"Letadlové" ponorky

Moderátor: jarl

Odpovědět
Jelínek Milan
desátník
desátník
Příspěvky: 40
Registrován: 28/11/2010, 14:42
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

"Letadlové" ponorky

Příspěvek od Jelínek Milan »

Obrázek
Britská ponorka M2 s letounem „Peto“ na katapultu
PONORKY S LETADLY
Už praxe bojišť počátku první světové války prokázala, že v armádním boji začínají být velmi užitečné, ba nepostradatelné letouny, pravda, tehdy ještě jen z plátna, dřeva a drátů a s minimální výzbrojí, zkraje jen ručních zbraní. V průzkumu se letadla osvědčila víc než upoutané balóny, které jednak neumožňovaly sledovat velké území nepřítele, jednak se stávaly snadnou kořistí letadel protivníka. Vzducholodě byly odsouzeny operovat ve velkých výškách, kam na ně stíhačky téměř nemohly, a tedy výsledky pozorování z ních byly rovněž nepostačující…

Také v námořním vojenství se začaly průzkumné letouny uplatňovat už zkraje Velké války – vzpomeňme třeba nálety japonských hydroplánů z ukotvené jeřábové lodi WAKAMIJA na německou opevněnou základnu Tsingtau (Čching-tao, dn. Quingdao) na podzim r. 1914 anebo akce „Vlčka“ – hydroplánku Friedrichschafen FF.33e z paluby korzárského pomocného křižníku WOLF (Vlk) při jeho rejdění v jihoasijských a australských vodách v r. 1917… Tehdy také, tj. v polovině r. 1917, vznikl v ústředí německého válečného loďstva nápad využít pro operace velkých oceánských ponorek, zvaných už tehdy „podmořské křižníky“, malých skládacích hydroavionů, které z přiměřených výšek měly konat obhlídky širých mořských ploch a navádět mateřské ponorky k lodí plujícím v relativní blízkosti. Vhodným letounkem se jevil LVG „Bu“, který měl být na ponorce uskladněn v několika vodotěsných schránách, z nichž se dal vyjmout a smontovat během asi třiceti minut. Jako mateřské ponorky byly upraveny nové U 139, U 140 a U 141 – velké oceánské, „křižníkové“ jednotky sestrojené v loděnici Germania v Kielu podle „Projektu 46“ na podzim r. 1917 a zkraje r. 1918 (1930/2485 t). S letounky se však počítalo i pro ponorky početného, zdokonaleného, rychlejšího typu U 142 („Projekt 46A“). Ten se však nepodařilo realizovat, takže zůstalo jen u oněch tří uvedených. Ty pak sice byly nasazeny na operační plavby, ale žádnou z nich neuskutečnily s letadly.

Po skončení Velké války se i o německé námořní projekty živě zajímali spojenci, jimž se v Berlíně a bývalých císařských námořních základnách do rukou dostalo velké množství technické dokumentace i více či méně dokončených konstrukčních dílů lodí, lodních zařízení, zbraní… Američané ihned po válce nechali podle německých plánů upravit zánovní, ale podstatně menší ponorku S1 (typová skupina S fy Electric Boat - 855/1065 t), na kterou instalovali malý hangár pro hydroplánek Martin MS-1, ale pokusy je neuspokojily – ponorka byla pro tento účel příliš malá. Navíc Američané seznali, že letadla na ponorkách jejich představě o taktice nasazení v příštím válečném konfliktu nejsou vhodným prostředkem, takže záležitost odložili. Vrátili se k ní až ve třicátých letech 20. století, kdy na velkou křižníkovou ponorku ARGONAUT (SM-1 – ponorka-minonoska, pův. V 4, později SS 166, nakonec přepravní APS 1) – vlastně tehdy vůbec největší americkou jednotku této kategorie (2878/4045 t) pro daný účel zkoušeli instalovat malý, jednomotorový létající člun Loening, jenže i tentokrát byly problémy. A tak se Američané projektem ponorky nesoucí vlastní průzkumný letoun navždy přestali zabývat. Ostatně vbrzku se v USA jako mnohem výhodnější než činnost pozorovacích letounů nasazovaných z ponorek jevilo využívání radaru, což se za druhé světové války potvrdilo
Pokusy s průzkumnými letouny hangárovanými na ponorkách činili po první světové válce také Britové. Využili k nim jednotku M2 – jeden ze tří podmořských monitorů (stavba čtvrtého, M4, byla zrušena), určených podle představ z r. 1916 k ostřelování pobřeží belgických Flander těžkým dělem ráže 305 mm, modifikovaně k potápění nepřátelských lodí palbou tohoto buldočího děla. Tato technická absurdita se bojového nasazení nedočkala, ostatně do konce Velké války vyplula jen M1, a tak se hledalo využití v příštích letech. Našlo se jen pro M2. Ta byla zkraje r. 1928 konvertována na nosič jediného průzkumného letadla – malého plovákového Parnall „Peto“, pro který byl před věží – na místě pro 12palcovku - zřízen hangár. Z hangáru byl letounek vytlačen na katapult na přední části trupu, který – třebas krátký – postačoval, aby byl „Peto“ s naplno pracujícím motorem vržen do povětří.

