Do konce roku 1938 stihl křižník podniknout několik cvičných plaveb, jednu i v Karibském moři.V lednu a únoru 1939 Boise navštívil Afriku.Zdvořilostní návštěvu vykonal v Monrovii, hlavním městě spřátelené Libérie a také v Cape Townu v Jihoafrické unii.Po návratu na východní pobřeží, byl Boise koncem února poslán k Tichomořskému loďstvu na základnu San Pedro v Kalifornii.v následném období, od března 1939 až do začátku války v Tichomoří zůstal křižník na západním pobřeží, od března 1941 působil ze základny Pearl Harbor na Havajských ostrovech.V květnu 1941 se v této oblasti účastnil velkého cvičení.Koncem listopadu 1941 vyplul Boise jako eskorta konvoje armádních lodí s výzbrojí do Manily.Do hlavního města Filipín křižník dorazil 4. prosince.
Vzhledem k očekávání bezprostředního začátku války s Japonskem, nebyl Boise poslán zpět do Pearl Harboru [kolem japonských základen Marcus a Saipan] ale na jih do Nizozemské Východní Indie [dnešní Indonésie].První zpráva o zahájení nepřátelství křižník zastihla v Cebu City ve středních Filipínách.O několik dní později se Boise u ostrova Panay setkal s těžkým křižníkem CA 30 Houston a dalšími loděmi Asijského loďstva a společně zamířily na jih.Po klidné plavbě přes Suluské, Celebeské moře a průliv Makasar, svaz 15. prosince dorazil do přístavu Balikpapan na ostrově Borneo.Lodě zde natankovaly a pokračovaly do Surabaje na Jávě.Podle dohody s nozozemským velením se americké lodě posléze přesunuly do přístavu Kupang na ostrově Timor.Nevelký svaz nrsl označení TF 5, velitelem byl kontradmirál W. A. Glassford.Uskupení tvořil Boise [vlajková loď], lehký křižník CL 12 Marblehead a postarší torpédoborce DD 218 Parrott, DD 225 Pope, DD 228 John D. Ford a DD 230 Paul Jones.Japonský postup na jih byl neobyčejně rychlý, v polovině ledna 1942 již měli v rukou severní část Bornea.Dne 20. ledna byl vypátrán japonský invazní svaz, směřující Makasarským průlivem k Balikpapanu.Navečer TF 5 opustil Kupang a vysokou rychlostí zamířil Sawuským mořem k Borneu, vstříc Japoncům.Ráno 21. ledna při plavbě v průlivu Sape [mezi ostrovy Sumbawa a Komodo] najel Boise na mělčinu.Vzhledem ke zdeformování přídě, nemohl v akci pokračovat.Kontradmirál Glassford přesedl na křižník CL 12 Marblehead a se zbytkem svazu pokračoval podle plánu.V noční bitvě posléze dosáhl úspěchu - potopil čtyři japonské lodě.Poškozený Boise opatrně vycouval z mělčiny a sníženou rychlostí odplul do Tjilatjapu na jižním pobřeží Jávy.Zde byl nouzově opraven a poté opustil oblast, a po krátkých zastávkách v Colombu [Cejlon] a v Bombaji [Indie], dorazil po dlouhé plavbě v březnu 1942 do loděnice Mare Island Navy Yard u města Vallejo v Kalifornii.Oprava přídě, spojená s údržbou a částečnou modernizací byla hotova v první polovině června 1942.
Z Kalifornie se Boise přesunul do Pearl Harboru.Základnu opustil22. června, jako doprovod konvoje s mariňáky do Aucklandu na Novém Zélandu.Po návratu na Havaj, se ve dnech 31. července - 10. srpna křižník účastnil zcela neplodného nájezdu do prostoru Wake - Eniwetok - Marcus.Akce měla odvrátit pozornost Japonců od Guadalcanalu na jihu.V druhé polovině srpna Boise doprovodil konvoj na trase Pearl Harbor - Fidži - Nové Hebridy.Následně, ve dnech 14. září - 18. září doprovodil konvoj 6 dopravních lodí [7. pluk USMC] ze základny Espiritu Santo [Nové Hebridy] na ostrov Guadalcanal.
