Německo - SSSR 1941 - 45 Úvod Č 1,2 a 3.

Operace Barbarossa, bitva o Krym, Moskvu, Stalingrad, Kursko, Čerkassy, Bagration, Berlín.

Moderátoři: michan, Pátrač

Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Německo - SSSR 1941 - 45 Úvod Č 1,2 a 3.

Příspěvek od michan »

Německo – SSSR 1941 – 45 Úvod Č 1,2 – 3.

Část 1.

Začátek útoku na Sovětský svaz 22. června 1941 je asi nejlepší začít českým překladem směrnice č. 21 „Operace Barbarossa“, kterou Hitler podepsal 19.12.1940.

Vůdce a nejvyšší velitel F. H. Qu., 18. 12. 40
Wehrmachtu
OKW/Abt. L ( I ) Nr. 33 408/40 g. K. Chefs.

S m ě r n i c e č. 21
Operace Barbarossa

Německé ozbrojené síly musí být připraveny k tomu, aby byly schopny i před ukončením války proti Anglii porazit sovětské Rusko rychlým polním tažením.

Přípravy vrchního velení musí vycházet z těchto základů:

I . ) Obecný záměr
Masa ruského pozemního vojska, které je situováno v západním Rusku, musí být zničena odvážnými operacemi a průniky tankových klínů do hloubky obrany nepřítele; ústupu bojeschopných částí ruských jednotek do hloubky ruského prostoru musí být zabráněno.
Rychlým pronásledováním je nutné dosáhnout linie, ze které už ruské letectvo nebude schopno napadat říšskoněmecké území. Konečným cílem operace je odstínění asijského Ruska přibližně z linie Volha – Archangelsk. V případě nutnosti pak bude možné vyřadit poslední zbývající ruskou průmyslovou oblast na Urale útoky letectva.

II . ) Předpokládaní spojenci a jejich úkoly
…………………………………………………………………………………………

III .) Vedení operací
A) P o z e m n í v o j s k o ( v souladu s přednesenými záměry ) :
V operačním prostoru, který je rozdělen pripeťskými bažinami na severní a jižní polovinu, je třeba vytvořit těžiště na severu tohoto prostoru, kde je třeba počítat se dvěma skupinami armád.


Úkolem jižní z nich – ve středu celkové fronty – je zvláště silnými tankovými a motorizovanými ( mot. ) svazky proniknout z prostoru Varšavy a severně od ní a rozprášit nepřátelské síly v Bělorusku. Tím vytvořit předpoklady pro stočení silných částí mechanizovaných vojsk na sever a pro zničení nepřátelských sil v Pobaltí v součinnosti se skupinou armád Sever, operující z Východního Pruska směrem všeobecně na Leningrad. Až po splnění tohoto naléhavého úkolu, po kterém musí následovat obsazení Leningradu a Kronštadtu, se bude pokračovat v útočných operacích, jejichž cílem bude obsazení důležitého dopravního a zbrojního centra – Moskvy.
Jen překvapivě rychlé zhroucení ruských sil může být důvodem pro to, aby se přikročilo k současnému plnění obou cílů.

Cílem skupiny armád nasazené jižně od pripeťských bažin je tankovými silami rychle hluboko proniknout do boku a týlu ruských sil a tyto pak napadnout podél Dněpru. K tomu je třeba soustředit hlavní úsilí v prostoru od Lublinu směrem všeobecně na Kyjev.

Až budou boje jižně, resp. Severně od pripeťských bažin vítězně vybojovány, je třeba se v rámci pronásledování snažit o :

Na jihu včasné obsazení hospodářsky důležité Doněcké pánve:

Na severu rychlé dosažení Moskvy.

Dobytí tohoto města představuje politicky a hospodářsky rozhodující úspěch, navíc ještě ztrátu důležitého železničního uzlu.

podepsán Adolf Hitler.


