Lehký křižník Tromp

Moderátor: jarl

Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Lehký křižník Tromp

Příspěvek od jarl »

Lehký křižník Tromp-loď duchů

Obrázek
Nizozemsko dlouho patřilo mezi námořní mocnosti, díky čemuž dokázalo vybudovat třetí největší koloniální říši a zařadit se mezi hospodářsky nejvyspělejší země světa. Síla zdejšího válečného loďstva (Koninklijke Marine) však postupně upadala. Malý stát nemohl ve výstavbě bitevních lodí konkurovat větším soupeřům, takže se Holanďané na konci 19. století logicky zaměřili na budování pobřežních obrněnců, doplněných křižníky a torpédovými plavidly.

Po rusko-japonské válce bylo zřejmé, že sílící Japonsko představuje hrozbu i pro Nizozemskou Východní Indii, která přitom představovala zdaleka nejcennější holandskou kolonii. Proto byl v r. 1913 schválen ambiciózní námořní program, v jehož intencích mělo být mj. postaveno devět bitevních lodí, z nichž pět bylo určeno ke službě v jihovýchodní Asii. Tím by se země opět zařadila mezi námořní velmoci, jenomže vše zhatilo zahájení první světové války. Proto nakonec založili pouze tři lehké křižníky (stavba jednoho byla posléze zastavena) a osm oceánských ponorek.

Z tohoto důvodu zůstalo zdejší námořnictvo slabé a nestačilo ani na obranu mateřské země, natožpak vzdálených kolonií. V letech 1921-22 se v USA konala tzv. Washingtonská konference, na které Nizozemsko zastupoval Jankheer von Karnebeck. Její účastníci se dohodli na omezení námořního zbrojení, což zdánlivě odstranilo hrozbu další války a ve většině evropských zemí následně převládl nezdravý pacifismus.

Obrázek
Admirál Cornelis Tromp

V této atmosféře se peníze na výstavbu Koninklijke Marine obstarávaly obtížně, takže není divu, že parlament v r. 1922 zamítl nový námořní program. Proto do počátku 30. let z větších hladinových jednotek vstoupily do služby pouze lehké křižníky JAVA a SUMATRA a osm torpédoborců tříd VAN GHENT a VAN GALEN, jelikož prioritou byla výstavba početné flotily ponorek. Situace se začala měnit teprve v průběhu 30. let. Země Vycházejícího slunce tehdy provozovala třetí nejsilnější loďstvo světa, do kterého zařadili i mnoho těžkých křižníků (třídy FURUTAKA, AOBA, MJÓKÓ) a velkých torpédoborců (typ FUBUKI), proti nimž nizozemské jednotky nemohly obstát.

Japonci se od roku 1931 vojensky angažovali v Číně a tuto hrozbu už v Amsterodamu nehodlali ignorovat, takže ministr obrany Laurentius Deckers požadoval posílení námořnictva. Japonské těžké křižníky hodlali Nizozemci eliminovat stavbou bitevních křižníků, zatímco vlastní torpédoborce mělo podpořit několik vůdčích lodí převyšujících běžné jednotky této lodní třídy. Zatímco realizace plavidel první kategorie nepřekročila stádium plánování, druhá na tom byla o poznání lépe. V r. 1931 začali Nizozemci uvažovat o náhradě starých obrněnců JACOB VAN HEEMSKERCK a HERTOG HENDRIK a Deckers požadoval stavbu velkých torpédoborců s výtlakem kolem 2500 tun, s jejichž konstrukcí měli vypomoci Britové. Osloveny byly tři anglické loděnice, mezi nimiž nechyběly ani renomované společnosti Thornycroft a Yarrow, mající ve stavbě torpédových plavidel to nejlepší renomé.

Obrázek
Laurentius Deckers

Nejzajímavější studii vůdčí lodě torpédoborců předložil Thornycroft. Jeho projekt označovaný jako T.548 předpokládal stavbu jednotky vyzbrojené osmi děly kalibru 120 mm a dosahující rychlosti 33 uzlů, jenomže Nizozemci se nakonec vydali vlastní cestou a žádný z předložených návrhů nepřijali. Inženýři Hollander a Hooft britské studie postupně upravovali (došlo např. k zesílení výzbroje a přidání pancéřování) takovým způsobem, že výsledek začínal stále více připomínat lehký křižník, třebaže Holanďané se tomuto termínu z politických důvodů až do r. 1938 vyhýbali jako čert kříži, aby neohrozili financování projektu.

I díky této lsti parlament nakonec v r. 1935 uvolnil prostředky na stavbu dvou jednotek. První nazvali TROMP na počest otce a syna Trompových, kteří úspěšně veleli zdejšímu loďstvu v dobách jeho největší slávy. Je třeba dodat, že nizozemské válečné lodě používají před názvem zkratku Hr.Ms., takže její celé jméno slulo Hr.Ms. TROMP. Zakázku svěřili konsorciu Nederlandsche Scheepsbouw Maatschappij a 17. ledna 1936 v Amsterodamu založili kýl budoucího křižníku. Slavnostní spuštění na vodu proběhlo 24. května následujícího roku a zdejší admirálové si novou posilu převzali 18. srpna 1938.

Jednalo se o jednotku dosahující standardního výtlaku 3450 tun, kdežto plný výtlak činil 4225 tun. Délka trupu činila mezi svislicemi 125 m, ale maximální narostla na 131,95 m, zatímco šířka byla 12,43 m a ponor 4,32 m. Konstrukčně TROMP dosti připomínal polské torpédoborce třídy GROM. Ocelový trup byl v přední polovině výrazně vyvýšen a dalším nápadným prvkem se stala nástavba, jejíž součástí byl i velitelský můstek, mezi komínem a přední dvojicí dělových věží. Ihned za touto nástavbou se vypínal bojový stožár s plošinou pro dva reflektory, zatímco atypicky tvarovaný zadní stožár sloužil hlavně jako opora pro dvojici výložníků. Loď nesla dvojici motorových lodic usazených na palubě na úrovni komínu, šest menších člunů a dvě kotvy o hmotnosti čtyři tuny.

Obrázek

Pancéřování z Kruppovi oceli mělo křižníku poskytnout přiměřenou ochranu před děly ráže 127 mm, jimiž Japonci osazovali své torpédoborce, a jeho celková hmotnost činila 450 tun. Boční pás na čáře ponoru tvořil integrální součást trupu. Táhl se v prostoru mezi předními věžemi a ovládáním kormidla a jeho tloušťka činila 16 mm. Horní pancéřová paluba kryla křižník pouze ve středolodí a byla silná od 15 do 25 mm, zatímco spodní konstruktéři opatřili jenom muniční sklady (přední 25 mm, zadní 15 mm) a kormidelní stroj (15 mm). Dělové věže zhotovili z pancířů silných od 15 do 25 mm, barbety z 12mm plátů, kdežto muniční výtahy měly stěny o tloušťce 15 mm. Velitelskou věž a stanoviště řízení palby kryly 11-25mm pancéřové desky, zatímco dorozumívací roury byly silné 25 mm. Loď vybavili ještě protitorpédovými přepážkami silnými 20 až 30 mm.

Pasivní ochranu vylepšovalo i rozdělení trupu na sedmnáct základních vodotěsných sekcí a dvojité dno, jež mělo ochránit životně důležité lodní prostory před výbuchy min a torpéd. Pancéřování bylo poměrně slabé (zejména boční pás), ale pokrývalo dosti velkou plochu a díky účelovému rozložení poskytovalo lodi značnou výhodu při eventuálním souboji s japonskými torpédoborci, které žádné pancíře nenesly. V porovnání s většinou standardních lodí této kategorie však neobstojí, což je pochopitelné, neboť TROMP patřil mezi nejmenší soudobé křižníky. I Japonci používali lehké křižníky k podpoře torpédoborců, takže bude užitečné srovnání i s jednotkou DŽINCÚ, se kterou se ostatně Nizozemci v r. 1942 dostali do křížku. DŽINCÚ měl boční pancéřový pás o tloušťce 64 mm, paluba byla silná 51 mm (podle jiných zdrojů 29 mm) a velitelskou věž krylo rovněž 51 mm ocele.

