Zde viz náčrt
, na kterém malíř Roz., z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně velkého množství letišť, tehdy používaných. Náčrt byl nakreslen pro Palbu.
Barma, neděle, 1. března 1942.
V neděli dne 1. března 1942, přiletěl na letiště v Magwe, nově povýšený polní maršál Sir Archibald Wavell. Doprovod mu dělal generálmajor Lewis Brereton (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, general Brereton. Foto je volně přístupné na několika webech.). V Magwe se ten den konala porada s guvernérerem Sirem Reginaldem Dorman-Smithem, generálporučíkem Huttonem a Air Vice-Marshalem Stevensonem (zde viz foto
Pod kterým byl popisek Archibald Percival Wavell, foto je volně přístupné na několika webech). Po skončení této porady pak v Blenheimu (zde viz foto
, na kterém je Bristol Blenheim Mk. IV, foto je volně přístupné na několika webech.) odletěl Wavell přes Pegu do Lašou, kde, jak vyplynulo z porady, naléhal na Čankajška, aby do Barmy přesunul svou 5. armádu a 6. armádu.
Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem - Barma - Pád Rangúnu, na str. 288 a dále pak dodávají události, cituji:
„Při startu z Magwe k náletu na Bilin havaroval Blenheim (V6967) 113. perutě, jehož posádka vyvázla bez zranění. Z Mingaladonu provedly dva Hurricany 136. perutě hloubkový nálet na oblast Pegu. Letoun nově povýšeného Flt. Lt. Storeye, BG 843 WK-E, byl zasažen dvěma projektily do chladiče oleje a během zpátečního letu byl nucen nouzově přistát.
Barma, pondělí, 2. března 1942.
Velitelství znovu vydalo rozkaz, aby Hurricany (Zde viz foto
, na kterém byl popisek Hurricane z 232. squadrone 1942, foto je volně přístupné na několika webech) opět zaútočilo na japonské cíle hloubkovými nálety. K tomuto dni měl Sqn. Ldr. Eldson následující záznam, cituji:
„Poslali nás zaútočit na cokoliv východně od mostu přes Sittang, protože celá naše armáda už ustoupila na západní břeh řeky. Ve skutečnosti bylo armádní hlášení nepřesné a některé jednotky (nebo části jednotek) byly odříznuty na východním břehu. Při těchto útocích nešťastně utrpěly od našich kulometů zbytečné ztráty.“
Ten samý den, jen o něco později než „hloubkové Hurricany“, odstartoval Flt. Lt. Mann z 28. peruti, s letounem YB-J (Z5473), který patřil 17. peruti, k jednomu ze svých taktických průzkumných letů nad Sittang, kde na něho zaútočily tři japonské Ki-27 (dle japonských pramenů se zřejmě jednalo o letouny z 50. sentai). Hurrican, ve kterém tehdy letěl Mann, dostal zásahy do nádrže s glykolem a sám pilot byl lehce zraněn na chodidle. S motorem, který zhasl, pak Mann přistál v rýžovém poli, v blízkosti Abya. Japonci se svými Ki-27 (zde viz foto
, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech) na něho útočily až dolů a pak i na zemi.
„Pilotovi se podařilo uniknout dalším zraněním a ukrýt pod přikrývkou. Na dobytčím voze přátelského Barmánce (ne každý Barmánec totiž tehdy fandil spojencům, piloti byli mnohdy vydáni Japoncům) se mu podařilo překročit japonské linie. Po dosažení Barmské cesty se spojil s vojáky barmských střelců, kteří ho dopravili na velitelství 17. divize, odkud se automobilem vrátil na letiště ´Highland Queen´.
