Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 136.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 136.
Mapa japonské invaze do Malajsie



od 8. do 25. prosince 1941. Na mapě jsou letiště RAF a RAAF, která jsou zmiňována v TABULCE 4. viz další text. Mapa je volně přístupná na několika webech.
Budu se muset přece jenom vrátit trochu po časové ose. zpět na začátek, k 7. 12 1941, a i trochu před toto datum, protože si myslím, že i u Malajsie a Singapuru by asi bylo dobré pohovořit, alespoň trochu, o leteckém krytí, které zde příslušelo britské RAF a RAAF.
Začnu tím, co napsala anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, po 20ti letech historického studia letectva Dálného východu, doby začátku 2. světové války, v knize - Krvavá jatka I., která v Kapitola 1 , Tajemný Východ a vítr přinášející válku, názvu článku - Poměr leteckých sil, o RAF a RAAF, na str. 59, 60 a 61, kde mimo jiné uvádí i letiště v Malajsii a Singapuru, a to i s počty letadel k 7. 12. 1941, cituji:

"Velitelství RAF pro Dálný východ mělo k podpoře pozemních vojsk celkem 155 letounů. Do tohoto počtu bylo zahrnuto i 88 záložních strojů. Navíc zde bylo 6 Wirrawayů předsunuté výcvikové letky (W Flight) a pár dvojplošníků typu Swordfish a Shark 4. AACU. Celkový stav rozmístění letounů je v Tabulce 4 (která bude napsána i se stavy k 7. 12.). Zde jsou jednotlivé typy letounů."
...................................................U perutí.............................................v záloze
Buffalo..............................................60.....................................................52
Blenheim...........................................39......................................................15
Vildebeest.........................................29......................................................12
Hudson..............................................24.......................................................7
Catalina................................................3........................................................2

TABULKA 4.
RAF, Velitelství Dálného východu - 7. 12. 1941.

Severní Malajsko......................letiště
21. peruť RAAF................12 buffal, Sungei Patani, velitel Sgn. Ldr. W. F. Allshorn
243. peruť-odloučená.....2 buffala, Kota Baharu, velitel Flg. Off. M. H. Holder.
1. peruť RAAF..............10 hudsonů (II), Kota Baharu, velitel Wg. Cdr. R. H. Davis
27. peruť.........................12 blenheimů (IF), Sungei Patani, velitel Sgn. Ldr. F. R. C. Fowle
62. peruť.........................18 blenheimů (I), Alor Setaru, velitel Wg. Cdr. J. Duncan
36. peruť- odloučená.......7 wildebeestů, Gong Kedahu, velitel Sgn. Ldr. Witney.

Střední a jižní Malajsko
8. peruť RAAF..................8 hudsonů (II) v Kuantanu, velitel Sqn. Ldr. A. D. Henderson
60. peruť - odloučená........8 blenheimů (I) v Kuantanu, velitel Wg. Cdr. R. L. Vivian
4. AACU - odloučená........2 swordfishe v Kuantanu
Y peruť...............................1 blenheim (I), 2 tiger mothy
W letka................................6 wirrawayů v Kluangu, velitel Sqn. Ldr. D. B. Pearson
C letka, MVAF...................2 tiger mothy, 1 leopard moth. 1 hawk mot.
D letka, MVAF...................2 avro cadety, 1 gypsy avro v Ipohu, velitel Flt. Lt. H. Dane
E letka, MVAF ...................5 moth majorů, 1 ba eagle v Penangu, velitel Flg. Off. H. C. Grant-Watson.

Singapur
243. peruť...............................15 buffal v Kallangu, velitel Sqn. Ldr. F. J. Howell
453. peruť...............................18 bufal, 1 tiger moth v Sambawangu
488. peruť...............................17 buffal v Kallangu, velitel Sqn. Ldr. W. G. Cloustoun
4. průzkumná jednotka..........2 buffala v Kallangu, velitel Sqn. Ldr. C. R. G. Lewis
34. peruť..................................17 blenheimů (IV) v Tengahu, velitel Wg. Cdr. G. P. Longfield
8. peruť RAAF.........................4 hudsony (II) v Sembawangu
36. peruť................................... 5 vildebeestů v Seletaru, velitel Wg. Cdr. R. C. Gaskell
100. peruť.................................14 vildebeestů, 6 beaufortů v Seletaru
205. peruť..................................5 catalin v Seletaru, velitel Wg. Cdr. L. W. Burgess
4. AACU ....................................6 swordfishů, 6. sharků

RDF kalibrační...........................2 vildebeesty, 1 tiger moth, 1 tutor v Kallangu
letka RAF

Spojovací letky
A letka MVAF............................3 avro kadety, 3 tiger mothy, 1 moth minor, 1 hornet moth, 1 whitney straight v Kallangu, velitel Flt. L. J. C Cooke

