Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Zemakt »

Obrázek
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 213

Nálet na Tokio


Dne 30. března roku 1942 se USS Hornet vyvázala od pacholat a v čele Task Force 18 zamířila na sever do San Franciska. Konkrétně na zdejší bázi amerického námořnictva Alameda, nacházející se na východní straně zátoky. Plavba ze San Diega netrvala příliš dlouho, a tak již 31. března se svaz objevil v Sanfranciském zálivu. Jen co letadlová loď přirazila ke stěnám zdejšího mola, začaly na nedaleké letiště dosedat Mitchelly sedmnácté bombardovací. Času nebylo nazbyt, a tak šlo vše ráz na ráz. I tak se ovšem našla chvilka na pár skleniček v místním baru, v jejímž rámci doladil Doolittle s admirálem Halseyem a náčelníkem štábu kapitánem Browningem poslední nuance operace. Hned následujícího dne se tak začalo s nakládkou středních bombardérů.

Zatímco letová paluba nosiče se pomalu vyprazdňovala a letouny palubní skupiny postupně mizely v podpalubních hangárech, k boku Hornetu byly z letiště dotáhnuty armádní bombardéry a za pomoci lodních jeřábů vyzvednuty na palubu. 1. dubna večer bylo hotovo. Zároveň došlo k nalodění 70 důstojníků a 64 poddůstojníků 17. bombardovací skupiny. Objevení se armádních strojů a letců na palubě letadlové lodě vyvolalo samozřejmě u posádky nemalý poprask, přičemž stálé narážení na neprostupnou bariéru mlčení, nikterak „typicky husté“ atmosféře vzájemné koexistence nepřispívalo. Vše se ale mělo, aniž by to muži tušili, velice brzy změnit.
S příchodem soumraku zamířila USS Hornet poněkud hlouběji do zálivu, kde ve skrytu tmy zakotvila.

2. dubna, přesně v 10:00 hod., opustila kompletní Task Force 18 za 1 000 yardové viditelnosti záliv a zamířila na volné moře 1). V pozdním odpoledni začala díky svižné plavbě pevnina rychle mizet za obzorem, přesto ještě v tento moment proběhla pomocí námořního Blimpu L-6 dodávka dvou kusů astrokopulí pro B-25 2). S příchodem večera, kdy pobřežní letouny již ukončily letecké krytí svazu, nastala ta pravá chvíle, aby byl posádce letadlové lodi, ale i posádkám doprovodných plavidel sdělena pravá povaha mise. Vzájemná nedůvěra mezi oběma složkami tak záhy nabrala obratu, načež výborná morálka posádek vydržela až do návratu zpět na hlavní tichomořskou základnu.

1) V rámci operace došlo k posilnění Task Force 18 o další torpédoborec typu Glaves. Onou posilou byla USS Monssen (DD-436), celé uskupení se tak skládalo z 1 letadlové lodi, 1 těžkého a 1 lehkého křižníku, čtyř torpédoborců a 1 tankeru.

2) Blimp L-6: ex-civilní Reliance byla jednou z pětice menších neztužených reklamních vzducholodí leteckého výrobce Goodyear Aircraft Company, které na počátku války zabavilo US. Navy. Námořnictvo nakonec provozovalo celkem 22 blimpů třídy L, lišícími se mezi sebou v některých dílčích parametrech. TTD (L-4): délka 44,97 m, objem 3 482 m3, nosnost 1 152 kg, pohon 2 x Warner R-500-2 po 145 k, max. rychlost 96 km/h, dolet 3 537 km, výdrž 11 hodin 54 min. Kromě zmíněné participace na Doolittlově náletu se „el šestka“ do análů strojů lehčích než vzduch zapsala ještě jednou neobyčejnou zmínkou. Blimp L-6 byl totiž hlavním protagonistou události, z níž si přinesl pojmenování Ghost Blimp a která dodnes nenechává spát nejednoho znalce motory poháněných aerostatů.


Obrázek

Teprve po šesti dnech plavby, dne 7. dubna, došlo na rozlepení obálky s oficiálním operačním plánem č. 20-42. Nicméně na stávající věci měla tato skutečnost vliv marginální, neboť dosavadní plavba nově ustanovené Task Force 16.2 se stejně odehrávala v již plně bojovém režimu. A to vč. každodenního monitorování provozu japonských radiostanic.

Dne 8. dubna vyplouvá z Pearl Harboru pod vedením admirála Hasleye Task Force 16.1 ve složení: USS Enterprise (CV-6), USS Northhampton (CA-26), USS Salt Lake City (CA-25), USS Balch (DD-363), USS Benham (DD-397), USS Fanning (DD-385), USS Ellet (DD-398) a tanker USS Sabine (AO-25), aby se v souladu s operačním plánem dne 12. dubna setkala na 38°sev. šířky a 180° vých. délky s Task Force 16.2. „Cik cak“ plavba severozápadním kurzem za stále sílícího větru a vlnobití však následujícího dne donutila zrevidovat plán a posunout datum setkání na 13. duben.

Tou dobu již zhruba na úrovni centrálního Japonska, ve vzdálenosti nějakých 300 mil od pobřeží, hlídkovaly ve svých předem vytyčených sektorech americké podmořské čluny USS Trout (SS-202) a USS Thresher (SS-200). Oblast hlídkování první z ponorek byla vymezena mezi 31°- 31°30 sev. šířky a 142°30 – 144°30 vých. délky, kdežto druhá se nacházela více na sever, v oblasti mezi 34°30 - 34°50 sev. šířky a 142°30 – 144°40 vých. délky. Obě plavidla byla pověřena úkolem monitorovat lodní provoz před japonským souostrovím a v případě identifikace jakékoliv potencionální hrozby urychleně informovat útočné uskupení.

