PALBA.CZ

Bitvu jsem absolvoval jakožto šéf druhé sekce třetího pelotonu řadového batalionu. Náš batalion měl celkem 4 pelotony. Každý peloton dvě sekce. Každý peloton měl kolem 12-14 zástupů. Celkem tedy 56 zástupů. Formován byl ve dvouřadu, což znamená, že měl 112 vojáků, 4 šéfy pelotonu 8 šéfů sekcí a 4 krajníky z toho jeden, ten úplně nalevo je samozřejmě hlavní a jednoho šéfa batalionu. Vyjádřeno v metrech délka našeho batalionu v bitevní sestavě, což znamená v linii, byla kolem 34metrů. K tomu jsou za sestavou ještě tamboři a pištci. Jestli si pamatuju správně tak 6tamborů a dva pištci a jeden tambour-major.
Podle bitevního pořádku jsme umístěni prakticky na samotném konci pravého křídla francouzské sestavy. Vpravo od nás je jen už dělostřelecká baterie, vlevo od nás operuje jezdectvo a další řadový batalion, snad italský nebo polský, nevím přesně jsem to.
Na výchozí pozici, jsme asi o třičtvrtě hodiny dřív a tak čekáme. Pušky jsme dali do jehlanů. Plkáme, vtípky, občas se někdo pokouší nějak nepozorovaně vychcat. Bonaparte projede kolem nás, otočil se, za našeho řvaní „vive lEmepereur“ ještě jednou defiluje s celou svojí suitou pomalu kolem a už uhání na konec pravého křídla. Prudce otáčí kolem posledního děla. A šup. Koni podjeli přední nohy a spadnul i s císařem. Trochu jsme ztuhli. Ale Bonaparte se zvedá, opět nasedne na koně a sklízí potlesk a naše jásání a odjíždí kamsi fuč.
Přijede pobočník se zprávou, že se máme zvedat a že vyrážíme. Rychle rozebereme jehlany a řadíme se. Za minutu stojí prapor perfektně seřazen a připraven k boji. Do bitvy jdeme jako první. Dle všeho máme navázat kontakt s nepřítelem a po nějaké době se máme stáhnout.
Než vypochodujeme, šéf praporu nás ještě, přeformuje do kolony s polovičními intervaly seřazené po pelotonech. Pochodujeme. hned jako se dostaneme na cestu zastavujeme a stavíme se do bitevní sestavy praporu – tj. do linie. Před námi, ale relativně daleko je prapor Rusů, a odřad rakouských polních myslivců.
Náš levý peloton, jsou voltižéři. Ti jsou poslání ve střeleckém řetězu a přestřelují se tam s rakouskými myslivci. Pak přícházime na řadu my. Postoupili jsme několikrát kupředu kryti voltižéry. Ti jsou pod tlakem nucení se stahovat. Sotva poslední zmizí z našeho palebného sektoru následuje salva celého batalionu. A po ní další. Naše přesuny v před, jsou doprovázeny vlnění celé sestavy, a i statní úkony provází určitá nervozita, která ale postupně mizí. Vlnění našeho praporu je ale celkem nepříjemné, neustále se zatáčíme doprava. Pro bubnující tambory a střelbu není pomal uslyšet vlastního slova. Musíme fest řvát – i jen, aby nás slyšeli vojáci přímo před námi. Když se po salvě velí chargé – nabíjet, člověk se nadechne kouře a pak chrchlá. Řvaní se vůbec jak bitva postupuje stává všudy přítomné, každy povel se opakují nejen šefové sekcí ale i krajníci a zastupující poddůstojníci.
Rychlým postupem vpřed vytlačíme rakouské myslivce, a začneme si vyměňovat ty nejvřelejší pozdravy s Rusy. Oni většinou pálí celým batalionem. My střídáme palbu batalionu se střelbou po pelotonech. Rusům to nakonec nedá a jdou na nás na bodák. Srazíme se s nimi, talk neudržíme a ve zmatku ustupujeme. Oni nás nepronásledují, ale pošlou po nás ještě salvu, aby nevypadli ze cviku. Na nové čáře se formujeme. Opět salvy, opět, tentokrát už vzájemné, útoky na bodák. Ustupujeme Rus nás kousek pronásleduje ale nakonec toho nechá.
Zformovaní do linie, opět vyrážíme. Pálíme po pelotonech. Nakonec jdou jedna nebo dvě salvy celého praporu. Útočíme na Rusy bajonety. Rus tlak nevydrží začne utíkat. V té chvili poprvé registruji těžké jezdectvo operující po naší pravici. A pohled je to impresivní. Náš útok a útok jezdectva proběhly ve stejnou chvíli a Rusy před sebou ženeme svinským krokem.
Pak si z bitvy pamatuju jen takové střípky – stojíme tak trochu podivně. Naše linie je zalomena a pálíme na dva různé cíle. Dělostřelci do toho buší jak utržení z řetězu, vždycky když bouchne naše čtyřliberka, země se trošku otřese. Za námí, trochu víc vlevo stojí ještě jedno dělo podle velikosti čtyř nebo šesti liberka. Ty tupouni nejsou schopný postoupit naši linii a neustále nám bouchaj za uchem.
Rusové ustupují a my získáváme bojiště, když kde se vzala, tu se vzala ještě jedna rakouská kolona mezi námi a okrajem bojiště. Nevím, jak se tam dostali, ale po několik salvách se na to vykašlou, stahují se pryč. Je po bitvě.
Teď uvědomuju si, že i když je 10 stupňů, leje ze mě jak z vola, a mundur mám durch. Od neustálého řvaní mě bolí v krku. Hlásek mam jak konipásek. Od pobíhání po poli ve střevících mě bolí kotníky. A od neustálého držení pětikilové pušky jen v pravé ruce mám ztuhlé rameno. Ale co už. Za rok zase.

