Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 7.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 7.

Příspěvek od michan »

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 7.
Mapa

Obrázek

Berlínské operace od 16. do 26. dubna 1945. Nejlépe je zde vidět, mimo obklíčeného Berlína, velké německé, obranné, frankfurtsko-gubenské uskupení, západně od měst Frankfurt a Guben, postupně obklíčené a zničené až 2. května 1945.
Jak bylo zvykem STAVKA všechna svá konečná rozhodnutí vydala v "Závěrečné Směrnici k Berlínské operaci", kde také zhodnotila situaci a "učinila pak patřičná závěrečná rozhodnutí." Zde se pak psalo, cituji:

"Velitel 1. Běloruského frontu se rozhodl rozetnout obranu hitlerovců mohutným čelním úderem na směru Kostřín(Küstrin)-Berlín, rozšířit průlom, obejít Berlín ze severozápadu a jihozápadu, obklíčit tu nepřítele a po částech jej zničit. K tomu bylo vytvořeno úderné uskupení v síle pěti vševojskových a dvou tankových armád (47. A, 3. a 5. ÚA, 8. GA a 3. A, 1. a 2. GTA) /sovětská 3. A, sem na berlínský směr, byla přesunuta z bojů ve Východním Pruska, soustřeďovala se pak ve druhém sledu 1. Běloruského frontu. Předpokládalo se, že bude použita v operaci na hlavním směru úderu frontu./. Úkol vševojskových armád spočíval v tom, že rozdrtí proti stojícího nepřítele, vytvoří podmínky k tomu, aby mohly být tankové armády zasazeny do průlomu, šestého dne operace se zmocní Berlína a proniknou na východní břeh Havolského jezera; přitom měla 3. ÚA proniknout osmého dne do prostoru na západ od Berlína, zatímco 47. A měla jedenáctého dne dosáhnout Labe (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola VII, str. 227, 228.).
Tankové armády měly být zasazeny do průlomu poté, až vševojskové svazky zdolají hlavní pásmo nepřátelské obrany: 1. GTA v pásmu činnosti 8. GA, popřípadě v pásmu 69. A, kdežto 2. GTA v pásmu činnosti 5. ÚA.
Druhý den Berlínské operace měla 2. GTA proniknout do prostoru severovýchodně od Berlína, zatímco 1. GTA na jihovýchod od něho. Odtud měla dále útočit na Berlín. Přitom se 2. GTA měla zmocnit severozápadní části Berlína, kdežto 1. GTA jeho jihozápadní a jižní části (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. čís. 2 356, sp. 739, l. 483 - 499.). Sovětská 5. ÚA, 8. GA a 69. A měly využít úspěchu tankových armád a šestého dne útočné operace dobýt Berlín.
Jeden pomocný úder měly zasadit síly 61. A a polské 1. A na sever od Kostřína (Küstrin) ve všeobecném směru na Eberswalde-Sandau, a druhý síly 69. A a 33. A na jih od Kostřína ve všeobecném směru na Fürstenwalde-Brandenburk. Útok měl začít pro nepřítele neočekávaně, v noci, dvě hodiny před svítáním, přičemž terén před útočícími silami měl být osvětlen protiletadlovými světlomety.
Jak je patrno z úkolů, které armády dostaly, nebyl v plánu Berlínské operace oboustranný obchvat a obklíčení Berlína. Počítalo se pouze s tím, že 47. A a 3. ÚA obejdou město ze severozápadu. Z jihovýchodu se takový manévr neplánoval, protože 1. Běloruský front na to neměl potřebné síly a prostředky. Ty bylo možno získat jen zasazením sil 1. Ukrajinského frontu. Použití 1. GTA na tomto směru nejen nepomohlo plnit úkol, nýbrž ještě zeslabovalo úder na severu, kde tato armáda měla podle směrnic hlavního stanu operovat společně s 2. GTA. Úkol 1. GTA změnil G. K. Žukov s vědomím hlavního stanu. To vedlo k rozptýlení tankových sil a zeslabovalo sílu úderu na pravém křídle hlavního uskupení 1. Běloruského frontu.
Dněperská válečná flotila vyznamenaná Řádem rudého praporu, která byla operačně podřízena 1. Běloruskému frontu, měla poskytnout dvěma brigádami říčních lodí pomoc 5. ÚA a 8. GA při průlomu nepřátelské obrany na kostřínském předmostí a zabezpečit v pásmu útoku přepravy přes Odru. Jedna brigáda říčních lodí měla pomoci 33. A v prostoru Fürsenbergu a zabezpečit obranu vodních cest proti minám.
