Křižníky třídy Ning Hai

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od jarl »

Křižníky třídy Ning Hai

Obrázek
Obrovská Čína zažívala v první polovině 20. století krušné časy. Lidnatá, ale ekonomicky zaostalá a vnitřně rozháraná země, se po potlačení tzv. boxerského povstání stala de facto polokolonií, kterou si mezi sebe rozparcelovaly evropské mocnosti společně s Japonskem a USA. Nespokojenost zdejšího obyvatelstva s vládnoucí dynastií Čching vyvrcholila v r. 1912, kdy z dračího trůnu sesadili posledního císaře a vyhlásili republiku. Bohužel k zlepšení nedošlo a Čína se brzy propadla do chaosu občanské války. Teprve koncem dvacátých let ovládl většinu země generál Čankajšek, jenž si za hlavní město zvolil Nanking a pro svoji vládu dosáhl mezinárodního uznání, třebaže ve skutečnosti ovládal jenom území střední Číny v povodí řeky Jang-c’-ťiang, a další oblasti drželi komunisté, vládci ostatních provincií, či tzv. „warlordi“. I proto chtěl vybudovat silné válečné námořnictvo; Kuomintang totiž kontroloval pouze Centrální loďstvo (také označované jako Nankingské) a další dvě formace ovládali jeho rivalové, kteří rovněž vedli v zahraničí jednání o nákupu válečných lodí (poznámka č. 1), takže Čankajšek musel adekvátně zareagovat.

Bohužel flotu, kterou po svých předchůdcích zdědilo jeho nově založené ministerstvo námořnictva, tvořila směsice starých plavidel s mizivou bojovou hodnotou! Jistě, i v uplynulých desetiletích si zdejší mocipáni pohrávali s myšlenkou vybudovat mocné námořní síly. Nejznámější je megalomanský program z r. 1910 (8 bitevních lodí, 20 křižníků a 30 torpédových plavidel), z nějž se nepodařilo postavit téměř nic, a uskutečnění dalšího, mnohem realističtějšího plánu, zabránilo rozpoutání první světové války. Později se země Středu změnila v permanentní válčiště, což spolu s nedostatkem financí a zbrojním embargem vyhlášeným Společností národů, znemožňovalo obnovu čínské námořní moci.

Obrázek
Čankajšek

Teprve v r. 1929 schválili program, v jehož intencích mělo během šesti let vstoupit do služby 106 jednotek! Konkrétně se jednalo o 1 letadlovou loď, 2 těžké a 2 lehké křižníky, 28 torpédoborců a torpédovek, 24 ponorek, a množství dělových člunů, transportů a nemocničních lodí. Což o to, velká země potřebuje silné námořnictvo, jenomže při pohledu na tato čísla se nelze ubránit dojmu, že Čankajšek své možnosti silně předimenzoval, aby zastrašil své politické rivaly. Finančně náročný záměr nedošel naplnění, neboť v poloprázdné státní pokladně chyběly peníze k jeho uskutečnění. Něco se však přesto uskutečnit podařilo a nejznámějšími z těchto lodí je dvojice lehkých křižníků NING HAI a PING HAI.

Od počátku bylo zřejmé, že je nebude možné zrealizovat bez cizí pomoci, jelikož zdejší konstruktéři neměli zkušenosti s projektováním větších jednotek a domácí společnosti by je nepostavily v rozumném termínu a požadované kvalitě. Proto ministr námořnictva oslovil množství loděnic v Japonsku, Velké Británii, USA a Německu. Nejlepší cenu nabídla Harima Shipbuilding & Engineering sídlící ve městě Aioi, která dostala od vlády souhlas dodat Čankajškovi lehký křižník NING HAI, zatímco PING HAI, si, s pomoci japonských odborníků, hodlali Číňané postavit sami. Z politického hlediska se jednalo o riskantní rozhodnutí, neboť Nippon se netajil územními požadavky vůči zemi Středu, tudíž hrozilo nebezpečí nedodržení nasmlouvaných termínů, ba v krajním se mohlo stát, že NING HAI zrekvírují Japonci..

Obrázek
Plánek křižníku Ning Hai

Technické výkresy vypracovali s pomoci konstruktérů Císařského námořnictva inženýři loděnice Harima, kteří se inspirovali projektem lehkého křižníku JÚBARI. Kontrakt v hodnotě 3 200 000 jenů podepsali 5. prosince 1930, přičemž Japonci obdrželi zálohu ve výši 850 000 jenů. Kýl založili 20. února 1931 a na realizaci dohlíželo dvacet čínských pozorovatelů. Navzdory zostření vztahů mezi oběma státy po tzv. Mukdenském incidentu, a následném obsazení Mandžuska Japonskem, probíhala stavba rychlým tempem. Už v říjnu 1931 proběhlo spuštění na vodu, přičemž čínský ministr námořnictva za potlesku 3000 pozvaných hostů uvolnil trup stříbrnou sekerkou, načež se NING HAI poprvé zhoupl na mořské hladině. Na jaře a v létě následujícího roku proběhly zkušební plavby a testy výzbroje, aby jej 31. záři 1932 (Trubicyn a Wright uvádějí 31. červenec) předali zadavateli.

PING HAI realizovala šanghajská loděnice Kiangnan Dock & Engineering Works, ale na stavbu dohlíželo padesát japonských specialistů a tamější firmy dodaly i výzbroj a pohonnou jednotku. Konečná cena se vyšplhala na 8 500 000 jüanů, ale stavba se oproti plánu protáhla o dva roky. Zdržení způsobila další agrese Tokia vůči zemi Středu, jelikož Japonci se nespokojili s vyhlášením loutkového státu Mandžukuo a zaútočili na Šanghaj. To vedlo ke zpoždění dodávek lodních strojů a kotlů, přičemž svoji roli sehrály i finanční problémy zadavatele a přepracování projektu po zjištění, že japonské válečné lodě mají kvůli enormně silné výzbroji problémy se stabilitou (2), což potvrdily i zkušenosti s provozováním sesterského křižníku. Teprve poté, co v srpnu 1934 uzavřeli nový kontrakt, rozběhli se stavební práce naplno (3). Kýl založili 28. června 1931, ke spuštění na vodu došlo 28. září 1935, načež proběhly zkušební plavby a křižník odplul do Japonska, kde obdržel výzbroj a po návratu jej 18. června 1936 zařadili do služby.

