Humanitární a rozvojová pomoc - ano či ne ?

jaromír dolanský · Příspěvek od **jaromír dolanský** » 22/7/2007, 11:35

Humanitární a rozvojová pomoc – ano či ne ?

Když jsem po několika měsících po mém přihlášení na Palbu poprosil moderátory a štáb o povolení umístit odkaz Palby na stránky naší organizace Hand for Help, ( www.handforhelp.cz ) recipročně za umístění našeho banneru sem, bylo mi vyhověno. Jsem za to vedení velmi vděčen.
Využiji tedy možnosti a pokusím se zavést novou diskuzi na toto téma.
Vím, že se jedná o docela ožehavou otázku, ale názory lidí se kterými se na Palbě setkávám, mě zajímají.
Nikomu neberu právo na názor, a tak snad jen prosbu pro všechny. Pokud si myslíte, že pomáhat se NEMÁ, moc prosím, nenadávejte těm, kteří mají opačný názor nebo životní filozofii.
Na druhou stranu, možná že se mezi vámi naleznou i tací, kteří svým nápadem či pomocí popostrčí naše konání kupředu a třeba se s někým z vás setkáme i při zahraniční misi.

Inger · Příspěvek od **Inger** » 22/7/2007, 12:05

Je to velice dobry napad. Stranky jsem uz navstivila, a libi se mi, ze pomahate lidem, kteri to skutecne potrebuji.

jaromír dolanský · Příspěvek od **jaromír dolanský** » 22/7/2007, 12:08

Marshallův plán – jeden z prvních příkladů humanitární a rozvojové pomoci
Zničená infrastruktura na jedné straně a válečné přebytky a rozjetý průmysl na straně druhé daly vzniknout projektu, který považuji za jeden z prvních, ne-li úplně první příklad humanitární a rozvojové pomoci po WWII.
Samozřejmě, jako ve všem lze hledat politické a především ekonomické tlaky a důvody.
A jistě bychom je tam i nalezli. To však nic nemění na jeho významu pro miliony lidí, kteří tuto pomoc zoufale potřebovali.
Avšak Marshallův plán jednoznačně pomohl v poválečné Evropě a především západní části Německa, ale i ostatním evropským zemí, které ještě před několika lety stáli proti sobě jako nepřátelé ve WWII, v budování infrastruktury, v zajištění základních potřeb obyvatel i k dalšímu rozvoji a vzájemnému poznání bývalých nepřátel.
Československo se k tomuto plánu díky nátlaku Moskvy nepřidalo.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Marshallův plán oficiálně Plán evropské obnovy (European Recovery Program) byl plán přijatý Kongresem 3. dubna 1948 s cílem organizovaně zabezpečit americké úsilí pomoci poválečné Evropě. V důsledku odmítnutí ze strany krajin východního bloku, byl plán omezený jen pro západní Evropu.
Plán poprvé vyhlásil státní tajemník USA George C. Marshall 5. června 1947 v projevu na Harvardu. Byl iniciátorem a tvůrcem plánu. V letech 1948 - 1952 poskytly Spojené státy v rámci tohoto plánu západní Evropě pomoc ve výši přibližně 13 miliard dolarů. Marshallův plán přispěl k hospodářské rekonstrukci západní Evropy, obnovil průmysl, zemědělství a oživil mezinárodní obchod. USA si touto hospodářskou pomocí zabezpečilo vliv a prestiž v Evropě, která se postupně rozdělila na blahobytný Západ a zaostávající Východ. Generál Marshall byl za svoji celoživotní práci oceněn Nobelovou cenou za mír.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie,
další informace např. na : http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_10535.html

YAMATO · Příspěvek od **YAMATO** » 22/7/2007, 13:02

Jsem zastánce toho typu pomoci, který nevede k závislosti. Např. zmíněný Marshallův plán byl příkladem takové pomoci.

Bohužel velmi často vede pomoc jen ke vzniku závislosti. To se bohužel děje až příliš často...dovezou se potraviny, léky, peníze...a "zmízí", aniž by byl problém samotný řešen. Závislost problém ve skutečnosti zhoršuje.