Po splynutí obou skupin a za stále bouřlivého počasí, pokračovala plavba nyní už kompletní Task Force 16 nekompromisně v severozápadním kurzu, přičemž, jakmile to bylo jen trochu možné, byly do vzduchu vysílány průzkumné letouny. V cca 200 mílové vzdálenosti a šedesáti stupňovém „vějíři“ před lodními příděmi svazu, tvořila letadla velmi důležitý prvek vlastní ochrany, který však podstatnou měrou srážely ne zrovna ideální meteorologické podmínky. Na druhou stranu to, co platilo pro Američany, zákonitě platilo i pro Japonce.

Na 16. duben tedy na den, kdy svaz dosáhl zhruba tisícimílové vzdálenosti východně od Japonska, bylo plánováno doplnění paliva z doprovodných tankerů. Počasí se ovšem stále nehodlalo umoudřit, a tak se tankování protáhlo až do následujícího dne. O tom, jaké tehdy panovaly na oceánu podmínky částečně napovídá, že v průběhu přečerpávání signalizoval tanker Cimmaron „muže přes palubu“. Nešťastníka se ovšem záhy podařilo doprovodným torpédoborcům zachránit.

Obrázek

Během 17. dubna už tak značný vítr začal přidávat na síle, aby později ve svých čtyřiceti uzlových nárazech atakoval stupeň 9 Beaufortovi stupnice, tedy vichřice. Ve spojení s deštěm a mohutným vlnobitím pak lodní posádky, zejména doprovodných torpédoborců, zažívaly skutečný očistec. Velmi nízko položená základna oblačnosti zas komplikovala život letcům. Nicméně už jen fakt, že se stroje dařilo vůbec vysílat do vzduchu, znamenal nepopiratelný úspěch. V odpoledních hodinách to již ovšem takto dále nešlo. V 14:39 hod. dostaly torpédoborce a tankery rozkaz zpomalit, načež je letadlové lodě s křižníky zakrátko zanechaly za sebou. Po odpoutání od doprovodných lodí se rychlost úderného uskupení pohybovala v závislosti na velikosti vln mezi 20 až 25 uzly, a aniž by to někdo na palubách amerických lodí tušil, vše tak rychle směřovalo k nevyhnutelnému.

Ve 03:10 hod. ráno 18. dubna zaznamenal radarový operátor na Enterprise kontakt. Cca 21 000 yardů před Task Force na 255° byla identifikována dvojice neznámých plavidel, nad jejichž původem nikdo moc nepochyboval. O dvě minuty později došlo i na vizuální potvrzení, načež admirál Halsey nařídil bezodkladný 90°odklon od dosavadního kurzu 3). Na lodích byl vyhlášen poplach, Doolittlových mužů nevyjímaje. Avšak, hned po pár minutách plavby v severním směru (350°) se začala odhalená plavidla vzdalovat, aby v 03:41 hod. ve vzdálenosti 27 000 yardů zmizela z radarových obrazovek úplně. Svaz ještě necelou půlhodinu pokračoval v plavě na sever, načež v 04:15 hod. nařídil Halsey návrat na původní kurz. Nebezpečí odhalení bylo tedy prozatím zažehnáno, nicméně svaz ztratil dvě hodiny času, přičemž do plánované pozice umožňující vzlet bombardérů chybělo překonat ještě více jak 200 mil.

3) V těchto chvílích bylo zřejmě, díky temnotě a nepřízni počasí, rezignováno na klasickou světelnou signalizaci a komunikace mezi jednotlivými loděmi Task Force 16 probíhala pomocí obtížně detekovatelných vysokofrekvenčních radiostanic o krátkém dosahu.

Obrázek

USS Naschville zahajuje palbu na japonský hlídkový člun. Fotografováno z paluby USS Salt Lake City.

Ihned s prvním ranním rozbřeskem, krátce po páté hodině (05:08 hod.), vyslala Enterprise do vzduchu ranní hlídku složenou ze tří Dauntlessů od VB-3 a šesti Wildcatů od VF-6 4). Nakrátko po nich vzlétla ještě další trojice Dauntlessů z VB-6, která v rámci motorové zkoušky provedla blízký meteorologický průzkum. Silný vítr, déšť a desetimetrové vlny, to vše umocněné tmavošedou oblohou, však dávalo představám o blízké změně počasí vale.

4) Pro účely operace byla na USS Enterprise převelena VB-3, bombardovací letka z USS Saratoga (CV-3). Na Enterprise nahradila průzkumnou letku VS-6. Počet bombardovacích letek na lodi tak stoupl na dvě.

V 05:58 hod. se z díry v mracích nenadále vynořil osamělý Dauntless poručíka O. B. Wisemana, jenž vzápětí bez větších okolků zamířil k USS Enterprise. V průběhu nízkého průletu pak jeho palubní střelec vyhodil na letovou palubu kontejner s ne zrovna příznivou zprávou. Přes nepřízeň počasí totiž poručík ve vzdálenosti 42 mil a na kurzu 276° před svazem zahlédl plavidlo o velikosti remorkéru, a co čert nechtěl, pravděpodobnost že jeho přítomnost zůstala posádce lodi utajena, nebyla zrovna malá. V souladu s nařízením absolutního radiového klidu, letěl tedy zprávu sdělit hezky po staru.

Halsey na nově nastalou situaci reagoval menší úpravou kurzu, přesto své lodě s vědomím vyššího rizika odhalení stále vedl na západ, co nejblíže Japonsku. Již tak narůstající časovou ztrátu nechtěl admirál již dále prohlubovat, zároveň si velmi dobře uvědomoval, že čím blíže k Japonskému souostroví, tím větší šance Doolittlových letců na dosažení čínských letišť. O necelé dvě hodiny později se však mělo vše zásadně změnit.

V 07:44 hod. zpozorovaly hlídky na Hornetu ve vzdálenosti 10 000 yardů neznámou rybářskou loď. V tu chvíli by se zřejmě na kapitánském můstku lodi krve nedořezal. Neboť, snad jen největší optimista mohl předpokládat, že i přes panující slotu šlo celou údernou flotilu, v čele s dvěma dvěstěpadesátimetrovými kolosy, jednoduše přehlédnout. Koneckonců, jen pár chvil na to byla tato nepříjemná skutečnost, v podobě zachyceného radiového hlášení, potvrzena.