Obrázek
Ning Hai v plné kráse

Jednalo se o lodě se standardním výtlakem 2526 tun (PING HAI 2448 tun), jejichž délka činila mezi svislicemi 100,58 m, na úrovni vodorysky 108,20 m a maximální délka dosahovala 109,73 m. Největší šířka byla 11,89 m a střední ponor činil 4,04 m (PING HAI 4 m). Trup zhotovili z ocele označované v angličtině jako „Highe Tensile“ a vestavěli do něj pět palub, z nichž však pouze jedna se táhla po celé délce. Nad vrchní palubou se tyčila dvojice stožárů, dvojitý dozadu zalomený komín, dvě kabiny radistů, můstkový komplex a o něco menší nástavba u zadního stožáru. Na přídi visely dvě kotvy a na palubě spočívaly čtyři motorové čluny. Kvůli změně projektu lze od sebe sesterské jednotky snadno rozlišit, neboť PING HAI nedostal palubní hangár, měl menší nástavby, odlehčené stožáry a odlišný tvar dělových věží.

Pasivní ochrana byla slabá a tvrzené pancíře o tloušťce 76,2 mm měla pouze velitelská věž (komunikační roura byla silná 25,4 mm), zatímco jinde použili obyčejnou ocel. Hlavní boční pás silný 25,4 mm, kryl lodě jenom v prostoru strojoven a kotelen a jeho šířka činila 3,35 m. Na čáře ponoru na něj zepředu i zezadu navazoval další segment určený k ochraně muničních skladů, jehož šířka byla 1,52 m a tloušťka 76 mm (4). Plochá pancéřová paluba se táhla pouze ve středolodí; nad kotelnami a strojovnami měla sílu 19 mm, kdežto nad magacíny 25,4 mm. Další bezpečnostní prvek představovalo rozčlenění trupu na čtrnáct sekcí, uhelné jámy podél boků a dvojité dno ve středolodí sloužící rovněž k uložení zásob sladké vody a maziv. Přesto zůstávala pasivní ochrana na nízké úrovni a nemohla čínským křižníkům poskytnout adekvátní ochranu ani před střelami středního kalibru.

Obrázek
Protiletadlové dělo na křižníku Ning Hai

Primární výzbroj představovalo šest kanónů ráže 140 mm japonské provenience o délce hlavně 50 ráží. Jednalo se o model vyvinutý v r. 1914 a tvořící standardní výzbroj japonských křižníků včetně vzorového JÚBARI. Usadili je do trojice elektricky ovládaných věží, či spíše kopulí („X“, „Y“, „A“), z nichž dvě umístili v zadolodí a třetí před velitelským můstkem. Kopule vážily 50 tun a poskytovaly dělům palebný odměr 300 stupňů. Granáty měly hmotnost 38 kg a největší dostřel při maximální 30stupňové elevaci činil 19 100 m. Kadence závisela na sehranosti obsluhy a při ideálních podmínkách dosahovala 10 ran za minutu, přičemž životnost hlavně byla 600 výstřelů.

Sekundární výzbroj tvořily 76mm kanóny o délce hlavně 40 ráží, které bylo možné díky 75stupňové elevaci použít i ke střelbě proti vzdušným cílům. Úsťová rychlost činila 670 m/s a maximální dostřel dosahoval 10 000 m (výškový kolem 7000 m), přičemž rychlost palby byla 20 výstřelů za minutu. NING HAI dostal šestici samostatně usazených kanónů rozmístěných následujícím způsobem: dva otočné palebné posty v podélné lodní ose za dělovými věžemi „A“ a „X“, zatímco zbývající se nalézaly ve středolodí poblíž lodních boků. Naproti tomu PING HAI obdržel pouze tři 76mm kanóny usazené vesměs v podélné lodní ose. Pomocnou protiletadlovou výzbroj tvořily kulomety Lewis ráže 7,7 mm, jichž NING HAI nesl osm, zatímco posádka sesterské jednotky se musela spokojit s polovičním počtem. Podle některých zdrojů namontovali později na NING HAI ještě dvojicí kanónů Vickers ráže 40 mm a na PING HAI stejný počet 88mm děl od německé zbrojovky Krupp.

Obrázek
Torpéda na čínském lehkém křižníku

Důležitou součástí výzbroje lehkých křižníků tvořila torpéda a ani čínské lodě nepředstavovaly výjimku, neboť obdržely dva boční dvojité vrhače o průměru 533 mm namontované ve středolodí. Jednalo se o torpéda označovaná jako „Typ 6“, jejichž hmotnost činila 1432 kg a bojová hlavice obsahovala 203 kg trhaviny. Na vzdálenost 7000 m vyvinula rychlost 35 uzlů, přičemž maximální dosah činil 15 000 m. Konstruktéři nezapomněli ani na dva vrhače hlubinných pum, ale žádný zdroj se nezmiňuje a zařízeních k detekci ponorek, i když můžeme předpokládat, že disponovaly přinejmenším hydrofony, jejichž princip byl znám už od dob Velké války.

NING HAI vybavili dvojici japonských hydroplánů Aiči AB-3, jež však nenesly výzbroj a sloužily pouze k průzkumu. Jelikož čínské lodě postrádaly katapulty, museli je nejprve za pomoci jeřábu spustit na hladinu a po přistání vyzvednout na palubu, což bylo nepraktické a hrozilo nebezpečí poškození křehkého dvouplošníku, jehož hmotnost činila pouze 575 kg. Motor o výkonu 150 koňských sil umožňoval dosažení rychlosti 190 km/hod a dolet jednomístného stroje činil 700 km. PING HAI žádný letoun nenesl, což nebyla velká škoda, jelikož praxe ukázala, že je bylo možné používat pouze za ideálních podmínek.

Obrázek
Vyzvedávání hydroplánu

Systém zaměřování děl byl primitivní; křižníky využívaly japonský centrální systém řízení palby, ale je třeba dodat, že ti jej vyráběli v licenci zakoupené od britské firmy Vickers. Pozorovatelnu na NING HAI umístili na předním trojnožkovém stožáru (u sesterské jednotky nad navigačním můstkem) a její součástí byl koincidenční dálkoměr s optickou základnou 3,5 m, ale centrála se nalézala v hloubi trupu pod přední nástavbou. Sloužila k zaměřování 140mm kanónů, zatímco sekundární dělostřelectvo mělo vlastní systém v zadní nástavbě, jenž využíval 2m stereoskopický dálkoměr. Zjevnou nevýhodou byla absence dálkoměrů a pozorovacích periskopů u dělostřeleckých kopulí, jejichž velitelé se po vyřazení centrálního systému řízení palby museli spoléhat pouze na vlastní odhad a přesnost palby primárního dělostřelectva za těchto okolností znatelně klesla.