K večeru odletěl Sqn. Ldr. Sutton na ´Highland Queen´, kde se chtěl domluvit se Sqn. Ldr. Stonem o připravovaném společném útoku 17. a 135. perutě, který měl být příštího rána proveden na koncentraci vojska. Avšak krátce před soumrakem dostaly všechny dosažitelné Hurricany rozkaz pátrat po japonské lodní dopravě v zálivu Martaban. K dispozici byly pouze tři letouny. Sutton se při pátrání připojil ke Stonemu a Plt. Off. Earnshawovi, přestože je v padajícím soumraku ztratil z dohledu. Žádné lodě objeveny nabyly a při návratu na ´Highland Queen´ byl Sutton nucen přistát za tmy. Dráhu mu improvizovaně osvětlily osobní a nákladní automobily a několik hadrových uzlů, které aby hořely, musely být ponořeny do rumu! Stone a Earnshaw však dráhu osvětlenou neměli a proto se rozhodli, že přistanou na Mingaladonu, kde byla plocha větší a širší. Ernshaw však během přistání havaroval, ale celá nehoda se obešla bez zranění.
Navrhovaný útok na následující den byl však zrušen.“
Japonská JAAF (armádní letecká složka) pokračovala i nadále v posilování svých jednotek a také v přípravě ke konečnému výpadu proti spojeneckým jednotkám v Barmě. Docházelo k reorganizacím i u pozemních vojsk, při kterých byly jednotky, které bojovaly v Malajsku, nyní připravovány k přesunu na letiště v Thajsku a k okupaci Barmy.
O nové organizaci leteckých jednotek v Barmě pak hovoří tato Tabulka 12., kterou dávají Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá jatka II. pod titulem - Barma - Pád Rangúnu, na str. 289., cituji::
„Tabulka 12.
Rozmístění JAAF při operacích v Barmě ke 2. 3. 1942.
Stíhači.
50. sentai………………………….Moulmein…………18 Ki-27 (6 služby schopných)
77. sentai………………………….Phitsanuloh……….24 Ki-27 (10 služby schopných)
Bombardéry (průzkumné letouny)
8. sentai……………………………Nakhon Savan…...11 Ki-15 a Ki-48
…………………………………….Bangkok…………...11 Ki-48
…………………………………….Mudon……………...3 Ki-15, 1 Ki-46
14. sentai………………………….Nakhon Sawan……11 Ki-21
31. sentai………………………….Lampong…………..18 Ki-30 (8 služby schopných)
70. nezávislá čútai………………………………………..5 Ki-51 a Ki-46
62. sentai v V Phompengu v Indočíně byla přezbrojena z Ki-21-I na Ki-21-II.“
Barma, úterý, 3. března 1942.
Již velmi brzy ráno ten den, odletěl na samostatný průzkumný let jeden ze čtyř Američanů ze 17. perutě AVG, ale z letu se již nevrátil. Místní Barmánci ohlašovali, že viděli nějaký letoun, zřejmě se jednalo o tento průzkum provádějící Hurricane, který z ničeho nic střemhlav spadl do řeky Sittang. Pravděpodobně se zde prý jednalo o palbu protiletadlového dělostřelectva, kterou byl letoun sestřelen.
Barma, středa, 4. března 1942.
Z letiště v Magwe ten den odstartovaly 4 Blenheimy (3 Blenheimy byly ze 45. perutě a jeden byl ze 113. perutě). Tyto čtyři Blenheimy měly za úkol bombardovat japonské cíle v oblasti řeky Sittangu. Při svém letu byly napadeny čtyřmi japonskými stíhačkami. Piloti Blenheimů se tehdy domnívali, že se jednalo o Źera´. V té době však v oblasti ´Zera´ani Ki-43 neoperovaly. Proto je pravděpodobnější, že to byly K-44 ze 47. nezávislé čútai. Trojice historiků o této srážce na str. 289., napsala dále, cituji:
„Ačkoliv byly všechny Blenheimy zasaženy, stíhači se hlavně soustředily na letoun Z7592 Flt. Lt. F. S. Leeho, na který útočili třikrát zezadu a jednou čelně. Pilot RAAF byl smrtelně zraněn a letoun havaroval 60 mil východně od Pegu. Při havárii zahynul i navigátor Sgt. K. W. Brett z novozélandského letectva. Z vraku se před ostřelováním podařilo uniknout jen střelci Sgt. L. Walkerovi. Po dvou dnech cesty džunglí se Walker setkal s přátelskými Barmánci, kteří ho doprovodili k jednotce barmských střelců, odkud byl dopraven na ´Highland Queen´.“
Hurricany ve svých hloubkových náletech pokračovaly i celý den 4. března 1942, kdy zaútočily na kolonu japonských tanků a dalšího dne i na několik říčních bárek. Ve stejnou dobu však začala japonská armáda obkličovat Pegu, přičemž přerušila důležitou silnici Rangún – Mandalay. V tuto dobu, pro spojence se jednalo o kritickou situaci, převzal velení barmské, bránící se armády, generálporučík Sir Arnold Alexander DSO, MC, Anglo-Ir, který předtím velel 1. sboru u Dunkerque (1940).
