PROJEKT BUMBLEBEE:Rakety Talos, Terrier a Tartar

Námořní technika všech typů a použití
Odpovědět
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

PROJEKT BUMBLEBEE:Rakety Talos, Terrier a Tartar

Příspěvek od kopapaka »

PROJEKT BUMBLEBEE
NÁMOŘNÍ PROTILETADLOVÉ RAKETY USA
TŘI "T" ( RIM-8 TALOS+RIM-24 TARTAR+RIM-1 TERRIER1/RIM-2 TERRIER2 ) +RIM-50 Typhon


Obrázek

Projekt Bumblebee byl zahájen s koncem druhé světové války, jeho účelem byl vývoj co nejúčinější řady raket, která měla do budoucna bránit válečné lodě námořnictva a námořní pěchoty. Projekt probíhal v laboratoři aplikované fyziky univerzity Johna Hopkinse ( Applied Physics Laboratory of John Hopkins University (APL/JHU). Při návrhu jednotlivých raket celé řady byly využity zkušenosti z vývoje raket SAM-N-2/SAM-N-4 Lark a LittleJoe, zpočátku se těchto raket používalo na testy nejrůznějších systémů vyvíjených pro program Bumblebee. Původně byl rozmach projektu poněkud větší: Talos, Terrier, Tartar, Triton a Typhon. Nakonec proběhlo zavedení z nejrůznějších důvodů jen u prvních tří. Právě proto byla celá řada známá jako Tři "T".

Obrázek

Obrázek

Obrázek

RIM-8 TALOS
Začnu raketou která má v celém systému tři nej: největší, nejsložitější a nejvýkonější ( našlo by se i více nej.).
Přesto, že se jedná o čistě námořní systém, byla původně vedle námořní varianty s tehdejším názvem SAM-N-6 vyvíjena i varianta letecká ( Talos L nebo také IM-70 ) a pozemní (Talos W ), ale k většímu výzkumu nebo dokonce zavedení jinam než k námořnictvu nedošlo.

Obrázek

Použitý naváděcí systém vycházel zhruba ze systému použitého na raketě SAM-N-2/SAM-N-4 Lark, raketa se naváděla po paprsku radiolokátoru, v koncové fázi ( cca 10km od cíle ) řízení přebíral poloaktívní systém samonavádění. Jako ozařovací sloužil radar AN/SPG-49, jako sledovací a řídící AN/SPG-56, později doplněné modernějšími systémy. Protiradarové a protilodní verze se na naváděly na vyzařování aktivních radarů, ať už pozemních nebo námořních. Nejméně používaná verze, s jadernou hlavicí W-30 ( 5 kilotun ) byla naváděna jen po paprsku radiolokátoru.

Obrázek

Raketa byla řešena jako dvojstupňová, se startovacím motorem na TPH a letovým náporovým motorem. Startovací raketový motor urychlil raketu na nadzvukovou rychlost, po jeho odhození se rozběhl náporový motor spalující petrolej, u pozdějších verzí směs petroleje a nafty. Motor procházel po délce celou raketou, jeho vnější průměr byl 450mm a tah 40kN. Prostor mezi samotným motorem a potahem trupu byl vyplněn celky potřebnými k činnosti rakety ( jen si poměrně obtížně představuji jadernou hlavici s dírou :-)). Bojová hlavice byla (tříštivá, rozsah působení cca 30m ) iniciována bezkontaktním zapalovačem, nouzově nárazovým který inicioval hlavici i při použití proti pozemním nebo námořním cílům. Jaderná hlavice se při použití proti bombardovacím svazům iniciovala na povel řídícího radiolokátoru, na ostatní cíle (pozemní nebo námořní ) to pravděpodobně byl nárazový nebo opět bezkontaktní.

