Druhá světová válka byla strašlivá válka. A to nejstrašlivější byl holocaust a jiné válečené zločiny, jejichž množství a velikost předčila ty nejčernější obavy. Po válce na Postupimské konferenci byla přijata zásada 5 D, mimojiné denacifikace. A tak došlo k soudům, jaké historie ještě neznala. Všichni přeživší čelní představitelé Třetí říše stanuli před soudním tribunálem v Norimberku, kde byli souzeni.
Justiční palác krátce po válce a nyní
Němci jsou na to hrdí, pomohlo jim to do jisté míry se vypořádat se strašlivým dědictvím. A tak tam, kde byli souzeni takoví lidé jako Karl Dönitz nebo Hermann Göring, nyní fotografují turisté. Také jsem tam byl. Je to působivé. Ve druhém patře je proslulý Saal 600, kde probíhal soud s tou absolutní špičkou, v patře třetím je tomu věnováná výstava. Je povedená. Začíná informací o nepříliš nepovedené snaze odsoudit prvoválečné zločince v Lipsku a pokračuje k místním soudům. Popisuje všechny aspekty soudu, včetně soudců, žalobců, obhájců, obhajob, svědků a novinářů. Poslední část popisuje vznik a činnost Mezinárodního soudního dvoru v Haagu.
Sál 600 v roce 1946 a nyní
Výstava je dobře udělána. Postupně zasvětí do problematiky každého zájemce a přidá mnoho fantastických detailů. Mě osobně se hodně líbila. A abych přilákal případné návštěvníky a nešířil nikde informace, že umím dobře německy, musím vám říct, že je k dispozici namluvený text i v angličtině. Budete-li mít někdy cestu do severobavorského Norimberka, navštivte Justiční palác, stojí to za to.
Pro více informací doporučiji: http://www.memorium-nuremberg.de/index.html