Stránka 1 z 1

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 178.

PříspěvekNapsal: 12/8/2019, 04:25
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 178.

Zde viz mapu

Obrázek

na které je vidět, na která místa se podařilo, do doby útoku, navozit Japoncům z celého Malajska dělostřelecké baterie a oddíly, se všemi rážemi děl. Vše do doby útoku spuštěného v noci z 8. na 9. února 1942, /je zde vidět i realizace plánu útoku, mezi 8. až 15. únorem, kdy byl přijata Brity kapitulace/, mapa je volně přístupná na několika webech.
Již řečené historické prameny - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt, str. 50 až 89., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str,118 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 268, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, říkají, píší o dalším, a já cituji:

"Útočníci (kteří přežili v noci z 8. na 9. únor vylodění, spíše vojáci z třetí japonské vyloděné vlny) se vyhnuli zbylým kulometným hnízdům a opěrným bodům obrany a ve skupinách po třech, po pěti, napadali obránce ze zadu, ničili obranná postavení a pomalu získávali iniciativu. Tam, kde obráncům došlo střelivo, docházelo k boji muže proti muži. Vytvořenými mezerami pronikali Japonci do vnitrozemí.
V australské obraně zavládl chaos. Většina důstojníků padla, nebo byla zraněna a součinnost jednotek a jejich spojení přestaly existovat.
V nastalé tmě celé skupiny Australanů ztratily orientaci a během zmateného ústupu se dostaly až do Bukit Timah. Někteří vojáci dokonce skončili až v samotném Singapuru, kde byli znovu vyzbrojeni, přiděleni k jiným jednotkám a znovu vysláni do boje.
Dopoledne 9. února (1942) okolo desáté hodiny - méně než 12 hodin po zahájení útoku - přestala být australská 22. brigáda, která zajišťovala obranu severozápadní části ostrova, bojeschopnou jednotkou.
Poslední možností, jak zachránit situaci, by bylo provedení rozhodného protiútoku. Nedošlo k němu z velice jednoduchého důvodu. Generál Bennett (zde viz foto

Obrázek

generála Gordona Benneta, foto je volně přístupno na několika webech) dal totiž zálohy, vyčleněné pro tento protiútok k dispozici generálu Taylorovi, veliteli 22. brigády, a právě tyto jednotky utrpěly těžké ztráty během bojů na pobřeží.
Zbylá letadla, deset stíhaček typu Hurricane a čtyři zastaralé Swordfish, dostaly rozkaz zaútočit za rozbřesku na japonské předmostí. Byla to labutí píseň obrany, protože brzy po startu britské stroje narazily na skupinu asi 80 nepřátelských letadel, blížících se k Singapuru. Několik japonských bombardérů bylo sice sestřeleno, ale ke koordinovanému útoku na vyloďovací oblast nedošlo."

Bylo poledne dne 9. února 1942, když generál Jamašita dostal hlášení, že se japonští vojáci z 5. a 18. divize úspěšně vylodily, prolomily britskou obranu, a již poměrně hladce, postupují jejich úderné oddíly do vnitrozemí ostrova Singapur. Velmi rychle tak byla západní část ostrova v rukou japonských jednotek, které nejprve obsadily letiště Tengah u Ama Keng a po krátkém boji donutily australské obránce k ústupu. V bezvýchodné situaci, která nastala, byl generál Taylor nucen stáhnout celý zbytek své brigády za Jurongovu silnici, kde se jeho ustupující oddíly začaly snažit o vybudování, alespoň nějaké, improvizované, obrany.
Ale japonský útok nepostupoval tak docela podle plánu. Zdálo se jako nepochopitelné, ale jsou na to historické zápisy, že i u toho kdo jasně vyhrával, v době útoku, pokračovaly v japonském nejvyšším velení, dál spory a naschvály.
K tomu nyní již řečenému, historické prameny - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt, str. 50 až 90., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str, 86 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 268, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, které říkají, píší, o dalším dění, a já cituji:

