Stránka 1 z 1

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 135

PříspěvekNapsal: 29/4/2019, 15:25
od jarl
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 135

aneb

Pád Hongkongu

Obrázek

Britové se ostrova Hongkong zmocnili v r. 1841 během tzv. první opiové války a násilný zábor následujícího roku stvrdila Nankingská smlouva. Nová kolonie prosperovala, tudíž si Whitehall v r. 1860 vymohl i odstoupení poloostrova Kowloon, načež se její hranice koncem 19. století ustálily získáním tzv. Nových teritorií severně od Kowloonu a přilehlých ostrovů. Korunní kolonie Hongkong tedy od r. 1898 měřila přibližně 1000 km čtverečních a pronájem zástupci Pekingu a Londýna sjednali na 99 let, po jejichž uplynutí mělo dojít k obnovení čínské svrchovanosti.

Zdejší přístav zajišťoval obchodní výměnu mezi Británií a Čínou, přičemž sloužil i jako báze Královského námořnictva umožňující zásobování a opravy válečných lodí daleko od metropole. Po skončení Velké války však jeho význam upadl, jelikož Albion si jako hlavní základnu vybral lépe položený Singapur. Protože zbídačená Čína nepředstavovala vojenskou hrozbu, a ostatní mocnosti tehdy nejevily o toto území zájem, nepokládali v Londýně posilování jeho obranyschopnosti za prioritu, nehledě na fakt, že v Hongkongu podle podmínek Washingtonské smlouvy nesměla vznikat nová opevnění. Za těchto okolností není divu, že když do jihočínských provincií ve druhé polovině třicátých let expandovalo Japonsko, nejednalo se o respekt budící pevnost schopnou odrazit úder silného protivníka.

Obrázek
Pohled na budovu salesianské misie v Hongkongu

Třebaže během druhé čínsko-japonské války přes Hongkong proudilo 40 % vojenských dodávek pro Kuomintang, jeho obranný potenciál se nezvětšil ani poté, co se Nippon zmocnil Kantonu, Chaj-nanu, Paracelských a Spratlyho ostrovů. Zdejší úřady pouze provedly částečnou evakuaci evropských žen a dětí, ale první posily dorazily teprve, když bylo zřejmé, že válka buší na dveře. Jelikož Japonci obsazením základen ve Francouzské Indočíně završili obklíčení Hongkongu, nechtěla britská vláda zaneprázdněná obranou metropole a boji ve Středomoří plýtvat silami, a soustředila se na hájení Singapuru a bohaté Malajsie důležitých i pro obranu Austrálie a Nového Zélandu.

Tehdejší guvernér proto v r. 1940 navrhl nejstarší britskou královskou kolonii na Dálném východě vyklidit, což bylo z prestižních důvodů zamítnuto, ale v reálu Whitehall Hongkong ponechal svému osudu. Přitom se kalkulovalo, že alespoň nějaký čas bude vázat část nepřátelských vojsk a znemožní Japoncům využívat zdejší přístav a doky. Teprve na podzim 1941 změnil premiér W. Churchill názor a v rámci snahy o „zastrašení“ Tokia vyslal na Dálný východ svaz Z, a požádal kanadskou vládu o uvolnění dvou praporů k hájení Hongkongu.

Obrázek
Generál Maltby (vlevo) a guvernér Young

Funkci guvernéra v r. 1941 vykonával sir Mark Young a zdejší populace čítala asi 1 700 000 osob, z nichž běloši tvořili pouze nepatrné procento, takže početně dominovali etničtí Číňané, jejichž řady v posledních letech rozmnožili váleční uprchlíci. Na Číňany se nevztahovala branná povinnost, přičemž jejich ochota nasazovat životy za cizí zájmy byla pochybná, třebaže nehorovali ani po nahrazení bílých vládců Japonci. Zásoby potravin stačily na pět měsíců, ovšem většina pitné vody se získávala na Nových teritoriích, takže kdyby se obránci stáhli na ostrov Hongkong, akutně hrozil její nedostatek.

Úkol obhájit čest britské vlajky, a dokázat že se ono Churchillovo legendární „nikdy se nevzdáme“ nevztahuje pouze na mateřské ostrovy, ale na každou součást Commonwealthu, připadl Christopherovi Maltbymu. 60letý generálmajor v mládí zažil nejslavnější období britského impéria, takže v hloubi duše věřil v nadřazenost bílého muže, a těžko si dokázal představit, že by se kterýkoliv asijský pronárod opovážil vztáhnout pracky po území, které zabral britský lev.

