Lüth Wolfgang

Vojáci, generálové, piloti, námořníci, esa.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Lena
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 136
Registrován: 19/3/2005, 17:05
Bydliště: Olomouc

Lüth Wolfgang

Příspěvek od Lena »

WOLFGANG LÜTH (1913 – 1945)

Wolfgang Lüth se narodil 15. října 1913 v Rize. Absolvoval přírodovědné gymnázium a po maturitě studoval tři semestry na Herderově univerzitě v Rize. Chtěl se však stát námořníkem, a tak 1. dubna 1933 nastoupil jako důstojnický čekatel k říšskému námořnictvu. Po pěchotním výcviku, v létě 1933, strávil tři měsíce na školní plachetnici Gorch Fock. Tam byl povýšen na námořního kadeta. Absolvoval půlroční plavbu kolem světa na křižníku Karlsruhe. Zkoušku na námořního důstojníka absolvoval na námořní škole Flensburg-Mürwik. 1. října 1936 byl povýšen na poručíka. Po roce na křižníku Königsberg se přihlásil k ponorkovému loďstvu. 1. června 1938 se stal nadporučíkem.

Plavil se na různých ponorkách jako 1. strážný důstojník a zástupce velitele. V prosinci 1939 mu poprvé bylo svěřeno velení na ponorce U 9. Během šesti bojových plaveb s ní potopil 16 669 BRT. Při jedné zvláštní operaci měl za úkol zabezpečit německé lodě plující do Norska před útoky ponorek. Podařilo se mu poškodit jeden torpédoborec a potopit jednu francouzskou ponorku Doris v květnu 1940. O měsíc později převzal U 138 a s ní operoval v Severním Atlantiku do 25. září 1940. Při dvou bojových plavbách o celkové délce 27 dní na moři potopil 39 971 BRT. Za tento výkon obdržel 24. října 1940 Rytířský kříž.

Jako velitel U 43 absolvoval Lüth v době od listopadu 1940 do února 1942 pět bojových plaveb v Severním Atlantiku a během 192 dní na moři potopil 9 lodí o 54 795 BRT. 9. května 1942 převzal U 181. Od září 1942 do října 1943 vykonal s touto ponorkou dvě bojové plavby, na moři setrval 333 dní. Druhá z nich byla v té době druhou nejdelší bojovou plavbou druhé světové války. Nejdelší po plavbě U 196 pod velením Korvkpt. Eitela-Friedricha Kentrata, která trvala neuvěřitelných 225 dní.
První plavba se uskutečnila v době od 12. září 1942 do 18. ledna 1943. Velitel ponorkového loďstva a jeho náčelník operačního oddělení admirál Godt mu určili trasu: jižní Afriku a Indický oceán. Lüth věděl, s jakými útrapami a svízeli bude tato plavba spojena. Nezvyklé klima, tisíce kilometrů od domovského přístavu a opěrných základen, při haváriích vydáni napospas moři. A proto dohlédl na to, aby bylo zajištěno dodání množství gramofonních desek, knih a časopisů, aby zpříjemnily posádce pobyt na moři. S cisternovou lodí se mohli setkat jen v určený čas. Během plavby, která trvala 128 dní, potopili 12 lodí o 58 381 BRT. Za to Lüth obdržel 17. listopadu 1942 Dubové ratolesti.
Druhá velká bojová plavba v Indickém oceánu trvala od 23. března 1943 do 14. října 1943. Lüth měl při ní vytvořit jedinečný rekord - strávil se svými muži na moři 205 dní. U 181 dostala rozkaz zaútočit na konvoj ohlášený západně od Biskajského zálivu. Lüth ho ztratil, ale místo toho poslal ke dnu loď Empire Whimbrel o výtlaku 5 983 BRT. Stejný osud potkal přesně za měsíc Tinhow s 5 232 BRT. Později dostal Lüth rozkaz od velitele ponorkového loďstva operovat poblíž ostrova Mauritius. Anglo-americká převaha sílila a byla zřetelná nejen na moři, ale i ve vzduchu. Německé ponorky už nebyly bezpečné ani na širém moři, protože Spojenci vytvářeli tzv. killer groups (likvidační skupiny), specializující se na pronásledování ponorek; jejich plavidla byla maskována jako normální lodi a své určení prozradily, až když byla hledaná ponorka zaměřena radarem (při plavbě na hladině) nebo zvukovým detektorem (při plavbě pod vodou). Jako poslední potopili Clan MacArthur o výtlaku 10 528 BRT. Byla to plně naložená mrazírenská loď. Potom U 181 s jediným torpédem na palubě nastoupila cestu domů. 14. října připlula do Bordeaux. Při této plavbě potopila 103 712 BRT.