Prima reportáž. A co nějaké fotky?

Pár otázok:
Ten útok na bodák... Bývajú aj zranenia?
Alebo celkove ... sú aj nejaké zranenia pri vašich stretávkach, alebo utŕžil si ty niekedy nejaké?
Pri formácii - držíte sa autentického postavenia či môžete improvizovať alebo meniť plán?

Ako vraví Pátrač.. daj fotky najmä tie kde si ty

něco málo fotek.


náš batalion




a moje maličkost.

Foto by Eva Horáková viz FB:
https://www.facebook.com/eva.horakova.3 ... nref=story

Pěkné. To míření do země je předpokládám z bezpečnostních důvodů, nebo?

Zemakt píše:Pěkné. To míření do země je předpokládám z bezpečnostních důvodů, nebo?

Je to tak - z bezpečnostních důvodů.

Stuka píše:Pár otázok:
Ten útok na bodák... Bývajú aj zranenia?
Alebo celkove ... sú aj nejaké zranenia pri vašich stretávkach, alebo utŕžil si ty niekedy nejaké?
Pri formácii - držíte sa autentického postavenia či môžete improvizovať alebo meniť plán?

Ako vraví Pátrač.. daj fotky najmä tie kde si ty

Ne zranění nejsou - jednak se pušky těsně před samotným kontaktem zvednou bodlama vzhůru, jednak se dává majzla. No občas se z toho stává celkem nevkusná přetlačovaná, ale to se myslím úspěšně snažíme eliminovat.

Na Waterloo byly tuším jeden nebo dva infarkty, ale z boje jako takového nic. Drobná zranění tu a tam jsou.

Scénář je daný organizátorem - ale jako každý plán málokdy přežije střet s nepřítelem. Rámcově se ho, ale samozřejmě držíme. Prostoru pro improvizaci je tam i tak dost a dost.

Ještě taková noticka, která mě na tomhle Slavkově stejně jako na dvoustém Lipsku klepla přes hlavu a která je podle mého soudu velmi důležitá pro mě jako pro člověka o historii občas píšícího. Je to velké neuvědomění si toho co se kolem vás děje. Nemáte vůbec šanci vnímat dění kolem vás nějak souvisle. Soustředíte se na to aby jste veleli, takže koukáte na šéfa batalionu a pelotonu, co se bude dít. Není slyšet - ať už přes střelbu nebo bubny nebo obojí. Řešíte hlavně to aby chlapi stříleli tak jak mají. Lokty dolu, zadní řada úkrok. K tomu klasické zmatky při střídání pelotonů. Když jsem se koukal na videa - byl jsem překvapenej proti jakejm jednotkám jsme vlastně bojovali - já tam viděl jen některé z nich. To, že tam byla rakouská řadová pěchota si vůbec neuvědomuju. Vlastně - přehled máte tak zhruba do oblasti co zasahuje váš peloton. Před jednotku pořádně nevidíte protože velíte zezadu. V první řadě stojí jen velitel pelotonu, pokud se pochoduje a i ten v případě střelby velí zezadu. Batalion má tendenci se při delší střelbě rozpadat - to je od toho, že mužstvo dává blbě nohy a blbě je vrací - takže se se řady rozvolňují. Druhá řada má problém s nabíjením protože kolem sebe mají málo místa. Když se někomu podělá flinta - vy řešíte aby si to dal do kupy, za praporem a nemířil při opravě na všechny strany. Jojo je to zábava si takhle jednou začas zavelet.
K tomu ještě dodám - pokud stojíte v linii - vnímáte tak maximálně lidi hned vedle sebe a prostor před sebou. Svůj peloton, ve kterém jste už pak celkem minimálně.

