Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Rase »

article-skunkworks-in-the-trenches-americas-experimental-helmets-of-wwi-1.jpg

Americké experimentální přilby

Americká armáda vstoupila do války v době, kdy již prakticky všechny kontinentální armády měly vlastní typ přilby. Vojáci z American Expeditionary Force (AEF), doughboys, se ale přepravili přes oceán pouze s klobouky, které byly na moderním bojišti absolutně zbytečné. Většina vojáků ale byla brzy vybavena přilbami, které získali od svých spojenců, ať již Francouzů, nebo později i Britů. Příkladem mohou být příslušníci černošské "all-black" 93.divize nebo řidiči sanitek, kteří nosili francouzské přilby M1915 "Adrian". Později nosili přilby M1917 upravené tak, aby se přilbám Adrian alespoň podobaly. Vznikla tak poněkud bizarní konstrukce britské přilby s hřebenem typickým pro francouzskou přilbu. Brzy ale expediční jednotky převzaly kvalitnější britské přilby Mk.I "Brodie", díky čemuž vznikl nový typ Americké přilby, označovaný jako Model 1917. Tyto přilby byly nejprve vyráběné v Británii, ale na konci roku 1917 byla zahájena jejich výroba v USA. Vojáci si na frontě přilby velice často značili znaky jednotek, pro lepší orientaci. Příkladem mohou být přilby 77.pěší divize, které si vojáci označovali na přední straně Sochou Svobody ("Statue of Liberty"). Oproti tomu vojáci 78.pěší divize, si zdobili boky přileb bleskem ("Lightning"). Krom klasických kontinentálních typů, ale začaly vznikat i mnohem pokročilejší domácí konstrukce, které již vycházely z nejmodernějších poznatků a nabízely nositeli mnohem lepší ochranu. Začaly vznikat experimentální přilby, které jsou dodnes vyhledávané sběrateli, a často se jedná o unikátní kusy.

Dr. Bashford Dean a jeho odkaz

Ač se mnoho lidí zapojilo do vývoje a výroby nových přileb, jeden muž jasně vystupoval ze zástupů a udával směr celého vývoje. Průkopníkem ve vývoji nových přileb byl Dr. Bashford Dean (1867-1928). Zde je potřeba připomenout, že oproti svým kolegům na kontinentu, měl nepoměrně větší klid na svoji práci a mohl se poučit z jejich vývoje. Přeci jen konkurenční přilby vznikaly za často pohnutých podmínek a rodily se ve velkém spěchu. Oproti tomu americký vývoj probíhal v zázemí, na Aberdeen Proving Grounds v Marylandu, tedy daleko od fronty. Narodil se v roce 1867, absolvoval College of New York City, na Columbia University získal titul Ph.D. a vyučoval zde zoologii. Byl významným odborníkem na středověké zbraně a brnění. Jako kurátor Metropolitan Museum of Art v New Yorku, vytvořil, v roce 1912, ohromnou sbírku zbraní a brnění, která je zde k vidění dodnes. Dr. Dean dohlížel na rozrůstání sbírky a při svých cestách po zahraničí, získal mnoho vzácných artefaktů. Příkladem může být jeho sbírka japonských brnění, která byla největší mimo Japonské ostrovy. Zde je nutno podotknout, že nejlepší kusy věnoval museu, čímž inspiroval pozdější sběratele. Když v roce 1928 zemřel, věnoval Metropolitnímu Museu celou svoji sbírku, čítající více jak tisíce vzácných předmětů. Co se týče přileb, tak jeho největším přínosem byla kniha "Helmets and Body Armor in Modern Warfare". Tato kniha poprvé vyšla po jeho smrti, vydalo ji Yale University Press a rozšířenou verzi (s poznatky po WWII) ji vydalo v roce 1977 nakladatelství Pugliese Publishing. Tato kniha se stala významným pomocníkem pro všechny sběratele, byť originální výtisky jsou stejně vzácné a vyhledávané, jako samotné přilby.
V roce 1917 Dr. Dean, dal celou svoji sbírku v Metropolitním Museu, k dispozici vojenskému úsilí. Armáda jej podpořila, byl jmenován do hodnosti majora US Army Ordnance Department, dala mu k dispozici tým odborníků, složený z dalších vědců, zbrojířů, kovářů, ocelářů a designerů. Vzhledem ke svým schopnostem a dovednostem, zůstal v zázemí a mohl se plně věnovat vývoji přileb a ochranných pancířů. Získal také vzorky přileb z Francie, Anglie, Belgie a dokonce i Německa. Práce týmu probíhala až do konce války a byla zastavena až krátce po skončení bojů v Evropě. Během této doby, vytvořil tým ne méně než 16 prototypů nových přileb, z nichž některé vznikly jen jako jednotlivé prototypy, zatímco další vznikly v menších sériích. Některé zkušební série byly dokonce poslány na frontu a stihly se dostat i k bojujícím jednotkám, žádná ale nebyla oficiálně zavedena do US Army. Jednou z nejstarších experimentálních přileb, byla francouzská přilba Model 1915 Adrian, osazená hledím systému "Polack". Tato přilba je často zaměňována s francouzsko-americkou přilbou, která byla osazená hledím systému "Dunand". Pro sběratele však historie amerických přileb začíná u Modelu 2, který vznikl v této dílně. Je paradoxem, že o Modelu 1 se nikdo nezmiňuje, obecně je za něj považována přilba Model 1917 (licenční britská Mk.I).