Obrázek
Dělové věže v předolodí

Primární výzbroj tvořilo šest děl kalibru 150 mm (ve skutečnosti 149,1) o délce hlavně 50 ráží, jež nesla označení Mark 11. Vyrobila je domácí zbrojovka Wilton-Fijenoord, která na ně zakoupila licenci u švédské společnosti Bofors. Hmotnost těchto kanónů činila 7,5 tuny a protipancéřové projektily vážily 46,7 kg. Úsťová rychlost dosahovala 900 metrů za sekundu a kadence byla v ideálním případě šest výstřelů za minutu. Dostřel při maximální 60stupňové elevaci činil 21 200 m. Děla konstruktéři umístili do tří věží o hmotnosti 70,1 tun. Dvě usadili v předolodí před velitelským můstkem v tzv. superpozici a jednu v zadolodí, kterážto konfigurace umožňovala silnou palbu směrem vpřed, což bylo výhodné při stíhání nepřátelských torpédoborců.

Na obranu před útokem ze vzduchu plánovali vyzbrojit nový křižník osmi 40mm protiletadlovými kanóny Bofors o délce hlavně 56 ráží. Jenomže TROMP byl v důsledku projektových změn už i tak přetížen, takže jako částečnou kompenzaci váhy pancířů obdržel pouze čtyři tyto zbraně usazené po dvojicích těsně za zadní dělovou věží. Projektily vážily 894 gramů a při elevaci 90 stupňů činil výškový dostřel 7160 m. Pravda, „boforsy“ ve své době patřily k nejlepším protiletadlovým zbraním, ale pouhá čtyři děla nemohla zajistit adekvátní ochranu. Slabost protiletadlové artilerie přímo bila do očí, takže Holanďané TROMP vybavili alespoň čtyřmi 12,7mm kulomety systému Vickers. To však bylo pouze provizorní řešení a při odrážení útoků ze vzduchu musel křižník spoléhat spíše na svoji rychlost a obratnost, než na nesenou výzbroj.

Obrázek
Odpálení torpéda z křižnku Tromp

Na lodi instalovali ještě dva trojité torpédomety o průměru 533 mm. Vezená zásoba torpéd činila tucet kusů, ale je třeba dodat, že zdejší „úhoři“ se kvalitou nemohli měřit s těmi japonskými zvanými Dlouhá kopí. TROMP dostal i jeden hydroplán typu Fokker C.XIW. Tento průzkumný dvojplošník nesl dva kulomety ráže 7,92 mm a motor o výkonu 578 kW mu zajišťoval maximální rychlost 280 km/h, dostup 6400 m a dolet 680 km. Protože křižník postrádal katapult, musel být letoun nejprve spuštěn na hladinu jeřábem, což bylo dosti nepraktické a navíc při tomto způsobu manipulace často docházelo k poškození hydroplánu.

K měření vzdálenosti cíle používali dvojici dálkoměrů. Šestimetrový, umístěný na velitelském můstku, sloužil k řízení palby 150mm zbraní, zatímco čtyřmetrový, namontovaný na malé zadní nástavbě, využívalo protiletadlové dělostřelectvo. K lokalizaci ponorek pod hladinou mohli nasadit několik hydrofonů, ale žádné zbraně, jež by umožňovaly zjištěný podmořský člun napadnout a zničit, loď neměla.

Obrázek
Hydroplán typu Fokker C.XIW nad křižníkem De Ruyter

Vezená zásoba munice pro primární děla byla 200 kusů na hlaveň a pro každý protiletadlový kanón naložili 1000 projektilů. Výzbroj byla poměrně silná a boční salva složená ze šesti děl ráže 150 mm vážila slušných 280,2 kg, což bohatě stačilo na japonské torpédoborce nesoucí 5-6 kanónů kalibru 127 mm a TROMP se v tomto směru mohl měřit i s daleko větším křižníkem DŽINCÚ, jenž dostal sedm děl ráže 140 mm. Bohužel protiletadlová výzbroj se brzy ukázala jako nedostatečná, takže musela být v průběhu války posílena a další handicap představovala absence moderních přístrojů k detekci ponorek.

K pohonu sloužily dvě soustavy parních turbín systému Parsons, jejichž výkon se převáděl na dvojici lodních vrtulí o průměru 3,9 m. Zhotovil je domácí výrobce Werkspoor a jejich projektovaný výkon činil 56 000 koňských sil, jenomže při zkušební plavbě z nich krátkodobě vymáčkli dokonce 62 150 koní. Páru vyráběly čtyři vodotrubné kotle typu Yarrow s pracovním tlakem 28,12 atmosfér, ale k dispozici byly i dva menší kotle pomocné. Kotelny a strojovny umístili ve dvou samostatných oddílech, aby se zabránilo ochromení lodě jedním zásahem. Zásobu paliva tvořilo 860 tun mazutu uloženého uvnitř dvojitého dna, což umožňovalo doplavbu 8000 námořních mil při rychlostí 10 uzlů, ale při 32 uzlech to už bylo pouze 1400 mil.

Obrázek
Tromp plující plnou parou

Podle projektu měl křižník dosáhnout vysoké rychlosti 35 uzlů, jenomže během zkušební plavby dokázal při zvýšeném tahů vyvinout pouze 34,5 uzlů a to ještě nenesl žádnou výzbroj. Naměřená rychlost v reálných podmínkách nepřekračovala 33 uzlů, což ke stíhání japonských torpédoborců nestačilo. Naštěstí ani DŽINCÚ nemohl plout větší rychlostí a starší nizozemské torpédoborce už tehdy patrně nedokázaly vyvinout původně naměřených 34 uzlů, takže tento handicap nemusel tolik vadit.

Posádku tvořilo v mírových časech nominálně 295 mužů (údaje se různí), ale po vypuknutí války to již bylo 360 osob. Je třeba uvést, že v holandském válečném námořnictvu sloužilo mnoho tzv. „ostrovanů“, což byli obyvatelé Nizozemské Východní Indie. Ti sice vykonávali pouze profese nevyžadující vyšší kvalifikaci, ale přesto jejich angažování vyvolávalo zlou krev. Běloši měli pocit, že jim Asiaté berou práci a domorodci se zase cítili znevýhodněni, neboť pobírali mnohem menší mzdu. Proto se „ostrovanů“ v první polovině 30. let citelně dotklo snížení platů ve zdejším námořnictvu, což vyústilo v ostudnou vzpouru na obrněnci DE ZEVEN PROVINCIËN, která si vyžádala 23 životů.

Obrázek
Dělostřelecké cvičení

Zařazením lodě do služby získala Koninklijke Marine moderní křižník s výbornými nautickými vlastnostmi, jenž se pro plánovanou úlohu vůdčí lodě torpédoborců znamenitě hodil. TROMP nesl silnou primární výzbroj, přiměřené pancéřování a i jeho rychlost a doplavba pro tuto roli postačovaly, takže jedinou slabinou projektu zůstala nedostatečná protiletadlová výzbroj. Kromě podpory torpédoborců mohl plnit i širokou škálu dalších úkolů od ostřelování pobřeží až po doprovod konvojů. Hodil se i k narušování nepřátelského námořního obchodu a v případě potřeby mohl chránit plavidla patřící k početnému nizozemskému civilnímu loďstvu (koncem 20. let se pod jeho vlajkou plavilo přes 1100 větších lodí o celkové hrubé prostornosti převyšující 2 600 000 BRT). Bohužel sesterský JACOB VAN HEEMSKERCK nakonec nouzově dokončili jako protiletadlový křižník, takže osamocený TROMP nemohl na plánované úkoly stačit. Japonci totiž provozovali řadu standardních lehkých křižníků, které nizozemskou „kapesní“ jednotku pochopitelně převyšovaly.
Historie služby

První roky
Velitelem křižníku se stal námořní kapitán Doorman, pod jehož velením se TROMP vydal na první zahraniční plavbu, jejímž cílem bylo Středozemní moře, aby loď otestovali i v klimatických podmínkách připomínajících jihovýchodní Asii. Po návratu se v září 1938 účastnil námořní přehlídky v Schevenu a následně znovu zamířil do slunného Středomoří, jenomže 15. ledna se v Lisabonu srazil s velkým německým parníkem ORINOCO a musel odplout zpět k opravám.

