Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 312.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 312.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 312.
Zde viz foto náčrtu

Obrázek

, Bitvy u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen. Opravu letadlové lodi Yorktownu (zde je si také možno přeložit:
https://shipyardblog.wordpress.com/2016 ... of-midway/
zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_USS_Yorktown_CV_5_Coral_Sea_Korálové_moře_april_1942, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být několikrát zmenšeno.), v posledních třech dnech měsíce května 1942, dosti podrobně, i s návaznými problémy, popisuje český historik Miloš Hubáček. Musím říci, že použité další dva historické zdroje se opravám věnují spíše jen povrchně, a jen v několika větách.
Český historik začíná větami o skutečném mraveništi, které na letadlové lodi, vytvořili technici a pracovní čety, které se ve třísměnném provoze začali doslova rojit v útrobách i na palubě lodi. Všichni si uvědomovali důležitost, která spočívala na jejich bedrech, a hned připomene, že pro blízké Honolulu to znamenalo, že „po dvě noci byla přerušována dodávka proudu v jedné čtvrti za druhou“ (zde pak je ještě foto

Obrázek

, kde je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.). Doslova pak, z nalezených historických textů, píše ve své knize – Pacifik v plamenech, na str. 358., a dále, cituji:

„Obyvatelé havajského hlavního města žehrající na elektrárnu a na poruchy, jež jim působily řadu nepříjemností, nevěděli, že výpadky proudu nejsou způsobovány poruchami, že příčina je úplně jiná. Velitelství základny se obrátilo na ředitele elektrárenské společnosti s naléhavou žádostí o mimořádné zesílení dodávky proudu, který byl v obrovském množství spotřebováván v suchém doku číslo 1 a na jehož zvýšeném příkonu závisel plynulý chod prací Yorktownu. Ředitel vyhověl a elektřina získaná ´poruchami´ v Honolulu šla na základnu.
V 11.00 dopoledne 29. května, dva dny poté, co ochromený Yorktown vplul do přístavu, byl suchý dok opět zaplaven (to neznamená, že by práce na letadlové lodi skončily, končily ty nejtěžší práce v podpalubí). Zázrak se podařil. Letadlová loď se ocitla na hladině zátoky. Hlavní opravy byly sice skončeny, na palubě ale ještě zůstávalo několik set elektrikářů a mechaniků, kteří v největším možném tempu dokončovali práce.
V době, kdy na palubě a v podpalubí Yorktownu k smrti unavení muži vedli heroický boj s ubíhajícím časem, v ranních hodinách 28 května opustil základnu 16. operační svaz (TF 16). Jako první vypluly torpédoborce, následovaly dva tankery, potom křižníky a nakonec Enterprise s Hornetem (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek USS_Enterprise_April_1939_foto bylo volně na několika webech, muselo být několikrát zmenšeno.) a Hornet (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek USS_Hornet_28CV_829_Doolittle_Raid_on_18_april_1942, foto je volně na několika webech). Na můstku Enterprise stál admirál Spruance (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Raymond Spruance, foto je volně přístupné na několika webech) a dočítal poslední instrukce, kterou před několika minutami odeslal oběma velitelům svazů určených k zastavení nepřítele. Nimitz (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) přikazoval:
´Při provádění úkolu stanoveného operačním plánem vrchního velitele číslo 29-42 budete vedeni zásadou kalkulovaného rizika, které je třeba rozumět tak, že se vyhnete ohrožení svých lodí útokem na silnějšího nepřítele, nebude-li existovat rozumný předpoklad, že výsledkem tohoto ohrožení bude způsobení podstatnější škody nepříteli´.“

Tímto rozkazem se riziko přenášelo na admirála Spruanceho, který měl celý pokyn splnit co nejlépe. Spruance prý tehdy věděl, co vše bylo v sázce proti mnohem silnějšímu nepříteli, a věděl, že jej velení postavilo před obrovský úkol. Cituji ze str. 359., co k tomu dále historik:

„Složil dokument, zastrčil jej do kapsy a s nehnutou tváří sledoval, jak v 11.59 Enterprise míjí ústí vjezdu do zátoky a nabírá kurs na severozápad k Midway.
V časných ranních hodinách dne 30. května přišel Nimitz na palubu Yorktownu znovu. Vysilující závod s časem byl vítězně dobojován, a admirál tak mohl japonskému náporu postavit do cesty třetí letadlovou loď. Nyní přišel popřát posádce hodně štěstí. V 9.00 se ozval temný hukot mohutných turbín a loď již vyplouvala ze zátoky. V podpalubí ještě pracovaly poslední skupiny mechaniků a elektrikářů a loď již vyplouvala na širé moře, když sešplhávali do motorového člunu, který je v poslední chvíli převážel na břeh. Udělat víc již nebylo v lidských silách.
Ze stožáru vlála vlajka kontradmirála Franka Jacka Fletchera (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_admiral_Fletcher_Frank_J_foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno). Fletcher, služebně starší než Spruance, byl určen za velitele obou spojených svazů. Spruanceovi byla ponechána maximální velitelská samostatnost a třeba říci, že Fletcher v rozhodujících dnech střetnutí, tj. 4. – 6. června, nikterak nezasahoval do rozhodování svého formálního podřízeného. Jak ukázal vývoj událostí, důvěra, kterou ve Spruance vložili Nimitz i Fletcher, byla oprávněná.“

Dále je také třeba říci, že admirála Chester Nimitz si ponechal vrchní velení nad celou operací, a to včetně velení nad leteckými, pozemními silami na Midway. Ponechal si také velení nad ponorkami a svazem admirála Theobalda, tedy severní svaz na Aleuty, vše pak řídil přímo z velitelství v Pearl Harbor, což se později ukázalo jako velice prozíravé a přispívající k celkovému vítězství americké strany. Český historik Hubáček pak na str. 361., vysvětluje proč tomu tak bylo, cituji:

„Zatímco Nimitz mohl koordinovat úsilí všech sil po celou dobu operace, jeho protivník Jamamoto (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech), uzavřen masou oceli vlajkové lodi Jamato (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, přeloženo, Japonská loď YAMATO, Jamato, říjen 1941, foto je volně přístupné na několika webech, a byla zde upravena jen velikost fota.) a nucen zachovávat rádiový klid, se stal divákem pasívně přihlížející bitvě, kterou měl vlastně řídit.“

A takto pomalu začínala grandiózní a ještě po letech vždy připomínaná, a vlastně zlomová, Bitva u ostrova Midway. V nadcházející bitvě admirál Nimitz začal podstupovat obrovské riziko, když musel do boje poslat prakticky všechny bojeschopné těžké lodi svého Tichomořského loďstva, z nich pak jediné tři letadlové lodi. Tedy jediné možné, které tehdy v Tichomoří měl. Vše tak posílal do „mlejnice“ - do Bitvy u ostrova Midway. Mnoho a mnoho desetiletí po této, dnes již legendární bitvě, se stále spekulovalo a spekuluje, co by se stalo, kdyby byly 16. a 17. operační svaz zpozorovány Japonci? Spekulaci kdyby „tedy kdyby byly oba svazy, tedy TF 16 a TF 17 zpozorovány“, provedl i český historik, který svou „spekulaci kdyby“, dává na str. 360., těmito větami, cituji:

„Kdyby se stalo a Japonci se dozvěděli o jejich přítomnosti dříve, než oni sami budou zpozorováni Fletcherem a Spruancem, zřejmě by došlo k nevyhnutelné katastrofě. Nagumo byl s to z palub svých čtyř letadlových lodí vrhnout proti nepříteli mohutné letecké síly, což by jistě udělal okamžitě a útok na Midway odložil až po vyřízení účtu s Enterprise Yorktownem a Hornetem. A jak Nimitz pravil: ´Tyto tři letadlové lodi jsou vše, co stojí mezi nepřítelem a pobřežím Spojených států´.“

My však, ze všech historických pramenů, dnes již po 78 letech víme, že se Japonci tehdy, jako první o US Navy, o lodích Tichomořského loďstva a oněch třech letadlových lodích nedozvěděli. Víme, že Nimitz riziko přijal, spolehnul na své šifranty, spolehnul na to, že i z dalších průzkumů se o Japoncích dozví dřív, než oni o jeho TF 16 a TF 17. , a také že to budou letadlové lodi Enterprise, Hornet a Yorktown, které pošlou, spolu s letadly z Midway, pohromu na japonské letadlové lodi! Ale co řeší velice správně český historik, na str. 360. a 361., sem dám tak jak napsal, tedy doslova, neboť vše je pokračováním stejného textu k předchozímu myšlení a spekulaci Miloše Hubáčka, cituji:

„Proto bylo místo setkání Spruance s Fletcherem zvoleno v pozici 350 mil severovýchodně od Midway, mimo dosah průzkumných letounů blížícího se nepřítele. Bylo označeno kódovým názvem ´Point Luck´, tedy ´bod štěstí´; jak vidno, Nimitz si dobře uvědomoval, co v nadcházejícím střetnutí bude zapotřebí ze všeho nejvíc. Z midwayského atolu denně vzlétaly desítky průzkumných letounů, které pokrývaly oblast do vzdálenosti 700 mil ve směru předpokládaného přiblížení Japonců s úkolem najít jejich loďstvo a informovat Midway, Pearl Harbor a především Fletcherovy lodě (pro průzkum /Cataliny, a ponorky/, po informacích z rozluštěných japonských depeší, bylo z americké strany uděláno vše, navíc na letadlových lodích i na Midway, byly radary, když na Midway ty radary byly dva, a štěstí přeje vždy více připraveným).
Jediné výhody, které měl na své straně Nimitz, představoval jednak samotný atol Midway, na jehož vzletových drahách stálo víc letounů, než mohla nést kterákoli letadlová loď, a navíc na rozdíl od ní byl nepotopitelný, a jednak radar. Na Midway byly urychleně vybudovány dvě radarové stanice a z Fletcherových lodí měly radiolokátory Enterprise, Hornet, Yorktown a několik křižníků. Japonci neměli radar vůbec.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 312.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 313.

Bylo 1. června 1942, když kontradmirál Spruance, dosáhl určeného bodu – Point Luck (bod štěstí), když, ještě den předtím, doplnilo jeho loďstvo pohonné hmoty z tankerů Cimarron a Platte.
V popisované době Spruancův 16. operační svaz (TF -16), tvořeny letadlovými loděmi Enterprise a Hornet nesl na palubách a v podpalubních hangárech 54 stíhaček, 75 střemhlavých bombardérů a 29 torpédových letounů. Dále se pak skládal z 6. divize křižníků, které velel kontraadmirál Thomas o. Kinkaid, jež měla v sestavě pět těžkých křižníků New Orleans, Minneapolis, Vincennes, Northampton (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_USS_Northampton, foto je z anglicky psané Wikipedie, a pro potřeby Palby bylo zmenšeno
https://en.wikipedia.org/wiki/USS_Northampton_(CA-26)
, Pensacola a jedním lehkým křižníkem Atlanta a dvěma divizemi torpédoborců, které měly těch torpédoborců devět. Všechny lodě pak, v určeném prostoru, „bod štěstí“ – „Point Luck“, vyčkávali na příjezd 17. operačního svazu (TF 17) kontradmirála Fletchera. Český historik Miloš Hubáček pak ve své knize - Pacifik v plamenech, na str. 361., vypisuje složení lodí TF 17, 17. operačního svazu, a další fakta, cituji:

„Fletcher s Yorktownem, na jehož letové palubě a v podpalubních hangárech bylo umístěno 25 stíhaček, 37 bombardérů a 13 torpédových letadel, dále s těžkými křižníky Portland a Astoria a s 2. divizí torpédoborců o pěti plavidlech plul nejvyšší rychlostí, aby dohnal zpoždění a co nejdříve se spojil se Spruancem. Prvního června i on doplnil pohonné hmoty z čekajících tankerů, jež se potom v doprovodu dvou torpédoborců vrátily do Pearl Harboru, a v odpoledních hodinách 2. června dosáhl Point Luck. Oba svazy, nad nimiž nyní Fletcher převzal taktické velení, se od této chvíle držely ve vzdálenosti, jež umožňovala vizuální kontakt, neboť vzhledem k naprosté nutnosti udržovat rádiový klid se jedinou možností komunikace staly signální lampy.
Admirál Spruance dal signalizovat všem lodím náležejícím k jeho svazu:
´Očekáváme nepřátelský útok, jehož cílem bude obsazení Midwaye. Útočící nepřátelské síly mohou sestávat ze všech typů válečných plavidel včetně čtyř nebo pěti letadlových lodí. Jestliže přítomnost našich operačních svazů zůstane nepříteli utajena, můžeme provést překvapivé napadení nepřátelských letadlových lodí bočními útoky z pozice severovýchodně od Midwaye, Další operace budou založeny na výsledku těchto útoků, na škodách způsobených nepříteli silami z Mydwaye a na informacích o jeho pohybu. Úspěšné završení nadcházející operace bude mít pro naši zemi nesmírný význam. Jestliže budou v důsledku nepřátelských leteckých útoků naše letadlové lodi od sebe odloučeny, musí se snažit obnovit vizuální kontakt´.“