Ve svém odhadu spatřené lodi se americké hlídky téměř nemýlily. Skutečně se jednalo o bývalý velrybářský člun, nicméně co nemohli tušit, že aktuálně tato loď nesoucí označení č. 23 Nitto Maru tvořila součást východní hlídkové linie, oné součásti vnějšího zabezpečení Japonského souostroví. Posádka hlídkového člunu pak svoji povinnost vůči císařské milosti splnila bez poskvrny, neboť zachycené hlášení znějící v přepisu …tři letadlové lodě, spatřeny na pozici 650 mil východně od Inuho Saki v 06:30… obsahovalo vše potřebné 5). Na tomto místě je ovšem také nutné zmínit, že i Japonci monitorovali nepřátelský radioprovoz, přičemž přes veškerá americká opatření a opatrnost, již určitou dobu vnímali jeho zvýšenou frekvenci. Následně si pak dovodili, že jestliže má k něčemu dojít, dříve než 14. dubna to nebude.

5) Inuho Saki, maják na nejvýchodněji položeném bodě Japonska.

Obrázek Obrázek

Nitto Maru, tak ji viděli dělostřelci USS Nashville. A Nashin Maru, později následovala osud své kolegyně.

Každopádně Američané se ocitli v nezáviděníhodné situaci. Zdánlivě menším problémem pro ně byla Nitto Maru. Dle Halseyova rozkazu měl její osud dospět naplnění za přičinění USS Nashville. Lehký křižník tedy opustil sestavu a ze vzdálenosti 9 000 yardů zahájil palbu na cíl. Faktor rozbouřeného moře, vč. nezkušenosti válkou nepolíbených dělostřelců ovšem způsobil, že vypálené granáty jen neškodně vybuchovaly v blízkém okolí japonské lodě. Intenzivně vedená kanonáda rovněž přilákala patrolu osmi Wildcatů z Enterprise, která se přidala k ostřelování nebohého hlídkového plavidla č. 23. Krátce nato však letouny odlétly napadnout další na scéně se objevivší hlídkový člun, č. 21 Nanshin Maru. Za pomoci vyprázdnění téměř plného palebného průměru se stíhacím letcům podařilo japonskou loď znehybnit, načež se opět vrátili k Nitto Maru, s níž doposud stále neúspěšně zápasil Nashville. Když se neujala ani z nalétávajícího Dauntlessu svržená puma, nařídil kapitán křižníku zkrátit distanc mezi plavidly, a až tehdy zaznamenal křižník přímý zásah. Poměrně frustrující likvidace Nitto Maru zabrala Američanům nakonec 29 minut, přičemž bylo vypáleno celkem 923 granátů ráže 152 mm!

O dost horší, než vypořádání se s hlídkovými plavidly však bylo zodpovězení otázky, jak dál? Admirál Halsey si velmi dobře uvědomoval, že šance Doolittlových letců jsou přímo úměrné vzdálenosti svazu od pevniny. K dosažení vzdálenosti 400 mil od Japonska, tedy plánovanému bodu pro start bombardérů, však chybělo ještě překonat 150 mil 6). Jakýkoliv dřívější start pak v této souvislosti uděloval leteckému útoku kontury sebevražedné mise. Obzvláště, když už bylo zřejmé, že letci budu útočit za dne, a do zalarmované obrany ostrovů. Nicméně admirál si uvědomoval ještě jednu, o dost závažnější skutečnost. Jeho operační uskupení totiž fakticky tvořilo téměř polovinu veškerého tichomořského loďstva USA, přičemž momentálně se chystalo nenápadně překročit práh „japonského domu, … když tu pan domácí zrovna otevřel dveře, a neměl prázdné ruce“.

6) v některých zdrojích lze narazit na vzdálenost 250 mil.

Těžké admirálovo dilema pomohlo nakonec uspíšit dekódování japonských radiových zpráv, nařizujících okamžité vyplutí všeho možného do oblasti posledního vysílání Nitto Maru, tou dobou stále odolávající palbě lehkého křižníku Nashville. Příslovečnou tečku nad rozhodováním nakonec učinila zachycená zpráva, určena pro velitele 1. Kókú Kantai (1. letecké flotily), která se shodou okolností zrovna vracela z Indického oceánu zpět do Japonska. Pět letadlových lodí admirála Čúiči Naguma už představovalo hodně silný šálek kávy, a to ještě Halsey netušil, že to je pouze část japonského uvítacího výboru.

Po zachycení nouzového vysílání z hlídkového člunu č. 23 vyhlásil náčelník Jamamotova štábu admirál Matome Ugaki neprodleně „stupeň 3“, jenž v sobě skrýval pokyny k eliminování možného napadení mateřského souostroví. Pro tento případ, měli momentálně Japonci k dispozici nemalé síly v podobě: 63 palubních letounů letadlové lodě Kaga (shodou okolností podstupující v té době nezbytnou údržbu), 35 letounů čerstvě se navrátivších z Filipín, a zejména strojů 26. Koku Sentai s 80 středními bombardéry a 90 stíhačkami. V poslední řadě to bylo ještě 36 palubních bombardérů a na vrch dva hydroplány. V oblasti hladinového loďstva disponoval stále dostatečnou silou admirál Nobutake Kondó, velitel 2. Kantai (2. flotily), pod jehož velitelskou pravomoc spadalo 6 těžkých křižníků a 10 torpédoborců. V blízkosti americké flotily se navíc nacházelo devět ponorek, z nichž tři nebyly dále než cca 200 mil na západ od Task Force 16.

Přestože byl později admirál Halsey za své rozhodnutí, vypustit Doolittlovi letce předčasně do vzduchu, několikrát kritizován, a to jak ze strany armády, tak námořnictva. Historie mu dala časem za pravdu. Míra rizika byla již příliš vysoká. Obzvláště, když alternativu svržení Mitchellů do moře a urychlený ústup si nepřipouštěl nikdo z kompetentních mužů na palubách letadlových lodí. A tak v 08:00 hod., v čase, kdy nervozita na kapitánském můstku USS Nashville kulminovala, nechal velící admirál Task Force 16 odvysílat zprávu na Hornet: …Vypusťte letadla. Plukovníkovi Doolittlovi: hodně štěstí a bůh s vámi. Halsey. … .