Obrázek
Generál Lawson

Maltby japonskou armádu podceňoval, tudíž ohrožení Hongkongu bagatelizoval a teprve na poslední chvíli nechal vylepšit opevnění chránící kolonii ve směru od vnitrozemí. Toto 18km pásmo zvané „Gin Drinker´s Line“ vybudované v letech 1936-38 se táhlo od zálivu Gin Drinkers Bay k přístavu Shelter v Sai Kungu. Využívalo horský terén, avšak tvořila jej především polní opevnění s kulometnými posty sporadicky podporovanými dělostřeleckými bateriemi.

Počátkem prosince 1941 měla kolonie ve zbrani 13 981 mužů. Základ tvořili příslušníků stálé armády rozdělení do 6 praporů (2 britské, 2 indické, 2 kanadské), které doplnily jednotky složené z mobilizovaných Britů a čínských dobrovolníků, přičemž v případě nejvyšší nouze mohlo na frontu nastoupit i zhruba 1700 příslušníků Královského námořnictva a Královského letectva. Reálně Maltby disponoval silou odpovídající dvojici neúplných pěších brigád, z nichž první určil k hájení pevninských území, zatímco druhá zůstala na ostrově Hongkong.

Obrázek
Bombardér Vickers Vincent „Vildebeest“

Armádní útvary se často skládaly ze špatně vycvičených rekrutů, kterým navíc veleli nezkušení důstojníci, takže je stěží můžeme označit za prvosledové jednotky. Navíc chyběly tanky, k dispozici bylo málo munice a polních děl, přičemž veškerý letecký park představovaly tři námořní bombardéry Vickers Vincent „Vildebeest“ a dva létající čluny Supermarine Walrus. To vzhledem ke skutečnosti, že se nejbližší britské letiště nalézalo až v malajském Kota Bharu vzdálenému přes 2200 km, kolonii v podstatě zbavovalo vzdušné ochrany. Slušnou sílu naopak představovalo pobřežní dělostřelectvo čítající osm hlavní ráže 234 mm, čtrnáct ráže 152 mm, dvě 120 mm a čtyři ráže 102 mm, jenomže řadu těchto zbraní instalovaných v pevných palebných postech nebylo možné použít proti nepříteli útočícímu směrem z pevniny.

Mnohé z nedostatků mohlo vykompenzovat nasazení válečných lodí, jenomže Královské námořnictvo v Hongkongu počátkem prosince reprezentovaly toliko torpédoborce SCOUT, THANET a THRACIAN, 4 říční dělové čluny, 8 torpédových člunů, minonoska REDSTART a množství pomocných jednotek, přičemž SCOUT a THANET ihned po vypuknutí bojů odpluly do Singapuru. Pravda, podle nedávných dohod je měly nahradit americké lodě, jenomže Hartovo Asijské loďstvo po japonských vzdušných útocích na Filipíny bojovalo o vlastní přežití, takže tento plán zůstal pouze na papíře a nejsilnější hongkongskou válečnou loď představoval 19 let starý torpédoborec THRACIAN nesoucí pouhé 3 kanóny ráže 102 mm.

Obrázek
Torpédoborec Thracian

Tokijští stratégové během první etapy expanze počítali i s obsazením Hongkongu, takže tu dlouhodobě působili jejich agenti, což umožnilo vyhotovení vojenských map s přesně zakreslenými důležitými body, na něž se mohlo zaměřit dělostřelectvo a letectvo. Císařský hlavní stal kalkuloval, že k jeho dobytí dojde do dvaceti dnů od zahájení nepřátelství, kterýžto úkol měla ve spolupráci s letectvem a námořnictvem provést 23. armáda generálporučíka Takaši Sakaie dislokovaná na území jižní Číny. Patřičný rozkaz obdržel Sakai 6. listopadu, s dovětkem, že utajené přípravy má dokončit do konce měsíce.

Hongkongská operace měla mít tři fáze, přičemž cílem prvních dvou etap bylo vytlačení nepřítele z Nových teritorií a Kowloonu, načež mělo následovat vylodění na ostrově Hongkong. Ke splnění tohoto úkolu Japonci vyčlenili 38. pěchotní divizi, které velel generál Tadajoši Sano. Divize čítala přibližně 20 000 mužů rozdělených do tří pluků s odpovídajícím polním i horským dělostřelectvem, tančíky, ženisty, zdravotnickými a podpůrnými útvary. Dodatečně Sakai obdržel další jednotky a houfnice ráže 150 a 240 mm, ale jeho žádosti o posily vzbudily nelibost nadřízených, tudíž se musel spolehnout hlavně na vojáky 38. divize podporované z moře hydroplánovou lodí KAMIKAWA MARU, křižníkem ISUZU, lehkými plavidly a relativně početným letectvem.

