Vzducholodě amerického námořnictva
Napsal: 30/12/2010, 20:38
V letech před druhou světovou válkou pronikla letadla svými parametry-nosností, doletem, vytrvalostí-rázně do oblasti, která bývala doménou vzducholodí. Navíc byla menší, rychlejší a odolnější proti nepříznivým povětrnostním podmínkám.
Přesto byla země-jedna ze zemí v čele technologického vývoje nebo dokonce špička tohoto vývoje-která lpěla na používání vzducholodi, tohoto překonaného a vytlačovaného prostředku. Tou zemí byly Spojené státy americké.
To lpění mělo určitý smysl. Americké námořnictvo vidělo ve vzducholodích prostředek dálkového námořního průzkumu; vzducholodi mu mohly pomoci udržet kontrolu rozsáhlé oblasti Pacifiku. Jenže velké ztužené vzducholodi často končily právě kvůli své velikosti; ničily je silné nárazy větru i příliš prudké řídící manévry.
Když začalo vzrůstat světové válečné nebezpečí, uvědomilo si americké námořnictvo, že nemá dostatek prostředků pro střežení osmi tisíc kilometrů pobřeží své země. Že severoamerický kontinent není nedostupný, bylo Spojeným státům přesvědčivě dokázáno-třeba přítomností německých ponorek u amerického pobřeží za 1. světové války. Na základě dobrých britských zkušeností s neztuženými vzducholoděmi („blimpy“) právě z 1. světové války žádali velitelé pobřežních námořních okrsků (Coastal Naval Districts) Washington o takové vzducholodě. Jejich žádostem bylo postupně vyhověno-Kongres zahrnul do „Programu 10000 letadel“ ze dne 15. června 1940 rezervu pro stavbu čtyřiceti osmi neztužených vzducholodí.
V době, kdy válka přímo zasáhla Spojené státy-7. prosince 1941-bylo ve službě jen šest „blimpů“ dostatečně velkých pro použití na moři-čtyři nové třídy K a dva původní armádní TC. Ale byly dodávány další-v polovině roku 1943 bylo objednáno celkem 135 „blimpů“ třídy K.
Technická data „blimpu“ třídy K (K-14)
Obecné parametry
Délka: 77 m
Průměr: 18 m
Objem: 12043 m3
Pohon: 2 hvězdicové motory Pratt & Whitney R-1340-AN2, výkon 2x 425 ks (317 kW)
Posádka: 9-10 (pilot-velitel, dva pomocní piloti (co-pilots), pilot/navigátor, vzducholodní mechanik, zbrojíř (ordnanceman), dva mechanici a dva radiotelegrafisté).
Výkony
Maximální rychlost: 125 km/h
Cestovní rychlost: 93 km/h
Dolet: 3537 km
Vytrvalost: 38 hod
Výzbroj
1 × kulomet Browning M2 ráže 12.7 mm
4 × hlubinná nálož Mk 47 (159 kg)
Vybavení
přístrojové vybavení pro noční lety; radar typu ASG s dosahem 144 km, sonarové bóje, detektor magnetických anomálií
„Blimpy“ létaly na denních i nočních protiponorkových hlídkách; nočními hlídkami doplňovaly denní hlídky letadel PBY Catalina a B-24 Liberator. Doprovázely konvoje lodí jako protiponorkové prostředky; jejich účinnost byla prokázána skutečností, že za doprovodu vzducholodě nebyla potopena nepřátelskou ponorkou ani jedna loď. Významnou misí byl doprovod konvoje, přepravujícího Franklina D. Roosevelta a Winstona Churchilla na Jaltskou konferenci na začátku roku 1945.
Byly rovněž úspěšně používány při řízení námořní dopravy, při setkávání lodí a tvoření konvojů, často i ve značné vzdálenosti od přístavů; ušetřily tak mnoho dnů dopravního času.
