Taktika vzdušného boje 1.část

Letadla, vrtulníky, výzbroj, bomby.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Haness
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 944
Registrován: 18/4/2005, 22:16
Bydliště: Brno

Taktika vzdušného boje 1.část

Příspěvek od Haness »

Když bylo v roce 1903 poprvé „ozkoušeno“ letadlo asi jen málo koho napadlo že by se dal tenhle vynález použít pro boj. Ikdyž si to tehdy nikdo moc nepřipouštěl,mělo letadlo být jen jakýmsi novým cestovním prostředkem,až později se přišlo na to že jde s letadlem dělat mnoho věcí, a to od akrobacie až po závodění a jiné). Ještě před 1. sv válkou byly názory na použití letadla pro válečné úkoly rázně odmítány a pohled na letadlo jako válečného nástroje mělo jen málo lidí. Ovšem od roku 1903 do roku 1914 se kvalita letadel hodně změnila a proto bylo na letadlo pohlíženo jako na další možnou součást armády. Tyto pohledy byly ale brány jen na „lehkou“ míru a to na rozhazování letáků nebo na letecký průzkum.

Letadlo bylo tehdy něco nového a neexistovali proto prostředky jak letadlo zastavit, k čemu taky? Nikdo se neobával nějakého ohrožení ze vzduchu od letadel.Proto nebyly proti letadlům žádné další složky jako třeba protiletecká obrana. Samozřejmě že v té době začala sílit snaha o zařazení vzducholodí do výzbroje a tak se začalo „počítat“ i se složkami na její zastavení.
Byly to hlavně dělostřelci kteří když měli poprvé střílet na rychle letící letadlo byly takřka v koncích. Proto se začali přeměňovat těžké a nesnadno přenosu schopné kulomety na použití proti „dotěrným“ letadlům. Tato strategie se poté v praxi ukázala jako velmi účinná a zůstala tak až do konce války hlavní jak sestřelit letadla. Později se pro tento úkol začaly používat i protiletecká děla – Flaky které byly instalovány na nákladních autech a byla tak rychle schopná zasáhnout v místě kde to bylo potřeba. Rychlost tehdejšího letadla nabyla tak velká a proto se upravená děla která se velice rychle dala „otáčet“ a zaměřovat stala novou a hodně účinnou protileteckou zbraní.

Ale k bojím ve, a ze vzduchu. Když se v 1. sv. válce objevilo letadlo bylo používáno ve velmi malé míře pro „propagační“ úkoly jako shazování letáků,ale zato se velice osvědčilo jako letadlo pro průzkum a pro rekognoskaci. Letadlo plně nahradilo v tomto úkolu používané závěsné balóny.
Když se v této době potkali 2 znepřátelení letci pouze si galantně na pozdrav zamávali či se jinak pozdravili,nešlo tady proto mluvit o žádných leteckých bojích. Naproti tomu když bylo letadlo zkoušeno pro použití novou taktikou velice se osvědčilo a to Bombardování. První bombardéry byla pouze klasická letadla,hlavně dvoumístná kdy pilot řídil a jeho „pomocník“ na zadním sedadle ručně vyhazoval malé bombičky. Později byla letadla upravována tak aby měla silnější jak konstrukci (a unesla bomby pod křídly) tak silný pohon aby letadlo mohlo stabilně letětJ.
Prvními vzdušnými boji byly až delší dobu po začátku války „přestřelky“ ručními zbraněmi jako třeba revolvery mezi piloty.Je nutno dodat že v tehdejší době se pilotem mohl stát jen velmi vysoce postavený člověk a až později kdy byl „nedostatek“ byl do letectva brán každý zdatný. Po těchto přestřelkách bylo zesíleno pancéřování motoru a jiné opatření.
Po stálé sílících bombardovacích útocích z obou válčících stran a útocích jak letadel tak vzducholodí si obě strany uvědomovali že potřebují účinnější prostředek jak této hrozbě čelit – a tak vznikaly první stíhačky. Ovšem vyskytla se řada problémů a to hlavně jaké zbraně (to bylo rychle vyřešeno kulometem),a poté kam tyto zbraně dát aby jimi bylo snadné střílet,všem bylo jasné že by bylo nejlepší dát tuto zbraň přímo před oči pilota a vše by bylo vyřešené jenže vzhledem k vrtuli to nešlo. Rakousko-Uhersko se s tímto problém zanedlouho vypořádalo vynálezem synchronizátoru kulometu s otáčením vrtule. Britskému letectvu to trvalo déle a tak se tento problém snažili všelijak vyřešit,třeba použitím tlačné vrtule za letounem (AIRCO DH),jenže to zase letadlo nedosahovalo takových rychlostí jakých by mělo.A tak převzali synchronizátor.

Po rozpoutání bojů naplno byly ztráty na pilotech opravdu velké a obě strany se s tímto snažili rychle vypořádat formou vymýšlení různých taktik. Piloti samotní si vymýšleli různé úhybné manévry které byli více či méně účinné. Tyto manévry se používaly jak pro únik tak pro útok a nejznámějšími byly třeba :Immelmann: vysoká vertikální zatáčka s půl výkrutem
Lufbery: stoupavé a prudce klesavé kličky do tvaru položeného S
Dále pak třeba zvrat, ostré zatáčky do tvaru na plocho položeného S,nebo třeba podlétnutí a jiné.
Maskování tehdejších letadel bylo hodně primitivní a spíše letadla ukazovalo,a někdy také mělo vyjadřovat „čest“ pilota jako třeba jasně červená barva v případě „rudého barona“ Manfreda von richthofena.
Letecké boje v tomto období byly velmi krvavé vzhledem k nechráněnosti pilota a taky křehkým letadlům. Obě strany se až do konce války snažily o naprostou úspěšnost pomocí různých taktik,letů ve formacích a jiných.
PO skončení války se vývojáři snažili poučit z poznatků v 1.sv. válce a tak se vývoj rozběhl nanovo.
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“