Rogožarski R-313
V nově vzniklém království SHS byly postupně založeny letecké výrobní podniky Rogožarski (Prva srpska fabrika aeroplana Rogožarski) a Ikarus (dnes Ikarbus) a firma Simovič SIM, která pozdějí fúzovala se zavody Rogožarského. V roce 1937se závodech Rogožarského přistoupilo k projektování lehkého dvoumotorového bitevního/bombardovacího letounud pod označením R-313. Samotný projekt reflektoval požadavky soutěže na nový lehký bombardovací a bitevní letoun Jugoslávského královského letectva. Tyto požadavky byly nosnost 400kg pum na vzdálenost 1300km, maximální rychlost přesahující 460km/h a kanónová výzbroj. dalším požadavkem byl pohon jímž byl československý motor Walter Sagitta I-SR jenž zajišťoval výkon 368 kW tj. 500 hp. V čevnu následujícího roku byl na Bělehradském aerosálonu veřejnosti představen dřevěný model nového stroje. Model prý vzbudil značnou pozornost prince regenta Pavla jenž u něho rozmlouval s konstruktéry. Za duchovního otce projektu lze považovat inženýra Simy Milutinoviče. Dodnes dochovaný dřevěný model se nalezneme v Bělěhradském leteckém muzeu. Prototyp stroje byl dokončen koncem roku 1939 a k zalétávání se přistoupilo počátkem roku 1940. Některé prameny uvádějí jako datum prvního vzletu 11. leden 1940 jiné však až 11.únor téhož roku. V průběhu státních zkoušek bylo dosaženo těchto výkonů: 376 km/h při letu u země a 460 km/h při letu ve výšce 4000m, což lze vzhledem k slabým motorům považovat za vynikající výsledek. Prototyp Stroj využíval jako pohon československé motory Walter Sagitta dle armádní specifikace, ale vzhledem k tomu že konstruktéři si byly vědom jeho malého výkonu již od počátku se uvažovalo s instalací silnějších motorů Hispano Suiza HS Y o výkonu 686 kW ve výšce 3600m používaných např. u stíhacích strojů Ikarus Ik-2 a Rogožarski Ik-3. K stavbě těchto prototypů však již nedošlo stejně jako k uvažovanému nahrazení těchto po okupaci československa a porážce Francie nedostatkovým motorům vmotory Daimler-Benz DB-601A a Rolls-Royce Merlin III (1,030 HP). Dalším faktorem se koncem roku 1940 stalo to, že se usílí konstruktérů přesouvou na vývoj nového a podtstně výkonějšího stroje Ikarus/Rogožarski Ik-5 u něhož se předpokládala maximální rychlost okolo 600km/h. Všem těmto plánům však učinila konec tzv. Dubnová válka (Aprilski rat ). Krátce před jejím vypuknutím vláda obědnala malou sérii 8 strojů, dle některých zdrojů se mělo jednat o vylepšenou verzi vybavenou motory HS??. Na této sérii však pravděpodobně nebyly ani zahájeny práce. Jedný prototyp byl v době vypuknutí bojů přesunut na letiště v Mostaru a odtud se pokusil o přelet do Řecka přetížený stroj však havaroval, došlo však pouze ke zničení podvozku. Další osudy nejsou známé, ale objevují se inforamce že se havarovaný letoun podařilo opravit a zařadit do letectva NDH Nezavisla Država Hrvatska.
Dřevěný model
Princ-regent Pavel na návštěvě aeroslonu
Popis stroje a jeho konstrukce
Sima Milutinovič navrhl svůj stroj velice účelně s trupem eliptického průřezu s dlouhým a bohatě proskleným prostorem pro posádku, který jí nabízel dost prostoru a zajišťoval co nejlepší výhled. Pilot byl usazen vpředu před křídlem a za ním se nacházelo vyvýšené stanoviště pozorovatele/střelce. Ve spodní části trupu byla vytvořena uzavíratelná vnitřní pumovnice vybavená přepážkami. Zadní část trupu ukončovaly dvojité ocasní plochy charakterizované svislými kormidly eliptického tvaru a jednoduchou vodorovnou výškovkou opatřený jediným pohyblivým prvkem. trup samotný byl vyroben zajímavou technologií. Trup se skládal ze skořepiny tvořené sendvičovým materiálem. Tento materál byl tvořen ze dvou vrstev překližky mezi nimiž bylo lipové dřevo. Taktéž křídla umístěná ve středoplošné konfiguraci, byla vyrobena ze dřeva a potažena stejně jako části trupu plátnem s několika vrstvami laku vyleštěným tak, že bylo dossaženo vysoce jemného a lesklého povrchu. Pod každou polovinou křídla byla umístěna gondola, která obsahovala motory a ve spodní části mechanismus dopředu zatahovaného polozatažitelného podvozku francouzské firmy Messier. Tento systém, často používaný v předválečném období, ponechával pod každou gondolou vyčnívat část podvozkového kola, které mělo v případě poruchy zatahovacího mechanismu uchránit spodek stroje před vážnějším poškozením při nouzovém přistání bez vysunutého podvozku. Pod zadní částí trupu bylo umístěno běžné záďové kolo. Pohon prototypu zajišťovala jak již bylo řečeno dvojice řadových motorů Walter "Sagitta" československé výroby, které se nacházely v gondole pod křídlem. Výkon těchto motorů byl 368 kW tj. 500 hp. Jednalo se dvanáctiválce v konfiguraci tzv. obráceného V. Výzbroj letedla se skládala z kanónu Hispano-Suiza HS.404 s 60 (dle jiných pramenů 120) náboji v zásobníku, zatímco pro sériové stroje se uavžovalo s kanóny Oerlikon FF. Na vnitřních zásobnících bylo neseno až 400kg pum, ale plná náklad bylo možno nést pouze pokud nebyl instalován kanón. Plně vyzbrojený letoun mohl nést tedy poze dvě pumy ráže 106 kg tzv. Stankovičova bomba 100 kg. Obranou výzbroj v zadní polosféře zajišťoval jeden kulomet Browning FN ráže 7,92 mm (resp. 8mm).
Prototyp
Parametry stroje
Rozpětí: 13,00 m
Délka: 11,00 m
Výška: 2, 68 m
Nosná plocha: 26, 40 m2
Hmotnost prázdná: 2 950 kg
Hmotnost vzletová: 4 270 kg
Rychlost maximální: 460 km/h v 4000m
Rychlost cestovní: 360 km/h
Operační dolet: 860 km
Operační dostup: 8 000 m
Stoupavost: za 2min na 1000m
za 3min na 3000m