Výstřižwwrek.JPG
major Dr. Bashford Dean

Přilba známá jako Model 2, byla navržena v červnu roku 1917, s cílem chránit boky a zadní část hlavy nositele. Návrháři vycházeli z konstrukce řecký a italských přileb z 15.století. Rychle se přešlo k výrobě a v továrně Ford Motor Company v Detroitu, Michigan, bylo vyrobeno zhruba 2000 těchto přileb. Pro nositele byla pohodlnou a poskytovala slušnou balistickou ochranu. Byla ale příliš podobná německé přilbě Model 1916 a nedostala se tedy na frontu k vojákům. Následoval Model 3, který ale není znám a je sporné, zda vůbec vznikl. V malé sérii pak vznikl Model 4. Tyto přilby vyráběl zbrojíř z Metropolitního musea, Daniel Tachaux (1857-1928). Tento kovář vytvořil též prototyp Modelu 2 a úzce spolupracoval s Deanem po celou dobu vývoje ostatních modelů. V případě této přilby se jednalo o základní tvar britské přilby Mk.I / americká Model 1917, která ale byla mnohem hlubší a seděla níže na hlavě, než její vzor. Jediný zachovaný kus se nachází v US Army Ordnance Museum. Z neznámé příčiny, se tým, u Modelu 5 opět vrátil ke konstrukci velice podobné německým přilbám. Vzhledově se jednalo o přilbu velice podobnou Modelu 2, ale byl zde kladen důraz na jednoduchost výroby, typickou pro britské přilby. Vnitřní polstrování a tříbodové uchycení podbradníku, pak bylo velice podobné německému řešení. Společnost Hale and Kilburn vyrobila zhruba 2000 přileb Model 5, ty se kupodivu dostaly, byť v omezeném množství, k vojákům na frontu. Je mi známa fotografie amerického zdravotníka v některém ze zákopů, který má na hlavě jednu z těchto experimentálních přileb, s největší pravděpodobností právě Model 5. Je pozoruhodné, že ač byla velice podobná německým přilbám Model 1916, vrátila se na scénu v roce 1930, jako Model 5A. Leč byla opět zamítnuta ve prospěch upraveného Modelu 1917 ve verzi A1, se kterou vstoupili američtí pěšáci i do druhé světové války. Překvapivě, tato konstrukce oslovila Armádu neutrálního Švýcarska, která zavedla prakticky identickou přilbu Model 1918. Není ale známo, zda se jedná o náhodnou podobnost, nebo pouhou kopii. Jisté ale je, že ve Švýcarsku tyto přilby sloužily velice dlouho a získaly si zde poměrně velkou oblibu.
Zmíněný zbrojíř Tachaux navrhl Model 6, jehož konstrukce byla velice revoluční. Jednalo se o naklápěcí přilbu, která v horní poloze, naklopení dozadu, fungovala jako běžná přilba. Pokud ale byla usazená v dolní poloze, zakrývala svým pevným hledím i část obličeje, byť zadní část hlavy byla odkryta. Tato konstrukce byla považována za nevyváženou a nešikovnou pro nositele. Vyrobena byla pouze jako ověřovací kus a neprošla ani balistickými testy. Oproti tomu Model 7 stojí již za pozornost a její exemplář se zachoval jak v US Army Ordnance Museum tak i Imperial War Museum v Londýně. Tato těžká přilba je známá pod názvem "Sentinel helmet" a byla jako součást celé zbroje. Vyrobena byla ve třech hmotnostech – 11, 15 a 18 liber. Jednalo se o přilbu s kulatým tvarem zvonu přilby, která velice dobře chránila hlavu nositele. Bohužel byla příliš těžkou, nepohodlnou na nošení a výrazně omezovala zorné pole. Nejednalo se ale o poslední celohlavovou přilbu, druhým kusem byl pozdější Model 9. Leč nepředbíhejme. Model 7 částečně ovlivnil konstrukci Modelu 8, která základním tvarem připomínala Model 5, ale byla osazena hledím, které zakrývalo téměř celou tvář nositele. V továrně Ford Motor Company byla opět rozjeta sériová výroba a do 8.listopadu 1918, bylo dokončováno zhruba 1300 těchto přileb. Poskytovaly slušnou ochranu hlavy a díky štěrbinovým průzorům neomezovaly ani zorné pole nositele. Žádná se ale nestihla dostat k vojskům ve Francii. Koncept nepohyblivé přilby se vrátil s Modelem 10, která byla vyrobena pouze v malém množství. Podle Dr. Deana ale bylo několik těchto přileb odesláno, v létě 1918, k testování do Francie. O Modelu 11 a 12 není známo prakticky nic a patrně se jednalo jen o studii nebo skicu. Model 13 již byl navržen pro osádky tanků a Model 14 a 15, pak byly určené pro osádky letounů. V těchto případech se jednalo o první specializované přilby, jejíž koncept byl dál rozvíjen po mnoho dalších let.