Zde na „Palbě“ je již na mnoha místech velice dobře, zvláště Lordem, ale i jinými popsáno mnoho dílčích bitev, otázek a odpovědí na příčiny a vznik tohoto největšího konfliktu všech dob.
Pokusíme se vše seřadit časově do tří subkapitol:
1) Skupina armád SEVER 1941 – 42 ( SA SEVER 1941 – 42 )
2) Skupina armád STŘED 1941 – 42 ( SA STŘED 1941 – 42 )
3) Skupina armád JIH 1941 – 42 ( SA JIH 1941 – 42 )

Nikde v žádné literatuře jsem řazení nenašel, všude je tato válka buď na přeskáčku, nebo popis jednotlivých bitev na určitém směru.
Vycházím z desítek knih ( namátkou Tanková válka 1939 – 45 – Janusz PIEKALKIEWICZ, Len Deighton – Krev Slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Nicholas Betel a redakční skupina Time – Life Books – Útok na SSSR 2. světová válka ilustrovaný průvodce. G.K. Žukov – Vzpomínky a úvahy 1 a další ) a historických publikací. Tam kde boje vycházely ( většinou protiútoky Rudé armády ) z jedné ze skupin armád a přecházely do druhé skupiny armád, popíši je u té skupiny armád, kde se většina bojů odehrála. Sověti totiž velice rádi prováděli na spojnici mezi skupinami armád protiútoky, neboť tam tušili slabinu ( častokrát se i stalo, že tam slabina byla ).

Obrázek
Atakfull map

Obrázek
barbarosa

Obrázek
Barbarossa - utok.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Německo – SSSR 1941 – 45 Úvod Č. 2.

Část 2.

23. srpna 1939 byl podepsán „Pakt o neútočení mezi Německem a SSSR“. K smlouvě o neútočení mezi Německem a SSSR patřila i obchodní doložka.
Podle této obchodní doložky dodal SSSR Německu v době od 10. února 1940 do 3,15 hod. 22. června 1941 1,5 milionu tun obilí ( nejdůležitější dodavatel obilí Německu ). Dále dodal Německu 1,5 milionu tun minerálních olejů, naftu, 2,7 tuny platiny, manganovou rudu, chrom a bavlnu. Za 16 měsíců smlouvy SSSR dodal Německu všechen požadovaný materiál.
Němci byli liknavějším dodavatelem při dodržování obchodní smlouvy. Dodali však SSSR zboží za 467 milionů marek ( i technickou dokumentaci ke strojům, válečný materiál ) včetně nehotového těžkého křižníku „Lützow“.
Když 22. června 1941 ve 2,00 hod. přejel poslední vlak do Německa přes řeku Bug měl Hitler u Stalina dluh ve výši 239 milionů marek.