Jejich další cenná pomoc byla při odminování přístavů a plavebních kanálů a při likvidaci velkých minových polí položených během války. Posádky varovaly odminovací plavidla před driftujícími minami, které zpozorovaly.
Schopnost „blimpů“ létat v malé výšce nad mořskou hladinou a nízkou rychlostí je činila významnými pomocníky při hledacích a záchranných misích.
„Blimpy“ amerického námořnictva hlídkovaly na ploše cca tři miliony čtverečných mil v Atlantiku, Pacifiku a Středozemním moři. Doprovázely více než sedmdesát pět tisíc lodí v Atlantiku a přes jedenáct tisíc v Pacifiku. Ze všech vzducholodí jich bylo osmdesát sedm procent v provozu nebo připraveno k provozu za všech podmínek.
Nepřátelskou činností byl ztracen pouze jediný „blimp“, K-74. Dne 18. 7. 1943 odstartoval z Richmondu na Floridě. Ve 23:40 zjistila posádka na radaru u pobřeží Floridy ponorku; byla to německá U-134. Zásady US Navy požadovaly, aby vzducholodě zůstaly mimo dosah vynořené ponorky a navedly na ní bojové lodě nebo letadla. Pilot „blimpu“ ve snaze zabránit U-134 v ohrožení tankeru a nákladní lodi na ponorku zaútočil. K-74 byl zasažen palbou 2 cm kanónu U-134 během svého přiblížení při 55 uzlech (102 km/h). V odvetu vypálil 100 ran z kulometu ráže 12,7 mm předtím, než nedostatečná deprese zbraně znemožnila zamíření. Při pokusu bombardovat ponorku selhalo uvolnění dvou hlubinných náloží. Kvůli poškozením střelbou ponorky K-74 pomalu klesl ocasem napřed na hladinu moře. Žádný z deseti mužů posádky nebyl zraněn; všichni až na jednoho (utopil se těsně před zachráněním) byli zachráněni následující den stíhačem ponorek USS SC-657 a torpédoborcem USS Dahlgren (DD-187).
Němeček: Vojenská letadla, Naše vojsko 1977
http://www.thecombatreport.com/index.ph ... &Itemid=91
http://en.wikipedia.org/wiki/K_class_blimp
Přesto byla země-jedna ze zemí v čele technologického vývoje nebo dokonce špička tohoto vývoje-která lpěla na používání vzducholodi, tohoto překonaného a vytlačovaného prostředku. Tou zemí byly Spojené státy americké.
To lpění mělo určitý smysl. Americké námořnictvo vidělo ve vzducholodích prostředek dálkového námořního průzkumu; vzducholodi mu mohly pomoci udržet kontrolu rozsáhlé oblasti Pacifiku. Jenže velké ztužené vzducholodi často končily právě kvůli své velikosti; ničily je silné nárazy větru i příliš prudké řídící manévry.
Když začalo vzrůstat světové válečné nebezpečí, uvědomilo si americké námořnictvo, že nemá dostatek prostředků pro střežení osmi tisíc kilometrů pobřeží své země. Že severoamerický kontinent není nedostupný, bylo Spojeným státům přesvědčivě dokázáno-třeba přítomností německých ponorek u amerického pobřeží za 1. světové války. Na základě dobrých britských zkušeností s neztuženými vzducholoděmi („blimpy“) právě z 1. světové války žádali velitelé pobřežních námořních okrsků (Coastal Naval Districts) Washington o takové vzducholodě. Jejich žádostem bylo postupně vyhověno-Kongres zahrnul do „Programu 10000 letadel“ ze dne 15. června 1940 rezervu pro stavbu čtyřiceti osmi neztužených vzducholodí.
V době, kdy válka přímo zasáhla Spojené státy-7. prosince 1941-bylo ve službě jen šest „blimpů“ dostatečně velkých pro použití na moři-čtyři nové třídy K a dva původní armádní TC. Ale byly dodávány další-v polovině roku 1943 bylo objednáno celkem 135 „blimpů“ třídy K.