Po doručení těchto zpráv na jednotlivé lodi již ani jeden námořník či letec nebyli na pochybách, proč v Pearl Harboru byl takový spěch v posledních dnech. Ani proč proběhlo rychlé doplnění všeho a následovalo okamžité odplutí s přemístěním severovýchodně od Midwaye. Všichni námořníci i letci a i ostatní, z 16. a 17. operačního svazu, již věděli, že je čekají velice perné chvíle, které pro mnohé mou být i tím posledním, co v životě zažijí a udělají.

„Přesto se nikde neobjevily známky malomyslnosti, naopak zejména palubní piloti dychtivě čekali na signál, jenž oznámí, že nepřítel byl spatřen a boj může započít. Zatím oba svazy zvolna křižovaly v určené oblasti v očekávání, kdy některá z Nimitzem vyslaných ponorek nebo průzkumný letoun objeví siluety Nagumových lodí.“

O shromažďování japonských námořních sil určených pro útok na Midway, jsme zde již hovořily u dvou historických zdrojů. Nyní si ještě řekneme, jak tuto mořskou armádu, a také japonský ponorkový kordón, kam vypluly nejprve ponorky s pohonnými hmotami, které byly určeny pro japonské průzkumné létající čluny, zpozdily americké zásobovací lodi u Francouzských fregatních mělčin (zde viz foto náčrtu

Obrázek

, pod kterým byl popisek, volně přeloženo Francouzské fregatní mělčiny, patrná je pak trasa až k Midway, vše má autora ve Wikipedii. Snímek byl několikrát zvětšen)

https://cs.qwe.wiki/wiki/French_Frigate_Shoals
. Vše shromáždil český historik, na str. 362., a 363., kde začíná slovy, cituji:

„V polovině měsíce května 1942 počal Jamamoto shromažďovat obrovskou námořní armádu určenou k provedení midwayské operace. Dne 15. května odplouvala z japonských ostrovů transportní a nákladní plavidla naložená výstrojí a jednotkami. Lodi směřovaly k ostrovu Saipan v Marianách, odkud měly v koordinaci s pohybem hlavních sil směřovat k Midwayi.
Ještě dříve, již začátkem měsíce, vypluly ponorky. Dva velké podmořské čluny I-121 a I-123 o výtlaku 1 400 tun, každý s nákladem 40 tun leteckého benzínu a 12 tun mazacích olejů, zamířily k Francouzským fregatním mělčinám s příkazem zásobit pohonnými hmotami skupinu velkých čtyřmotorových létacích člunů typu Kawaniši H8K1 (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek Kawanishi_H8K1_Emily, označovaný jako typ 2, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být zmenšeno.). Američany nazvaných Emily, jež měly za úkol provést letecký průzkum Pearl Harboru. Když obě ponorky pod velením fregatního kapitána Jasuy Fudžimoriho dorazily 26. května na místo, Fudžimori vysunutým periskopem viděl, jak na hladině kotví americká zásobovací loď a opodál několik hydroplánů.“

Pro japonské plánování, jak víme, to byl jeden ze špatných signálů, který narušil operaci „K“, což bylo kódové označení akce, při které chtěli získat co nejčerstvější informace o situaci na hlavní Tichomořské základně, v Pearl Harboru, a to ještě před svým nájezdem na atol Midway.
Když se o stejné pokusily, v březnu 1942, tak se akce zdařila. To když tehdy právě dva Kawanishi H8K1 Emily, které startovaly z japonské základny na ostrově Kwajalein v Marshallově souostroví, doplnily u Francouzských fregatních mělčin palivo z nádrží ponorky, pokračovaly nad Pearl Harbor a bez úhony se vrátily domů.

