CL 50 HELENA - historie bojové služby

[Ralph Kerr]

CL 50 Helena
Stavba lehkého křižníku,posledního plavidla třídy Brooklyn byla zahájena 9. prosince 1936 v loděnici New York Navy Yard v New Yorku [ve čtvrti Brooklyn].Po nepříliš rychlé stavbě, po 21 měsících, 27. srpna 1938 mohla slečna Elinor C. Gudger, vnučka senátora za stát Montana, Thomase J. Welche loď pokřtít a spustit na vodu.US Navy křižník převzalo již po vypuknutí války v Evropě, 18. září 1939.Prvním velitelem se stal Capt. Max B. Demott.

Krátce po převzetí se Helena přesunula na základnu Annapolis [stát Maryland] a koncem prosince 1939 dále na jih, do Norfolku [Virginia].Odsud 3. ledna 1940 vyrazila na plavbu k jižní Americe.Křižník nejprve navštívil Argentínu, ve dnech 22. až 28. ledna pobýval v Buenos Aires.Do blízkého Montevidea, hlavního města Uruguaye se Helena přeplavila 29. ledna.Posádka si zde mohla prohlédnout vrak německého křižníku Admiral Graf Spee, potopeného zde vlastní posádkou 17. prosince předešlého roku.Po několika dnech, 3. února Helena zvedla kotvy a zamířila na sever do Brazílie.5.února dorazila do Santosu, přístavu města Sao Paulo.Zde se křižník zdržel 5 dní, a 10. února pokračoval na sever do Karibského moře.Po krátké zastávce v Guantanamo Bay [Kuba] ve dnech 22. - 24. února, dospěla Helena 27. února do Norfolku.V dalším období roku 1940 se křižník věnoval cvičným plavbám a také hlídkování v severním Atlantiku.Počátkem roku 1941 je rozhodnuto poslat Helenu k Tichomořskému loďstvu.V únoru se křižník přesunul na základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech.

Během roku 1941 se Helena věnovala výcviku a cvičným střelbám v okolí Havaje.V Tichomořském loďstvu byl křižník zařazen do Divize lehkých křižníků, spolu s křižníky CL 10 Concord, CL 11 Trenton, CL 46 Phoenix, CL 48 Honolulu a CL 49 St. Louis.Začátek války s Japonskem, 7. prosince 1941 zastihl křižník v Pearl Harboru.Helena kotvila u mola 1010 v Pearl Harbor Navy Yard, zhruba 300 metrů severovýchodně od suchého doku v němž byla na údržbě vlajková loď Tichomořského loďstva, bitevní loď BB 38 Pennsylvania.Křižník byl přídí obrácen k jihozápadu, a u jeho pravoboku [směrem k Fordovu ostrovu] kotvila postarší minonoska CM 4 Oglala.První vlana japonských palubních bombardérů [183 letounů] dorazila nad přístaviště asi v 7.56 ráno.Hlavním cílem pro japonské letce byly bitevní lodě zakotvené u východního pobřeží Fordova ostrova.Přesto si okolo osmé hodiny Helenu vyhlédl jeden z torpédonosných letounů kate [pravděpodobně s pilotem Isujoši Nagajem].Před přídí bitevní lodě BB 44 California odhodil torpédo kieré zamířilo ke dvojici lodí u mola.Posádka minonosky očekávala zásah své lodě, avšak torpédo minonosku podplulo a vybuchlo po nárazu na střední část trupu Heleny.Zaplavena byla jedna strojovna a kotelna, dobrá práce posádky však přinesla ovoce, nedošlo k požárům a přítok vody byl udržován pod kontrolou čerpadly.Loď zahájila po přelétávajících letadlech palbu z protiletadlových zbraní, další letouny se však již o křižník nezajímaly.Jen na přístavní zařízení před přídí dopadlo několik pum, patrně určených BB 38 Pennsylvanii.Vyvstal však jiný problém, exploze torpéda totiž prorazila bok minonosky CM 4 Oglala, a ta se začala naklánět na levobok směrem k Heleně.Nakonec padlo rozhodnutí odplout o 100 metrů podél mola blíže k suchému doku.Po deváté hodině se tak stalo, a tím byl osud postradatelné minonosky zpečetěn.Okolo 10. hodiny se převrátila na bok a potopila [v roce 1942 byla vytažena a opravena].Celkem si útok na základnu vyžádal na křižníku Helena 34 mrtvých.Osádky protiletadlových zbraní si nárokovaly šest sestřelených letounů.