Obrázek

Vývoj se samozřejmě nezastavil, nové verze dostaly rozlišující písmeno. Poslední verze byla RIM-8J, proti výškovým cílům například RIM-8F, RIM-8H se používala jako protilodní a byla vybavena samonaváděcí citlivou na vyzařování námořních radiolokátorů. Raketa byla do výzbroje zavedena v roce 1958 ( Galveston CG-3 ), poslední odpal jako PLŘS proběhl v roce 1979 z lodě USS Oklahoma City (CG-5). Bojové nasazení jen v době Vietnamské války, většinou jen jako protiradarová střela, jinak jsou zaznamenány dva sestřely MiGů-17. Po vyřazení se zbylé rakety používali jako terčové pod názvem MQM-8 Vandel až do konce osmdesátých let.

Obrázek


TTD: RIM-8D
( vše samozřejmě záleží na verzi a zdroji: )
Celková délka------9,53m
Letový stupeň-------6,10m
Průměr----------------0,76m
Rozpětí----------------2,90
Celková hmotnost----3175kg
Maximální rychlost----835m/s
Dolet--------------------117km+

Podařilo se mi najít ještě jednu pěknou fotku a hlavně obrázek vnitřního uspořádání RIM-8 TALOS a nabíjecího zařízení, to dokázalo nabít každých 30s. dvě rakety a odpálit je na cíl.

Obrázek

K tomu nákresu vnitřního uspořádání, legendu mám pouze v ruštině, takže jedině pokud by se našel někdo kdo to dokáže přeložit... A má dost času a chuti...

Obrázek

А - боевые средства ЗРК и схема горизонтального размещения ЗУР "Тэлос" в погребах при раздельном хранении: 1. РЛС обнаружения целей; 2. РЛС сопровождения целей; 3. РЛС наведения ЗУР; 4. пост предстартовой подготовки; 5. рабочее положение перекидной балки; 6. направляющая пусковой установки; 7. ЗУР; 8. пусковая установка; 9. крышка поста предстартовой подготовки; 10. погреб; 11. механизм вертикальной подачи; 12. механизм продольной подачи; 13. погреб; 14. стартовые двигатели ЗУР. Б - схема устройства ЗУР

http://www.youtube.com/watch?v=IaeDP4p1qZIU

RIM-24 TARTAR

Obrázek

Přesto, že byl RIM-8 TALOS velice výkoný, nedokázal plnit všechny požadavky námořnictva na komplexní protivzdušnou obranu. Je to logické, právě jeho konstrukce, optimalizovaná na maximální výkony, snižovala možnost zasáhnout prudce manévrující cíl a částečně snižovala minimální výškový dosah. Ale byl tu ještě jeden důležitý aspekt který rozhodl o vývoji RIM-24 TARTAR a to cena. Zatímco RIM-8 TALOS stál při svém zavedení asi 200tis.dolarů, u mnohem jednoduššího RIM-24 TARTAR se uvádí 15tis.dolarů!! Pokud uvážíme, že většinu úkolů dokázal plnit stejně dobře jako mnohem složitější a dražší raketa, není divu že mu bylo věnováno tolik pozornosti.
První kompletní prototyp byl hotový v roce 1958 a systém byl do operační podoby uveden v roce 1962.

ObrázekIObrázek

Jedním z důležitých prvků, který snad nejvíce ovlivnil konečnou cenu bylo pouze jednostupňové provedení, potřeba většího startovního tahu byla uspokojena použitím raketového motoru se dvěma stupni tahu. Stejně jako RIM-8 TALOS je raketa na cíl naváděna po paprsku radiolokátoru a až po přiblížení k cíli řízení přebírá poloaktivní samonaváděcí systém. V tomto případě jako vyhledávací, naváděcí i ozařovací sloužil radiolokátor AN/APG-51, který umožňuje i navádění několika raket na jeden cíl současně. Původně se používalo pouze dvojnásobné odpalovací zařízeni Mk 11, následně doplněné jednoduchým odpalovacím zařízením Mk 13 a později i Mk 22. Jednoduché odpalovací zařízení bylo zavedeno hlavně z důvodu montáže i na malé lodě, pro které bylo zařízení Mk 11 příliš rozměrné i těžké...
Na raketách se průběžně prováděli modernizace, poslední zavedenou verzí byla verze C . Počet vyrobených raket nakonec dosáhl hranice 2400ks.

