Hagana I. část

Co nejde zařadit do témat, odborné dotazy a příspěvky.

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
Splav
četař
četař
Příspěvky: 65
Registrován: 5/9/2009, 18:40
Bydliště: Edinburgh

Hagana I. část

Příspěvek od Splav »

Hagana
Obrázek
[align=center]Znak Hagany později převzatý IDF[/align]

Hagana z Hebrejského ha Hagana, neboli česky “Obrana” byla vojenská organizace vytvořená v Palestině za britského mandátu roku 1920. Měla za úkol obranu rychle se rozrůstajícího židovského osídlení. Plný název zněl Irgun ha Hagana Havri.

Předchůdci
Za první předchůdkyni Hagany je považována organizace Bar Giora, pojmenovaná po vůdci židovského povstání proti Římu Šimonu Bar Giorovi. Byla to první židovská obranná organizace v tehdejší Palestině, toho času pod nadvládou Turecka. K založení Bar Giory došlo v Jaffu 29. září 1907. Sešli se tu Israel Shochat, Yitzach Ben Zvi, Mandel Portugali, Israel Giladi, Alexander Zaid, Yehezkel Hankin, Yehezkel Nissanov a Moshe Givonisedm. Byli to členové Polae Zion (Dělníci Sionu), marxisticko sionistického hnutí, které vzniklo na počátku století v carském Rusku. Jejich cílem bylo ustanovit tajné obranné sdružení, které by chránilo židovské osady před loupežnými útoky Arabů. Členové Bar Giory se usadili v osadě Sedžera, dnešní Ilanija, kde probíhal výcvik. Prvním zdejším strážcem byl Cvi Becker. Ten v lednu 1908 nahradil v této roli dosavadní ostrahu, kterou si osadníci ze Sedžery najímali z řad Čerkesů, což byl kmen z Kavkazu, přivedený Turky do Palestiny o sto let dříve. Členové skupiny postupně zahrnuli pod svou ochranu i sousední židovskou osadu Mesha, dnes Kfar Tavor. Strážci za svou službu dostávali malý plat, ale museli i pracovat v osadách, které střežili. Nutno podotknout, že židovští osadníci se do jejich najímání moc nehrnuli, jelikož měli strach z možné eskalace násilí způsobené aktivní obranou. Že to nejsou obavy planné se ukázalo na pesah 1909, kdy Arabové z okolních vesnic zavraždili v Sadžeře několik Židů. Třiadvacetiletý David Gruen žijící v té době v Sadžeře, si do svého deníku poznamenal: “Ti lidé zemřeli jednoduše proto, že byli Židé”, když o téměř 40 let později vyhlašoval stát Izrael, jmenoval se již David Ben Gurion. Většina členů Bar Giory přešla v roce 1909 do vznikajícího Hashomeru.

Obrázek
[align=center]Bojovníci Hashomeru. Podobnost s Kozáky čistě náhodná.

Hashomer (Strážce) byl založen 12.4.1909 v osadě Kfar Tavor. Jednalo se o první organizovaný pokus bránit všechna židovská osídlení v Palestině. Hasomer se od svého počátku potýkal s nedostatkem finančních zdrojů a podle toho vypadala i výzbroj a výstroj jeho členů. Časté byly brokovnice a pistole Mauser. Hodně členů se však muselo spokojit s jednoranými mušketami. Každý pak nosil nůž a kyj. Munice byla těžko k sehnání a její cena značná, což vedlo k pozdějšímu zakládání primitivních dílen, kde se vyráběla. Jednotný oděv se nenosil, ostatně by to bylo kontraproduktivní. Strážci se zpočátku museli spoléhat hlavně na vlastní nohy, ale později se podařilo získat i koně, což vedlo ke značnému zefektivnění hlídek. Po vypuknutí první světové války nastaly pro Hashomer těžké časy. Mnoho členů bylo ruské státní příslušnosti. Turecko jenž napadlo Rusko 29.10.1914 je bralo jako občany nepřátelské země. Většina vůdců byla poslána do vyhnanství mimo Palestinu, hodně strážců zatčeno a několik popraveno za organizování odboje proti Turkům. Na počátku války se objevila myšlenka postavit židovskou jednotku, bojující na straně Turecka a tím demonstrovat loajalitu Osmanské říši, s množícími se represemi však byla tato opuštěna. Jak válka pokračovala, začali se bojovníci Hashomeru zapojovat do protitureckých aktivit. Jabotinsky a Trumpeldor se zasloužili o formování židovských jednotek pod patronátem Velké Británie.
Tady na chvíli odbočím, abychom jsme se mohli na oba pány podívat blíže.

Obrázek


[align=center]Josef Trumpeldor[/align]

Josef Trumpeldor (1.12.1880 – 1.3.1920) se narodil v Pjatigorsku na jihu carského Ruska. Jeho rodina díky otcově službě v armádě nebyla nucena žít jako většina ruských Židů v takzvaném “pásmu” (západní oblast carského Ruska, v níž se Židé směli usazovat). Nejprve se stal dentistou, ale v roce 1902 vstoupil jako dobrovolník do carské armády. Během Rusko-Japonské války se účastnil obrany Port Arturu, při níž prišel o levou paži. Po návratu do Ruska z japonského zajetí byl čtyřikrát vyznamenán za statečnost, stal se důstojníkem a dal se na studium práv. V roce 1911 odjel s několika přáteli do Palestiny. Tady pracoval nejprve na farmě u Galilejského jezera a pozděj v kibucu Deganija, rodišti Mosheho Dajana. Po vypuknutí Velké války byl Turky vyhoštěn z Palestiny a odešel do Alexandrie. Zde se setkal s Jabotinskym. Společně prosazovali myšlenku židovského legionu, jehož se následně stali příslušníky. Při invazi na Gallipolském poloostrově byl raněn do ramene, ale odmítnul opustit frontu, čímž si vysloužil respekt Britů. Po skončení války se vypravil do Ruska s megalomanským plánem postavit tam obrovskou armádu ruských Židů a vést jí po pevnině do Palestiny. S touto myšlenkou se v roce 1918 stal spoluzakladatelem a později i předsedou mládežnické organizace HeChaluc, která měla připravit masovou emigraci z Ruska. V roce 1919 odjel do Palestiny jenž po válce spadala pod britský mandát. Tady byl 1.3.1920 smrtelně raněn do břicha při přestřelce s Araby v kibucu Tel Chaj.