V muničních skladech převáželi 720 střel ráže 140 mm, ale v případě potřeby mohli naložit dalších 480 kusů. Transport granátů a výmetných náloží obstarávaly elektrické korečkové dopravníky, přičemž každý za minutu přepravil 20 střel a stejný počet prachových náloží. Běžná zásoba projektilů pro 76mm děla činila 1800 kusů (PING HAI pouze 900), zatímco bojová 3000 (PING HAI 1500), což plně postačovalo. Naproti tomu křižníky vezly pouze čtyři torpéda (Морская Кампания uvádí ještě čtyři záložní) a devět hlubinných pum, což bylo málo a v případě souboje se zanořenou ponorkou mohly těžko uspět.

Obrázek
Mocně dýmající Ping Hai

Vzhledem k velikosti čínských jednotek byla jejich artilerie silná a boční salva z primárních zbraní vážila 228 kg. Použité 140mm kanóny svými parametry příliš nezaostávaly za děly ráže 150 až 155 mm na křižnících většiny námořních mocností, a nižší hmotnost projektilů usnadňovala obsluhám nabíjení a pozitivně se projevila na rychlosti palby. I protiletadlová výzbroj odpovídala dobovým požadavkům, ale záhy vyšlo najevo, že proti moderním bombardérům nemá předpokládanou účinnost a bude jí nutné posílit.

Třebaže většinu tehdejších lodí poháněly parní turbíny, Číňané vsadili na tradiční řešení. Pohonná jednotka na NING HAI sestávala ze tří vertikálních trojčitých parních strojů dodaných koncernem Micubiši, jejichž projektovaný souhrnný výkon činil 10 500 koňských sil. Umístili je do dvou strojoven a páru dodávaly čtyři vodotrubné kotle typu Kampon s pracovním tlakem 15,5 atmosfér. Nehledě na skutečnost, že ve třicátých letech minulého století už na většině křižníků topili pod kotly mazutem, na čínských lodích umounění topiči stále polykali uhelný prach a pouze dva kotle dostaly smíšené vytápění. PING HAI po změně projektu obdržel pouze dva stroje a čtyři (?) kotle (5).

Při zkušební plavbě dosáhl NING HAI výkonu 10 579 koňských sil, což postačovala k vyvinutí rychlosti 22,207 uzlů (Trubicyn uvádí 23,2 uzlů), kdežto PING HAI 21,256 uzlů při výkonu 7488 koňských sil (Trubicyn uvádí 21,3 uzlů). To bylo zoufale málo, neboť i chráněné křižníky třídy HAI TIEN uvedené do služby na sklonku 19. století, dokázaly při posíleném tahu krátkodobě plout rychlostí 24 uzlů. Elektřinu do sítě s napětím 110 voltů vyráběl jeden parní generátor a dva turbogenerátory. Zásobu paliva tvořilo 600 tun uhlí a 110 tun topného oleje (mazutu), což při plavbě ekonomickou rychlostí dvanácti uzlů stačilo k překonání 5000 námořních mil.

Obrázek
Obsluha protiletadlového automatu

Původní posádka na NING HAI čítala 33 důstojníků a 328 poddůstojníků a námořníků, kdežto na sesterském křižníku sloužilo 291 mužů, z nichž 16 oblékalo důstojnické uniformy. Kromě běžných povinností mohla posádka sestavit malý desantní oddíl, k čemuž ve zbrojnicích přepravovali 120 pušek a tucet revolverů. Důstojníci obývali luxusně zařízené kajuty, ba nechybělo ani dřevěné obložení a nábytek, což přispělo k většímu komfortu, ale v boji zvyšovalo riziko vypuknutí požáru. Navzdory zažitým představám se čínští důstojníci mohli měřit se svými zahraničními protějšky, jelikož většinou získávali vzdělání na námořních akademiích v cizině a získané vědomosti předávali méně šťastným kolegům. Naopak odborná zdatnost poddůstojníků a mužstva byla žalostná, což kontrastovalo s bojovou přípravou jejich největšího rivala, neboť japonští námořníci patřili k nejlepším na světě. „Převzetí lodě probíhalo s obtížemi,“ píše Trubicyn o zkušebních plavbách NING HAI. „s výukou námořníků, zejména specialistů, jakými byli topiči, strojníci a nebo obsluhy dálkoměrů, museli začít prakticky od nuly.“

Zařazením jednotek NING HAI a PING HAI získalo čínské námořnictvo po dlouhé době nové křižníky, jejichž bojová hodnota však byla pochybná. Sice nesly silnou výzbroj, ale kvůli nízké rychlosti nemohly plnit žádné úkoly očekávané od této lodní kategorie. K narušování nepřátelského námořního obchodu byly pomalé, což je handicapovalo i pro úlohy vůdčích lodí pro torpédová plavidla a k ochraně civilních lodí (6) vůči útokům křižníků všech potenciálních protivníků byly slabé. Ve skutečnosti se jednalo o „křížence“ mezi lehkými křižníky a dělovými čluny, v kteréžto úloze mohly alespoň přispět k obraně pobřeží a plavby po čínských řekách. Kupř. Jang-c’-ťiang je třetí nejdelší řekou světa a jeho význam pro zdejší hospodářství byl (a stále je) obrovský, takže zajištění této komunikace patřilo mezi nejdůležitější úkoly Čankajškovy floty.

V té době už Kuomintang na program z r. 1929 rezignoval, ale plánů na posílení námořnictva se Číňané nevzdali, i když se je nedařilo realizovat a žádných větších jednotek se nedočkali. Např. už v letech 1929 a 1930 sondovali u britské loděnice Vickers možnost objednávky křižníku podobného argentinské třídě ALMIRANTE BROWN (7) v ceně 1,5 milionů liber a později v Německu jednali o odkoupení lehkého křižníku EMDEN, ale vše zhatil nedostatek peněz, takže do vypuknutí války s Japonskem získali pouze několik dělových člunů a množství menších plavidel.
Historie služby
Číňané pro své nejsilnější jednotky vybrali jména, jež se dají volně přeložit jako „Pokojné moře“ (NING HAI) a „Tiché moře“ (PING HAI), ale navzdory tomu si během kariéry mnoho klidu neužily (8). První křižník se po zařazení do služby stal vlajkovou lodí 1. eskadry Centrálního loďstva, což byla náramná sláva a nejnovější akvizice se těšila patřičné pozornosti všude, kde shodila kotvy. NING HAI si kromě plebsu prohlédli zástupci státní správy, novináři, vojáci, ... a všichni se o něm vyjadřovali v superlativech, jako by se nejednalo o maličký křižník, ale o mohutnou bitevní loď. Čankajšek byl spokojen, neboť žádný z jeho rivalů neprovozoval podobnou jednotku a o křižník projevili zájem i zástupci Amerického námořnictva. Ne že by sami neprovozovali lepší exempláře této kategorie, ale jejich důstojníci využili příležitosti seznámit se s úrovní lodního stavitelství svého potenciálního nepřítele a do Washingtonu putovali podrobné specifikace o jeho výzbroji a konstrukci.

