Ochránci švédské neutrality

Moderátor: jarl

Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

Ochránci švédské neutrality
Obrázek

Pobřežní obrněnce třidy Sverige
Švédsko představovalo v 17. století velmocí kontrolující kromě většiny Skandinávského poloostrova i Finsko a jižní pobřeží Baltického moře, přičemž jeho vládci zasahovali i do poměrů ve střední Evropě. Na přelomu 17. a 18. století však do tohoto prostoru začalo expandovat carské Rusko, které je postupně vytlačilo z většiny dobytých území a během napoleonských válek Švédové ztratili nejenom poslední državy v severním Německu, ale i Finsko, což však kompenzovalo získání Norska. Tehdy na trůn usedl francouzský maršál J. Bernadotte vládnoucí jako Karel XIV. Jan, jehož potomci třímají švédské královské žezlo dodnes.

Za panování dynastie Bernadotte se země držela stranou válečných konfliktů a vojenských aliancí, ale protože samotná politika neutrality nemohla odradit případného agresora, udržovali potomci vikingů silnou armádu a válečné námořnictvo. To v 17. století společně s dánským loďstvem kontrolovalo Baltické moře, jenomže porážka od ruské floty v bitvě u poloostrova Hanko předznamenala postupný úpadek, byť švédské námořní síly stále hrály v tomto prostoru významnou roli a v r. 1790 uštědřily Rusům drtivou porážku v bitvě u úžiny Ruotsinsalmi.

V šedesátých letech 19. století se na mořích a oceánech objevily první pancéřové lodě poháněné parním strojem a Švédové stáli před úkolem vybudovat flotu reflektující pokrok, který přinesla uplynulá desetiletí. Většina obyvatelstva se sice ještě počátkem 20. století živila zemědělstvím, ale bohatá ložiska kvalitní železné rudy (koncem 19. století jí Švédsko každoročně exportovalo 2 milióny tun), umožnila rozvoj těžebního a metalurgického průmyslu, a pojem švédská ocel dodnes sluje pověstí nejvyšší kvality. Hospodářské reformy v r. 1874 urychlil přechod na tzv. zlatý standard a s tím související rozšíření papírových peněz.

Obrázek
Švédský obrněnec Oden

Podobně jako v ostatních zemích, byla i zdejší průmyslová revoluce spojena s negativními jevy, mezi nimiž dominovala nezaměstnanost a s ní spojená emigrace, jelikož přes Atlantik každoročně putovaly desetitisíce mladých lidí (jenom v r. 1882 odplulo 50 000 osob) doufajících, že v USA - podobně jako slavný inženýr John Ericsson -, najdou náležité uplatnění. To sice přinášelo zisky majitelům paroplavebních společností, ale mateřskou zemi takto jenom do konce 19. století opustil každý čtvrtý obyvatel! Přechod do století páry se však zdařil a početné tovární komíny a parní pily dokazovaly, že Švédsko se změnilo ve vyspělou zemi schopnou projektovat a stavět vlastní obrněné lodě. To přineslo nespornou výhodu, neboť zakázky pro zdejší loděnice přinášely nové pracovní příležitosti a část pořizovacích nákladů se do státní pokladny vrátila v podobě vybraných daní.

V r. 1874 se stal ministrem námořnictva Fredrik von Otter (1), jenž prosadil změnu švédské námořní doktríny; podle jeho představ neměla flota bránit jenom nejdůležitější body, ale celé pobřeží, což znamená, že se nepříteli musela postavit už na moři a znemožnit mu vylodění, přičemž nejpravděpodobnějším protivníkem zůstávalo ruské Baltické loďstvo, ale očekávalo se, že silnou flotu vybuduje i nedávno sjednocené Německo. Jelikož dosavadní malé monitory se k tomuto účelu nehodily, mohli majitelé loděnic počítat se zakázkami na větší jednotky. Podobně jako např. v Nizozemsku, usoudilo velení námořnictva, že pro tento účel budou nejlepší tzv. pobřežní obrněnce, které se díky slušnému pancéřování a silné výzbroji budou moci odvážit krátkodobého souboje se standardními pancéřovými jednotkami.

Obrázek
Obrněnec Aran

Volba to byla logická, jelikož dlouhé a členité švédské pobřeží obklopené početnými ostrovy a protkané množstvím průplavů, mělkých zálivů, fjordů a šér (2), stavbu těchto plavidel ospravedlňovalo a navíc je díky nižším pořizovacím nákladům bylo možné stavět ve větším množství. Jenomže ambiciózní plán vybudovat během 15 let loďstvo složené z 8 obrněnců a 34 torpédovek neschválil v r. 1882 švédský parlament, riksdag, takže se admirálové museli uskrovnit a vrátit se k původním záměrům.

Už v r. 1878 zasedla expertní komise, která ze čtyř předložených projektů pobřežních obrněnců vybrala tzv. variantu „A“, jenomže třebaže za vítězný projekt „lobboval“ i král Oskar II., obstrukce riksdagu pozdržely realizaci, takže, když v polovině osmdesátých let konečně podepsali kontrakt na stavbu první jednotky, musel inženýr W. Svensson původní variantu přepracovat (3), aby odpovídala soudobým požadavkům. Tři lodě třídy SVEA označované jako obrněnce 1. třídy (4) se staly prvními exempláři této lodní kategorie ve zdejším loďstvu, a jelikož stavba jejich zdokonalených následovníků plynule pokračovala, mohli se Švédové v r. 1907 pyšnit tuctem pobřežních obrněnců o výtlaku 2930 až 4273 tun a pancéřovým křižníkem FYLGIA určeným k průzkumu a podpoře torpédoborců, což jim v žebříčku námořních mocností zajistilo pozici v první desítce! Švédské obrněnce byly projektovány takovým způsobem, aby zdolaly pancéřový křižník a zároveň byly schopné uniknout standardní bitevní lodí, takže nesly silnou výzbroj a dosahovaly v této kategorii nezvyklé rychlosti, což bylo vykoupeno horším pancéřováním.

Obrázek
Prospekt loděnice AB Götaverken

Přesto nebyli švédští admirálové spokojeni. Pravda, ruské loďstvo bylo po porážce v bitvě u Cušimy značně oslabeno, ale po návratu přeživších a internovaných lodí (5) na Balt představovala carská flota stále silného soupeře tím spíše, že Petrohrad oznámil úmysl zahájit výstavbu nových kapitálních jednotek. Nezahálelo ani Německo, které systematicky budovalo silné loďstvo, a když v Oslu zesílily snahy zpřetrhat svazky se Švédskem (6), zdálo se, že mezi severskými národy dojde k bratrovražedné válce. Osm švédským obrněnců, doprovázených torpédovými plavidly, opustilo počátkem r. 1905 Baltské moře a přesunulo se severně od Göteborgu, přičemž kontradmirál W. Dyrssen dostal rozkaz v případě zahájení nepřátelství zničit norskou flotu a nebo ji zablokovat na základně. Švédské lodě narušovaly norské teritoriální vody a mezi námořníky se rozšířila fáma, že torpédoborec MODE v noci vnikl do Oslofjordu a zanechal zde záchranný pás se svým jménem.

Naštěstí zaúřadovali diplomaté a Norsko se oddělilo pokojnou cestou, ale tímto aktem přibyl Stockholmu další potenciální soupeř a námořní generální štáb musel řešit otázku, jak za této situace zajistit obranu pobřeží dlouhého 4116 námořních mil bez pomoci norského loďstva. A jako by toho nebylo málo, v r. 1907 vstoupila do služby britská bitevní loď DREADNOUGHT překonávající palebnou silou všechny předchůdce, a jelikož bylo pravděpodobné, že ke stavbě podobných jednotek přikročí i ostatní mocnosti, bylo zřejmé, že stávající švédské obrněnce rychle zastarají a bude nutné založit silnější jednotky, tím spíše, že letité exempláře třídy SVEA už mohly plnit pouze pomocné úkoly.

Obrázek
Admirál Dyrssen

Zatímco mnoho slabších států se v tomto období vydalo cestou pořizování nákladných dreadnoughtů (7), Švédové se rozhodli nadále rozvíjet pobřežní obrněnce. Na podzim 1906 zveřejnili parametry nových jednotek, které měly dosahovat vyšší rychlosti než jejich předchůdci, vyžadovala se lepší pancéřová ochrana a ráže děl srovnatelná s moderními bitevními loděmi. Komise vybírala z 10 studií a nakonec doporučila tzv. variantu „F“, kterou představovala jednotka o výtlaku cca 7500 tun vyzbrojená 4 těžkými děly a dosahující rychlosti 20 uzlů, což by o dekádu dříve odpovídalo menší bitevní lodi.

Jenomže roky plynuly, Rusové a Němci pilně budovali moderní dreadnoughty, zatímco švédské válečné námořnictvo na nové akvizice čekalo marně. Kvalitativní skok se samozřejmě odrazil ve zvýšených nákladech, neboť cenu nového obrněnce předběžně vyčíslili na 11 686 000 korun, což bylo přibližně o 4 milióny více, než stál v r. 1907 dostavěný OSCAR II. Přibližně třetinu této částky uvolnil riksdag teprve v r. 1911 a konzervativní Lindmanova vláda pověřila velení námořnictva jednáním s koncernem Bofors o vývoji těžkých děl, jenomže t. r. vyhrála volby levice a nová vláda vedená K. Staaffem si jako prioritu vytkla omezení výdajů na zbrojení a rozhodnutí svých předchůdců revidovala.

To vyvolalo rozhořčení části veřejnosti a znepokojení vyjádřil i král Gustav V., jenomže Staaffovi liberálové trvali na svém a ušetřené prostředky hodlali vynaložit na řešení sociálních problémů. Jenomže příznivci silné floty se nevzdali. Sven Hedin se chopil pera a v lednu 1912 napsal pamflet (8) varující národ před rozpínavým Ruskem a burcující k obraně vlasti, načež kněz M. Björkqist vyhlásil celonárodní sbírku, nad níž převzalo záštitu občanské sdružení Svenska Pansarbatföreningen, což můžeme volně přeložit jako Švédský spolek pro stavbu obrněnce, které v brzké bodě dosáhlo značné podpory. Ve výboru Spolku zasedly přední švédské osobnosti jako J. Richert či F. von Essen a celkový počet donátorů činil asi 125 000 osob, což vzhledem k počtu obyvatel bylo bezprecedentní číslo, byť i v jiných zemích působily podobné organizace (9). Celonárodní entuziasmus v krátké době vynesl sumu 17 miliónů korun, což v přepočtu odpovídalo 850 000 librám šterlinků, a bohatě stačilo na realizaci obrněnce, byť pořizovací náklady nakonec vzrostly na 13 450 000 korun.

Obrázek
Představenstvo Svenska Pansarbatföreningen

Za této situace nezbylo Staaffově vládě jiné východisko, než stavbu odsouhlasit a 12. 12. 1912 založili v göteborgské loděnici AB Götaverken kýl jednotky pojmenované SVERIGE. Zastánci posilování floty se však s tímto dílčím úspěchem nespokojili. Nová námořní doktrína vycházející z učení britského teoretika sira J. Corbetta sice stále počítala s obranou pobřeží a vlastních námořních komunikací, ale švédské loďstvo mělo zároveň narušovat nepřátelské plavební trasy. Defenzivní úkoly měly ve spolupráci s torpédovými plavidly a ponorkami plnit obrněnce, kdežto lehké síly by podnikaly výpady proti protivníkovu obchodnímu loďstvu.

