Taktika vzdušného boje 2.část
Napsal: 25/6/2005, 21:36
Další etapou použití letadel jako válečného nástroje je období 2.sv. války. Tohle období bylo zase něčím jiným než doba 1.sv. války (pro letectvo a letadlo samotné). Všechny státy a firmy které vytvářeli nové a nové letadla vstřebávala poznatky z 1.sv. války a konstrukce letadel se celkově měnila.
Letadla začala přecházet z dvouplošníků k jedno-plošným,celokovovým strojům;měnil se pohon (pochopitelně) k rychlejším a výkonnějším motorům a hlavně výzbroj. Letadla začala mít s pevnější konstrukcí (tzn. i křídel) více možností kam nainstalovat zbraně – a tím novým místem byla křídla která poskytovala mnoho místa i pro zbraně většího kalibru. Letadla začala být více pancéřována což poskytovalo větší ochranu pilotovi.
Když vypukla 2 sv. válka, mělo Německo (Luftwaffe) nové stroje jako Me-109 a jiné které v rukách skvěle vycvičených pilotů dělali mnoho práci. V této době měla každá armáda jinou taktiku použití svého letectva.
Napíšu zhruba jen několik hlavních leteckých/válčících velmocí.
Německo – Luftwaffe
Němci po poznatcích z první války stavěly letouny tak aby byly co nejvíce obratné což mělo hlavní úkol jak ve stíhacím letectvu tak v ostatních složkách letectva (v bombardovacím letectvu stojí třeba Ju-88 a jiné které se skvěle vyznamenali ať už jako střední bombardéry tak jako noční stíhačky).
Luftwaffe už od začátku svého působení ve WW2 preferovala taktiku ve stíhacím letectvu kdy letadla létala ve dvou dvojicích letadel za sebou a uceleně tvořili formaci jíž se říkalo „čtyřprstá“ takhle formace byla později používána i spojenci protože byla mnohem lepší než jejich z důvodu možnosti rychlého rozptýlení do předem stanovených pozic/úkonů při napadení nepřátelskými stíhači. Tato formace vypadala asi tak že určitý počet letounů (většinou sudý počet,obvykle 6,nebo 8 ) tvořil jednu řadu. Tyto řady byly celkem 4;byly poskládány za sebou jako schody takže každý kryl určitý prostor. Při rozptýlení se letadla rozdělila po dvou na 1ku a 2ku která kryla první letadlo.
Avšak při obraně bombardérů byla taktika zase jiná kdy stíhačky létali mnohdy natěsno s bombardéry tak že 4 letouny kryly z hora jeden, nebo více letadel.Takto to bylo ovšem hodně těžko realizovatelné vzhledem k pomíchanosti při napadení bombardérů – viz Bitva o Británii.
Takováto taktika zůstala u Luftwaffe až do konce války a také se osvědčila na všech frontách. Hlavním tvořidlem byl jen počet letounů. O vycvičenosti pilotů a kvality letadel tady nebylo pochyb.
V Luftwaffe se létalo na 2 pospolu.
Velká británie – RAF
Britové byli také po zkušenostech z WW1 velmi pečliví co se týče celkové připravovanosti svého Královského letectva. Piloti byli cvičeni přímo v závislosti na situace z války první což se také možná v prvních chvílích ukázalo jako nepříliš dobré. Kvalita letadel byla taky dobrá.
V RAF se látalo na více strojů,někdy až 4 za sebou které se kryly. Jedna tato čtveřice byla označována jako „roj“ a roje se odlišovaly barvami – bylo to lepší jak se později ukázalo když roj jedné barvy útočil na bombardéry a roj jiné barvy na stíhače.J
Létali ve formacích které měli tvar písmene B,ty se ukázali nepříliš dobré zejména když se museli rychle rozptýlit při napadeních stíhači LW. RAF používala ještě jednu formaci kterou tvořilo mnoho letadel letících v jedné řadě za sebou a postupně každý v jiné letové hladině také do tvaru schodů.Jenže tato formace se také moc neosvědčila –vůbec. Proto začali i v RAF později používat „čtyřprstou formaci.“
Jak sem psal tak létali v rojích po 4 letadlech,tento roj býval „rozpouštěn“ na dvojice při bojích se stíhačkami.