Obrázek
Křižník Tromp krátce po vstupu do služby

Po návratu do služby absolvoval další přehlídku a na jaře 1939 provedl zdvořilostní návštěvu Norska. Následně Doormana vystřídal fregatní kapitán Termijtelen a 19. srpna křižník zvedl kotvy a vydal se z Den Helderu na dlouhou plavbu, aby posílil eskadru v Nizozemské Východní Indii, které velel viceadmirál Ferwerd. Křižník překonal Atlantik, proplul Panamským kanálem a 10. září shodil kotvu v Sabangu. Během přesunu vypukla v Evropě druhá světová válka, ale Holandsko vyhlásilo neutralitu a prozatím zůstávalo stranou tohoto konfliktu. Proto v nizozemských državách hledali útočiště kapitáni německých obchodních lodí, takže TROMP v Pedangu dohlížel zda jejich internace probíhá v souladu s mezinárodními dohodami. Následně křižoval v oblasti Jávy a po menší opravě v Surabaji doprovázel nizozemské parníky.

Rutinní službu narušila 10. května 1940 zpráva o německém útoku na Nizozemí, což znamenalo válku. I přes určité zlepšení v posledních letech nepředstavovala Koninklijke Marine větší sílu. Kromě TROMPA vstoupil z větších jednotek do služby pouze lehký křižník DE RUYTER, zatímco rozestavěných křižníků KIJDUIN a DE ZEVEN PROVINCIËN se zmocnili Němci a většinu nedokončených torpédoborců Holanďané sami zničili. Malá nizozemská armáda totiž silnějšímu nepříteli brzy podlehla, ale ve Velké Británii se zformovala exilová vláda a země zůstala členem protiněmecké koalice.

Obrázek
Křižník Tromp

Zatímco v mateřské zemi se roztahovali okupanti, asijské a americké kolonie zůstávaly nadále pod holandskou kontrolou, i když na Nizozemskou Východní Indii si už brousili zuby Japonci. Ti měli eminentní zájem na získání kontroly nad zdejšími ropnými poli patřícími k nejvydatnějším na světě. Na Jávě, Sumatře a Borneu se totiž koncem 30. let každoročně těžilo 65 milionů barelů ropy, což mohlo vyřešit závislost Japonska na dovozu této strategicky významné suroviny. Nizozemská vláda však spoléhala na pomoc Londýna s Washingtonem a většímu provázání ekonomiky této kolonie s říší Vycházejícího slunce se úspěšně bránila. I proto bylo zahájení nepřátelství pouze otázkou času, jelikož sílící hospodářské sankce postupně zahnaly umírněné japonské politiky do kouta a k moci se dostali jestřábi spřádající plány na ovládnutí celé jihovýchodní Asie.

Nizozemci si toho byli dobře vědomi, ale pro obranu své nejcennější državy toho mnoho učinit nemohli. Problém představovalo už pouhé navýšení lodních posádek na válečné stavy, takže kromě mobilizovaných záložníků musela Koninklijke Marine vzít zavděk důstojníky a námořníky obchodní flotily. Holanďané se však odhodlaně pustili do práce a snažili se napravit vše, co kvůli vlastní liknavosti v uplynulých letech zanedbali. Začalo se s budováním nové námořní základny v Tjilatjapu a loďstvo zrekvírovalo a následně vyzbrojilo některá vládní a civilní plavidla, načež se zdejší loděnice dokonce pustily do stavby minolovek, strážních lodí a torpédových člunů. Určitých úspěchů dosáhli i kryptologové, kteří dokázali částečně rozluštit japonské šifry, i když kód JN-25 používaný válečným námořnictvem jejich úsilí odolal.

Obrázek
Přečerpávání paliva

V květnu 1940 Holanďané zabavili 22 německých parníků (135 533 BRT) internovaných počátkem války v Nizozemské Východní Indii a TROMP se zapojil do ochrany spojeneckých námořních komunikací. Dne 19. července 1941 Termijtelena vystřídal fregatní kapitán de Meester a nový velitel dostal v listopadu rozkaz přesunout se do Sundské úžiny a kontrolovat francouzské obchodní lodě podezřelé z přepravy kontrabandu. Vláda ve Vichy zareagovala vysláním válečných lodí k ochraně vlastních konvojů, ale k žádnému ozbrojenému incidentu naštěstí nedošlo.

Mezitím se znovu přiostřily vztahy s Japonskem, jež si v létě 1941 vynutilo na Francouzích povolení ke zřízení vojenských základen na území Indočíny, čímž pohár trpělivosti USA přetekl a Washington nechal 26. července zablokovat veškerá japonská aktiva v amerických bankách. Ke stejnému kroku sáhla vzápětí i Velká Británie a Nizozemí, což samozřejmě vyvolalo protesty Tokia, které ještě zesílily poté, co Američané, Britové a Holanďané vyhlásili 1. srpna úplné embargo na vývoz ropných produktů do Japonska. Základní podmínkou k odvolání sankcí bylo stažení z Indočíny, což bylo pro hrdý Nippon nepřijatelné a Tokio se rozhodlo své potíže vyřešit silou.

Obrázek
Křižník Tromp

TROMP se mezitím koncem listopadu zúčastnil stíhání německého pomocného křižníku KORMORAN, jenž zaskočil a potopil lehký křižník SYDNEY, ale pátrání po drzém korzárovi nebylo úspěšné (loď se v boji rovněž potopila), stejně jako snaha zachránit nešťastné Australany, kteří beze stopy zmizeli a záchranáři našli pouze prázdný lodní člun. 7. Prosince 1941 Japonci zaútočili na Pearl Harbor a druhý den jim Kongres vyhlásil válku, k čemuž vzápětí přikročili i Britové. Stranou nezůstali ani Nizozemci, kteří Tokiu vyhlásili nepřátelství 10. prosince, a všechny tři složky zdejších ozbrojených sil se téměř okamžitě zapojily do bojů.

K tomuto dni nizozemské válečné námořnictvo disponovalo v jihovýchodní Asii lehkými křižníky DE RUYTER, TROMP, JAVA a SUMATRA (momentálně nebojeschopný), torpédoborci KORTENAER, VAN NES, WITTE DE WITH, EVERTSEN, PIET HEIN, BANCKERT a VAN GHENT (v opravě), patnácti ponorkami (dvě v opravě), dvanácti torpédovými čluny a množstvím dalších plavidel. V úhrnu se rozhodně nejednalo o velkou sílu a určitý respekt budila pouze flotila ponorek, z nichž některé byly nejmodernější konstrukce. Hlavní základnou se stala dobře vybavená Surabaja, kde nechyběl ani 15 000tunový suchý dok umožňující opravy jednotek o velikosti křižníků, ale další přístavy už byly vybavené podstatně hůře. Velitelem zdejších námořních sil jmenovali viceadmirála Conrada Helfricha, ale operační velení měl v rukách kontradmirál Karel Doorman.

Obrázek
Admirál Helfrich
Pod křídly ABDA
V prvních válečných týdnech loď prováděla běžnou hlídkovou službu, kterou narušily jenom dvě falešné zprávy o japonských dopravních a transportních lodích údajně mířících do nizozemských vod. Američané, Britové, Holanďané a Australané se 25. prosince dohodli na zřízení společného velitelství pro jihovýchodní Asii zvaného ABDA, v jehož čele stál britský generál Wawell, zatímco námořní sily podléhaly americkému admirálovi Hartovi. Jejich prvořadým úkolem měla být obrana tzv. Malajské bariéry, ale současně musely chránit i další od sebe vzdálené oblasti, jako např. Barmu, Austrálii a přilehlé zóny v Indickém a Tichém oceánu. Hlavní námořní základnou se stala Surabaja, zatímco zásobování hodlal Hart prováděl přes australský Port Darwin.

Obrázek
Admirál Hart

Je nasnadě, že hlavní úkol při odrážení japonských útoků připadl námořnictvu, ale Hart měl ke splnění tohoto sisyfovského úkolu naprosto nedostatečné síly. Nizozemce sice podporovala většina amerického Asijského loďstva, část plavidel náležejících k britské Východní flotile, plus australské lodě, jenomže v úhrnu se jednalo toliko o dva těžké a několik lehkých křižníků, doplněných ponorkami a menšími plavidly. Spojenecké velitelství se zatím teprve formovalo a v ABDA navíc rozhodně nepanovala shoda názorů, neboť každý člen koalice preferoval vlastní cíle. „Pro Brity byla v počátečním stádiu války prvořadou obrana Singapuru a východních přístupů do Indického oceánu,“ píše Miloš Hubáček. „Pro Spojené státy a Austrálii představovalo hlavní nebezpečí japonské pronikání do jihozápadního Tichomoří, zejména obsazování základen, se kterými Spojenci počítali jako s důležitými odrazovými můstky pro vlastní pozdější nástup. Naproti tomu Holanďané považovali za nejnebezpečnější přímé ohrožení svých držav, především Sumatry a Jávy.“

I proto operovala jednotlivá loďstva v průběhu ledna 1942 většinou samostatně. Nizozemské hladinové síly se zatím držely stranou a ofenzivně si počínaly pouze ponorky, které do poloviny ledna potopily torpédoborec SAGIRI a tucet obchodních a transportních lodí o souhrnné tonáži 78 413 BRT. TROMP se podílel na zajištění konvoje DM-1, jenž v polovině ledna v pořádku doplul do Singapuru a 26. ledna podnikl společně s křižníkem JAVA a torpédoborci PIET HAIN a BANCKERT jalový výpad proti nepřátelské přepravě západně od Bornea.