Liberty Bell - první americká přilba

Jedinou experimentální přilbou, která byla oficiálně přijata do US Army, je ta, která se vymyká ze seznamu, jelikož není označená číslem. Jedná se o přilbu nazvanou "Liberty Bell", tedy zvon svobody. Jak název napovídá, její tvar byl podobný zvonu, nicméně, podle článku v novinách Stars and Stripes (Hvězdy a Pruhy) z listopadu 1918, byly tyto přilby raženy s motivem zvonu na přední straně. Zde ovšem není známo, zda se jednalo o fakt, nebo dal novinář průchod vlastní fantasii a přilby nikdy neviděl. Nezachoval se totiž žádný kus přilby s podobnou ražbou, byť francouzské přilby Adrian M1915 byly podobně značeny různými přídavnými emblémy a znaky. Tuto přilbu navrhl major James E. McNary a předložil ji výboru, American Helmet Committee, jako náhradu za přilby M1917. Tato konstrukce byla oficiálně přijata Armádou, ale vojákům na frontě připadala jako "klobouk čínského rybáře", nezískala si oblibu a dá se říci, že pro pohrdání byla již v roce 1920 vyřazena. Je pozoruhodné, že její tvar se velice podobal pozdější britské přilbě MkIII "Turtle Shell", která byla zavedena o téměř čtvrt století později britskou královskou armádou. Vnitřní polstrování přilby "Liberty Bell", bylo opět podobné německé přilbě M1916. Netradičním řešením, bylo, že obruč s výstelkou z voskovaného plátna, byla ke zvonu přilby uchycena pomocí čtyř pružin, které fungovaly jako tlumič nárazů. Celkově ale vzniklo více typů vnitřního polstrování, pro tyto přilby, konkrétně tři. Je paradoxem, že až donedávna, byly tyto experimentální přilby přehlíženy sběrateli. Původně se daly pořídit za několik set dolarů, leč nyní se jejich cena pohybuje v rádu tisíců. Jelikož se jedná o prakticky nepoužité přilby, je jejich stav velice dobrý. Bohužel celé toto úsilí o výrobu nového typu přilby přišlo vniveč a Armáda setrvala u méně kvalitního Modelu 1917, který po malé úpravě ve 30.letech (M1917A1) vydržel až do zavedení přilby M1 v roce 1940.