Velitel 1. Ukrajinského frontu se rozhodl zasadit hlavní úder silami čtyř vševojskových armád (3. GA a 5. GA, 13. A a 28. A) a dvou tankových armád (3. GTA a 4. GTA) /28. A a 31. A, které byly podle rozhodnutí hlavního stanu vrchního velení předány do stavu 1. Ukrajinského frontu k tomu, aby byly včleněny do hlavního úderného uskupení, se před začátkem Berlínské operace ještě nepřesunuly./ z prostoru Tribelu. Předpokládalo se že obě tankové armády budou zasazeny do průlomu po dosažení řeky Sprévy; 3. GTA v pásmu 3. GA a 4. GTA v pásmu 5. GA (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola VII, str. 228, 229.)."
Bylo 14. dubna 1945, když velitel 1. Ukrajinského frontu maršál Koněv ještě upřesnil úkoly obou svých tankových armád.
"Nařídil jim, aby jejich předsunuté oddíly byly první den operace připraveny pomoci střeleckým vojskům při dovršení průlomu taktického pásma nepřátelské obrany a zmocnily se předmostí na levém břehu Sprévy. Toto rozhodnutí bylo diktováno zvláštností obrany. Střelecké útvary měly za úkol překročit řeku Nisu a prolomit obranu na jejím levém břehu. Vojska však měla málo tanků přímé podpory pěchoty /10 - 14 strojů na kilometr fronty/ (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 229, zde byl historickým podkladem výňatek z: Vojenno-istoričeskij žurnal, r. 1960, čís. 7, str. 20-21.). Účast tankových armád na dovršení průlomu do taktické obrany nepřítele měla uspíšit proniknutí vojsk frontu do operačního prostoru a tím pomoci zvýšit útočné tempo. Tankové armády měly pátý den operace proniknout do prostoru 30 - 35 km na jihozápad od Berlína. Pravokřídelní 3. GTA dostala za úkol zaútočit jedním tankovým sborem se střeleckou divizí 3. GA na Berlín z jihu. Tak byl naplánován hlavní úder vojsk 1. Ukrajinského frontu. Druhý úder měla zasadit část sil 52. A a polská 2. A z prostoru Kohlfurtu ve směru Budyšín-Drážďany (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola VII, str. 229.)."
Velitel 2. Běloruského frontu se rozhodl prolomit obranu na úseku Štětín-Schwedt silami tří vševojskových armád (65., 70. a 49. A), tří tankových sborů, jednoho mechanizovaného a jednoho jezdeckého sboru s cílem rozdrtit německou 3. TA a proniknout na čáru Anklam-Wittenberge. Rychlé svazky měly vniknout do průlomu poté, až vševojskové armády překročí Odru a rozvinou jejich úspěch severozápadním a západním směrem (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. čís. 2 394, sp. 1 424, l. 321 - 326.).
Z rozhodnutí, která učinili velitelé frontů, je tedy patrno, že hlavní úsilí vojsk se soustřeďovalo na nejdůležitějších směrech, takže byl zabezpečen průlom obrany do velké hloubky a vytvářely se podmínky pro obklíčení nepřátelských vojsk a jejich zničení po částech. Například vojska 1. Běloruského frontu se rozvinula v pásmu útoku širokém 170 km, avšak hlavní úsilí se soustředilo na směru Kostřín-Berlín v pásmu širokém 44 km. Přitom dvě armády měly útočit v pásmech širokých 9 km, a dvě armády v pásmech širokých 13 km; jednotlivé armády měly prolomit nepřátelskou obranu na ještě užších úsecích. Armády úderného uskupení 1. Ukrajinského frontu se rozvinuly v pásmu širokém 34 km (10, 11 a 13 km na armádu), kdežto průlom obrany se plánoval na úsecích 8-10km širokých.
Ve frontech došlo před začátkem útoku k velkým přeskupením. 2. Běloruskému frontu bylo přiděleno pásmo útoku od Pomořanské zátoky ke Schwedtu, kde začátkem dubna ještě operovala vojska 1. Běloruského frontu.