O tom proč se nechal Stalin překvapit útokem Německa na SSSR 22. června 1941 bylo napsáno hodně Pokusíme se zde vyjmenovat co vše o tom říká historická literatura. Budu zde jen opakovat to, co říká úplně stejně několik historických dokumentů a u ostatního uvedu kdo to vyslovil.
Komunistická „Kominterna“ největší zpravodajská síť světa ( amatérští i profesionální špioni ), dodávala zprávy průběžně od ledna 1941. Jako příklad je uvedena zpráva pro Sovětské velvyslanectví dodaná německým antifašistickým tiskařem z poloviny února 1941.v tiskárně tiskly v ohromném množství foneticky napsané ruské věty : „Jsi komunista?“, „ Odveď mě k předsedovi kolchozu.“ „Jak se jmenuje tajemník oblastního výboru strany?“ a „Ruce vzhůru nebo budu střílet.“. Velvyslanectví okamžitě poslalo výtisk rozhovorů do Moskvy.
V březnu 1941 dodali zástupci amerických orgánů sovětskému velvyslanci Washingtonu Konstantinu Umanskému kopii Hitlerových invazních plánů, které získal obchodní atašé v Berlíně Sam Edison Woods ( pracoval na velvyslanectví USA v Německu od roku 1934 a navázal tajné kontakty s protihitlerovským uskupením ).
V dubnu 1941 Winston Churchill zaslal britskému zastoupení v Moskvě přísně důvěrné komuniké a přikázal, aby je velvyslanec předal osobně Stalinovi. Komuniké obsahovalo výtah z informací získaných zpravodajskou službou, v nichž Hitler bezprostředně informoval jugoslávského prince – regenta Pavla o útoku na Sovětský svaz plánovaném na 30. června 1941. Sir Stafford Cripps nebyl přijat ani Stalinem, ani lidovým komisařem zahraničních věcí Molotovem. Dokumenty až za dva měsíce přijal jakýsi druhořadý úředník.
David J. Dalin ve své knize „Sovětská špionáž“ píše: V dubnu 1941 český agent KGB jménem Škvor předává SSSR zprávu, na hranicích se SSSR stojí připravené německé jednotky a zbrojní závody Škoda v Československu dostaly pokyn nepracovat na sovětských zakázkách. Major tajné služby Achmedov dosvědčuje, že Stalin na ni červenou tužkou napsal „Toto je anglická provokace“. „Zjistit od koho pochází a potrestat jej!“.
Leopold Trapper ( velký šéf „Rotte Kapelle“), který vedl úspěšný průmyslový podnik v Německu předával zprávy do Moskvy prostřednictvím sovětského velvyslanectví v Berlíně. I on dodal do Moskvy přesné datum 22. června 1941. Z Bruselu podával stejné zprávy Viktor Sokolov major KGB též součást „Rotte Kapelle“. Ze Švýcarska přicházeli zprávy od zpravodajské sítě „Lucy“.
Rudolf Rössler pracující s anglickým občanem pro KGB posílal podrobné informace o nasazení německé armády na východní frontě.