"Za japonskou 5. divizí měla následovat v útoku gardová divize, ale její velitel Nišimura úmyslně pozdržel přesun divize přes Johorskou úžinu. Měl pocit, že ztratil Jamašitovu důvěru během bitvy u řeky Muar. Rozzuření Japonci, zaskočeni tuhým odporem, popravili během bitvy asi 200 zraněných, které tam zanechaly ustupující australské a indické brigády. Během bitvy byl zraněn velitel třetího gardového pluku a Jamašita jmenoval novým velitelem jeho nástupce. Nišimura se urazil, byl přesvědčen, že Jamašita překročil svou pravomoc a rozhodl se, že bude dělat potíže. Jamašita se proti svému zvyku rozčílil, dal Nišimurovi rozkaz a ultimatum a gardová divize se dala na pochod.
Po setmění 9. února připlul generál Jamašita se svým štábem k ostrovu. Když vystoupil na břeh, plukovník Tsuji
(zde viz foto

Obrázek

, na kterém je plukovník Tsuji, foto je volně přístupné na několika webech.) cítil, že se mu něco hýbe pod nohama. Rozsvítil baterku a zjistil, že na zemi leží v řadách svázaní britští a australští zajatci.

Generálu Bennettovi se zatím, dočasně, podařilo stabilizovat situaci na juronské obranné linii. Tento kopcovitý, horský hřeben se táhl asi 3 míle mezi řekou Jurong a přítokem řeky Kranji. Ale stejně jako v Malajsku, ani tady prakticky, kromě terénu, skutečná obrana neexistovala. Předpolí nebylo zaminováno, balíky ostnatého drátu se válely po zemi a chyběl protitankový příkop, stejně jako improvizovaná opevnění a zákopy."

I generálu Percivalovi, se dle zápisů, jevilo, že jurongskou linii bude velice těžké ubránit, a to i jen několik dní.. Nejhorší bylo, že pokud se skutečně nepodaří jurongskou linii ubránit a Japonci jí rychle prolomí, nebude jim v cestě a k dobytí Bukit Timahu již stát takřka nic. Prolomení nepřipravené obrany tak bylo fakticky, již jen otázka času... Generál se opět musel rozhodnout. A co dál? Vždyť Bukit Timah, jehož dobytí byl jasné, ležel jen 8 km severozápadně od města Singapur. Otázka zněla: Ustoupit do východní části ostrova, nebo se snažit vybudovat obrannou linii okolo města Singapur?
Generál Percival (zde viz foto

Obrázek

na kterém je sir Arthur Percival, foto je volně přístupné na několika webech) se pak konečně rozhodl pro tu druhou variantu, neboť se mu jevilo, že by všechny zbývající sklady, nemocnice a poslední fungující vodní rezervoáry určitě padly nepříteli do rukou...!

"Večer 9. února 1942 oznámil generál Percival své plány Heathovi (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je Lt_generál Heath, foto je volně přístupné na několika webech.) a Simmonsovi a později v noci byly vydány tajné pokyny pro všechny velitele brigád a jejich štáby. A opět došlo k nedorozumění.
Generál Bennett vydal rozkaz k zaujetí nové obranné pozice na základě pokynů, které byly vydány velitelům brigád. Tyto pokyny upřesňovaly koordinaci ústupu a opouštění jurogonské linie, a to tak, aby ji bylo možno udržet co nejdéle... Jednotlivým brigádám určovaly nové specifické úseky obrany, které měly být obsazeny teprve až po všeobecném ústupu z jurongské linie.
Když tyto pokyny četl velitel 27. australské brigády generál Maxwell, vyrozuměl, že musí ustoupit na novou pozici okamžitě. Nejen, že to provedl, ale navíc to Bennettovi neoznámil.
Generál Taylor, velitel 22. brigády
(zde viz foto

Obrázek

na kterém je gen. H. B. Taylor, velitel 22. brigády, foto je volně přístupné na několika webech.), která držela střed jurongské linie, dostal hlášení, že 27. brigáda vyklízí pozice a rovněž dal rozkaz k ústupu. Tím se vytvořila mezera, do které pronikly čelní úderné jednotky japonské 5. divize a tento průlom už nebylo čím zatarasit a jen usilovný a dobře vedený ústupový boj statečných Australanů zabránil katastrofě. Obrana jurongské linie se zhroutila předčasně.
Taková tedy byla situace, když 10. února 1942 přijel generál Wavell na poslední návštěvu ostrova."