V důsledku toho se útočné pásmo 1. Běloruského frontu zúžilo z 320 na 170 km. Útvary a svazky, které se tím uvolnily, byly přesunuty do prostoru Kostřína. Vojska 2. Běloruského frontu dokončila přeskupování a soustřeďování teprve 18. dubna. Okolnost, že tato vojska zaujala útočné pásmo později, se vysvětlovala tím, že se sem musela přesunout z prostoru Gdaňska a Gdyně, to znamená překonat vzdálenost až 300 km. Některé svazky 1. Ukrajinského frontu se přesunovaly do prostoru Tribelu z prostoru Opolí a Ratiboře.
Všechny tři fronty 1. a 2. Běloruský a 1. Ukrajinský, zesílené dělostřelectvem, letectvem, tankovými a ženijními útvary a také doplněné živou silou, měly před začátkem operace dohromady 2 500 000 mužů , 41 600 děl a minometů, 6 250 tanků a SHD a 7 500 bojových letounů (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 229.)."
Pro porovnání zde uvedu, že západní historické zdroje říkají informaci: 2,06 miliónů sovětských a 155 900 polských vojáků, podporovaných 6 250 tanky a SHD, 41 600 polními děly a minomety a 7 500 bojovými letouny (historickým podkladem pro informace je zde: Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 64, dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.).
"Takové množství sil a prostředků umožňovalo vytvořit celkovou převahu nad nepřítelem: v živé síle 2,5násobnou, v dělostřelectvu 4násobnou, v tancích a SHD 4,1násobnou a v letectvu 2,3násobnou (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 804.).
V úkolech, které měla splnit vojska, mělo mít významnou úlohu dělostřelectvo, tanky a letectvo. Dělostřelectvo 2. Běloruského frontu mělo zabezpečit průlom nepřátelské obrany, násilný přechod Odry a chránit zřizování přeprav. Bojová činnost dělostřelectva se plánovala podle konkrétních podmínek každé armády. Dělostřelectvo 1. Běloruského frontu mělo za úkol zabezpečit průlom nepřátelské obrany a zteč Berlína. Plánovala se třicetiminutová noční dělostřelecká příprava zteče. Boj v hloubce obrany měl být podporován dvojitým a jednoduchým palebným valem a postupným soustřeďováním palby. Dělostřelectvo 1. Ukrajinského frontu mělo kromě všeobecných úkolů zabezpečovat přechod Nisy a průlom nepřátelské obrany na jejím protilehlém břehu. Proto měla dělostřelecká příprava podle plánu trvat 2 hodiny 45 minut a zahrnovat: přípravu překročení řeky - 40 minut, podporu překročení - 60 minut, přípravu zteče za řeku - 45 minut. Aby se při překračování Nisy utajil před nepřítelem směr hlavního úderu, bylo rozhodnuto vytvořit po celé délce fronty dýmovou clonu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 229, 230.).
Hlavní masa dělostřelectva se koncentrovala na směrech, kde se předpokládaly hlavní údery. Průměrná hustota dělostřelectva na úsecích průlomu dosahovala v armádách 1. Běloruského frontu okolo 250 děl a minometů na kilometr fronty. V armádách úderného uskupení působilo kromě toho více než 1 000 raketometů, jejichž jedna salva čítala 18 500 min všech ráží historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 15 814, l. 39.). Ve vojscích 1. Ukrajinského frontu připadalo v pásmu činnosti pravého křídla (mezi Forstem a Penzigem) na kilometr fronty 137 děl, minometů a bojových vozidel reaktivního dělostřelectva, kdežto na směru hlavního úderu dosahovala průměrná hustota 230 jednotek historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 313.). V 1. Běloruském a 1. Ukrajinském frontu, jakož i v některých armádách se tvořily silné rychlé skupiny, aby bylo možno zrychlit průlom nepřátelské obrany a obklíčení vojsk, a potom je rozdrtit a po částech ničit. Dále se předpokládalo, že se značné části tanků a SHD použije jako přímé podpory pěchoty při průlomu fašistické obrany zároveň se střeleckými vojsky (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 230.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 7.