Po návratu na Espiritu Santo, zde byl Boise koncem září včleněn do TF 64 [kontradmirál Norman Scott] spolu s křižníky CA 38 San Francisco, CA 25 Salt Lake City, CL 50 Helena a 5 torpédoborci.Protože se předpokládal noční boj, intenzivně se tento, v okolí Nových Hebrid nacvičoval.TF 64 vyplul do akce 5. října.Měl hlídkovat u ostrova Rennell, jižně od Guadalcanalu a tím poskytnout vzdálené krytí konvoji dvou lodí [164. pluk divize Americal] na trase Noumea [Nová Kaledonie] - Guadalcanal.V případě japonské reakce, se měl TF 64 přesunout na sever ke Guadalcanalu a nepřátelské lodě napadnout.Od ranních hodin 9. října hlídkovalo uskupení u ostrova Rennell, konvoj vyplul z Noumeje ten samý den.Ve stejném období se ale také Japonci rozhodli posílit své jednotky na ostrově.Nejprve chtěli preventivně poničit Hendersonovo letiště a proto ke Guadalanalu vyslali svaz křižníků ve složení Aoba, Kinugasa, Furutaka a dva torpédoborce, pod velením kontradmirála Gota.Americký průzkum nepřátelský svaz vypátral odpoledne 11. října.Krátce po 16. hodině zamířil TF 64 ke Guadalcanalu.Bitva u mysu Esperance byla na spadnutí.
Ve 22. hodin 11. října svaz obeplul severozápadní výběžek ostrova a ve 22.30 se poblíž ostrůvku Savo zformoval do bojové formace.Tvořila jí kolona lodí v pořadí - torpédoborce DD 491 Farenholt, DD 485 Duncan, DD 459 Laffey, křižníky CA 38 San Francisco, Boise, CA 25 Salt Lake City, CL 50 Helena, torpédoborce DD 484 Buchanan, DD 488 McCalla s rozestupy 500 - 600 metrů.Kontradmirál Scott ale nebyl příliš obeznámen s možnostmi radaru, který měl, takže z této výhody příliš nevytěžil.Centimetrové radary na Boise a CL 50 Helena zaznamenali japonský svaz ve 23.25 na vzdálenost 15 mil.Scott však nepochopitelně oddaloval povolení k palbě, takže boj začal ve 23.46 na vražednou vzdálenost 2,5 míle.Boise a sesterský křižník CL 50 Helena se soustředili na nejbližší cíl - křižník Aoba.Přesná palba poničila přední část Aoby a na velitelském můstku smrtelně zranila kontradmirála Gota.Po několika minutách se Boise a CA 38 San Francisco soustředili na torpédoborec Fubuki, který se neopatrně přiblížil.Těžká střelba jej zcela zdemolovala, ve 23.53 se potopil.Japonský svaz se dal na ústup k severozápadu.TF 64 je pronásledoval.O půlnoci 11. října odpálil křižník Kinugasa na Američany několik torpéd.V 0.05 musel Boise dvě z nich ostrým bratem doprava vymanévrovat.Proplula několik metrů podél lodního boku.V 0.10 dopadla na Boise salva 203 mm granátů z Aoby.Jeden z nich pronikl do dělové věže 1, usmrtil celou obsluhu a expodoval v muniční komoře mezi věžemi 1 a 2.Silná exploze zlikvidovala veškeré příďové přípravny munice, zdemolovala výtahy do věží a zabila všechny řítomné.Naštěstíobsluha v přípravnách měla připraveno [podle předpisů] jen minimum prachových náloží, výbuch tedy neinicioval 152 mm granáta uložené v bezprosuřední blízkosti.další 203 mm granáty, pravděpodobně z Kinugasy prorazily na přídi lodní trup pod čarou ponoru, takže se zpustošené hořící prostory rychle zaplavovaly vodou.To křižník pravděpodobně zachránilo.V 0.12 zamířil Boise na jihozápad, z prostoru bitvy.Havarijní čety nakonec požáry na přídi zdolaly, také přítok vody byl udržován pod kontrolou.Ve 3.05 se těžce poškozený Boise připojil k TF 64.Bitva u mysu Esperance skončila vitězstvím, při ztrátě trpédoborce DD 485 Duncan, Američané potopili křižník Furutaka a torédoborec Fubuki.Konvoj navíc dorazil ke Guadalcanalu v pořádku 13.října.Na Boise bylo 107 mrtvých a 35 zraněných.Po provizorní opravě v Noumeji, křižník odplul k opravě na východní pobřeží USA.Ta proběhla ve Philadelphii ve dnech 19. listopadu 1942 - 20. března 1943.