Obrázek
Generál Sakai (vlevo) a další japonští důstojníci; prosinec 1941

Už 7. prosince dostal Maltby alarmující zprávy o 38. divizi stojící na hranicích Nových teritorií, a brzy ráno následujícího dne radisté přijali depeši z londýnské admirality o zahájení nepřátelství. O něco později došlo k prvnímu náletu, jenž trvale uzemnil všechny britské letouny, a takřka současně Japonci, podporovaní letectvem a horským dělostřelectvem, překročili hraniční řeku a zaútočili i na pozemní frontě. Hlavním opěrným bodem „Gin Drinker´s Line“ byla reduta Shing Mun hájená příslušníky 2. skotského praporu, která se podle Maltbyho mínění měla udržet nejméně týden. Ve skutečnosti se jí příslušníci 228. pluku za cenu dvou (!) padlých zmocnili překvapivým útokem již v noci z 9. na 10. prosince, načež se celá slabě obsazená linie - navzdory intervenci dělového člunu CICALA - zhroutila.

Proto se rozptýlení obránci už v noci z 11. na 12. prosince začali stahovat na ostrov Hongkong, a jediná povzbudivá zpráva, jež na Maltbyho velitelství dorazila, se týkala odražení diverzních útoků na ostrovy Lantau a Aberdeen. Rychlost s jakou se Japonci zmocnili Nových teritorií a Kowloonu obránce i útočníky překvapila. Podle záměrů svých tvůrců měla „Gin Drinker´s Line“ posloužit ke zpomalení japonského nástupu, aby bylo možné provést evakuaci a zničit zdejší infrastrukturu, což se zdařilo pouze částečně, byť se Maltby mohl utěšovat alespoň tím, že v samotném Hongkongu dosavadní nálety nezpůsobily vážnější škody.

Obrázek
Japonské oddíly překračují hranici Hongkongu

Padlo toliko 66 vojáků a Britové přišli jenom o dělový člun MOTH. Boje na Kowloonu však ani po stažení jednotek pravidelné armády zcela neutichly, neboť místní Číňané vedení antijaponskými organizacemi se chopili zbraní zanechaných ustupujícími Brity a zahájili proti okupantům partyzánskou válku. Hnutí odporu neustalo v činnosti ani po oficiální kapitulaci, kdy organizovalo evakuaci prominentních osob, pomáhalo sestřeleným spojeneckým letcům, ba dopomohlo k útěku i řadě zajatců.

Maltby i po vyklizení pevninských území zachoval rozdělení na dvě brigády, přičemž východní velel brigádní generál C. Wallis a západní J. Lawson. Přístupy k Hongkongu kryly nejenom pobřežní baterie, nýbrž i miny a trámové uzávěry, zatímco na pobřeží číhala na útočníky minová pole, zátarasy z ostnatého drátu, pevnůstky, zákopy a další překážky, přičemž nepatrná rozloha ostrova umožňovala snadný přesun obránců na ohrožený úsek. Bohužel, předválečné plány počítaly s útokem z moře, a po poslechu relace rozhlasové stanice BBC o potopení bitevních lodí REPULSE a PRINCE OF WALES padly poslední naděje na vyproštění kolonie, která před koncem roku nemohla počítat ani s původně přislíbenou ofenzivou čínské armády.

Obrázek
Japonské dělostřelectvo ostřeluje britské pozice

Přes všechny přípravy na odražení invaze bylo zřejmé, že jakmile se nepřítel zachytí na pobřeží ostrova, bude osud kolonie zpečetěn. Maltby ovšem věřil, že bitva o Hongkong teprve začíná, takže když se u guvernéra 13. prosince ohlásila japonská delegace zaštiťující se bílou vlajkou s návrhem na složení zbraní, dočkala se rozhodného odmítnutí. Britové totiž pokládali nabídku kapitulace ve chvíli, kdy na ostrov nevkročila noha nepřátelského vojáka, za neslučitelnou s vojenskou cti.