Příspěvek od michan »

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 8.

Již delší dobu měl každý útočící front, na hlavním směru ofenzívy, k dispozici svou leteckou armádu, a ještě někdy, když STAVKA rozhodla, mu byly další letecké pluky, či divize přiděleny, cituji:

"V bojové sestavě 1. Běloruského frontu působila 16. Letecká armáda pod velením generálplukovníka letectva S. I. Ruděnka. K 1. Ukrajinskému frontu patřila 2. Letecká armáda pod velením generálplukovníka letectva S. A. Krasovského a k 2. Běloruskému frontu 4. Letecká armáda pod velením generálplukovníka letectva K. A. Veršinina. Kromě toho pozemní vojska podporovala ještě 18. Letecká armáda pod velením hlavního maršála letectva A. J. Golovanova. V sestavě 1. Běloruského frontu působily také polský letecký sbor a letecké divize, které podporovaly útok polské 1. A. 2. Běloruský front mělo podporovat letectvo Baltského loďstva.
Letectva všech tří frontů, stejně jako dělostřelectva, mělo být použito hromadně. Mělo především podporovat vojska úderných uskupení. Letectvo chránilo tato vojska ze vzduchu, zabezpečovalo průlom nepřátelské obrany a zasazování tankových armád a samostatných tankových sborů do průlomu. Kromě toho mělo útočit na nepřátelské zálohy a vést nepřetržitý průzkum. 2. Letecká armáda měla při násilném přechodu Nisy vypustit dýmovou clonu a znemožnit tak nepříteli pozorování na pozorovatelnách a v palebných postaveních. 4. Letecké armádě připadl velmi důležitý úkol - pomáhat vojskům ve chvíli, kdy budou překračovat Odru.
Velká pozornost se věnovala při přípravě Berlínské operace jejímu ženijnímu zabezpečení.
Pro 2. Běloruský a 1. Ukrajinský front mělo prvořadý význam úspěšné zdolání Odry (v pásmu 2. Běloruského frontu), Nisy a Sprévy (v pásmu 1. Ukrajinského frontu). Proto vojska provedla důkladný průzkum těchto řek: prozkoumala přístupy k nim, místa pro zřízení přeprav a brody. Fronty byly posíleny speciálními ženijními útvary. Přesto tabulkových i přidělených přepravních prostředků bylo málo, a proto se hledaly a zhotovovaly přímo na místě (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 230, 231)."
Ženijní vojska 1. Běloruského frontu měla vybudovat výchozí postavení pro úderné uskupení na kostřínském předmostí, vytvořit stálé přepravy a zabezpečit zteč Berlína. Na kostřínském předmostí bylo před začátkem operce připraveno 636 km zákopů a spojovacích zákopů, což bylo asi 7 km zákopů na kilometr fronty. Pro dělostřelectvo bylo vybudováno 4 500 postavení (zde viz jedno

Obrázek

z nekrytých dělostřeleckých postaveních, které podporovalo úderné oddíly 1. Běloruského frontu útočící na Seelovské výšiny.), neboli 50 postavení na kilometr fronty. Díky tomu bylo možno uchránit vojska jak před palbou, tak před pozorováním nepřítele. Aby bylo zajištěno spojení s předmostím, bylo přes Odru vybudováno 25 mostů a zhotoveno a připraveno 40 prámů o nosnosti 3 až 60 tun
(historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 325 - 327.).
Ze vzduchu měly chránit přepravy silné prostředky PVO. Pro boj v Berlíně se v sovětské 8. GA a v 5. ÚA připravovaly speciální útočné skupiny a oddíly, do nichž byli zařazováni ženisté (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 230, 231)."

O speciálních oddílech, úderných jednotkách z obou dvou armád (8. GA a 5. ÚA), si některá jejích zaměření, nalezli, jak z memoárů, a každý hned pozná z dalších řádků, z kterých memoárů, západní historici. My se o směrnicích a pláncích, které se museli členové úderných oddílů naučit, řekneme později - u východní historiografie. Nyní tedy co napsali západní historikové, ode mne volně.
V rámci přípravy sovětských vojáků a důstojníků na očekávané ostré pouliční boje při dobývání města Berlína se sveřepým nepřítelem a s jeho připravovanou taktikou, nařídil generálplukovník V. I. Čujkov (bojovník od Stalingradu) velitel 8. GA, svému štábu vypracovat leták (jednalo se o letáky se směrnicemi pro výuku, o kterých bude řeč u východních historiků), který byl rozdán všem vojákům 1. Běloruského frontu, s instrukcemi jak si poradit se specifickými problémy boje v ulicích měst, zde třetího největšího města doby. Maršál Žukov, který vše schválil pak navíc požadoval, aby byla v každé střelecké divizi, jeho 1. Běloruského frontu, vytvořena speciální jednotka, která se ve svém výcviku bude připravovat výhradně jen na pouliční boj, zatímco ostatní vojska jeho frontu se cvičila v překonávání vodních toků a městských říčních kanálů s vysokými kamennými břehy.
Když se začala přibližovat polovička dubna 1945, vojáci Rudé armády prováděli již poslední přípravy k samotnému boji. Letectvo RA uskutečnilo několik tisíc průzkumných letů, aby mohlo poskytnout co nejaktuálnější podobu rozbombardovaného Berlína, když provádělo fotografování, ze kterého byla sestavena fotografická mapa města s aktuálními postaveními německé obrany. Poté skupina sovětských ženistů i s fotografy, při použití leteckých snímků, dále z ukořistěných německých dokumentů a z výslechu zajatců, sestavila model města Berlína v přesném měřítku. Model města byl pak použit pro plán samotného útoku. Každá jednotka, každý úderný oddíl, dostal dle tohoto plánu konkrétní úkoly i s detailními rozkazy (historickým podkladem pro informace, ze kterých jsem vše sestavil jsou zde: Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 78, dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.).
Zde něco o sovětské Maskirovce i ze západních pramenů:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1698
). Východní historici, zde konkrétně cituji:

"V útvarech a svazcích se organizovala rozsáhlá opatření k oklamání nepřítele. Aby se utajil směr hlavního úderu 2. Běloruského frontu, předstíralo se na štětínském směru v pásmu činnosti 2. UA soustřeďování tří tankových sborů, jedné tankové brigády, asi dvou vševojskových armád, dělostřelectva a množství přepravních prostředků. Hitlerovci v důsledku toho zaktivizovali svou činnost na štětínském směru a zesílili své uskupení tím, že sem přesunuli útvary z prostoru jižně od Štětína (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. čís. 2 394, sp. 1 424, l. 115, 335-337.). Také 1. Běloruský front udělal zvláštní opatření, aby vyvolal u nepřítele dojem, že hlavní úder nepůjde středem, nýbrž na křídlech frontu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 230, 231)."

A právě zde si řekněme, co o Maskirovce dala dohromady západní historiografie (pochopitelně, že vše dávala dohromady z východní historiografie, většinou se zdroji informací uvedených ve Velká vlastenecká válka, nebo z výňatků memoáristů.) k Berlínské operaci. Západní historiografie hovoří o tom, že tak velké soustřeďování vojska tří sovětských frontů podél 376 km dlouhé linie Odra - Nisa, s více než 190 silně vyzbrojenými divizemi, 16 716 tanky a SHD a zásobou více než sedmi miliónů dělostřeleckých granátů nešlo prostě před Němci utajit. Nešlo utajit i soustřeďování dalších sil a ustavičnou aktivitu vojáků podél středního toku Odry. Sověti prostě nemohli počítat s tím, že by Němci nevěděli o jejich záměrech, o tom, že hlavním cílem bude Berlín ihned, jak dobudou Kostřín. Oblast Kostřína, která byla ideálním východištěm k útoku na hlavní město Německa. Sověti tak mohli maximálně utajit přesný čas zahájení útoku a zamlžit hlavní směry útoku. Byl to právě maršál Sovětského svazu Žukov, který kladl důraz na Maskirovku. Dle jeho směrnice, stejně jako směrnice ostatních velitelů frontů, pod trestem přikazovaly, že: Přesuny vojsk a materiálu musí být prováděny pouze v noci a bez použití světel, či rádiového spojení. Stejně přísné pravidlo platilo i pro hloubení krytů a výstavbu jakýchkoliv cest, které musely být do rána zamaskovány, stejně jako jakékoliv stopy po nějaké lidské činnosti, nebo činnosti techniky. Žukov doslova ve své autobiografii napsal, cituji:

"Ve dne bylo na předmostí obvykle pusto, ale v noci se zde probouzel život. Tisíce vojáků s lopatami, sochory a krumpáči začali nehlučně hloubit. Práci komplikovaly jarní spodní vody a blátivý terén. Za těchto nocí bylo vyházeno přes 1,8 miliónů metrů krychlových zeminy. K ránu žádné stopy po této kolosální práci nezůstaly. Všechno bylo co nejpečlivěji buď odstraněno, nebo zamaskováno (historickým podkladem pro informace v uvozovce, které sloužily jako ukázka Maskirovky, pro Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 67, 68 a 69, je zde také výňatek z: G. K. Žukov, Vzpomínky a úvahy 2, str. 312.)."