Obrázek
„Peto“ startuje z M2

Nutno dodat, že letecký katapult potažmo na ponorce byl tehdy excitující novinkou… Po vykonání letu se letounek vracel k ponorce, usedl na hladinu a byl jeřábem vynesen na kolejnice, na nichž byl rozložen a po nich i natlačen zpátky do hangáru. Hangár se uzavíral kovovou, poměrně tenkou roletou, která navíc na přední stěně hangáru vytvářela velkou plochu málo odolnou vůči vodnímu tlaku, při pohybu ponorky v hloubce větší než 40 m … Takto upravená byla M2 ve službě necelé čtyři roky. 26. ledna 1932 opustila Portland, aby se zúčastnila cvičení u West Bay (jižní Anglie). Ještě v 10:11 hod. se posádka M2 ozvala rádiem své depotní lodi TITANIA, s hlášením, že se v 10:30 hod. ponoří. To pak ponorka učinila – a už nevyplula. Při neštěstí zahynulo všech 60 mužů posádky. Podle všeho roleta uzavírající hangár nevydržela tlak v hloubce okolo 50 m, kterou jiné, i starší ponorky snadno překonávaly…

Pokusy Britů sledovali také Italové. Ti k pokusům na téma „letadla startující z ponorek“ využili menší zánovní ponorku ETTORE FIERAMOSCA (1530/2095 t, dokončena v r. 1930), projektovanou už s hangárem pro plovákový letoun Macchi M-53. Jenže výrobce letoun nedodal, takže už v r. 1931 byl hangár z ponorky odebrán a FIERAMOASCA sloužil až do r. 1946 jako klasická ponorka s 8 torpédomety, 120mm dělem a 4 kulomety…

Mnohem závažnější projekt učinili Francouzi. Jejich světově známý velký podmořský křižník SURCOUF sice byl v podstatě nápodobou britského „dělového“ typu M, ale dokonalejší – i on měl potápět nepřátelské lodě (dvěma) děly, byť ráže jen 203 mm, umístěnými v otočná věži před velitelskou nástavbou (mezi věží a nástavbou byl v samostatné věžičce koincidenční dálkoměr), k dispozici bylo i 12(!!) torpédometů ráže 550 a 400 mm a protiletadlové zbraně…, avšak ponorka nesla též hangár o průměru asi 2 m, určený pro převoz průzkumného a pozorovacího letounku MB 35 „Besson“; ono „pozorovacího“ znamenalo, že při akci na jeho palubě měl být dělostřelecký důstojník, korigující prostřednictvím vysílačky palbu děl SURCOUFU. Na rozdíl od M2 však SURCOUF neměl katapult, takže před letem musel být „Besson“ vysunut z hangáru na palubní plochu, tam rozložen a smontován, jeřábem pak přenesen na vodu, z níž odstartoval… Složení a rozložení letounu trvalo okolo čtyř minut, což bylo výtečné… Později dostala ponorka dokonalejší letoun, MB 411. Ten také byl na palubě lodi 3. července 1940, kdy SURCOUF obsadili Britové… Po problémech s dalším využitím ponorky s francouzskou posádkou byl nakonec SURCOUF nasazen i k doprovodu konvojů, při kterýchžto plavbách však už svůj letounek nevyužíval. Zkraje r. 1942 Britové po dohodě se Svobodnými Francouzi, jimž ponorka patřila, se měl SURCOUF přesunout na Tichý oceán, k nasazení vůči japonské plavbě, ale už 18. února 1942 se potopil u Panamy, zřejmě po srážce s americkou dopravní lodí THOMPSON LYKES...