Kapitulace Singapuru.
Již první den po vylodění se útočící jednotky obou dvou japonských divizí, hned 9. února 1942, zachytily na ostrově a pomalu začaly postupovat směrem na Bukit Timah, který je klíčovým bodem k veškeré obraně Singapuru. Celý den se bojovalo o každý čtvereční metr půdy a Japonci pomalu, ale jistě, rozbíjeli jednotlivá střediska odporu ustupujících Australanů.
Australské oddíly za boje ustupovaly za linii vedoucí severně od ústí řeky Jurong, a to až k východnímu rameni řeky Kranji. Pravě tady chtěl tehdy, generál Gordon Bennett Japonce zadržet. Chtěl tím zabránit obsazení důležité silnice, která vedla od jižního konce hráze přes Bukit Timah přímo do Singapuru.

"Pokud by se podařilo Japoncům silnici obsadit, jejich tankové a motorizované jednotky by mohly dorazit do města Singapuru během několika hodin. A v Bukit Timah byl největší sklad střeliva a zbraní na celém ostrově.
V Tokiu ve stejnou dobu připravovali důstojníci hlavního císařského štábu denní operační hlášení císaři Hirohitovi. Informace ze Singapuru byly kusé a zmatené a v hlavním štábu vládla značná nervozita.
Císař nebyl spokojen s dosavadním průběhem války a tvrdošíjná obrana amerických a filipínských jednotek na Bataanu mu dělala starosti. Jedenáctého února slaví celé Japonsko svůj národní svátek Kigensetsu a císař si přál oslavit tento velký den stejně velkým vítězstvím. Na Bataanu se Japoncům nedařilo a císař upínal své naděje k Singapuru.
Terauči se spojil s Jamašitou a tentýž den oznámil do Tokia radostnou zprávu - armáda plní svůj slib a císař může začít s oslavami Kigensetsu. Výšina Bukit Timah, strategicky nejdůležitější bod obrany Singapuru, bude dobyta příštího dne.
Jamašita si klidně mohl dovolit takové tvrzení, protože už 10. února 1942 Japonci jurongskou linii prorazili a sám Bennett pochopil, že tato linie existovala spíš ve fantazii Percivalova štábu než ve skutečnosti."

Ve stejnou dobu přiletěl, a to již naposledy, generál Wavell, z Jávy do Singapuru. Po příletu vyhledal generála Percivala ve Fort Canning, což bylo kousek od Singapuru, a spolu se pak vydali za generálem Bennettem. To co viděli po cestě byl jen chaos, obraz destrukce a zmaru. Nedávno ještě krásné město Singapur leželo v troskách a hořelo na všech stranách. Japonská dělostřelba a bombardování zasáhly vodní rezervoáry a tak obyvatelstvu chyběla voda, trpělo i nedostatkem potravin Na trávnících v parcích , ale i jen v ulicích ležely stovky raněných, neboť všechny pomocné a improvizací zřízené pomocné ošetřovny v kinech, restauracích a i veřejných budovách byly již dávno přeplněny.
Japonské bombardéry nerušila protiletadlová palba, letouny kroužily nad městem Singapur a do různých míst dopadala rušivá dělostřelecká palba, která ničila komunikace a tím ještě více zvyšovala zmatek ve městě.
V improvizovaném úkrytu u generála Bennetta proběhla krátká porada s Wavellem a Percivalem, která jasně ukazovala, jurongskou linii obrany britských vojsk je možno udržet jen pár hodin. Poté se Percival s Wavellem vrátili do Fort Canningu, kde generála Wavella očekával telegram od Winstona Churchilla, který zněl:

" Boj je nutno dovést do hořkého konce... Obránci mají početní převahu a musí vynaložit veškeré úsilí na rozdrcení nepřítele. Velitelé jsou povinni bojovat do posledního muže a padnout se svými vojáky. V sázce je čest britského Impéria a jeho armády. Spoléhám na vás, že nepodlehnete depresi a momentální slabosti..."

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 178.

PříspěvekNapsal: 12/8/2019, 04:28
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 179.