B letka MVAF............................ 2 dragon rapidy

Vládní letecká škola.....................6 moth majorů v Kallangu

Spojovací letka RN ........................1 walrus v Seletaru

Loďtvo RN
Jednotka na vyžádání.....................5 albacorů (uložené letouny)"

Pod touto Tabulkou 4 jsou ještě také připsány jednotlivé typy letadel a jejich počty, které byly ke stejnému dni okamžitě použitelné a já je uvedu jen za sebou: Bylo to - 58 Martinů 139 (WH-3 a 3A, Mmodel 166), 83 Brewsterů 339, 439, CW-21B, Hawk, 18 Curtiss- Wrightů CW-22, 27 Koolhovenů FK-51, 10 Lockheed Lodestarů a 9 Lockheedů 212.
V záloze pak ještě bylo asi 20 dalších Martinů, většinou starší modely 139 WH-1 a 2. Počty stíhacích letadel byl trochu zavádějící, jak říkají autoři, protože sedm z 20 Hawků 75A bylo v opravě a jen asi devět CW-21B z 24 dodaných bylo schopných služby. Bylo však možno použít i záložní stíhačky (hlavně Brewstery 339D) a CW-22. Použít šly také některé letouny Královského námořního letectva Nizozemské Východní Indie (na str. 60 je s nimi Tabulka 5).
Mapa letišť RAF a RAAF na ostrově Singapur,



která jsou též v TABULKA 4., a která byla až do kapitulace ostrova používána britským letectvem.
Již v Č 127, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8400
, jsme začínali větami:

"Brzy ráno 4. prosince (1941) vypluly japonské invazní síly z Hainanu ke třem vyloďovacím oblastem: 11 lodí mířilo k Singoře, dalších 6 k Pattani, 3 ke Kota Baharu. Byly chráněny 2 křižníky, 10 torpédoborci a 5 ponorkami, se kterými se invazní jednotky setkaly o dva dny později u mysu Ca Mau, na jižním cípu Indočíny (další historické prameny, jako je zde Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, na str. 75, říkají, že těch transportních lodí bylo 18, nikoli 20)."
O leteckém krytí, které invazním obojživelným jednotkám poskytovalo japonské letectvo, se od historické anglo-japonské trojice Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize: Krvavá jatka I., v Kapitola 2 , Malajsko - Zahájení útoku, na str. 75, se dozvídáme, cituji:

"Letecké krytí invazní flotily během pozdější cesty poskytovala 64. peruť Maj. Teteo Katóa s letouny Ki-43, která byla společně s 59. perutí Maj. Reinosuke Tanimury poslána na letiště Duong Dong na ostrově Phu Quoc. Ostatní stíhací jednotky - 1. peruť (Maj. Kinširó Takeda), 11. peruť (Maj. Sada Okabe) a 77. peruť (Maj. Joshio Hirose), každá vyzbrojená letouny Ki-27 - se přemístily na předsunutá letiště v Jižní Indočíně, aby podobným způsobem poskytly konvoji ochranu.
V poslední době také přibylo na letiště Soc Trang jižně od Saigonu 36 japonských námořních A6M (zde viz foto



A6M ,´Zero´, maskované banánovými listy na polním letišti, v Malajské kampani, foto je volně přístupné na několika webech) a A5M (zde viz foto



Micubiši -96,_Claude - A5M1, foto volně přístupné na několika webech) a šest průzkumných C5M od 22 letecké flotily. Na předsunuté letiště okolo Saigonu se přemístilo několik bombardovacích leteckých pluků (Kokutai) Mezi nimi bylo 36 G3M od pluku Genzan, 36 G3M od pluku Mihoro a 27 G4M od pluku Kanoja."

Následovaly události, které jsou historicky, bez větších detailů o letectvu, popsány mnou v Č 128 až 131 (viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8404
). Pokud chci popisovat i některé důležité detaily o letecké činnosti mezi 8. až 18. prosincem 1941 v Malajsii, ve spojení se Singapurem, musím je popsat nejméně od znalostí, které měl britský hlavní stan velení k 8. prosinci 1941, což bylo po ztrátě Cataliny 7. prosince 1941. Od anglo-japonské trojice Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, Kapitola 2 , Malajsko - Zahájení útoku, názvu článku - Neděle 7. prosince 1941 na str. 81, píší, cituji:

"V době kolem půlnoci, kdy hlavní stan velení začal být znepokojený, situace ze 7. na 8. prosince už vypadala takto:

a) Kontakt s hlavními japonskými konvoji zjištěnými 6. prosince nebyl obnoven.
b) Podmínky pro letecký průzkum v Thajském zálivu byly špatné (neletové počasí), ale pozdě večer byly u Singory zahlédnuty čtyři lodě směřující na jih.
c) ´Norgroup´s 21. perutí RAAF (Buffala) a 27. perutí (Blenheimy IF) v Sungai Pattani zde zůstaly na podporu III. sboru, ale rozkaz k operaci ´Matador´nepřišel.
d) Další letouny, spadající pod velícího důstojníka Kota Baharu, byly plně vyzbrojeny a připraveny k akci: 1. peruť RAAF (11 bojeschopných Hudsonů) a jedna sekce (dvě Buffala) 243. peruti v Kota Baharu; sedm Wildebeestů vyzbrojených torpédy od 36 peruti, které byly přemístěny ze Singapuru předcházejícího dne, byly na satelitním letišti v Gong Kedahu, neboť letiště Kota Baharu bylo přeplněné.

