K večeru 7.září propluly Zlatou bránou v San Francisku 11. a 12. flotila torpédoborců. Jejich velitelé dostali jednoduchý úkol, měli se svými skupinami odplout na jih do San Diega hlavní americké námořní základny na západním pobřeží. Dodatek k rozkazu jen nařizoval, že přeplavba má proběhnout v co možná nejkratším čase. Za optimálních podmínek by byly lodě dosahující rychlosti až 36 uzlů v cíli do rána, ale v noci padla hustá mlha a rozbouřené moře donutilo obě flotily zpomalit. Velitel 12. flotily rozhodl, že se jeho skupina vzdálí od pobřeží a rychlost bude určovat podle povětrnostních podmínek. Naopak velitel 11. flotily námořní kapitán Talbot se domníval, že prioritu má právě ten dodatek o co nejvyšší rychlosti a tak po opuštění San Franciska zamířil rychlostí přes 30 uzlů v kurzu 150° přímo k navigačnímu bodu Point Arguello.
Noc ubíhala a jen protivítr hnal vlny přes přídě devíti plavidel. Postupně však sílil a tak byl Talbot nucen snížit rychlost na 20 uzlů Ale i tak měly lodě velké problémy s vlnobitím. Úzké přídě torpédoborců se zařezávaly do obrovských vln a po vynoření z palub stékaly tuny vody. Také mlha byla stále hustější, nebyly vidět ani vedlejší lodě ve formaci. Zmizela i navigační světla majáků na kalifornském pobřeží. Ani to však nepřinutilo velitele odchýlit se dál na širé moře.
Vraky u pobřežíKolem šesté hodiny požádal Talbot navigačního důstojníka flotily o určení pozice pomocí rádiového zaměření. To probíhalo tak, že speciálně vybudované radiostanice předaly na loď informaci v jakém kurzu zachytávají její vysílání. Pokud tato informace přišla od několika od sebe vzdálených radiostanic bylo možné na mapě poměrně přesně určit polohu plavidla.
Větší plavidla byla naopak vybavena zařízením které samo zachytávalo signály vysílané pobřežními stanicemi a navigátoři byli schopni přímo určit polohu lodě. U torpédoborců a torpédovek se však předpokládalo, že budou sloužit jako doprovod bitevních lodí nebo křižníků a budou se tedy řídit podle nich.
Navigační důstojník korvetní kapitán McGuigan se po chvíli vrátil na můstek vlajkového torpédoborce Delphy a oznámil Talbotovi, že Point Arguello udává pozici svazu 330°. Talbot odmítl zaměření druhé stanice a přesnější polohu určil pomocí stanovení rychlosti. Také nesouhlasil s námitkami McGuigana, že právě rychlost lodí byla kvůli silnému protivětru podstatně nižší.
V 8.30 požádal kapitán o nové zaměření. Velmi ho však překvapilo, že údaj byl opět 330°. Chvíli nevěřícně hleděl do mapy a pak ho něco napadlo. Pluli totiž podél pobřeží kurzem přímo k radiostanici umístěné na skalnatém ostrohu vybíhajícím daleko do moře. Domníval se, že jeho lodě již Point Arguello minuly a nejsou tedy severně ale jižně od něj. Z 330° je tedy nutno ubrat 180 a potom je tedy potřeba odbočit k východu směrem k Santa Barbaře. Opět odmítl kontrolní zaměření a určil nový kurz - 095° Kormidelník Delphy tedy otáčí svou loď kterou následuje celá 11. flotila.
Vraky u pobřežíNecelých pět minut po dokončení obratu však vyhlásil poplach strážní důstojník vlajkové lodě. Zaslechl totiž dunění příboje. Než však stačila posádka zareagovat, rozpárala dno lodě skála, Delphy se položil na bok a posádka ho začala opouštět. Během několika desítek vteřin míjí zničenou loď torpédoborec Young. Ani stroje pracující naplno vzad nejsou schopny jej zastavit a i toto plavidlo končí svou cestu na útesech. Scéna se však opakuje, Levi-Woodbury příboj zaklíní mezi dvě skaliska, Nicholas je rozlomen a potápí se v hlubší vodě, stejně tak i Fuller. Torpédoborce S.P.Lee a Chauncey sice překonaly pobřežní útesy ale s roztrženými dny se potopily těsně u pobřeží. Jen Farragut a Somers dokáží zastavit. I ony mají trupy poškozené pod vodoryskou ale bezprostřední nebezpečí potopení jim nehrozí.
Bylo štěstím, že se žádná loď nepotopila úplně. Většině námořníků se podařilo dostat se na břeh, celkové ztráty činily pouze 23 mužů. Sedm moderních torpédoborců však bylo odepsáno a vraky byly po několika letech sešrotovány, pouze poslední dva byly opraveny.
Vraky u pobřežíBylo ironií, že nikdo vlastně nevěděl kde jsou. Radiostanice Farraguta vyslala volání o pomoc a jako místo ztroskotání udala Point Honda, jméno nedaleké železniční zastávky. Ta však nebyla uvedena na speciálních námořních mapách a tak záchranné lodě až do večera marně hledaly trosečníky.
Nic z toho se nemuselo stát kdyby kapitán Talbot věřil více moderním zpúsobům navigace. Jeho navigační důstojník měl totiž pravdu, 11. flotila byla stále severně od zaměřovací stanice Point Arguello. Obrat k východu tedy navedl lodě přímo na pobřežní útesy asi 25 km od ní.
A od té doby je v americkém námořnictvu výraz „kurz 095°“ popisem absolutně nesmyslného rozkazu.
a sakra, toho sem si nevšiml....