Obrázek
Lehký křižník De Ruyter

Až 2. února došlo konečně ke zformování tzv. Úderného svazu, do jehož čela se kupodivu nepostavil Brit ani Američan. „Kontradmirál Karel Doorman považoval za velkou poctu, že velení Úderného svazu bylo svěřeno právě jemu, holandskému námořnímu důstojníkovi,“ napsal přímý účastník bojů A. Kroese. „Nicméně si byl dobře vědom toho, že úkol zastavit nepřítele, jenž měl velkou převahu na moři i ve vzduchu, bude krajně obtížný. Kromě toho spojenecká eskadra byla sestavena z lodí čtyř různých národů, které ještě neměly žádné zkušenosti ze společných operací. Nehledě na tyto komplikace, kontradmirál Doorman nehodlal promarnit žádnou příležitost. Věděl, že důstojníci a námořníci pod jeho velením se v nastávajících bojích nebudou šetřit. Slavné tradice holandského a tří anglosaských loďstev zaručovaly jejich připravenost; posádky byly disciplinované a dobře vycvičené.“

Doorman už v noci ze 3. na 4. února dostal hlášení o japonském konvoji směřujícímu k Makasarskému průlivu, načež nařídil zvednout kotvy a vyplout na moře. Kromě vlajkového DE RUYTERA měl k dispozici těžký křižník HOUSTON, lehké křižníky TROMP a MARBLEHEAD a osm (?) torpédoborců. Na Doormanův svaz však 20 mil jižně od Sepanjangu zaútočilo 36 japonských bombardérů a nizozemský admirál nechal v souladu s tehdejší taktikou své uskupení rozptýlit, takže každá jednotka musela útočníkům čelit samostatně.

Všechny lodě zvýšily rychlost na maximum a smažily se vyhnout svrženým pumám. Přesto Japonci vážně poškodili americké křižníky HOUSTON a MARBLEHEAD a menší šrámy utrpěl i DE RUYTER. O TROMP nepřátelští letci naštěstí nejevili zájem, ale posádka pozorně sledovala nepříznivý průběh bitvy a přemýšlela o vlastní slabé protiletadlové obraně. Celkem Spojenci ztratili 65 mužů a Doorman akci odvolal. Nizozemské křižníky doprovodily poškozené lodě a 7. února zakotvily v Tjilatjapu, kde si admirál Hart povolal svého holandského kolegu „na kobereček“ a podrobil jeho počínání ostré kritice. Ve vzduchu dokonce viselo Doormanovo odvolání, ale nakonec zůstalo vše při starém. HOUSTON se brzy vrátil do služby, ale MARBLEHEAD musel odplout do USA k opravám.

Obrázek
Admirál Doorman

Již 8. února byl Úderný svaz znovu na moři a tentokrát hodlal Doorman zhatit vylodění Japonců v Makasaru. Disponoval pouze křižníky DE RUYTER a TROMP, k nimž se připojilo několik torpédoborců. K boji však nedošlo a celé uskupení se vrátilo zpět na základnu. Hart nenašel společnou řeč ani s admirálem Helfrichem, což námořní složce ABDA na soudružnosti nepřidalo a spory ohledně další strategie vyvolal i očekávaný pád obleženého Singapuru. I proto byl Hart 12. února nahrazen Helfrichem, což však bylo rozhodnutí čistě politické, neboť Američané a Britové tím přenesli odpovědnost za očekávanou katastrofu na bedra svého menšího spojence.

Další bitvu vybojoval Úderný svaz 15. února 1942. O den dříve vyplul Doorman k ostrovu Bangka s DE RUYTEREM, TROMPEM a JAVOU, doplněnými britskými a australskými křižníky EXETER a HOBART, čtyřmi nizozemskými a šesti americkými torpédoborci. Bylo to zatím nejsilnější uskupení, které ABDA poslala do akce, ale s nepřátelskými silami se přesto měřit nemohlo. Jeho úkolem bylo narušit předpokládaný výsadek na Sumatře. Svaz však pronásledovala smůla, takže torpédoborec VAN GHENT narazil v Gasparově průlivu na útes a nepodařilo se jej uvolnit. O něco později se objevil japonský hydroplán a Spojenci museli celé odpoledne odrážet útoky nepřátelských letounů. Tentokrát se Doormanovy lodě držely pohromadě a společně veškeré ataky odrazily. Přesto admirál nařídil výpad ukončit, neboť jeho svaz postrádal leteckou ochranu, a vrátil se na Jávu.

Mezitím kapituloval Singapur a 16. února Japonci obsadili i Palembang na Sumatře a Doorman musel opět čelit nepříjemné kritice. Třebaže si tentokrát přisadil i Helfrich, hlavními odpůrci nizozemského admirála zůstávali Američané. Uznávaný historik US Navy Morison dokonce napsal: „(...) někteří vyšší holandští námořní důstojníci se neřídili zákonem o nutnosti vedení aktivní obrany. Admirál Helfrich byl dobrý námořník a energický velitel, ale ostatní se báli riskovat.“

Obrázek
Křižník Tromp

Jeho výtka na adresu slabšího spojence však není na místě, neboť ani americké Asijské loďstvo si předtím nepočínalo příliš aktivně (výjimkou byl úspěšný útok torpédoborců na japonské transporty u Bornea) a dělový člun WAKE dokonce 8. prosince v Šanghaji spustil vlajku bez jediného výstřelu. Admirál Doorman prostě odmítal vsadit vše na jednu kartu v době, kdy situace ještě nebyla kritická a nechtěl bez leteckého kryti vystavit Úderný svaz riziku zničení, neboť poblíž operovalo silné uskupení admirála Ozawy. Po pádu Singapuru však projevovali největší odhodlání pokračovat v boji proti postupujícímu agresorovi právě Holanďané a kritizovaný Doorman vybojoval na Jávském moři bitvu, ve které řadu hodin čelil silnějšímu nepříteli.

Nyní měl přijít na řadu ostrov Bali, k jehož obsazení vyslali Japonci 17. února transportní lodě SASAGO MARU a SAGAMI MARU doprovázené pouhými čtyřmi torpédoborci. Malý konvoj měl dálkově zajišťovat kontradmirál Kubo s jedním lehkým křižníkem a čtyřmi torpédoborci. Japonské lodě odhalil už krátce po vyplutí spojenecký průzkum a hlášení o invazní flotile měl brzy na stole i admirál Doorman. Přesně na takovou příležitost Nizozemci čekali, takže Úderný svaz neprodleně vyplul do další akce, ve které měl konečně narazit na japonské Spojené loďstvo a posádka TROMPU podstoupit bojový křest. Spojenecké lodě však byly roztroušené v několika přístavech a některé prováděly opravy, takže Doorman musel své síly rozdělit na několik samostatných uskupení. Jeho improvizovaný plán počítal se třemi postupnými útoky, přičemž poslední skupina složená z torpédových člunů již měla pouze dokončit dílo zkázy započaté křižníky a torpédoborci.

První uskupení vyplulo z Tjilatjapu a sestávalo ze čtveřice torpédoborců a křižníků DE RUYTER a JAVA, zatímco druhé opustilo Surabaju a tvořil je TROMP a čtyři americké torpédoborce. Bohužel nadějně započatá operace nenaplnila optimistická očekávání a skončila vítězstvím Japonců. Jako první se s nepřítelem střetl Doorman, jehož skupina kolem 23. hodiny v průlivu Badung spatřila odplouvající japonské lodě. Oba křižníky zahájily palbu a JAVA poškodil SASAGO MARU, jenomže japonské torpédoborce se postavily na odpor a ASAŠIO potopil torpédem PIET HAIN. Doorman z boje brzy vycouval a odplul na severovýchod, aby mohla zaútočit druhá skupina, které velel fregatní kapitán de Meester.