Zdroje:
The Doolittle Raid, Duane P. Schultz
Schneiderův pohár, Lubomír Koutný
Midway, Micuo Fučida, Masatake Okumiya
Nepotopitelný kapitán, Tameiči Hara
Válečné lodě 4, Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek
Pacifik v plamenech, Miloš Hubáček
Mitsubishi Type 1 Rikko ‘Betty’ Units of World War 2, Osamu Tagaya
HPM 1991 Special, 1992-1
Farky
Skeptik
Vodouch
http://www.militaryrange.com
http://www.doolittleraider.com
http://www.en.wikipedia.org
http://www.valka.cz
http://www.fronta.cz
http://www.palba.cz
http://www.airandspace.si.edu
http://www.books.google.cz
http://www.securitymagazin.cz
http://www.zoommagazin.iprima.cz
http://www.cs.wikipedia.org
http://www.clan-duncan.co.uk
http://www.maritimequest.com
https://www.worldwarphotos.info
http://wwww.pacyfik.net
https://www.history.navy.mil
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Aha! Vzducholoď! Sice jenom blimp, ale přece jenom vzducholoď. Myslel jsem si, že sloužily jenom na východním pobřeží. Asi jich bylo mnohem víc.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Zemakt »

Co jsem kolem toho jen tak letmo prouzdal, těhle "Gudýrů L" bylo 22.

Tohle je také zajímavé https://www.historynet.com/mystery-of-t ... -blimp.htm
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Kouzelnik »

Zemakt píše: Těžké admirálovo dilema pomohlo nakonec uspíšit dekódování japonských radiových zpráv, nařizujících okamžité vyplutí všeho možného do oblasti posledního vysílání Nitto Maru, tou dobou stále odolávající palbě lehkého křižníku Nashville. Příslovečnou tečku nad rozhodováním nakonec učinila zachycená zpráva, určena pro velitele 1. Kókú Kantai (1. letecké flotily), která se shodou okolností zrovna vracela z Indického oceánu zpět do Japonska. Pět letadlových lodí admirála Čúiči Naguma už představovalo hodně silný šálek kávy, a to ještě Halsey netušil, že to je pouze část japonského uvítacího výboru.

Po zachycení nouzového vysílání z hlídkového člunu č. 23 vyhlásil náčelník Jamamotova štábu admirál Matome Ugaki neprodleně „stupeň 3“, jenž v sobě skrýval pokyny k eliminování možného napadení mateřského souostroví. Pro tento případ, měli momentálně Japonci k dispozici nemalé síly v podobě: 63 palubních letounů letadlové lodě Kaga (shodou okolností podstupující v té době nezbytnou údržbu), 35 letounů čerstvě se navrátivších z Filipín, a zejména strojů 26. Koku Sentai s 80 středními bombardéry a 90 stíhačkami. V poslední řadě to bylo ještě 36 palubních bombardérů a na vrch dva hydroplány. V oblasti hladinového loďstva disponoval stále dostatečnou silou admirál Nobutake Kondó, velitel 2. Kantai (2. flotily), pod jehož velitelskou pravomoc spadalo 6 těžkých křižníků a 10 torpédoborců. V blízkosti americké flotily se navíc nacházelo devět ponorek, z nichž tři nebyly dále než cca 200 mil na západ od Task Force 16.
Nevím co všechno hrálo roli při Halseyho rozhodování jaké jsou japonské možnosti zaútočit na oba americké letadlové svazy. Zkusím si tipnout:

1. japonské letadlové lodě - nevím jak kvalitní měl Halsey informace co všechno mají japonci teoreticky k dispozici.

Protože japonci používali letadlové/hydroplánové lodě k několika různým účelům:
a) jako kompaktní skupina (Mobilní flotila pod vedením Naguma, která se dle potřeby mohla rozdělit na jednotlivé divize) fungující jako parní válec, to co nezvládli svoji kvalitou, tak zvládli svojí kvantitou. Zmíněná Kaga byla součástí Mobilní flotily a její atypická absence (a přítomnost v mateřském Japonsku) souvisela s havárií Kagy.

b) jako průzkumné lodě - typický úkol hydroplánových lodí. Ovšem nešlo o použití hydroplánů ve stylu např. německých Arado-196 (tj. primárně k průzkumným úkolům, nikoliv k bombardovacím útokům na válečné lodě). Víme totiž, že japonci neváhali své hydroplánové letadla poslal ve dvouciferných počtech s cílem poškodit/potopit válečnou loď.
viz např. akce z počátku března 1941 = poškození DD USN Pope. viz http://www.combinedfleet.com/mizuho.htm.
https://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_ ... er_Nisshin
https://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_ ... ier_Mizuho
a zejména obě lodě třídy https://en.wikipedia.org/wiki/Chitose-c ... ft_carrier (tj. před jejich konverzí na LL)
Tehdejším typickým letadlem byl https://en.wikipedia.org/wiki/Mitsubishi_F1M (nejsem si jistý, jestli hydroplánové Zero - Rufe - už na jaře 1942 byl masivních počtech v operačním nasazení).

