Konrad Henlein

Politici, přestavitelé, vedoucí organizací.
Odpovědět
Radar
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 513
Registrován: 24/8/2004, 12:24
Bydliště: Okolo Plzně :-)))
Kontaktovat uživatele:

Konrad Henlein

Příspěvek od Radar »

Konrad HENLEIN (* 6. 5. 1898 Vratislavice nad Nisou, + 10. 5. 1945 Plzeň) - českoněmecký nacionalistický a poté nacistický politik
Po nástupu Hitlerovy fašistické diktatury v Německu v roce 1933, se počaly aktivizovat i fašistické skupiny v Československu. Jejich aktivita se poprvé výrazněji projevila v roce 1935, kdy 30. dubna se Sudetoněmecká vlastenecká fronta přejmenovala na Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche Partei) na čele s Konrádem Henlainem. Sudetendeutsche Partei získala v parlamentních volbách v roce 1935 již 15 % hlasů a stala se druhou nejsilnější stranou v ČSR. Němců žilo tehdy v Československu asi 3 milióny. Německá menšina začala představovat pro naši vládu velké problémy, v důsledku velké hospodářské krize byl postižen průmysl, např. také textilní, který měl v Sudetech velké zastoupení, v důsledku krize a Hitlerovy rétoriky, že všichni Němci mají být pospolu v jedné prosperující říši začali problémy.
Sudetskou otázku bylo třeba nějakým způsobem řešit, proto také západní mocnosti s klidným srdcem obětovali naši republiku v Mnichově, pro Hitlera to však znamenalo jen zisk dalšího území.

Vůdce Sudetské strany v bývalém Československu, usiloval o autonomii Sudet, nezávislou na Československu, spolupracoval s Hitlerem. Ovšem po Mnichovu a okleštění našeho pohraničí nedostal takovou roli jakou by si přál a jakou měla jeho strana v předválečném Československu.