K tomu, kromě dalších moderních obrněnců, potřebovali rychlé torpédoborce a ponorky, tudíž Spolek lobboval za posílení loďstva a neváhal sáhnout i k nevybíravým metodám. Vše počátkem r. 1914 vyvrcholilo před královským palácem ve Stockholmu tzv. „Pochodem sedláků“, kdy 30 000 demonstrantů předložilo králi k podpisu petici požadující posílení ozbrojených sil, načež Staaff podal demisi. Nová Hammarskjöldova konzervativní vláda promptně uvolnila prostředky nejenom na realizaci několika torpédoborců, ale i obrněnců pojmenovaných na počest královského páru GUSTAV V a DROTTNING VICTORIA, které postavily loděnice Kockums Mekaniska Verkstad v Mölme a osvědčená AB Götaverken v Göteborgu.

Obrázek
Švédská královna Viktorie

Konstruktéři vycházeli z projektu předchozího obrněnce OSCAR II, od nějž se však nové jednotky daly na první pohled rozpoznat podle počtu komínů (10). SVERIGE (11) dosahoval standardního výtlaku 6852 tun, plný činil 7663 tun a nejvyšší přípustný výtlak dosahoval 8100 tun. Maximální délka byla 119,72 tun, šířka 18,63 tun a největší ponor 6,75 m. Ve středolodí se vypínaly nástavby a nad palubou se tyčily 2 stěžně; trojnožkový s marsem v předolodí a jednoduchý s výložníkem v zadolodí (záhy jej nahradili trojnožkovým), a nápadné byly i 2 komíny vysoké 17 m, stejný počet motorových lodic usazených na palubě a můstkový komplex u paty předního stěžně.

Na přídi visely na řetězech dlouhých 240 m 2 kotvy o hmotnosti 4 tuny (další sloužila jako náhradní) a v případě potřeby mohli použít i 2 menší vážící 0,5 tuny. Lodě nesly i 4 reflektory a 8 veslových člunů plus ony výše zmíněné motorové lodíce. Elektrická síť dosahovala napětí 110 voltů a napájely jí 2 turbogenerátory o výkonu 100 kW, přičemž v záloze byly i 2 dieselové agregáty s výkonem 88 kW.

Obrázek
Nárys a bokorys obrněnců Gustav V a Drottning Victoria

K dosažení optimálního tvaru trupu zhotovili 3 různé modely v měřítku 1:36, které testovali ve zkušebním bazénu společnosti Norddeutscher Lloyd v Brémách. Do ocelového trupu s mírně vyvýšeným předolodím vestavěli několik palub, a přepážky jej dělily na 8 vodotěsných sekcí. Výška trupu od kýlu k horní palubě činila ve středolodí 9,63 m, což znamená, že kvůli nízkým bokům sice docházelo při horším počasí k přelévání vody přes palubu, ale nautické vlastnosti byly uspokojivé a za bouře prokázaly velkou stabilitu a je zajímavé, že díky robustní konstrukci mohly sloužit i jako improvizované ledoborce. Uspokojivá byla i jejich manévrovatelnost a SVERIGE dokázal při zkušebních plavbách opsat v plné rychlosti kružnici o průměru 214,14 m. Všechny jednotky třídy SVERIGE dostaly standardní nátěr používaný ve švédském námořnictvu, což znamená, že dělové věže, stěžně, nástavby a nadvodní části trupu byly světle šedé, kdežto trup pod úrovní vodorysky natřeli na zeleno. Na přídi vyvedli švédský státní znak.

Jedním z úkolů konstruktérů bylo posílení pancéřování, které mělo být zhotovené z materiálů nejvyšší jakosti, pročež Bofors vyjednával o koupi licence od renomovaných oceláren, jimiž byli koncern Krupp a Carnegie Steel Company. Cementovaná ocel vyrobená podle německé receptury je označována jako Bofors-KC a každá jednotka jí nesla 1427 tun, což představovalo zhruba 20 % výtlaku. Hlavní pás dosahoval délky 51 m a chránil lodní boky v prostoru mezi věžemi primárního dělostřelectva, měl sílu 200 mm a jeho šířka dosahovala 2,2 m, z čehož bylo 1,25 m pod úrovní vodorysky. Zepředu a zezadu na něj navazovaly další segmenty o tloušťce 150, 102 a 60 mm, které na přídi a zádi ukončovaly 60mm přepážky. Jeho celková délka činila 112 m, což znamená, že pancíře na čáře ponoru kryly téměř celé lodní boky a jejich účinek zvyšoval podklad z teakového dřeva. Horní pás se táhl jenom ve středolodí a měl tloušťku 100 mm, zatímco přepážky byly silné 60 mm.

Obrázek
Schéma pancéřové ochrany

Propracovaná byla i horizontální ochrana (12). Horní pancéřová paluba byla silná 25 mm a zespodu se přimykala k 50mm vrstvě z teakového dřeva, zatímco spodní paluba dosahovala na vodorovném segmentu maximální síly 31 mm, a zkosené části, napojující se 1 m pod úrovní vodorysky na boční pás, měly tloušťku 41 mm. Barbety pod věžemi s těžkými děly byly silné 150 mm, čela hlavních věží kryly 200mm pancíře, boky byly silné 100 mm, zadní části 120 mm, kdežto stropy a podlahy 50 mm. Zbývající věže dostaly pancíře silné od 60 do 150 mm a barbety dosahovaly tloušťky 100 mm. Stěny velitelské věže kryly 175mm pancíře, strop byl silný 80 mm a pancéřové dveře tvořily ocelové pláty o tloušťce 60 mm.

Pancéřová ochrana byla koncipována takovým způsobem, aby na střední a kratší distanci zajistila adekvátní ochranu proti projektilům ráže 280 mm a její účinnost zvyšovalo 16 uhelných jam vyplňujících prostory mezi zkoseným segmentem pancéřové paluby a lodními boky. Nezapomnělo se ani na přiměřenou ochranu trupu před výbuchy min a torpéd, takže obrněnce dostaly dvojité dno a systém přepážek a koferdamů je měl udržet na hladině při zaplavení 3 libovolných základních vodotěsných sekcí.

Obrázek
Nabíjení děla ráže 283 mm na obrněnci Gustav V

Veškerou hlavňovou výzbroj dodal Bofors. Švédské obrněnce stavěné na přelomu 19. a 20. století nesly jako primární výzbroj dvojici děl ráže 210 mm, ale jednotky třídy SVERIGE dostaly 4 nově vyvinuté zbraně ráže 283 mm patřící mezi nejlepší soudobé lodní kanóny. Jejich hmotnost byla 44,1 tun a délka hlavně činila 45 ráží. Projektily tří různých typů vážily 305 kg, výmetné nálože 100 kg a kadence dosahovala 3 až 4 výstřelů za minutu. Úsťovou rychlost naměřili 870 m/s a dostřel při maximální 18stupňové elevaci dosahoval 19 600 m. Průraznost protipancéřových granátů proti Kruppově cementované oceli činila 350 mm na vzdálenost 6000 m, zatímco na 18 000 m poklesla na 155 mm.

Kanóny usadili do dvou elektricky ovládaných věží těžkých 353,7 tun, což jim zajišťovalo palebný odměr 300 stupňů a rychlost otáčení činila 4 stupně za sekundu. Pod každou věží se nalézaly magacíny obsahující 150 těžkých projektilů pro každou hlaveň, ze kterých granáty a výmetné nálože k palebným postům dopravovaly muniční výtahy.

V raném stádiu projektování navrhovali švédští experti, aby doplňkovou výzbroj tvořila 4 děla ráže 194 mm a 11 ráže 105 mm, ale nakonec došlo k sjednocení ráže sekundární artilerie na 152 mm (ve skutečnosti 152,4 mm), která měla sloužit hlavně k boji s lehkými křižníky, ale vzhledem k narůstání rozměrů torpédoborců, bylo je možné použít i k odrážení útoků plavidel této kategorie. Středorážních zbraní obrněnce nesly 8 kusů. Dvě namontovali do věže usazené v podélné ose mezi přední věží s těžkými děly a velitelským můstkem v tzv. superpozici a ostatní samostatně do šesti věží ve středolodí podél lodních boků. Hmotnost děl byla 7,75 tun a délka hlavně činila 50 ráží. Výmetné nálože vážily 15 kg, střely 45,4 kg a úsťová rychlost byla 850 m/s. Dostřel dosahoval při 15stupňůvé elevaci 13 716 m a kadence zbraní v dvojité věži byla 4 rány za minuty, kdežto u samostatně usazených děl 8 výstřelů za minutu!

Obrázek
Torpédovna na obrněnci Oscar II

Terciální výzbroj byla primárně určena k ničení torpédových plavidel a odrážení vzdušných útoků a skládala se ze 4 lehkých děl kalibru 75 mm a dvojice protiletadlových kanónů stejné ráže. Délka hlavně byla 53 ráží a 6,5kg granáty měly dostřel 10 670 m. Nechyběla ani 2 desantní děla ráže 57 mm a k podpoře výsadku sloužily i 2 kulomety ráže 6,5 mm. Ladnou linii boků pod čarou ponoru narušovaly 2 vrhače torpéd o průměru 457 mm. Jednalo se o typ M/14 a vyráběl je závod v Karlskroně. Torpéda byla dlouhá 5,6 m, jejich hmotnost byla 768 kg a dostřel při rychlosti 36 uzlů dosahoval 3000 m, přičemž bojová hlavice obsahovala 100 kg TNT. Nutno podotknout, že torpédová výzbroj se na bitevních lodích ani pobřežních obrněncích neosvědčila a případná exploze (popisované jednotky převážely 12 torpéd) hrozila jejich zkázou.

Dělostřelecká výzbroj byla silná a boční salva složená ze 4 kanónů ráže 283 mm a 6 ráže 152 mm dosahovala hmotnosti 1447 kg, jenomže její potenciál zůstal nevyužit kvůli zastaralému systému řízení palby. Stanoviště dělostřeleckého důstojníka bylo v marsu na předním stěžni, odkud se získané údaje odesílaly pomocí hlásnic a telefonů do dělostřelecké centrály a k obsluhám děl. Bohužel dělostřelecký důstojník na marsu měl - kromě několika dalších přístrojů - k dispozici jenom dálkoměr systému Goertz s optickou základnou 2 m, což umožňovalo zaměření cíle na vzdálenost pouhých 7000 m a při boji na větší distanci mohl palbu korigovat toliko pozorováním dopadů vlastních granátů! Na můstku a v dělových věžích s těžkými děly byly Goertzovy dálkoměry se základnou 3 m, kdežto velitelé věží sekundárního dělostřelectva se museli spokojit s 2m přístroji.

Obrázek
Salva z obrněnce Drottning Victoria

Technické nedostatky mohl částečně kompenzovat kvalitní výcvik a viceadmirál Dyrssen trval na důkladné přípravě dělostřeleckých důstojníků, zvláště poté, co zkušební střelby obrněnců třídy ARAN, nesoucích stejný systém řízení palby jako SVERIGE, konané v r. 1914 přinesly rozčarování. Náležitá průprava však zjednala nápravu a o rok později dosáhli dělostřelci na obrněncích ARAN a MANLIGHETEN vynikajících výsledků. Obě jednotky střílely při plavbě rychlosti 13 uzlů na terč pohybující se rychlostí 4-5 uzlů ve vzdálenosti 6000 m, a cíl zasáhlo 28, respektive 33 % granátů!