Nemyslím, že ani samotný nálet až několika desítek těchto dvouplošných Pete z několika "hydroplánových lodí by dokázal obstát proti letadlům z palubní skupiny CV Enterpise. Nicméně v případě, že by došlo ke koordinovanému japonskému útoku (tj. kombinace s útokem letadel z japonských letadlovek nebo útokem pozemních letadel), tak by mohly být hydroplánové lodě nebezpečné.

c) a poslední skupinou japonských lodí s letadly byly (lehké) letadlové lodě mimo Nagůmův svaz.
Jejich zobecnění je komplikováno různorodostí důvodů, kvůli kterým tyto (lehké) letadlovky vznikly:
- nejstarší plnohodnotnou japonská CV byla http://www.combinedfleet.com/Hosho.htm a jejímu stáří (a parametrům lodi) odpovídalo i převážně výcvikové využití (tj. využití, které se době Doolittlova náletu týkalo rovněž další CV - a to http://www.combinedfleet.com/Zuiho.htm)
- Vypíchnul bych zdůvodnění - japonská fikanost jak obejít dohodnuté limity - http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=44&t=5523#p132489, která vysvětluje existenci (nepříliš vydařené) http://combinedfleet.com/ships/ryujo
- relativně nové CV, jejichž "stavbu" urychlil fakt, že nešlo o novostavbu, ale o rekonstrukci lodí určené pro podporu ponorek (podobně jako u hydroplánových lodí se i u této relativně atypické kategorie hodně snažili). Kromě výše uvedené CV Zuiho šlo o její sesterskou CV http://www.combinedfleet.com/shoho.htm .... víme, že na jaře 1942 se palubní skupina na CV Shoho skládala kromě stíhaček (Claude a Zero) rovněž z (torpédových) palubních bombardérů B5N Kate.
Z této skupiny (lehkých) letadlových lodí, víme, že CV Ryujo měla podobné angažmá jako Nagumův svaz těžkých letadlových lodí, tj. v první polovině dubna se snažil potopit co největší část britské flotily v Indickém oceánu.

Pokud bychom sečetli teoretickou kapacitu nesených letadel u zbývajících CV (Hosho, Shoho, Zuiho), tak je řeč o zhruba 50 japonských palubních letadlech.
Já jako laik si ale nejsem jistý, že letadla na těchto lehkých CV pilotovali stejně zkušení a vzájemně sehraní piloti/posádky letadel jako na těžkých CV Nagumova svazu.



2. Ohledně útoku pozemních letadel bych doplnil zajímavost, na kterou jsem v česky psaných textech dosud nenarazil. A to katastrofální porážku japonských pozemních bombardérů při jejich náletu na CV Lexington v únoru 1942. Specifikem bylo, že japonské bombardéry neměly stíhací doprovod.
https://en.wikipedia.org/wiki/Action_off_Bougainville
Je otázkou jestli se tedy Halsey bál japonských pozemních bombardérů, pokud by svaz obou amerických letadlových lodí byl dostatečně mimo dolet japonských pozemních stíhaček.



3. A poslední diskuzní teze - jestli a jak Halsey mohl počítat kromě lodí z pevninského Japonska, tak s loděmi z jihu. Myslím to tak, že v centrálním Pacifiku (jižně od pozice CV Hornet+CV Enterprise) leží Truk. Tato hlavní vnější základna japonské flotily se vyznačovala tím, že neměla opravárenskou kapacitu pro rozsáhlé či hluboké opravy lodí. Tj. velmi často se stávalo, že japonské lodě připluly do Truku a poté pokračovaly do loděnic v mateřském Japonsku.
Bohužel jsem nenašel mapu, která by současně zachycovala jak pozici obou amerických letadlovek v době vzletu Mitchellů, tak lokaci Truku, resp. lodní trasy Truk-japonské Vnitřní Moře
https://warfarehistorynetwork.com/2018/ ... ttle-raid/
https://history.army.mil/books/AMH/Map23-42.jpg

Pro účely zdejší diskuze (např. "válčení prstem na mapě") bych vypíchnul, že jsem nedohledal jak moc/málo jsou mapy zkresleny s ohledem na zakřivení zeměkoule.
Považuji za pravděpodobné, že pokud by se letadlům/ponorkám IJN/IJA ve směru od pevninského Japonska povedlo poškodit některou z lodí amerického svazu obou letadlovek, tak by poškozená americká loď nemohla "ustupovat" přímo směrem k Midway/Havaji, ale musela by mířit severněji (tj. severo-západně-západně), tak aby se vyhnula případným lodím IJN které by byly odkloněny z linky Truk-Japonsko.
R.I.P.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od vodouch »

Vlastimil Čech píše:Aha! Vzducholoď! Sice jenom blimp, ale přece jenom vzducholoď. Myslel jsem si, že sloužily jenom na východním pobřeží. Asi jich bylo mnohem víc.
Více bylo vzducholodí třídy K - poslední přidělené číslo bylo K-136. Byly větší než třída L (K-14: délka 76 m, průměr 17 m, objem 12000 m3). Nesly desetičlennou posádku a byly vybaveny pro zjišťování ponorek (radar, detektor magnetické anomálie). I když byly vybaveny hlubinnými náložemi, předpisy námořnictva Spojených států požadovaly, aby se vzducholoď po zjištění ponorky držela mimo její dosah a přivolala protiponorkové letouny nebo lodě. Při bojové akci byla ztracena jediná vzducholoď K-74; napadla ponorku, která se příliš přiblížila k nákladní lodi a tankeru. Při průletu nad ponorkou se nepodařilo odhodit hlubinné nálože; bombometčík (bombardier) pravděpodobně nesprávně obsluhoval odhazovací zařízení. Obal vzducholodě byl rozstřílen palbou 2 cm kanónu ponorky (byly na něj údajně vypáleny i tři rány z palubního děla) a vzducholoď dosedla na hladinu moře. Posádka byla druhý den dopoledne zachráněna až na bombometčíka, který se utopil po útoku žraloka.
Obrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Zemakt »

Halsey měl tak kvalitní informace, že Naguma přepokládal ještě v Indickém oceánu. Zrovna tak informace přímo z Japonského souostroví musela být z logiky věci, nic moc, slušně řečeno. V této souvislosti, když zjisil, že Nagumo je někde v dosahu a vzhledem k jeho primární snaze, neohrozit svaz, rozhodl se tak jak se rozhodl. Jakoukoliv konfrontaci, vzhledem k minimu informací o síle nepřítele, zkrátka nehodlal riskovat. Svým způsobem to muselo být docela šokující zjištění, že jsou těžké japonské LL někde v blízké oblasti.