Inger · Příspěvek od **Inger** » 22/7/2007, 13:41

To je pravda, ale tem lidem kteri trpi nekde v Africe nedostatkem potravy, a nemocemi se musi nejak pomoci. Stale jsou staty, kde je neuveritelna bida a lide umiraji hlady a nasledkem nemoci z bidy.
System se ale musi hlidat, tak aby ho nekdo nemohl zneuzivat a obohacovat se na ukor tech chudaku. V tom mate pravdu.

jaromír dolanský · Příspěvek od **jaromír dolanský** » 22/7/2007, 13:52

Pomoc, respektive její způsoby jsou složité. Není možno pomoci všem a je těžké rozhodnout, kdo v ten i onen okamžik potřebuje pomoci více.
Snažím se , aby námi poskytovaná pomoc byla založena na principu " Chceš-li pomoci, dej potřebnému rybářský prut a ukaž, jak se to dělá, ale nedávej mu rybu "
Co se ztrát pomoci týká, je to kapitola samo pro sebe. Bohužel, i když se různé organizace z celého světa, které se pomocí zabývají, snaží sebe víc, mnohdy jí v cestě stojí byrokracie či obyčejné úplatkářství. Takových zkušeností mám celou řadu. Na druhou stranu, jsou známy i případy opačné.
Dalším problémem je názor, se kterým jsem se mockrát setkal, naposled při naší misi do Pákistánu ( viz : www.handforhelp.cz ). Mnoho lidí mi vyčítalo, že organizace zasílá pomoc do muslimské země, která má ještě navíc finanční zdroje na výrobu jaderné a raketové techniky.
Obyčejnému člověku někde v horách však může být politika ukradená. Lidem tam jde doslova o přežití jejich a jejich dětí. A možná o to strašnější je, když ví, že vláda jeho země utrácí finanční zdroje za něco, co on sám ani dost dobře nechápe a jeho blízcí nemají např. základní lékařskou péči .
Argument, že každý národ má vládu, jakou si zaslouží je zpochybnitelná. Např. 40 lety vlády komunistů v Československu.
O tom, jak přijímají pomoc lidé v krizových situacích je na našem webu někde velmi hluboko zahrabán příběh " Sedm dní v Turecku".
Mohu jej v případě zájmu pověsit do tohoto tématu, trpělivost s hledáním na stránkách HfH asi nikdo mít nebude.

Inger · Příspěvek od **Inger** » 22/7/2007, 14:06

Melo by se kontrolovat, aby penize urcene k pomoci nekdo nezcizil, aby se potraviny a leky dostaly skutecne k potrebnym.
Tady ve Finsku lide pomahaji obetem tsunami napr tak, ze jezdi do Thajska, vydavaji tam penize, a tak se mohou hotely zase postavit, a mistni ziskaji sva pracovni mista, kdyz bude dost turistu.
Sama jsem tak daleko nebyla, a ani mi ty exoticke horke zeme tak nelakaji. Ale kyz se vybiralo na obeti po techto katastrifach- prispela jsem take.

wildesau · Příspěvek od **wildesau** » 22/7/2007, 16:10

Nejsem si úplně jistý, že smysl humanitární pomoci by měl být v zasílání potravin a léků, spíše si myslím, že by více pomohl zpřístupnit potřebným technologie a umožnit vzdělání(samozřejmě mimo akutní případy po katastrofách).Zasílání potravin mě osobně přijde demotivující.

Inger · Příspěvek od **Inger** » 22/7/2007, 16:37

Myslim, ze nejdulezitejsi je stavet nemocnice napr.v Africe, a samozrejme i skoly. Vzdelani je velmi dulezite, i lide z rozvojovych zemi jsou jeste z velke casti analfabeti, vzdelanim by se i predchazelo nemocem, napr. AIDS, coz je tam velky problem a v Africe na to umira denne stovky lidi. A dele nemoci ze spiny a chudoby- coz je cholera. Kdyby ti lide meli dostatecne vzdelani, tak by si uvedomili, jak se tyto nemoce prenaseji, a snazili se jim vyvarovat. Ti lide potrebuji zdravotni peci, vzdelani, techologii. Potrebuji penize na ne, proto je lepe tam posilat financni prostredky, nez jidlo, obleceni, a tak.

jaromír dolanský · Příspěvek od **jaromír dolanský** » 22/7/2007, 16:43

S tvým názorem lze souhlasit na 100 %. Zasílání léků a potravin má smysl jen po katastrofě a ještě pouze nějakou, tedy relativně krátkou dobu.
Potom je třeba přejít na jiný, efektivnější způsob pomoci.
Tady je třeba rozdělit pomoc do několika různých podob - okamžitá pomoc po přírodní či obdobné katastrofě.
Příklad první : Zemětřesení v Turecku . Byla nasazena část České polní nemocnice, dále záchranná jednotka Armády ČR z Olomouce a ve spolupráci s kynology vyhledávací týmy.
Pomoc účinná, směřovaná k okamžitému vyproštění, ošetření a záchranně lidských životů. Měl jsem to štěstí, že jsem se této akce účastnil a našemu týmu se podařilo vyprostit živého člověk několik dní po vlastním zemětřesení.

