PALBA.CZ

Destroyman píše:AF: Nene, žádný takový článek nechystám, což je pro tebe skvělá zpráva, protože ho můžeš napsat sám!

AF píše:Super článek. Docela by mě zajímal vývoj prvních ponorek (nejen v Americe a nejen primárně bojový) kdy by byl i podrobnější popis, případně náčrtky. Nevíte o něčem?? (nebo nechystá se podobný článek ? )

Výsledek poněkud groteskního útoku Glasselova Davida byl Jižany vyhodnocen jako „povzbudivý“ a myšlenkou stavby dalších člunů se začali zabývat hnedle dva kapitáni Konfederace. Z nich se prosadil jistý Horace Hunley, který začal stavět svůj vynález v New Orleansu. Stavba to rozhodně nebyla jednoduchá, protože k městu se blížila unionistická vojska, avšak Hunley stihl Davida evakuovat do Mobile, kde člun dokončil. Pak měl být nový David odvlečen do Fort Morganu nedaleko Charlestonu, kde se měl pokusit prolomit blokádu. Leč člověk míní a okolnosti mění. Cestou se vlečný parník dostal do bouře a milý David se odporoučel do hlubin. Houževnatý Hunley si ale nedal pokoj a postavil člun nový. Byl dlouhý asi dvacet metrů, poháněla jej síla osmi mužů, devátý loď řídil a obsluhoval tyčové torpédo. Tento David měl však jednu chybku, která se záhy ukázala být dost podstatnou - byl příliš nízký. Tak se při jedné cvičné plavbě stalo, že vlny nedaleko plujícího kolesového parníku natekly otevřenými poklopy do podpalubí a celá posádka se s výjimkou velitele poručíka Paineho utopila. Po několika týdnech se člun podařilo vylovit, ale David šel ke dnu již při první plavbě; pachatelem tentokrát nebyl parník, ale mořské vlny. Poručíku Painemu se opět podařilo zachránit (tentokrát i se dvěma muži), David byl opět vyzdvižen, jenže opět se potopil, a to ještě na kotvách přímo v přístavu. Nezmar Paine alias Kostěj Nesmrtelný se s třemi muži zase zachránil, jenže to už měl takovou pověst Jonáše, že s ním nikdo nechtěl ani na výletní pramici, natož na ponorku - a tak byl zbaven velení. Po dalším vyzdvižení a dalším náboru dobrovolníků se David zase potopil a tentokrát se nespasil nikdo. Při dalším pokusu narazil David na lano ještě v přístavu a šel znovu ke dnu – tentokrát se zachránili námořníci dva.
Člověk uvažující selským rozumem by si nejspíš řekl, že po všech neblahých zkušenostech by bylo úplně normální, kdyby prokletý člun zůstal navěky pod vodou, ale paličatí jižanští velitelé měli za to, že David opravdu má potenciál potápět i něco jiného než sám sebe. Nová posádka byla vybrána z řad pěchoty (další dobrovolníci mezi by se námořníky našli asi jen opravdu těžko) a původním povoláním pěšák byl i nový velitel – poručík George Dixon. A ten byl konečně úspěšný. V noci ze 17. na 18. února 1864 Dixonův David potopil unionistickou korvetu Housatonic. Žádný triumfální návrat se však nekonal, protože potápějící se loď sebou strhla i ponorku s celou posádkou a to byl její definitivní konec. To na palubě Housatonicu byly ztráty menší. Zahynul podporučík Hazeltin a pobočník kapitána Clerk se třemi námořníky, čímž vražedná éra podivuhodného plavidla s biblickým jménem naštěstí skončila.