TTD:RIM-24 TARTAR
Délka------------4,72m
Rozpětí----------1,07m
Průměr-----------0,34m
Hmotnost---------580kg
Rychlost---------1,8 M
Dostup-----------15-15000m
Dostřel----------1,8-14km
Bojová hlavice---60kg


Obrázek

RIM-1 TERRIER1/RIM-2 TERRIER2

Obrázek

Přestože tuto raketu představuji jako poslední ze série " 3T ", ve skutečnosti vznikla jako první. Původně se dokonce mělo jednat o provizorní typ, který měl do vzniku kvalitnějších typů zajišťovat obranu. Původní zámysl nevyšel, raketa se ukázala být natolik kvalitní, že její vyřazení by postrádalo smysl. Vlastní vývoj byl zahájen firmou Convair v roce 1949 a už první střelby z paluby lodě ( USS Norton Sound r1951 ) přesvědčili námořníky, že přijetí do výzbroje je docela dobrý nápad. Sériová výroba raket byla zahájena v roce 1953 ( cena rakety 62tis.dolarů ) a zavedení do výzbroje proběhlo v roce 1956. Námořnictvo před zavedením provedlo poměrně rozsáhlé zkoušky a tak bylo v letech 1954-57 vystříleno z palub křižníků Boston a Canberra 350 raket. Po zkouškách mohla být konstatována téměř 80 procentní pravděpodobnost zásahu, což byl na tehdejší dobu úspěch. Protože raketa měla nahrazovat především 127mm kanóny, došlo i na srovnání: zjistilo se,že salva dvou raket RIM-1 TERRIER má stejný účinek jako vystřílení cca 5000 granátů r.127mm které mají navíc proti raketám poloviční dostřel...

Obrázek

Raketa je dvojstupňová, oba stupně jsou poháněny motorem na THP. Původní RIM-1 TERRIER1 byl naváděn pouze po paprsku
radiolokátoru a protože mu byli vytýkány i jiné nedostatky, které ještě zdůraznilo zavedení raket RIM-8 TALOS a RIM-24 TARTAR, došlo k celkem velké modernizaci. Modernizován byl letový stupeň a jako jako vzor posloužil RIM-24 TARTAR. Nový RIM-2 TERRIER2 měl navádění po paprsku, s koncovým samonavedením v blízkosti cíle. Tato změna společně s novým naváděcím radiolokátorem zvýšila pravděpodobnost zásahu a s výměnou letového motoru vzrostl i dostřel. Vývoj modernizace začal v roce 1959, výroba střel potom probíhala v letech 1963-68. Celkově bylo vyrobeno více než 8000 střel obou základních typů a vzhledem k tomu, že poslední rakety RIM-2 TERRIER2 byly vyřazeny ( USA ) v osmdesátých letech, nezbývá než dodat: na provizorium docela dost dobrý výkon.

TTD RIM-1 TERRIER1/RIM-2 TERRIER2
Délka-----------8,25m/8m
Rozpětí---------1,2m/0,61m
Průměr----------0,34m/0,34m
Délka-----------8,25m/8m
Hmotnost:
Letový s.-------480kg/535kg
Startovací s.---584kg/825kg
Rychlost--------1,8M/3M
Dostřel---------19km/37km
Dostup----------12,2km/24,4km
Bojová hlavice--100kg ( u některých verzí jaderná W-45-0 1kT )

Obrázek
1. RIM-1 TERRIER1
2. RIM-2 TERRIER2-BT
3. RIM-2 TERRIER2-BTN ( Nuclear )
4. RIM-2 TERRIER2-HT/HTR

Obrázek


RIM-50 Typhon

Obrázek

Dvanáct let po úspěchu projektu Bumblebee se laboratoř aplikované fyziky univerzity Johna Hopkinse pokusila znovu navrhnout studii protiletadlové zbraně pro námořnictvo. Raketa měla v podstatě jít ve stopách RIM-8 TALOS, samozřejmě při značně vyšších výkonech. Původní koncept se dokonce měl jmenovat Super Talos, ale protože se letový stupeň přece jen dost značně lišil, bylo zvoleno jméno Typhon. Vývoj byl zahájen v roce 1960, o rok později probíhaly první pokusné pozemní střelby na střelnici White Sands a raketa se předvedla úspěšně. Námořnictvo předpokládalo zavedení do výzbroje kolem roku 1966, ale už v roce 1963 byl program zastaven a zrušen.