Z východních historických pramenů pak ještě další informace říkají o Maskirovce, u západních historiků, že:
Desítky vlakových souprav každý den po dobytí Kostřína (Kostřín, / zde viz náčrt německých obranných pozic

Obrázek

u Kostřína. Náčrt byl udělán k 22. březnu 1945. Patrné jsou hlavní cesty k berlínským čtvrtím/ Küstrin, byl RA dobyt 31. března 1945 - má poznámka) přivážely až do meziskladů v lesích bojovou techniku a vojska. Nákladní vagóny, jejich obsah, však byly po celou cestu maskovány jako náklady dřeva, či jako náklady krmiva pro koně a další dobytek. V klamání nepřítele i tak, že se Němci měli domnívat, že jim žádné bezprostřední nebezpečí útoku ještě nehrozí. Sověti prostě denně vypravovali 4 plně odkryté vlaky s nezamaskovanými tanky a děly do týlu. Jakmile padla tma, následující noc, vrátily se vlaky s vagóny zamaskované jako vagóny se dřevem a senem.
Maršál Žukov se také sám osobně zaangažoval a vymyslel důmyslný plán předstíraného útoku s klamným obsazováním prostoru, falešnými přípravami na překonání řeky i s fingovanými výpady průzkumných jednotek a falešným radioprovozem. Cílem těchto opatření bylo Němce utvrdit v tom, že Sověti budou útok provádět klasickým způsobem. Útok bude proveden oboustranným obchvatem z pozice od Štětína a také jižně od Frankfurtu, tedy ze vzdálenosti více než 50 km od Kostřína, daleko na obě strany. Aby vše Žukov ještě v Maskirovce umocnil, nechal rozhlásit všude možně, i přes "falešné noviny" padělané dokumenty, že byl právě vystřídán generálem Vasilijem Sokolovským v pozici velitele 1. Běloruského frontu. Zpráva tohoto typu měla posílit dojem, že se na bývalém Žukovově směru "nebude dít nic velkého."
Zde však i západní historiografie připomíná, že si Němci byli stejně dobře vědomi, že "v nepříliš vzdálené budoucnosti je cosi nepříjemného čeká!
(historickým podkladem pro informace, ze kterých jsem vše sestavil jsou zde: Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 66, 67, dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 7.

Příspěvek od michan »

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 9.

A nyní se opět vracíme k východní historiografii, která popisuje skutečně grandiózní úkoly, které RA a její tři fronty čekaly. A to i s nesmírnými úsilím, které muselo být vynaloženo při přípravě Berlínské operace, která měla znamenat rozdrcení nacismu a Bezpodmínečnou kapitulaci Německa roku 1945. Cituji:

"Tak velkolepé úkoly, jako bylo dobytí Berlína a definitivní rozdrcení fašistického Německa v poměrně krátké době, vyžadovaly nejen vypjaté úsilí velkého množství vojsk, ale i kolosální množství materiálních prostředků, jako je střeliva, PHM, mazadel, potravin a léčiv. Podmínky pro naplnění MTZ (MTZ - materiálně technické zabezpečení - má poznámka) byly příznivé. Úspěchy národního hospodářství umožňovaly uspokojit požadavky fronty. Hustá silniční a železniční síť v týlových prostorech frontů (ale pozor na časovou osu - budovaná a opravovaná již v SSSR v konci roku 1944, a v Polsku pak pokračováno od února až po jejich opravu a dobudování v prvních dnech dubna roku 1945. Plně v provozu až po dobytí Kostřína /31. březen 1945/ - má poznámka) a dostatek dopravních prostředků umožňovala dovoz všeho potřebného ve stanovené době (právě sem patří Žukovův odstavec, z jeho memoáru - po časové ose situovaný k začátku dubna 1945, cituji z: G. K. Žukov, Vzpomínky a úvahy 2, str. 312.: "Železniční svršek byl předělán na sovětský rozchod, a tak bylo střelivo dováženo vlakem téměř k samé Odře. Abychom si představili, jaký rozsah měla veškerá přeprava, stačí říci, že kdyby byly vlaky vypravené k zabezpečení této operace seřazeny za sebou do jedné přímky, přesahovaly by délku 1 200 kilometrů." Konec citátu.). Převaha sovětského letectva zajišťovala nepřetržitý přísun. Týlová zařízení se před začátkem Berlínské operace přiblížila k operujícím vojskům. Například frontové sklady 2. Běloruského frontu byly vzdáleny 40 - 80 km na východ od Odry. Stejně blízko měl svá týlová zařízení i 1. Běloruský a 1. Ukrajinský front. Byly vytvořeny zásoby střeliva a PHM, k dispozici byly zásoby potravin na více než měsíc (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. čís. 2 394, sp. 1 424, l. 240 - 242.)."