Za Bitva o Británii byla ustanovena jiná taktika pro útoky na bombardéry,kdy se roje,nyní po 3 strojích operujících spolu a vyčleněných jen pro útoky na bombardéry (většinou stroje Hawker Hurricane) skládali do skupin.1 skupina měla 2 roje = 6 strojů;obvyklé byly útoky 2 skupin zároveň které se po útoku na bombardéry otočili prudce zpět aby se za ně mohli znovu zavěsit a útok opakovat.
Skupiny měli obvykle tvar buďto nepravidelného trojúhelníku, nebo létali v šikmé přímce.
Doufám že tuhle část pochopíte,je to hodně na soběJ kdyžtak dejte vědět,vysvětlím.
Tato taktika byla však používána jen během B o B,jinde už ani nemohla být praktikována pže už jinde RAF na takový počet bombardérů neútočila.
Při obraně vlastních bombardérů létaly stíhačky většinou někde vedle od svazu,pohromadě a při útoku stíhaček na bombardéry se na ně vrhly společněJ.
USA – USAF
Americká taktika byla velmi „zběžná“ a to až do počátku války i pro USA (útoku na Pearl Harbor). Američané se domnívali že je taktika útočení jejich stíhaček výborná a není pochyb o její účinnosti.
Byla taková – letadla létala ve formaci po třech ve trojúhelníku,tyto trojúhelníky, tyto trojúhelníky byly poskládány za sebou, nebo v určitých letových hladinách jako schody – takto se začala používat až později a tak to taky bylo lepší pže to z části připomínalo německou „čtyřprstou.“ Jedné trojici se říkalo Flight, později po příchodu USAF do Evropy (8. letecká armáda) a po zjištění nedostatků v této formaci se vše radikálně změnilo. Flighty byly poskládány po 4 letadlech a formace se změnila na „čtyřprstou“ ale po dvou řadách(podle USAF bylo lepší poskládat více takových formací které létali každá „jinde“ což se osvědčilo při eskortách bombardérů), nebo se létalo v jedné řadě třeba o 3,nebo i 4 Flightech.
Letadla létala většinou po dvou – 1ka a 2ka. Taková taktika se osvědčila jako jedna z nejlepších pže byla velice proměnlivá a piloti ji měli tak nacvičenou že v případě eskorty se automaticky rozptýlili tak jak měli a v případě Sweepu zase podle určení.
Jinou taktiku měli až „létající“ tygři kteří létali ve formaci se sudým počtem letadel která se v případě útoku rozdělila na 2 letadla P-40 kde 1. P-40ka zaměstnávala japonce a druhé letadlo vylétlo prudce nahoru a odtud se ze střemhlavého letu spustila za japonské letadlo zaútočila na něj. Takovéhle taktika byla naprosto jedinečná a jak se ukázalo měla velký úspěch.
Rusko - WS
Ruská taktika byla na začátku války pro Sovětský svaz velice chaotická.Což se také projevilo na jejich ztrátách. Četl jsem že jeden pilot vypověděl že taktika byla asi taková že pokud se někdo vůbec dostal do vzduchu tak se hned zapojil do boje bez ohledu na nějaké krytí jak to bylo ostatních letectvech. Bylo to dáno i vycvičeností ruských pilotů a kvalit jejich letadel. Až později se to tak nějak ustálilo a Letectvo SSSR začalo dosahovat úspěchů. Jejich letectvo létalo ve dvojicích letounů poskládaných za sebou třeba až po 4 dvojicích v jedné formaci. Požívalo se i této formace poskládané do schodů. Tato taktika byla používána všude i letadla pro blízkou podporu ji používala což je tak trochu ojedinělý případ oproti jiným armádám kde mělo taktické letectvo jiná pravidla/formace a standarty.