Obrázek

Raketa koncepcí vycházela z RIM-8 TALOS, tzn: startovací raketový motor na TPH a v letovém stupni náporový motor. Raketa byla dokonce o něco kratší než RIM-8 TALOS, rozdíly ve výkonech se dají připsat především lepší technologii. Vylepšení podobného typu postihlo i naváděcí systém. Na samotné raketě se naváděcí systém příliš nezměnil, alespoň základním principu. Místo navádění po paprsku, se raketa naváděla povely které na palubu předával radiolokátor. Možná to nezní jako výrazná změna,ale zatím co dříve raketa musela letět v paprsku radiolokátoru ( jeden radar jeden cíl, jedna nebo dvě rakety na jeden cíl ), u povelového systému záleželo jen na kapacitě přenosových kanálů k raketám. Ale to ještě pořád není to nejdůležitější. Raketa je, stejně jako starší vybavena systémem koncového poloaktivního samonavedení, ale tento systém místo přímého řízení jen odesílá data ( co vidí ) datovým spojem na palubu lodě, kde je systém řízení PALBY ( SŘP ) vyhodnotí a pomocí paprsku radiolokátoru nebo datovým spojem předá raketě. Může se sice zdát, že to trvá déle, jenže rozdíl je díky větší výpočetní kapacitě SŘP nepatrný a předaná informace je mnohem kvalitnější. Rozdíl se navíc ještě zvyšuje při zarušení radiolokátoru a umožňuje " kouzla " s rozdílnou dráhou raket naváděných na jeden cíl ( letadlo pak při úhybném manévru vletí do cesty druhé raketě ). Pokud je k dispozici zmíněný datový spoj a zdroj o poloze cíle ( například radar z jiné lodi ), je možné vlastní radiolokátor přepnout na náhradní zátěž ( nevyzařuje ), raketu navádět do blízkosti cíle podle předaných údajů a vlastní radiolokátor zapojit až blízko cíle. Cíl tak má minimální čas na rekci ( úhybný manévr, odpal protiradarové rakety ).
Posledním z této řady vylepšení je samotný radiolokátor AN/SPG-59 který už měl segmentovou anténu a elektronické vychylování paprsku/ů. Zkoušky radaru proběhly na lodi USS Norton Sound . Následovníkem tohoto systému je systém AGEIS. A stejný systém navádění má mimo jiné i S-300.

Obrázek

TTD:
RIM-50A:Celková/letový stupeň
Délka-----------------8,4m/4.70m
Rozpětí---------------1.57m/1.02m
Průměr----------------0.47m/0.41m
Hmotnost--------------1640kg/770kg
Rychlost--------------Mach 4.0
Dostup----------------15-29_000m
Účinný dostřel--------5,5-200km
Max. dolet------------370km
Bojová hlavice--------68kg tříštivá nebo W-60 jaderná

Obrázek


Zdroje pro kompletní článek "PROJEKT BUMBLEBEE" :

VOJENSKÉ RAKETY,J.Kroulík,B.Růžička,Naše vojsko 1985
http://www.designation-systems.net
http://pvo.guns.ru
http://www.astronautix.com
http://www.commercemarketplace.com/home ... space.html
http://www-personal.umich.edu/buzznau/bmblbee.html
http://www.ussnortonsound.com/
Naposledy upravil(a) kopapaka dne 23/4/2008, 20:04, celkem upraveno 19 x.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“