Obrázek
Posádka křižníku Tromp

Nejprve do bitvy zasáhly americké torpédoborce, jenž si se svými protivníky vyměnily řadu dělostřeleckých a torpédových salv a teprve po druhé hodině se objevil i TROMP tvořící zadní voj. Křižník tehdy dostal poprvé příležitost uplatnit se v úloze, pro kterou byl původně konstruován, ale výsledek byl poněkud rozpačitý. Hlídky spatřily ve 2:07 na pravoboku siluety jednotek ASAŠIO a OŠIO, načež TROMP osvětlil reflektor a ze vzdálenosti zhruba pěti kilometrů přiletěly první projektily. Kapitán nařídil palbu opětovat a rozpoutala se krátká, ale zuřivá přestřelka, ve které měli přesnější mušku Japonci vycvičení v nočním boji. TROMP vypálil 72 projektilů ráže 150 mm a 240 kalibru 40 mm, ale výsledky kanonády nebyly valné. Jeden z prvních japonských granátů totiž vyřadil systém řízení palby primárních děl a Holanďané museli zaměřovat každou věž samostatně. Přesto jeden 150mm granát dopadl na velitelský můstek torpédoborce OŠIO, kde zabil sedm osob, a další zasáhl ASAŠIO, na němž padli čtyři námořníci.

Naproti tomu ASAŠIO pálil výtečně, ale torpédům vypáleným z OŠIO se Holanďané vyhnuli a po šesti minutách se oba protivníci od sebe odpoutali. Křižník zasáhlo jedenáct granátů kalibru 127 mm a škody byly natolik vážné, že de Meester porušil rádiový klid a informoval Doormana. Loď měla mnohonásobné průstřely nástaveb, zdemolovaný můstek a velitelskou věž, zničené světlomety a gyrokompas a jeden granát probil pravý bok pod čarou ponoru, takže z poškozené cisterny unikalo palivo a poškozený křižník za sebou nechával dobře viditelnou stopu jako nějaké zraněné zvíře. Citelné byly i ztráty na životech, jelikož padlo deset mužů a dalších třicet skončilo v péči zdravotníků. Naštěstí kotelny a strojovny poškozením unikly a křižník neztratil schopnost pohybu.

Bitva však ještě nebyla u konce. TROMP se připojil ke třem torpédoborcům a společně zamířily na severovýchod, když se před nimi vynořil MIČISIO, jenž se vzápětí stal terčem palby vedené ze všech čtyř spojeneckých lodí. Ty torpédoborec vážně poškodily, ale de Meester se jej nepokusil dorazit a pokračoval v plavbě k severnímu ústí úžiny Badung. Proto se Japoncům později podařilo zmrzačený MIČISIO odtáhnout do Kandari a znovu uvést do služby. Po rozednění plulo spojenecké uskupení plnou parou do Surabaje, a třebaže je napadlo devět bombardérů, k žádným dalším ztrátám už nedošlo, a ve večerních hodinách 20. února dosáhli relativního bezpečí základny.

Obrázek
Tromp v Sydney

Výsledek bitvy představoval pro velitelství ABDA velké zklamání. Sice se poprvé podařilo zaskočit slabšího nepřítele, ale své převahy nedokázali využít. „Boj v Badungkém průlivu byl veden na spojenecké straně takticky nesprávně a váhavě,“ píší Ivan a Jaroslav Hrbkové. „Doorman neměl tušení, s jakým nepřítelem se zde setká. Místo očekávaných křižníků se střetl jen se dvěma torpédoborci, které ponechal na starost svému doprovodu. Ani Američané neprojevili žádné taktické umění, i když je třeba vyzdvihnout jejich útočnost a snahu dostat se co nejdříve k výstřelu torpéd.“

V Surabaji na TROMPU provedli nejnutnější opravy a vylodili zraněné a mrtvé námořníky. Nebyl to hezký pohled a není divu, že když bývalý člen posádky uviděl své padlé kamarády, neubránil se slzám dojetí. Protože suchý dok v Surabaji zablokovala nehoda torpédoborce STEWART, a základna se nalézala v dosahu nepřátelských bombardérů, rozhodl se Helfrich poškozený TROMP odeslat k důkladné opravě do Austrálie, takže loď doplnila palivo, přijala na palubu některé lehce zraněné námořníky a 23. února zvedla kotvy. Křižník proplul úžinou oddělující Jávu od ostrova Bali, nepozorovaně pronikl na Indický oceán a 27. února zakotvil ve Fremantlu odkud pokračoval do Sydney na východním pobřeží Austrálie.
Pod křídly US Navy a Royal Navy
Fremantl působil takřka idylickým dojmem, jenomže válka se všem brzy připomněla. Doorman se totiž rozhodl hrát vabank a 27. února vybojoval tragickou bitvu na Jávském moři, ve které zahynulo množství spojeneckých námořníků včetně velícího admirála. Ke dnu klesly nejen křižníky DE RUYTER a JAVA, ale i torpédoborce KORTENAER, ELECTRA a JUPITER. Výsledek bitvy zpečetil jak osud Nizozemské Východní Indie, tak zbytku Úderného svazu, jelikož v následujících bojích Japonci potopili i těžké křižníky HOUSTON a EXETER, lehký křižník PERTH a několik torpédoborců. Námořní síly ABDA byly rozdrceny a několik přeživších jednotek hledalo útočiště na britských základnách v Indickém oceánu a Austrálii.

Viděno z retrospektivy lze tedy konstatovat, že přesun z ohniska bojů s největší pravděpodobností zachránil TROMP před zničením. Křižník putoval v loděnici Cockatoo Yard do suchého doku, kde nejen opravili všechny škody, ale provedli i první větší přestavbu, která pozměnila jeho vzhled. Pracovníci loděnice odstranili palubní hydroplán s oběma jeřáby a zkrátili přední stožár. Na základě válečných zkušeností došlo i ke změně protiletadlové výzbroje, takže přibylo šest 20mm kanónů systému Oerlikon, které doplnila ještě dvě děla ráže 76 mm. Někdy v průběhu roku 1942 také nahradili původní kulomety výkonnějšími „browningy“ kalibru 12,7 mm. Loď rovněž dostala nové dálkoměry, primitivní verzi radaru, zatímco k boji proti ponorkám jí vybavili detekčním zařízením zvaným Asdic a čtyřmi vrhači hlubinných pum. Aby nějak kompenzovali nárůst hmotnosti, došlo podle některých zdrojů k odstranění torpédometů, což je však sporné.

Obrázek
Tromp během války v Tichomoří

Posádku doplnili námořníci, kteří uprchli z okupované Nizozemské Východní Indie a loď se koncem dubna 1942 vrátila do služby. Během pobytu v Sydney získal TROMP od místních obyvatel přezdívku „Ghost Schip“ (loď duchů), jelikož japonský rozhlas oznámil, že byl potopen. Protože Koninklijke Marine utrpěla v uplynulých měsících ztráty přímo katastrofální, nebyla nyní schopná operovat samostatně, takže zbývající jednotky střídavě sloužily pod velením Britů a Američanů. Proto se TROMP stal součástí americké 7. flotily, které velel admirál Carpender.

První zajímavou epizodou v obnovené kariéře se stala 17. května účast na záchranné operaci organizované na pomoc sovětské obchodní lodi poškozené poblíž Newcastlu japonskou ponorkou, ale jeho hlavní pracovní náplň představovala ochrana spojeneckých transportů. Na jaře 1942 křižník eskortoval několik konvojů vezoucích posily a vojenský materiál do Port Moresby na Nové Guiney. V červnu prodělal menší opravy, aby následně navštívil Novou Kaledonie ovládanou Svobodnými Francouzi a od podzimu opět působil v australských vodách. V listopadu se v Sydney podrobil další přestavbě a podle některých zdrojů přibyly čtyři kulomety ráže 7,7 mm.

