Po stavbě bitevních křižníků třídy Kongó bylo Japoncům jasné, že další plavidla musejí být bitevní lodě podle tehdy standartní klasifikace. Již dříve postavená třída Kavači nesplnila jejich očekávání hlavně kvůli použité výzbroji. Lodě uvedené do služby v r 1912 sice nesly 12 děl tehdy obvyklé ráže 305 mm ale kvůli nedostatku financí byly použity dva typy děl. Přední a zadní věž nesly po dvou dělech L/50 Armstrong ale čtyři boční věže byly osazeny osmi děly L/45 Armstrong s odlišnými balistickými vlastnostmi na větší vzdálenosti. Při zastřelování musely lodě střílet střídavě čtyřdělové salvy z bočních a osových věží, tedy poměrně složité a nepřesné řešení.
Proto byly zpracovány plány nových plavidel a protože USA již stavěly lodě s děly ráže 14'' přešli Japonci na tento rozměr také. 11.3.1911 byl v loděnici Kaigun Kosho v Kure položen kýl bitevní lodě jíž bylo při slavnostním spuštění 28.3.1914 vybráno jméno Fuso. Po roce a půl, 18.11.1915 byla dokončená loď zařazena do stavu Císařského Japonského námořnictva. Druhá loď třídy pojmenovaná Yamashiro se stavěla v Naval Arsenal v Yokosuce. Kýl této lodě byl položen 20.11.1913, spuštění proběhlo 3.11.1915 a loď vstoupila do služby 31.3.1917.
V době svého dokončení to byly největší bitevní lodě na světě. Jejich délka byla 205,1 m, šířka 28,7 m, ponor 8,6 m, standartní výtlak 30600 tun a plný výtlak 35900 tun. Kotelny lodí byly osazeny 24 kotli spalujícími uhlí ve strojovnách byly čtyři americké turbíny Brown-Curtis s celkovým výkonem 40000 koní. Čtyři šrouby lodím umožňovaly rychlost až 22 uzle.
Boční pancíř a pancéřové přepážky na přídi a na zádi dosahovaly tloušťky 305 mm, paluba měla sílu 32 mm, kasematy kryl pancíř 150 mm, barbety 292 mm, věže hlavní ráže měly čela 305 mm, boky 203 mm a strop 152 mm a velitelskou věž krylo 330 mm oceli.
Výzbroj lodí byla rozmístěna dost netypicky, bylo použito schéma 2-1-1-2 , tedy dvě věže na přídi, jedna za přední nástavbou, další před zadní nástavbou a poslední dvě na zádi. Použitá děla typu 14"/45 41st Year Type (Model 1908) byla osazena v párech do jednotlivých věží. Doplňovalo je 16 děl 15 cm/50 (6") 41st Year Type" (Model 1908) v pancéřových kasematech na úrovni hlavní paluby, 12 děl ráže 120 mm, tři protiletadlová děla 3"/40 (7.62 cm) 41st Year Type (Model 1908) a 6 torpédometů 21" (53.3 cm) Type 44 No. 2. Úpravy po první válce se zaměřily hlavně na zvětšení hlavní nástavby a přidání 10 děl 7.62 cm. Jistou dobu také Japonci experimentovali se vzletovou plošinou na věži č.4.
Celkové rekonstrukce se dočkaly až ve čtyřicátých letech. U Fuso to bylo ve dvou etapách (IV 1930 – V 1933 a IX 1934 – II1935), Yamashiro jí prošla naráz (XII 1930 – II 1935).
Z původních lodí zůstal prakticky jen trup a hlavní výzbroj. Původní kotle nahradilo 6 naftových typu Kampon, byly osazeny nové turbíny, výkon se zvedl na 75000 koní a rychlost byla nyní 24,7 uzle.
Vnější vzhled lodí se velmi změnil, byl zrušen přední komín a jeho místo zaujala zvětšená nástavba pagodovitého tvaru, na místě zadního stěžně vyrostlo velké pomocné stanoviště řízení střelby.
Schéma vertikálního pancéřování zůstalo zachováno, původní pancéřová paluba byla nad kotelnami, strojovnami a muničními sklady zesílena dalšími 51 – 102 mm oceli. Byly překonstruovány protitorpédové výdutě a přidána podélná přepážka o síle 3''. Šířka vzrostla na 33,1 m, díky nové zádi také délka na 212,7 m a ponor na 9,7 m. Celková váha pancéřování vzrostla z 8588 tun na 12199 tun oceli a maximální výtlak dosahoval hodnoty 39154 tun.
Na dělech hlavní ráže byly upraveny lafety, náměr se zvedl na 43° a dostřel vzrostl na 35500 m. Byly odstraněny torpédomety, přední pár kasematových děl 15 cm/50 a všechna děla ráží 120 a 76 mm. Jejich místo zaujaly čtyři dvojhlavňové protiletadlové komplety ráže 127 mm a nová lehká výzbroj. Tu tvořily automatické kanóny systému Hotchkis ráže 25 mm a těžké kulomety ráže 13,2 mm. Původní počty byly 16x25 (8x2) a 16x13,2 (4x4), v červenci 1943 to již bylo 37x25 (10x2, 17x1) a 16x13,2 a v době potopení v říjnu 1944 nesla Yamashiro 92x25 (8x3, 17x2, 34x1) a 16x13,2 (3x2, 10x1). U Fuso to bylo 95x25 (8x3, 16x2, 39x1) a 10x13,2 (10x1).
Po katastrofálních ztrátách u Midway byla navržena další přestavba na hybridní bitevní/letadlové lodě. Tento plán byl opuštěn v červnu 1944 kdy Japonci v bitvě ve Filipínském moři přišli o kompletní druhou generaci pilotů. Nové již neměli a proto byly další letadlové lodě zbytečností.
Obě lodě byly potopeny 25.10.1944 v největší námořní bitvě historie v zálivu Leyte. Jako součást Jižního podpůrného svazu viceadmirála Šódžiho Nišimury se měly spolu s těžkým křižníkem a 5 torpédoborci probít k Leyte z jihu průlivem Surigao. Tam však narazily na svaz kontraadmirála Jesse Oldendorfa složený ze 6 bitevních lodí, 6 těžkých a 2 lehkých křižníků, 20 torpédoborců a 39 člunů PT.
Hned na začátku střetnutí bylo Fuso zasaženo torpédem jehož výbuch loď ochromil. Posádka nezvládla požáry a po asi 10 minutách ho výbuch munice roztrhl na poloviny které se ještě chvíli držely na hladině. Yamashiro zasáhly 2 až 3 torpéda a nezjištěný počet těžkých granátů, loď se v 4.19. převrátila a potopila s téměř celou posádkou.
Fuso - foto
Yamashiro, Fuso a Kongo v r 1930
Schéma bitvy v průlivu Surigao