Námořní bitvy v první světové válce však prokázaly nárůst střetných vzdáleností a britské, německé a ruské lodě dokázaly vést přesnou palbu na vzdálenost přesahující 15 000 m. Proto Švédové záhy 3m Goertzův dálkoměr přemístili výše a na svoji vlajkovou loď nainstalovali i 4m dálkoměr téhož typu (13), čímž posunuli hranici mířené střelby na 12 000 m, a v r 1922 pro SVERIGE zakoupili osvědčené koincidenční britské dálkoměry Barr & Stroud s optickou základnou 6 m, zatímco sesterské lodě dostaly koncem dvacátých let přístroje Zeiss Disflamus.

Obrázek
Těžká děla na obrněnci Gustav V v akci

Švédské obrněnce měly působit převážně na uzavřeném Baltickém moři, tudíž nepotřebovaly velký akční rádius, ale musely se rychle přemísťovat podél dlouhého švédského pobřeží a odpoutat se od silnějších protivníků. OSCAR II dosahoval na svoji dobu výtečné rychlosti přesahující 18 uzlů, ale v době dreadnoughtů ani tato hodnota nestačila a projektanti dostali za úkol rychlost nových obrněnců zvýšit. K tomu bylo nutné opustit tradiční hnací mechanismy a jednotky třídy SVERIGE osadit ve zdejším loďstvu dosud téměř nepoužívanými parními turbínami. Na vývoj vlastních turbín nezbýval čas, takže se museli poohlédnou v zahraničí. V úvahu připadali 3 výrobci; britský Parsons, a jeho američtí konkurenti Westinghouse a Curtis. Nakonec pro SVERIGE vybrali Curtis, ale ostatní jednotky dostaly turbíny systému Westinghouse.

Obrázek
Obrněnec Sverige v původní podobě

Většinou je po zakoupení licence dodali domácí výrobci a je zajímavé, že zatímco SVERIGE poháněly čtyři turbíny, na GUSTAV V a DROTTNING VICTORIA osadily pouze dvě. Curtisovy agregáty dosahovaly nominálního výkonu 20 000 koňských sil, což postačovalo k vyvinutí rychlosti 22,5 uzlů, zatímco turbíny Westinghouse měly nominální výkon 22 000 koní, díky čemuž rychlost přesáhla 23 uzlů (14). Jejich výkon se převáděl na 2, respektive 4 trojlisté lodní vrtule. Páru vyrábělo 12 kotlů typu Yarrow, opatřených kromě klasických topenišť i dvojicí hořáků, o celkové výhřevné ploše 3900 m čtverečných, přičemž pracovní tlak činil 18 atmosfér. Zásobu paliva na SVERIGE tvořilo 676 tun uhlí a 100 tun mazutu, což při plavbě ekonomickou 14uzlovou rychlostí zajistilo nezávislost plavby 2720 námořních mil (při maximální rychlosti 910 mil), zatímco zásobníky na sesterských jednotkách pojaly 661 tun uhlí a 100 tun mazutu, což přesto vedlo při hospodárné rychlosti ke zvětšení doplavby na 3280 mil.

Posádku původně tvořilo 442 (?) osob a vlajkový SVERIGE disponoval i prostorami k ubytování admirála a jeho štábu. O posádky bylo dobře postaráno. Lednice umožňovaly dlouhodobě přechovávat čerstvé potraviny a námořníci mohli využívat i takové výdobytky moderní techniky jako např. ventilaci, sprchy či elektrické pekárny, a ve volném čase navštěvovat lodní knihovnu, ba i kino. Úroveň výcviku byla dobrá, pravidelně se konaly námořní manévry a dělostřelci poměřovali své dovednosti v soutěži o Královský pohár.

Obrázek
Posádka Sverige

Švédští lodní stavitelé pokládali obrněnce třídy SVERIGE za ideální konstrukcí pro zdejší flotu, s čímž lze do značné míry souhlasit. Švédská marína získala trojici silně vyzbrojených, obstojně pancéřovaných a zároveň rychlých jednotek, které mohly zničit pancéřový křižník plavící se pod vlajkou každého potenciálního protivníka a jako celek se mohly postavit i tehdejším dreadnoughtům. Kromě toho mohly ostřelovat nepřátelské pobřeží a zajišťovat výpady lehčích jednotek. V kategorii pobřežních obrněnců neměly konkurenci, jelikož v tomto období vstoupily do služby toliko dánský NIELS JUEL postrádající těžké dělostřelectvo a nizozemský DE ZEVEN PROVINCIËN o výtlaku přesahujícím 6000 tun, rychlosti 16 uzlů a vyzbrojený dvojicí kanónů ráže 280 mm.

Na druhou stranu od založení kýlu první jednotky do dokončení sesterských plavidel uběhlo deset roků, a počátkem dvacátých let už mořím a oceánům vládly superdreadnoughty s děly ráže 343 až 406 mm, na něž byly švédské obrněnce slabé. Přesto představovaly pancéřové jádro zdejší floty po celé meziválečné období a staly se symbolem odhodlání země bránit svoji nezávislost.

Obrázek
Dělová věž na obrněnci Sverige

Za pozornost stojí ještě jeden fakt. Zatímco jiné menší státy provozovaly mohutné dreadnoughty, na nichž však většinou byla domácí výroby pouze vlajka na vrcholu stěžně, Švédové dokázali zkonstruovat a postavit vlastní jednotky, jež se proto staly předmětem celonárodní hrdosti. Je třeba zdůraznit, že domácí provenience byla nejenom výzbroj a většina pancířů a pohonných soustav, ale i kupř. pomocné mechanismy, čerpadla a elektrická zařízení, což dokládá vyspělost zdejšího průmyslu. O tom ostatně svědčí i úspěchy jakých dosáhly podniky zásobující civilní sektor a firmy jako Elektrolux či Svenska kullagerfabriken se staly mezinárodně známými pojmy.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

Historie služby
Lodím této třídy nadělily norny nad skluzišti dlouhé a na vzrušující události chudé kariéry. Až do r. 1914 pokračovala stavba obrněnce SVERIGE podle plánu, jenomže, když vypukla první světová válka, tempo prací se snížilo. Přesto mohla v Göteborgu 3. května 1915 zaznít státní hymna a majestátní trup se poprvé dotkl vodní hladiny. Mezi přihlížejícími nechyběli příslušníci dynastie Bernadotte, mezi nimiž budili největší pozornost král Gustav V. a následník trůnu princ Gustav Adolf s chotí Margaretou. V prosinci 1914, respektive červenci 1915 sice založili i zbývají obrněnce, ale brzy bylo zřejmé, že jejich realizace se protáhne natolik, že boje utichnou dříve, než se je podaří zařadit do služby, a k ochraně švédské neutrality bude k dispozici pouze SVERIGE.

Obrázek
Spouštění Sverige na vodu

Zdejší válečné námořnictvo provozovalo počátkem Velké války tucet pobřežních obrněnců, 1 pancéřový křižník, 8 torpédoborců třídy MODE, 31 torpédovek, 8 ponorek, 5 torpédových dělových člunů, 10 starých monitorů, 1 minonosku a řadu menších a pomocných plavidel. Hlavní základnou byl Stockholm, ale jelikož severní Balt v zimě zamrzá, odplouvalo Pobřežní loďstva (jádro flotily) na podzim do Karlskrony. Obě báze byly dobře opevněné a vybavené, přičemž Švédové využívali i např. Göteborg v Kattegatu, přístav na strategicky důležitém ostrově Gotland a základnu Hemsö na pobřeží Botnického zálivu. Vzhledem k tomu, že se Balt proměnil ve válečnou zónu, reaktivovali z rezervy starší lodě a jedna divize obrněnců se nacházela v prvním stupni pohotovosti, a třebaže nejsilnější jednotky se teprve stavěly, zdejší loďstvo bylo schopné dostát svým úkolům a pro každého potenciálního nepřítele představovalo ve specifických podmínkách Baltického moře silného soupeře.

Zdejší stratégové se připravovali především na válku s Ruskem, které počátkem 20. století provádělo bezohlednou rusifikaci Finska a od r. 1905 opevňovalo Alandské ostrovy demilitarizované po krymské válce. Záštitu před rozpínavostí Petrohradu hledali v Berlíně, přičemž zástupci švédského a německého generálního štábu vedli už v r. 1912 neoficiální jednání o spolupráci pro případ války s Ruskem. Švédská neutralita nebyla mezinárodně uznaná, takže se země mohla podle vlastního uvážení přidat ke kterékoliv válčící straně (15), ale vláda se rozhodla vyhlásit neutralitu - byť sympatie k Německu (16) byly zřetelné -, využít výhodné zeměpisné polohy a udržovat obchodní vztahy jak s Dohodou, tak s Centrálními mocnostmi.

Obrázek
Přístav Karlskrona; v pozadí obrněnec Gusta V

Hlavním předválečným hospodářským partnerem bylo Německo, které záviselo na dodávkách švédské železné rudy, ale lukrativní objednávky se hrnuly i z opačného tábora a země se díky tomu v prvních válečných letech těšila nebývalé prosperitě a její zlaté rezervy mnohonásobně vzrostly. Švédské teritorium se dostalo i do hledáčku dohodových stratégů; Petrohrad měl dost vlastních starostí a netoužil rozšířit počet nepřátel, ale v Londýně koncem r. 1914 vážně uvažovali o obsazení přístavu v jihozápadním Švédsku (17), jakožto předsunuté základně pro Královské námořnictvo.

S pochopením Stockholmu se nesetkaly ani snahy Dohody omezit dovoz do neutrálních zemí. Švédská vláda trvala na liteře mezinárodního práva v námořním obchodu, což v Londýně vzbudilo nelibost, stejně jako dočasné zablokování transitu vojenských dodávek Rusku po švédských železničních tratích. Kritický byl r. 1916, kdy reálně hrozilo vyhlášení války. Británie de facto přikročila k dálkové blokádě Göteborgu, což znemožnilo dovoz ropy a uhlí, načež švédské válečné lodě začaly uvnitř teritoriálních vod doprovázet německé konvoje se železnou rudou a námořnictvo zaminovalo úžinu mezi Švédskem a dánským ostrovem Sjaelland.

Obrázek
Člen posádky Sverige

Za této situace se staly nejvytíženějšími švédskými plavidly torpédoborce třídy MODE, které se kromě eskortování konvojů věnovaly i hlídkování a průzkumu, což obnášelo téměř nepřetržitý pobyt na moři (18). K boji naštěstí nedošlo, ale hlídkující torpédoborce se několikrát setkaly uvnitř výsostných vod s nepřátelskou ponorku. Už 5. října 1915 narazil MAGNE poblíž ostrova Gotska Sandön na ruskou ponorku ALLIGATOR, která vzápětí zmizela pod hladinou. Švédové vyhlásili bojovou pohotovost a donutili vetřelce k vynoření. Vzhledem ke špatnému počasí požádal velitel ponorky o povolení zůstat ve zdejších vodách 24 hodin, po jejichž uplynutí odplul.

Britská ponorka E 9 zadržela 19. října 1915 německé parník JOHANNES RUSS, v jehož podpalubí umístili nálož, jejíž exploze jej vážně poškodila, ale parník se udržel na hladině až do připlutí torpédoborce WALE, který nalodil část posádky a radiotelegraficky přivolal záchranou loď, jež se parník neúspěšně pokusila odvléci do bezpečí. HUGIN zase u pobřeží západního Švédska zastavil výstražným výstřelem německou ponorku UB 20, jejíž velitel tvrdil, že výsostné vody neutrálního státu narušil omylem, načež byl podmořský člun propuštěn.