Stojím za Vámi, jste také od zítřka mým místodržícím. Nestrpím, aby Vám byly působeny potíže na jakémkoli místě v říši - tato slova, která Hitler pronesl v přítomnosti Rudolfa Hesse, Joachima von Ribbentropa a K. H. Franka 28. března 1938, byla určena K. Henleinovi. Ten stál od 1. října 1933 v čele Sudetoněmecké vlastenecké fronty (Sudetendeutsche Heimatfront), od roku 1935 přejmenované na Sudetendeutsche Partei (SdP). Porada u Hitlera se konala po anšlusu Rakouska k Německu v březnu 1938 a ukazovala jasně, že na pořadu dne je Československo. Taktika byla stanovena jednoznačně: Smysl návodu, který dal vůdce Henleinovi, byl ten, aby ze strany SdP byly kladeny požadavky, které jsou pro československou vládu nepřijatelné. Tato taktika určovala pak politiku SdP až do konce září 1938, kdy přišel Mnichov. Henlein se v té době už těšil plné Hitlerově důvěře. Získal ji teprve o rok dříve, když se rozešel s Kameradschaftsbundem, jehož členem býval také jeho blízký spolupracovník Heinrich Rutha, jenž v souvislosti s homosexuální aférou spáchal sebevraždu. Kameradschaftsbund nebyl v Berlíně oblíben a Henlein se jednoznačně rozhodl vsadit na říšskou kartu.
Vůdce sudetoněmecké strany pocházel ze smíšeného manželství - otec byl Němec, matka Češka. Absolvoval německou obchodní akademii v Jablonci a jako voják se v 1. světové válce dostal do italského zajetí. Po návratu byl bankovním úředníkem a od roku 1925 zároveň působil v sudetoněmeckém turnerském svazu v Aši. Ještě před tím, než byly v roce 1933 úředně zakázány Německá nacionálně socialistická dělnická strana (DNSAP) a Německá nacionální strana (DNP), fakticky odnože Hitlerovy NSDAP, hlásal Henlein potřebu založení Sudetendeutsche Heimatfront (doslova: Sudetoněmecká fronta domoviny!). V té době se veřejně vyslovoval proti nacismu s tím, že: My, sudetští Němci, musíme vždy zdůrazňovat - neboť to je naše zásadní přesvědčení - že jak fašismus, tak národní socialismus ztrácejí na hranicích vlastních států přirozené podmínky své existence... Fašismus a říšskoněmecký národní socialismus neboli tzv. hackenkreutzlerství nejsou zbožím vývozním. Tyto myšlenky uvedl ve svém projevu v České Lípě v roce 1934, a navíc prohlásil, že se jeho hnutí přiznává k demokraticko-republikánské formě Československa. Požadoval jen účelnou decentralizaci a posílení samosprávy. Když pak v roce 1941 ve Vídni prohlásil, že zmíněné stanovisko bylo jen věcí taktiky, neměl zcela pravdu, protože politika sudetoněmecké fronty a poté strany se vyvíjela a i v hnutí byly odlišné proudy. Henlein sám zpočátku rozhodně k žádným radikálům nepatřil. Ve volbách v roce 1935 se ovšem SdP stala nejsilnější stranou v Československu a až do roku 1938 měla v parlamentě 44 poslanců. Záhy začala proudit finanční podpora z Německa a i to významně ovlivňovalo další vývoj. Když se pak v německých demokraticky orientovaných stranách začal projevovat tzv. neoaktivismus, souhlas se spoluprací v československé vládě, který projevovali zejména sociální demokrat W. Jaksch, křesťanský sociál Hans Schütz a agrárník G. Hacker, SdP vystoupila ostře proti. V roce 1937 si ve straně upevnil pozice K. H. Frank a SdP se orientovala na nacistické Německo. A právě tehdy se stal stoupencem této orientace i Henlein, který se přihlásil k heslu: Ein Volk, ein Reich, ein Führer! (Jeden lid, jedna říše, jeden vůdce!)
Pak přišel anšlus, připojení Rakouska k Německu, a to způsobilo zhroucení aktivistických německých stran v Československu. V orgánu své strany Die Zeit vydal 17. března 1938 Henlein zvláštní provolání, v němž apeloval na jednotu a rozšíření sudetoněmecké fronty a dne 22. března se k SdP připojila německá agrární strana a o dva dny později i němečtí křesťanští sociálové. Sjezd SdP v Karlových Varech ve dnech 23.-24. března 1938 byl zakončen Henleinovým projevem, v němž odmítl kodifikování dosavadních menšinových ustanovení ohlášených čs. vládou a formuloval požadavky sudetských Němců. Henleinova strana se s plným vědomím svého vůdčího představitele stala "trojským koněm" nacistického Německa, jehož cílem bylo rozbití Československa.
Po dalších jednáních s Hitlerem v létě a v září 1938 se Henlein snažil ovlivnit i šéfa britské mise lorda Runcimana ve smyslu "spravedlivých požadavků" SdP. Po projevu Hitlera na sjezdu NSDAP v Norimberku dne 12. září 1938 propukly mezi německým obyvatelstvem v Československu otevřené nepokoje. K velkému zklamání nacistů však vláda reagovala rychle a úspěšně a pokus o puč velmi rychle potlačila. SdP byla zakázána a na jejího vůdce byl vydán zatykač. Henlein uprchl do Německa a postavil se do čela ozbrojených sudetoněmeckých oddílů Freikorps, které podnikaly výpady na československé území.
Pak přišel Mnichov, který Henlein považoval za velké vítězství. K ukončení činnosti Freikorpsu vydal rozkaz: Sudetoněmecký Freikorps je rozpuštěn. Děkuji mužům za jejich bezmezný a statečný zásah v boji o němectví a svobodu jejich vlasti. Očekávám, že teď budou plnit své povinnosti v bojových organizacích strany a státu stejně obětavě. Dne 5. listopadu 1938 se SdP sloučila s NSDAP a Henlein se stal Gruppenführerem (a později Obergruppenführerem) SS, župním vedoucím NSDAP a poslancem říšského sněmu. Po 15. březnu 1939 byl šéfem civilní správy okupačních vojsk a 1. září stanul v čele sudetské župy jako říšský místodržící. Tuto funkci pak zastával až do konce 2. světové války, kdy se dostal do amerického zajetí. O svém osudu si nedělal iluze a 10. května spáchal v zajateckém táboře v plzeňských dělostřeleckých kasárnách sebevraždu. Udajně má být pohřben v anonymním hrobě na Plzeňském centrálním hřbitově.......

Obrázek
ObrázekObrázekObrázek

Neruš nepřítele, když dělá chybu …
( Napolen )
Odpovědět

Zpět na „Pohlaváři“