Máš to z prvej ruky, ako to kedysi prebiehalo, ke´d sa takto zapájaš.
To je práve to, čo ma tiež vždy zaujímalo na bojoch vojsk proti sebe niekde na poli. Tie prísne formácie zo začiatku a potom už len mela, v ktorej sa bolo ťažko vyznať. Veliteľ jednotky videl pár metrov naľavo a pár metrov napravo, potom už len rev, beh a prach a výkriky. Tí vojaci museli mať v žilách zvláštnu disciplínu, že sa po premiešaní s nepriateľom, znova dokázali ako tak sformovať. Takisto aj napr. napoleon - viem, že sa pozeral niekde z vyššieho stanovišťa, ale aj tak potom videl len guláš a predsa sa v tom musel vyznať.

Neviem, či som presne vyjadrila, čo som mala na mysli, ale ty si to vystihol. Tá dejová súvislosť sa kedysi v bojoch musela veľmi rýchlo striedať s totálnym zmätkom. Takže prekvapuje, že niekedy vedeli, kto vlastne vyhral.

Bleu píše:Ještě taková noticka, která mě na tomhle Slavkově stejně jako na dvoustém Lipsku klepla přes hlavu a která je podle mého soudu velmi důležitá pro mě jako pro člověka o historii občas píšícího. Je to velké neuvědomění si toho co se kolem vás děje. Nemáte vůbec šanci vnímat dění kolem vás nějak souvisle. Soustředíte se na to aby jste veleli, takže koukáte na šéfa batalionu a pelotonu, co se bude dít. Není slyšet - ať už přes střelbu nebo bubny nebo obojí. Řešíte hlavně to aby chlapi stříleli tak jak mají. Lokty dolu, zadní řada úkrok. K tomu klasické zmatky při střídání pelotonů. Když jsem se koukal na videa - byl jsem překvapenej proti jakejm jednotkám jsme vlastně bojovali - já tam viděl jen některé z nich. To, že tam byla rakouská řadová pěchota si vůbec neuvědomuju. Vlastně - přehled máte tak zhruba do oblasti co zasahuje váš peloton. Před jednotku pořádně nevidíte protože velíte zezadu. V první řadě stojí jen velitel pelotonu, pokud se pochoduje a i ten v případě střelby velí zezadu. Batalion má tendenci se při delší střelbě rozpadat - to je od toho, že mužstvo dává blbě nohy a blbě je vrací - takže se se řady rozvolňují. Druhá řada má problém s nabíjením protože kolem sebe mají málo místa. Když se někomu podělá flinta - vy řešíte aby si to dal do kupy, za praporem a nemířil při opravě na všechny strany. Jojo je to zábava si takhle jednou začas zavelet.
K tomu ještě dodám - pokud stojíte v linii - vnímáte tak maximálně lidi hned vedle sebe a prostor před sebou. Svůj peloton, ve kterém jste už pak celkem minimálně.

Tohle se mi moc líbí, z toho čiší atmosféra .

Mohyla míru u Prace - pietní akt

Stuka píše:Máš to z prvej ruky, ako to kedysi prebiehalo, ke´d sa takto zapájaš.
To je práve to, čo ma tiež vždy zaujímalo na bojoch vojsk proti sebe niekde na poli. Tie prísne formácie zo začiatku a potom už len mela, v ktorej sa bolo ťažko vyznať. Veliteľ jednotky videl pár metrov naľavo a pár metrov napravo, potom už len rev, beh a prach a výkriky. Tí vojaci museli mať v žilách zvláštnu disciplínu, že sa po premiešaní s nepriateľom, znova dokázali ako tak sformovať. Takisto aj napr. napoleon - viem, že sa pozeral niekde z vyššieho stanovišťa, ale aj tak potom videl len guláš a predsa sa v tom musel vyznať.