Všechny ostatní jednotky (RAF a RAAF) v Malajsku a Singapuru byly v plné pohotovosti, ale stále ještě nepřicházelo vyhlášení poplachu, protože GHQ se domníval, že japonská expedice je namířená proti Thajsku, Britský ministr (nebo velvyslanec v Thajsku, to zde z mých pramenů není zcela jasné) v Bangkoku, sir Josiah Crosby varoval Brooke-Pophama před přesunem britského vojska do jižního Thajska:
´Pro Kristovy rány, nedovolte aby britská armáda okupovala jediný kousek thajského území, dokud Japonci neudeří na Thajsko první."
¨
Na velký malér tím bylo zaděláno a tahanice, kdo byl a bude první vyhráli Japonci a následné historické událostí v Thajsku toho dne, jsou dostatečně popsány v předchozích mých článcích. My nyní pojďme k některým vybraným dnům na obloze, od 8. do 18. prosince. Podotýkám, že nebude popisováno, u každého dne vše (zvláště pak u dní prvních, tedy 8. až 12. prosince, později pak bude vše, dle zdroje historických událostí řečeno, napsáno), co se stalo (z toho co je mě dostupné, neboť toho mám samozřejmě mnohem víc, ale usuzuji, že se mnohdy jednalo jen o běžnou lidskou činnost okolo letectva té doby... - na požádání mohu pak někde doplnit....), bude se jednat, většinově, o vybrané, důležité události, které mají přiblížit, místo, dobu a fakt, že boje byli nejen tvrdé, ale že Angličané i Australané a Novozélanďané, na obloze dělali co mohli. Přesila a pozdní vydání rozkazů, stejně jako moment překvapení, vykonalo zde své... Čest těm, kteří tam tehdy položili životy.
Začala válka.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 137.

Letový den, pondělí 8. prosince 1941, Malajsie a Singapur.
V článcích o vylodění u Kota Baharu (viz Č 128, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8400
) bylo hovořeno o tom, že Japoncům tam nepřálo počasí, a že se moře vzdouvalo Stejné se dozvíme nyní i od anglo-japonské trojice - Christopher Shore, Brian Cull a Jasuho Izava, která o tomto dni v Kota Baharu píše podobně, aby pak pokračovala letovou situací na tamějším letišti, cituji z jejich str. 82, jen některá fakta z pondělí 8. prosince 1941:

"Obloha nad Kota Baharu byla té noci čistá, ale s příchodem půlnoci, jakmile 'Takumiho' svaz u pobřeží zakotvil, rozšířila se těžká mračna 50 mil nad moře a poklesla až nad hladinu. Hustá mlha tak poskytla ochranu třem transportním lodím - 9 794 tunové Awagisan Maru, která plula v čele, Ajatosan Maru (9 800 tun) a Sakura Maru (7 100 tun). Na jejich palubách se nacházelo 5 600 vojáků 56. pluku a podpůrné jednotky. Ze strany moře byly střeženy Sendaiem a čtyřmi torpédoborci - Isonami, Šikinami, Avanami a mocným Uranami. Těžký křižník Čókaj s viceadmirálem Ozavou plul poněkud dále. Přestože se moře mocně vzdouvalo, vojáci začali přestupovat do malých vyloďovacích člunů, z nichž se několik převrátilo. Ve 2,00 (tedy již 8. prosince) vyrazila první vlna k pobřeží. Všichni vojáci brali sebou napsané instrukce o celé této fázi invaze."

Na břehu je samozřejmě čekali indičtí vojáci (3/17 Dogras), kterým bylo jasné, že se jedná o předsunutý průzkum. O několik minut později mezi tyto indické obránce začaly dopadat japonské granáty z válečných lodí.
A nyní se konečně dostáváme k letové situaci, cituji ze stejné str. 82:

"Na letišti Kota Baharu Wg. Cdr. Davis ( z Tabulky 4 je patrné, že se jednalo o velitele 1. peruti RAAF, který velel 10ti Hudsonům /II/ v Kota Baharu). Plně spoléhal na velitele základny Wg. Cdr. Nobleho, který byl v operační místnosti, ale nebyl schopen iniciovat okamžité letecké útoky proti konvoji, protože ze Singapuru nepřišly žádné další instrukce (....). Po spojení s velitelstvím letectva /AHQ/ byl dán souhlas k tomu, že jeden Hudson, vybavený osvětlovacími flérami, aby okamžitě startoval zjistit, co se děje. Avšak než mohl Hudson, (zde viz foto