Ještě před koncem roku 1942 se TROMP vrátil k eskortní službě v kteréžto činnosti pokračoval i během následujícím roku. Tehdy už Nizozemci v Tichomoří provozovali i lehký křižník JACOB VAN HEEMSKERCK a torpédoborce TJERK HIDDES a VAN GALEN zapůjčené od Royal Navy. Všechny tři uvedené lodě se společně s TROMPEM staly součástí zajištění velkého konvoje tvořeného parníky AQUITANIA, QUEEN MARY, QUEEN OF BERMUDA, NIEUW AMSTERDAN a ISLE DE FRANCE. Transporty opustily 2. února Suez a přes Rudé moře a Indický oceán zamířily do Austrálie, kam dopravily 30 000 mužů patřících k 9. australské divizi.

Obrázek
Tromp u pobřeží Nové Kaledonie

Na podzim se TROMP u protinožců dočkal dalšího posílení protiletadlové obrany, když část kulometů nahradila 40mm děla a přibyla i dvojice 76mm zbraní. K zaměřování mohli dělostřelci využívat novější verzi radaru (typ 272) a znovu se rozrostla posádka, takže kuchaři museli nyní každodenně připravovat jídlo pro 380 osob. V říjnu 1943 došlo i ke změně na velitelském postu, když de Meestera 8. října nahradil fregatní kapitán Stam. Ještě před koncem roku 1943 se TROMP stal součástí britského Východního loďstva vedeného viceadmirálem Somervillem, Proto křižník v lednu 1944 odplul na Cejlon, kde prošel menšími opravami.

Za vedení bojových operací na Indickém oceánu odpovídala Royal Navy, která tu však momentálně provozovala pouze jednu letadlovou loď, což k vedení větších ofenzivních akcí nestačilo. Londýn tedy požádal o výpomoc Američany a ti spojenci dočasně zapůjčili SARATOGU. TROMP v březnu doprovázel tankery vezoucí palivo pro chystanou operaci Cockpit, což byl letecký úder na Sumatru. Ten se uskutečnil 19. dubna, a protože dopadl úspěšně, Somerville jej o měsíc později zopakoval. Obou akcí se účastnil i TROMP, a třebaže se do boje nedostal, námořníky hřálo u srdce alespoň vědomí, že strategická iniciativa je nyní plně na straně Spojenců a den, kdy budou japonští okupanti nuceni opustit Nizozemskou Východní Indii, se blíží.

SARATOGA sice v květnu odplula k opravě do USA, jenomže Somerville dostal jako náhradu britský VICTORIOUS, takže mohl v letecké ofenzivě směle pokračovat. Dne 22. července vyplul z Tirinkumalí mohutný svaz, jehož jádro tvořily letadlové lodě ILLUSTRIOUS a VICTORIOUS, společně s obrněnci RENOWN, QUEEN ELIZABETH a VALIANT, aby provedl operaci Crimson. Cílem byl Sabang na Sumatře. Ráno 25. července se svaz přiblížil k určenému přístavu a Somerville poslal do vzduchu 34 strojů, které svrhly pumy na zdejší letiště a další vojenské cíle. Po jejich návratu přišlo na řadu bombardování přístavu z lodních děl.

Obrázek
Nizozemské vyznamenání Bronzový lev

TROMP vedl malý odřad tvořený ještě torpédoborci QUILLIAM, QUALITY a QUICKMATCH, se kterými vnikl přímo do Sabangské zátoky a ostřeloval nepřátelské baterie a radarové stanice. Křižník zaujal příhodné postavení a v 6:57 vydal kapitán Stam rozkaz k palbě. Ta trvala 25 minut a TROMP dokázal potopit jeden menší transportní parník. Celkem Holanďané vypálili na nenáviděného nepřítele přes 200 granátů ráže 150 mm a stovky malokaliberních projektilů, ale Japonci odpovídali z pobřežních baterií a na křižník dopadly čtyři granáty, které naštěstí nevybuchly. Jeden projektil však zdemoloval lodní kuchyni a další uvízl v kotelně odkud jej s nasazením života vynesl P. Steenaard, za což obdržel vyznamenání Bronzový lev.

Po provizorní opravě se „loď duchů“ vrátila do služby a účastnila se dalšího nájezdu na Sumatru, ale v záři odplula do Sydney k důkladné renovaci trvající několik měsíců. Po instalaci nových radarů a důkladných zkouškách byl TROMP v únoru 1945 připraven pokračovat v bojových operacích, třebaže většina britských lodí měla nyní podporovat Američany při operacích na Pacifiku. TROMP však i nadále působil na Indickém oceánu a měl se aktivně podílet na operaci Bishop. Zbytky Spojeného loďstva se marně snažily čelit náporu na Tichém oceánu, takže Japonsko mohlo na tomto okrajovém válčišti nasadit pouze několik válečných lodí.

Viceadmirál Walker vyplul se svoji operační skupinou TF.63 (mj. dvě bitevní a dvě letadlové lodě) k útoku na Andamany a Nikobary, aby na sebe upoutal pozornost Japonců před vyloděním v Barmě. Jenomže 30. dubna při ostřelování jednoho z Nikobarských ostrovů, došlo na TROMPU k předčasné explozi 150mm granátu a o život přišli dva námořníci, zatímco dvanáct dalších bylo zraněno. Loď však neztratila bojeschopnost a 6. května svedla souboj s nepřátelskými bateriemi na Ross Islandu.

Obrázek
Tromp při ostřelování Bornea

Japonci se rozhodli obě souostroví vyklidit, k čemuž hodlali použít těžký křižník HAGURO a torpédoborec KAMIKAZE. Byla to mise vpravdě sebevražedná, jelikož malé uskupení odhalili už v Malackém průlivu angličtí ponorkáři a Walker vyplul na moře, aby nepřítele zničil. TROMP právě doplňoval palivo, ale později se stal součástí skupiny tvořené ještě bitevní lodí QUEEN ELIZABETH, křižníkem NIGERIA a dvojicí torpédoborců. Tentokrát však Holanďané příležitost k boji nedostali, neboť HAGURO už v noci z 15. na 16. května potopily britské torpédoborce a KAMIKAZE se stáhl.

TROMP odplul na Cejlon a 24. května jej převeleli k americké 7. flotile. Rozhodnutí to bylo vyloženě politické, neboť Američané se chystali k velké vyloďovací operaci na Borneu a nizozemská vláda usoudila, že bude žádoucí, aby se připojily také jednotky plující pod nizozemskou vlajkou. Proto se křižník přesunul do Austrálie a následně k ostrovu Morotai, kde se formovaly invazní síly určené k obsazení přístavu Balikpapan. TROMP včlenili do operační skupiny 74.2 vedené kontradmirálem Riggsem. Křižník zpočátku zajišťoval minolovky tralující zdejší vody, ale 29. června začala dělostřelecká příprava předcházející vylodění spojeneckých vojsk. „Křižníky a torpédoborce 7. loďstva Spojených států a lodi australského a holandského loďstva vypálily na pobřežní linii více než 45 000 127mm a 152mm granátů,“ píše Hubáček. „To ale nebylo zdaleka vše: japonská postavení již po dvacet dnů bombardovaly letouny Královského australského letectva a americké 5. a 13. letecké armády - v průměru svrhly 200 tun pum denně.“

Obrázek
Tromp koncem války ve Fremantlu

Samotné vylodění proběhlo 1. července 1945 a nenarazilo na větší odpor. TROMP ostřeloval japonské pozice až do 6. července a pak odplul do Sydney doplnit munici. V té době už země Vycházejícího slunce doslova mlela z posledního a po apokalypse v Hirošimě a Nagasaki, museli hrdí Japonci zahájit rozhovory o kapitulaci. Tu jak známo podepsali s představiteli Spojenců na palubě bitevní lodě MISSOURI 2. září 1945 a za Nizozemsko jí stvrdil viceadmirál Helfrich.

Generál McArthur proto mohl spokojeně prohlásit: „Ode dneška v Pacifiku umlknou zbraně! Velká tragédie končí. Bylo dosaženo rozhodného vítězství. Z nebe už neprší smrt, moře už bude využíváno jen obchodními loděmi. Naše svaté poslání skončilo.“ Zpráva o konci války křižník zastihla u Marotai a celá posádka pocítila obrovskou úlevu. Nepřítel byl poražen a svým dílem k vítězství spojeneckého tábora přispěl i TROMP, jenž během bojů přišel o dvanáct členů posádky a desítky námořníků utržily nejrůznější zranění.
Závěr kariéry
Křižník se vrátil k britskému Východnímu loďstvu a během září a října dohlížel na kapitulaci japonských ostrovních posádek a podílel se i na snaze Amsterdamu o obnovení panství nad Nizozemskou Východní Indií, která však už nezadržitelně směřovala k nezávislosti. Stam obdržel v lednu 1946 rozkaz dopravit do vlasti 150 Nizozemců osvobozených z japonských zajateckých táborů, takže „loď duchů“ konečně zamířila do domovských vod. Během dlouhé plavby jejího velitele povýšili na námořního kapitána, a když 3. května shodili kotvu v Amsterdamu, přivítaly posádku tisíce krajanů.