Technická data „blimpu“ třídy K (K-14)
Obecné parametry
Délka: 77 m
Průměr: 18 m
Objem: 12043 m3
Pohon: 2 hvězdicové motory Pratt & Whitney R-1340-AN2, výkon 2x 425 ks (317 kW)
Posádka: 9-10 (pilot-velitel, dva pomocní piloti (co-pilots), pilot/navigátor, vzducholodní mechanik, zbrojíř (ordnanceman), dva mechanici a dva radiotelegrafisté).
Výkony
Maximální rychlost: 125 km/h
Cestovní rychlost: 93 km/h
Dolet: 3537 km
Vytrvalost: 38 hod
Výzbroj
1 × kulomet Browning M2 ráže 12.7 mm
4 × hlubinná nálož Mk 47 (159 kg)
Vybavení
přístrojové vybavení pro noční lety; radar typu ASG s dosahem 144 km, sonarové bóje, detektor magnetických anomálií
„Blimpy“ létaly na denních i nočních protiponorkových hlídkách; nočními hlídkami doplňovaly denní hlídky letadel PBY Catalina a B-24 Liberator. Doprovázely konvoje lodí jako protiponorkové prostředky; jejich účinnost byla prokázána skutečností, že za doprovodu vzducholodě nebyla potopena nepřátelskou ponorkou ani jedna loď. Významnou misí byl doprovod konvoje, přepravujícího Franklina D. Roosevelta a Winstona Churchilla na Jaltskou konferenci na začátku roku 1945.
Byly rovněž úspěšně používány při řízení námořní dopravy, při setkávání lodí a tvoření konvojů, často i ve značné vzdálenosti od přístavů; ušetřily tak mnoho dnů dopravního času.
Jejich další cenná pomoc byla při odminování přístavů a plavebních kanálů a při likvidaci velkých minových polí položených během války. Posádky varovaly odminovací plavidla před driftujícími minami, které zpozorovaly.
Schopnost „blimpů“ létat v malé výšce nad mořskou hladinou a nízkou rychlostí je činila významnými pomocníky při hledacích a záchranných misích.
„Blimpy“ amerického námořnictva hlídkovaly na ploše cca tři miliony čtverečných mil v Atlantiku, Pacifiku a Středozemním moři. Doprovázely více než sedmdesát pět tisíc lodí v Atlantiku a přes jedenáct tisíc v Pacifiku. Ze všech vzducholodí jich bylo osmdesát sedm procent v provozu nebo připraveno k provozu za všech podmínek.
Nepřátelskou činností byl ztracen pouze jediný „blimp“, K-74. Dne 18. 7. 1943 odstartoval z Richmondu na Floridě. Ve 23:40 zjistila posádka na radaru u pobřeží Floridy ponorku; byla to německá U-134. Zásady US Navy požadovaly, aby vzducholodě zůstaly mimo dosah vynořené ponorky a navedly na ní bojové lodě nebo letadla. Pilot „blimpu“ ve snaze zabránit U-134 v ohrožení tankeru a nákladní lodi na ponorku zaútočil. K-74 byl zasažen palbou 2 cm kanónu U-134 během svého přiblížení při 55 uzlech (102 km/h). V odvetu vypálil 100 ran z kulometu ráže 12,7 mm předtím, než nedostatečná deprese zbraně znemožnila zamíření. Při pokusu bombardovat ponorku selhalo uvolnění dvou hlubinných náloží. Kvůli poškozením střelbou ponorky K-74 pomalu klesl ocasem napřed na hladinu moře. Žádný z deseti mužů posádky nebyl zraněn; všichni až na jednoho (utopil se těsně před zachráněním) byli zachráněni následující den stíhačem ponorek USS SC-657 a torpédoborcem USS Dahlgren (DD-187).
Němeček: Vojenská letadla, Naše vojsko 1977
http://www.thecombatreport.com/index.ph ... &Itemid=91
http://en.wikipedia.org/wiki/K_class_blimp