„Japonci ale nevěděli, že Američané znepokojení nečekaným náletem – i když nezpůsobil na Oahu žádnou škodu – podrobně probrali všechny eventuality, za kterých nepřítel mohl takovou akci podniknout, a došli k závěru, že letouny musely tankovat někde na klidném místě za pomoci ponorky, a jedním z míst, které padalo v úvahu, byly právě Francouzské fregatní mělčiny. Aby předešel dalšímu podobně nemilému překvapení, nařídil Nimitz udržovat tam hlídkovou službu
Po tři dny fregatní kapitán Fudžimori sledoval zátoku a čekal, až zásobovací loď odpluje. Když se tak nestalo, 29. května již musel jednat; toho dne v nočních hodinách měly Emily vzlétnout z Kwajaleinu, za soumraku 30. května dorazit k Francouzským fregatním mělčinám a natankovat z čekajících ponorek. Fudžimori podal na základnu Kwajalein rádiem zprávu o situaci. Obratem obdržel odpověď, že se operace odkládá o 24 hodin. Když i 30. večer se v zátoce nic nezměnilo, byl nucen odeslat další znepokojující depeši. O půlnoci zachytila radiostanice ponorky rozhodnutí velitele 11. letecké flotily viceadmirála Nišiza Cukahary: ´Letouny nepřiletí, operace ´K´ se ruší´.“

Ještě než vyplula hlavní část Jamamotových jednotek, odplula z domácích japonských vod, mimo již dvou řečených I – 121 a I – 123, které, jak již bylo řečeno, směřovaly k nepovedené operaci „K“, také velká flotila japonských ponorek. Japonské ponorky nejprve hlídkovaly v okolí Oahu, pak se přesunuly na severozápad a od 3. června pak zaujaly postavení ve stanovených pásmech mezi Pearlem Harbor a Midwayem. Totiž, jak již bylo řečeno, velitelství Spojeného loďstva věřilo, že Tichomořské loďstvo neopustí Pearl Harbor dříve, než bude známo, že Midway byla napadena. Právě proto byly ponorky rozmístěny až k 3. červnu, což nikdo nepovažoval za nějaké zpoždění. Japonci věřili, že Nimitzovo loďstvo tak bude proplouvat kordonem ponorek přímo do pasti. Tak se stalo, že když 3. června zaujaly japonské ponorky plánem určená místa, byly lodě Tichomořského loďstva již na svých pozicích a ponorky zůstaly za jejich zády.

„Japonci tak promarnili velkou příležitost, kdy ponorky mohly nepřátelské lodi napadnout a především mohly dát Jamamotovi zprávu o složení a pohybu amerických svazů. Svoje zpoždění zakrátko draze zaplatili.
Jako první z hladinových uskupení vyplul 25. května z přístavu Ominato na severním cípu hlavního japonského ostrova Honšú úderný svaz letadlových lodí kontraadmirála Kakuty, určený pro aleutskou fázi operace, konkrétně pro napadení americké základny Dutch Harbor na ostově Unalaska. Letadlové lodi Rjúdžó (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je japonská letadlová loď Rjúdžó, foto je volně přístupné na několika webech.) a Džunjó (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_přeloženo letadlová loď junyo_Džunjo_1945, foto je majetkem US NAVY, pro palbu bylo zvětšeno.), spolu se dvěma křižníky a třemi torpédoborci se protáhly Cugarským průlivem, oddělujícím ostrovy Honšú a Hokkaidó, a zamířily do studených vod severního Pacifiku. O dva dny později zvedla v Ominatu kotvy invazní plavidla s jednotkami pověřenými obsazením ostrovů Adak, Attu a Kiska, doprovázená krycí skupinou, jíž velel z paluby těžkého křižníku Nači velitel japonského 5. loďstva viceadmirál Bóširó Hósójaga (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_admiral_Boshiro_Hosogaya, foto pochází z Wikipedie, bylo několikrát zvětšeno.), jenž byl ustanoven vrchním velitelem celé aleutské operace.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 312.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 314.

Stejného 25. května 1942, uspořádal admirál Jamamoto na palubě své velitelské lodi, obrněnce poslední doby, Jamato, který tehdy kotvil ve Vnitřním moři, slavnostní banket pro velitele jednotlivých formací a i pro štáb Spojeného loďstva. Jamamoto prý tehdy připíjel na zdar budoucí akce ze šálků, které mu osobně věnovalo Jeho císařské Veličenstvo Hirohito. Tehdy ještě tváře všech účastnících se důstojníků zářily a bylo řečeno velké množství odhodlaných a i jiných velkých slov. Z účastníků prý tehdy nikdo nepochyboval, že je všechny čeká úžasné a historické vítězství. Jen tvář admirála Jamamota zůstávala po celou dobu vážná a muselo mu procházet hlavou mnoho myšlenek. K tomu pak dál na str. 364., a dalších, Miloš Hubáček, ve své knize - Pacifik v plamenech, píše, cituji:

„Věděl, že činí nejdůležitější krok ve svém životě; jde do bitvy, ve které buď vše získá, nebo ztratí. Teď už mohl jen spoléhat na obrovskou sílu představovanou Spojeným loďstvem a doufat, že štěstěna, která dosud byla japonským zbraním nanejvýš nakloněna, vytrvá.“

Po banketu, v dalších větách českého historického spisovatele, z jeho knihy – Pacifik v plamenech, ze str. 365., následuje líčení, místy až „románově historické“, které je ale plné technických termínů a dění na lodích a jeho okolí, o vyplutí japonských flotil, včetně mnoha jmen lodí, v jednotlivých japonských námořních uskupeních /kdo jej dlouhodobě čte, jako já, tak si již na popisnost Miloše Hubáčka zvykl/, cituji:

„Dne 26. května v odpoledních hodinách vylétla na stožár Akagi vlajkové lodi admirála Naguma (zde viz foto

Obrázek

pod kterým byl popisek_admiral_cuichi_Nagumo, foto je volně přístupné na několika webech), signální vlajka nařizující připravit se k vyplutí. Těžké kotevní řetězy skřípěly, paluby se počaly otřásat hukotem rozbíhajících se strojů a 1. úderný svaz letadlových lodí se dával zvolna do pohybu. Jako první opouštěl kotviště lehký křižník Nagara v čele 11 torpédoborců, jež měly tvořit ochranné čelo svazu.
Následovaly těžké křižníky, Tone, Čikuma a bitevní lodi Haruna a Kirišima. Nakonec se objevily letadlové Akagi (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je japonská letadlová loď Akagi v roce 1939, foto je na mnoha webech volně.), Kaga, Hirjú a Sórjú, páteř Jamamotova loďstva. Jak míjely zakotvené lodi a křižníky, z palub se ozývaly nadšené výkřiky a provolávání slávy z tisíců hrdel. Lodi propluly průlivem Bungo z Vnitřního moře do vod Pacifiku, rytmus strojů se zrychlil a kontury domácích břehů brzy zmizely za horizontem. Sta a sta ´nemocí z vítězství´ nakažených námořníků je viděla naposledy.
O dva dny později opouštěl základnu hlavní svaz admirála Jamamota a zabezpečovací skupina admirála Kondóa, určená k ochraně midwayských invazních jednotek, jež ve stejnou dobu vyplouvaly z ostrova Saipan, zatím chráněny těžkými křižníky admirála Kurity.
Jamamotovy lodi skýtaly vzrušující a neopakovatelnou podívanou. V čele 64 000tunová Jamato, z jejíž věží čněla hrozivá 456mm děla, za ní v linii následovalo šest bitevních lodí. Po proplutí průlivem Bungo se kolem obrněnců rozmístil ochranný val torpédoborců a křižníků a k leteckému zajištění vzlétly letouny z palub doprovodných letadlových lodí Hóšó (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek letadlová loď Hosho - Hóšó po operaci Midway, foto je volně přístupné na několika webech.) a Zuiho.“

Pohled, který se naskytl Japoncům ve dnech 25. až 28. května, když válečné floty vyplouvaly do Bitvy u ostrova Midway, velká demonstrace síly, vlévala obyvatelstvu, ale i císařským generálům, admirálům, námořníkům a vojákům pocit nadřazenosti a neporazitelnosti. Dále pak na str. 365., se k tomu dál dozvíme, cituji:

„Co mohli Američané postavit proti 11 bitevním, 8 letadlovým lodím, 23 křižníkům, 65 torpédoborcům a desítkám dalších plavidel? Na palubách Nagumových letadlových lodí čekalo na povel k útoku 261 letounů. Sto tisíc mužů včetně dvacet admirálů se podílelo na operaci a v čele stál Isoroku Jamammoto se vší nesmírnou důvěrou celého Japonska, nemluvě už o loďstvu, které jej pokládalo téměř za boha. Další historické vítězství bylo na dosah ruky. Nepochyboval o něm ani císařský rozkaz číslo 94, kde mimo jiné stálo: ´Zničíme nepřátelské loďstvo, jež se objeví v průběhu operace´. Zakrátko se tedy Pacifik změní v japonské moře a tisíce mil amerického západního pobřeží budou vydány na milost a nemilost japonským zbraním.“

Celých prvých pět dní plavby 1. úderného svazu admirála Naguma, probíhalo ve slunném počasí, za klidného moře. Letadlové lodi svazu měly směr východ, přesně podle plánu, za vítězstvím, jak to od nich očekával samotný císař Hirohito a také celé Japonsko.