Pancéřová ochrana pěchoty

Co se týče snahy o vytvoření neprůstřelné vesty, tak ty se v Americe datují minimálně do období Americké občanské války. Tehdy bylo možno koupit jakési brigantiny, tvořené ocelovými pláty zašitými do látkové vesty. Je pozoruhodné, že výrobci na její přední část našili i pravé knoflíky, aby z vnějšku vypadala jako opravdová vesta nošená pod uniformou. Cílem tedy bylo poskytnout nositeli ochranu jak před kulkou nepřítele, tak i před posměchem spolubojovníků. Tyto neprůstřelné vesty byly inzerovány v tehdejších novinách a je pravděpodobné, že si je mohli dovolit pouze majetní důstojníci. Navíc patrně jen z průmyslovějšího Severu, jelikož státy Unie bylo na mnohem vyšším stupni industrializace a nacházely se zde významné ocelárny a specializované dílničky. V Richmondském muzeu se nachází velice zvláštní brnění z této doby. Patřilo jednomu z vojáků zabitých v zákopových bojích. Bylo vyrobeno v New Haven roku 1862 a vážilo tři a půl kila. Ocelový plech tlustý 1,9mm sice dokázal svého nositele ochránit před kulkami letícími rychlostí až 150 metrů za sekundu, leč svého nositele ochránit nedokázal, neb byl zasažen do zad (zbroj vydržela). Existují i písemné záznamy o vojácích, kterým zachránily život různé pancéřové plechy a provizorní pancéře, leč stále se jednalo pouze o soukromou iniciativu jednotlivců a i v této době vyráželi důstojníci do boje stejně nechráněni jako prostí vojáci.
První pancéře, které dokázaly ochránit svého nositele i před moderní municí se datují do roku 1880 a je třeba je hledat na jednom velice vzdáleném kontinentu. Bylo to právě v Austrálii, kde si ze starých litinových kamen zhotovil brnění Edward Kelly, známý spíše pod jménem Ned Kelly. Kelly vyhotovil několik těchto brnění ne jen pro sebe, ale také pro své kumpány. Tyto brnění sice dokázaly odolat kulkám a napomohly tak Kellyho gangu vyloupit několik bank, leč byly příliš neforemné a s váhou 44 kilogramů činily z jeho nositele jen velice nemotorný terč. Kellyho zbroji se stalo osudné, že neměl chráněné končetiny. U Glenrowanu byl zasažen kulkou do nohy, zatčen a následně oběšen. Kellyho brnění dokázalo odolat enormnímu množství zásahů z různých typů policejních zbraní. Později se ukázalo, že na krátkou vzdálenost odolávalo i palbě z Martini-Henryho pušek. Projektily sice pronikly do pancíře, leč nedokázaly se dostat skrz silnou ocel. Experimenty s Kellyho litinovým brněním vzbudily velký zájem a netrvalo dlouho a různí vynálezci začali konstruovat podobné ochranné pomůcky. Roku 1901 se kupříkladu objevil Roweho prsní pancíř, který dostal jméno podle svého vynálezce. Rowe si jej nechal patentovat až roku 1901, ale je pravděpodobné že s toto konstrukcí experimentoval již dlouho před tímto datem. Tento nadějný projekt si získal zájem a podporu dokonce i od Německého Císaře. Další zajímavou konstrukcí té doby byl Lorrisův korzet, který své ochranné schopnosti prezentoval přímo ve Francouzských divadlech (!) Vestu schopnou zastavit kulku navrhl a nosil také Casimir Zeglin, který svůj výrobek okázale prezentoval po New Yorkských divadlech roku 1897. V Londýně se o obdobné, více méně úspěšné představení pokoušel Sir Hiram Maxim, který navrhoval různá plátová brnění z vysoce legované oceli obsahující wolfram. Vznikaly i poněkud netradiční konstrukce jako byly drátěné košile. Při jedné vojenské retrospektivní exhibici, roku 1889 v Paříži, odolávalo několik druhů drátěných vest bodáním dýkou a dokonce i palbě služebních revolverů ráže .433 inch (11mm).