, na kterém je Hudson ´Lockheed v Malajské kampani od australského muzea, je mezi ochrannými valy na letišti, foto bylo volně přístupné na několika webech.) odletět, přišla zpráva, že se Japonci vylodili na plážích. Všechny letouny dostaly rozkaz okamžitě se zapojit do akce. Ve 2.08 odstartovalo 6 Hudsonů vedených Flt. Lt. Lockwodem. Hudsony startovaly s dvou až tříminutovým intervalem a piloti byli instruováni, aby útočili samostatně a v malé výšce. Velitelé (těchto) prvních australských letounů, které vstoupily do boje byli:
A16-21......Flt. Lt. J. M. H. Locwood
A16-19......Flt. Lt. J. C. Ramshaw
A16-24......Flt. Lt. C. C. Verco
A16-94......Flt. Lt. J. G. Leighton-Jones
A16-92......Flt. Lt. J. T. O'Brien
A16-51......Flt. Lt. J. G. Emerton
A16-52......Flt. Lt. O. M. Daimond."
Australští piloti své cíle na moři našli velice jednoduše. Dvojice, kde prvým byl Flt. Lt. Ramshaw a druhým Lockwood zaútočila na prostřední japonskou loď Awagisan Maru a jeho dvojka pak hlásila, že Ramshaw dosáhl dvou přímých zásahů. Zaregistrovali těžkou a přesnou palbu z japonského křižníku Sendai, při které byl zasažen letoun Leightona-Jonese, který spadl do moře. "Vypadalo to, jakoby padající letoun havaroval do výsadkového člunu a zničil plavidlo a zabil jeho posádku". Japonský historik, jeden z trojice anglo-japonských historiků Jasuho Izawa pak z hlášení Japonců o tomto incidentu uváděl, cituji:
"Jeden z britských letounů, které útočily na výsadkovou skupinu, byl zasažen protiletadlovou palbou z pobřeží. Letoun byl tak těžce poškozen, že si pilot musel uvědomit, že má nepatrnou šanci vrátit se na základnu. Otočil svůj poškozený letoun přímo proti japonské palbě a letěl zpět k pobřeží. Dostal se nad jednu z největších výsadkových bárek a zde s rozmyslem potlačil stroj přídí dolů, do střemhlavého letu. Letoun dopadl na bárku s příšerným výbuchem. Výsledkem bylo, že všech 60 japonských vojáků bylo zabito, nebo se utopilo i se svým člunem."

I zde by člověk měl říci "Čest jeho památce". Chtěl jsem dát tuto ukázku a věřte, že je tam těch náletů od statečných australských pilotů mnohem více. Bohužel celý příběh o Kota Baharu nemá moc dobrý konec toho dne. Již během časného rána totiž japonské bombardéry, mnohde to byly Ki-48 ze 78. perutě, napadaly letiště na severu Malajsie a došlo i na letiště Kota Baharu (viz mapu Malajských letišť). Napíši zde jeden z posledních soubojů, a poté již bude letiště v Kota Baharu velice rychle obsazeno japonskou armádou.
Cituji, ze str. 86.:
"Krátce po 7.00 hod. se Schield (AN221/X) setkal s formací devíti Ki-21 - pravděpodobně z 62. perutě - mezi Kota Baharu a Mahaganem, v zápise o tom je: 'Když jsem v 9 000 stopách pronásledoval devět nepřátelských bombardérů, zpozoroval jsem asi 3 míle vpředu pumové výbuchy. Ostře jsem zatočil doleva a spatřil jsem dole pod sebou ve 2 000 stopách japonský letoun. Přiblížil jsem se k nepříteli, ale protože byl můj čelní kryt kabiny pokryt olejem, zahlédl jsem jej vždy jen na chvíli. V 350 yardech, tak blízko jak to situace dovolovala jsem začal střílet. Po první dávce vypověděly službu tři kulomety a zbývající čtvrtý kulomet po dvou dávkách. Nebyl jsem schopen pozorovat, zda bombardér mou palbu opětuje. Potom jsem potlačil letoun dolů a vrátil se na letiště.'
Zatím japonské invazní jednotky přistály v dostatečném počtu, aby zatlačily bránící se jednotky z obranné linie. Boje byly prudké a používaly se při něm bodáky a ruční granáty. Avšak první linie obránců byla brzy přemožena a ti, co přežili ustoupili, což umožnilo Japoncům, aby snadno pronikali dál do vnitrozemí a působili tam zmatek; přebrodili řeku a mezi kokosovým lesíkem a polámanými palmami překonali druhou obrannou linii. Letiště v Kota Baharu - jejich hlavní cíl - leželo před nimi."