Taktik bylo mnoho, jen nemám mnoho informací o Japonském letectvu takže jestli by někdo mohl doplnit tak bych byl rád.
Letadla začala přecházet z dvouplošníků k jedno-plošným,celokovovým strojům;měnil se pohon (pochopitelně) k rychlejším a výkonnějším motorům a hlavně výzbroj. Letadla začala mít s pevnější konstrukcí (tzn. i křídel) více možností kam nainstalovat zbraně – a tím novým místem byla křídla která poskytovala mnoho místa i pro zbraně většího kalibru. Letadla začala být více pancéřována což poskytovalo větší ochranu pilotovi.
Když vypukla 2 sv. válka, mělo Německo (Luftwaffe) nové stroje jako Me-109 a jiné které v rukách skvěle vycvičených pilotů dělali mnoho práci. V této době měla každá armáda jinou taktiku použití svého letectva.
Napíšu zhruba jen několik hlavních leteckých/válčících velmocí.
Německo – Luftwaffe
Němci po poznatcích z první války stavěly letouny tak aby byly co nejvíce obratné což mělo hlavní úkol jak ve stíhacím letectvu tak v ostatních složkách letectva (v bombardovacím letectvu stojí třeba Ju-88 a jiné které se skvěle vyznamenali ať už jako střední bombardéry tak jako noční stíhačky).
Luftwaffe už od začátku svého působení ve WW2 preferovala taktiku ve stíhacím letectvu kdy letadla létala ve dvou dvojicích letadel za sebou a uceleně tvořili formaci jíž se říkalo „čtyřprstá“ takhle formace byla později používána i spojenci protože byla mnohem lepší než jejich z důvodu možnosti rychlého rozptýlení do předem stanovených pozic/úkonů při napadení nepřátelskými stíhači. Tato formace vypadala asi tak že určitý počet letounů (většinou sudý počet,obvykle 6,nebo 8 ) tvořil jednu řadu. Tyto řady byly celkem 4;byly poskládány za sebou jako schody takže každý kryl určitý prostor. Při rozptýlení se letadla rozdělila po dvou na 1ku a 2ku která kryla první letadlo.
Avšak při obraně bombardérů byla taktika zase jiná kdy stíhačky létali mnohdy natěsno s bombardéry tak že 4 letouny kryly z hora jeden, nebo více letadel.Takto to bylo ovšem hodně těžko realizovatelné vzhledem k pomíchanosti při napadení bombardérů – viz Bitva o Británii.
Takováto taktika zůstala u Luftwaffe až do konce války a také se osvědčila na všech frontách. Hlavním tvořidlem byl jen počet letounů. O vycvičenosti pilotů a kvality letadel tady nebylo pochyb.
V Luftwaffe se létalo na 2 pospolu.
Velká británie – RAF
Britové byli také po zkušenostech z WW1 velmi pečliví co se týče celkové připravovanosti svého Královského letectva. Piloti byli cvičeni přímo v závislosti na situace z války první což se také možná v prvních chvílích ukázalo jako nepříliš dobré. Kvalita letadel byla taky dobrá.
V RAF se látalo na více strojů,někdy až 4 za sebou které se kryly. Jedna tato čtveřice byla označována jako „roj“ a roje se odlišovaly barvami – bylo to lepší jak se později ukázalo když roj jedné barvy útočil na bombardéry a roj jiné barvy na stíhače.J
Létali ve formacích které měli tvar písmene B,ty se ukázali nepříliš dobré zejména když se museli rychle rozptýlit při napadeních stíhači LW. RAF používala ještě jednu formaci kterou tvořilo mnoho letadel letících v jedné řadě za sebou a postupně každý v jiné letové hladině také do tvaru schodů.Jenže tato formace se také moc neosvědčila –vůbec. Proto začali i v RAF později používat „čtyřprstou formaci.“
Jak sem psal tak létali v rojích po 4 letadlech,tento roj býval „rozpouštěn“ na dvojice při bojích se stíhačkami.