Obrázek
Torpédoborec Mode

Na námořní trasy spojující Švédsko se světem útočily nejenom ponorky, ale i hladinové lodě obou znesvářených táborů, což vedlo 2. července 1915 k bitvě u Östergarnu, kde Rusové těžce poškodili německou minonosku ALBATROS, která našla spásu uvnitř švédských teritoriálních vod, kde ztroskotala u pobřeží ostrova Gotland. Švédové posádku internovali a minonosku sňali z pobřežních skalisek, přičemž záchranné práce zajišťovaly WALE a MAGNE. 6. června 1916 zachránil SIGURD britskou obchodní loď PENDENNIS před zajetím německými torpédoborci, ale ty si neúspěch vynahradily 7. července, když zničily jiný britský parník v blízkosti Landsortu, načež na moře vyplul torpédoborec RAGNAR. Nad Baltickým mořem se proháněla i vojenské letadla a vzducholodě, a dělostřelci z MAGNE a torpédovky VESTA doprovázející britské parníky zahnali 18. května 1917 výstražnými výstřely „zeppelin“ s německými výsostnými znaky.

Z tohoto přehledu je zřejmé, že ve vodách obklopujících Švédské království bylo během Velké války rušno a snadno mohlo dojít k incidentu, jenž by zemi zavlekl do konfliktu s některou námořní mocností. I proto obyvatelé s potěšením zaznamenali zprávu o vstupu obrněnce SVERIGE do služby. Nová vlajková loď zdejší floty opustila počátkem června 1917 Göteborg a odplula do Karlskrony, aby provedli očištění dna, načež zamířila do Stockholmu, kde se 13. června uskutečnil přejímací ceremoniál, během nějž král Gustav V. v historické admirálské uniformě oficiálně převzal obrněnec do stavu zdejšího válečného loďstva.

Obrázek
Gustav V v počátcích své kariéry

V září t. r. v Malmö slavnostně spustili na vodu trup DROTTNING VICTORIA, přičemž její patronka královna Viktorie posádce věnovala hedvábnou zástavu, která směla být vyvěšena toliko v boji. V lednu 1918 došlo za přítomnosti následníka trůnu i ke spuštění jednotky GUSTAV V, jenomže zpoždění dodávek pancéřových plátů a turbín odložilo vstup obou sester do služby o několik let.

Na jaře 1917 Berlín zahájil tzv. neomezenou ponorkovou válku, která v určených oblastech činila legitimními cíli pro německé ponorkáře i lodě plavící se pod vlajkami neutrálních zemí, což vyvolalo vlnu protestů a posílilo dohodový blok o další státy. Stockholm sice zachoval neutralitu, ale jak se v zemi v důsledku blokády zhoršovala hospodářská situace (19), začaly sympatie k Německu polevovat, k čemuž přispěla i neobratnost císařových diplomatů. Počátkem r. 1917 Hammarskjöld rezignoval a po vítězství v parlamentních volbách usedl do premiérského křesla liberál N. Edén a nová vláda se orientovala na spolupráci s nepřáteli Centrálních mocností. Nevybíravý nátlak slavil úspěch a na jaře 1918 podepsali smlouvu, která Dohodu opravňovala k neomezenému používání švédského obchodního loďstva (v úhrnu zhruba 400 000 BRT), za což si Stockholm zajistil dodávky paliv, potravin, kaučuku a dalších surovin, přičemž současně došlo k omezení exportu do Německa.

Obrázek
Švédský král Gustav V.

Tou dobou vypukl v sousedství další vojenský konflikt. Finsko vyhlásilo 6. prosince 1917 nezávislost, kterou uznala i nová vláda v Rusku, ale v zemi zůstal početný ruský kontingent (42. armáda) a Finsko se propadlo do chaosu občanské války. Vláda, v jejímž čele stál P. Svinhufvud, ovládala většinu území mladého státu, jenomže nejlidnatější jižní část drželi finští bolševici. Vládní vojsko (občanskou či bílou gardu) vedl generál C. Mannerheim, proti němuž stály rudé gardy podporované Rusy. Občanská válka se oboustranně vedla za použití nevybíravých metod a skončila na jaře 1918 porážkou rudých.

Švédsko sice podporovalo vítěznou stranu dodávkami zbraní a přísunem dobrovolníků, ale jakmile vláda vycítila příležitost k územnímu zisku na úkor nového souseda, rozhodla se k použití síly. Obyvatelé Alandských ostrovů byli převážně švédského původu a již 29. prosince 1917 podepsali petici požadující připojení ke Švédsku, což dalo Stockholmu důvod k intervenci. 13. února Alandy obsadila jednotka bílých a začala odzbrojovat ruskou posádku, načež Finové ve Stockholmu nalodili na pronajatý parník HERO skupinu dobrovolníků a zbraní určených pro obyvatele ohroženého souostroví. Jenomže po ruské diplomatické intervenci Švédové loď zadrželi, ale současně začali organizovat vlastní vojenskou expedici, jelikož Rusové vyslali posily a na souostroví propukly tvrdé boje ohrožující tamější civilisty.

Obrázek
Obrněnec Oscar II

Nejprve ledoborné parníky ISBRYTARE I a RUNEGERG pod ochranou obrněnce THOR dopravily na souostroví oddíl dobrovolníků, načež THOR kotvící v přístavu Eckerö připluly podpořit další válečné lodě. Už 20. února tu zakotvil SVERIGE nasledovaný obrněncem OSCAR II, a 24. února přibyl i dělový člun SVENSKSUND. Silnému uskupení velel viceadmirál Carl Ehrenswärd (od r. 1916 velitel švédského loďstva), jenž měl oficiálně zajistit bezpečnou evakuaci civilistů, ale jeho úkolem bylo i obsazení souostroví, čímž by si Stockholm připravil půdu pro jejich anexi.

Kromě 2500 námořníků Ehrenswärd disponoval jednotkou pobřežního dělostřelectva a 500 vojáky, takže Alandy snadno ovládl a pod hrozbou lodních děl nadiktoval znesvářeným stranám podmínky příměří. Bílí museli souostroví urychleně vyklidit a postupně mělo dojít i ke stažení ruských sil, čímž by se Švédové stali pány strategicky významného archipelagu. Ehrenswärd evakuoval více než 1000 civilistů, ale s přítomností švédských sil na Allandách a s vměšováním bolševiků do průběhu občanské války, se nehodlala smířit Svinhufvudova vláda, která požádala o pomoc Berlín.

Obrázek
Admirál Ehrenswärd

Němci žádosti vyhověli o 3. března 1918 se na rejdě v Eckerö objevily dreadnoughty RHEINLAND a WESTFALEN podporované menšími jednotkami, načež se vylodili příslušníci 14. praporu finských myslivců bojujících v řadách německé armády. Ehrenswärd musel zatroubit k ústupu, nalodit vojáky a 28. března jeho uskupení Alandy opustilo, třebaže Stockholm se nároků na souostroví nevzdal a hodlal je uplatnit při očekávaných mírových jednáních (20).

Velká válka skončila v listopadu 1918 vítězstvím Dohody, jenomže obnovení dodávek pancířů a pohonných soustav bylo v nedohlednu a protože zdejší flota náhle postrádala relevantního soupeře, zrodil se v myslích některých politiků plán, jenž švédské admirály okrádal o klidné spaní. Několik chytrých hlav v rigstagu usoudilo, že bude nejlepší „nepotřebné“ DROTTNING VICTORIA a GUSTAV V přestavět na obchodní lodě a nasadit na frekventovanou linku Göteborg - Londýn!

Obrázek
Nabíječi na obrněnci třídy Sverige

Naštěstí se tuto ideu nepodařilo zrealizovat a v březnu 1921, respektive prosinci 1922, obrněnce konečně vstoupily do služby, a protože tou dobou Švédové prostřednictvím nizozemské společnosti Hazemeyer od Američanů získali moderní systém řízení palby využívající analogový počítač Ford Mk 1 (21), mohly obrněnce lépe využít ničivý účinek těžkých kanónů. Jelikož poražené Německo smělo provozovat toliko slabé námořnictvo určené k obraně pobřeží, a ruské Baltické loďstvo ani po vítězství bolševiků v občanské válce nepředstavovalo akceschopnou sílu, stali se Švédové pány Baltického moře, aniž by jejich lodě na nepřítele jedinkráte vystřelily.

V průběhu dvacátých let se zdálo, že Evropu po válečném běsnění čeká dlouhé mírové období, takže když parlament v r. 1925 snížil výdaje na zbrojení o 50 %, velení námořnictva neprotestovalo a místo plánovaných nových obrněnců, raději investovalo přidělené prostředky na modernizaci stávajících jednotek. Pro představu, Švédsko vydávalo na obranu na přelomu dvacátých a třicátých let 25-30 % státního rozpočtu, což námořnictvu v r. 1928 zajistilo částku 45 868 140 korun.

Obrázek
Obrněnec Dristigheten přestavěný na nosič hydroplánů

Majitelé popisované lodě, kromě cvičných plaveb a námořních manévrů, využívali hlavně k prezentaci vlajky v zahraničí, ale krátce po válce skosila několik členů posádky SVERIGE epidemie španělské chřipky. Jako jediného potenciálního soupeře tehdy vnímali Sovětský svaz, čemuž odpovídala i náplň většiny námořních manévrů, kdy loďstvo např. v r. 1928 nacvičovalo odražení útoků na ostrovy Gotland a Öland.

Trojice sesterských obrněnců a torpédoborce WRANGEL a WACHTMEISTER zavítaly r. 1923 u příležitosti sňatku následníka trůnu s britskou šlechtičnou Luisou Mountbattenovou na přátelskou návštěvu Velké Británie, kde si je prohlédli obyvatelé Sheerness a Rosythu. Do konce druhé dekády 20. století už prostor Baltického moře neopustily, přičemž kromě domácích přístavů navštívily Kodaň, Tallinn, Rigu a Helsinky. Koncem r. 1929 uvěznil ledový krunýř v Gdaňské zátoce 20 obchodních lodí, k jejíchž „záchraně“ vyslali DROTTNING VICTORIA, jehož mohutný trup snadno prorazil plavební koridor na volné moře, načež konvoj odplul do Stockholmu.

Obrázek
Drottning Victoria z ptačí perspektivy

V r. 1931 se uskutečnila velká námořní přehlídka v lotyšském přístavu Lijepaja, kam Švédsko vyslalo DROTTNING VICTORIA a dva torpédoborce. O rok dříve se posádka DROTTNING VICTORIA dozvěděla o smrti královny Viktorie, načež obrněnci připadl čestný úkol dopravit ostatky své patronky ze Svinoústí do Stockholmu, přičemž jej doprovodily i GUSTAV V a torpédoborce NORDENSKJÖLD a EHRENSKJÖLD. V letech 1933-34 se GUSTAV V vydal na dlouhou plavbu vodami omývajícími západní Evropu na Středomoří (Amsterdam, Plymouth, Gibraltar, Alžír. Janov, Syrakusy), během níž loď prodělala dvě mimořádně silné bouře a prokázala dobré nautické vlastnosti.