Z nově otevřených archivů NKVD a KGB z konce 20. století se dozvídáme o agentech ve Velké Británii. Nejslavnější z nich je skupinka pěti absolventů Cambridge. „Pětku“ tvoří tito členové: Anthony Blund, Guy Burgess, John Cairncross, Donald Maclean a Kim Philby.
John Cairncross se v září 1940 přesune z ministerstva financí a stane se osobním tajemníkem jednoho z Churchillových ministrů, lorda Hankeye, kancléře Lancasterského vévodství. Dostává tak všechny tajné dokumenty, neboť onen lord Hankeye zodpovídá za dohled nad prací zpravodajských služeb. Caincross předává tolik materiálů, že si ústředí NKVD stěžuje, že ani nestačí všechny dešifrovat.
Rezidentura NKVD Londýn, je nejproduktivnější legální rezidenturou NKVD. Jak konstatují archívy NKVD, Londýn předá centrále Moskva v roce 1941 7 867 tajných politických a diplomatických dokumentů, 715 dokumentů o vojenských záležitostech, 127 ekonomických dokumentů a 51 zpráv o britských tajných službách. Archivy konstatují, že dokud SSSR nevstoupilo do války byly zprávy promrhány. Stalinovo chápání britské politiky bylo teoriemi spiknutí natolik deformováno, že ho nemohlo osvítit sebevětší množství sebelepších špionážních materiálů. I v době kdy Británie válčila s Německem, Stalin stále věřil – jako ostatně už od poloviny 30. let - , že Britové se spikli, aby jej dostali do konfliktu s Hitlerem. Jeho víra v neexistující britské spiknutí jej zaslepovala natolik, že neviděl skutečné německé plány: invazi do SSSR.
V Německu byl nejdůležitějším špionem důstojník ve zpravodajské službě Luftwaffe, Harro Schulze – Boysen (STARŠINA) a skupina Harnacka. Ti dodávali nejdůležitější špionážní materiály, které se týkaly Hitlerových příprav na operaci Barbarossa, tj. invazi do Ruska. Dne 16. června 1941 kabelogramem hlásí centrále, že obě nezávislé sítě špionů „STARŠINA“ a „Harnack“ hlásí, že veškerý vojenský výcvik v Německu a přípravy na útok na SSSR jsou u konce, takže se dá útok očekávat kdykoliv. Stejné hlásí Japonsko (Sorge) a Čína (Zarubin od německého Waltra Stenesema – bývalého zástupce šéfa Hitlerových SA – manů – dělal to pro to, že ho Hitler vyhodil a poslal do Číny radit Čankajškovi).
Historici KGB později napočítali „přes stovku“ špionážních varování o přípravách Němců na útok, které Fitin (31 let), nejmladší a nejnezkušenější šéf zahraniční rozvědky v sovětské historii, předal Stalinovi mezi 1. lednem a 21. červnem 1941. Mimo to Stalin dostával i hlášení od vojenské rozvědky. Vše marné. Stalin byl ke všem materiálům z Německa a Anglie imunní. Archivy NKVD konstatují, že náhlý útok dne 22. června 1941 plně padá na Stalina osobně, neboť on byl stálým a jediným analytikem špionážních materiálů.
Ani na velkého nelegála GRU Richarda Sorgeho, který zaslal z Tokia varování před operací Barbarossa, nešetřil nadávkami. Jak říkají nově otevřené archívy NKVD cituji: „je to dezinformace ‚povalujícího se kecala‘, který se spolčil s několika japonskými továrničkami a bordely.“
Winstona Churchilla Stalin podezříval více než Adolfa Hitlera – měl ho za zloducha, který před 20ti lety během občanské války v Rusku kázal o antibolševické křížové výpravě a od té doby neustále kul proti SSSR různé pikle.
Když samotné britské analytické oddělení předkládalo Churchillovi 23. května 1941 hlášení, že „výhody… plynoucí z uzavření dohody o neútočení se SSSR jsou naprosto ohromující.“ Tento odhad, který se dostal k Stalinovi, Stalin považoval za další důkaz toho, že Churchillova varování mají za cíl jej oklamat.
Německý Abwehr toho využil jako součást klamné operace, která předcházela BARBAROSSU, rozšířil zprávu, že zvěsti o blížícím se útoku Němců jsou součástí britské dezinformační kampaně.
Když během soukromého oběda na německém zastupitelství v Moskvě velvyslanec hrabě von der Schulenberg prozradil, že se Hitler definitivně rozhodl invazi provést. „Zeptáte se mě proč to dělám,“ řekl udivenému sovětskému velvyslanci v Německu, V. G. Děkanozovovi. „Byl jsem vychován v Bismarckově duchu, který se vždy stavěl proti válce s Ruskem.“