Po skončení oprav zůstal Boise na východním pobřeží, velení s křižníkem počítalo při invazních operacích ve Středomoří.V dubnu a květnu se Boise věnoval tréninkovým plavbám v Atlantiku.Ve dnrch 8. června - 21. června poskytl doprovod konvoji do Alžíru v severní Africe.Zde byl zařazen do Západního operačního svazu [viceadmirál H. K. Hewit] který měl zajistit vylodění americké 7. armády [generál G. S. Patton] u přístavu Gela na jihu Sicíie.Loďstvo opustilo Francouzské Alžírsko 5. července a po pětidenní plavbě, bylo ráno 10. července vylodění zahájeno.Boise podporoval 1. pěší divizi na plážích u Gely.Německá tanková divize Hermann Göring kladla tvrdý odpor a příští den ráno přešla do útoku.Přisadil si i 504. prapor těžkých tanků, vyzbrojený Tigery.Dopoledně Němci pronikli do blízkosti láží.Byl povolán Boise a sesterský křižník CL 42 Savannah.Po několika hodinách přestřelky s křižníky, Němci ustoupili.Na bojišti zůstalo 17 zničených Tigrů.U Sicílie Boise zůstal, s několika přestávkami až do 18. srpna.Posléze odplul do Alžíru, později do Bizerty ve Franciuzském Tunisku.Zde počátkem září nalodil část 4. para brigády britské armády.Zbytek jednotky se nalodil na britské křižníky.Svaz opustil Bizertu odpoledne 8. září 1943 a příští den jednotku vysadil v přístavu Tarento v jižní Itálii.Nazítří byl Boise povolán do Salernského zálivu [místo vylodění 4 spojeneckých divizí] kde vznikla vážná situace vyžadující podporu každého děla.Boise zde zůstal až do odeznění krize 19. září.V dalším období se křižník věnoval ochraně konvojů na trase USA - Afrika - Itáie.Začátkem listopadu je Boise povolán ze Středomoří zpěz domů.Do New Yorku dorazil 15. listopadu a posléze pokračoval do jihozáadního Tichomoří.
Boise dorazil na základnu Milne Bay [východní cíp Nové Guineje] 31. prosince 1943.Od této chvíle až do konce války byl křižník začleněn do 7. loďstva [viceadmirál T. C. Kinkaid], které dporovalo tažení generála Douglase MacArthura na Filipíny.Boise se stal součástí TF 75 [kontradmirál R. S. Berkey] spolu s křižníky CL 43 Nashville, CL 46 Phoenix a torpédoborci.První akcí bylo ostřelování Japonců u osad Madang a Alexishafen na severním pobřeží Nové Guineje 25. - 26. ledna 1944.V únoru Boise hlídkoval v Bismarckově moři, 10. února opět ničil cíle na Nové Guineji.Podobné činnosti se křižník věnoval i v březnu.Během dubna Boise podporoval vylodění 41. pěší divize v Humboldtově zálivu u města Holladia [22.4. - 24.4.] a poté ostřeloval prostor ostrůvku Wakde více na západ [29.4. - 1.5.].V květnu [15. - 25.] pomáhal jednotkám 41. pěší divize při vylodění u Wakde a Sarmi, na severu Nové Guineje.Následovala invaze na osrov Biak [Schoutenovy ostrovy], 41. pěší divize se zde vyodila 27. května, TF 75 v okolí ostrova hlídkoval do 10. června.Začátkem července [2.7. - 7.7.] se Boise účastnil podpory 41. pěší při výsadku na ostrově Noemfoor, západně od Biaku.Později, 29.7. - 31.7., křižník podporoval vylodění 6. pěší divize u Sansaporu, na severním pobřeží poloostrova Vogelkop.Po této akci Boise opustil oblast a odplul do Sydney v Austrálii, kde se ve dnech 10.8. - 4.9. podrobil opravám a údržbě.
Do oblasti bojů se křižník vrátil právě včas aby stihl invazi na ostrov Morotai [Molucké souostroví].Boise byl začleněn do TG 75.1 [kontradmirál R. S. Berkey] spolu s křižníky CL 43 Nashville a CL 46 Phoenix.Vysazení 31. pěší divize na ostrově, 15. září skončilo naprostým úspěchem.Svaz setrval v blízkosti ostrova do konce září.Obsazením ostrova Morotai se Filipínské souostroví ocitlo na dosah.Nadále již nebylo možné očekávat snadná vylodění, s prakticky žádným odporem ze vzduchu a z moře.
