Ikarus Orkan – Jugoslávský bombardér
[align=justify]Ikarus Orkan vznikl jako soukromá iniciativa trojíce mladých konstruktérů inženýrů Radojkoviće, Szostariće a Marjanoviće jako pokus vytvořit dvoumotorový elegantní bombardér. Na konci roku 1937 byla hotova většina dokumentace k prototypu a byl hotov dřevěný model jehož testování bylo realizováno počátkem roku 1939 v aerodynamickém tunelu v Paříži. Generalní štán Leteckých sil Jugoslávie byl zaujat možnostmi tohoto stroje a rozhodl se ho zařadit do soutěže o nový dvoumotorový bombardér. Hlavním propagátorem vývoje stroje se stal major Savo Momčilovič z armádního leteckého institutu. Tento stroj měl velice jemné aerodynamické tvary s eliptickým průřezem trupu. Použitý profil křídla byl NACA23012 s tloušťkou kořene 12% a s hranou 6%. Vypočtená rychlost byla 500 km/h s pohon realizovaným dvojící motorů 14 válcových motorů Hispano Suiza 14AB s výkonem 492 kW.[align=justify]Smlouva o stavbě prototypu letounu “Orkan” byla podepsána 14. března mezi Hlavním leteckým štábem a společností “Ikarus AD”. Celková hodnota kontraktu byla 6.385.000 dinarů s podmínkou že stroj bude dodán do 14. června 1939. [align=justify]V této počáteční fázi byly předpokládany tyto parametry: maximální rychlost 500 km/h, stoupavost 4000m za 40min 30 sec., bojový dolet 1200km s nákladem 800 kg bomb. [align=justify]Výzbroj měla dále zahrnovat dvojíci kanónů Hispano Suiza typ 404 kalibru 20 mm a dvojice kulometů FN kalibru 7.92 mm instalovaných v kořeni křídel po stranách trupu. Obranu stroje v horní zadní polosféře reprezentoval jeden kanón Oerlikon FF ( 20 mm) a jeden pohyblivý kulomet ráže 7.92 mm pro obranu zadní dolní polosféry.
[align=justify]Původní projekt s motory Hispano Suiza 14AB[/align]
[align=justify]Jednalo se o letoun celokovové konstrukce se skořepinovým trupem. Vztlakové klapky byly ovládány hydraulicky. Celý potah byl tvořený panely z duralového plechu. Posádka byla složena ze dvou mužů: pilota a střelce. Celá příď vytvářela velkou prosklenou kabinu z plexiskla, což zajišťovalo dobrou viditelnost. Původní projekt počítal i s rozsáhlým prosklený spodkem avšak během stavby prototypu byla tato idea opuštěna a spodní část byla pokryta panely z duralového plechu. Ve spodku trupu se ukrývaly i dveře pro vstup posádky a dveře pumovnice. [align=justify]Stroj byl hornoplošníkem se zdvojenou ocasní plochou, hlavní křídlo bylo uloženo beze vzpěr na dvojici průběžných ocelových nosníků. Na křídlech byla umístěna dvojíce motorových gondol, které obsahovaly zatahovací podvozek a ocelové lože motoru. Podvozek byl plně zatahovací.[align=justify]Elektronické vybavení byly domácí provenience od výrobců , “Mikron” a “Teleoptik”.. “Teleoptik” vyvinul přístroje veškerou avioniku. Tyto přístroje domácí produkce schopné předávat pilotovy informace o poloze klapek a stavu podvozku měly zvokový signál který doplňoval světelné kontrolky.
[align=justify]Francouzký výrobce “Messier” produkoval dle Jugoslavských specifikací celou hydrauliku a přistávací zařízení. Tento systém nejen že ovládal veškeré přistávací zařízení, dveře bombovnice, posuvný krýt střeliště a klapky ale i chladící kanály. Orkan byl také vybaven vnitřním komunikačním systémem domácí konstrukce, Kyslíkovým dýchacím rozvodem systému Teleoptik M-38 , kamerovým vybavením střelce/ bombometčíka. Teleoptik také zkonstruoval hydraulický pohon pohybu zadního kanónu s elektrickým jištěním ( mělo to zabránit ustřelení vlastního ocasu ?).
[align=justify]Prototyp s motory FIAT A-74RC 38[/align]
[align=justify]Jednalo se o dosti pokročilý projekt což způsobovalo značná zpoždění v přípravě součástí. Navzdory tomu, je zřejmé že kdyby nedošlo k problémům s motorem (viz. níže), tak prototyp byl připraven k prvnímu letu již na podzim 1939 . Největším problémem který nastal však byl zákaz exportu veškerého válečného materiálu tedy i motorů z Francie. Což znamenalo že původně objednané motory Hispano Suiza nemohly být dodány a po konzultacích s hlavním leteckým štábem byl vybrán Italský motor FIAT A-74RC 38, který byl používán u stíhacích strojů FIAT G. 50 a Macci MC. 200 Saeta. Tato změna dodavatele pohonné jednotky měla též za následek nárůst ceny prvního prototypu.