Stalin na to reagoval před politbyrem: „Dezinformace nyní dosáhly velvyslanecké úrovně!“
Stalina plně zaměstnávalo neexistující britské spiknutí a když nešel skrýt pohyb německých jednotek k hranicím SSSR tak Abwehr rozšířil zvěsti, že tento pohyb předznamenává, že Hitler bude žádat od SSSR větší ústupky. Stalina tak více zajímalo vyhrožování Němců ústupky, než že by mohlo jít o hrozbu německé invaze. Zajímavé je, že tomu podlehlo i mnoho zahraničních státníků a novinářů.
I sám Berija, který si snažil udržet svou pozici šéfa NKVD se neodvažoval posílat hlášení o přípravách Němců na invazi. Archívy NKVD říkají a já cituji: „Berija dne 21. června 1941 nařídil, aby 4 důstojníci NKVD, kteří nepřestávali taková hlášení zasílat, byli ‚rozdrceni na prach v pracovních táborech‘. Tentýž den pak napsal Stalinovi s charakteristickou směsí brutality a patolízalství:
Znovu trvám na odvolání a potrestání našeho berlínského velvyslance Děkanozova, který nás neustále bombarduje ‚hlášeními‘ o údajných Hitlerových přípravách na útok proti SSSR. Hlásil, že k tomuto útoku dojde již zítra… Jenže já a mí lidé, Josife Vissarionoviči, máme ještě čerstvě v paměti tvůj moudrý závěr: Hitler na nás v roce 1941 nezaútočí.“
Archívy NKVD konstatují a já cituji:
„Drtivé překvapení, kterého Němci dosáhli při invazi brzy ráno 22. června 1941, měla na svědomí sama podstata sovětského špionážního systému té doby a osobní selhání diktátora, který tomuto systému vládl.“
„Stalin povýšil jak panaroidní deformace, tak politickou servilitu na zákon, v jehož duchu se nadále více či méně překrucovaly výklady špionážních materiálů dokonce i po vypuknutí Velké vlastenecké války v roce 1941. Cambridgeskou Pětku, nejspíše nejschopnější skupinu sovětských válečných agentů v letech 1942 – 44, centrála vážně podezřívala z toho, že pracuje pro britskou rozvědku, a to jen proto, že se dodávané přísně tajné materiály někdy neshodovaly se Stalinovými teoriemi. Udělali bychom chybu, kdybychom zodpovědnost za to přičítali jenom Stalinovi. Určitý stupeň zkreslování špionážních materiálů zůstal zakořeněn v autokratické podstatě sovětského systému po celou studenou válku. Centrála se vždy vyhýbala sdělit Kremlu to, co nechtěl slyšet.“
I sám poslední šéf zahraniční rozvědky KGB Leonid Šebaršin v roce 1992 přiznal, že než Gorbačev zavedl „glasnosť“, KGB „musel předkládat svá hlášení ve falešně pozitivním světle“, jak to vyžadovalo politické vedení.
Nově otevřené archívy NKVD o době před začátkem války na východě dále říkají a já cituji: „Politici v Tokiu se nejprve dělili na ty, kteří by dali přednost ‚severnímu řešení‘ (válce se Sovětským svazem), a na ty, kteří podporovali ‚jižní řešení‘ (válku s Británií a USA). Sorge, k němuž Stalin choval hlubokou nedůvěru se snažil poskytnout z Tokia důkazy, které by potvrzovaly, že ‚jižní řešení‘ začíná převládat. Jenže 18. října 1941 byl Sorge zajat a jeho špionážní skupina rychle pochytána.“
Archív NKVD dále konstatuje, že kryptoanalytici začlenění nově do rozšířené 5. hlavní správy (šifry) vedeni hlavním specialistou na Japonsko v této sekci Sergejem Tolstojem – dostal 2 Leninovy řády – rozluštili stejně jako Američani tzv. PURPUROVÝ KÓD.
Poskytli tedy SSSR a Stalinovi možnost odvelet polovinu všech divizí z Dálného východu do Evropy. Archívy konstatují: „Během října a listopadu 1941 bylo do boje s Němci vrženo 8 až 10 střeleckých divizí společně s asi 1 000 tanků a 1 000 letadel. Tyto síly spolu s dalšími rezervními divizemi Rudé armády pravděpodobně ochránily Sovětský svaz před porážkou. Profesor Richard Overy ve své studii o východní frontě dochází k závěru: ‚Nebyla to krutá zima, co zastavilo německou armádu (v prosinci 1941), ale obdivuhodná obroda sovětské vojenské lidské síly, jež nastala po hrozivých porážkách v létě a na podzim‘.“

