa lákali a ešte si ich nevidela?

[Ljubov]

Děkuju za zajímavé mongolské cifry, ten jediný zachovaný funkční klášter je dost smutný. Hodně děsivé jsou i snímky zatopených měst a klášterů, před několika lety bylo velké sucho a Volha poklesla natolik, že odhalila zbytky zatopených chrámů:

Toto kdysi bylo klášterním komplexem a městem Mologa v Jaroslavské oblasti




Dnešní stav



Chrám v bývalé vesnici Krochino:





Zachovaná zvonice v Kaljazinu, klášter a kostel byly zatopeny:





V našem seznamu bohužel chybí všechny nepravoslavné stavby, mešit i katolických chrámů bylo velké množství i v Rusku a nikdo je ještě nepočítal. Pravoslavné chrámy mají přednost, což je pochopitelné. Ale někde se začít musí a mě osobně velice motivuje a těší zájem těch obyčejných Rusů jako jsem já, na stávajícím stavu něco změnit. Když vidím, že lidi střední třídy, která si žije v porovnání s českou o dost hůře, přispívají na opravu kostelů, mám dobrý pocit.

Touha vidět místa Dostojevského do Petrohradu vedla i mě. Na Sibiři jsem sice už byla, ale magistrálou jsem ještě nejela. Zájezdů s cestou po ní se ale koná hodně.

Na Rusku mě láká ještě mnoho míst, tady je takový malý výběr:
Kostroma:





Vologdská oblast a ruský severozápad:







Novojeruzalémský klášter v Iskře:



vesnice Pljos, kterou proslavila malba významného ruského impresionisty Isaaka Iljiče Levitana


Malba Levitana


Zobrazený kostel

a klášter Ferapontov:

[Stuka]

Pravda, zabudla som na ostatné stavby inej viery než pravoslávnej, ktorých tiež v Rusku muselo byť veľa ( a aj je).
Tie zatopené chrámy - je to smutný pohľad. Na druhej strane ma napadla kacírska myšlienka, že obrovské Rusko nech by bolo hocijako bohaté, tak by sa aj tak nemohlo postarať o všetky pamiatky - je ich strašne veľa. Nejaké percento devastácie, zničenia a zatopenia by vždy muselo byť. Len teda Rusko má navyše tú neslávnu čistku v rámci ktorej bolo úmyselne a nezmyselne zničených veľa stavieb.

Tiež mám v úcte ľudí (všade vo svete našťastie sú), ktorí síce nie sú bohatí ale prispejú na obnovu alebo priložia zadarmo ruku k dielu. Bez nich by nebolo veľa pamiatok a prírodnej krásy zachované.

Dala si pekné fotky miest, ktoré chceš navštíviť a napadlo ma, že je iste ťažké z nich vybrať, pretože Rusko je tak obrovské a plné zaujímavostí, že by nestačilo ani 10 životov na prejdenie všetkého.

Vyberiem iné miesto, tiež sakrálne, aby som ostala v téme ale spojím ho s niečím, čo ma v poslednej dobe zaujalo - s hudbou. Chrám sv. Petra v Ríme má kopu zaujímavostí ale je tu ešte jedna zvláštnosť.
Asi v roku 1630 zložil Gregorio Allegri slávne Miserere mei, Deus pre pápeža Urbana VIII. - ktorý mohol byť spievaný len 2x počas veľkonočných sviatkov v Sixtínskej kaplnke, keď slúžil v rámci omši samotný pápež. Dielo sa vyznačuje krásou najmä keď zaspieva z vyvýšeného miesta soprán (kedysi kastrát) akoby vtedy zaznel hlas anjela. Miserere sa nesmelo opisovať, aby nemohlo byť spievané mimo Sixtínskej kaplnky. Za jeho prípadný opis hrozil trest exkomunikácie. V r.1770 však boli známe už 3 jeho kópie. Jedna bola vo vlastníctve portugalského kráľa , druhú mal v držbe skladateľ Martini a tretiu vlastnil cisár vo Viedni. Cisár Leopold I., keď sa dopočul o kráse Miserere požiadal Vatikán o jeho kópiu a dostal ju, ale vraj bola hrozná, po zaspievaní neznela ako originál.
Tá kópia, čo sa dostala do vlastníctva Martiniho vznikla kuriózne. Cez Veľkú noc 1770 si prišiel Miserere vypočuť 14-ročný Mozart aj so svojím otcom a doma potom spamäti napísal jej opis. Zašiel si skladbu vypočuť aj druhý krát počas sviatkov a urobil nejaké opravy a kópia bola na svete. Potom sa stretol s Martinim a jemu asi kópiu prenechal a pravdepodobne sa urobilo z nej kópií viac (Mozartova kópia sa ale nezachovala)a práve vďaka týmto kópiám zaznelo Miserere v plnej svojej sláve aj inde v Európe.

Miserere sa dnes spieva vo viacerých verziách. Mne sa páči tá jednoduchá, ale spievajú sa aj "ozdobené".
Hlavný motív skladby sa opakuje, takže stačí ak vydržíte vypočuť si aspoň prvé 2 minúty. Mne sa práve táto verzia páči kvôli vyzretému sopránu, ktorému dirigent stanovil dôraz (zväčša spieva v jednoduchých verziách tú pasáž dievča, ktoré ešte nemá v hlase tú silu). Takže Veľká noc je predo dvermi a tá už je skoro 400 rokov spätá s Miserere v katolíckych sakrálnych stavbách.
[youtube]fcWo1hKHu40[/youtube]