Dne: 26.října 2010 Berlín
Ministerstvo zahraničí bylo považováno za jediný německý vládní úřad, který se v době druhé světové války nepřipojil ke snaze nacistů vyhladit Židy. Pětašedesát let po skončení války to nyní zpochybnila zpráva, o níž vláda zvažuje, že ji učiní povinnou četbou pro diplomaty. Zpráva ministerstvo odhaluje jako zločineckou organizaci podporující holocaust. Navíc úřad po válce pomáhal nacistům vyhnout se obviněním.
Skupina německých a zahraničních historiků se studiu činnosti a postojů ministerstva na popud současné vlády věnovala pět let. Výsledkem je 880stránkový dokument, který má být zveřejněn ve čtvrtek. O jeho závěrech informoval v rozhovoru pro magazín Der Spiegel jeden z autorů Eckhart Conze.
„Ministerstvo zahraničí nebylo jen nějak spojeno s národním socialismem nebo dokonce útočištěm odboje, jak se dlouho tvrdilo. Od samého počátku se aktivně podílelo na každé operaci s cílem perzekvovat, vyhnat a vyhladit Židy. Bylo institucí nacistického režimu od prvého dne a po celou dobu jeho násilnické postupy podporovalo,“ řekl Conze.
Mezi dokumenty, které zpráva zmiňuje, je například faktura z cesty ministerského úředníka Franze Rademachera do Srbska. Rademacher na ní píše jako důvod cesty: „Likvidace Židů v Bělehradu“.
Úředníky dál zaměstnávali a chránili
I po prohrané válce ministerstvo již demokratického Západního Německa nadále zaměstnávalo stovky diplomatů z nacistické éry a chránilo je před možnými obviněními z podílu na holocaustu. Studie například dokumentuje, jak sociálně demokratický kancléř Willy Brandt pomáhal liberálovi Ernstu Achenbachovi vyhnout se obvinění ze strany francouzských úřadů. Achenbach byl během války diplomatem v Paříži, kde pomáhal organizovat deportace tisíců Židů do koncentračních táborů. Brandt osobně v roce 1974 zablokoval plány francouzsko-německé dohody, na jejímž základě by mohl Achenbach být souzen.
Diplomaté dostali místo jinde
Množství dalších diplomatů, kteří se v minulosti poskvrnili, bylo vysláno do zemí v Latinské Americe a arabského světa, aby nebyli žalováni, uvádí dále zpráva. Spousta z nich využila tzv. ústřední úřad, oficiální instituci, která bývalé nacisty varovala, když byl na ně vydán zatykač. Těchto služeb měl využít i Klaus Barbie, tzv. řezník z Lyonu, který před justicí prchal do roku 1983.
Conze poznamenal, že němečtí žalobci, kteří pomáhali chytit počátkem šedesátých let v Argentině jednoho z hlavních organizátorů holocaustu Adolfa Eichmanna, museli požádat Izrael, aby ho vystopoval, protože se obávali, že Eichamann dostane od diplomacie tip.
Přehodnocování spustil pochvalný nekrolog
Nová studie vznikla na popud bývalého německého ministra zahraničí Joschky Fischera. Důvodem byl spor ohledně pochvalného nekrologu Franze Nüssleina v oběžníku ministerstva zahraničí. Nüsslein se podílel na likvidaci opozice v Praze.
Fischer k výsledkům studie o víkendu řekl, že ho šokovaly. „Je mi při pomyšlení na ně zle,“ řekl. Frank-Walter Steinmeier, jeho nástupce do loňska, dodal, že je neuvěřitelné, že trvalo přes 60 let, než mohl výzkum začít.
O válečném ministerstvu zahraničí se od konce války v Německu tradovalo, že ho tvořili z velké části aristokraté, kteří v soukromí nacisty pohrdali a pomáhali při nezdařeném pokusu odstranit vůdce Adolfa Hitlera v roce 1944. Zpráva tvrdí, že toto byla pravda jen v několika případech. „Převažoval typický aristokratický antisemitismus,“ uvedl Conze.