A nyní pojďme dne 8. prosince trochu dál na sever, abychom si řekli, že v Singoře a Pattani probíhalo vylodění od 4.00; slabý thajský odpor, hlavně místní civilní a vojenské policie Japonci snadno překonali a rozdrtili (o tom je vše v Č 128). Letiště v Singoře padlo velice brzy Japoncům do rukou a již nedlouho potom, když se začalo rozednívat, se objevily první Ki-27 (zde viz foto,




na kterém jsou Nakadzima Ki-27, v Malajské kampani 1941, foto je volně přístupné na několika webech) z 1., 11. a 77. perutě, které přeletěly přes Phu Quoc ze základen v jižní Indočíně.
U Pattani se japonští vojáci z 42. pěšího pluku sice setkali s odporem, ale odpor brzy zlomili a rychle obsadili místní letiště.
K 8. prosinci se také dále dozvídáme, že "Thajská armáda celé dopoledne ostřelovala letiště, ale způsobila jen malé škody. Kolem poledne přišel rozkaz premiéra, aby byla palba zastavena. Vyloďování japonských vojáků a výzbroje pokračoval - 13 500 mužů 5. japonské divize, velitelství 25. armády a různé podpůrné jednotky, 5 tanků 1. tankového pluku a asi 400 vozidel. Ze str. 87.:

"S příletem Ki-27 do Singory byla třem transportním lodím, které zde měly přistát, poskytnuta letecká ochrana. Aby se doprovodné válečné lodě vyhnuly zbytečnému riziku, vydal velitel námořního operačního svazu koncem dne instrukce ustoupit do Singory.
Vojáci 55. divize, kteří se vylodili v Nakhonu, Bandonu, Chumphonu a Prachaupu, byli pevně odhodláni proniknout napříč poloostrovem do britské Barmy. Jedním z jejich prvních postupných cílů bylo letiště Victoria Point, životně důležitý bod pro tranzit letounů z Indie do Singapuru; letiště bylo obsazeno po malém odporu Thajců a Britů."

Onoho 8. prosince roku 1941 zažilo své zkušenosti s válkou město a ostrov Singapur, když i pan kolega Jarl se u Zkázy svazu Z o něm zmínil. Já to ještě trochu více rozšířím a dodám ještě některé detaily od Christopher Shores, Brian Cull a japonského historika Jasuho Izava, z jejich historického studia po 20ti letech - právě letectva Dálného východu, doby začátku 2. světové války, v knize - Krvavá jatka I., kteří v Kapitola 2 , Malajsko zahájení útoku - Pondělí 8. prosince., na str. 87. a 88 a 89, uvádějí:

"První zkušenosti, jak chutná válka měl už také Singapur. Ve 4.15 dopadly první pumy na Keppel Harbour, námořní základnu a na letiště v Seletaru a Tengahu. Většina pum dopadla na Čínské město, kde bylo zabito 61 civilistů - hlavně Číňanů a Sikhů - a 133 zraněno. Robinsonův nově otevřený restaurant na Raffles Place dostal přímý zásah a velitelství policie na New Bridge Road bylo otřeseno blízkým dopadem pumy. Tři letci byli zabiti v Seletaru, dva zahynuli v polní jídelně. V Seletaru nebyl zasažen žádný letoun, ale v Tengahu, kde byly připravovány Blenheimy 34. perutě pro ranní hlídkové lety, byly tři (mezi nimi V538 a Z5799) poškozeny střepinami a troskami
Útok provedly bombardéry japonského námořního letectva z Indočíny.
34 bombardérů G3M (zde viz foto,



na kterém je japonský útočný bombardér G3M, type 96, Nell, foto je volně přístupné na několika webech.) leteckého pluku Genzan opustilo 7. prosince brzy ráno Saigon a zamířilo na jih, k Singapuru vzdálenému 600 mil. Avšak velmi špatné počasí je donutilo se vrátit. O dvě nebo tři hodiny později učinili Japonci další pokus. Z letiště Thu Dau Moi severně od Saigonu odstartovalo 31 bombardérů G3M leteckého pluku Mihoro, v čele s Lt. Cdr. Jagoro Šibatou. Z této formace se muselo brzy vrátit 14 letounů, ale zbývajících 17 nad Singapur přiletělo po 4.00 hodině. Tyto bombardéry zachytila ve 3.20 stanice RDF v Mersingu (jednalo se o jednu z několika radarových stanic na ostrově Singapur), když letěly asi 75 mil severozápadně od Singapuru, ihned bylo upozorněno hlavní velitelství RDF na Seletaru. Když bombardéry pronikly nad ostrov, Přišlo také hlášení ze stanice RDF v Changi (další radar) .
Přes včasné varování zůstávalo město nádherně osvětlené. Takový útok se totiž nečekal, proto nebyla učiněna žádná protiletecká opatření. Sirény byly spuštěny, až když nálet již začal.
Útočníkům nikdo nekladl odpor. Divoká a nepřesná protiletadlová palba nezkušených obsluh děl, kterým pomáhala těžká děla válečných lodí Prince of Wales a Repulse , způsobila jen malý rozruch mezi japonskými letci. Letoun Lt. Jošimi Siraie byl lehce poškozen šrapnelem. Generál Percival později napsal, (na str. 88 viz trojice anglo-japonských historiků), cituji:

´Z nějakých důvodů velitelství civilní služby, konající preventivní opatření proti leteckým útokům (Air Raid Precautions - ARP) zcela selhalo. Když přiletěly japonské bombardéry, světla v některých ulicích stále svítila, ostatně i kdyby nesvítila, nebyl by v tom rozdíl, neboť Singapur si s vodou kolem nemohl nikdo splést ani v noci.
Musím připustit, že tento nálet byl překvapením, protože nebližší japonslké letiště bylo 700 mil vzdálené od Singapuru, což, jak jsme uvažovali, bylo dostatečná vzdálenost; stěží bychom předpokládali, že Japonci mají bombardéry s tak dlouhým doletem. Bylo to od nich troufalé a odvážné."

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 138.

Ve stejné době, o které je řeč, tedy 8. prosince v časných ranních hodinách stála na letišti Sembawang (na ostrově Singapur byla tato hlavní letiště - Sembawang, Tengah, Seletar, Chia Keng Jat CC Paya Lebar, Changi a Kallang, viz. mapa letišť - poznámka autora) tři plně vyzbrojená Buffala z 453. peruti (zde viz foto



australské 453. perutě a jejich Brewster Buffala na letišti v Sembawang, před Malajskou kampaní, foto je volně přístupné na několika webech.), jenomže její piloti nedostali povolení ke startu proti Japoncům. Velitelem těchto Buffal byl Flt. Lt. Vigors (Vigors létal ve Spojeném království /VB/ noční lety na Spitfiru a byl mu přiznán sestřel jednoho německého bombardéru). Flt. Lt. Vigors se dožadoval, že odstartuje i bez povolení, načež dostal od velitele létání varování, že jestli to udělá a odstartuje bez povolení, bude proti němu vzneseno obvinění, že neuposlechl rozkaz. Anglo-japonská trojice historiků, i z historických hlášení, k tomuto vysvětlování rozkazu na str. 89 dodává, cituji:

"Důvodem pro takový rozkaz byla žádost velitele protiletadlové obrany o volné pole působnosti pro děla, ze kterých střílely nezkušené obsluhy, schopné sestřelit jakýkoliv, i vlastní letoun, který by se objevil. Avšak když se později guvernér Shenton Thomas dotazoval, proč nestartovaly noční stíhačky, byl informován, že Buffala nejsou pro noční lety vhodná, protože to jsou stíhačky denní. Jedinými nočními stíhačkami byla vyzbrojena 27. peruť v Sungei Patani. Ačkoliv Sembawang tentokrát bombardován nebyl, kronikář 453. peruti tehdy napsal:
'Byl jsem hrubě vzbuzen v prvních hodinách toho dne ječením sirén leteckého poplachu a řevem rychlopalných děl. V měsíčním svitu se objevily japonské bombardéry. Bomby byly shozeny, ale žádná naši oblast nezasáhla. Tak začala válka na Dálném východě. Žádali si o ni!'
Ihned po skončení náletu osádky 100. peruti v Seletaru dostaly rozkaz, aby se hlásily v hangáru jednotky. Flg. Off. Basil Gotto k tomu poznamenal:
'Osobně jsem očekával, že Japonci připlují s letadlovou lodí a my na ni zaútočíme torpédy. Také jsem si představoval, že Japonci takovým malým náletem příležitost nevyužijí a že se později vrátí. V obou případech jsem se mýlil.'"

Jak přicházel den 8. prosince 1941 v severním Malajsku, bylo stále více vojenských letišť připraveno ke startu. Připraveny byly všechny bombardéry i stíhačky, aby okamžitě zaútočily na japonské invazní síly. Velitelství letectva (AHQ) tak mohlo vydat rozkazy pro 8. peruť RAAF a 60. peruti v Kuantanu - střední a jižní Malajsko, viz. Tabulka 4, 27. peruti v Sungei Patani, 62. peruti v Alor Setaru - severní Malajsko, 34. peruti v Tenganu - ostrov Singapur, aby s prvním denním světlem odstartovaly a zaútočily na lodě v Kota Baharu; 100. peruť dostala rozkaz přemístit se do Kuantanu.
Ale s přibývajícím dnem také narůstala letecká činnost Japonců, kteří byli v neobyčejné převaze. Tam, kde britské a australské letouny vzlétly za svými bojovými úkoly, znamenalo, že když se vrátily mnohdy poškozeny, dosedaly do přívalu japonských pum. Japonci zjistili kde jsou která letadla a zaměřili se na ničení letišť i na ničení letištního zázemí. Nebudu zde již rozepisovat všechny akce a soustředím se jen na některá fakta, která o prvém dni zaznamenala již naše známá historická trojice, když na str. 98, a 99., píše, cituji:

"Pro RAF v severním Malajsku byl první den války katastrofální, neboť celá jeho bojová síla byla vážně ochromena. Tři z nejsevernějších letišť byla nepoužitelná a padla i alternativa, aby (britsko-australsko-indické) pozemní jednotky pronikly do Thajska a převzaly tam iniciativu. Generál Percival (zde viz foto



na kterém je generál sir Arthur Percival, foto je voně přístupné na několika webech) později komentoval:

'Rychlost s jakou Japonci zaútočili na naše letiště byla pozoruhodná. Jejich bombardéry doprovázené stíhačkami napadly všechna letiště v Kelantanu, Kedahu, Province Wellesley a Pinangu.
Výkonnost japonských letounů a přesnost jejich bombardování byly nepříjemným překvapením. K večeru už bylo naše letectvo vážně oslabeno.´"

Den 9. prosince 1941, Severní Malajsko.
Dne 9. prosince docházelo k přesunům britských letadel na fungující letiště v Severním Malajsku a naopak Japonci od rána zaměřili svou pozornost útoků na britské letiště ve Victoria Pointu na jižním cípu Barmy, které pro ně bylo lehce dosažitelné ze Singory. Během rána obnovili Japonci útoky na oblast Kota Baharu, kde bylo letiště bombardováno 10ti Ki-21 ze 62. perutě. Japonci bombardovali také Kuantan, který neměl vůbec protiletadlovou obranu.
Ze str. 101., pak cituji:

"Velitelství AHQ nařídilo veliteli základny Wg. Cdr. Councellovi podržet si pouze 13 Hudsonů a dvanáct Vildebeestů ze 100. perutě a zbytek strojů včetně Blenheimů 60. perutě a dvou Swordfishů ze 4. AACU určených k vlečení terčů odeslat do Singapuru. Časně ráno Sqn. Ldr. Henderson, velitel odloučené 8. perutě RAAF, odeslal na velitelství letectva žádost, aby se mohl s perutí do Sembawangu (Singapur) a vyhnout se tak japonským útokům na Kuantan. V odpovědi se uvádělo:
´Sdělte Sqn. Ldr. Hendersonovi, ať zůstane tam, kde je. Bombardování Kuantanu není v plánu.´"

V jedenáct hodin dopoledne pak následovalo několik japonských náletů na letiště v Kuantanu a teprve pak bylo AHQ rozhodnuto, aby zbývající letouny přelétly do Singapuru. A podobně tomu bylo na dalších letištích v Severním Malajsku.
Anglo-japonská trojice historiků, i z historických hlášení, k tomuto vysvětlování rozkazu na str. 108 a 109., k dni 9. prosince v posledních odstavcích u letiště v Ipohu dodává, cituji:

"Ipoh, kam měla 21. peruť RAAF (z letiště Butterworth) přelétnout, byla velice malá základna s minimálním letištním zařízením; byla používána pouze jako předsunuté letiště. Bylo tam jen malé velitelství, sestávající z jednoho Pilota Officera a šesti letců. Byla zde jídelna a ubytovna, fungovala tu obrana letiště, doprava, hlásná služba i spojení. Zodpovědnost za tuto základnu nyní připadla personálu 21. peruti RAAF, které velel Flt. Lt. Williams. Sem také přibyli letci a vojáci evakuovaní ze severu; pořádek udržovala a o stravu se starala australská jednotka M/T (Mechanical Transport), umístěná asi osm mil od letiště.
Chaotické události a celková nejistota začínaly neblaze působit na morálku. Během ústupu do Ipohu se projevily některé nedostatky v disciplíně mezi pozemním personálem 27. a 21 perutě RAAF, neustále tu kolovaly poplašné zprávy, nedostávalo se pevného velení. Bylo to důsledek poměrů, které se odpovědným institucím očividně vymkly z rukou."

Zde je ještě foto



21. perutě RAAF a její Brewster Buffala, která se později přestěhovala na letiště Sembawang, ostrov Singapur, kde byly sloučeny, po těžkých ztrátách, dvě perutě pod číslo - 21/453. peruť -, foto je volně přístupné na několika webech. O těchto všech změnách a i o dalším, pak bude ještě mnohé napsáno.