Obrázek
Francouzský podmořský křižník SURCOUF[/align]

Za zmínku stojí i pokusy v Sovětském svazu. Tam v polovině třicátých let vznikl letounek SPL-1 pro menší ponorky typové skupiny P (PRAVDA, ZVĚZDA, ISKRA – 1200/1870 t), ale nakonec se projekt nerealizoval a tyto „letadlové“ ponorky, ostatně nevelmi povedené, přešly do standardní služby na Baltickém moři (za války byla P1 – PRAVDA 17. září 1941 potopena na mině u Hangö, ostatní, přes velká poškození, válku přečkaly).

Němci, přestože námořnímu vojenství v tomto ohledu posloužili první inspirací, ideu využití letounů na ponorkách posuzovali opatrně, přesto, že jejich ponorková ofenzíva na Atlantiku v polovině druhé světové války zkolabovala, a ozvaly se hlasy, že bojeschopnost U-bootů by mohla zvýšit pozorovací letadla startující z jejich palub. Hlavním důvodem skeptického pohledu na ponorky osazené letadly bylo, že přítomnost stroje na takové ponorce na jednu stranu sice dávala možnost sledování velkého námořního prostoru, na straně druhé však významně snižovala její bojeschopnost – vždyť letoun v ponorce, jejíž interiér byl už beztak těsným zabíral značně místa, potřeboval technické prostředky k údržbě i provozu, další palivo, další personál…, a považme, jak by se mělo velení ponorky zachovat v případě, že by pozorovací letounek byl kdesi ve vzduchu, a z druhé strany právě útočil Liberator…
Ale to jsem trochu předběhl, protože Němci znovu začali uvažovat o nasazení pozorovacích a průzkumných letounů na ponorkách ještě před druhou světovou válkou. Výsledkem pak byl projekt velkých ponorek typu XI, na které měl být instalován plovákový letoun Arado Ar-231 nebo vrtulník Flettner F1-282 „Kolibri“. Nakonec však se ponorky typové skupiny XI nerealizovaly, takže Arada (postaveno 6 strojů) a Flettnery (24 strojů) musely najít uplatnění na pozemním válčišti; dvě Arada však byla dodána na jeden z německých korzárských křižníků, kde však se pro svoji subtilnost neosvědčila… A tak Němci opatřily letadly jen skupinu menších ponorek typu IX D-2 (1590/1775 t), nazvanou MONSUN. Měla operovat na Indickém oceánu, kde Britové neměli tolik prostředků pro boj s ponorkami, přičemž základnami bylo několik přístavů ovládaných Japonci - Penang, Surabaja, Djakarta a Singapur, a při návratu měly tyto „monzunové“ ponorky naložit suroviny dodané jejich japonským spojenci a dovézt je do Německa. Oněmi letadly byly však jen rotorové kluzáky Focke Achgelis FA-330 „Bachstelze“, které sice byly technologicky i provozně levné, takže při ztrátě kluzáku velká škoda nevznikla (hlavně, že se zachránil pilot), avšak v námořních podmínkách se neosvědčily – byly citlivé na každý silnější vítr…