Obrázek
Křižník Tromp po návratu do Nizozemí

V hlavním městě prodělal křižník další přestavbu trvající dva roky a do služby se vrátil teprve v červenci 1948. Loď dostala moderní radar a její výzbroj nyní tvořilo šest děl ráže 150 mm, čtyři kanóny kalibru 76 mm, čtyři dvouhlavňové a dvě jednohlavňové 40mm zbraně a konečně dva 20mm „oerlikony“. Po návratu do aktivní služby prodělal v roce 1949 velké mezinárodní námořní manévry v Biskajském zálivu a kanálu La Manche a od roku 1951 působil jako vlajková loď 5. eskadry. O dva roky později Koninklijke Marine zařadila do stavu dva nové křižníky DE ZEVEN PROVINCIEN a DE RUYTER a stárnoucího veterána využívala jako školní loď pro výcvik dělostřelců.

Poslední významnější události v jeho bohaté kariéře se odehrály v r. 1953, když nejprve navštívil Pyrenejský poloostrov a Irsko, aby následně v červnu ve Spitheadu reprezentoval nizozemské válečné loďstvo při námořní přehlídce konané u příležitosti korunovace britské královny Alžběty II., a událostmi nabitý rok zakončila v červenci okružní plavba po skandinávských přístavech. Už o dva roky později však TROMP vyřadili z aktivní služby a chátrající křižník nadále používali pouze jako ubytovací loď zakotvenou nejprve v Den Helderu a později v Rotterdamu.

Protože jeho technický stav se rychle zhoršoval, byl TROMP v prosinci 1968 vyřazen z Koninklijke Marine a následujícího roku jej bez jakéhokoliv sentimentu prodali za 724 144 guldenů společnosti Simons Handels Mij k sešrotování. Co následovalo bylo krutě nevyhnutelné. Remorkér křižník z Rotterdamu odvlekl do španělského Castellón de la Plana, kde jej rozebrali, čímž se historie této zajímavé jednotky definitivně uzavřela.

Obrázek
Tromp v konečné podobě

Technické parametry:
Délka: mezi svislicemi 125 m, maximální 131,95 m.
Šířka: 12,43 m.
Ponor: 4,32 m.
Výtlak: standard 3450 tun, plný 4225 tun.
Výkon strojů: při zkouškách 62 150 koňských sil.
Rychlost: při zkouškách 34,5 uzlů, reálně 33 uzlů.
Pancéřování:
Boční pás: 16 mm.
Paluba: 15 až 25 mm.
Přepážky 20 a 30 mm.
Dělové věže: 15 až 25 mm.
Barbety: 12 mm.
Muniční výtahy: 15 mm.
Velitelská věž: 11 až 25 mm.
Komunikační roury: 25 mm.
Středisko řízení palby: 11 až 25 mm.
Kormidelní stroj: 15 mm.
Výzbroj v r. 1938: 6 x 150, 4 x 40 mm, 4 x kulomet, 6 x torpédomet.
Posádka: 295 (?) mužů.

Tento článek byl poprvé publikován na foru Vojna.net: http://www.vojna.net/portal/portal.php? ... 3919358ff3

Použité zdroje:
А. Донец: Голландские крейсера Второй Мировой войны. Vydalo nakladatelství Пьедестал 2000.
С. Б. Трубицын: Сверхлегкие крейсера (1930-1970). Samara 2008.
Крейсера Второй Мировой; Охотники и защитники. Vydala nakladatelství Коллекция, Яуза a Эксмо 2007.
Morze, Statki i Okrety 1-2/ 2014.
I. Hrbek, J. Hrbek: Krvavé oceány; od plánu „Barbarossa“ k bitvě u Midway. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
M. Hubáček: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
С. Э. Морисон: Американский ВМФ во Второй Мировой войне; Восходящее солнце над Тихим океаном. Vydala nakladatelství АСТ a Terra Fantastica 2002.
Válečné lodě (4); Druhá světová válka. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1993.
M. Hubáček: Válka končí v Pacifiku; Dobývání Okinawy. Vydalo nakladatelství Paseka 2000.
H. H. Saunders: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
http://www.netherlandsnavy.nl/
http://www.navypedia.org/ships/netherla ... _tromp.htm
http://www.wunderwaffe.narod.ru/WeaponB ... /index.htm
http://wunderwafe.ru/Magazine/MKA/2006_02/index.htm
http://www.navypedia.org/ships/netherla ... _tromp.htm
http://www.microworks.net/pacific/battl ... strait.htm
http://www.unithistories.com/units_inde ... uisers.asp
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11405
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Zemakt »

takže bude užitečné srovnání i s jednotkou DŽINCÚ, se kterou se ostatně Nizozemci v r. 1942 dostali do křížku
Chápu to dobře že ten křížek se neváže k Trompovi?
Protože jeho technický stav se rychle zhoršoval, byl TROMP v prosinci 1968 vyřazen z Koninklijke Marine a následujícího roku jej bez jakéhokoliv sentimentu prodali za 724 144 guldenů společnosti Simons Handels Mij k sešrotování. Co následovalo bylo krutě nevyhnutelné. Remorkér křižník z Rotterdamu odvlekl do španělského Castellón de la Plana, kde jej rozebrali, čímž se historie této zajímavé jednotky definitivně uzavřela.
Už když jsem šel se čtením tohoto článku do finiše, tak jsem si říkal kde by se tato loď dala shlédnout, pro holanďany to musí být přece loď-legenda. No a oni opět potvrdili pověst, která je předchází :shock: ..., bohužel.

Jinak :up:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Mirek58 »

Mám trošku problém se sílou bočního pancíře.
V článku se píše:
Pancéřování z Kruppovi oceli mělo křižníku poskytnout přiměřenou ochranu před děly ráže 127 mm, jimiž Japonci osazovali své torpédoborce, a jeho celková hmotnost činila 450 tun. Boční pás na čáře ponoru tvořil integrální součást trupu a táhl se v prostoru mezi předními věžemi a ovládáním kormidla. Jeho tloušťka činila 16 mm a ukončovaly jej přepážky silné 20 a 30 mm.
Ale podle jiných zdrojů sesterská lod Hr. Ms. Jacob van Heemskerk měla boční pancíř o síle 2- 2,5 palce
A u Trompa síla bočního pancíře 16 mm se současnou sílou přepážek 20 - 30 mm, je tahle kombinace nesmyslná, ty přepážky jsou zbytečně silné.
I podle zde přiložené fotky u lodě Tromp boční pancíř zřetelně vystupuje z boků.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Polarfox »

Tady není asi ani tak problém se silou bočního pancíře, ale ty 20-30mm přepážky nejsou příčné, ale vnitřní podélné protitorpédové (tj. bacha na záměnu "longitudinal/transverse bulkheads"). Pokud jsou i součástí balistické ochrany (??), tak slabý vnější pás nejspíše měl iniciovat dopadající střelu a přepážky se mají postarat o střepiny. Takhle bych to viděl.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od jarl »

Zemakt - Tromp se s křižníkem Džincú nikdy nestřetl, ale Holanďané se s ním utkali v bitvě na Jávském moři. Co se týče toho sešrotování, tak pokud vím nikdy neuvažovali o zachování lodě jako památníku. Je to škoda, ale stejný osud postihl mnoho známých lodí.