A to je vlastně i odpověď na toto:
Nemyslím, že ani samotný nálet až několika desítek těchto dvouplošných Pete z několika "hydroplánových lodí by dokázal obstát proti letadlům z palubní skupiny CV Enterpise. Nicméně v případě, že by došlo ke koordinovanému japonskému útoku (tj. kombinace s útokem letadel z japonských letadlovek nebo útokem pozemních letadel), tak by mohly být hydroplánové lodě nebezpečné.
a toto
Pokud bychom sečetli teoretickou kapacitu nesených letadel u zbývajících CV (Hosho, Shoho, Zuiho), tak je řeč o zhruba 50 japonských palubních letadlech.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Kouzelnik »

Zemakt píše:Halsey měl tak kvalitní informace, že Naguma přepokládal ještě v Indickém oceánu. Zrovna tak informace přímo z Japonského souostroví musela být z logiky věci, nic moc, slušně řečeno. (...)
jj, to jsem se snažil popsat. Tj. že kromě Nagumova "parního válce" 6x těžké CV (aktuálně 5, bo Kaga) Američané měli info o nějakých dalších japonských lodích s letadly. Ale nevěřím, že měli dostatečně kvalitní info, aby odhadli kolik a jakých letadel by mohli očekávat.

Prostě situace ohledně odhadu japonských sil byla hodně nejasná, skoro jak v Rákosníčkovi "mlha tak hustá, že by se dala krájet". A osud CV Langley byl varující.

Plus faktor japonských ponorek, které už jednou měli šťastnou trefu (Saratoga). To by mě zajímalo odkud Halsey veděl, že japonci jim mají 9 v okolních vodách.

A nevím jestli měl Halsey info, že může zapomenout na případné připlutí CV Lexington, která zamířila na jih k CV Yorktown. A už žádná jiná CV nebyla k mání jako případné pomoci pro Halseyho lodě.
R.I.P.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Zemakt »

To by mě zajímalo odkud Halsey veděl, že japonci jim mají 9 v okolních vodách.
On to nevěděl, to víme mi :wink:.

Pokuď vím, tak s jakýmkoliv záložním plánem v podobě posílení o další LL se nepočítalo. Rozkaz zněj jasně. Vykonat, s únosnou mírou rizika a do větších dobrodružství se nepouštět.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Kouzelnik »

Zemakt píše:
To by mě zajímalo odkud Halsey veděl, že japonci jim mají 9 v okolních vodách.
On to nevěděl, to víme mi :wink:.
Jo, tak. Díky za info.
Zemakt píše: Pokuď vím, tak s jakýmkoliv záložním plánem v podobě posílení o další LL se nepočítalo. Rozkaz zněj jasně. Vykonat, s únosnou mírou rizika a do větších dobrodružství se nepouštět.
Díky za zestručnění.

Pletu se, když tvrdím závěr?:
V zásadě od léta 1942 (Midway a v bitvách okolo Guadalcanalu) si Američané zpravidla vždycky zvolili takové místo střetu, aby to měli relativně blízko na americkou základnu (srovnávám vzdáleností japonských lodí od jejich základen) a aby pokud možno měly americké lodě podporu letadel z pozemních základen.

Možná tohle zobecnění (americké pravidlo dle jakých kritérií si vybírali že se střetnou s IJN) je odpovědí na rébus v diskuzi pod článkem 207 této série, tj. proč protivníci japonců (tj. Australané, zbývající obránci z Holandské východní Indie - oboje ozbrojené síly s podporou z USA) si nezvolili jako místo střetů Timor nebo jižní pobřeží holandské (západní) Nové Guineje
R.I.P.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Zemakt »

Pletu se, když tvrdím závěr?
Ale tak ono to je vcelku nabíldeni. Američané, potažmo Spojenci, dostávali od Japonců nařezáno prakticky všude kde se vrtli. Zkrátka nemohli si v nejistých podnicích dovolit krvácet, minimálně pro tuto dobu (Američané).
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Kouzelnik »

@zemakt

No, až do Midway IMHO výše uvedený závěr neplatí.

Všude kde se hladinové (americké, britské, holandské, australské) lodě postavili srovnatelému počtu/kategorii lodí IJN, tak prohrály.

V tomto světle nechci hodnotit např. britský přístup během působení nagumova "parního válce" Mobilní flotily, neboť RN tou dobou byla ve specifické situaci ... bo tou dobou (březen/duben) patrně ještě britové neměli info že v Evropě se operace Cerberus vyvinula do porážky KM (=všechny tři velké hladinové lodě KM poškozeny) a ani Britové nevěděli jestli jim Italové "spolkli" ten trik s 2x Queen Elizabeth v Alexandrii.

Čistě z hlediska počtů nejlepšího výsledku - remízy - dosáhli Američané v bitvě v Korálovém moři v květnu 1940 https://en.wikipedia.org/wiki/Invasion_ ... (May_1942) (to že IJN kvůli poškození jedné těžké CV přišla i o druhou těžkou CV, bo divize) , tak to američané nemohli vědět.

Tj. rozporuji, že američané před Midway se drželi výše nastíněné strategie (blízkost základ pro odtažení poškozených lodí/přístání palubních letadel plus podpora letadel z pozemních letišť). Připomínám, že při střetu s japonci u Tulagi/Korálovém moři nešlo o náhodné střetnutí, ale o cílenou snahu USN zastavit japonce na základě rozluštěných japonských kódovaných zpráv o přípravě oprace (=proto byl Lexington odeslán z Pearl Harbour do jižního Pacifiku), aby posílil CV Yorktown.

Chápal bych, kdyby američané toto kalkulované riziko snížili tím, že by se domluvili s brity, aby současně s americkým plánem udeřit na IJN, tak aby byl koordinován klamný úder provedený britskou RN - tj. "udeř a uteč" na některou z předsunutých japonských základen - Andamy nebo Vánoční ostrov.