Poškozený křižník byl provizorně opraven v doku Pearl Harbor Navy Yard a koncem prosince odplul spolu s křižníky CL 7 Raleigh a CL 49 St. Louis do San Francisca [Kalifornie].Po několika dnech odplula Helena do blízkého Mare Island Navy Yard k celkové opravě.Ta se protahla až do konce července 1942.

Opravená Helena byla poslána do jihozápadního Tichomoří.První akcí v nové oblasti byl ve dnech 18. - 22. srpna doprovod eskortní letadlové lodě AVG 1 Long Island která přepravovala 31 letadel USMC na Hendersonovo letiště na ostrově Guadalcanal.Koncem srpna byl křižník na základně Espiritu Santo [Nové Hebridy] včleněn do TF 18 [kontradmirál Leigh Noyes] s letadlovou lodí CV 7 Wasp a křižníky CA 25 Salt Lake City, CA 38 San Francisco a CL 52 Juneau.Svaz opustil základnu 14. září aby poskytl vzdálené krytí konvoji na Guadalcanal.Příští den, v úterý 15. září ale byla asi 150 mil jihovýchodně od ostrova San Cristobal letadlová loď CV 7 Wasp zasažena torpédy z japonské ponorky a večer musela být potopena.Helena spolu s křižníkem CL 52 Juneau a torpédoborcem DD 486 Lansdowne zachraňovala trosečníky.Křižník jich nabral přes 400.Příští den se zredukovaný TF 18 vrátil na Espiritu Santo.Zde byla Helena přeřazena do TF 64 kontradmirála Normana Scotta.Uskupení tvořila Helena a křižníky CA 38 San Francisco, CA 25 Salt Lake City a sesterská loď CL 47 Boise.V říjnu svaz v okolí základny usilovně nacvičoval taktiku nočního boje což se mělo záhy vyplatit.

První bitvou Heleny byl boj u mysu Esperance.TF 64 ve dnech 9. - 11. října zajišťoval v oblasti Rennelova ostrova [jižně od Guadalcanalu] vzdálené krytí konvoje [2 lodě - 164. pluk divize Americal] na Guadalcanal.Odpoledne 11. října letecký průzkum lokalizoval japonský svaz kontradmirála Gotoa [těžké křižníky Aoba, Furutaka, Kinugasa a dva torpédoborce] mířící k ostrovu Guadalcanal se záměrem ostřelovat Hendersonovo letiště.TF 64 zamířil k severu a kolem 21. hodin se dostal k západnímu pobřeží ostrovaBitva proběhla v oblasti zhruba 10 - 15 mil západně od ostrůvku Savo.TF 64 plul v koloně - torpédoborce DD 491 Farenholt,DD 485 Duncan,DD 459 Laffey, křižníky CA 38 San Francisco,CL 47 Boise,CA 25 Salt Lake City,Helena, torpédoborce DD 484 Buchanan,DD 488 McCalla.Rozestupy mezi loděmi byly zhruba 500 - 600 metrů.Radar na Heleně zachytil nepřátelský svaz ve 23.25 na vzdálenost 15 mil.Kontradmirál Scott ale douho otálel s povolením ke střelbě takže bitvu zahájila ve 23.46 Helena.Vedla palbu na japonskou vlajkovou loď, těžký křižník Aoba vzdálený jen asi 2 míle.Výborná palba Aobu poškodila a smrtelně zranila kontradmirála Gota.Pod těžkou palbou amerických křižníků se japonský svaz otočil a začal ustupovat.Během pronásledování Helena pálila na těžký křižník Furutaka.V 0.20 12. října boj skončil.Ke dnu klesl křižník Furutaka, torpédoborec Fubuki a na druhé straně torpédoborec DD 485 Duncan.Poškozen byl křižník CL 47 Boise a o něco méně i CA 25 Salt Lake City.Helena vyšla z noční bitvy nepoškozena.