[align=justify]Změna motoru způsobila mnoho dalších problémů a především změnu polohy těžiště, což si vynutilo mnoho konstrukčních změn. Nějaké změny se také týkaly výzbroje a počet kanónů byl snížen na dva. Ale celkové vypočtené výkony se poté jevily vyšší. Prototyp letounu Orkan byl dokončen v dubnu 1940 první let byl plánován v témž měsíci. Avšak additional fittings and trimming spozdilo první let na červen téhož roku. První let se konal na Bělehradském letišti 24. června 1940.
[align=justify]Prototyp před prvním letem[/align]
U řízená zasedl kapitán I. třídy Dušan Milivojevič. Byl to zkušený pilot a před tím měl mnoho zkušebních letů s jugoslávskými letouny Dornier Do17K. Asi po 14 minutovém letu, se pokusil s Orkanem přistát, ale ztratil rychlost a zřítil se z výšky asi 6 metrů a narazil na zem. Motorové gondoly s podvozkem, vrtulea břich trupu byly zničeny. Komise měla pochyby o letových schopnostech stroje a dříve než dala svolení k opravám požadovala nové testy v tunelu. [align=justify]Vzhledem k okupaci Francie však došlo k dalším průtahům. Pro zkušební lety opraveným strojem byl vybrán zkušební pilot Aca Stanojevič, který měl zkušenosti s mnoha letadly a kluzáky. První let byl uskutečněn s opraveným strojem 19. února 1941 a poslední 5. dubna 1941. Celkem bylo realizováno 13 letů. Pilot výhled pilota byl vynikající a umožňoval výbornou orientaci [ Jinde se naopak uvádí špatný výhled způsobený četnými odlesky ve skleníku pilotovy kabiny ?? což mělo být i příčinou havárie kapitána Milivojeviče. Tak nevím]. Stroj měl výborné letové vlastnosti a naopak od předchozí varianty nebyla pozorována tendence do vývrtky při poklesu rychlosti. Při 2/3 výkonu dosáhl stroj snadno 400 km/h což ukazovalo že bude pravděpodobně dosaženo vypočtené maximální rychlost 545 km/h. Důvod proč byl první let realizován na snížený výkon bohužel není nikde uveden. Testovací pilot který měl možnost vyzkoušet Italskou Breda 88 a Curtiss A-18 z USA hodnotil Orkan jako lepší a výkonnější stroj.
[align=justify]Prototyp ve standardní kamufláži Jugoslávského královského letectva[/align]
[align=justify]Výzbroj tohoto prototypu zahrnovala jeden kanón Hispano Suiza typ 404 kalibru 20 mm a jeden kulomet kalibru 12.7 mm instalovaných v kořeni křídel po stranách trupu. Obranu stroje v horní zadní polosféře reprezentoval jeden kanón Oerlikon FF ( 20 mm) nebo kulomet SAFAT 12,7 mm (prameny se různí) a jeden pohyblivý kulomet ráže 12.7 mm pro obranu zadní dolní polosféry. Pumovnice umožňoval nést náklad do 1000kg bomb. Určitou nevýhodou bylo to že pumovnice neumožňovala instalaci bomb větší ráže než 106 kg.[align=justify]Plánovaná sériová výroba nebyla nikdy realizovaná. Bylo plánováno vyzbrojit tímto strojem jeden bombardovací pluk. Do bojů dubnové války stroj nijak nezasáhl. Prototyp Orkanu byl ukořistěn a zkoušen u Luftflotte 4 od 25. května 1941. V září 1941 byl poškozený stroj vlakem přesunot do německa. Občas kolují zvěsti že jeho konstrukce ovlivnila Focke Wulf Ta 154. Šádné další podrobnosti o jeho osudu nejsou známé.
[align=left]Parametry stroje
Rozpětí 13,25 m
Délka 10,00 m
Výška 3,20 m
Nosná plocha 26,00 m2
Hmotnost prázdného stroje 2870 kg
Startovací hmotnost 4500 kg
Projektovaná maximální rychlost 545 km/h ve 4000 m
Projektovaná maximální rychlost 468 km/h u země
Stoupání 4000 m - 4 minuty 12 sekund
Dostup 11000 m
Dolet 1200 km[/align]