Churchillův telegram do obklíčeného Singapuru pak vyšel do dějin coby důkaz toho, že v Londýně neměla vláda Jejího veličenstva tehdy představu o tom, co se ve městě vlastně dělo.

"Generál Wavell (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je generál Archibald Wawell, foto je volně přístupné na několika webech.) odpověděl, že bitva se nevyvíjí dobře, a že Japonci v západní části ostrova postupují rychleji, než se předpokládalo. Doslova napsal: ´Nařídil jsem Percivalovi, aby využil každé možnosti k protiútoku. Morálka jednotek však upadá a veškeré úsilí posílit optimismus a vůli k vítězství nepřináší kladné výsledky. Vydal jsem přísný rozkaz nepřipustit jakékoliv myšlenky na kapitulaci....´
Během dne Japonci obsadili západní část oblasti vodních nádrží, prolomili australskou obranu a ve středu navečer, 11. února 1942, obsadili Bukit Timah. Wavell se mezitím vrátil do svého štábu na Jávě (v singapurském přístavu upadl na kamenných schodech a těžce se zranil - poznámka autora) a odtud nařídil Percivalovi evakuovat všechny zbývající piloty, vyšší důstojníky letectva a ženský personál (přes dva tisíce sester a lékařek) lodí ´Empire Star´ do Batávie.

Osud Singapuru byl zpečetěn. Otřesné zprávy o zvěrstvech Japonců kolovaly mezi obyvatelstvem a chaos dosahoval neuvěřitelných proporcí. Když Japonci obsadili polní nemocnici v Radij Beach, pobili všechny zraněné a zdravotní sestry nahnali do moře a postříleli je kulomety. Nemocnice Tyersall přeplněná raněnými Indy, shořela i s většinou personálu po japonském leteckém útoku.
Ráno 12. února vyrazily japonské tanky po silnici Bukit Timah - Singapur. Ještě jednou je britští protitankoví dělostřelci zastavili dobře mířenou palbou, ale za tanky postupovala japonská pěchota a brzy se ukázalo, že vesnice i výšina Bukit Timah se nedají udržet. Percival neměl na vybranou. Nařídil ústup na novou obrannou linii, která tvořila polokruh okolo města Singapur (zde viz náčrt,

Obrázek

od malíře Roz., který mapu kreslil, dle různých předloh, na náčrtu je pozemní fronta japonských útoků od 9. února do konečné kapitulace britských vojsk dne 15. února 1942). Tam stáhl zbylé jednotky ze severovýchodní části ostrova. Nová obranná linie měřila 45 km. Ústup byl proveden za rozbřesku dne 13. února 1942. Ve stejný den přešla po hrázi japonská gardová divize a bez odporu postupovala po hlavní silnici na Singapur. Obklíčení města probíhalo podle plánu.
Po setmění 12. února, kdy se stale ještě nelítostně bojovalo v oblasti vodních rezervoárů a výsledek boje byl stále ještě na vážkách, se Jamašita sešel se svým štábem v novém sídle velitelství ve vesnici Bukit Timah. Hlavní slovo měl plukovník Tsuji. Mluvil o císařově netrpělivosti a o společném úsilí dovršit vítězství v co nejkratším čase. Na všech byla vidět únava, někteří byli zraněni, jiní pokyvovali hlavami nebo dřímali. Tsuji však zůstal neoblomný jako vždy. Žádal, aby se všichni vzchopili k poslednímu, rozhodujícímu úderu."

Hned následující den, dopoledne 13. února 1942, vyzval generál Jamašita svého protivníka, generála Percivala , aby jeho jednotky kapitulovaly, Dopis s výzvou ke kapitulaci vhodily Japonci z průzkumného letadla. O angličtině, kterou byl dopis napsán, historici říkají, že byl napsán - "zvláštní a nejistou angličtinou" a říkalo se v něm, že by Britové měli zabránit dalšímu krveprolití..! Pokud prý generál Percival kapitulaci nepřijme, hrozil mu Jamašita odvetnými opatřeními...
K tomu nyní již napsanému, historické prameny - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt, str. 50 až 90., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str, 125 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 268, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, píší o dalším tyto věty, a já cituji:

"Percival váhal. Radil se s Bennettem a Heathem, jestli ještě existuje možnost organizovaného protiútoku. Oba generálové mu doporučili, aby kapituloval. Vojska jsou vyčerpána a protiútok by se utopil ve vlastní krvi. Percival telegrafoval Wavellovi, že obrana je schopna vydržet nanejvýš dva dny. Situace v zásobování pitnou vodou je katastrofální, ztráty mezi civilním obyvatelstvem rostou, doprava neexistuje, město je v plamenech, protože není voda na hašení požárů, lidé se perou o jídlo, zdravotní péče neexistuje. Teď se konečně ukázalo, jak nesmyslné byly rozkazy bojovat do posledního muže, tak jak si to představovali Churchill a Wavell. Bojovat do posledního muže ve městě, kde byla neuváženě a předčasně životně důležitá zařízení, kde odborníci, včetně lékařů a zdravotnického personálu, byli evakuováni, kde se nedostávalo vody, protože nepřítel dobyl a zničil vodní rezervoáry. Chyběla i civilní a protiletecká obrana a město a jeho obyvatelé byli vydáni na milost a nemilost japonským bombardérům."

V době, kdy generál Percival váhal s odpovědí na japonské ultimativní požadavky na kapitulaci, plukovník Tsuji strašlivě jednal. Jednotky gardové divize dorazily po dělostřelbou zničené cestě do předsunutého velitelství 18. divize. Tam mu byla přidělena cyklistická četa a již za několik hodin se tato japonská četa objevila mezi stromy za Alexandrovou nemocnicí, jednou z posledních britských nemocnic, která ještě zůstávala v provozu. Britské obranné pozice v okolí se bránily již jen velice sporadicky až utichly zcela.

"Japonci zastřelili vrátného u vchodu, vnikli dovnitř a rozběhli se po chodbách. Hlavního lékaře, Angličana, který jim přišel vstříc s vlajkou červeného kříže, postavili ke zdi a zastřelili ranou do týla. Ranění, kterým se nepodařilo uprchnout, byli postříleni. Nemocné připoutané na lůžko ubodali k smrti bodáky. Na operačním sále postříleli všechny přítomné, včetně lékařů. Během těchto jatek, které zorganizoval plukovník Tsuji, zahynulo asi 330 lidí.
Šlo o jeden z mnoha případů, kdy Japonci demonstrovali svou krutost, aby zastrašili nepřítele.
Ráno 14. února (1942) Tsuji přihlížel, jak se lidé, kteří tento masakr přežili, vracejí do britských linií, aby tam informovali, co se stane v Singapuru, jestliže se Britové nevzdají. Percival měl sice stále ještě k dispozici sto tisíc vojáků, ale obrana byla rozvrácena a dezorganizována. Zodpovědnost za víc než milion civilistů mu svazovala ruce."

Útoky jednotek japonské 25. armády pak ještě pokračovaly celou jednu noc. Byla neděle dne 15. února 1942, když se generál Percival konečně rozhodl, že nechá zastavit boj, který v těch chvílích již zcela ztratil smysl.

"Za úsvitu se zúčastnil polní mše v polorozbořeném kostele ve Fort Canning. Potom svolal velitele sborů, divizí a brigád a oznámil jim své rozhodnutí. Major Wylde spolu s tlumočníkem odjeli vozem směrem k Bukit Timah, aby předali Japoncům nabídku kapitulace. Vozidlo bylo označeno britskou a bílou vlajkou. Ve čtyři hodiny odpoledne se objevil japonský štábní automobil, ve kterém seděli plukovník Sugita a major Aseada. Wylde od nich převzal dopis, který obsahoval následující podmínky kapitulace:

1. 15. února v 18,00 hod. se sejdou oba velitelé v Bukit Timah.