Tou dobou se již stavěly první lodě v rámci desetiletého námořního programu schváleného riksdagem v r. 1928, jehož proklamovaným cílem bylo „zabezpečení neutrality a odražení nepřátelského útoku“. Program byl rozdělen na dvě pětiletky; během první měli postavit 1 letadlový křižník (22), 2 torpédoborce, 3 ponorky a 4 strážní čluny, k čemuž uvolnili 46 130 000 korun, zatímco jeho druhá finančně náročnější část zahrnovala pobřežní obněnec, 2 torpédoborce a 4 ponorky. Bohužel, na stavbu obrněnce se peníze nenašly, takže zdejší marína se přírůstku v podobě dalšího exempláře třídy SVERIGE nedočkala.

Obrázek
Katafalk s rakví královny Viktorie na palubě obrněnce Drottning Victoria

Současně došlo i k reorganizaci švédské floty. Její jádro nadále tvořilo Pobřežní loďstvo a životnost popisovaných obrněnců byla stanovena na 24 let, po jejichž uplynutí měly být předány místní obraně důležitých přístavů. Všechny významnější jednotky procházely průběžnou modernizací, tudíž zahraniční pozorovatelé hodnotili švédské loďstvo jako relevantní sílu schopnou zajistit ochranu vlastního pobřeží a obchodní flotily čítající koncem dvacátých let přes 1700 lodí.

Jenomže klidné časy skončily ve druhé polovině třicátých let, kdy se i na Baltickém moři začalo roztáčet další kolo námořního zbrojení. V Německu se dostal k moci A. Hitler, jenž si jako jeden z cílů vytkl vybudování silného námořnictva, přičemž zároveň sílilo i sovětské loďstvo. Za této situace přijal riksdag v r. 1936 zákon o obraně a navýšil částku určenou na budování válečného loďstva, takže bylo možné oprášit plány na stavbu nových obrněnců. Z několika zvažovaných variant stojí za zmínku projekt FÄDERNESLANDET představující jednotku o výtlaku 7685 tun, nesoucí 4 děla ráže 283 mm a dosahující rychlosti 23 uzlů. Žádná z předložených studií se však nedočkala realizace a podobné úvahy pouze zdržovaly výstavbu potřebnějších křižníků a lehkých jednotek, jichž se, na rozdíl od pobřežních obrněnců, Švédům nedostávalo.

Obrázek
Pohled na zmodernizované švédské obrněnce byl velmi působivý

Zatímco se velení námořnictva zabývalo těmito projekty, pokračovaly jednotky třídy SVERIGE v mírové službě. Námořníci později rádi vzpomínali na r. 1937, kdy SVERIGE navštívil německý Kiel a DROTTNING VICTORIA se v Británii účastnil velké námořní přehlídky konané u příležitosti korunovace krále Jiřího VI., přičemž při přesunu na Severní moře vzal do vleku jeden z finských pobřežních obrněnců třídy VÄINÄMÖINEN (23). Naopak na politováníhodnou událost z 9. března 1939 by nejraději zapomněli. V rámci výcviku měla posádka GUSTAVA V poblíž Karlskrony odrazit simulovaný noční vzdušný útok, přičemž reflektorem oslněný pilot ztratil kontrolu nad ovládáním a letadlo se po nárazu do zadního stěžně zřítilo do moře, přičemž padající trosky zabily 2 námořníky. Téhož roku podnikly DROTTNING VICTORIA a GUSTAV V plavbu do Norska, což byla v kariérách obrněnců této třídy poslední návštěva zahraničních přístavů.

Jak už bylo popsáno výše, procházely jednotky třídy SVERIGE průběžnými modernizacemi, které změnily jejich vzhled, na čemž měly největší podíl nové stěžně a „zalomené“ komíny na jednotkách GUSTAV V a SVERIGE, a zvýšily jejich bojovou hodnotu. Podstatné změny doznala výzbroj, přičemž zmizely všechny vrhače torpéd a dvě děla ráže 152mm (na DROTTNING VICTORIA zůstala), načež došlo k instalaci nové protiletadlové výzbroje ráže 75, 40, 25 a 20 mm (24) a 8mm kulometů. Kanóny systému Bofors ráže 40 mm se během druhé světové války skvěle osvědčily a používaly je obě bojující strany. Jejich maximální elevace byla 90 stupňů, což umožňovalo ohrožovat i cíle letící ve výšce 10 800 m a kadence činící 180 výstřelů za minutu zaručovala značnou pravděpodobnost zásahu.

Konstruktéři se zaměřili i na zvýšení účinnosti těžkých a středních kanónů, pro něž vyvinuli nové protipancéřové projektily a hexotonalové výmetné nálože, což společně se zvýšenou elevací umožnilo zvětšení dostřelu 283mm děl na úctyhodných 29 000 m i při zvýšení hmotnosti projektilu na 350 kg! Podobnou evoluci prošla i sekundární děla, která nyní mohla ostřelovat cíle vzdálené 21 215 m. Došlo i k instalaci nového centrálního systému řízení palby s výkonnějšími dálkoměry a moderními stabilizátory, ale zaměřování pochopitelně mělo své limity, takže mířenou palbu nebylo možné vést na vzdálenost přesahující 23 000 m.

Obrázek
Pohled na Sverige v r. 1934. Za pozornost stojí zalomený komín a americký křižník New Orleans v pozadí

Měnily se i pohonné soustavy. SVERIGE podle některých zdrojů obdržel turbíny systému Westinghouse a turbíny na ostatních lodích prošly důkladnou opravou. Na všech jednotkách osadili kotle typu Penhöet vytápěné mazutem, přičemž na DROTTNING VICTORIA a GUSTAVU V zůstala polovina původních kotlů se smíšeným vytápěním. Přechod na tekuté palivo obrněncům zvětšil akční rádius a posádky už neobtěžoval hustý dým, ale SVERIGE nyní postrádal uhelné jámy tvořící součást pasivní ochrany, byť tuto nevýhodu částečně kompenzovala instalace dalších vodotěsných přepážek. Kromě toho došlo k mnoha dalším vylepšením, takže vyměnili např. elektroinstalaci, ventilační systém, pomocné mechanismy, reflektory a změn doznala i člunová výbava.

Díky tomu švédské obrněnce stále tvořily respektovanou sílu a představovaly důstojné soupeře i pro nové německé „Panzerschiffe“ třídy DEUTSCHLAND, třebaže jednotky třídy SCHARNHORST byly samozřejmě nad jejich síly, stejně jako dva zmodernizované dreadnoughty provozované Sověty na Baltickém moři. A brzy se ukázalo, že právě Německo a SSSR představují pro skandinávské země největší nebezpečí, byť svoje zájmy zde měly i ostatní mocnosti. Vlády skandinávských zemí vydaly v r. 1938 tzv. Kodaňskou deklaraci proklamující jejich neutralitu v očekávaném konfliktu, ale dohoda o vojenské spolupráci uzavřená nebyla a žádná země nemohla počítat s pomocí svého souseda.

Obrázek
Podélný řez zmodernizovanou lodí třídy Sverige

Druhá světová válka začala 1. září 1939 německým útokem na Polsko, takže se od začátku vedla v prostoru Baltického moře. Švédsko vyhlásilo neutralitu, kterou vzápětí uznaly znesvářené mocnosti, ale ve Stockholmu si nedělali iluze o jejím respektování a všem bylo jasné, že nejlepším garantem státní suverenity budou početné a dobře vybavené ozbrojené síly. Počínaje r. 1939 šlo na zbrojení přibližně 50 % státního rozpočtu, jenomže ztracený čas nešlo nahradit a zdejší armáda, letectvo ani námořnictvo zatím nepředstavovaly takovou sílu, která by odradila silného útočníka. Citelně poklesl zahraniční obchod, na nějž nyní dohlížela zdejší vláda, které se ještě před koncem r. 1939 podařilo podepsat dohody s Velkou Británií i Německem o podmínkách civilní plavby a obchodních stycích se zahraničím. Přesto Švédsko muselo zavést přídělový systém a v zemi stoupala nezaměstnanost.

Švédská flota provozovala na podzim 1939 směsku pobřežních obrněnců, jenomže starší jednotky třídy ARAN již mohly plnit pouze pomocné úkoly, o čemž svědčí případ obrněnce WASA, jenž byl v r. 1940 zakamuflován do podoby DROTTNING VICTORIA, aby mátl zahraniční zpravodajce. Tou dobou procházel SVERIGE generální opravou trupu, a proto se vlajkovou lodí stal GUSTAV V. Několik měsíců po vypuknutí bojů byly konečně zrušeny plány na stavbu dalších obrněnců, místo kterých plánovali založit 2 lehké křižníky, jež se měly stát vůdčími loděmi pro uskupení složené vždy z lehkého křižníku, 4 torpédoborců a 4 torpédovek.

Obrázek
Gustav V po modernizaci

Třebaže válka si zatím do skandinávských fjordů cestu nenašla, stávaly se zdejší lodě obětí německých ponorek a min kladených v Severním moři oběma válčícími stranami. A právě výbuch vytralované miny u boku obrněnce MANLIGHETEN si 12. prosince 1939 vyžádal životy 6 námořníků. Tou dobou už sovětské divize několik týdnů útočily na Finsko, což znepokojilo Stockholm, jenž v tomto konfliktu nevyhlásil neutralitu a podporoval svého statečně bojujícího souseda dodávkami zbraní a vojenského materiálu. Pomoci Finům hodlali i Britové a Francouzi, kteří uvažovali o obsazení Norska a severního Švédska, což by Německo odřízlo od dodávek železné rudy, jenomže po porážce Finů v březnu 1940 přišli Spojenci o vhodnou záminku a Stockholm nehodlal připustit porušení vlastní neutrality.

V dubnu 1940 provedli Němci invazi do Norska, což ve Švédsku vyvolalo zděšení, protože nikdo nemohl vyloučit, že po zdolání norské obrany se pozornost Hitlerových stratégů zaměří i na nejsilnější skandinávskou zemi. Švédové vyhlásili mobilizaci, leč Oslo se od svého souseda žádné pomoci nedočkalo a ani přítomnost britských a francouzských jednotek nedokázala zabránit kapitulaci norské armády a obsazení země Německem.

Obrázek
Lodní dílna na Drottning Victoria

V období mezi pádem Francie a napadením SSSR si v Berlíně pohrávali s myšlenkou obsazení Švédska, a jedním z důvodů, které je od těchto úmyslů odradily, byly údajně obavy ze střetnutí s obrněnci třídy SVERIGE, což se nezdá příliš pravděpodobné. Ano, německé loďstvo utrpělo při norské kampani velké ztráty, a silná švédská flota ovlivňovala uvažování německých admirálů a generálů (25), ale rozhodující roli patrně, stejně jako v případě Švýcarska, sehrála jasně deklarovaná vůle postavit se každému útočníkovi se zbraní v ruce, takže plány na invazi odložili na příhodnější dobu.

Ve změněných podmínkách ovšem museli Švédové na přísnou neutralitu zapomenout a byli nuceni vyhovět mnoha dříve nemyslitelným požadavkům, takže jejich železnice nyní sloužily k přepravě jednotek wehrmachtu z Německa do Norska. Na druhou stranu se diplomatům podařilo dojednat otevření Göteborgu pro obchod s neutrálními státy, tudíž do tohoto přístavu svobodně připlouvaly tankery s ropnými produkty zakoupenými v Latinské Americe.