Nejagilnější ve využívání letadel při bojovém nasazení ponorek byli Japonci. Už ve dvacátých letech v tomto ohledu uskutečnili několik pokusů na bázi německých projektů, ale k hlavnímu rozvoji ponorkových nosičů letounů došlo rovněž až ve třicátých letech 20. století. Nejprve posloužila velká ponorka I-5 (/typ J1M – 2243/2921 t), dokončená v r. 1932, upravená na hlídkovou jednotku pro dlouhé křižování. Tam, kde jiné ponorky typu J1 měly jedno z dvou děl ráže 140 mm, měla I-5 od r. 1936 válcový hangár o dvou oddílech pro malé plovákové letadlo Watanabe E9W1 (ve spojeneckém označení „Slim“), které po smontování, které trvalo asi hodinu(!!), a to na plošině před hangárem, startovalo z hladiny. Zkoušky a provoz dopadly velmi dobře, takže japonská vrchní námořní správa rozhodla vyvíjet a stavět další ponorky pro dálkový, dlouhodobý průzkum nesoucí průzkumné letouny, avšak startující už z katapultu. Těmi byly od r. 1941 už i stroje Jokosuka E-14 „Ji“ (ve spojeneckém kódu „Glen“), jejichž nevýhodou však rovněž byla dlouhá doba nutná ke smontování letadla na ponorce… I-5 ovšem se jako „letadlová“ bojově příliš neuplatnila (ale letadlo z I-5 zkoumalo 17. prosince 1941 škody napáchané při japonském fatálním úderu na Pearl Harbor) – sloužila především k testům pro vývoj jiných ponorek s letouny na palubě; na konci v r. 1941 byl hangár odebrán, ponorka znovu dostala druhé 140mm dělo a za války byla nasazována jako standardní útočná jednotka (potopena 19. července 1944 americkými torpédoborci u Guamu)… Dalšími ponorkami, projektovanými už jako „letadlové“, byly I6 (typ J2), I 7 a I 8 (typ J3), I-9, I-10 a I-11 (typ A1), I-12 (typ A2), jednotky typové skupiny B1 (I-15, I-17, I-19, I-21,I-23, I-25 až I-39), dokončované mezi zářím 1940 a dubnem 1943, dále I-141 až I-145 (typ B2), I-154, I-155 a I-158 (typ B3 – v r. 1944 upraveny pro nesení 4 Kaitenů – „živých“ torpéd)… Nutno poznamenat, že japonské ponorky byly v porovnání např. s německými málo výkonné, hlučné, špatně manévrovatelné, a ovšem i bezbranné vůči radaru – tehdy totiž ještě neexistovaly ani přístroje, indikující zasažení plavidla radarovým paprskem…

Obrázek
Japonská I-25

Japonské letouny začaly z řekněme klasických ponorek operovat už v r. 1938, při blokádě čínského pobřeží, a pak se činily celou válku, výhradně jako zvědné stroje, tj. do útoků nasazovány nebyly respektive výjimečně – viz dále. Přitom jejich mateřské ponorky operovaly i velmi daleko od Japonska, např. u Madagaskaru, a 9. září 1942 letoun z ponorky I-25 zaútočil zápalnými pumami na území USA, konkrétně na lesy ve státě Oregon… V září doplula až do Německa I-8 (i s letounem, ale i deficitními surovinami pro svého spojence), kde vzbudila mimořádnou pozornost německých námořních a leteckých odborníkům, načež se vracela s plány nových německých zbraní… Ale největší pozornost (po válce) vzbudily útočné jednotky - ponorky-letadlové lodě, toho času největší na světě: I-400 a I-401 (typ STO – Sen Tóku), každá se 3 útočnými letadly. Měly se realizovat podle ideového návrhu adm. Jamamotóa z r. 1942, jenže z plánované typové skupiny se dostala do služby už jen I-402, a to jako podhladinový tanker, zatímco stavba I-406 až I-417 byla v r. 1945 zrušena. Poněkud menší I-13, I-14 (typ AM), se 2 letouny na každé jednotce, byly dokončeny v prosinci 1944 respektive březnu 1945…

Obrázek
Japonská ponorka I-400

Ponorky I-400 a I-401 nesly speciální stroje Ajči M6A1 „Seiran“ (jejichž vývoj i stavba se ovšem zpožďovaly), ponorky I-13 a I-14 měly stroje Wakadžima C6N „Saiun“. Všechna tato letadla měla provést útok na Panamský průplav, přičemž 6 strojů mělo nést torpéda, 4 stroje 80kg bomby (podle Sakaidy měly bomby všechny letouny); nálet měl být sebevražedný, s tím, že stroje taranovým nárazem rozbijí vrata průplavu… Jelikož však došlo k havárii a ztrátě několika letounů ještě před akcí a vyskytly se i další potíže, byl cíl změněn – původně se uvažovalo o útoku na San Francisko nebo Los Angeles, ale nakonec došlo k rozhodnutí napadnout velké kotviště amerických lodí v Ulithi – atolu v Karolínách v západním Pacifiku.