Období leteckých bojů, od 10. do 25. prosince 1941, ztráta severního Malajska.
Ústup, ústup a ústup, to znamenaly, pro indicko-australsko-britské oddíly, dny mezi 8. až 10. prosincem 1941, a to nejen pro jednotky pozemní, ale pro jednotky RAAF a RAF. Většina jednotek jak pozemních, tak zvláště těch vzdušných bojovala statečně, ale převaha a překvapení zde udělaly své. O pozemních jednotkách zde bylo hovořeno již v Č 123 až 131, a tak ještě jen připomenu, že v těchto dnech (8. až 10. prosince) měly indicko-australsko-britské jednotky z 11. indické divize provést operaci "Matador", která však nástupem Japonců provést nešla, neboť japonské úderné oddíly, vyloděním a rychlým postupem na třech místech (Singora, Pattani a Kota Baharu), se za pomoci úderů ze vzduchu vydaly třemi proudy do severní Malajsie. Od 11. do 12. prosince pak proběhla bitva u Jitry a již v noci z 12. na 13 začaly rychlé, úderné japonské oddíly s pronikáním do severní Malajsie. K tomu již řečená anglo-japonská historická trojice (na str. 130 a dále do str. 142, průběžně) dodává i o situaci, která říká stejné, co jsem i já již z jiného pramene popisoval, já jen zde píši, a vše dále rozšiřuji o situaci ve vzdušných bojích, ze str. 130 a 131., cituji:

"V noci z 12. na 13. prosince musela 11. divize z těžkými ztrátami ustoupit (po bitvě u Jitry). Proti málo početnému soupeři použili Japonci jen jednotky, se kterými zahajovali útok a které utrpěly jen lehké ztráty.
Tato porážka předznamenala celou sérii dalších ústupů. 13. prosince se 11. divize krátce zastavila v Sungei Kedah, ale potom znovu rychle ustupovala až do 16. prosince, kdy se objevila jižně u Sungei Pattani. Během této počáteční bitvy došlo k několika malým střetnutím. Zatímco RAF zformovala své jednotky z jihu, japonské letectvo (JAAF) se nyní urychleně přemisťovalo na letiště v Thajsku. 11. prosince přistálo dvacet Ki-43 z 59. perutě (Sentai) na letišti v Nakornu a příštího dne 14 letounů Ki-51 z 71. samostatné letky (Čhutai) s dalšími 13 letouny ze 73. letky odletěly do Singory. Téhož dne se Ki-48 ze 75. a 90. perutě připojily k 59. peruti v Nakornu."

Čtvrtek, letecké boje dne 11. prosince 1941.
Hlavním cílem, na který se tento den soustředilo japonské letectvo (JAAF) byl ostrov Penang, cituji ze str. 131.:

"První velký nálet provedlo během rána následujícího dne (12. 12.), kdy nebyly podniknuty žádné velké akce JAAF nad severním Malajskem. Toho dne zaútočilo 41 Ki-21 z 12. a 60. peruti doprovázené stíhačkami Ki-43 z 64. peruti na ostrov, který postrádal jak protiletadlovou obranu, tak i letecké kryty, ale i letecké krytí.
Zatímco 12. peruť svrhla své pumy na hlavní město George Town, 60. peruť zaútočila na lodě v zálivu. Bombardéry přelétly nad městem, potom se otočily zpět a v sekcích po třech letounech střemhlav zaútočily na město.
Takřka všechny pumy dopadly do hustě zalidněné domorodé čtvrti. Výsledkem náletu bylo několik stovek mrtvých, když se tisíce lidí vyběhly podívat do ulic, co se děje, místo aby hledaly úkryt. Hasičská stanice dostala přímý zásah a hořela několik dnů.
Při zpátečním letu přistály tři Ki-43 na nově obsazeném letišti Kota Baharu, kde byl v nádržích opuštěných britských letounů objeven benzín. Poloha této základny umožnila zbytku jednotky přemístit se dále na jih a připravit se na bojové operace nad Kuantanem."

Nebe nad Malajsií, pátek 12. až úterý 16. prosince 1941.
Samotné útoky na ostrov Penang, začalo, oficiálně, japonské letectvo provádět až 12. prosince 1941 v 9,00 ráno, když útočilo 6 japonských Ki-51 z 27. perutě, Ki-48 ze 75. a 90. perutě jako stíhací doprovod.
O ostrov Penang pak probíhaly letecké souboje, které poutavě popisuje anglo-japonská trojice na str. 131 až 140 v knize - Krvavá jatka I., když samotný Penang začal být, několik dní evakuován, a to od soboty 13. prosince. I poté, nad severní Malajsií probíhaly, po všechny dny, letecké souboje se ztrátami na obou stranách, když více je v řečené době, pociťovalo britské letectvo a zároveň se též dozvíme i japonské ztráty.


Podotýkám, že u letových dní až do 18. prosince nebudu dávat přesně vše co přinášejí historické zápisy, dám jen vždy část.
Knihu Krvavá jatka I., vřele doporučuji - je tam možno vše si dočíst.

Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifuku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz.

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=120