G .K.Žukov náčelník štábu ozbrojených sil SSSR té doby, příjem těchto zpráv, které jsme zde uvedli ve své knize „ Vzpomínky a úvahy 1 „ potvrzuje. Uvádí jen, že od Stalina nevěděl kdo je zasílal. U všeho uvádí, že Stalin vždy jenom řekl: je to provokace kapitalistického světa s Anglií a USA v čele .Doslova vždy řekl, chtějí nás z Německem dostat do války, Němce straší Sovětským svazem a nás Německem.
Maršál A. I. Jeremenko ve svých pamětech vydaných v roce 1956 v Moskvě píše: „J. V. Stalin jako nejvyšší státní představitel věřil na smlouvu s Německem a nevěnoval symptomům, ze kterých se dal odvodit útok fašistů na naši zemi, potřebnou pozornost. Považoval informace o nastávajícím Německém útoku za lži a provokace západních mocností, které podezříval, že chtějí přivodit krizi ve vztazích mezi Německem a SSSR a zatáhnout nás do války. Proto v potřebném okamžiku nedal svůj souhlas se spěšnými a rozhodnými obrannými opatřeními na hranici. Obával se, že by to Hitlerovi dalo záminku k útoku na naši zemi.“
Liddell Hart, ostrovtipný vojenský historik západního světa ve své knize „ Rudá armáda“ uvádí: Tím, že Stalin vpadl do Polska, ale hlavně obsadil Lotyšsko, Litevsko a Estonsko, část Besarábie která patřila do německé sféry vlivu rozhněval Hitlera. Ten v té době útočil na Francii a toto mu připadlo jako vražení nože do zad.
Hitler prohlásil jsem si jistý, že Rusové nebudou čekat až porazím Anglii. Vše ještě bylo zažehnáno diplomaticky. Hitler však dal již popud k přípravě plánu „Barbarossa“, Stalin však netušil, že dal vlastně Hitlerovi záminku k útoku a stále věřil na Německo - sovětskou smlouvu a nebral všechny příchozí informace vážně. Každopádně nevěřil, že by Hitler už měl důvod k úderu.
Historické prameny též uvádějí, i pouhý turista který cestoval od března do května 1941 rychlíkem Berlín - Moskva musel vidět vojenské přípravy Německa na válku na východě.
Naposledy upravil(a) michan dne 1/9/2008, 11:57, celkem upraveno 5 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Německo – SSSR 1941 – 45 Č 3.