Obrázek
Nazdobená tribuna při spouštění Ping Hai na vodu

Zájem však brzy opadl a posádka se mohla věnovat cvičným plavbám a plnění běžných úkolů. Na svoji první zahraniční misi se NING HAI vydal na jaře 1934. V Japonsku 30. května zemřel na rakovinu Heihačiro Tógó a země Vycházejícího slunce svému nejslavnějšímu admirálovi vystrojila 5. června pompézní státní pohřeb. Na počest zesnulého velikána uspořádalo Císařské námořnictvo v Tokijském zálivu námořní přehlídku, které se účastnily i zahraniční válečné lodě. Tógó se celosvětově proslavil vítězstvím v bitvě u Cušimy, jenomže v zemi Středu se netěšil dobré pověsti poté, co v r. 1895 potopil parník KAO ŠENG, ale zdvořilost žádala, aby se jeho pohřbu účastnili i zástupci Číny. Proto se na NING HAI nalodila delegace vedená kontradmirálem Wangem a křižník odplul do Jokosuky, kde se konal smuteční ceremoniál. Jokosuku opustil 14. června a odplul do Aioi, aby v loděnici Harima provedli opravy a kontrolu trupu, načež se v červenci 1934 vrátil do Šanghaje.

V následujících dvou letech se pohyboval v domácích vodách a několikrát se v šanghajském doku podrobil běžné údržbě. Tou dobou bojoval Kuomintang s komunistickou opozicí a k úspěchu nevedla ani jednání s „nezávislými“ vládci některých provincií, což vedlo k úbytku financí ve státní pokladně a ke zkrácení námořního rozpočtu. Boje na pozemní frontě měly své dozvuky i na moři a jedné epizody se účastnil i vlajkový křižník. Uskupení složené ze tří křižníků a dělového člunu, zastihlo 21. června 1935 poblíž Hongkongu dva „nepřátelské“ chráněné křižníky. Ty se po vzpouře posádek probily z Kantonu, a protože se jejich velitelé odmítli podřídit Čankajškovi, došlo ke krátké potyčce. NING HAI vypálil několik granátů, ale křižníky unikly do Hongkongu. Po zdlouhavém vyjednávání na nich sice zavlála vlajka s bílým sluncem Kuomintangu, ale začlenění posádek do sestavy vládního loďstva provázely obtíže kvůli jejich odlišným politickým názorům.

Obrázek
Ning Hai při návštěvě Japonska v r. 1934

Obnovení občanské války povzbudilo Japonsko a není divu, že Tokio od r. 1935 stupňovalo své požadavky. Tváří v tvář této hrozbě usedli zástupci Čankajška a komunistů k jednacímu stolu a 10. února 1937 podepsali smlouvu o ukončení nepřátelství a společném boji vůči japonské agresi. Tokio zareagovalo plánem na vojenskou expedici s cílem dobýt nejdůležitější čínská města a na okupovaných oblastech zřídit loutkové státy. S vážnějším odporem japonská vláda nepočítala a váleční jestřáby věřili, že „trestná expedice“ skončí během několika týdnů, či v nejhorším případě měsíců.

Tou dobou už i PING HAI zařadili do Centrálního loďstva, tvořeného kromě 1. a 2. eskadry, ještě tzv. Výcvikovou eskadrou. Jeho hlavní báze byly v Šanghaji, Nankingu a Fu-čou. kdežto 3. eskadra (Severo-východní loďstvo) využívala zejména přístav Čching-tao, a 4. eskadra (Kantonské loďstvo) Kanton. Celkový výtlak čínského námořnictva včetně pomocných plavidel činil 71 000 tun a sloužilo v něm přibližně 10 000 mužů. Jádro tvořilo 8 křižníků, 35 dělových člunů, 2 nosiče hydroplánů a 8 torpédovek, což na obranu pobřeží dlouhého přes 11 000 km nestačilo. V Šanghaji stavěli minonosku a strážní člun, zatímco v Německu deset malých torpédových člunů. Leteckou složku tvořilo 28 hydroplánů.

Obrázek
Admirál Hasegawa

Naproti tomu souhrnný výtlak japonského námořnictva přesahoval milion tun a jeho uniformu oblékalo 134 000 skvěle vycvičených mužů. V aktivní službě bylo 9 bitevních lodí, 4 letadlové lodě, 12 těžkých a 23 lehkých křižníků, 99 torpédoborců a 60 ponorek. Většina jednotek patřila ke Spojenému loďstvu, dělícímu se na tři základní uskupení, přičemž pro válku s Čínou určili 3. loďstvo, jemuž velel viceadmirál K. Hasegawa.

Ve dnech 7. až 9. července se odehrál tzv. Incident na mostě Marka Pola, což Japoncům posloužilo jako záminka k zahájení války. Z Mandžuska zaútočilo 40 000 vojáků a již 30. července padl Peking. Zatímco japonská armáda na severu bez většího odporu obsazovala město za městem a pronikala do vnitrozemí, na jihu se chystal útok na Šanghaj. Zdejší posádku tvořilo 10 000 vojáků a na okolních letištích čekalo na povel ke startu 100 letounů, takže když japonské 3. loďstvo vylodilo 11. srpna 4000 příslušníků námořní pěchoty, narazili na silný odpor a bitva o město se protáhla na tři měsíce a vyžádala si nasazení 100 000 japonských vojáků.