Obrázek
Japonský letoun M6A1 Seiran

Japonské velení iritovala v laguně atolu mezi čtyřiceti ostrůvky, dlouhé 36 km a široké 24 km, zejména přítomnost nepřátelských letadlových lodí, ostatně z tohoto důvodu bylo Ulithi už několikrát napadeno předtím, a to i letouny kamikaze a Kaiteny… Akce se rozběhla v závěru července 1945, avšak během ní byla I-13 potopena americkým letadlem, a než se ostatní ponorky dostaly k Ulithi, Japonsko kapitulovalo…
Tím nasazení letadel startujících z ponorek za druhé světové války skončilo a jelikož bylo vcelku vyhodnoceno jako neúspěšné, ponorky přestaly být „letadlovými“ jednotkami a zůstaly tím, čím původně byly – válečným plavidlem operujícím převážně pod hladinou a bojující konvenčními zbraněmi, nově ovšem i raketami.

Přehled japonských ponorek-nosičů letadel:
I-5 (typ J1M),
I-6 (typ J2),
I-7, I-8 (typ J3 – katapult byl za věží),
I-9, I-10, I-11 (typ A1),
I-12 (typ A2 – hangár a katapult byly před věží),
I-13, I-14 (typ AM, upravený typ A – dva letouny),
I-15 až I-39 (typ B1 - hangár a katapult byly před věží),
I-40 až I-45 (typ B2 - hangár a katapult byly před věží),
I-54, I-56, I-58 (typ B3/B4 - hangár a katapult byly před věží, později na I-58 byly letadlo a katapult nahrazeny Kaiteny),
I-400, I-401 (typ STO – Sen Tóku, 3 letouny, katapult před věží).

Literatura:

O „letadlových“ ponorkách lze získat informace na známých ponorkářských webech (na Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Submarine_ ... er,ohledně japonských ponorek se lze odrazit od http://www.combinedfleet.com/ss.htm),
jinak jsem čerpal z
„Conway´s All the World´s Fighting Ships“ (2. a 3. díl) o japonských ponorkách,
článku Ing. R. Grégra „Ponorka jako nosič letadel“ (Křídla vlasti, 1963), a většina čtenářů těchto řádků zná „I-400“ (Sakaida, Nila, Takaki), Tarantovu „Ponorky útočí“, Chantovu „Encyklopedii ponorky“ atd., ale nejzevrubněji na toto téma pojednává
kniha T. C. Treadwella „Strike from beneath the Sea: A History of Aircraft Carrying Submarine“ z r. 1999. Foto: Wikipedia

Do oblíbených položek: http://oldships.webnode.cz/
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Pro obveselení dodám jednu malou kuriozitku týkající se anglické M-2. Když se potopila, Angličané ji našli a vyzvedli. To vzbudilo rozruch v německé rozvědce, která začala pátrat, jak ti angličtí filutové dokázali tak přesně lokalizovat pozici ponorky desítky metrů pod vodou. Jediné na co Němci přišli bylo, že při lokalizaci byl použit přístroj zvaný Asdic. Nikdo sice nevěděl co to je a na jakém principu pracuje, ale pak se usoudilo, že se patrně jedná o nějaký mimořádně citlivý hydrofon, což mělo ten následek, že boty německých ponorkářů dostaly speciální podrážku, aby námořníci nedupali! :D
Že je to všechno asi nějak jinak, na to se přišlo záhy po vypuknutí druhé světové, ale nedupací boty už námořníkům zůstaly…
さようなら。
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17687
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Tím nasazení letadel startujících z ponorek za druhé světové války skončilo a jelikož bylo vcelku vyhodnoceno jako neúspěšné, ponorky přestaly být „letadlovými“ jednotkami a zůstaly tím, čím původně byly – válečným plavidlem operujícím převážně pod hladinou a bojující konvenčními zbraněmi, nově ovšem i raketami.
ne tak zcela.. na papíře vznikaly stále jak na Americké, tak i na sovětské straně
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Destroyman: :D
skelet píše:na papíře vznikaly stále jak na Americké, tak i na sovětské straně
Když se to tak vezme, tak " letadla " byť ve formě letounových střel na palubách ponorek zůstala celou Studenou válku...