Ideální by bylo, kdyby britové poslali na tuto akci jednu ze tří britských těžkých CV angažovaných při dobývání přístavu Diego Suarez na Madagaskaru. Protože vichysté na Madagaskaru neměli převahu.

Chápu vojenský smysl obsazení přístavu na Madagaskaru. Nechápu vojenský smysl obsazování vnitrozemí (boje trvaly až do zimy).

Nechápu plýtvání činnosti !!! tří !!! britských (těžkých) letadlových lodí v květnu 1942 na relativně slabě bráněný Madagaskar, v momentě, kdy američané těžce sbírali sebevědomí, aby se poprvé postavili japonských letadlovým lodím pro obranu !!! australského !!! Port Moresby
https://www.naval-history.net/xGM-Chron ... trious.htm
https://www.naval-history.net/xGM-Chron ... idable.htm
https://www.naval-history.net/xGM-Chron ... itable.htm
Možná protože US Navy nedokázala koordinovat akce s RN, tak možná proto zvolila US Navy strategii kterou jsem popsal.
R.I.P.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Zemakt »

No, až do Midway IMHO výše uvedený závěr neplatí.
Však říkám, nejsme v rozporu.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Kouzelnik »

díky za vyjasnění.
R.I.P.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Alfik »

Kouzelnik píše: Pro účely zdejší diskuze (např. "válčení prstem na mapě") bych vypíchnul, že jsem nedohledal jak moc/málo jsou mapy zkresleny s ohledem na zakřivení zeměkoule.
To bys našel ve vláknech o navigaci.
A pokud ne, tak vznes dotaz, rád tě zcela zahltím rozdíly mezi délkojevným, plochojevným, a úhlojevným zobrazením, a z nich vyplývajících poledníkových, azimutálních, válcových, kuželových mapách, zanořených i tečných, vč. desítky minut trvajícího vysvětlování fce sluneční rovnice a jejího vlivu na navigování (a změnu času :) ).
A slibuji že na konec tě dorazím i polykonickými mapami, polynomickými mapami (oboje z 50. let takže až po-), a dokonce i nepravým válcovým suinusoidálním plochojevným zobrazením dle Urmajeva (konec 50. let, čili dtto) :twisted:
Anebo, pokud ti to stačí, tak námořní a letecká navigace se na celém světě koná, už od. r. 1570 (Orteliův atlas), na mapách s Mercatorovým zobrazením (vyn. 1569), neboť toto úhlojevné válcové zobrazení ukazuje všechny azimuty stejně, tzn. všechny úhly vůči místním poledníkům jsou stejné.
Což odpovídá na tvůj dotaz: Mapy jsou zkresleny tak, jak zkresluje Mercatorova mapa. Správně jsou úhly, nesprávně jsou rozměry ploch. Např. Grónsko vypadá díky tomu v atlase větší než Afrika. Pro přepočet vzdáleností lze bez problémů použít trigonometrii, jen je třeba mít po ruce tabulky sínů a tangens.
Nicméně, podle této mapy dopluješ či doletíš kamkoli, do Afriky, do Grónska i do Japonska bezchybně :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Zemakt »

:D . Zkrátka, mnoho proměnných. A to nejen co se týče "klasických map", ale i oceánského proudění a jeho vlivu na snos, rychlost a bůhví co ještě. Třebas i míru hozených šavlí přes zábradlí. Raději nás Alfíku nazahlcuj, víceméně jsem rozuměl jen tomu pojmu mapa a nepotřebuji do nového roku vkročit s vědomím naprostého blbce :wink: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Kouzelnik »

Zemakt píše:(...)
O dost horší, než vypořádání se s hlídkovými plavidly však bylo zodpovězení otázky, jak dál? Admirál Halsey si velmi dobře uvědomoval, že šance Doolittlových letců jsou přímo úměrné vzdálenosti svazu od pevniny. K dosažení vzdálenosti 400 mil od Japonska, tedy plánovanému bodu pro start bombardérů, však chybělo ještě překonat 150 mil 6). Jakýkoliv dřívější start pak v této souvislosti uděloval leteckému útoku kontury sebevražedné mise. Obzvláště, když už bylo zřejmé, že letci budu útočit za dne, a do zalarmované obrany ostrovů. Nicméně admirál si uvědomoval ještě jednu, o dost závažnější skutečnost. Jeho operační uskupení totiž fakticky tvořilo téměř polovinu veškerého tichomořského loďstva USA,

(...)
Přestože byl později admirál Halsey za své rozhodnutí, vypustit Doolittlovi letce předčasně do vzduchu, několikrát kritizován, a to jak ze strany armády, tak námořnictva. Historie mu dala časem za pravdu. Míra rizika byla již příliš vysoká. Obzvláště, když alternativu svržení Mitchellů do moře a urychlený ústup si nepřipouštěl nikdo z kompetentních mužů na palubách letadlových lodí. A tak v 08:00 hod., v čase, kdy nervozita na kapitánském můstku USS Nashville kulminovala, nechal velící admirál Task Force 16 odvysílat zprávu na Hornet: …Vypusťte letadla. Plukovníkovi Doolittlovi: hodně štěstí a bůh s vámi. Halsey. … .
@Alfik, díky za zajímavé shrnutí ohledně dilematu jaká byla vzdálenost mezi linkou Truk-Japonsko a lokací Halseyova svazu.

Myslíš, že bys sis troufnul tipnout jaká byla teoretická vzdálenost k Halseyovým lodím, pokud by čirou náhodou mezi Japonskem a Trukem ve výše popsaný moment pluly japonské lodě ... tj. jde o odhad "nejhoršího možného scénáře", pokud by japonci měli kliku a zrovna ve výše popsaný moment by se japonské lodě nacházely na nejvíc ideálním místě?


Konkrétní trasu lodní trasy mezi Trukem a japonským soustrovím předpokládejme, že start/konec lodní trasy ležel mezi Šikoku a Honšů, protože z pohybů japonských lodí vyplývá, že často byl prvotní přístavem (před cestou do konkrétních loděnic) https://en.wikipedia.org/wiki/Hashira_Island.