Počátkem října byl Boise V Hollandii začleněn do Severního útočného svazu [kontradmirál D. E. Barbey], jež měl za úkol vylodit X. armádní sbor [24. pěší a 1. jízdní divize] na filipínském ostrově Leyte u přístavu Tacloban.V rámci Severního útočného svazu, křižník působil v TG 77.3 [kontradmirál R. S. Berkey] spolu s křižníkem CL 46 Phoenix a australskými těžkými křižníky HMAS Australia a HMAS Shropshire.Loďstvo opustilo Hollandii 10. října a po klidné plavbě, dorazilo o půlnoci 19. října do Leytského zálivu.Vylodění začalo dopoledne 20. října 1944.Akce na ostrově probíhala uspokojivě, Boise dělostřelbou na požádání deptal Japonce v úseku X. sboru.Příští ráno byl při náletu poškozen křižník HMAS Australia a musel odplout.Japonské námořnictvo na začátek osvobozování Filipín reagovalo, a vyslao k Leyte 4 útočné svazy.Jeden z nich, 2. úderný svaz vyplul ze základny na ostrově Amami Šima [severně od Okinawy] ráno 18. října.Velel mu viceadmirál K. Šima a skládal se z křižníků Nači, Ašigara, Abuuma a 7 torpédoboců.Měl proplout mezi Čínou a Taiwanem, od západu obeplout Filipíny a podél severní strany filipínského ostrova Mindanao, proniknout Surigaoským průlivem [mezi ostrovy Panaon a Dinagat] do Leytského zálivu.U Leyte měl toto uskupení výrazně posílit Jižní svaz [viceadmirál Š. Nišimura], který měl do oblasti rovněž proniknout Surigaoským průlivem.Jižní svaz byl tvořen bitevními loděmi Jamaširo, Fuso, křižníkem Mogami a 4 torpédoborci.Základnu Brunej [severní Borneo] Jižní svaz opustil odpoledne 22. října.K Mindanau plul Suluským mořem a u Leyte měl spolupracovat s 2. úderným svazem.
Plavba nepřátelských uskupení byla ale sledována vzdušným průzkumem a velitel 7. loďstva, viceadmirál Thomas C. Kinkaid nařídil odpoledne 24. října přehradit severní část Surigaoského průlivu.Večer se vtomto prostoru shromáždila impozantní síla - 6 bitevních lodí, 4 těžké křižníky, 4 lehké křižníky [včetně Boise], 26 torpédoborců a několik desítek torpédových člunů.TG 77.3 byl umístěn u jižního pobřeží Leyte, na západní straně Surigaoského průlivu.Poprava Jižního svazu proběhla mezi 2.50 - 4.30 ráno 25. října.V jednostranném boji šly ke dnu bitevní lodě Jamaširo, Fuso a později během dne křižník Mogami a několik torpédoborců.2. úderný svaz který se poněkud opozdil, dokázal, varován osudem Jižního svazu uniknout.Boise během bitvy ostřeloval bitevní loď Jamaširo, a později dopoledne pronásledoval prchající japonské lodě.
Křižník po bitvě zůstal v Leytském zálivu a chránil dopravní lodě.Koncem listopadu odplul na základnu Manus [Admiralitní ostrovy] k údržbě a doplnění munice a zásob.Po návratu k Leyte, 6. prosince byl křižník zařazen do Visajanského útočného svazu, který měl zajistit obsazení ostrova Mindoro [svaz přepravoval 24. pěší divizi].Ve svazu tvořil Boise spolu s CL 46 Phoenix a těžkým křižníkem HMAS Shropshire skupinu blízké podpory [stále pod velením kontradmirála R. S. Berkeyho].Loďstvo opustilo Leytský záliv ráno 12. prosince.Vylodění na ostrově proběhlo bez potíží ráno 15. prosince.Boise oblast opustil 17. prosince a v dalších dnech měsíce se věnoval doprovodu zásobovacích konvojů z Leytského zálivu na Mindoro.