V Šanghaji Čankajšek soustředil i většinu Centrálního loďstva posíleného o některé jednotky 3. eskadry. Přesto čínští admirálové věděli, že v boji s nepřátelskou přesilou nemají šanci a jakmile zjistili, že protivník má k dispozici padesát jednotek včetně letadlové lodě KAGA, rozhodli se ustoupit proti proudu řeky Jang-c’-ťiang. Tento veletok je pro větší námořní lodě splavný v délce 600 mil a menší typy se mohou odvážit dokonce 1000 mil od ústí do moře, takže z hlediska obrany Nankingu, a potažmo celé Číny, představoval klíčový prvek. Obránci nejprve zničili všechny majáky a navigační bóje a ve dnech 11. a 14. srpna Jang-c’-ťiang podle předem schváleného plánu přehradili baráží z pěti potopených křižníků, dvou hydroplánových lodí a množství obchodních plavidel, zatímco koryto Chuang-pchu-ťiang zablokovalo dvacet džunek naplněných kameny a šest ukořistěných japonských parníků. Tato oběť ilustruje zoufalou situaci zdejšího námořnictva, jehož velení mnohé lodě na příhodném místě raději samo potopilo, než by je vystavilo zničujícím leteckým útokům, třebaže z nich alespoň odmontovali děla, ze kterých vytvořili pobřežní baterie .

Obrázek
Baráž na řece Jang-c’-ťiang

Obráncům Šanghaje činila velké problémy palba z Hasegawova vlajkového pancéřového křižníku IZUMÓ, na nějž v polovině srpna podnikli dva nálety, a jelikož ani jedna puma nezasáhla cíl, odhodlali se k odvážné akci. Trojice torpédových člunů pronikla v noci ze 17. na 18. srpna na Chuang-pchu-ťiang a po zrychlení na čtyřicet uzlů, zaútočila na zakotvený křižník pěti torpédy. Bohužel IZUMÓ chránili protitorpédové sítě, tudíž vyvázl pouze s menšími škodami, kdežto Číňané za špatnou práci vlastních zpravodajců zaplatili ztrátou všech nasazených člunů (9).

Další výpad už uskutečněn nebyl. NING HAI a PING HAI střežily společně s několika dalšími jednotkami uzávěru u Jang-čou, a protože postrádaly vzdušné krytí, představovaly lákavý cíl pro japonské bombardéry startující z letadlové lodě KAGA a pozemních základen. Japonci se poučili z prvních vzdušných bitev, ve kterých jejich bombardéry utrpěly těžké ztráty (17. srpna čínské stíhačky sestřelily 11 z 12 vyslaných strojů ), a poté, co jim poskytli stíhací doprovod, japonští piloti nedopřáli čínským námořníkům chvíli klidu. Posádky sesterských křižníků se s nimi poprvé utkaly 22. září, když nejprve přiletěl tucet bombardérů chráněných šesti stíhačkami, a třebaže se bránily palbou ze všech zbraní, dvě 60kg pumy dopadly na NING HAI, zatímco PING HAI vyvázl pouze s lehkým poškozením od exploze poblíž lodního boku. Sotva obhlédli škody, objevilo se sedm bombardérů druhé vlny a tentokrát jedna puma trefila PING HAI (10). Piloti ze třetí vlny se naštěstí věnovali ostatním lodím, takže námořníci ošetřili zraněné kamarády, a když se večer uložili ke spánku, pronásledovaly je noční můry plné řvoucích leteckých motorů a explodujících pum, neboť věděli, že sotva vyjde slunce, čeká je další kolo nerovného boje.

Obrázek
Potopený Ning Hai

23. září vyslali Japonci do akce šedesát bombardérů a sedm stíhaček. PING HAI zasáhly dvě 60kg a tři 30kg pumy, načež trup zaplavila voda a loď dosedla na říční dno; posádka napočítala 16 padlých a 51 zraněných. Také na NING HAI dopadly dvě 60kg bomby, ale křižník nepozbyl plavbyschopnost, takže se přemístil hlouběji do vnitrozemí. Ani nepřítel nevyvázl beze ztrát, jelikož čínští kanonýři během dvoudenní bitvy vypálili 965 granátů ráže 76 mm a tisíce střel z kulometů, přičemž z nebe srazili nejméně čtyři útočníky (11). O dva dny později Japonci vyslali k útoku na poškozený NING HAI šest bombardérů a tři stíhačky a výbuchy dvou pum křižník poškodily natolik, že dosedl zádí na dno a silně se naklonil na pravý bok.

Bylo dobojováno. Opravit některou z těžce poškozených lodí nepřipadalo za stávajících podmínek v úvahu a na zbývající jednotky podniklo nepřátelské letectvo nemilosrdný hon a štvalo je z jednoho přístavu do druhého. Oba křižníky posádky během podzimu opustily, přičemž z PING HAI odmontovali protiletadlové zbraně, které později použila Čankajškova armáda, ale zničení zpola potopených lodí kupodivu velitelství nenařídilo. Nedařilo se ani pozemním silám. Po heroické obraně Šanghaje si už zdecimovaná armáda nemohla dovolit žádné podobné pouštění žilou, tudíž ustoupila do vnitrozemí a Japonci v prosinci 1937 dobyli Nanking, v jehož ulicích rozpoutali strašlivý masakr. Nanking se později stal hlavním městem loutkové Čínské republiky, kterou v r. 1940 vyhlásil kolaborant Wang Ťing-wej, ale Čankajšek pokračoval v boji a obsadit obrovskou zemi Středu se ukázalo nad síly útočníků a prodlužující se „čínský incident“ představoval pro Nippon nepříjemnou zátěž vyčerpávající jeho hospodářské zdroje.

Po obsazení Šanghaje Japonci vytvořili v uzávěře na Jang-c’-ťiang plavební koridory a počátkem prosince 1937 se zmocnili opuštěných křižníků, a třebaže pohled na zdemolované vraky nesváděl k přílišnému optimismu, členové určené komise je doporučili vyzvednout a zařadit do Císařského námořnictva. Pravda, země Vycházejícího slunce podobné „posily“ nepotřebovala, takže v tom hledejme spíše snahu ponížit Číňany tím, že na jejich nejlepších jednotkách zavlaje vlajka nenáviděného nepřítele.

Obrázek
Napřimování křižníku Ping Hai

Záchranné práce začaly v lednu 1938 a skončily úspěšně, byť při nich zahynuli dva potápěči. Nejprve nakloněné křižníků narovnali a zaslepili všechny otvory, aby z nich následně vypumpovali vodu a dopravili je do Šanghaje. Vzhledem k tomu, že nebyly vystaveny působení slané mořské vody, příliš neutrpěly a po provizorní opravě v loděnici Kiangnan je odvlekli do Japonska, kde jim přidělili jména MIKURA (ex NING HAI) a MIŠIMA (ex PING HAI). Křižníky zařadili k lodím obrany pobřeží, byť pro ně odpovídající využití neměli, takže většinou kotvily v přístavech Aioi a Sasebo (12), kde sloužily střídavě jako ubytovací plavidla a cílové lodě.