Obrázek

Zeev Jabotinsky (uprostřed) s vojáky Židovského legionu


Zeev Jabotinsky se narodil 18.10.1880 v Oděse. Jeho rodné jméno znělo Vladimír Jevgenjevič Jabotinsky. Studoval na ruských školách, ale chodil i na hodiny hebrejštiny. Již v šestnácti letech začal publikovat v oděských novinách. Díky značnému talentu byl po dokončení střední školy poslán jako reportér do Švýcarska a poté do Itálie, kde v Římě vystudoval práva. Po Kišnivském pogromu roku 1903 se zapojil do sionistických aktivit a organizoval jednotky domobrany v ruských ghetech. Po vypuknutí války odjel jako korespondent do Alexandrie, kde s Trumpldorem organizoval židovské jednotky. Po válce se usadi v Palestině. V roce 1920 se podílel na vzniku Hagany jejímž jednotkám téhož roku velel v Jeruzaláémě při arabských nepokojích. Při následné razii byly u něj v bytě Brity nalezeny zbraně a munice, za což byl odsouzen k 15ti letům nucených prací. Po protestech veřejnosti však dostal amnestii. Po propuštění se věnoval politické práci v rámci legislativní rady a rady Světové sionistcké organizace. V roce 1923 se díky svým pravicovým postojům názorově rozešel s Weizmanem a opustil své místo v radě Světové sionistické organizace. Po účasti na šesnáctém sionistickém kongresu roku 1929 jej Britové odmítli vpustit zpět do Palestiny. Před druhou světovou válkou se snažil organizovat vystěhování zejména východoevropských Židů do Palestiny. Zemřel v New Yorku na srdeční příhodu 4.8.1940.

Obrázek

Židovský legion pochodující Londýnem


A teď zpět k židovským jednotkám za Velké války. Nejprve se podařilo vytvořit Zion Mule Corps (Sionský sbor mezkařů), čítající 650 mužů. Nasazený byl na Gallipolském poloostrově při vylodění anglofrancouzských sil. V srpnu 1917 byl zformován Židovský legion, což už byla plnohodnotná bojová jednotka, podílející se na bojích v samotné Palestině. Jako první se nasazení dočkal 38. regiment královských střelců, postavený v Británii o síle 800 mužů. Tou dobou už se v USA rodil 39. regiment. Oproti pozdější praxi v židovských jednotkách však přijímal pouze muže, o čemž se přesvědčila i mladá ruská imigrantka z Milwaukee Goldie Mabovitch, jíž byl vstup do regimentu odepřen, většina z Vás jí bude pravděpodobně znát pod pozdějším jménem Golda Meirová.

Odpor však probíhal i v samotné Palestině. Nejznámější je asi špionážní skupina Nili, která dodávala informace Britům. Založili jí sourozenci Aaronsohnovi. Sestry Sára a Rebeca s bratrem Aronem, k nimž se připojil jejich přítel Avšalom Feinberg. Tato skupina materiálem, který dodala, značně přispěla k pozdějšímu úspěchu generála Allenbyho. Bohužel na podzim roku 1917 se Turkům podařilo náhodou chytit jednoho z holubů používaných skupinou pro předávání zpráv a prolomit kód, jímž byla zpráva šifrována. Poté zatkli jednoho z členů Nili, kterého mučením donutili mluvit. V říjnu 1917 Turci obklíčili Zichron Jaakov, kde zatkli velkou část špiónů včetně Sáry. Té se podařilo po čtyřech dnech mučení spáchat sebevraždu, bez toho, aniž by cokoli prozradila. Aron podobnému osudu unikl, protože byl zrovna v Británii. Ostatní zadržené Turci převezli do Damašku, kde proběhl soud a následné popravy. Politické vedení jišuvu se od Nili distancovalo, což vedlo ke značné pozdější kontroverzi. Situace se vyřešila až v roce 1967, kdy byly Feinbergovi ostatky pochovány s vojenskými poctami v Jeruzalémě. V domě Aronsohnovích je dnes muzeum, které ve spojení s pěkným okolím určitě stojí za návštěvu.

Obrázek

Členové Nili (Sára je ta paní sedící uprostřed)


Hashomer také založl několik nových osad, patří mezi ně Tel Adashim, Kfar Gilad a Tel Hai, při jehož obraně padl v roce 1920 Trumpeldor.
Konec Velké války se v sionistickém hnutí nesl ve znamení optimismu. Balfourova deklarace z roku 1917 vyjadřovala podporu, vlády jejího veličenstva pro zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině a Churchillova Bílá kniha z černa 1922 toto potvrzovala. Britové se však hodlali držet svého osvědčeného “rozděl a panuj”. Proto se ani v jednom z těchto dokumentů záměrně neobjevilo slovo stát. Také jejich styl správy mandátního území měl Židy z jejich optimismu záhy vyléčit.
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“