Obrázek

Navíc se objevují zmínky o možném nasazení různých bezpilotních strojů.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17687
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

No já myslel projekty s reálnými pilotovanými letadly.
A to projekt Boeing AN-1
ObrázekObrázek
a Boeing AN-2
Obrázek

An-1 měla nést osm modifikovaných letadel Grumman F-11F. Přičemž jeden byl v rámci zkoušek pokusně umístěn do hangáru SSG 574 Greyback.
An-2 počítala s osmi nadzvukovými letadly s vertikálním vzletem a přistáním, které by byly umístěny narozdíl od AN-1 ve vertikálních hangárech.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

U Havaje našli torpédovanou japonskou letadlovou ponorku z války

Výzkumníci u pobřeží Havaje našli dvě japonské válečné ponorky, které americké námořnictvo úmyslně potopilo po druhé světové válce. Jedna z nich, označená I-14, měla být japonským trumfem - mohla z ní totiž startovat letadla, kterými chtělo ostrovní císařství napadnout města v USA i Panamský průplav.

ObrázekObrázek

Plavidlo I-14 disponovalo vodotěsnými hangáry pro dvě malá letadla Aichi M6A Seiran. Letouny se skládacími křídly mohly nést torpédo nebo 800 kilogramovou pumu.
"Tyto ponorky jsou šedesát let starou 'schránkou' nabízející pohled na vojenskou technologii, která natolik předběhla svůj čas tolik, že kdyby se objevila dříve a početněji, mohla změnit výsledek války," uvedl v tiskové zprávě Hans K. van Tilburg z Národního úřadu pro oceány a atmosféru. Ten pátrání po ponorkách financoval.
Zdroj: idnes.cz

Kdyby, kdyby ... takový ponorky byly jistě zajímavou zbraní, ale otázkou na kolik efektivní? Sama stavba ponorky trvala dlouho a ve finále mohla nést jen dvě letadla, to není moc velká úderná síla. Ano, pro diverzní akce typu napadení zdymadel Panamského průplavu možná, nebo jako psychologická zbraň proti americkým městům na západním pobřeží USA.
Navíc to by bylo možné spíše na počátku války, později existovala obrana v podobě radaru a stíhaček. Ponorka by se sice mohla dostat k pobřeží, ale pro útok letadly by se musela vynořit, už v tomto bodě nebezpečí zachycení radarem, i kdyby se letadlům podařilo odstartovat, tak opět možnost identifikace a vyslání stíhaček na sestřel.

Odkaz: SENSUIKAN
www.combinedfleet.com/I-14.htm
Jako odplata za ohnivé bombardování Tokia je dán návrh vyslání I-400 k bombardování San Francisca. Ovšem tento návrh je oponován.
Třída ponorek I-400 byla navržena s možností operovat po celém světě. Byla plánována flotila 18 ponorek v roce 1942, práce na první byly zahájeny v lednu 1943 v Kure, Hirošima Arsenal. Během roku byl plán redukován až pět, z nichž byly dokončeny pouze tři (I-400 v Kure, a I-401 a I-402 v Sasebo).
Zdroj: wiki
Ovšem autor článku Jelínek zmiňuje trochu jiné údaje. A dále uvádí … Ponorky I-400 a I-401 nesly speciální stroje Ajči M6A1 „Seiran“ (jejichž vývoj i stavba se ovšem zpožďovaly), ponorky I-13 a I-14 měly stroje Wakadžima C6N „Saiun“. Všechna tato letadla měla provést útok na Panamský průplav, přičemž 6 strojů mělo nést torpéda, 4 stroje 80 kg bomby (podle Sakaidy měly bomby všechny letouny); nálet měl být sebevražedný, s tím, že stroje taranovým nárazem rozbijí vrata průplavu…