V druhé polovině října Helena hlídkovala mezi ostrovem San Cristobal a základnou Espiritu Santo, později 4. listopadu spolu s křižníkem CA 38 San Francisco a torpédoborcem DD 407 Sterett ostřelovala japonské pozice na výběžku Koli na ostrově Guadalcanal.V dalších dnech křižník hlídkoval u ostrova Rennell a 11. listopadu se u ostrova San Cristobal připojil ke konvoji přepravující na Guadalcanal další vojáky.Ráno 12. listopadu uskupení dorazilo k ostrovu a začala vykládka.Odpoledne se lodě staly terčem útoku dvou skupin japonských bombardérů.Byl při nich lehce poškozen křižník CA 38 San Francisco.V pozdním odpoledni přišlo varování že k ostrovu pluje silný nepřátelský svaz [bitevní lodě Hiei, Kirišima, lehký křižník Nagara a 11 torpédoborců] aby ostřeloval Hendersonovo letiště.Kontradmirál Daniel J. Callaghan, služebně nejstarší z přítomných vytvořil improvozované seskupení ve složení těžký křižník CA 38 San Francisco,CA 33 Portland, lehké křižníky Helena,CL 51 Atlanta,CL 52 Juneau a 8 torpédoborců.K večeru svaz doprovodil vyložené dopravní lodě na východ a pak vyrazil mnohem silnějšímu nepřátelskému svazu v ústrety.Ke zmatené ale ostré noční bitvě došlo mezi 1.42 až 2.26 dne 13. listopadu.Kontradmirál Callaghan nevytěžil nic z výhody radaru který měl a tak na sebe obě loďstva v noční tmě doslova narazila.Střelba začala v 1.42.Helena střílela po torpédoborcích Akacuki a Amacukaze na levoboku.Díky výbornému centimetrovému radaru a také štěstí ji během nepřehledného boje nezasáhl těžší granát.V závěru bitvy pálila na křižník Nagara.Protože v bitvě byl zabit kontradmirál Callaghan i rovněž přítomný kontradmirál Norman Scott, převzal velení nad svazem velitel Heleny Capt. Gilbert C. Hoover.Po ústupu nepřátelského svazu dal povel k odplutí na základnu Espiritu Santo.Ostřelování letiště se podařilo překazit.Japonci ztratili bitevní loď Hiei [potopena během dne bombardéry] a 2 torpédoborce.Američané ztratili křižník CL 51 Atlanta [potopil se večer 13.listopadu] a 4 torpédoborce.

Povel Capt. Hoovera uposlechlo pět lodí, křižníky CA 38 San Francisco,CL 52 Juneau a torpédoborce DD 407 Sterett,DD 445 Fletcher a DD 450 O´Bannon.Na skupinu plující rychlostí 18 uzlů zaútočila v 11 hodin, mezi ostrovy San Cristobal a Malaita japonská ponorka I-26.Podařilo se jí potopit křižník CL 52 Juneau.Vzhledem k přítomnosti ponorky nedal Capt. Hoover povel k záchranně více než sta trosečníků, pouze na ně upozornil poblíž se zdržující průzkumný letoun B-17.Osádka letadla ale zprávu nepředala dále velitelství a pro trosečníky tedy nebylo uděláno nic.Po návratu na Espiritu Santo velitel Jihotichomořské oblasti, admirál Wiliam Halsey zbavil Capt. Hoovera velení nad lodí.

Zbytek roku 1942 křižník strávil v relativním klidu.V prosinci byl včleněn douskupení TF 67 [kontradmirál W.L. Ainsworth] spolu s CL 43 Nashville a CL 49 St. Louis.V ránci krytí konvoje na Guadalcanal v prvních dnech ledna 1943 ostřeloval TF 67 v noci na 5. ledna letiště Munda [ostrov Nová Georgia].Podobnou akcí bylo i v noci 24. ledna ostřelování letiště Vila na ostrově Kolombangara.V únoru byl křižník CL 43 Nashville ve svazu nahrazen křižníkem CL 48 Honolulu.Helena se nadále také hlídkování, 11. února se palubnímu hydroplánu Vought OS2U kingfisher ve spolupráci s torpédoborcem DD 445 Fletcher potopit jižně od ostrova San Cristobal japonskou ponorku I-18.V druhé polovině února se Helena podrobila v Sydney [Austrálie] údržbě a opravám.V březnu se přesunula na základnu Tulagi.Byla zde včleněna do TF 18 s křižníky CL 48 Honolulu a CL 49 St.Louis.S tímto uskupením křižník v období březen - červen hlídkoval u Guadalcanalu a v blízkém okolí.Zpestřením bylo v noci na 13. května ostřelování přístavu Bairoko v zálivu Kula [severní pobřeží ostrova Nová Georgia].