fcc18a60a3eaad5049a0e1f6a0506ee0.jpg

Brewster body armour a projekt Sentinel

Na Kellyho primitivní brnění navázal Dr. Guy Brewster se svým brněním známým jako Brewster body armour. Toto brnění bylo navrženo až na konci války a jasně kopíruje podobné konstrukce na kontinentu nebo ze starších dob. Ač činí svého nositele relativně chráněným, údajně mohlo vydržet i palbu z kulometu Lewis, bylo příliš těžké a dělalo ze svého nositele neohrabaný terč. Přilba byla příliš těžká a neposkytovala rozumný výhled po okolí, také hrudní plát byl špatně tvarovaný a neumožňoval zacílení zbraně. Také pohyb v těsném zákopu byl velice komplikovaný, nemluvě o pohybu mezi krátery naplněnými vodou, které byly smrtící nástrahou i pro vojáky v běžné výstroji. Výše popsané zápory ale Dr. Brewstera nezastavily a rozhodl se svůj produkt prezentovat zástupcům armády. Napadl jej bláznivý plán, kdy se oblékl do svého brnění a následně se nechal ostřelovat vojáky. Patrně počítal s tím, že se vojáci spokojí s jedním nebo dvěma výstřely, leč následoval "déšť kulek". K úlevě všech zúčastněných, ani jeden projektil neprošel skrz masivní pancíř nebo nezasáhl nechráněné místo. Následovala tedy zkouška s kulometem Lewis, rovněž ku spokojenosti zástupců armády i samotného prodejce. Odvaha mu očividně nechyběla a po zkoušce popsal zásahy jako "rány kladivem". Patrně nepřekvapí, že ani tento model nebyl nikdy zařazen do výzbroje US Army a zůstalo jen u této dobrodružné příhody.
Na mnohem lepší úrovni byl, již zmíněný projekt "Sentinel" od Dr. Bashforda Deana a jeho týmu z Metropolitního muzea. O přilbě jsme již mluvili, ale součástí zbroje byl i celý kyrys, který chránil tělo nositele. Konstrukcí se prakticky jednalo o kopie středověkých zbrojí a je otázkou, zde se nejednalo pouze o muzejní exponáty. Patrně se ale jednalo o repliky z dílny zbrojíře Daniela Tachauxe, tak jako u popsaných prototypů přileb. Pokud se pozastavíme u Dr. Deana, je pozoruhodné, jaké zbroje zmiňuje ve své knize "Helmets and Body Armor in Modern Warfare", která vznikala v době těsně po válce. Krom historických zbrojí, spojeneckých zbrojí používaných ve Velké Válce a samozřejmě vlastních konstrukcí, které popisuje velice detailně, zde popisuje i velice raritní konstrukce, u niž je velice pozoruhodné, kde se k informacím dostal. Zevrubně zde popisuje a načrtává prakticky všechny ochranné pomůcky používané v Německé armádě, patrně z ukořistěných kusů. Zmiňuje zde i Kruppovy pojízdné pancéřové štíty a střelecké zákopové štíty, které vznikly krátce před Válkou, a u prvního z nich se jednalo o slepou uličku ve válečnictví, byť později rozvíjenou. Bohužel z našeho pohledu, nemá žádné informace o zbrojích a přilbách vyráběných v Rakousko-Uhersku, byť i zde se vytvářely velice zvláštní konstrukce. Překvapivě zde ale zmiňuje i Japonské pancíře používané za Rusko-Japonské války v roce 1905, byť se jednalo o velice okrajovou záležitost. Zpět ale k Americkým zbrojím. Ač i zde vznikaly různé lehčí neprůstřelné pancíře, krunýře nebo vesty z kompozitních materiálů nebo vrstev látky, primárně se jednalo o komerčně nabízené produkty. Ty se snažily najít si zákazníky u vojáků jak v tuzemsku, tak i v zámoří, kde byla velká poptávka o tyto výrobky. V moderních úpravách, se koncept nezastavitelného železného muže, "Iron Mana", objevuje v americké popkultuře ale i vědeckých článcích, až do dnešních dní.