Obrázek
Sverige ve třicátých letech

Současně ovšem vláda intenzivně zbrojila a výsledkem byly nejenom zakázky na nové ponorky a torpédoborce, ale i koupě 2 torpédoborců, stejného počtu torpédovek a 4 torpédových člunů ve spřátelené Itálii. Loděnice Cantieri Ruiniti della Adriatico navíc souhlasila s vypracováním projektu lehkého křižníku, přičemž Italové zúročili poznatky získané při stavbě thajských jednotek TAKSIN a NARESUAN.

Všechny jednotky třídy SVERIGE se aktivně zapojily do střežení švédských výsostných vod, přičemž 17. července 1940 došlo na GUSTAVOVI V poblíž Gotlandu k vážné nehodě. Z neznámých příčin explodoval jeden starý kotel a proměnil zdemolované podpalubí v peklo, neboť kotelnou se rozléhalo syčení unikající páry přehlušující sténání popálených topičů. Havárie si vyžádala životy 8 mužů a po ošetření přeživších převezli zraněné do Visby, aby se o ně postaral personál tamější nemocnice, ale přes veškerou péči ještě 2 nešťastníci zemřeli na následky vážných popálenin. GUSTAV V se sice po menší opravě vrátil do služby, ale jeho rychlost byla až do r. 1942, kdy nainstalovali nový kotel vytápěný mazutem, snížena, a proto velitel Pobřežního loďstva přenesl svoji admirálskou vlajku na SVERIGE.

Obrázek
Dělová věž na Gustavovi V v r. 1941. Povšimněte si záchranného raftu.

Zima 1940 a 41 byla obzvláště tuhá, což velení přidělalo další starosti, jelikož souvislá vrstva ledu podél švédského pobřeží umožňovala vylodění nepřátelských jednotek „suchou nohou“. Proto GUSTAV V a DROTTNING VICTORIA prorážely led v nejohroženějších oblastech, zatímco posádku SVERIGE doplnil oddíl vojáků a společně cvičili boj na ledě. Tuto zimu dostaly obrněnce i první kamufláž, když je natřeli bílou barvou, kterou po příchodu jara nahradila standardní válečná kamufláž s bílými pruhy (26), přičemž při pobytu na odlehlých kotvištích obrněnce, po vzoru Finů, zakrývali maskovacími sítěmi, aby je nebylo možné odhalit průzkumnými letouny.

Po německém útoku na Sovětský svaz následoval seznam požadavků ze strany Berlína, načež Švédové přistoupili na používání jejich železnic pro převoz německých vojáků na finskou frontu a vláda souhlasila s poskytnutím ozbrojeného doprovodu pro německé transportní lodě uvnitř švédských teritoriálních vod. Jako kompenzaci těchto ústupků neslučitelných s deklarovanou neutralitou, však Stockholm poskytl půjčku Moskvě a zdejší průmysl přijímal válečné zakázky i ze SSSR. Operace Barbarossa znamenala úlevu pro švédské stratégy, jelikož se již nemuseli obávat sovětské invaze, a zaneprázdnění německých vojsk na východní frontě zmenšilo i pravděpodobnost střetnutí s Německem.

Obrázek
Protiletadlové kulomety na Drottning Victoria

Země však pokračovala ve válečných přípravách a loďstvo pravidelně pořádalo cvičné manévry, což vedlo k další havárii, která si tentokrát nevyžádala žádný život. 18. ledna 1942 narazil SVERIGE na neznámý předmět a příčina kolize se vysvětlila teprve ve chvíli, kdy se nad hladinu vynořila těžce poškozená ponorka SVÄRDFISKEN. Obrněnec jí vzal do vleku a odtáhl do Stockholmu, kde obě jednotky umístili do suchého doku a obhlédli způsobené škody. SVERIGE utrpěl pouze menší poškození lodních vrtulí a obšívky, tudíž se po dvou měsících vrátil do služby, ale SVÄRDFISKEN se do konce války opravit nepodařilo.

Německé porážky dodaly sebevědomí švédským vyjednavačům, kteří odmítli poskytnout Berlínu další půjčky, omezili transport německých vojáků přes švédské území a v r. 1943 zrušili doprovod konvojům převážejícím železnou rudu. Současně posilovali obchodní i politické vazby se Spojenci, takže Švédové ochotně přijímali dánské uprchlíky (27) a souhlasili s výcvikem norských jednotek na svém území. Přípravy země na válku však pokračovaly, takže v r. 1943 konečně založili kýly lehkých křižníků TRE KRONOR a GOTA LEJON, a DROTTNING VICTORIA jako první švédský obrněnec dostal radar domácí provenience umožňující zaměřování lodních děl i v noci a za snížené viditelnosti.

Obrázek
Zamaskovaný Gustav V

Němci, zaměstnaní bojem na několika frontách, už neměli dost sil, aby zdolali švédskou armádu čítající 500 000 odhodlaných a nyní už i výborně vyzbrojených a vycvičených mužů, takže museli polykat jednu hořkou pilulku za druhou. Stockholm v r. 1944 zastavil transport a zásobování německých vojáků přes švédské území a obchodní výměna s Německem citelně poklesla. Současně se Švédsko aktivně zapojilo do zprostředkování finsko-sovětské mírové dohody a dávalo najevo, že nepřipustí obsazení sousední země Německem.

To dokládá reakce velení námořnictva ze září 1944 na zprávu o spatření silného německého uskupení blížícího se k hranici teritoriálních vod. Švédové jí vyhodnotili jako pokus obsadil Alandské ostrovy (28), načež vyslali na moře všechny jednotky třídy SVERIGE doprovázené torpédoborci, přičemž dálkové krytí svěřili starším obrněncům. Současně odstartovala vojenská letadla a pozice v přidělených sektorech zaujaly ponorky.

Obrázek
Drottning Victoria

O co šlo? Němci po moři z jižního Finska přepravovali vojáky, jejichž evakuaci kolem Aland měl před palbou finských pobřežních baterií krýt svaz vedený kontradmirálem A. Thielem. Ten vyplul 21. září 1944 na moře s kapesní bitevní lodí LÜTZOW, těžkým křižníkem PRINZ EUGEN, 4 torpédoborci a 3 torpédovkami, a o 2 dny později se přiblížil k Alandským ostrovům, kam mířily i švédské lodě. Posádka DROTTNING VICTORIA už měla v pohotovosti bojovou zástavu od zesnulé patronky, jenomže Němci naštěstí ještě před navázáním vizuálního kontaktu obrátili a odpluli do Gotenhafenu, jelikož konvoj souostroví v pořádku obeplul.

Po této demonstraci síly už švédská flota k žádné podobné akci nevyplula a posádky netrpělivě čekaly na konec války. Na podzim 1944 Stockholm zastavil veškerý vývoz do Německa a jeho ústupky vůči Spojencům učinily z navenek proklamované neutrality akt čistě formální. Do války však země nevstoupila ani nepřerušila diplomatické styky s Berlínem. Druhá světová válka skončila v Evropě německou bezpodmínečnou kapitulací 8. května 1945 a v červnu t. r. se ve Stockholmu uskutečnily manévry Pobřežního loďstva a posádky obrněnců třídy SVERIGE hřála u srdce pochvalná slova stařičkého krále Gustava V., který je označil za nejlepší garanty švédské svrchovanosti.

Obrázek
Gustav V ozdobený vlajkoslávou

V následujících letech se do značné míry opakovala situace z období po Velké válce a posílená švédská flota se stala dominantní silou na Baltu, byť po vstupu křižníků TRE KRONOR a GOTA LEJON do služby význam popisovaných lodí pro obranyschopnost země poklesl. Obrněnce třídy SVERIGE však stále budily respekt a jejich těžké kanóny představovaly účinnou hráz proti případné invazi.

Na základě válečných zkušeností však bylo zřejmé, že bitevním lodím i jejich menším souputníků zvoní hrana, jelikož hlavní úloha v námořních bitvách připadne letectvu a rychle se rozvíjejícím raketovým zbraním. Proto byly SVERIGE a DROTTNING VICTORIA už v r. 1947 převedeny do rezervy a o r. později je následoval i GUSTAV V. Přesto ještě plnily pomocné úkoly a ze služby je vyřadili teprve v r. 1953 (SVERIGE) a 1957.

Obrázek
Gustav V před sešrotováním

SVERIGE a DROTTNING VICTORIA putovaly do šrotu koncem 50. let, ale GUSTAV V měl být zachován jako národní památník. Bohužel tento bohulibý projekt nakonec ztroskotal, a v r. 1970 putoval i on do šrotu, načež rozebraný trup skončil ve zdejších hutích. Za zmínku ovšem stojí fakt, že některá děla tomuto osudu unikla a až do konce studené války tvořila součást pobřežní obrany.

Technické parametry:
Délka: SVERIGE 119,72 m; ostatní 120,9 m.
Šířka: 18,63 m.
Ponor: SVERIGE 6,75 m; ostatní 6,25 m.
Výtlak: SVERIGE 6852 tun ; ostatní 6442 tun.
Výkon strojů: SVERIGE 20 000 koňských sil; ostatní 22 000 koňských sil.
Rychlost: SVERIGE 22,5 uzlů, ostatní přes 23 uzlů.
Pancéřování: Hlavní pás 200 - 60 mm, přepážky 60 mm, horní pás 100 mm, horní paluba 25 mm, spodní paluba 31 mm a zkosy 41 mm. Dělové věže s těžkými děly 200 - 50 mm a jejich barbety 150 mm, zatímco věže se středními děly 150 - 60 mm a barbety 100 mm. Velitelská věž 175 - 60 mm.
Výzbroj: 4 x 283 mm, 8 x 152 mm, 6 x 75 mm, 2 x 57 mm, 2 x kulomet, 2 x torpédomet.
Posádka: 422 mužů.