A poté následuje popis výcviku vojsk RA před Berlínskou operací i s jejími zvláštnostmi vzniklými při doplnění stavů, který jsme tak trochu ukázaly v podání západní historiografie, která, jak si za chvíli přečteme, informace používala z východních historických pramenů. A také odkud je měly jinak vzít, že? Ty zvláštnosti doplňování stavů jsou pak již skutečným originálem sovětských archivů. Cituji tedy z východní historiografie:

"Před útokem probíhala mnohostranná příprava vojsk k nastávajícím bojům. Vojáci se cvičili ve zdolávání vodních překážek, učili se bojovat ve městě, v lese, v noci. S velkou pozorností se nacvičovaly způsoby vzájemné součinnosti druhů vojsk v boji. V pásmech 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu byl před začátkem operace proveden průzkum bojem. Ve vojscích 1. Běloruského frontu probíhaly průzkumné boje 14. a 15. dubna 1945 a v pásmu 1. Ukrajinského frontu v noci na 16. dubna. Nepřítel kladl houževnatý odpor. Průzkumné jednotky 1. Běloruského frontu pronikly do hloubky dvou až pěti kilometrů a během dvoudenních bojů upřesnily informace o obraně a uskupení nepřítele a zlepšily svá výchozí postavení. "
Politická práce měla, jako jednu z priorit, po velkých ztrátách z lednových, únorových a březnových ofenzív, dát dohromady stranické buňky. A tak se bolševici musely snažit a pracovali i s nově přicházejícími doplňky. Politruci potřebovali, aby se jelo podle "not strany", mnohdy, aby vůbec rozuměli rusky, ruským povelům...!!. Nás však zajímá vojenská historická část problémů a tak si řekneme, jak také probíhal výcvik, dozvíme se jak se řešily i ty ruské povely, cituji:

"Ve vojscích 1. Běloruského frontu se často dávalo za úkol vztyčit rudou vlajku na dobytém objektu nebo dosažené čáře. V armádách, které útočily bezprostředně na Berlín, se připravovaly zvláštní rudé vlajky, jež měly být vztyčeny na důležitých vládních budovách.
Aby byla lépe organizována vzájemná součinnost mezi jednotlivými druhy vojsk, zavedla se výměna novin, bulletinů a letáků nazvaných ´Předej po rojnici´. V některých útvarech se konaly společné stranické, komsomolské a rudoarmejské schůze. To všechno upevňovalo bojové bratrství vojáků a důstojníků.

Velká pozornost se věnovala propagaci bojových zkušeností, hlavně šířením instrukčních letáků (teď prosím zbystřit čivy - má poznámka). Ve vojscích 1. Běloruského frontu bylo vydáno 30 takových letáků s různou tématikou (předpokládám, že je myšleno 30 druhů letáků s následující tématikou - má poznámka), jako například:
´Instrukce pro obsluhu těžkého kulometu působícího v útočné skupině za pouličních bojů ve velkém městě´, ´Instrukce pro obsluhu samohybného děla (SHD), ´Instrukce pro obsluhu děla ráže 76 mm, působícího za pouličních bojů v rámci útočné skupiny ´.
Ve vojscích 1. Ukrajinského frontu se rozšiřovaly letáky ´Noční boj v lese´ a další. Také rudoarmejské noviny s úspěchem propagovaly bojové zkušenosti.