„Několik set mil jihovýchodně od Naguma, daleko pomaleji, plula skupina třinácti invazních plavidel s oddíly určenými k obsazení Midwaye, doprovázená torpédoborci a lehkým křižníkem Džincu, z jehož stožáru vlála vlajka kontraadmirála Raizóa Tanaky (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_admiral_Reizo_Tanaka, foto bylo zmenšeno). Šest mil za Nagumem plulo čtyřiatřicet lodí admirála Jamamota.
Na vrchního velitele dolehly starosti. Již od 29. května dostával z Tokia pravidelná hlášení o zachycované intenzivní rádiové korespondenci v oblasti Havajských ostrovů a Aleut. Znamenalo to, že Tichomořské loďstvo je na moři? Nikdo nevěděl. Dne 30. května rádiová stanice Jamata zachytila vysílání americké ponorky, která se musela nalézat v blízkosti Tanakovy skupiny. Ponorka odesílala dlouhou depeši. Opět otázka – hlásila ponorka pohyb invazních jednotek směrem k Midway? Dne 31. května přišla zpráva z Tokia sdělující, že podle informací zpravodajské služby se americké letadlové lodi nacházejí v jižním Pacifiku. Později Tokio znovu potvrzovalo zvýšenou rádiovou korespondenci v oblasti Havaje, což svědčilo o přítomnosti hlavních sil Tichomořského loďstva.
Vrchní velitel měl za to, že je na místě informovat Naguma. Proti tomu se ale ostře postavil jeho operační důstojník kapitán Kurošima; trval na tom, že zachování rádiového klidu je důležitější než cokoli jiného, a navíc tvrdil, že Nagumova radiostanice musela zachytit tytéž zprávy jako Jamato, tedy Nagumo už informován je. Nebyla to pravda, Nagumův svaz byl o šest set mil dál od Tokia a kromě toho nízké nástavby letadlových lodí snižovaly příjmovou výkonnost jejich radiostanic, takže Nagumo nemohl vzdálené signály zachytit vůbec. Nicméně Jamamoto se dal přesvědčit a depeše pro Naguma neodešly.
Prvního června se počasí počalo náhle měnit, počáteční drobný déšť a mrholení vystřídala mlha, která nakonec zhoustla tak, že následující den viditelnost klesla prakticky na nulu. Tato změna počasí přišla v nejnevhodnější dobu, neboť právě nyní měl Nagumův svaz změnit kurs, ve kterém plul již po šest dnů, mělo dojít k obratu na jihovýchod. Nagumo, jeho štáb a zejména navigační důstojník fregatní kapitán Giširo Miura stáli před těžkým problémem. Dosud, vzhledem k dokonalé viditelnosti byly všechny příkazy předávány z vlajkové lodi ostatním plavidlům vlajkovými či světelnými signály. Nyní tato možnost padla a provádět manévr v mlze bez koordinace znamenalo riziko srážky, což by v této chvíli bylo katastrofou, zvláště kdyby došlo k poškození letadlových lodí. Jestliže ale Nagumo použije radiostanici, může Američanům prozradit přítomnost svazu, což by bylo nemenším zlem. Po dlouhém a těžkém rozhodování Nagumo přijal návrh svého operačního důstojníka kapitána Oiši, aby byl, z vlajkové lodi, odeslán signál vysílačkou s nízkým výkonem, čímž se nebezpečí zachycení nepřítelem zmenší na minimum.
V jednu hodinu třicet minut byl odvysílán příkaz ´Kurs 125´.
Dvacet šest lodí od této chvíle směřovalo přímo k Midway.“

Pozorný čtenář, který četl i líčení okolo 1. června 1942, od Micuo Fučidy a Masatake Okumiyae, z jejich popisů stejného dne – v mém Č 296., a také v Č 297., poznal, že mnohá fakta, jako historické zdroje svého zdejšího popisu, čerpal český historik Miloš Hubáček, právě i tam, z jejich knihy – Midway Rozhodující bitva v Pacifiku, jako prvotní přínos z roku 1955, u nás, jako prvotní vydání kniha vyšla v roce 1990.


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=220
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“