Změnu nepřinesl ani japonský útok na Pearl Harbor v prosinci 1941 a první fáze válečných operací v Tichomoří a jihovýchodní Asii. Jenomže později utrpělo Spojené loďstvo těžké ztráty, takže japonští admirálové přestali nad ukořistěnými jednotkami ohrnovat nos a na podzim 1943 se rozhodli zařadit je do činné služby. Ovšemže ne jako lehké křižníky. V této úloze by proti Americkému námořnictvu nemohly obstát, ale Japoncům se nedostávalo jednotek k ochraně konvojů, tudíž z nich hodlali učinit vůdčí eskortní lodě (Kaibokan).

Obrázek
Jasošima po přestavbě

Nejprve je však museli přestavět. Rekonstrukci MIKURY prováděla od prosince 1943 stejná společnost, která jej před časem postavila, zatímco na sesterské jednotce začali v lednu 1944 pracovat zaměstnanci loděnice v Kure. Jelikož oba ex čínské křižníky dostaly do vínku problémy se stabilitou, a nyní měly sloužit na širém oceánu, museli japonští konstruktéři napravit selhání svých předchůdců a výsledkem byla radikální změna siluety. Dělníci odstranili původní výzbroj, velitelské věže a hangár, vyměnili těžké trojnožkové přední stožáry za nové, zmenšili lodní nástavby a snížili výšku komínů (MIKURA dostal úplně nový). Další nápadné prvky představovaly boční výložník na zadním stožáru, stojan pro světlomet a velká motorová lodice spočívající nalevo od komína. Na MIKUŘE odstranili příčku mezi kotelnami č. 1 a č. 2 a na MIŠIMĚ vyměnili kotle, v důsledku čehož nyní činila maximální rychlost obou lodí zhruba 22 uzlů při výkonu strojů 9000 koňských sil. Protože měly plnit i úkoly zásobovacích plavidel pro základny námořního letectva v jižních mořích, zřídili v podpalubí prostory pro skladování leteckého benzínu, pum, munice a náhradních dílů, stejně jako ubytovny leteckého personálu.

Výzbroj tvořila dvě 120mm děla s délkou hlavně 45 ráží, usazená v podélné lodní ose; jedno v předo- a druhé v zadolodí. Při elevaci 75 stupňů vystřelovala 22,25kg granáty na vzdálenost 15 600 m a kadence dosahovala 11 výstřelů za minutu. K zaměřování sloužil dálkoměr s 2m základnou a palba mohla být řízena také za pomoci radaru s dosahem 35 000 m. Třebaže i primární artilerie mohla střílet proti vzdušným cílům, Japonci v tomto ohledu spoléhali především na 15 kanónů ráže 25 mm, namontovaných v trojhlavňových palpostech. Jejich výškový dostřel činil 5500 m a kadence dosahovala 260 výstřelů za minutu. K boji proti ponorkám sloužila dvojice skluzů pro hlubinné pumy a MIŠIMA měl k tomuto účelu i dva vrhače. K detekci zanořených cílů sloužil sonar a hydrofon.

Přestavba skončila 28., respektive 10. června 1944 a bývalé křižníky obdržely nová jména; MIKURU překřtili na IOŠIMU (velitel záložní korvetní kapitán A. Fukuči), kdežto sesterská jednotka slula JASOŠIMA (zál. korv. kpt. S. Macumura). Oba lodě absolvovaly několik zkušebních plaveb na Vnitřním moři a poté je zařadili k eskortní službě. JASOŠIMA počátkem července společně s několika dalšími jednotkami doprovodil na Čičidžimu konvoj č. 3076, zatímco IOŠIMA dostal 22. července za úkol eskortovat zásobovací parníky na Iwodžimu a nechybělo mnoho, aby ukončil svoji restartovanou kariéru hned při první akci. V okolí Boninských ostrovů číhaly nepřátelské ponorky a Kaibokan se 26. července stal cílem nepřesné torpédové salvy vypálené pravděpodobně podmořským člunem SHARK. Po této adrenalinové vložce doplul konvoj bez dalších komplikací k Iwodžimě, kde ve dnech 27. až 29. července vyložili náklad a zamířili zpět na mateřské ostrovy.

Obrázek
Ponorka Shad

Po návratu usoudili, že obě eskortní lodě potřebují silnější protiletadlovou výzbroj, tudíž na ně v srpnu namontovali dalších 20 kanónů ráže 25 mm (4 v dvouhlavňové lafetaci, zbytek v sólo provedení) a 8 kulometů ráže 13,2 mm, načež se vrátily do služby. JASOŠIMA nadále doprovázel konvoje na Boniny, na něž opakovaně útočily spojenecké letouny a v okolních vodách patrolovali ponorkáři. Služba to byla velmi riskantní a námořníci z posádky JASOŠIMY museli několikrát sledovat, kterak americké ponorky potápějí eskortované parníky. Kupř. 9. září poslal BANG ke dnu dvě lodě z konvoje č. 3905, aniž by mu v tom dokázali zabránit.

Rovněž IOŠIMA doprovázel zásobovací parníky a brzy ráno 19. září 1944 spatřila hlídka poblíž ostrova Honšu kyslíkové bubliny značící plavební dráhu čtveřice torpéd vypálených americkou ponorkou SHAD. Na úhybný manévr už bylo pozdě a tři vodní sloupce vzedmuté krátce před 6. hodinou u levého boku, předznamenaly zánik lodě. Vyrvanými otvory se do podpalubí nahrnula voda, načež se IOŠIMA převrátil a zmizel pod hladinou v poloze 33 stupňů 40 minut severní šířky a 138 stupňů 18 minut východní délky. Počet obětí není znám, ale předpokládejme, že většinu posádky zachránily ostatní lodě.

Obrázek
Americké bombardéry útočí na Jasošimu

Sesterskou jednotku mezitím překlasifikovali na křižník 2. třídy, a stala se z ní vlajková loď První transportní divize, což si vyžádalo instalaci výkonnější radiostanice a přestavbu interiéru, aby měli kam hlavu složit štábní důstojníci. Proto se do služby vrátila teprve v listopadu 1944, kdy Spojenci provedli invazi na Filipíny a tísnění obránci požadovali posily. Proto Tokio vypravilo 15. listopadu ze Saseba JASOŠIMU a tří parníky. Malý konvoj sice v pořádku dosáhl Manily, jenomže při zpáteční plavbě na něj 25. listopadu poblíž západního pobřeží Luzonu dvakrát zaútočily torpédové bombardéry Grumman TBF Avenger z letadlových lodí LANGLEY a TICONDEROGA. JASOŠIMA zahájil palbu, ale jeden útočník přesto odpálil torpédo a exploze bojové hlavice poslala loď v 9:30 ke dnu. Zkázu JASOŠIMY přežila pouze stovka mužů a velké ztráty utrpěly i posádky transportních lodí, na něž se po vyřazení eskorty vrhli američtí letci a všechny je potopili.