1. dubna 1943 byl Lüth povýšen na korvetního kapitána, 15. dubna 1943 obdržel Meče a 11. srpna 1943 Brilianty. Dne 15. ledna 1944, po více než pěti letech nepřetržitého provozu na ponorkách, převzal velení 22. ponorkové flotily v Gotenhafenu. 1. srpna byl povýšena na fregatního kapitána a přeložen do námořní školy Flensburg-Mürwik, kde se stal velitelem 1. oddělení.
1. září téhož roku už byl námořním kapitánem. Se svým přítelem Klausem Korthem napsal knihu o svých zážitcích na ponorkách. Lüth byl vyhledávaným řečníkem o otázkách týkajících se ponorek. Přednášel mnohým důstojníkům, praporčíkům, generálům a admirálům. V té době pracoval na Průvodci budoucího námořního důstojníka, který se měl stát rukovětí mladých praporčíků. 18. Září 1944 přišlo překvapivé jmenování námořního kapitána Wolfganga Lütha velitelem námořní školy Flensburg-Mürwik, a to v pouhých 31 letech. Předtím byla tato funkce vyhrazena jen admirálům. To také ukazuje na Lüthovy schopnosti a na přání velkoadmirála Dönitze, aby se Lüth stal jednou ze špiček Kriegsmarine.

V květnu 1945, kdy se stal Dönitz říšským prezidentem, se přesunulo sídlo vlády z Plömu do námořní školy Flensburg-Mürwik. Wolfgang Lüth byl osobně odpovědný za bezpečí vlády. Na pozemcích školy velel nositel Dubových ratolestí Ali Cremer „Strážnímu praporu Dönitz“, vojenské moci posledního říšského prezidenta; prapor čítal 400 mužů. 5. května obsadili Flensburg Angličané, ale v námořní škole se nic nezměnilo. Němečtí vojáci a důstojníci mohli nosit zbraně, velitel Lüth byl dokonce oprávněn bránit školu proti každému, kdo by se ji odvážil napadnout.
Lüth vydal příslušné rozkazy a svůj vlastní předpis, ve kterém mimo jiné stálo: „Strážný má po první výzvě, na kterou nedostane odpověď, okamžitě střílet!“. 13. května 1945 byl na stráži teprve osmnáctiletý námořník Mathias Gottlob. Zaslechl pohyb na cestě, to se právě vracel Lüth z porady ve vládní budově. Strážný třikrát vyzval neznámého, aby se zastavil, když ani na třetí výzvu nikdo nereagoval, vystřelil. O několik minut později konstatoval štábní lékař smrt námořního kapitána Wolfganga Lütha, způsobenou průstřelem hlavy. Hodně se spekulovalo o tom, proč neodpověděl na vyzvání hlídky. Jedni říkali že to byla úmyslná sebevražda, jiní že Lüth odpovídal, ale hlídka ho neslyšela. Pravděpodobné vysvětlení je, že byl opilý, vyčerpaný nebo jinak zbavený smyslů, když se procházel po pozemcích námořní školy, a neslyšel strážného.
Gottlobova nevina se potvrdila později, když velkoadmirál Dönitz požadoval vyšetřování u válečného soudu. Dne 16. května se na počest Wolfganga Lütha konala smuteční slavnost. Projev přednesl Dönitz a Ali Cremer dal povel k čestné salvě. Lüth byl posledním důstojníkem, na jehož počest zazněly poslední výstřely.

Obrázek Obrázek
lueth_wolfgang.
ObrázekObrázek

"Forgetting them means letting them die again" Elie Wiesel
Uživatelský avatar
Lena
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 136
Registrován: 19/3/2005, 17:05
Bydliště: Olomouc

Příspěvek od Lena »

...
Obrázek Obrázek
Lueth-Wolfgang.
ObrázekObrázek

"Forgetting them means letting them die again" Elie Wiesel
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Jeho celkové skóre se vyšplhalo až na oficiální hodnotu 47 lodí se 228 429 BRT plus ponorka Doris. Stal se po Otto Kretschmerovi druhým nejúspěšnějším ponorkovým kapitánem 2WW.

Byl to také poslední nacistický důstojník kterému byl na 16. května 1945 povolen státní pohřeb.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Odpovědět

Zpět na „Vojáci“