Následovalo intenzivní ostřelování, které vyřadilo několik dělostřeleckých pozic, avšak torpédoborec THRACIAN v noci na 15. prosince v Kowloonském zálivu rozstřílel dva parníčky plné vojáků, a členové Čankajškovy vojenské mise se rázně vypořádali s projaponskými agitátory snažícími se podkopat bojovou morálku, takže není divu, že Maltby 17. prosince odmítl i druhou nabídku čestné kapitulace.

Obrázek
Britský torpédový člun ničí japonská desantní plavidla

Sakai tedy na neděli 18. prosince nařídil provést vylodění šesti praporů, a třebaže koncentrace dělostřeleckého a leteckého bombardování s několikadenním předstihem avizovala místo desantu, Maltby ponechal dva kanadské prapory na jižním pobřeží a osmi mílový severní sektor hájily pouze dva indické prapory a oddíl dobrovolníků. K oklamání protivníka japonské válečné lodě po setmění manévrovaly u jihozápadní části ostrova, zatímco k severnímu pobřeží mířily sampany a džunky s vojáky. Překonání úžiny usnadnila tmavá noc a kouř ze zasažených palivových nádrží, takže se útočníci přes značné ztráty pevně zachytili na severním pobřeží, a byť generál Wallis do ohroženého prostoru přesunul zálohy a nařídil protiútok, Japonce se zahnat do moře nepodařilo.

Královské námořnictvo se první invazní vlnu narušit nepokusilo, ale jakmile vyšlo slunce, vyslal komodor Collins do úžiny mezi Hongkongem a Kowloonem torpédové čluny MTB 07 a 09. Jejich velitelé využili momentu překvapení, takže Britové střelbou z palubních zbraní poslali ke dnu dva desantní čluny, za což zaplatili poškozením MTB 7, který muselo na základnu odvléci sesterské plavidlo. Po nich vyrazily do akce MTB 12 a 26, ale nepřátelé se podruhé zaskočit nenechali, tudíž prvního útočníka zahnali na skalisko, kdežto druhý se potopil i s posádkou.

Obrázek
Postup japonských vojsk do vnitrozemí ostrova Hongkong

Jakmile Japonci na ostrov přepravili celou 38. divizi, proklestili si cestu do vnitrozemí, přičemž obránci přišli o několik set mužů včetně kanadského generála Lawsona, který hrdinně padl se zbraní v ruce. Stabilizovat frontu však nedokázali, takže nepřítel záhy pronikl na jižní pobřeží, čímž od sebe oddělil přeživší obránce, jejichž situace se už po několika dnech, zejména ve Wallisově východním sektoru, stávala kritickou. Proto námořníci 19. prosince preventivně potopili řadu lodí a o další se postaraly japonské bombardéry.

Obránci se vzchopili k několika protiútokům, avšak špatně vycvičení Kanaďané se po sporech s britskými veliteli ocitli na hraně vzpoury, a vůli k odporu ztrácel i velitel posádky, který Londýnu už 21. prosince naznačil, že uvažuje o složení zbraní. K jeho povolnosti možná přispěly i zprávy o japonských ukrutnostech, neboť synové Nipponu dostáli pověsti válečníků neštítících se nejhorších zvěrstev včetně vraždění zajatců a zraněných v budově salesiánské misie, což plukovníku Tanakovi o několik let později vyneslo předvolání před tribunál pro válečné zločince.

Obrázek
Podpis bezpodmínečné kapitulace Hongkongu

Ke ztrátám netečný Churchill ovšem v telegramu z 21. prosince požadoval bojovat až do hořkého konce: „Na kapitulaci však nesmí být ani pomyšlení. Na všech částech ostrova se musí bojovat a nepříteli musí být kladen odpor s krajní houževnatostí. Nepřítel by měl být donucen zaplatit co největšími ztrátami na lidech i materiálu. Na vnitřních obranných liniích se musí energicky bojovat a v případě potřeby je nutno bojovat i dům od domu.“

Zoufalá situace na frontě a starost o osud trpících civilistů však donutila guvernéra už 25. prosince odpoledne po poradě s Maltbym vyhlásit bezpodmínečnou kapitulaci, neboť o dva dny dříve útočníci odřízli město Victoria od dodávek vody, což zpečetilo nejenom osud administrativního centra, nýbrž celé kolonie. Navíc 25. prosince Japonci v obsazené polní nemocnici v St. Stephen´s College překonali sami sebe, když v rámci nátlaku na guvernéra jako smyslů zbavení vraždili zraněné vojáky a znásilňovali ošetřovatelky.