Protože ostatní faktory Halseyho rozhodování lze tipnout:
a) známe maximálku jeho lodí i skutečně dosažitelnou rychlost vzhledem k počasí;
b) předpokládám, že Halsey věděl, že IJN mají spoustu, skoro dvě desítky, těžkých křižníků v operačním nasazení (a patrně nemohl mít info o poloze všech těchto japonských CA);
c) a patrně Halsey věděl že nejbližší operačně nasazené těžké lodě US Navy (tj. těžké křižníky USN) jsou v jižním Pacifiku) ... nejsem si úplně jistý jestli by teoreticky mohl na pomoc Halseyovým lodím vyplout BB Maryland (nemám dost údajů).
R.I.P.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Alfik »

Kouzelnik píše: @Alfik, díky za zajímavé shrnutí ohledně dilematu jaká byla vzdálenost mezi linkou Truk-Japonsko a lokací Halseyova svazu.

Myslíš, že bys sis troufnul tipnout jaká byla teoretická vzdálenost k Halseyovým lodím, pokud by čirou náhodou mezi Japonskem a Trukem ve výše popsaný moment pluly japonské lodě ... tj. jde o odhad "nejhoršího možného scénáře", pokud by japonci měli kliku a zrovna ve výše popsaný moment by se japonské lodě nacházely na nejvíc ideálním místě?
Mohl. Ale bude to opravdu jen tip tipovací, protože polohy lodí Halseyho svazu neznám.
Můžu ti odpovědět, jaká je vzdálenost mezi Trukem a Japonskem (asi nejbl. bude Mijazaki v prov. Kagošima) - ortodroma je 3397km, loxodroma bude jen o málo větší, protože jak Truk, tak Mijazaki se nacházejí dost blízko od rovníku. Při pohl. na mapu převl. větrů a proudů si dovolím odhad, že obchodní trasa z Nové Guineje, což je nejbl. Truku, bude tak o 20% delší - ale to je jen velmi hrubý odhad, protože vyhledávače (především Google) už jsou tak zkurvené, že na dotaz po délce obch. trasy mi vyhodí tisíc sraček o Samsungu a hotelech v Krkonoších, a na můj dotaz neodpoví.
Halsey nepochybně volil trasu tak, aby byl stovky NM od této obchodní trasy. A i v blízkosti Japonska nejméně desítky NM. Prostě, aby byl spolehlivě za obzorem.
Jenže, nebezpečím pro něj nebyla obchodní trasa. Dokonce ani patroly, lodní, ponorkové, ani letecké, protože patroly se zpr. odehrávají tak, aby byli příp. ztoskotavší objevitelní a zachránitelní. Nikdo nepatroluje na (pro své spolubojovníky) neočekávané trase.
Největším nebezpečím, a ostatně tak se i stalo, byly rybářské lodě. Ty totiž nemají "jízdní trasu", prostě pronásledují hejna ryb, a kam se ryby hnou, o tom si rozhodují jen ryby.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Kouzelnik »

Alfik píše: Mohl. Ale bude to opravdu jen tip tipovací, protože polohy lodí Halseyho svazu neznám.
(...)

Díky. Z toho prvního odkazu (=mapka na šestém obrázku shora) ta poloha nejde odvodit? :
Kouzelnik píše:
Zemakt píše: Těžké admirálovo dilema pomohlo nakonec uspíšit dekódování japonských radiových zpráv, (...)
Nevím co všechno hrálo roli při Halseyho rozhodování jaké jsou japonské možnosti zaútočit na oba americké letadlové svazy. Zkusím si tipnout:(...)

3. A poslední diskuzní teze - (...)
Bohužel jsem nenašel mapu, která by současně zachycovala jak pozici obou amerických letadlovek v době vzletu Mitchellů, tak lokaci Truku, resp. lodní trasy Truk-japonské Vnitřní Moře
https://warfarehistorynetwork.com/2018/ ... ttle-raid/
https://history.army.mil/books/AMH/Map23-42.jpg
(...)
R.I.P.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 213.

Příspěvek od Alfik »

To je obrázek. Ne mapa se zakreslenými navigačními údaji. Už z prostého faktu, že ta čára je tak pěkně uhlazená, ale takhle pěkně pravítkovatě určitě nepluli, to musí docvaknout všem snad kromě konspiračních teoretiků :)
Nicméně, už na té mapě je jasně vidět, že vzdálenost mezi tou baj voko namalovanou čárou a obchodní trasou směrem na Guineu, a tudíž možnou trasou na Truk, pokud by tam mimořádně Japonci něco posílali, se snižuje, protože jsou vůči sobě sice v ostrém, leč stále nemalém úhlu :)
Mimochodem, podle měřítka je jen tloušťka té čáry přibližně 70NM :) kdyby už to bylo k něčemu. Takže kdyby Halsey plul po severním okraji té čáry, a Japonci po jižním - neviděli by se! :D
V bodě největšího přiblížení, tedy u Japonska, jsou od sebe (tímto fakt šíleným odhadem) odhadem cca 600NM.
No, a pokud myslíš nějakou obchodní trasu, která by se po přibl. k břehům Japonska stočila na severovýchod, směrem na Ósaku, Nagoju a Tokio, tak k té se Halsey (a poté letadla) blížil v úhlu skoro pravém. Takže se vzdálenost stále snižovala, až se úplně snížila, pak zmizela, a poté se zase začala zvětšovat, jak letadla přelétla přes Tokijský záliv. Jenže to už byli nad čtvrtí Šinagawa :)
Prostě, ať to napíšu jakkoli, vyjde to stejně - obchodní trasy po nichž mohli očekávat Japonské lodě, nevedly na Havaj, ale ve zhruba 60. stupňovém úhlu směrem k Nové Guineji, dejme tomu k Truku, a kamkoli jinam. Třeba do Evropy.
Problémy by jim udělaly obch. trasy, hlídková plavidla a letadla, poblíž břehů Japonska, a těm se vyhnou nešlo, přelétali je. A na širém moři rybáři.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“