Zdroj:
http://www.nyc-techwriters.com/militari ... lmets2.htm
http://www.militarytrader.com/military- ... s-from-wwi
http://en.wikipedia.org/wiki/Personal_armor
http://en.wikipedia.org/wiki/Brewster_Body_Shield
http://www.globalsecurity.org/military/ ... armor2.htm
http://2pep.com/funny%20pics/extreme%20 ... tory10.jpg
http://www.sepiachord.com/index/retro-body-armor/
http://io9.com/5917559/10-retro-body-ar ... l-iron-man


Seriál článků o jednotlivých zbrojích pěchoty (1914-1918)
No.I: (Francie): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5281
No.II (Německo): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5283
No.III (Británie): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5350
No.IV (Itálie): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5377
No.V (Rusko): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=6660
No.VI (R-U): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7047
No.VII (USA): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7408
Pickelhelm M42: http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7361
Stahlhelm M16: http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7043
Gaedeho přilba M15: http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7343
Calotte métallique M14: http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7345


1348360135_french_cuirass_of_wwi-1.jpg
ze zkoušek americké armády v roce 1918, zleva účinek pistole, pušky a kulometu.


Naposledy upravil(a) Rase dne 25/7/2022, 23:04, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Rase »

ee4e3a570f6b26636c663c2d9c0e4046.jpg
Výstrrrrrřižek.JPG
Model 7 Sentinel helmet

Výstřižerrrrkddd.JPG
Model 9

Výstřeeeeižek.JPG
Model 5
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/7/2022, 23:02, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Rase »

5504753637_2769c3d4a0_b-404x750.jpg

Můj oblíbený obrázek "super-pěšáka" z Atomového věku, zde z roku 1959: FUTURE GI. Keyhole peek at what the atomic war’s fighting men may wear. New Army developments shown at Fort Ord, Cal., are this transistor-radio helmet, heat-resistant mask, nylon armored vest and automatic aluminum-alloy rifle that fires at a rate of 700 rounds a minute. Vedle výstroj pěšáka z velmi blízké budoucnosti - většina prvků již některé armády zavádějí
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/7/2022, 22:56, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Rase »

Pro představu, v jakých podmínkách probíhala výroba prototypů nových přileb. Na první fotografii je Leonard Heinrich (1900–1966) při práci na prototypu přilby Model T21 E2, 13.července 1945. Heinrich pracoval v zbrojní dílně v Metropolitan Museum of Art v letech 1924 až 1964, kdy spolupracoval s Grancsayem. Očividně byl tedy nástupcem Daniela Tachauxe, který pracoval na zmíněných prototypech přileb, ještě pro Deana.

3956674_1.jpg
prototyp Experimental Helmet Model 2
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/7/2022, 22:55, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Rase »

LibertyBell1.jpg
Výstřižekdg.JPG
americká přilba "Liberty Bell"
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/7/2022, 22:52, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Rase »

American war photographers at the English front with strange steel helmets.jpg

Zde je pozoruhodná fotografie z německých novin. Má se jednat o americké válečné fotografy z britské fronty.
Pozoruhodné jsou kuželové přilby co mají na hlavách. Jsou vyrobeny z ocele a mají nositele chránit před střepinami (bombensplitter)

American war photographers at the English front with strange steel helmets.
Naposledy upravil(a) Rase dne 30/7/2022, 11:41, celkem upraveno 3 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Rase »