Příklad druhý : Tsunami na Srí Lance . Pomoc se zde hrnula ze všech stran. Bylo to dáno především mediálním pokrytím a tím že v tamějších turistických střediscích zahynulo mnoho Evropanů. Sklady se plnily materiálem. Problém byl, že místní samospráva nebyla schopna zajistit distribuci. Docházelo k tomu, že v oblasti, kde jsme pracovali a pomáhali chyběli léky, kterých v Colombu byly plné hangáry.
Navíc, i když bylo postižené velké území, jednalo se pouze o pruh kolem pobřeží, od 50 do, řekněme 1500 m.( Na severu údajně až 5 km, ale to nemohu potvrdit, tak daleko jsme se nedostali.)
Pomoc měla smysl několik týdnů při zajišťování a nahrazování chybějících zařízení, které tsunami poničilo a později především při obnově infrastruktury.
Letecké dodávky balené vody z Evropy , to byl vrchol zhovadilosti. ( Ona se totiž dala koupit bez problémů – v Colombu ! ) Když jsem se po třech měsících na několik dnů vracel do republiky, voda v plastu na paletách tam ještě na sluníčku stála.

Příklad třetí : Pákistán. Zemětřesení tam zabilo přes 70.000 lidí. Bylo to na podzim. I sem byla vyslána část polní nemocnice Armády ČR a udělala zde ohromný kus práce. Problém byl, že jestliže na Srí Lance nebyl problém díky klimatu přespat „kdekoliv pod palmou“ , v Pákistánu umírali lidé ve zbořeništích zimou. Pomoc se zadrhávala, chyběli vrtulníky, materiál ,lidé. Důvod – katastrofa se stala v nepříliš „oblíbeném“ muslimském světě, mimo turistické destinace. A média o ní zásadněji informovala jen několik dnů.

Ale to vše je opravdu pomoc akutní. Vedle toho existuje pomoc rozvojová. A tady máš plnou pravdu.

jaromír dolanský · Příspěvek od **jaromír dolanský** » 22/7/2007, 16:49

Inger, nerad, ale nesouhlasím. Peníze jsou nutné k realizaci projektů, ale pokud se pošlou do rozvojové země, ztratí se v mašinérii státu. A pokud je dáš přímo lidem, koupí si za ně věci pro momentální potřebu a neinvestují je do budoucnosti ( Což je sice špatně, ale naprosto pochopitelné )
Smysl mají jen projekty, které někdo - tedy organizace - rozběhne, zajistí jejich udržitelnost, od začátku zapojí místní obyvatelstvo a v horizontu 6 - 12 ti měsíců celý projekt předá zaučeným a poučeným "domácím". Samozřejmě s možností prolongace délky pomoci.

Inger · Příspěvek od **Inger** » 22/7/2007, 16:51

Pomoc by nemela byt poskytovana jen v turistickych destinacich, ale vsude, kde je to potreba.
Ta pomoc rozvojova je dulezita pro celou Afriku, Indii ale i Rumunsko. Ty zeme se samy nikdy z tech problemu nemohou dostat, USA a EU by meli pomoci. 10 euro muze darovat napr. ve Finsku snad kazdy.

Příspěvek od **sa58** » 22/7/2007, 17:08

Někde jsem snad četl, že dodávka potravin do Somálska definitivně pohřbila tamní zbývající zemědělce. Potraviny byly rozdávány zdarma nebo za směšný peníz a domácí produkty nikdo nechtěl.

Dle mého názoru je také problém v rozvratu kolonialismu a zapojení Afriky do globálního obchodu. Dřívě produkty používala koloniální mocnost, dnes o potraviny nemá nikdo zájem... Zbytek světa je totiž produkuje třeba dotované. A pokud zěmědělec neprodá svůj výnos, co potom? Je to prostě začarovaný kruh, potom stačí nějaké to sucho a už se vezou...

Inger · Příspěvek od **Inger** » 22/7/2007, 17:15

Ano, ale staty EU by mohli pomoci. Kazdy z nas by mohl venovat castku, kterou muze, vzdyt ti lide tam ziji ve strasnych podminkach, deti umiraji hlady, HIV-positivni je kazdy treti.
Ale mas pravdu Sa58, zemedelstvi je tam ve spatnem stavu, a kdyby byvale kolonialni mocnosti ty potraviny kupovaly, situace se muze zmenit. Sucho je tam stale, tady ve Finsku je zas mraz a tak ovoce, zeleninu dovazeji ze stredni Evropy. Napr. zde v Kuusamu rostou jen brambory a lesni plody. Vse ostatni se dovazi.