Mirek58 - o kterou fotku se jedná? Jestli o tuto, tak to není pancíř, ale součást kamufláže. Tromp měl boční pancíř silný opravdu jenom 16 mm a té síly kolem dvou palců by se dobral jedině v kombinaci s protitorpédovými přepážkami jak píše Polarfox.
Obrázek

Polarfox - máš samozřejmě pravdu. Ty přepážky byly podélné a sloužily jako ochrana proti torpédům, během psaní článku jsem si to uvědomil, ale říkal jsem si, že na opravu je času dost a nakonec to tam zůstalo. Díky za upozornění. Budu to muset předělat.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Mirek58 »

S těmi přepážkami je to opravdu přehlédnutí.
Ale zase se na mysl dere otázka.
Pokud byl boční pancíř opravdu pouze 16 ( 15)mm, z jakého materiálu byla tedy vlastní obšívka trupu, o jaké síle?
Já si dovolím odhadnout, že byla o síle cca15 mm.
Holandani znali ostatní konstrukce, Anglicé, Japonské a že by šli do "papírových lodí", jako Fischer?
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Farky »

Pěkný článek, díky. Něco málo doplním.
jarl píše: Doorman už v noci ze 3. na 4. února dostal hlášení o japonském konvoji směřujícímu k Makasarskému průlivu, načež nařídil zvednout kotvy a vyplout na moře. Kromě vlajkového DE RUYTERA měl k dispozici těžký křižník HOUSTON, lehké křižníky TROMP a MARBLEHEAD a osm (?) torpédoborců. Na Doormanův svaz však 20 mil jižně od Sepanjangu zaútočilo 36 japonských bombardérů a nizozemský admirál nechal v souladu s tehdejší taktikou své uskupení rozptýlit, takže každá jednotka musela útočníkům čelit samostatně.
Podle lodního deníku z MARBLEHEADU svaz tvořily křižníky Hr. Ms. DE RUYTER, Hr. Ms. TROMP, USS HOUSTON a USS MARBLEHEAD, společnost jim dělalo sedm torpédoborců - USS BULMER, USS BARKER, USS STEWART, USS JOHN D. EDWARDS, Hr. Ms. PIET HEIN, Hr. Ms. BANCKERT a Hr. Ms. VAN GHENT.

Na svaz zaútočilo v několika vlnách 27 G4M (později známé jako "Betty") Kanoya Kokutai, 9 G4M Takao Kokutai a 24 G3M ("Nell")1.Kokutai. Doprovázelo je, jak bylo tehdy japonským zvykem, několik průzkumných letadel - konkrétně 7 C5M ("Babs"). Japonské bombardéry vzlétly z nově dobyté základny v Kendari (Celebes) a naštěstí pro Doormana neměly k dispozici torpéda. Střelci z USS HOUSTON sestřelili jeden G4M náležející Takao Kokutai (velitel letadla byl Yasuho Hirata), letoun dopadl do moře asi 1 km od MARBLEHEADU. Dále poškodili jeden G3M 1.Kokutai (velitel stroje Takeo Ozaki), který posléze letěl s jedním funkčním motorem celých 5 hodin zpět do Kendari, kde v pořádku přistál.

Nezdá se mi uváděné místo útoku na Doormanův svaz. Sepanjang je kousek od města Surabaya, ten útok proběhl poblíž ostrova Kangean ( přesněji na souřadnicích 7°28' S, 115°37' E), nějakých 200 mil východně od Sepanjangu.

edit: to místo útoku je v pořádku, beru zpět. Jde o ostrov Sepanjang, ne o to místo na Jávě. Mea culpa.
edit 2: PIET HIEN na PIET HEIN.
Naposledy upravil(a) Farky dne 16/3/2014, 15:27, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Polarfox »

Mirek58 píše:Holandani znali ostatní konstrukce, Anglicé, Japonské a že by šli do "papírových lodí", jako Fischer?
A proč ne? Uvědom si že je to vůdčí loď torpédoborců/hodně prťavý křižník a ochrana je dimenzována proti výzbroji nepřátelských torpédoborců.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od jarl »

Farky píše: Podle lodního deníku z MARBLEHEADU svaz tvořily křižníky Hr. Ms. DE RUYTER, Hr. Ms. TROMP, USS HOUSTON a USS MARBLEHEAD, společnost jim dělalo sedm torpédoborců - USS BULMER, USS BARKER, USS STEWART, USS JOHN D. EDWARDS, Hr. Ms. PIET HEIN, Hr. Ms. BANCKERT a Hr. Ms. VAN GHENT.
Je zvláštní, že v tom počtu torpédoborců se jednotlivé zdroje neshodují a uvádí se jich 6 až 8. Pravdu už asi takhle na dálku nezjistíme. Jinak díky za zajímavé doplnění.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Stuka »

Zajímavý příběh z méně známé historie.
Doplním fotkou nejslavnějšího holandského vojenského řádu, který dostal admirál Doorman posmrtně. Jde o řád Vilémův (on dostal III.třídy)
Obrázek
ObrázekObrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Mirek58 »

Polarfox:
I když jde opravdu "jenom" o vůdčí lod torpedoborců.
Poměr k angl. třídě Dido je asi 2/3. Tromp nesl pouze tři věže a posádku 300 proti 500.
A Dido zvládal třípalcový boční pancíř, při stejné době vzniku.
Proti starším konstrukcím přineslo svařování trupu proti nýtování úsporu asi 10% hmotnosti.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Polarfox »

Já tohle srovnání prostě nechápu. Tam je tolik proměnných, že můžes srovnávat cokoli s čímkoli (jako třeba právě Tromp s Dido) a nedobereš se ničeho. A 450 tun pancíře na takového prcka není rozhodně málo...jsou mnohem větší lodě, které byly hůře chráněny.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od jarl »

Mirku, nějak nechápu o co ti jde. Chceš zpochybnit ten můj údaj o síle bočního pancíře 16 mm, a nebo tvrdíš, že holandští konstruktéři byli hlupáci, když postavili křižník s tak slabým bočním pancéřováním?
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Mirek58 »

Jednoduše, jen mě zajímá, že u sesterské lodě Trompu se u bočního pancíře objevuje údaj 2 - 2.5 palce ( 51 - 63 mm).
Někde je chybička.
Protože konstrukce lodi by tento boční pancíř v pohodě snesla.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od jarl »

Mirek58 píše:Jednoduše, jen mě zajímá, že u sesterské lodě Trompu se u bočního pancíře objevuje údaj 2 - 2.5 palce ( 51 - 63 mm).
Někde je chybička.
Protože konstrukce lodi by tento boční pancíř v pohodě snesla.
To by mě zajímalo, kde se něco takového píše. Já všude našel 16 (15) mm.
Podívej se třeba na tyto odkazy:
http://www.navypedia.org/ships/netherla ... _tromp.htm
http://www.warshipsww2.eu/lode.php?lang ... dtrida=200
http://www.wunderwaffe.narod.ru/WeaponB ... and/10.htm
http://wunderwafe.ru/Magazine/MKA/2006_02/02.htm
http://www.netherlandsnavy.nl/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Mirek58 »

Jarl:
Mark, Chris. 1997. Schepen van de Koninklijke Marine in W.O. II. Alkmaar, the Netherlands.
Třeba tady.
Edit:
Dále, logická úvaha.
Lodní obšívka je obšívka, pokud byla z asi 15 mm materiálu, proč by najednou se část označovala jako boční pancíř?
Pouze proto, že by byla z jiného materiálu?
To mi nesedí.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11405
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Zemakt »

Možná proto, že obšívka je ze železa a pancíř je z pancíře, řečeno ústy laika.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od jarl »

Mirek58 píše:Jarl:
Mark, Chris. 1997. Schepen van de Koninklijke Marine in W.O. II. Alkmaar, the Netherlands.
Třeba tady.
O co se tam píše o bočním pancíři Trompu? Přece by nebylo logické, aby se dvě sesterské lodě v jeho síle tak výrazně lišily. Já vycházím z těch odkazů co jsem uvedl a z toho co napsali ruští autoři (Doněc, Trubicyn, aj.) a polský časopis Morze, Statki i Okrety 1-2/ 2014.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od Mirek58 »

Jistě, starší zdroje píší o těch 15-16 mm, i když jak jsem napsal, je to nelogické.
A otázka bočního pancíře u třídy Tromp mě zajímala už dávno, jeho minimální síla, na úrovni obšívky trupu.
Navíc na kresbách je znázornovaná i linka tohoto pancíře.
Proč, když díky svarům splývá s obšívkou?
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Lehký křižník Tromp

Příspěvek od jarl »

Jaké starší zdroje? Vždyť všechny uvedené ruské publikace a ten polský časopis vyšly později než ten tvůj zdroj. Promiň, ale kvůli tomu, že jeden autor uvádí, že Jacob van Heemskerck měl jiné pancéřováni nebudu přepisovat svůj článek o Trompovi. A pancíře jsou přece zhotovené z jiného materiálu, než obšívka, takže sice na pohled můžou splývat dohromady, ale to na tom nic nemění.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“