Bublifuk píše:Byla to radost číst, Ljubov, ostatně jako vždy. Má hluboká poklona
Děkuji! Nějakou osobnost z ruské občanské války sem určitě ještě přihodím.
Bublifuk píše:Už se těším na Děnikina! A pokud budeš mít ještě chvilku čas a chuť, takový Wrangel by taky nebyl k zahození
Oba generály jsem už začala, ale pořád jsem nepřišla na to, jak u Děnikina znovu shrnout ten Ledový pochod. Wrangela jsem dopsala do roku 1906, mám pár řádek ke Kolčakovi a od soboty mi ještě leží v hlavě Richard III. Teď zbývá to všechno dotáhnout do konce, ale musím zároveň řešit pár problémů ve škole, a nezbývá mi na psaní čas ani nálada.
Bublifuk píše:Každopádně jsem hrozně rád, že jsi stále na Palbě, je to super
Já taky. I když nechápu, jak to se mnou můžete vydržet.
Bublifuk píše:Dokonce nejen důstojníků, jedním z prvních strůjců revolty v Petrohradu byl pokud se nemýlím velkokníže Kyrill (Cyril), což byl Mikulášův bratranec a tudíž člen dynastie. Proč, to je otázka, ambici na trůn podle mne neměl..
Velkokníže Kirill (Cyril) Vladimirovič byl hodně zajímavá postava, zasloužil by si trochu detailnější rozbor, ale nejsem bohužel znalec ruského nástupnického práva.
Kirill se narodil 13. října 1876 v Carském Selu, jeho otec Vladimir byl třetím synem cara Alexandra III. Na jeho aktivity během Únorové revoluce existují dva různé pohledy. Velkokníže Nikolaj Nikolajevič uvádí, že Kirill se přidal na stranu revoluce a aby dal svůj názor jasně najevo svému okolí, uvázal si na uniformu rudou stužku. Sám mu prý oznámil, že vstoupil se svou jednotkou carské stráže na stranu vzbouřenců a vyzval ho, a další členy rodiny, aby ho následovali. Týden po začátku nepokojů Kirill poskytl rozhovor tisku, kde prohlásil:
"Myslím, že po pádu starého režimu lidé konečně mohou volně dýchat a v zemi zavládne svoboda. Na náš národ čekají jen dobré časy." Dále uvedl, že bude raději svobodným občanem než velkoknížetem a s radostí vyvěsil nad svým palácem rudou vlajku.
Podle deníku petrohradského starosty Alexandra Balka velkokníže Kirill nabídl své vojáky carovi, aby s jejich pomocí potlačil nepokoje, a snažil se panovníka ochránit.
Po carově abdikaci se Kirill vzdal svých postů v armádě a uprchl i s rodinou do Finska. Během občanské války se všemožně snažil obnovit v Rusku carství a postavit vlastní armádu. Setkal se s Carlem Gustafem Emilem Mannerheimem, kontaktoval "Bílého generála" Nikolaje Judeniče a setkal e s mnohými německými generály. Když si začínal uvědomovat, že Bílí nejspíše válku prohrají, musel se svých myšlenek na ozbrojený konflikt vzdát. Opustil Finsko a přesídlil do Německa, později do Švýcarska a nakonec do Francie.
31. srpna 1924 se velkokníže prohlásil za ruského cara Kirilla I.. Většina přeživších Romanovců s tímto činem nesouhlasila, poukazovala na jeho chování během revoluce. Navíc Kirillova manželka Viktorie Melita nepřijala při svatbě pravoslaví a zároveň byla Kirillova sestřenice. Sňatek mezi bratrancem a sestřenicí není podle zákonů Ruského impéria platný. Kirill zemřel 12. října 1938 ve Francii, jeho ostatky byly roku 1995 převezeny do Ruska a uloženy v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě.
Kirill v roce 1906
jirka vrba píše:Ahoj, můžu se zeptat na prameny, z kterých jsi čerpala při popisu zničení 48. pěší divize a zajetí Kornilova?
Určitě jo. Koukni třeba
sem,
sem a ještě
sem 