jaromír dolanský · Příspěvek od **jaromír dolanský** » 22/7/2007, 17:23

Ano, problém je, že pokud mají vyspělé země nadprodukci, jsou ochotny jí cestou humanitárních organizací poskytnout. Ale jakmile nadprodukce není - není ani co poskytovat. Dávat něco bez dlouhodobé koncepce je ale úplně špatně.
Na jedné přednášce jsem řekl, a pak jsem z toho měl nepříjemnost : "Pokud pošlu do rozvojové země vagon osiva, vagon nástrojů a vagon zemědělských instruktorů a příjemci osivo sní, z krumpáčů udělají kulomety a pochutnají si na instruktorech, byla moje chyba, že jsem své lidi špatně poučil a obdarované málo poznal. Pošlu tam ty tři vagony ještě jednou. Ale pokud se to bude opakovat, ať si poradí sami a pro mě za mě umřou hlady."
Na druhou stranu, katastrofy pronásledují především rozvojové země. A vlády těchto zemí, i když třeba vlastní jaderné zbraně,( Ano myslím Pákistán ) nepříliš přemýšlí o tom, jak se má několik desítek tisíc lidí někde vysoko v horách.
Korupce v těchto zemích je těžko představitelná.
Nevím, kolik je na tom pravdy, ale když jsme byli v Íránu po zemětřesení v městě Bam, šla fáma, že úřady odmítli rýži, protože byla bílá a ne žlutá a na černém trhu, kam se dostalo 80 % veškeré humanitární pomoci by byla nápadná a nedala by se prodat.
Přesto jsem přesvědčen, že pomáhat se má.

wildesau · Příspěvek od **wildesau** » 22/7/2007, 17:30

Mám kamaráda angolana a ten mě sám říkal, že většina problémů vznikla po osamostatnění afrických zemí.Odešli kvalifikovaní odborníci, učitelé a začali mezi sebou soupeřit různí kmenoví náčelníci.Myslím,že boj o moc je jeden z nejzávažnějších problémů součastné Afriky.Bohužel to je začarovaný kruh....nejdříve se zničily zaběhlé kmenové svazky a po té co se evropské státy vzdaly svých koloniálních držav tak vypukl boj o moc.Ve většině případů krvavý a nikam nevedoucí.

Inger · Příspěvek od **Inger** » 22/7/2007, 17:33

I ja si pres to vsechno myslim, ze pomahat se ma. Lide nemohou za to, kde se narodili, a my mame jen stesti, ze jsme se narodili ve vyspele Evrope.

wildesau · Příspěvek od **wildesau** » 22/7/2007, 17:37

Myslím,že východiskem by opravdu mohlo být ulehčit rozvojovým zemím přístup na vyspělé trhy, pomoc při výchově odborníků, méně překážek při využívání poznatků vědy a techniky a asi také oddlužení techto zemí.

jaromír dolanský · Příspěvek od **jaromír dolanský** » 22/7/2007, 17:40

A máš zcela pravdu wildesau. Na Srí Lance jsem působil půl roku. Spřátelil jsem se s mnoha lidmi, od obyčejného zdravotního personálu v naší nemocnici, přes lékaře,pacienty, podnikatele i politiky. ( Několik nás přijal i tehdejší premiér a nynější prezident Rajapakse ) A je pravda, že téměř všichni, ( vyjma politiků, samozřejmě ) říkali totéž. Totiž, že rozvoj skončil přesně v ten den, kdy poslední anglický kolonista opustil ostrov.
Obyčejní lidé v těchto zemích jsou možná v něčem jiní než my, mají jinou hodnotovou tabulku,ale pomoc si určitě zaslouží.
Ale i pomoc musí být smysluplná.

Jiřík · Příspěvek od **Jiřík** » 24/7/2007, 00:38

Pomáhat se má, především při živelných katastrofách (otázka rozvojové pomoci je v mnoha případech problematická - má smysl vozit vagóny obilí do země, kde se válčí a pomoc stejně většinou skončí v rukou těch lépe vyzbrojených?). Zaráží mě však jedna věc. NATO, USA i další armády mají perfektně vycvičené síly rychlého nasazení. Proč tedy nemůže existovat multinacionální záchranná jednotka, složená třeba zčásti i z civilistů, která by byla schopná rychle reagovat na ničivá zemětřesení , záplavy a katastrofy kdekoliv po světě? Proč musejí třeba čeští kynologové čekat desítky (v tom lepším případě) hodin, než je vojenský speciál odveze, aby mohli zasáhnout na místě neštěstí? Ano, i mrtvé je třeba najít a vyprostit z trosek, ale těm, kterým pod troskama zbývá posledních pár hodin života by asi pomohli více. Kdyby, třeba pod patronací OSN, vznikl nějaký záchranný prapor, pak by stačila nějaká mezinárodní úmluva, její ratifikace a kdyby vláda postižené země o pomoc požádala, během několika hodin by měla k dispozici to nejlepší, co pro záchranu a pomoc obyvatelům existuje.