Brewster body shield

Koncem 19. století se Ned Kelly (1854-1880), australský zbojník irského původu, proslavil svou konstrukcí provizorní zbroje vyrobené z litinových kamen, v níž se střetl s místní policií. Překvapivě šlo o poměrně funkční prostředek a tak se jej rozhodl vylepšit americký vynálezce. Dr. Guy Otis Brewster z Dover v New Jersey, vytvořil "neprůstřelnou" zbroj známou jako Brewster body shield (Brewster body armour). Byť činila svého nositele relativně chráněným (prý i vůči .303 British), byla příliš těžká (18 kg) a dělala ze svého nositele neohrabaný terč. Příliš těžká přilba neposkytovala rozumný výhled po okolí, také hrudní plát byl špatně tvarovaný a neumožňoval zacílení zbraně. Rovněž pohyb v těsném zákopu byl velice komplikovaný, nemluvě o pohybu mezi krátery naplněnými vodou, které byly smrtící nástrahou i pro vojáky v běžné výstroji. Výše popsané zápory ale Dr. Brewstera nezastavily a rozhodl se svůj produkt prezentovat zástupcům armády. Napadl jej bláznivý plán, kdy se oblékl do svého brnění a následně se nechal ostřelovat vojáky. Patrně počítal s tím, že se vojáci spokojí s jedním nebo dvěma výstřely, leč následoval "déšť projektilů". K úlevě všech zúčastněných, ani jeden projektil neprošel skrz masivní pancíř nebo nezasáhl nechráněné místo. Následovala tedy zkouška s kulometem Lewis, rovněž ku spokojenosti zástupců armády i samotného prodejce. Odvaha mu očividně nechyběla a po zkoušce popsal zásahy jako "rány kladivem". Patrně nepřekvapí, že ani tento model nebyl nikdy zařazen do výzbroje US Army a zůstalo jen u této dobrodružné příhody. Později Brewster představil i lehčí neprůstřelnou vestu, kdy byly kovové pláty přinýtované ke kožené vestě. Výrobek vážil 5 kg a již mnohem lépe kopíroval siluetu lidského těla. Válka ale brzy skončila a ani tento nápad se neprosadil.

Брюстера_броня.png
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/7/2022, 22:54, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Zemakt »

No, představa, že před hlaveň kulometu napochoduje vynálezce alá Musgraves M.1915 respektive seříznutá okurka, a nechá to do sebe šít ....... :D cvok.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Rase »

Parádní fotografie amerických pěšáků oděných v experimentálních uniformách v "plné" balistické ochraně.

maxresdefault.jpg
1.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VII

Příspěvek od Rase »

Hliníkový předchůdce legendární americké přilby M1

Během druhé světové války se americká armáda opět obrátila na specialisty z oddělení zbraní a brnění v Metropolitním muzeu umění (MET), ohledně vývoje přileb a neprůstřelných vesty pro americké vojáky. Kurátor Stephen Vincent Grancsay (1897-1980) a zbrojíř německého původu Leonard Heinrich (1900–1966) tak přišli s několika zajímavými prototypy. Jedním z nich byl tento unikátní kus (Model T-21 E2), který byl navržen tak, aby zmenšil velikost přileb pro pozemní jednotky. Byl vyroben ručně z hliníku, protože se jedná o měkký kov a relativně snadno se tvaruje, ale sériové přilby by již byly hromadně vyráběny z oceli. V tomto případě sice zůstalo jen u prototypu, ale Heinrichovo další dílo bylo později zavedeno jako legendární přilba M1, která byla používána americkými silami v nepřeberném množství válek od roku 1941. Do roku 1945 bylo vyrobeno 22 milionu kusů a inspirovala další státy s jejich vlastním vývojem. Ve službě vydržely přilby M1 až do roku 1985, kdy je nahradil modernější PASGT. Pokud jde o samotný hliníkový prototyp, tak výška činila 17,8 cm; šířka 24 cm; délka 27,3 cm a hmot 691,7 gramů.

https://www.metmuseum.org/art/collection/search/35865

428194557_1335786867189810_2821569846374211483_n.jpg
428199353_1335787683856395_1147630371709980757_n.jpg
426253465_1335787107189786_2367102185060560845_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výstroj“