PALBA.CZ

Technika je nástrojem, hlavní je, jak moc je spolehlivá a jak slouží tomu, čemu byla zamýšlena a jak je její chování předvídatelné pro obsluhu. Tolik k pěknému tanku v garáži.
Ohledně reklamních fotek: i v Terezíně (rok 1943?) snad byla exkurze Červeného kříže pro ukázku, jak moc pěkně si Židé žijí. Obvykle se tomu říká Potěmkinova vesnice

Je trošku smutné, že více než nad osudem statisíců mrtvých při "znásilnění Nankingu" se bavíme o tom, jestli nějaká konkrétní fotka je vhodná nebo nevhodná být umístěna na Palbě. Pokud to někoho zajímá, uvedl jsem dodatečně poměrné "bohatý" zdroj na tento typ fotek z Nankingu. Možná by to mohlo takto stačit, ale přivírat nad tím oči nemůžeme. O čem se však můžeme bavit, jestli mladiství, kteří zavítají na Palbu, by měli takové obrázky vidět, i když v úvodním článku jsem jich také pár umístil. Osobně bych toto nechal na adminu, at rozhodne a posoudí, jestli se to na Palbu hodí. Dále bych se radši pak věnoval vlastní diskuzi nad článkem, než nad fotkama....

Místo fotky jsem tam nechal jen odkaz. Vlk se nažral a koza zůstala celá...

Mirku, je to moja chyba, túto "odbočku" od témy som spôsobil samozrejme ja.Myslím, že nikto nebude namietať, ak zbytočné príspevky pôjdu 狗屎 .

Velice zajímavá je poměrně opomíjená (ve srovnání například s Oskarem Schillerem) postava přesvědčeného nacisty a přítele Adolfa Hitlera, Johna Rabeho, který byl manažerem nankingské pobočky společnosti Siemens. Během Nankingského masakru se mu podařilo ukrýt v mezinárodní bezpečné zóně - kde přebývaly cizinci žijící ve městě, bylo tam i sídlo společnosti Siemens a Japonci do ní podle dohody s Německem nesměli vstoupit - okolo půl milionu čínských civilistů. Ne všichni pochopitelně nuzné podmínky přežily. Odhaduje se, že se Johnu Rabemu podařilo zachránit okolo 250.000 lidských životů.

Rabe se původně domníval, že masakry jsou páchány vojáky svévolně bez souhlasu z nejvyšších pater. Napsal proto několik dopisů do Tokya, ve kterých popisoval situaci ve městě a požadoval zamezení pokračování masakru. Když se setkal s okázalou ignorací, obrátil se na špičky nacistické strany, včetně samotného Hitlera, s žádostí o přehodnocení vztahů s Japonskem. Po příjezdu do Německa byl zadržen gestapem, byly mu sebrány dokumenty dokládající nankingský masakr a následně ho nacistická strana převelela na pobočku Siemensu v Afghánistánu, aby nemohl ovlivňovat německé veřejné mínění a narušovat vztahy s Japonskem.

Po válce byl jako bývalý nacista uvězněn Brity. Po propuštění z vězení nedokázal sehnat práci a roku 1950 zemřel v chudobě existenčně závislý na potravinové sbírce přeživších Číňanů z Nankingu.