„Začínalo být jasné, že Rangún musí brzy padnout a tak 135. peruť dostal rozkaz opustit Mingaladon. Pozemní personál už odplul lodí do Akyabu a zbývající letuschopné letouny byly zapáleny. Létající personál se připravoval k přeletu do Prome. K přesunu už byla připravena i 17. peruť. Pozemní personál odcestoval do Zigonu a letecký do Magwe.
Do Magwe mezitím přiletěla, pod velením Flt. Ldr. Parkera Dupouye, část 3. perutě AVG (Hells Angels – pekelní andělé), která měla zdánlivě pomoci 1. peruti.
Sqn. Ldr. Neale však odmítl odejít, a ve velení své jednotky při denních útocích pokračoval až do 13. března, kdy mu plukovník Chennault (velitel AVG) rozkázal opustit Barmu.
Se zbytkem 3. perutě Dupouye do Magwe brzy následoval Sqn. Ldr. Arvid Olsen.
Když z Dum Dum přibylo do Magwe více Hurricanů, bylo na ně přeškoleno několik pilotů 67. peruti. Přeškolení trvalo v rozmezí od 20 – 50 minut. Air Vice-Marshal Stevenson v tuto dobu rozhodl, že bude proveden nálet na letiště Chiengmai. Při tomto náletu bude použito šesti Blenheimů 45. perutě, které měly být doprovázeny šesti Hurricany (s pěti z nich měly letět piloti ze 67. peruti), čtyřmi Buffaly a osmi P-40. Přestože nebyl k dispozici žádné mapy cílové oblasti, Wg. Cdr. Carey dostal rozkaz, že bude velitelem celé výpravy. Když se o tomto problému dověděl velitel Blenheimů, Wg. Cdr. Wallis, nabídl se, že bude celou formaci do Chiengmai navigovat. Po protestu na velitelství letectva, o nepravděpodobném úspěchu, takto urychleně připravené operace, bylo Careyovi pohroženo, že v případě odmítnutí velet operaci bude postaven před válečný soud. Carey požadoval, aby byly všechny stíhací letouny pilotovány dobrovolníky – což se týkalo i posádek Blenheimů – na což nebyl brán zřetel.“
V takto naplánované akci totiž všichni stíhači věděli, že mají se svými letouny nedostatečný dolet. Jako náhradní řešení, bylo pro ně tedy dodatečně naplánováno, že musí přistát na základně RAF v Namsangu, kde doplní palivo, a teprve potom opět odstartují na setkání s bombardovacími Blenheimy, které měly doprovázet. Již však při startu z Magwe vysadil motor Careyova letadla a ten byl nucen nouzově přistát.
Velení nad smíšenou jednotkou stíhačů nakonec převzal Sqn Ldr. Jack Brandt. Se stíhači pak zamířil k Namsangu, kde pak skutečně nastaly problémy různého druhu. V Namsangu totiž za letiště sloužila jen menší plocha, která byla vyčištěna od rýže. V personálu letiště pak byla jen základní část tamější posádky.
Když přistával jeden Hurrican tak mu selhaly brzdy a letoun najel přímo do hustého houští, které obklopovalo zdejší přírodní letiště. Základní pozemní personál nebyl vůbec seznámen s těmito typy stíhaček a tak nalil omylem benzín do nádrže s glykolem jednoho Hurricana a jiné!