2. Britská armáda okamžitě zastaví bojové akce a složí zbraně.

3. Civilní správa bude pokračovat v práci podle japonských pokynů.

4. Všechna zařízení a válečný materiál budou předány japonské armádě nepoškozeny.

5. Osoby pověřené zastavením bojových akcí budou zodpovědné za okamžitou likvidaci jakéhokoliv odporu.

6. Všichni civilisté a vojáci spojeneckých národů jsou od tohoto okamžiku považováni za válečné zajatce.

7. Všichni japonští zajatci budou okamžitě předáni japonské armádě.

8. Budou vytvořeny výbory z jednotlivých složek britských ozbrojených sil, které budou dohlížet na provádění podmínek kapitulace."


Po návratu na britské velitelství předal major Wylde dopis generálu Percivalovi, který okamžitě vydal rozkaz o zastavení jakékoliv palby. Poté se pak Percival vydal do Bukit Timah, kde došlo k setkání s generálem Jamašitou. Na cestě jej doprovázel brigadýr Torrence a pobočník Newbig (zde viz foto,

Obrázek

, na kterém jde generál Percival přijmout kapitulaci Singapuru se svými důstojníky, od generála Jamašity).
Samotný oficielní akt kapitulace se pak konal v budově Fordovy automobilky. Generál Jamašita (zde viz foto

Obrázek

generála Tomioto Jamašity, foto je volně přístupné na několika webech). nechal britskou kapitulační sestavu nejprve čtvrt hodiny čekat, aby tak zvýraznil svou jedinečnost a i důležitost. Když se pak Jamašita konečně dostavil, předložil Percivalovi a spol. kapitulační dokument a přítomné požádal, aby jen krátce, ale přesně odpověděli na obsažené otázky v kapitulačním aktu:
"Kapituluje britská armáda bezpodmínečně?"
Percival se nejprve vyhnul přímé odpovědi a Jamašitu požádal o odklad do příštího dne. Jenomže, jak hovoří dokumenty, Jamašita už nechtěl na nic čekat.

"Jeho netrpělivost byla výsledkem tlaku císařského dvora. Prohlásil, že Percival musí přijmout bezpodmínečnou kapitulaci, jinak japonská armáda bude pokračovat v útoku.
Poraženým, tichým hlasem Percival nakonec přijal japonské ultimatum (zde viz foto

Obrázek

, ze závěrečného jednání mezi Jamašitou a Percivalem o kapitulaci v Singapuru, foto je volně přístupné na několika webech.). Na závěr požádal o záruky pro zajaté vojáky a civilisty a Jamašita slíbil, že se o to postará. Ve skutečnosti ho ale tyto problémy vůbec nezajímaly. Akt bezpodmínečné kapitulace skončil v 19,50 hodin."

Když poražení odešli tak se Jamašita odebral do svého štábu, kde se pak konala oslava vítězství a po několika sklenkách kikumusamune pak generál Jamašita uklidňujíc své důstojníky prohlásil: "Toto tažení bylo jen úvodem k dalším úspěchům. Místo vítězné přehlídky uspořádáme vzpomínkovou slavnost za mrtvé. Pak zaútočíme na Sumatru..."
Stejná slova pak generál telegrafoval i hraběti Teraučimu, který se tehdy chtěl přehlídky prý také zúčastnit.

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 178.

PříspěvekNapsal: 12/8/2019, 04:34
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 180.

Historické prameny - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt, str. 50 až 90., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str, 127 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 268, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, píší o dalším tyto věty, a já cituji:

"Singapur přestal existovat. Dostal japonské jméno ´Syonana´, neboli ´Světlo jihu´.
Během malajského tažení zajalo 60 000 japonských vojáků 130 000 britských důstojníků a vojáků, z nichž bylo asi 15 000 Australanů, 35 000 Skotů a Angličanů, 65 000 Indů a 15 000 domorodých vojáků, většinou Malajců. Zajatci (zde viz foto