Poznámky:
(1) Do řad švédského válečného námořnictva vstoupil v 17 letech, ale později sloužil i v britském Královském námořnictvu, kde nasbíral bojové zkušenosti při potírání pirátů na Dálném východě, a účastnil se i Nordenskjöldovy polární expedice.
(2) Takto se na Baltu označují fjordy.
(3) Došlo ke zvýšení rychlosti a výtlaku, těžká děla usadili do otočných věží místo barbet a namísto pancířů z kovaného železa dostaly všechny jednotky ocelové pancíře.
(4) Dosavadní monitory překlasifikovali na obrněnce 2. a 3. třídy.
(5) Např. bitevní loď CESAREVIČ a pancéřové křižníky ROSSIJA a GROMOBOJ.
(6) Norsko bylo se Švédskem spojeno volnou personální unií a provozovalo vlastní ozbrojené síly, přičemž páteř jeho loďstva počátkem 20. století tvořily 4 pobřežní obrněnce.
(7) Dreadnoughty a superdreadnoughty si objednaly Brazílie, Argentina, Chile, Španělsko, Turecko a Řecko.
(8) Vyšel v na místní poměry obrovském nákladu 850 000 výtisků.
(9) V Turecku získával peníze na nákup válečných lodí Námořní spolek (Donanma Cemiyeti), nákup peruánských křižníků třídy ALMIRANTE GRAU umožnila celonárodní sbírka a i budování japonské floty napomáhaly peněžní dary.
(10) OSCAR II byl jediný pobřežní obrněnec v historii nesoucí 3 komíny.
(11) Ostatní jednotky měly o něco větší délku i výtlak, stejně jako odlišný tvar přídě a nástaveb.
(12) Na pancéřové paluby použili americkou ocel.
(13) Zároveň původní zadní stěžeň vyměnili za trojnožkový nesoucí dálkoměr s optickou základnou 2 m a provedli další úpravy.
(14) Krátkodobě bylo možné dosáhnout 24 uzlů.
(15) Švédsko v moderních dějinách několikrát zvažovalo svoji účast ve válečných konfliktech; poprvé na straně Dánska během první šlesvicko-holštýnské války a podruhé na straně Velké Británie a Francie při krymské válce. I během první světové války zazněly ojedinělé hlasy volající po spojenectví s některým ze soupeřících vojenských bloků.
(16) Sympatie k Německu projevoval např. král Gustav V. či premiér Hammarskjöld.
(17) Dalšími vytipovanými lokalitami byly nizozemský ostrov Ameland, průliv Laesö, či norský Ekersund.
(18) V průměru zdolal každý torpédoborec od léta 1914 do konce r. 1917 vzdálenost 40 000 námořních mil.
(19) Znatelně stoupla nezaměstnanost, reálné mzdy požírala inflace a v zemi závislé na dovozu potravin zavedli přísný přídělový systém, takže kupř. od února 1917 měla každá osoba nárok pouze na 200 gramů chleba denně.
(20) Švédsko usilovalo o jejich získání i po válce, ale v r. 1921 byly ponechány Finsku, i když jejich obyvatelé získali autonomii a Alandy byly prohlášeny za demilitarizovanou zónu.
(21) Američané se jej zdráhali prodat, jelikož se obávali předání technologie Němcům, ale nakonec souhlasili a od poloviny dvacátých let vyráběla firma Ericson vlastní systém vycházející z amerických zkušeností.
(22) Současně došlo k přestavbě obrněnce DRISTIGHETEN (sejmutá děla ráže 152 mm byla uložena pro použití na pomocných křižnících) na nosič hydroplánů a zvažovala se i podobná konverze ODENU.
(23) Finský obrněnec údajně nebyl projektován pro plavbu na neklidném moři, takže mu hrozilo převrácení.
(24) Počty protiletadlových kanónů se na všech jednotkách průběžně měnily.
(25) Ještě na jaře 1943 vypracoval generál Bamler nový plán obsazení Švédska, přičemž jako základní předpoklad úspěšného vylodění na Baltickém pobřeží stanovil zničení obrněnců třídy SVERIGE.
(26) Bílé pruhy na trupu a komínech sloužily jako znak švédské neutrality.
(27) Po vyhlášení výjimečného stavu a stanného práva v Dánsku se Němci v r. 1943 zmocnili pouze 7 dánských válečných lodí. Posádky 28 jednotek raději potopily a zbývajících 13 se pokusilo uniknout do Švédska; tuctu se útěk podařil, ale obrněnec NIELS JUEL klesl po zásahu leteckou pumou ke dnu.
(28) V době, kdy bylo zřejmé, že Finsko hledá cestu, kterak vystoupit z Osy, Němci opravdu spřádali plány na obsazení Alandských ostrov, na nichž chtěli zřídit základnu k ochraně konvojů se švédskou rudou. Proto poblíž přístavu Espoo kotvila počátkem července 1944 kapesní bitevní loď LÜTZOW se 3 torpédoborce čekajícími na rozkaz k akci. Němci si však invazi na souostroví na poslední rozmysleli a jejich válečné lodě Finsko bez boje vyklidily.

Tento článek byl poprvé publikován na foru Vojna.net.

Použité zdroje:
Morze, statki i okrety 2016/1 až 2016/4.
Fleks A.: Okrety świata 5; Od „Svea“ do „Drottning Victoria“. Vydalo nakladatelství Tarnowskie Góry 1997.
Флоты Второй Мировой. Moskva 2009.
Kan A.: Dějiny skandinávských zemí. Vydalo nakladatelství Svoboda 1983.
Шведе Е.: Военные флоты 1928 - 1929 г. г.. Leningrad 1929.
Пантелеев Ю.: Морские вооружения прибаптийских стран. Moskva 1933.
Каторин Ю.: Вроненосцы. Vydalo nakladatelství Галея-Принт 2008.
Тарас А.: Энциклопедия броненосцев и линкоров (2). Vydalo nakladatelství АСТ Харвест.
Наука и Техника 2014/4 a 2015/7.
Морская Коллекция 1999/3.
Морская Кампания 2011/1.
Арсенал Коллекция 2013/12.
Conway´s All The World´s Fighting Ships 1906-1921. Vydalo nakladatelství Conway Maritime Press 1985.
http://www.wunderwafe.ru/Magazine/MK/2005_03/index.htm
http://www.navypedia.org/ships/sweden/sw_bb_sverige.htm
https://www.nordfront.se/hms-sverige-et ... gskepp.smr
http://wiki.wargaming.net/ru/Navy:%D0%9 ... B0_Sverige
http://ezyk091978.livejournal.com/28483.html
http://www.navweaps.com/Weapons/WNSweden_Main.php
http://www.wikipedia.org/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od Polarfox »

jarl píše:celkový počet donátorů činil asi 125 000 osob, což vzhledem k počtu obyvatel bylo bezprecedentní číslo
Jen pro zajímavost, nejen, že je to dost velké číslo, ale mnozí lidé si byli schopni bez zaváhání takříkajíc odtrhnout od úst a obětovat svůj majetek na oltář bezpečí státu. Jedna vdova například poslala vše co měla, tj. jeden stříbrný šálek...ten byl později uchováván na palubě Sverige v admirálské kajutě. A když se zvažovaly kapacity pro stavbu lodí a Královské loděnice v Karlskroně pro tento počin eventuálně potřebovaly nový skluz, tak majitel vybraného pozemku nabídl tento zadarmo místo plánovaného výkupu, pokud tato aktivita poslouží ke zvýšení národní obrany.
jarl píše:GUSTAV V a DROTTNING VICTORIA, které postavily loděnice Kockums Mekaniska Verkstad v Mölme a osvědčená AB Götaverken v Göteborgu
Ono jak se to vezme osvědčené :)...když byl vypsán tendr a pozvané firmy (domácí, stavba v zahraničí, částečně také zvažovaná byla díky nacionalistickému nádechu a sbírce prakticky tabu) měly zaslat své nabídky, tak se ozývalo spíše velké ticho. Nikdo zatím ve švédských loděnicích nic tak velkého a složitého nepostavil a vyžadovalo to značné investice do infrastruktury a technologií. Do popředí se tak dostal H. Hammar z Götaverken, který se rizik nelekal a vzal to jako výzvu a příležitost pro rozvoj švédského lodního průmyslu, ačkoli ani jeho loděnice nebyla zdaleka připravena a vybavena. Syndikát vytvořený z Götaverken jako hlavního dodavatele a jím nasmlouvaných subdodavatelů (Kockums, Finnboda Bergsund, Lindholm, Bofors a další) tedy nakonec získal zakázku a započal práce na Sverige, ale celkový výnos se udává jako 0,5%. I Bofors musel výrazně modernizovat, dokoupit další vybavení (lisy atp.) a najít si novou střelnici (a to to na něj ještě vláda zkoušela, že by třeba mohl z vlasteneckých důvodů dodat výzbroj a pancéřování bez zisku :) ).

Stavba třídy Sverige byla tedy pro švédský lodní průmysl ještě větší počin než se zdá.
jarl píše:a je zajímavé, že díky robustní konstrukci mohly sloužit i jako improvizované ledoborce
Tak ono to není jen díky robustní konstrukci, neboť pozdější Drottning Victoria a Gustaf V se mimo jiné liší i jinou přídí v ledoborcové úpravě (a lodě jsou tak cca o 1m delší).
jarl píše:Jedním z úkolů konstruktérů bylo posílení pancéřování, které mělo být zhotovené z materiálů nejvyšší jakosti, pročež Bofors vyjednával o koupi licence od renomovaných oceláren, jimiž byli koncern Krupp a Carnegie Steel Company.
A hlavně americká ocel byla v té době velmi finančně výhodná a Bofors, jako subkontraktor zodpovědný za výzbroj a pancíř ušetřil subkontraktováním/nákupem u Carnegie cca 800 000 korun.
jarl píše:Na vývoj vlastních turbín nezbýval čas, takže se museli poohlédnou v zahraničí.
Tak ona firma Motala Verkstad nabídla Parsonsovy turbíny, ale byly zde problémy s kvalitou a výrobou, takže se sáhlo po zahraničním výrobci.
jarl píše:a námořníci mohli využívat i takové výdobytky moderní techniky jako např. ventilaci, sprchy či elektrické pekárny, a ve volném čase navštěvovat lodní knihovnu, ba i kino
A na severu všudypřítomnou saunu :)
jarl píše:Díky tomu švédské obrněnce stále tvořily respektovanou sílu a představovaly důstojné soupeře i pro nové německé „Panzerschiffe“ třídy DEUTSCHLAND, třebaže jednotky třídy SCHARNHORST byly samozřejmě nad jejich síly, stejně jako dva zmodernizované dreadnoughty provozované Sověty na Baltickém moři.
Švédové to neviděli zase tak úplně bledě a věřili, že koncentrovaná skupina tří obrněnců (vždy měly operovat spolu) při použití kouřové clony dokáže ruský dreadnought poškodit. Ostatně jádro meziválečného plánování cca do roku 1938, kdy se v hledáčku začalo objevovat i Německo, se zaměřovalo na vypořádání se s největšími hrozbami v podobě ruských křižníků (třída Kirov) a bitevních lodí (třída Sevastopol/Marat).

Později, při plánování náhrady třídy Sverige, se počítalo s plavidly s čtyřmi děly ráže alespoň 254mm, které by si poradily s křižníky tříd Hipper a Kirov. Dvě tato plavidla byla zadána v roce 1939 a zrušena v roce 1940. Pro deklasování třídy Deutschland by dle švédkých plánovačů bylo třeba plavidlo o výtlaku 16 000 tun a výzbrojí 6x280 a vysoké rychlosti (studie na toto téma se v průběhu války vyskytovaly i nadále a firma Ansaldo měla vypracovat projekt). Ale idea pobřežních obrněnců postupně uvadla, zvláště po roce 1941, kdy stále větší prostor dostávaly agresivnější strategie s použitím křižníků a lehkých sil (byť i tak to třída Sverige překlepala do konce války jako jádro sil).
jarl píše:V období mezi pádem Francie a napadením SSSR si v Berlíně pohrávali s myšlenkou obsazení Švédska, a jedním z důvodů, které je od těchto úmyslů odradily, byly údajně obavy ze střetnutí s obrněnci třídy SVERIGE, což se nezdá příliš pravděpodobné. Ano, německé loďstvo utrpělo při norské kampani velké ztráty, a silná švédská flota ovlivňovala uvažování německých admirálů a generálů (25), ale rozhodující roli patrně, stejně jako v případě Švýcarska, sehrála jasně deklarovaná vůle postavit se každému útočníkovi se zbraní v ruce, takže plány na invazi odložili na příhodnější dobu.
Ono asi ne úplně odradily, ale muselo se s nimi vážně počítat. V roce 1940 německé velení deklarovalo, že musí na Baltu kvůli švédským lodím držet alespoň nějaké těžké jednotky a při plánování eventuálního útoku na Švédsko v roce 1943 bylo sezdáno, že nejdříve musí být obrněnce zničeny (ostatně jak píšeš v poznámkách), než je možno uvažovat o nějakém výsadku na východní pobřeží. Takže to byla vážná překážka, která musela být eliminována.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