Přestavba ukořistěných křižníků tedy zemi Vycházejícího slunce mnoho užitku nepřinesla, což vypovídá pod jakým tlakem se v této fázi války ocitly japonské námořní komunikace a dokládá naprostou námořní i vzdušnou převahu Spojenců. A ještě jedna zajímavost: Trubicyn uvádí, že JASOŠIMU podle blíže nespecifikovaných zdrojů krátce po skončení války vyzvedli a vrátili Číně, což se však jeví jako nepravděpodobné, takže vraky obou jednotek nejspíš stále spočívají na dně Tichého oceánu.

Technické parametry:
Délka: mezi svislicemi 100,58 m, na vodní čáře 108,20 m, maximální 109,73 m.
Šířka: 11,89 m.
Ponor: 4,04 m (PING HAI 4 m).
Výtlak: 2526 tun (PING HAI 2448).
Výkon strojů: 10 579 koňských sil (PING HAI 7488).
Rychlost: 22,207 uzlů (PING HAI 21,256).
Pancéřování: Velitelská věž 76,2 mm, boční pás 76 až 25,4 mm, paluba 25,4 až 19 mm.
Výzbroj: 6 x 140 mm, 6 x 76 mm (PING HAI 3 x 76 mm), 8 x kulomet (PING HAI 3 x kulomet), 2 x dvojitý torpédomet, 2 x vrhač hlubinných pum.
Posádka: 361 mužů (PING HAI 291).

Poznámky:
(1) Vládci provincie Šan-tung vedli v r. 1928 jednání o koupi válečných lodí s Chile, Argentinou, Mexikem a Řeckem.
(2) 12.března 1934 se při cvičné plavbě převrátila torpédovka TOMOZURU kýlem vzhůru, přičemž zahynula většina posádky.
(3) Dašjan tvrdí, že se loď podařilo dokončit pouze díky pomoci německých specialistů.
(4) Podle sborníku Морская Кампания 2008/4, zatímco J. Malinowski a K. Dabrowski uvádějí jeho sílu 25,4 mm.
(5) Údaje se různí. Např. Wright uvádí, že místo odebraného stroje mohl dostat pátý kotel.
(6) Taras píše, že Čína v r. 1929 provozovala 210 parníků o celkové hrubé prostornosti 319 224 BRT a desetitisíce malých džunek.
(7) Mělo se jednat o těžký křižník o výtlaku 6000 tun, jenž by dosahoval rychlosti třiceti uzlů a nesl šest děl ráže 203 mm.
(8) Malinowski a Dabrowski v polském originálu píší, že NING HAI znamená „pokojowe (spokojne) morze“ a PING HAI „spokojne (ciche) morze.“
(9) Taras uvádí, že jeden potopil IZUMÓ ještě před vypuštěním torpéd, druhý při ústupu uvízl na mělčině a byl následně rozstřílen a třetí ztroskotal kvůli poškozenému kormidlu na pobřežním skalisku.
(10) Podle Trubicyna jej toho dne zasáhly tři pumy.
(11) Malinowski a Dabrowski píší, že Japonci přišli 22. září o pět strojů a 23. o čtyři.
(12) Čeští publicisté (I. a J. Hrbkové, Z. Novák, aj.) uvádějí, že je Japonci předali loutkové vládě Čínské republiky, což však zahraniční zdroje popírají.

Tento článek byl poprvé publikován na foru Vojna.net

Použité zdroje:
Okrety Wojenne Numer specjalny 48; Z dziejów floty chińskiej.
Трубицын С. Б: Сверхлегкие крейсера (1930-1970). Samara 2008.
Морская Кампания 2008/4.
Все крейсера Второй Мировой. Vydala nakladatelství Яуза a Эксмо 2012.
Wrigh R.: The Chinese Steam Navy 1862-1945. Vydalo nakladatelství Chatham Publishing 2001.
Морская коллекция 2004/6.
Conway´s All The World´s Fighting Ships 1860-1905. Vydalo nakladatelství Conway Maritime Press 1979.
Válečné lodě (4); Druhá světová válka. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1993.
Тарас А. Е: Военно-морское соперничество и конфликты в 1919-1939 гг. Vydalo nakladatelství Харвест 2003.
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://www.wikipedia.org/
http://ww2db.com/ship_spec.php?ship_id=132
http://60-250-180-26.hinet-ip.hinet.net ... index.html
http://60-250-180-26.hinet-ip.hinet.net/ming/2408.html
http://www.biku.net/warships/othernavy/hocl-java.htm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Vikomt
rotný
rotný
Příspěvky: 82
Registrován: 2/1/2015, 16:43

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od Vikomt »

Zaujímavý osud dvoch krížnikov, ktoré pomohli postaviť Japonci (a nechali si to riadne zaplatiť), v boji ich poškodili a napokon si ich zobrali. :)
Len hlupák sa háda s hlupákom.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od jarl »

No a pokud má Trubicyn pravdu, jeden křižník se po válce Číně vrátil, i když putoval nejspíš rovnou do šrotu.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od johny_g »

Líbí se mi jak Japonci dokázali zužitkovat i skoro muzeální lodě (Izumó) z přelomu století a nasadit je do ostrých akcí, i když na vedlejším bojišti. Velice úsporný přístup - k čemu riskovat moderní těžký křižník, když na Číňany jim stačí stará postradatelná loď. Zároveň to ukazuje jak špatně na tom Číňané byli. I takový veterán se ukázal jako nepříjemný soupeř.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od jarl »

Tak Japonci vyřazovali těžké jednotky většinou až po velmi dlouhé službě, takže druhé světové války se dočkalo šest pancéřových křižníků proslavených už svojí účastí v bojích za rusko-japonské války.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od Mirek58 »