Obrázek

, kterého byl popisek, v překladu, Sinagapur - kapitulace, foto je volně přístupné na několika webech) byli nahnáni do různých táborů a vězení, kde více jak tři roky museli snášet brutální a nelidské zacházení, hlad a malárii. Po velice zběžném vyšetřování japonská tajná policie (Kempei) zadržela celkem asi sedm tisíc nežádoucích Číňanů. Nejvýznamnější z nich byli popraveni tajnou policií ihned, ostatní převzala armáda. Jejich popravy se staly součástí výcviku v bodákoví technice, ukázkou boje se samurajským mečem a z velké části se pořádaly pro zábavu jednotek.
Podle japonských údajů Japonci ukořistili v Malajsku 740 děl, 2 500 kulometů, 65 000 pušek a jiných pěchotních zbraní, 1 000 lokomotiv, 200 obrněných vozidel, 10 letadel a několik tisíc nákladních a dalších vozidel a motocyklů.
Japonské ztráty činily 3 507 mrtvých a 6 250 raněných. V konečné fázi bitvy, od přechodu Johorské úžiny až po kapitulaci Singapuru, měli 1 726 mrtvých a 3 388 raněných."

Příčiny a následky britské porážky v Malajsii a Singapuru.
Sami Britové tehdy přiznávali, jenomže tehdy jen potichu, kvůli veřejnosti a vlivu na morálku Britů, a až po válce pak teprve to byli historici, kteří již psali a ozývali se hlasitěji, že: "Málokdy dojde v dějinách vojenství ke katastrofě takových rozměrů, jako byla porážka britské armády v Malajsku a Singapuru." Někteří anglofónní historici pak doslova píší, cituji z již uvedených historických pramenů, uvedených v Použité podklady:

"Tato neslavná kapitola v dějinách britského impéria skončila pádem ´nedobytné pevnosti´ v únoru 1942. Tragédie ovlivnila životy tisíců statečných Indů, Australanů a Britů, kteří upadli do zajetí a zemřeli v krutých podmínkách japonských pracovních táborů. Další vývoj války v jihovýchodní Asii, zvláště pak ztráta Holandské Indie a jejího válečně důležitého nerostného bohatství, byly přímým důsledkem malajské porážky.
O příčinách pádu Malajska a Singapuru se během druhé války nikdy nepsalo a o ostudných chybách se taktně pomlčelo. Vláda si dokonce ušetřila spoustu starostí tím, že nevydala oficiální komuniké. Kdyby k tomu došlo, každému poctivému Britovi by se musel zatajit dech nad tou nekonečnou řadou nedomyšlených a chybných vojenských rozhodnutí, neschopnosti jednotlivých velitelů a politickou krátkozrakostí Churchilla (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je ministerský předseda Jejich Veličenstev, Winston Churchill, foto je volně přístupné na několika webech.) i celé britské vlády (zde bych však, jako člověk znající více názorů historiků, nebyl tak příkrý, neboť tehdejší doba a místo si přímo říká o to, že 'po válce je každý generál'. Připomínám i tu skutečnost, že podobně se počátkem ww2 dařilo všem těm, kteří byli napadeni, aby pak útočníky smetli do propadliště dějin.. - viz rok 1945 - má poznámka).
Tady nešlo jen o ztrátu významného strategického bodu, jehož důležitost pro obranu impéria byla evidentní. Bylo zde ponížení a šok způsobený okolnostmi kapitulace Singapuru, která otřásla samými základy této parlamentní demokracie. Pro Churchilla, který stál u kolébky všech nešťastných politicko-vojenských rozhodnutí let 1940 - 1941, byl pád Singapuru, podle jeho vlastních slov, nejčernějším dnem britského impéria ve dvacátém století (Vždy si musíme pamatovat, že když v roce 1940 Winson Churchil přebíral premiérské křeslo po předchozím premiérovi Chamberlainovi /více viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Neville_Chamberlain
/, sliboval všem Britům nejprve jen krev, slzy a pot, a až poté vítězství, ve které pevně věřil a tak poté vždy jednal i s chybami oné doby..! - má poznámka)."

