Stránka 1 z 1

Moshe Dayan

PříspěvekNapsal: 20/7/2010, 14:08
od Splav
Moshe Dayan

Moshe Dayan se narodil 20.května 1915 v kibucu Degania Alefnear u Galilejského jezera. Jeho rodiče se jmenovali Shmuel a Devorah. Byly to židovští přistěhovalci z Ukrajiny. Moshe byl druhým dítětem které se v kibucu narodilo. Byl pojmenovaný po Moshem Barském, který byl první obětí arabských útoků na kibbuc. Brzy po jeho narození se rodiče přestěhovali do moshavu Nahalal. Což byl vůbec první moshav v Israeli. Jeho otec byl farmář a jeden z čelních představitelů moshavnického hnutí. Založení Nahalu bylo z velké části jeho zásluhou. Mladý Moshe měl jít původně v otcovích šlépějích a proto začal v Nahalu navštěvovat zemědělskou školu. V roce 1935 si bere rodačku z Haify Ruth Schwartz. Mají spolulu tři děti. Jedno děvče a dva chlapce. V roce 1971 se po 36. letech manželství rozvádějí. Příčinou jsou Dayanovi četné nemanželské aféry. Dayan se potom znovu ožení, ale Ruth zůstáva svoboná.

V pouhých 14.letch vstupuje Dayan do Hagany, což byla ilegální židovská organizace, určená na obranu před arabskými útoky. Zde je vybrán do nově tvořených speciálních nočních patrol, kterým velí britský kapitán Charles Orde Wingate. Ten učí mladé bojovníky Hagany zásady gerilové války. Na počátku roku 1939 je Hagana postavena Brity mimo zákon. Ještě téhož roku je s dalšími 42. spolubojovníky zatčen za účast v důstojnickém kursu Hagany. Je odsouzen na 10 let žaláře v Accu. V únoru 1941, byl propuštěn na amnestii a vzápětí vstoupil do britské armády.
Dayan byl přiřazen k malé průzkumné jednotce, která měla za úkol získávat informace pro připravovanou invazi do Sýrie a Libanonu. Zde se take údála nehoda, která poznamenala Dayanuv vzhled na zbytek života. 8 června 1941 při akci kdy jeho jednotka měla zabezpečit dva mosty přes řeku Litani v jižním Libanonu, přichází o své levé oko. Páska kterou přes něj pozděj nosil se stala jeho poznávacím znamením. Dále spolupracoval s britskou rozvědkou na plánech vedení partizánské války, pro případ, že by Palestina padla do německých rukou. Za své aktivity byl dekorován britským řádem za vynikají služby.

Během israelské války za nezávislost nejdříve velel obraně v Jordánském údolí. Dále velel při útoku na město Llyda a pomáhal zastavit egyptský útok na jižní frontě. V srpnu 1948 se stává vojenským velitelem Jeruzaléma.

Po válce Dayan rychle stoupal po vojenském žebříčku hodností. V letech 1953 až 1958 byl náčelníkem generálního štábu. V této funkci osobně velel izraelským silám v bojích o Sinai během Suezké krize v roce 1956. Pod jeho velením take proběhla reorganizace israelské armády. Která z ní učinila moderní bojovou sílu.

V roce 1958opouští IDF a rok nato vstupuje do politiky. Vstoupil do strany Mapaj vedené Davidem Ben Gurionem. Do roku 1964 zde působí jako ministr zemědělství. Jakožto příslušník Ben Gurionova křídla opustil Moše Dayan v roce 1965 stranu Mapaj a vstoupil do Ben Gurionem nově založené uskupení Rafi. Následující premiér Izraele Levi Eskol se s ním neměl zrovna v lásce, nicméně v roce 1967 uznal, že je neúnosné, aby jakožto nevoják nadále zastával post ministra obrany a krátce před propuknutím Šestidenní války jmenoval Dayana ministrem obrany.
Dayan se na plánování šestidenní války podílel minimálně, avšak i tak byl jeho význam značný. Kromě toho, že se jako ministr obrany podílel na řízení pozdních fází operací a že měl velký vliv na vládní rozhodnutí ovlivňující průběh bojů, udělal mnoho pro pozvednutí morálky armády a obrazu Izraele a jeho armády v průběhu konfliktu. Jeho skvělé vystupování mu vyneslo u veřejnosti takovou popularitu , že se stal jedním z vážných kandidátů na post premiéra.
Když po smrti Leviho Eškola, který zemřel na ifarkt přimo ve své kanceláři, stanula v čele Izraele Golda Meirová. Dayan si udržel post ministra obrany. Byl tedy částečně zodpovědný za hrubé podcenění válečných příprav Egypta a Sýrie a chybná vyhodnocení varovných signálů, kterých bylo více než dost, což spolu s dalšími okolnostmi vyústilo v katastrofální porážky a velké ztráty Izraelské armády v prvních dnech jomkipurské války. Bylo to jedno z největších selhání israelských tajných služeb. Některé zdroje uvádějí, že Dayan viděl situaci tak černě, že uvažoval o použití jaderných zbraní .
Israelské jednotky posléze situaci zvládly a Dayan řídil akce armády po zbytek války až do příměří, které si Sovětský svaz vynutil pod přímou hrozbou vojenské intervence. Ani tento úspěch bohužel nedokázal zabránit Dayanově pádu. 11. dubna musel rezignovat i s Goldou Meirovou.
Po své rezignaci se na čas stahuje z politického života. V roce 1977 je znovu zvolen do Knessetu. Přijal funkci ministra zahraničí v kabinetu Menachema Begina. V této pozici se účastnil mírovích jednání s Egyptem v Camp Davidu, ale pro rozpory s Beginem na svou funkci v roce 1979 rezignuje. Poté zakládá novou stranu Talem. Ve volbách v roce 1981 je znovu zvolen do Knessetu, avšak krátce poté 16. října 1981 v Tel Avivu umírá na infarkt. Je pohřben v moshavu Nahal, kde vyrůstal.