V červnu byl TF 18 přejmenován na TG 36.1, stále pod velením kontradmirála Ainswortha.Začátkem července 1943 byla na řadě invaze na ostrov Nová Georgie.TG 36.1 měl při ní chránit a podporovat Severní invazní skupinu [2600 vojáků USMC] jež měla obsadit přístav Bairoko v zálivu Kula.V ranních hodinách 5. července začaly lodě TG 36.1 ostřelovat japonská postavení na pobřeží.Při útoku nepřátelských torpédoborců byl zasažen a potopen torpédoborec DD 467 Strong.Vylodění proběhlo poté již bez problémů a odpoledne uskupení opustilo oblast a zamířilo zpět k Tulagi.Pozdě odpoledne ale průzkum vypátral japonský svaz o 11 torpédoborcích, mířící k zálivu Kula.Navečer TG 36.1 otočil a vracel se do zálivu.O půlnoci z 5. na 6. červenec byl u jeho ústí a začal zde hlídkovat.

V 1.40 byl radarem zachycen japonský svaz ve vzdálenosti 13 mil.Po zkrácení vzdálenosti na 6 mil, v 1.54 zahájili Američané palbu.Skvělá střelba ze tří křižníků zcela zdemolovala torpédoborec Niizuki.Japonci však ihned po zahájení boje vystřelily torpéda před americké lodě.Celkem jich bylo 16.Po 10 minutách zatím jednostranného boje vplula Helena přímo do dráhy torpéd.Ve 2.04 zasáhlo jedno z nich levobok, na přídi mezi první a druhou dělovou věží.Zásah měl katastrofální následky, příď se odtrhla o do zkráceného trupu se drala voda.Těžce poškozená Helena se zastavila přímo v dráze dalších torpéd.Ve 2.07 zasáhla téměř současně dvě torpéda levobok pod komíny.Velitel křižníku, Capt. Charles P. Cecil vydal okamžitě povel k opuštění lodě.Asi ve 2.15 se trup rozlomil a obě části se rychle potopily.Stalo se tak asi 7 mil severovýchodně od ostrova Kolombangara na pozici 7°46" j.š./157°11" v.d.Osudná torpéda pocházela z torpédoborců Suzukaze a Tanikaze.

Odtržená příď se potápěla jen velice zvolna a poskytla po několik hodin útočiště několika stům mužů posádky.Ještě během noci torpédoborce DD 446 Radford a DD 449 Nicholas zachránily 574 mužů.Skupinka o 88 lidech, včetně Capt. C.P. Cecila dosahla na člunech a prámech ostrova Nová Georgie a příští den je odvezly torpédoborce DD 433 Gwin a DD 460 Woodworth.Asi 165 trosečníků dosahlo ostrova Vella Lavella odkud je v noci 16. července odvezly transportní torpédoborce APD 8 Waters a APD 9 Dent.Celkem při potopení křižníku zahynulo 168 mužů, zachráněno bylo 739.Křižník Helena se stal jedinou lodí třídy Brooklyn potopenou v bojích druhé světové války.

Za svou válečnou službu získal křižník CL 50 Helena sedm bojových hvězd.


Technická data
Délka maximální - 185,2 m Šířka - 18,75 m Ponor standard - 7,32 m
Výtlak standard - 9 700 tun Výtlak plný - 13 400 tun Max.rychlost - 32,5 uzlu
Dosah - 14 500 mil [15 uzlů]

Výzbroj
15 x 152 mm [5 x 3] - 3 věže na přídi, 2 na zádi
8 x 127 mm
20 x 40 mm
20 x 20 mm
4 hydroplány


Posádka
Mírová - 888 mužů Válečná [1943] - cca 950 mužů

[Ralph Kerr]

Helena v Bostonu

[Ralph Kerr]

Bitva v zálivu Kula - 6. července 1943


Poslední boj Heleny