A na závěr dobrý video
www.youtube.com/watch?v=KdytwjZXt_Q
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Lorde, Lorde, nedělej z toho prosím hokej. I-13 a I-14 byly úplně něco jiného než I-400 - i když ve finále operovaly v podstatě společně. Takže dávat k I-14 obrázky I-400 asi není zrovna moc košer. :wink:
Mno a pan Tilburg taky zas tak moc hledat nemusel. I-14 potopila americká ponorka Bugara jako cvičný cíl a poloha je samozřejmě velmi dobře známa.
Více koneckonců zde: Žraloci Nipponu, díl druhý
さようなら。
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Lord píše:U Havaje našli torpédovanou japonskou letadlovou ponorku z války
Kdyby, kdyby ... takový ponorky byly jistě zajímavou zbraní, ale otázkou na kolik efektivní? Sama stavba ponorky trvala dlouho a ve finále mohla nést jen dvě letadla, to není moc velká úderná síla.
No 800 kg bomba nesoucí nějaké otravné látky, třeba sarin shozená například na Los Angeles, o bakteriologických zbraních, ve kterých měli Japonci dost velké znalosti ani nemluvě by mohla vyřadit z pracovního procesu desetitisíce až miliony lidí + následky paniky .....
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Destroyman sorry, mluvím o obou ponorkách, ale zařadil jsem to špatně. Dávám ještě obrázky I-400 a I-14. Článek z iděs tě jistě potešil :)
V článku se mluví ještě o I-201 (Sen Taka), která údajně patřila k nejrychlejším dieselovým ponorkám na světě.
www.youtube.com/watch?v=1Ok_xl8hRi4
Pod vodou dokázala plout rychlostí až 20 uzlů (37 kilometrů v hodině). Podobně jako jiné japonské ponorky měla i I-201 pogumovaný plášť - Japonci tím sledovali zmenšení její viditelnosti sonarem. Gumy měli asi Japonci dost. Destroy přečetl jsem si tvůj článek, ale o „pogumování“ nepíšeš, co je na tom pravdy?
Nakonec i důvod proč je potopili? V srpnu 1945 ukořistilo čluny americké námořnictvo a začalo je zkoumat. Jenže o slovo se záhy hlásil i Sovětský svaz a za svou krátkou účast ve válce proti Japonsku žádal válečnou kořist …

Obrázek
Toto je I-400

Obrázek
Toto je I-14

Jen dotaz nějaký podstatný rozdíl mezi těmi ponorkami? Která byla lepší, nebo modernější, proč více tříd?

Žraloci Nipponu, neuvěřitelné rozsáhlý článek. Popsáno včetně plánu útoku na Panamský průplav, díky.

Vladimíre, zajímavý námět ohledně chemických zbraní, nevím jaké v tom měli Japonci zkušenosti, ale kdyby ... tak můžou použít i ve větším měřítku amíci.
I když svržení atomových bomb byla také jak dnes říkáme zbraň hromadného ničení, jako odveta za takový útok by se nemohli divit :)
Naposledy upravil(a) Lord dne 20/12/2011, 15:37, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Lord píše:Jen dotaz nějaký podstatný rozdíl mezi těmi ponorkami? Která byla lepší, nebo modernější, proč více tříd?
Zjednodušeně: I-13 a I-14 byly vlastně jen ponorky běžného typu Ko-Gata. To byl následovník třídy Junsen, kterou vyprojektovali ještě Němci ve dvacátých letech. I-13 a I-14 byla vlastně jen válečná nouzovka. Na rozdíl od standartu se jim na palubu vlastně jen fláknul větší hangár a katapult, což samozřejmě přineslo řadu problémů. Byly (na japonské ponorky) extrémně pomalé (16,5/5,5 uzlu), nestabilní, a strašně hlučné.
Oproti tomu třída I-400 (správně Sen Toku) vznikla na Jamamotovu přímou a konkrétní objednávku na dodávku podmořských letadlových lodí. Nic se na nich nešidilo, nijak se neimprovizovalo a byly mj. daleko větší, lépe vyzbrojené, rychlejší a stabilnější.
さようなら。
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Hlučnost japonských ponorek byl zřejmě problém s kterým tolik nepočítali, až sonar je vyvedl z omylu. Editoval jsem ještě předchozí příspěvěk ... v oblasti ponorek, ale i proudových letadel spolupracovali v Německem, ale bylo už pozdě. Dotaz na I-201.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

Koukám že znalost historie a technické vědomosti pánů z iDěsu jsou opravdu na výši. No nic, zase jsem se zasmál.

scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Lord píše:Vladimíre, zajímavý námět ohledně chemických zbraní, nevím jaké v tom měli Japonci zkušenosti, ale kdyby ... tak můžou použít i ve větším měřítku amíci.
I když svržení atomových bomb byla také jak dnes říkáme zbraň hromadného ničení, jako odveta za takový útok by se nemohli divit :)
V chemických se spíš vyznali jejich němečtí spojenci, ale Japonci byli špička v bakteriologických zbraních. Pokusy dělali na zajatcích od začátku války v Číně. Po II. světové pak jejich vědci, kteří zasloužili za zvěrstva prováděná v zajateckých táborech stahovat z kůže za živa podle nejlepších asijských tradic, plynule přešli do vojenského výzkumu USA, případně SSSR a ani se neobjevili na seznamech válečných zločinců. I když ani v Evropě toho nemůžeme moc říkat. Část vědeckých lékařských poznatků vychází z pokusů MUDr. Mengeleho v Osvětimi a dokonce i některé anatomické preparáty na lékařské fakultě univerzity ve Vídně pocházely z jeho darů, většinou z Birkenau. V devadesátých letech z toho byla docela velká aféra a univerzita na nátlak židovských organizací pokorně pohřbívala ostatky.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Jak vidno morálka a etika jde někdy stranou.
Někdy se píše, že toto poselství mohly nést i balóny ...
www.valka.cz/clanek_12069.html
Jako obrana před Fu-Go bylo nasazeno několik desítek stíhacích letadel …

Mluví se o tzv. jednotce 731 pod vedením Širó Išii. V roce 1936 se tedy začal stavět nový obrovský komplex budov a vězeňských bloků, který, světě div se, stojí dodnes ve vesnici Pingfan, 24 kilometrů na jih od Charbinu, speciální vojenská zóna, která zaměstnávala tisíce japonských vědců, techniků a vojáků. Pokusní králíci se nepočítali.
http://wikipedie.blogspot.com/2006/06/jednotka-731.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Shiro_Ishii
Testy biologických zbraní
Podle výsledků testů … tuarémie zamořila oblast o průměru sta kilometrů … jedním nízko letícím letounem!
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1871
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

Jak japonští kamikaze (ne)napadli USA. Měli útočit z obří ponorky
21. dubna 2012
Sebevražední piloti kamikaze měli startovat ze speciálně upravených ponorek. Japonsko takto chtělo USA odříznout od Tichomoří. Naplánováno to bylo dokonale.
Letouny na ponorkách nebyly neobvyklým řešením. Před příchodem radaru... Dalších 8 fotografií v galerii
Letouny na ponorkách nebyly neobvyklým řešením. Před příchodem radaru zajišťovaly průzkum na větší vzdálenost. | foto: ČT

Onoho ospalého červnového rána 1945 probral obsluhy protiletadlových děl ve Fort Sherman, na východní straně Panamského průplavu, hluk leteckých motorů. Jejich úkolem bylo střežit vrata zdymadel před leteckým útokem. Japonci dostávali v Pacifiku na frak a i kdyby se zmohli na nějakou akci, přiletěli by od západu. Většina jejich letadlových lodí již beztak ležela na dně moře.

Hluk motorů však přicházel od východu, od Atlantiku. Obsluhy mžouraly na obzor, ale v záři vycházejícího slunce bylo vidět jen balonové přehrady. Nějací blázni od armádního letectva se určitě zase předvádějí v nízkých průletech, přestože dobře vědí o zákazu podobných vylomenin, mysleli si. Radar nic nehlásí.

Motory neznámých strojů zavyly v maximálních otáčkách, jak se piloti snažili nabrat výšku. Copak hoši tentokrát předvedou? Ale protáhlé siluety nepřipomínaly žádný letoun z amerického arzenálu.

Najednou se rozhoukaly poplašné sirény. Obsluhy vidových hlásek, které již měly neznámé letouny po slunci, rozeznaly rudé Hinomaru na trupech letounů. Střelci se zoufale snažili otočit hlavně děl vstříc útočícím letounům. Pozdě. První stroj narazil do stěžně nákladní lodi v plavební komoře a v gejzíru vody explodoval těsně před její přídí. Druhý se zaryl do vrat zdymadla a 800kilová bomba zavěšená pod trupem v nich vyrvala zubatý otvor. A dalších osm bylo na cestě.

Tak takhle nějak si Japonci představovali útok, ke kterému nakonec nikdy nedošlo.


Zdroj: http://technet.idnes.cz/japonske-obri-p ... enstvi_vse
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“