Nechci být hnidopich, ale v článku na obr. s údajným Pl kulometem Lewis 7,7 mm není ve skutečnosti Pl aut dělo Vickers ( H.Maxim) Mk I 40 ( 37) mm?
Edit:
Omluva, hluboká, přehluboká za zprzněné jméno ( na svou chabou obhajobu uvádím, že ze mne ještě vyprchává kubánský rum po dlouhodobé konzumaci)
Naposledy upravil(a) Mirek58 dne 17/4/2015, 20:06, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od jarl »

Je pravda, že podle vzhledu a google překladu u čínské popisky toho obrázku, to opravdu vypadá na nějaký protiletadlový automat. Na druhou stranu o tom, že by Číňané své křižníky vyzbrojili něčím podobným nic nevím.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od Polarfox »

Jako takhle, je to s největší pravděpodobností 40mm Vickers, už jsem si toho také dříve všimnul. Čínské námořnictvo tuto zbraň používalo a v polovině 30tých let několik těchto zbraní osadilo přinejmenším na starší chráněné křižníky. Takže jediná otázka je, zda-li ta fotka pochází z Ning Hai/Ping Hai (takže to v dostupné literatuře uniklo, což je možné...patrně pozdější montáž nad rámec základní výzbroje) a nebo ze zcela jiné lodi.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od jarl »

Ten obrázek jsem našel na tomto čínském webu http://60-250-180-26.hinet-ip.hinet.net ... index.html a podle popisky by se mělo jednat a křižník Ning Hai.

Edit: Mrkl jsem na anglickou wikipedii a tam se uvádí, že Ning Hai měl ve výzbroji i dvě protiletadlová děla Vickers ráže 40 mm, takže se pravděpodobně jedná o fotku některé z těchto zbraní.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od Polarfox »

Tak i ten popisek přímo uvádí 2 pdr (40mm) Vickers. Ačkoli bych jinak wikinu bral s rezervou, tak v tomhle může mít pravdu. Ačkoli třeba 57mm salutní děla (typ Yamauchi, japonská verze Hotchkissu) jsou tam uváděna jako protiletadlová.

Jinak projekt u Ping Hai se změnil celkem dvakrát, nejprve nechali Číňané odpárat hangár a změnit nástavby/stožáry a následně po incidentech se stabilitou se to přeoralo ještě jednou (další úpravy nástaveb, výzbroje, pohonného systému atd.).
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od jarl »

Tak jsem tu popisku pod obrázkem změnil a do článku přidal informaci, že Ning Hai podle některých zdrojů dostal ještě dvě 40mm protiletedlová děla Vickers a Ping Hai 88mm děla Krupp.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od Pátrač »

Jarle - jak je vidět námořníkům se opět urodilo. Dobrá práce. A ještě bych dodal, že to alespoň podle úvodního obrázku to byly velmi pěkné lodě.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od Polarfox »

jarl píše:a Ping Hai 88mm děla Krupp
A kde se tohle tvrdí? Protože to mi přijde veskrze zvláštní.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od jarl »

Pátrači i mně příjdou čínské křižníky jako velmi pěkné lodě. Polarfoxi uvádějí to J. Malinowski a K. Dabrowski v publikaci "Okrety Wojenne Numer specjalny 48; Z dziejów floty chińskiej". Píší, že Ping Hai dostal dvě Kruppova 88mm děla místo těch tebou připomenutých salutních 57mm kanónků, které jsem v článku vůbec neuvedl, protože sloužily jenom k vypálení pozdravných výstřelů. Čína tehdy s Německem hodně spolupracovala (stavěly se tam třeba čínské torpédové čluny a vedla se i jednání o nákupu ponorek), takže bych to viděl celkem reálně.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od Polarfox »

Ale což o to, netvrdím, že to není možné, ale o Ping Hai, německých zbraních a 88mm kanónech v Číně běhá tolik protichůdností, že bych na to moc nevsázel.

1) O Ping Hai kolují informace, že díky pozastavení dodávek z Japonska musely být protiletadlové zbraně nahrazeny německými alternativami. Občas se dokonce někde dočteš, že nesl 3x88 a ne 3x76 a 57mm kanónky jsou popisovány jako 57mm Boforsy. Jenže ty serióznější zdroje tohle popírají a stojí za tím, že originální výzbroj byla dodána (a celý ten mišmaš vznikl jako důsledek toho, že s pracemi na lodích měli v té době pomáhat němečtí technici).
2) 88mm kanóny v Číně sloužily, ale i tady panuje slušný bordel. Většinou se má za to, že byly použity v pobřežních instalacích (cca 12 ks) jako univerzální zbraně s duálním určením. Japonci posléze některé kusy ukořistili a na jejich základě vyvinuli svůj protiletadlový kanón Typ 99. Ten dodaný německý typ je většinou uváděn jako 8.8cm/45 SK C/30. Jenže - zaprvé existuje fotka ukořistěné čínské 88mm pobřežní zbraně, která ovšem nevypadá jako 8.8cm/45 SK C/30, ale spíše jako prvoválečný model, zadruhé ani japonská kopie nevypadá moc jako 8.8cm/45 SK C/30, ale spíše jako ten prvoválečný model. Takže kdo se v tom má vyznat že? :)
3) Přijde mi spíše méně pravděpodobné, že by se na palubu lodí dostal typ, který byl minoritní a využíván na souši a navíc by dubloval již používané 76mm kanóny (proč dva obdobné typy na jednu loď?...právě třeba 40mm Vickers by byl logičtější volba).
4) Když si vezmeme vše výše uvedené, tak je tu velká pravděpodobnost různých záměn a nepřesností, což se mohlo propracovat i do tebou uvedených materiálů. Samozřejmě ale neříkám, že to tak nemohlo opravdu být.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od jarl »

Polarfox píše: 3) Přijde mi spíše méně pravděpodobné, že by se na palubu lodí dostal typ, který byl minoritní a využíván na souši a navíc by dubloval již používané 76mm kanóny (proč dva obdobné typy na jednu loď?...právě třeba 40mm Vickers by byl logičtější volba).
S tím souhlasím, a proto jsem k tomu dal poznámku "podle některých zdrojů". Osobně tomu moc nevěřím už jen proto, že od převzetí Ping Hai do čínsko-japonské války uběhl jenom rok a na nějaké dodatečné změny výzbroje nebylo moc času.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Křižníky třídy Ning Hai

Příspěvek od jarl »

Dočetl jsem se, že sovětští konstruktéři se při projektování říčních monitorů třídy Chasan volně inspirovali čínskými křižníky třídy Ning Hai, ale když porovnám jejich vzhled a rozmístění primární výzbroje, velkou podobnost tam nevidím.

Obrázek
Monitor Chasan
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“