Důstojníci a političtí pracovníci vynakládali mnoho úsilí na výchovu nových doplňků, kterými se posilovala vojska frontů. Přitom se bralo v úvahu, že mezi nováčky byli vojáci různých národností - Moldavani, Litevci, Ukrajinci, Bělorusové. Všichni pocházeli ze západních oblastí a neznali ruský jazyk. Vraceli se i repatrianti, kteří byli po dlouhou dobu odtrženi od vlasti. Nováčkům byla věnována zvláštní péče. Na slavnostních shromážděních na uvítanou mladých vojáků vystupovali velitelé, političtí pracovníci, hrdinové Sovětského svazu, zkušení vojáci a seznamovali doplňky, které dosud neměly bojové zkušenosti, s bojovými tradicemi a s jejich hrdiny. Po těchto shromážděních se obyčejně konala filmová představení nebo koncerty. Pro práci s vojáky, kteří neuměli rusky, byli vybráni jako agitátoři vojáci, kteří znali jejich rodný jazyk a vyznamenali se v bojích s německými fašistickými uchvatiteli. V jazyce těchto vojáků se vydávaly letáky a tiskly zprávy Sovětské informační kanceláře. Pro vojáky, kteří přicházeli k útvarům po repatriaci, se pořádaly besedy s následujícími tématy: ´Slavná vítězství Rudé armády", ´Hrdinská práce sovětského zápolí´, ´Mezinárodní situace´, ´Vojenská přísaha - posvátný slib sovětského vojáka´ (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 232, 233.).
Také v 1. Ukrajinském frontu se konala shromáždění vojáků ve městě Bunzlau u pomníku ruských bojovníků a u hrobu, v němž byl pochován polní maršál M. I. Kutuzov. Jedno z nich se konalo 28. dubna na počest 132. výročí úmrtí M. I. Kutuzova. Zúčastnilo se ho 28 delegací z útvarů a svazků frontu, celkem více než 1 000 lidí. Na závěr shromáždění byly na hrob vlasteneckého vojevůdce položeny věnce. Na důkaz úcty k památce velkého ruského vojevůdce maršál I. S. Koněv nařídil, že ´všechny bojové jednotky frontu i jednotliví vojáci vzdají při pochodu kolem pomníků a hrobu polního maršála Kutuzova vojenskou poctu´(historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 675, sp. 267, l. 20.)."
V domě, kde zemřel významný ruský polní maršál M. I. Kutuzov, bylo otevřeno jeho muzeum.
Vojenské rady 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu se v předvečer útoku obrátily k vojákům s výzvami, aby splnili své historické poslání - dokončili porážku fašistických vojsk a vítězně ukončili válku.
Dvě hodiny před začátkem útoku se na stranických a komsomolských schůzích v rotách a bateriích vysvětlovaly úkoly vojáků v nastávajícím boji. Vojáci a důstojníci přísahali, že čestně splní bojový příkaz vlasti. Mnohostranná a cílevědomá stranickopolitická práce pomáhala tvořit ukázněné jednotky a útvary, stmelené jednotným cílem a vůlí, zvyšovala útočný elán vojsk a zajišťovala úspěšné splnění bojových úkolů.
Berlínské operace se zúčastnily dvě polské armády: 1. A pod velením divizního generála Stanislawa Poplawského /zde viz

Obrázek

foto, něco bližšího viz také zde:
https://pl.wikipedia.org/wiki/Stanis%C5 ... C5%82awski
/ (1. Běloruský front) a znovu postavená polská 2. A pod velením divizního generála Karola Swierczewského /viz zde něco bližšího:
https://pl.wikipedia.org/wiki/Karol_%C5%9Awierczewski
/(1. Ukrajinský front). To svědčilo o tom, že nové lidové Polsko se stále více upevňuje, že ve společném boji proti společnému nepříteli, fašistickému Německu, roste bojové bratrství polského a sovětského lidu (asi existovaly u mnohých Poláků i jiné pocity, než napsali sovětští historici... - má poznámka). Aby byl polský lid informován o bojové činnosti svých armád (a v rámci potřebné propagace a propagandy a také na důkaz, že se Polákům věří - má poznámka), povolila STAVKA přidělit do štábů 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu i do štábů polských armád důstojníky generálního štábu Polské armády, kteří tak získali možnost sledovat bojovou činnost svých vojsk.
STAVKA, vojenské rady a štáby frontů a armád tedy pečlivě naplánovaly Berlínskou operaci, přeskupily síly a prostředky a vytvořily svá úderná uskupení. Vojska se usilovně připravovala k útoku, přičemž využívala bohatých zkušeností z vedení bojové činnosti, které nahromadila za celou válku. Fronty měly všechny materiální prostředky nezbytné pro operaci.
Nehledě na omezené časové možnosti byla příprava Berlínské operace v podstatě skončena do poloviny dubna 1945.
Vojska byla v plné bojové pohotovosti a čekala jen na znamení k útoku.
Sovětští vojáci měli jedinou myšlenku - splnit příkaz vlasti, dobít fašistickou bestii a vítězně dokončit válku
(historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 233.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=260
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“