Jestliže si chceme vyjmenovat, a v minulém článku jsme začali, nejzákladnější a nejdůležitější příčiny a následky pádu Malajska a Singapuru, nelze je přirovnat k předcházející porážce britského expedičního sboru ve Francii v květnu a červnu 1940. Z Francie se Britům podařilo, sice také přes porážku, odvézt živou sílu, a i když došlo ke ztrátě techniky, bylo jasné, že technika se dá nahradit. Důležité bylo tehdy, že se mohl dát lidem ve Velké Británii a v celém britském společenství, pocit, že byl vykonán v Dunkerque (viz také zde: viewtopic.php?f=196&t=3940
a zde: viewtopic.php?f=196&t=3981
viewtopic.php?f=196&t=3991
) heroický čin, a že se jde dál a po překonání obtíží, a po doplnění novou technikou, boj pokračuje, bude pokračovat, vzepětí národů bude bolet a přinese ještě mnoho utrpení...!.
Skutečností pak, jak víme, bylo, že za jeden rok bojů v Evropě a Africe nemohl Winston Churchill a Velká Británie náhle změnit to, co způsobily vlády za několik desetiletí předtím. V prosinci 1941 a v lednu a další měsíce 1942 byla skutečně velkou katastrofou pro Británii zkáza bitevních lodí svazu "Z" (popsal pan kolega Jarl), dále pak dobytí Malajsie a pád Singapuru. Náhle se ukázalo, že Británie obestřená gloriolou námořní velmoci, utrpěla v Asii ztráty velkých lodí.
Když hodnotíme Malajskou operaci, musíme říci, že od svého nástupu do funkce premiéra Jejich veličenstev, 10. května 1940, nemohl napravit vše, všechny chyby předchozích premiérů. Něco se dalo napravit hned, ale na mnohé ostatní potřeboval roky. Pojďme a pohovořme si jaké chyby se ukázaly, co bylo příčinou porážky v Malajsii a pádu Singapuru.

Byly zde chyby politiků, kteří nedokázali včas rozpoznat, již po 20. letech 20. století, že Japonsko nebude tím nejlepším přítelem. Britští politici nedokázali rozpoznat reálné nebezpečí ze strany Japonska, jeho agresivní cíle v zahraniční politice.
K tomu nyní již napsanému, historické prameny - Válka v Pacifiku. Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt, str. 50 až 90., Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner, str, 86 až 144, ale i Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, str. 231 až 289, ale stejně a podobně hovoří i ostatní historické prameny uvedené v Použité podklady, píší o dalším tyto věty, a já cituji:

"Výsledkem byla náramná krátkozrakost při plánování obrany jihovýchodní Asie. Rozhodující byly i operační a taktické chyby, kterých se dopustili generál Percival a velitelé jednotlivých sborů. Na jejich omluvu je třeba dodat, že sice mohli vytěžit víc z těch několika málo výhod, které Britové měli, ale těžko mohli napravit chyby koloniální správy a celé generace politiků, generálů a admirálů."

Bylo na předchozích premiérech Velké Británie, že zanedbali obranu Malajska a Singapuru, za což nesou hlavní vinu, že porážka dosáhla katastrofických rozměrů. Zde platí, co napsal i maršál Wavell, když se dozvěděl o kapitulaci: "Že Malajsko zaspalo 200 let, které nelze dohnat přes noc. Nedostatek nadšení a snahy při výcviku, těžkopádná taktika, obtížný a nezvyklý terén, tropická vedra a deště, zastaralá výzbroj a nezkušenost mladších důstojníků, to všechno hrálo svou roli."
Vojenští historici pak považují za rozhodující faktor skutečnost, že převládala "účinná japonská taktika bleskové války, aplikovaná na malajskou džungli, proti které Britové po celou dobu malajského tažení nenašli účinnou obranu".

"Příčiny porážky jsou dnes, s odstupem času, víc než jasné. Byla to především celková nechuť zabývat se vojenskými záležitostmi v době, kdy myšlenky na válku a tím i na obranu impéria byly považovány za vyložené kacířství.
Velká hospodářská krize 30. let 20. století ovlivnila projednání vládních rozpočtů příštích let a vojenské výdaje se staly nepopulární. Aktivně prováděná politika (je zde myšleno politika předchozích premiérů před Winstonem Churchillem a především pak politika Arthura Neville Chamberlaina /*18. 3. 1869 - +9. 11. 1940/ zde viz. více o Chamberlainovi:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Neville_Chamberlain
), 'appeasementu' (více viz. zde o appeasementu:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Appeasement
) ukolébala většinu Britů v bláhové naději, že k válce nedojde."

Pokračování, i s dalším hodnocením, ještě příště.


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=128&t=8051&start=160