Obrázek
Zbídačení Kanaďané v osvobozeném zajateckém táboře

Tento den je proto v Hongkongu označován termínem „Černé Vánoce“, ale s odstupem několika let i Churchill ve svých pamětech uznal, že nebyla jiná možnost: „Posádka se držela celý týden. Všichni muži schopní unést zbraň včetně některých příslušníků královského námořnictva a královského letectva se zúčastnili zoufalého odporu. Jejich vytrvalost se vyrovnala statečnosti britského civilního obyvatelstva. Na Hod boží vánoční byly všechny možnosti obrany vyčerpány a bylo nutno kapitulovat.“

K radosti britského ministerského předsedy se v těchto temných hodinách našli tací, kteří nehodlali strávit zbytek války v zajateckých táborech. Velitel 2. divize torpédových člunů korvetní kapitán Gandy stále disponoval čluny MTB 07, 09, 10, 11 a 27, a třebaže mu zůstala pouhá tři torpéda, byl odhodlán prorazit k čínskému pobřeží a dostat se na území kontrolované Kuomintangem. Pětice přeplněných plavidel opustila navečer 25. prosince ostrov Aberdeen, a protože Fortuna přeje odvážným, čluny beze ztráty jediného muže dopluly do pobřežní osady Namoa, kde se setkaly s remorkérem C 410, který rovněž prorazil blokádu Hongkongu. Britové za pomoci místních obyvatel potopili remorkér i torpédové čluny a vydali se na dobrodružnou pouť zakončenou 14. února 1942 v barmském Rangúnu.

Obrázek
Torpédový člun MTB 07

Kolonie po sto letech změnila majitele, přičemž bitva o Hongkong trvala 17 dní. Údaje o japonských ztrátách se různí, přičemž maximální uváděné číslo činí zhruba 3000 mužů, což byla přijatelná cena za zisk dobrého přístavu a pošramocení velmocenské pozice těžce zkoušené Velké Británie. Navíc se Nippon zmocnil 26 civilních plavidel a souhrnné prostornosti 52 000 BRT a po vyzdvižení a opravě Japonci zařadili do služby i několik válečných lodí.

Na britské straně podle některých zdrojů padlo možná i přes 4000 příslušníků ozbrojených sil, k čemuž musíme připočíst i tisíce zabitých civilistů. Pro úplnost dodejme, že asi 3000 mužů nepřežilo pobyt v zajateckých táborech, přičemž 825 z tohoto úděsného čísla má na svědomí americká ponorka GROUPER, která 1. října 1942 torpédovala parník LISBON MARU převážející 1850 hongkongských zajatců. Bitva o Hongkong Whitehallu ukázala, že impérium čelí silnému, odhodlanému a krutému protivníkovi. Protivníkovi, který nebere ohledy na mezinárodní normy a válku vede podle vlastních zvyklostí, jak synové Nipponu ostatně už před několika lety dokázali obludnými zvěrstvy páchanými na území Říše středu.

Obrázek
Parník Lisbon Maru

Rychlý pád Hongkongu předznamenal i osud další ostrovní pevnosti Singapuru, k němuž se malajskou džunglí blížily jednotky generála Jamašity, odhodlané dokázat světu, že časy, kdy bílý muž vládl Dálnému východu patří minulosti a budoucnost náleží nové panské rase ze Země vycházejícího slunce.

Použité zdroje:
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). 1986.
Hrbek I. a J.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Churchill W.: Druhá světová válka (3); Velká aliance. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 1993.
Lai B.: Hong Kong 1941-45; First strike in the Pacific War. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing.
Skřivan A.: Cestou samurajů. Vydalo nakladatelství Themis 2005.
Švanda. R.: Pevnost Asie. Náchod 2013.
Copp T.: The Defence of Hong Kong December 1941 dostupné online
Army operation in China; december 1941-december 1943 dostupné online
Okrety Wojenne 2007/4.
https://www.veterans.gc.ca/eng/remembra ... -hong-kong
http://www.wikipedia.org/

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 135

PříspěvekNapsal: 29/4/2019, 18:44
od clone9cz
To bylo málo.

Jinak zdravím a těším se na termín, abych Vám mohl někde načít sud.

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 135

PříspěvekNapsal: 29/4/2019, 21:26
od jarl
Nášup začne od příštího pondělí sevírovat Michan.