Šinano je považována za největší letadlovou loď IIWW. Termín letadlová však v tomto případě není přesný, použil bych spíše pojem plovoucí letiště.
Na rozpočtový rok 1939 byla naplánována stavba třetí a čtvrté jednotky třídy Jamato. První z této dvojice byla pojmenována Šinano druhá jméno nikdy nedostala. Vždy byla vedena pod číslem 111. Kýl Šinana byl oficiálně položen 7.4.1940 v doku v Yokosucké loděnici. Zprvu rychlý postup stavby se postupně zpomaloval neboť potřebné zdroje a kapacity byly převáděny na přednostní stavbu letadlových lodí třídy Unrjú. V prosinci 1941 byla práce na Šinanu přerušena, na lodi 111 se v té době už víc než měsíc také nedělalo. Šinano bylo v té době hotovo asi z 50%.
Po katastrofálních ztrátách u Midwaye bylo rozhodnuto o přestavbě všech použitelných trupů na letadlové lodě. U Šinana se uvažovalo o přestavbě na letadlovou loď s kapacitou 130-150 letadel. Ovšem byl zde drobný problém. Stavba trupu byla již v tak pokročilém stavu, že by bylo třeba demontovat obrovské barbety přichystané pro osazení věží hlavní ráže, odstranit pancéřové struktury pod budoucím můstkem bitevní lodě a změnit vnitřní členění trupu. Odborníci námořnictva odhadli práci a náklady na takový objem, že by se málem vyplatilo postavit novou loď.
V té době přišel hlavní projektant třídy Jamato viceadmirál Fukuda s nápadem přeměnit loď na pomocnou jednotku. Navrhoval položit letovou palubu a pod ni umístit jen sklady torpéd a pum, nádrže na letecké palivo a dílny. Tento projekt nepočítal s hangáry ani s vlastní leteckou skupinou. Loď neměla podnikat ofenzivní akce, jen se jich měla účastnit ve stavu flotily klasických letadlových lodí jimž měla pokytovat pouze servisní služby. Měl zde být hlavně soustředěn nebezpečný materiál, Šinano by si totiž ponechala své mohutné pancéřování. Ostatní lodě svazu měly poskytovat této plovoucí benzince a muničáku leteckou ochranu. Zároveň bylo spočítáno, že by měla vydržet zásah minimálně dvaceti torpéd.
Neměla se tak opakovat situace od Midwaye kde musel Nagumo odsunout připravené letouny do podpalubí aby mohl přijmout vracející se první vlnu. Podle nového plánu by stroje přistály postupně na Šinanu, tam by natankovaly a ve vzduchu by pak čekaly až se uvolní paluby jejich lodí.
Toto řešení však v námořnictvu narazilo na tvrdý odpor. Postupně byly předkládány různé modifikace až byl nakonec dohodnut kompromis. Na lodi měl být vybudován otevřený jednopatrový hangár o rozměrech 163x38,8 m pro 42 letadel (18xA7M2, 18xB7A a 6x C6N). Kvůli hangáru byly mírně zmenšeny palivové nádrže, přesto měla loď nést téměř 720000 litrů leteckého paliva.
Pancéřování trupu odpovídalo svou strukturou třídě Jamato,pouze boční pancíř měl díky novým druhům oceli sílu jen 200 mm. Prostory nad hlavní pancéřovou palubou o síle 100 mm (nad muničními sklady a strojovnami 200 mm) chránily shora ocelové pláty letové paluby tloušťky 95 mm. Nádrže na letecké palivo byly dodatečně chráněny pancířem o síle 25-75 mm boky a 25 mm strop. V roce 1944 byla ochrana těchto nádrží dále zvýšena zabetonováním všech sousedících prostor.
Pohonnou soustavu tvořilo 12 kotlů na mazut typu Kampon a čtyři turbíny o výkonu 150000 koní. Komín byl na rozdíl od starších konstrukcí umístěn stejně jako třeba na Tajhu, vysoko na nástavbě. Aby se při případném zásahu nedostala puma až do kotelen kde by její výbuch měl katastrofální následky, bylo v kouřovodech umístěno několik gretingů (zde pancéřové desky síly 20 mm s odvranými otvory – jakási síta).
Vzhledem k menšímu ponoru Šinano dosahovala rychlosti až 28 uzlů.
Celkové rozměry lodi byly 266 m délka, šířka od 36,3 m do 38,9 m (různé zdroje – různé hodnoty) a ponor 10,3 m. Výtlak činil 64800 t (standartní) a plný 71900 t.
Výzbroj tvořilo 16 dvojúčelových děl ráže 127 mm v šesti dvojhlavňových kompletech. Počty lehké protiletadlové výzbroje nejsou známy odhaduje se že Šinano v době zániku mohla nést 115 až 145 děl ráže 25 mm. Počítalo se i s instalací dvanácti vícehlavňových protiletadlových raketometů ráže 120 mm. Nejsou však žádné důkazy, že by byly tyto vrhače osazeny.
Bojová kariéra této lodě byla velmi krátká. 11.11.1944 byla spuštěna na vodu a již 19.11. ji převzalo námořnictvo. Okamžitě bylo rozhodnuto, že se na dokončení kvůli hrozícím náletům přemístí z Yokosuky do vnitřního moře. 28.11. tedy vyplula v doprovodu tří torpédoborců. Dokončovací práce pokračovaly i při plavbě, na palubě bylo přes 600 dělníků z loděnice. Ještě téhož dne byla ve 20.48 zjištěna ponorkou Archerfish. Ta ji po celonočním pronásledování ráno v 03.17 torpédovala. Byl to minořádně úspěšný úder, ze šesti torpéd byly zaznamenány čtyři plné zásahy. Loď neměla nainstalována čerpadla, a ani jednotlivá oddělení nebyla navzájem vodotěsná, nebyly uzavřeny trupové přepážky.
Dělníci začali na palubě šířit paniku, ta se postupně zmocnila i námořníků. Kapitán Abe se ještě pokusil s lodí najet na břeh ale ta se po zaplavení kotelen a strojoven kolem šesté hodiny zastavila. V 10.18 se Šinano položila na bok a o pár minut později zmizela pod vodou.
Zajímavostí kolem jejího zániku je i to že posádka ponorky Archerfish se až po válce dozvěděla co to vlastně potopili. Američané i přes v té době poměrně kvalitní letecký průzkum nezjistili, že Japonci něco takového staví.
Na fotky modelu této lodě mrkněte do alba. Od Lorda jsou tam poměrně kvalitní detaily. Skutečných fotek Šinana je velmi málo, navíc z dálky a dost špatné. Navíc většina záznamů, výkresové dokumentace a fotek ze stavby byla pravděpodobně zničena při bombardování Yokosucké loděnice.
Související články:
Stručný popis japonských lodí třídy Jamato
Nákres vzhledu.
Jedna z těch špatných fotek.