Polarfox píše: Jen pro zajímavost, nejen, že je to dost velké číslo, ale mnozí lidé si byli schopni bez zaváhání takříkajíc odtrhnout od úst a obětovat svůj majetek na oltář bezpečí státu. Jedna vdova například poslala vše co měla, tj. jeden stříbrný šálek...ten byl později uchováván na palubě Sverige v admirálské kajutě.
O tom píše Adam Fleks a původně jsem uvažoval, že to dám i do svého článku, ale nakonec jsem to vyškrtnul. Jen tak pro zajímavost, ten darovaný stříbrný šálek je dnes vystaven v Námořním muzeu ve Stockholmu, takže pokud si někdo uděláte výlet do Švédska, můžete si jej prohlédnout na vlastní oči.
Polarfox píše:
jarl píše:GUSTAV V a DROTTNING VICTORIA, které postavily loděnice Kockums Mekaniska Verkstad v Mölme a osvědčená AB Götaverken v Göteborgu
Ono jak se to vezme osvědčené :)...když byl vypsán tendr a pozvané firmy (domácí, stavba v zahraničí, částečně také zvažovaná byla díky nacionalistickému nádechu a sbírce prakticky tabu) měly zaslat své nabídky, tak se ozývalo spíše velké ticho. Nikdo zatím ve švédských loděnicích nic tak velkého a složitého nepostavil a vyžadovalo to značné investice do infrastruktury a technologií. Do popředí se tak dostal H. Hammar z Götaverken, který se rizik nelekal a vzal to jako výzvu a příležitost pro rozvoj švédského lodního průmyslu, ačkoli ani jeho loděnice nebyla zdaleka připravena a vybavena. Syndikát vytvořený z Götaverken jako hlavního dodavatele a jím nasmlouvaných subdodavatelů (Kockums, Finnboda Bergsund, Lindholm, Bofors a další) tedy nakonec získal zakázku a započal práce na Sverige, ale celkový výnos se udává jako 0,5%. I Bofors musel výrazně modernizovat, dokoupit další vybavení (lisy atp.) a najít si novou střelnici (a to to na něj ještě vláda zkoušela, že by třeba mohl z vlasteneckých důvodů dodat výzbroj a pancéřování bez zisku :) ).
O získání zakázky na stavbu obrněnce Sverige se kromě vítězného Götaverkenu přihlásily ještě Köckums z Malmö, Lindholmen z Göteborgu, Finnboda Bergsund ze Stockholmu a jedna společnost z Karskrony. Vítězný syndikát nakonec za stavbu lodě a dodávku kotlů a turbín obdržel částku 6 216 500 korun, a i když rabat loděnice za stavbu trupu opravdu činil jenom 0,5 %, pořád to byla zajímavá suma a později získali ještě zakázku na obrněnec Drottning Victoria, takže Hammar na tom určitě neprodělal.
Polarfox píše:
jarl píše:a je zajímavé, že díky robustní konstrukci mohly sloužit i jako improvizované ledoborce
Tak ono to není jen díky robustní konstrukci, neboť pozdější Drottning Victoria a Gustaf V se mimo jiné liší i jinou přídí v ledoborcové úpravě (a lodě jsou tak cca o 1m delší).
Přesně tak, tobě opravdu nic neujde. Děkuji za zajímavá doplnění a skláním se před tvými znalostmi.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od Mirek58 »

Už poněkolikáté v poslední době byly zmíněny Alandy.
Chtěl jsem se zeptat, zamrzá moře kolem nich v zimním období?
( je to přece ústí Botnického zálivu.)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

Ano, celý Botnický a Finský záliv v zimě zamrzají, což byl pravděpodobně důvod, proč Švédové při té své "invazi" v r. 1918 použili k přepravě vojáků ty dva ledoborné parníky.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od Mirek58 »

Jestliže Alandy jsou v zimě obklopeny ledem, tak tady je zřejmý důvod proč je Hitler vynechal.
Těžké lodě tam nechat nemohl a lehké, myslím tím torpedoborce a torpedovky ( bez pancíře) by byly v pasti.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

Tomu nějak nerozumím. Obsazení Aland mělo proběhnout v létě, takže nějakým ledem se Němci ještě několik dalších měsíců nemuseli zabývat a souostroví mohli klidně obsadit i s finskými bateriemi pobřežního dělostřelectva, který jim mohly v zimě posloužit k jejich udržení.
jarl píše: (28) V době, kdy bylo zřejmé, že Finsko hledá cestu, kterak vystoupit z Osy, Němci opravdu spřádali plány na obsazení Allandských ostrov, na nichž chtěli zřídit základnu k ochraně konvojů se švédskou rudou. Proto poblíž přístavu Espoo kotvila počátkem července 1944 kapesní bitevní loď LÜTZOW se 3 torpédoborce čekajícími na rozkaz k akci. Němci si však invazi na souostroví na poslední rozmysleli a jejich válečné lodě Finsko bez boje vyklidily.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od Zemakt »

Trochu si přihřeji polívčičku
Zemakt píše: Velení finského námořnictva v obavě před realizací německého plánu Tanne West, což nebylo nic jiného než plán vedoucí k obsazení Alandského souostroví, vyslalo do oblasti Aland a Saaristomeri oddíl Väinämöinen a flotilu ponorek. V této oblasti pak finskou pobřežní obrněnou loď zastihl konec války.
https://fi.wikipedia.org/wiki/Operaatio_Tanne_West

Jinak, v noci jsem se vrátil z Baltu (je pořád studenej a neslanej) a než jsem šel na kutě, tak jsem článek prostě musel dát. Dík Jarle :up:

edit:
takže v r. 1943 konečně založili kýly lehkých křižníků TRE KRONOR a GOTA LEJON, a DROTTNING VICTORIA jako první švédský obrněnec dostal radar domácí provenience umožňující zaměřování lodních děl i v noci a za snížené viditelnosti.
vcelku mne překvapil ten radar. Je vidět, že Švédi byli technologicky opravdu na úrovni. Jak vlastně na tom byl ohledně technických dat ve srovnání s anglickými a německými radary?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

Zemakt píše:
edit:
takže v r. 1943 konečně založili kýly lehkých křižníků TRE KRONOR a GOTA LEJON, a DROTTNING VICTORIA jako první švédský obrněnec dostal radar domácí provenience umožňující zaměřování lodních děl i v noci a za snížené viditelnosti.
vcelku mne překvapil ten radar. Je vidět, že Švédi byli technologicky opravdu na úrovni. Jak vlastně na tom byl ohledně technických dat ve srovnání s anglickými a německými radary?
Teprve teď jsem si přečetl tento dodatek, ale odpovědět bohužel neumím. O technických parametrech radarů používaných za druhé světové války nic nevím.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od Polarfox »

Zemakt píše:vcelku mne překvapil ten radar. Je vidět, že Švédi byli technologicky opravdu na úrovni. Jak vlastně na tom byl ohledně technických dat ve srovnání s anglickými a německými radary?
Parametry netuším, zdroje, ze kterých vycházím, pouze zmiňují, že to nebylo nic zrovna extrovního. Moc se neosvědčil a později došlo k náhradě britským přístrojem.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
O. Filip
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 1/8/2010, 21:59
Kontaktovat uživatele:

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od O. Filip »

Jako zajímavost bych doplnil, že obrněné lodě třídy Svea nezůstaly ve službě se svou původní výzbrojí. Jejich věže, vyzbrojené dvojicí britských kanónů 254 mm/34cal. Elswick M/1885 byly při modernizaci lodí v letech 1902-04 sejmuty a přemístěny do fortu (pobřežní baterie) Ellenabbsfortet. Obstarožní mechanismy opotřebovaných věží na parní pohon byly značně poruchové a potíže byly i s muničními výtahy. V roce 1936 byly věže vyřazeny ze služby a krátce nato sešrotovány. Zabetonované šachty po věžích lze shlédnou dodnes (plánek baterie a její umístění je zde).
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

Zemakt - Dohledal jsem, že Švédové používali dva typy radarů a oba vyráběla firma Ericsson. První byl klasický pátrací radar sloužící k vyhledávání letounů a lodí, zatímco druhý, decimetrový, sloužil k zaměřování děl a pravděpodobně byl odvozen z německých konstrukcí.

O. Filip - Ten článek o opevnění Karlskrony jsem si se zájmem přečetl. Pokud bys chtěl něco podobného publikovat i na Palbě, máš dveře otevřené.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

ObrázekxxxObrázekObrázek

Tady je jeden čtyřnohý člen posádky obrněnce Drottning Victoria i se svojí námořnickou knížkou.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
O. Filip
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 1/8/2010, 21:59
Kontaktovat uživatele:

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od O. Filip »

jarl píše:Ten článek o opevnění Karlskrony jsem si se zájmem přečetl. Pokud bys chtěl něco podobného publikovat i na Palbě, máš dveře otevřené.
Děkuji, bude-li čas, pokusím se. Koho by zajímalo opevnění pobřeží, především přístavů, může hledat na mém webu pod příslušným tagem. Zájemce o bitevní lodě bych upozornil na článek, v němž jsou popsány všechny případy použití těžkých lodních věží na pevnině a fotografie většiny dochovaných kusů (což nebylo tak těžké, protože jich je na světě pouhých sedm, zbytek skončil ve šrotu).
Naposledy upravil(a) O. Filip dne 20/7/2016, 13:34, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od Zemakt »

No teda, koukám na ten web a nestíhám valit oči. Naprostá paráda. :up:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

ObrázekxxxObrázek
Mazutem vytápěné kotle typu Penhöet a jakási vzácná návštěva na palubě Drotning Victoria v r. 1928
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

Je zajímavé sledovat růst švédských výdajů nejenom na válečné námořnictvo, ale na zbrojení celkově, v návaznosti na dění v Evropě a sílícím obavám. Ještě v roce 1935 činily výdaje na obranu 120 miliónů korun (v přepočtu 30 miliónů dolarů), ale v roce 1937 už stouply na 200 miliónů a po vypuknutí druhé světové války nastala raketová akcelerace. V roce 1939 zhruba 1,3 miliardy korun, o rok později již skoro 2 miliardy a v roce 1941 závratných 2,02 miliardy. S tímto vývojem korespondoval i nárůst rozpočtu na válečné loďstvo, které v letech 1944 a 45 spolykalo 168 428 000 korun. Současně rostl jak počet válečných lodí, tak příslušníků námořnictva. V roce 1939 Švédové provozovali 115 jednotek a počet důstojníků a námořníků činil 9400 osob, ale v roce 1944 už měli 171 lodí a u maríny sloužilo 15 000 mužů. Pochopitelně, že toto zbrojení bylo financováno z velké části z nejrůznějších půjček, takže jejich splácení muselo švédský rozpočet zatížit na několik generací, ale nejspíš to pořád bylo lacinější, než kdyby zemi okupovalo Německo stejně jako sousední Norsko a Dánsko.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od jarl »

Opravil jsem v předchozím příspěvku částku v celkových výdajích na zbrojení ve válečných letech z bilionů na miliardy. V bilionech se určitě nepohybovala. Ty částky jsem převzal z jednoho polského časopisu, ale předpokládám, že "bilion" v polštině neznamená v češtině bilion, ale miliardu. Jestli je tu někdo, kdo umí dobře polsky, ať mě prosím poradí, abych tu nešířil blbosti.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Ochránci švédské neutrality

Příspěvek od Franz Trubka »

No,konzultoval jsem to s rodilym Polakem,ktery je tady teprve rok,
tak ze si pamatuje, jak se v Polsku pocita :D
Rada je stejna jako u nas,
milion,miliarda,bilion...
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“