Za Bitva o Británii byla ustanovena jiná taktika pro útoky na bombardéry,kdy se roje,nyní po 3 strojích operujících spolu a vyčleněných jen pro útoky na bombardéry (většinou stroje Hawker Hurricane) skládali do skupin.1 skupina měla 2 roje = 6 strojů;obvyklé byly útoky 2 skupin zároveň které se po útoku na bombardéry otočili prudce zpět aby se za ně mohli znovu zavěsit a útok opakovat.
Skupiny měli obvykle tvar buďto nepravidelného trojúhelníku, nebo létali v šikmé přímce.
Doufám že tuhle část pochopíte,je to hodně na soběJ kdyžtak dejte vědět,vysvětlím.
Tato taktika byla však používána jen během B o B,jinde už ani nemohla být praktikována pže už jinde RAF na takový počet bombardérů neútočila.
Při obraně vlastních bombardérů létaly stíhačky většinou někde vedle od svazu,pohromadě a při útoku stíhaček na bombardéry se na ně vrhly společněJ.
USA – USAF
Americká taktika byla velmi „zběžná“ a to až do počátku války i pro USA (útoku na Pearl Harbor). Američané se domnívali že je taktika útočení jejich stíhaček výborná a není pochyb o její účinnosti.
Byla taková – letadla létala ve formaci po třech ve trojúhelníku,tyto trojúhelníky, tyto trojúhelníky byly poskládány za sebou, nebo v určitých letových hladinách jako schody – takto se začala používat až později a tak to taky bylo lepší pže to z části připomínalo německou „čtyřprstou.“ Jedné trojici se říkalo Flight, později po příchodu USAF do Evropy (8. letecká armáda) a po zjištění nedostatků v této formaci se vše radikálně změnilo. Flighty byly poskládány po 4 letadlech a formace se změnila na „čtyřprstou“ ale po dvou řadách(podle USAF bylo lepší poskládat více takových formací které létali každá „jinde“ což se osvědčilo při eskortách bombardérů), nebo se létalo v jedné řadě třeba o 3,nebo i 4 Flightech.
Letadla létala většinou po dvou – 1ka a 2ka. Taková taktika se osvědčila jako jedna z nejlepších pže byla velice proměnlivá a piloti ji měli tak nacvičenou že v případě eskorty se automaticky rozptýlili tak jak měli a v případě Sweepu zase podle určení.
Jinou taktiku měli až „létající“ tygři kteří létali ve formaci se sudým počtem letadel která se v případě útoku rozdělila na 2 letadla P-40 kde 1. P-40ka zaměstnávala japonce a druhé letadlo vylétlo prudce nahoru a odtud se ze střemhlavého letu spustila za japonské letadlo zaútočila na něj. Takovéhle taktika byla naprosto jedinečná a jak se ukázalo měla velký úspěch.
Rusko - WS
Ruská taktika byla na začátku války pro Sovětský svaz velice chaotická.Což se také projevilo na jejich ztrátách. Četl jsem že jeden pilot vypověděl že taktika byla asi taková že pokud se někdo vůbec dostal do vzduchu tak se hned zapojil do boje bez ohledu na nějaké krytí jak to bylo ostatních letectvech. Bylo to dáno i vycvičeností ruských pilotů a kvalit jejich letadel. Až později se to tak nějak ustálilo a Letectvo SSSR začalo dosahovat úspěchů. Jejich letectvo létalo ve dvojicích letounů poskládaných za sebou třeba až po 4 dvojicích v jedné formaci. Požívalo se i této formace poskládané do schodů. Tato taktika byla používána všude i letadla pro blízkou podporu ji používala což je tak trochu ojedinělý případ oproti jiným armádám kde mělo taktické letectvo jiná pravidla/formace a standarty.
Taktik bylo mnoho, jen nemám mnoho informací o Japonském letectvu takže jestli by někdo mohl doplnit tak bych byl rád.