V lednu 1945 se křižník podílel na invazi na ostrov Luzon.Při této akci Boise tvořil doprovod dopravních lodí převážejících I. a XIV. sbor US Army.Křižník byl součástí TG 77.1 [kontradmirál R. S. Berkey] spolu s křižníky CL 46 Phoenix, CL 57 Montpelier, CL 58 Denver a torpédoborci.Na palubě se nacházel také generál Douglas MacArthur, pro něhož byla invaze na Luzon satisfakcí za prosinec 1941.Loďstvo opustilo Leytský záliv v noci na 5. ledna 1945 a zamířilo oklikou přes Boholské a Suluské moře k Luzonu.Krátce po 15 hodině 5. ledna se TG 77.1 stal v prostoru mezi ostrovy Negros a Siquijor terčem útoku japonské miniponorky [z ostrova Cebu].Boise musel prudkým manévremuhnout z dráhy dvou torpéd.Miniponorku vzápětí zlikvidoval torpédoborec DD 468 Taylor, který na ní najel.Další útok přišel 7. ledna.Západně od ostrova Mindoro na svaz zaútočili dva kamikaze.Jejich zájem upoutal Boise, těžká obranná palba z lodí je však zapálila a nakonec dopadli do moře několik metrů od trupu křižníku.Invaze na Luzon byla zahájena 9. ledna v Lingayenském zálivu.Japonský odpor nebyl velký, takže již 13. ledna se MacArthur přemístil z křižníku na břeh.TG 77.1 poté do konce ledna hlídkoval západně od Luzonu.V únoru křižník podporoval 6. pěši divizi při bojích na poloostrově Bataan [zejména při vylodění u Mariveles 15. února].Příští sen, 16. února, křižník ostřeloval japonská postavení na opevněném ostrově Corregidor, jižně od Bataanu.Současně na ostrov seskočila 503. para skupina.Promyšlená akce měla plný úspěch.Poslední obránci byli zabiti 2. března.Boise u Corregidoru setrval do 17. února a poté se vrátil k Leyte. V březnu [8. - 12.] křižník spolu s křižníkem CL 46 Phoenix podporoval vylodění 41. pěší divize u města Zamboanga na západním pobřeží Mindanaa.Následně ve dnech 26.3. - 29.3. Boise pomáhal divizi Americal při vylodění na ostrově Cebu.Další akcí byla ve dnech 27.4. - 3.5. podpora australské 6. divize při boji o ostrov Tarakan [u východního pobřeží Bornea], a posléze australské 9. divize v prostoru Brunejské zátoky [severní Borneo] dne 10. června.Při operaci v Bruneji pobýval na palubě Boise generál MacArthur.V polovině června křižník opustil tichomořské bojiště a vyrazil na cestu domů.Do San Pedra v Kalifornii připlul 7. července a v dalším období zde podstoupil údržbu a opravy.V říjnu 1945 odpluů na východní pobřeží a po několika měsících byl dne 1. července 1946 ve Philadelphii inaktivován.
Po několika letech, 11. ledna 1951 křižník zakoupila Argentína.Slavnostní předání proběhlo 19. prosince 1951 a loď změnila své jméno ze CL 47 Boise na C 5 Nueve de Julio.Služba v Argentině byla poměrně klidná, jediným zpestřením byl v září 1955 [16. - 18.] vojenský puč který svrhl prezidenta Juana D. Perona, a kterého se křižník aktivně účastnil.V roce 1978 byla loď vyřazena ze stavu.Během roku 1981 byl křižník prodán na šrot, odvlečen do Japonska a zde zlikvidován.
Křížník Cl 47 Boise se stal jedinou lodí třídy Brooklyn která bojovala jak na evropském, tak na tichomořském válčišti.Za svou válečnou službu získal křižník CL 47 Boise jedenáct bojových hvězd.
Technická data
Délka maximální - 185,3 m Šířka - 21 m Ponor standard - 6,86 m
Výtlak standard - 9 700 tun Výtlak plný - 12 300 tun
Rychlost - 32,5 uzlu dosah - 14 500 mil [15 uzlů]
Posádka mírová - 868 mužů Posádka válečná - cca 950 užů
Výzbroj
15 x 152 mm [3x5] 3 věže na přídi,2 na zádi
8 x 127 mm
20 x 40 mm
20 x 20 mm
4 hydroplány
Technická data v Argentině
Výtlak standard - 10 500 tun
Výzbroj - 15 x 152 mm,6 x 127 mm,8 x 40 mm,? X 20 mm,2 vrtulníky
CL-47_Boise