Neviem, či som presne vyjadrila, čo som mala na mysli, ale ty si to vystihol. Tá dejová súvislosť sa kedysi v bojoch musela veľmi rýchlo striedať s totálnym zmätkom. Takže prekvapuje, že niekedy vedeli, kto vlastne vyhral.

No, to se právě do toho bordelu dostat v ideálním případě nemělo. Velitelé od brigády a vlastně i už od batalionu nahoru mají celkem solidní množství možností jak opravovat různé chyby - jak jsem sem dával tu celkem nezáživnou práci o britském praporu a fungování linie, jsou tyto prvky celkem slušně popsané - Francouzi to měli podobně. Fakt ale je, že pokud bych měli reálné velikosti praporu tj. např 600 chlapů ve troj řadu dostaneme řadu která má 200 zástupů a délku 120 metrů. Představa že jsem ve druhý řadě někde kus od středu ve mě ze všeho nejvíc vyvolává pocit přeplněného Václaváku.

Hans S. píše:
Tohle se mi moc líbí, z toho čiší atmosféra .

díky

Bleu píše:Ještě taková noticka, která mě na tomhle Slavkově stejně jako na dvoustém Lipsku klepla přes hlavu a která je podle mého soudu velmi důležitá pro mě jako pro člověka o historii občas píšícího. Je to velké neuvědomění si toho co se kolem vás děje. Nemáte vůbec šanci vnímat dění kolem vás nějak souvisle. Soustředíte se na to aby jste veleli, takže koukáte na šéfa batalionu a pelotonu, co se bude dít. Není slyšet - ať už přes střelbu nebo bubny nebo obojí. Řešíte hlavně to aby chlapi stříleli tak jak mají. Lokty dolu, zadní řada úkrok. K tomu klasické zmatky při střídání pelotonů. Když jsem se koukal na videa - byl jsem překvapenej proti jakejm jednotkám jsme vlastně bojovali - já tam viděl jen některé z nich. To, že tam byla rakouská řadová pěchota si vůbec neuvědomuju. Vlastně - přehled máte tak zhruba do oblasti co zasahuje váš peloton. Před jednotku pořádně nevidíte protože velíte zezadu. V první řadě stojí jen velitel pelotonu, pokud se pochoduje a i ten v případě střelby velí zezadu. Batalion má tendenci se při delší střelbě rozpadat - to je od toho, že mužstvo dává blbě nohy a blbě je vrací - takže se se řady rozvolňují. Druhá řada má problém s nabíjením protože kolem sebe mají málo místa. Když se někomu podělá flinta - vy řešíte aby si to dal do kupy, za praporem a nemířil při opravě na všechny strany. Jojo je to zábava si takhle jednou začas zavelet.
K tomu ještě dodám - pokud stojíte v linii - vnímáte tak maximálně lidi hned vedle sebe a prostor před sebou. Svůj peloton, ve kterém jste už pak celkem minimálně.

Bráško, těchto pár vět je tím nejvěrnějším přiblížením bitvy, jaké jsem kdy četl. Super

Pátrač píše:

Bráško, těchto pár vět je tím nejvěrnějším přiblížením bitvy, jaké jsem kdy četl. Super

Moc díky.


Ne úplně dobře prováděna konverze doprava prováděná naším batalionem. Tj. pravý krajník pochoduje na místě a pomalu se otáčí. Levý opisuje kruh.

Kolik času máte na souhru a secvičení? Nemyslím konkrétně bitvy, ale spíše výcvik bojových manévrů.

Moc pěkný popis, člověku to velmi plasticky přiblíží problematiku tak, jak se obvykle knihy moc nevěnují. Tohle je jeden z důvodů proč si myslím, že podobné akce a spolky mají smysl i pro historické bádání.

Dzin píše:Kolik času máte na souhru a secvičení? Nemyslím konkrétně bitvy, ale spíše výcvik bojových manévrů.

Moc pěkný popis, člověku to velmi plasticky přiblíží problematiku tak, jak se obvykle knihy moc nevěnují. Tohle je jeden z důvodů proč si myslím, že podobné akce a spolky mají smysl i pro historické bádání.

S baťákem jsme cvičili cca hoďku, možná hoďku a půl. Není to moc. A pravda je že řekněme zhruba polovina praporu jsou notorický jezdiči, který mají za sebou x let. Nováček tak velmi snadno zapadne. Pokud jde o individuální cvičení tak si to jednotky řeší samy, ale samozřejmě základní povely na místě a nabíjení a střelby se cvičily i teď.