Část 3.

18. února 1941 byl v deníku vrchního velitelství námořnictva zapsán tento zápis: „Pohyby vojsk a loďstva při nástupu proti Rusku mají vypadat jako největší klamný manévr v dějinách válek, který jakoby slouží k tomu, aby odvrátil pozornost od posledních příprav k vylodění do Anglie.“ Tento klamný manévr byl podporován i různými dalšími podpůrnými prostředky. Například v celé okupované Evropě byly tisknuty německo – anglické slovníky, které byly posílány volně poštou do kasáren Wehrmachtu. V šeptandě vojáků se rozšiřovaly zaručené zprávy ( podporovali je štábní důstojníci ) Stalin nás pustí do Persie, jdeme si pro naftu.
Od února 1941 probíhaly přesuny vojsk z Německa do Polska a na hranice se SSSR a vojska byla umísťována v lesích. K hranicím byla vojska přesunuta až těsně před útokem. Tanková vojska dokonce z 50 km vzdálenosti od hranic až 21. června 1941 v odpoledních hodinách.
Teorie Blitzkriegu vyžadovala, aby letecké útoky luftwaffe co nejdříve vyřadila ruské tanky a letectvo. Německo však nemělo mnoho informací o tom co se děje za hranicemi SSSR když připravovalo operaci „Barbarossa“. Bylo nutné tyto informace získat.
V říjnu 1940 byl sestaven svazek hloubkového průzkumu ( "kommando Rowehl" - dle nadporučíka Rowehla, který dostal rozkaz vše v tajnosti připravit), který by mohl fotografováním z velkých výšek provádět průzkum západoruského prostoru. Letecké firmy urychleně vyvinuly speciální stroje s tlakovými kabinami a upravily motory pro výkon ve velkých výškách a připravily speciální zařízení pro fotografické přístroje s velkým úhlem záběru. 1. letka létala ze Seerappenu ve východním Prusku na He 111 se speciálně upravenými motory a prováděla průzkum v prostoru Běloruska. 2. letka ( z Insterburgu ) fotografovala oblast pobaltských států a prostor až k Ilmeňskému jezeru. Tady se létalo strojem Do 215 B – 2, speciálním typem od firmy Dorniér. Tento letoun měl dostup 9 tisíc metrů. K fotografování prostoru severně od pobřeží Černého moře startovala z Bukurešti 3. letka s He 111 a Do 215 B – 2. Z Krakova a Budapešti přelétávala speciální letka výzkumné základny pro výškové lety prostor mezi Minskem a Kyjevem. Zde se používaly speciální typy letounů firmy Junkers – Ju 88 B a Ju 86 P, tyto skvělé stroje mohly létat ve výšce 10 tisíc až 12 tisíc metrů. Na tehdejší dobu senzační výkony. Takto byla objevena polní letiště a jejich obsazení, shromaždiště tanků v lesích na severu. Sověti tato letadla neobjevili, jen jedno letadlo mělo 20. června 1941 poruchu motoru a muselo přistát v prostoru Minska. Posádka před zajetím stačila svého tajemného ptáka zapálit a válka za dva dny vše smazala.
Ještě jedna problematika by se zde měla vyjasnit. Původní termín operace „Barbarossa“ byl 13. května 1941, ale dobrodružství Musoliniho v jižní Evropě, konkrétně obsazení Jugoslávie a Řecka posunulo začátek útoku na 22. červen 1941. Generální inspektor mobilních vojsk Ritter von Thoma později odhadoval, že proti Balkánu bylo nasazeno přibližně 800 tanků, které měly být k dispozici pro operaci „Barbarossa“. Generálové potom Hitlera vinili za těchto pět týdnů, že zavinily porážku v Rusku. Hitler však sám prohlásil, že útoku na Moskvu chybělo právě těchto pět týdnů. A. J. P. Taylor britský historik ohrnuje nad historkou německých generálů a Hitlera nos. Tvrdí, že 15 divizí z Balkánu představovalo jen desetinu sil, které nemohly ovlivnit začátek útoku a že si Němci 22. červen 1941 vybrali sami jako nejdelší den v roce pro svůj Blitzkrieg.

Tento konflikt však určitě ovlivnily čistky v ozbrojených silách SSSR. Stalin v ohromných politických monstrprocesech zbavil Rudou armádu 50 % důstojníků. V letech 1937 – 38 nechal uvěznit, nebo popravit 3 z 5 maršálů, 13 z 15 velitelů armád, 220 z 406 velitelů brigád. Armádu připravil celkem o 90 % generálů a 80 % plukovníků. Celkově Rudá armáda přišla o 35 000 důstojníků.

Než začneme popis jednotlivých frontů uvedeme zde stavy jednotlivých armád, které stály proti sobě. Musím zde napsat, že co literatura, nebo historický podklad to jiná čísla. Uvedu zde ta, která se nejvíce shodovala.
Německé východní vojsko připravené k útoku na SSSR disponovalo k 22. červnu 1941 3 000 000 vojáky v 7 armádách. 4 tankovými skupinami a 3 leteckými armádami. Uvádí se v posledním historickém prameni, že to bylo 80 % ozbrojených sil Německa. A že zde stálo 19 z 21 tankových divizí. V posledních číslech jsem narazil na tyto stavy: 600 000 vozidel, 750 000 koní, 3 580 tanků, 7 184 děl a 1 830 letadel.
Finsko, Rumunsko, Maďarsko a Itálie vyslaly 766 640 vojáků ve 40 divizích, 323 tanků, 6 427 děl a minometů a 913 letounů.
Němci odhadovali, že proti nim stojí v evropské části SSSR 213 sovětských divizí. Ve skutečnosti jich však bylo 360. Přesná čísla vojsk Rudé armády v evropské části SSSR jsou nejasná, probíhala mobilizace. Celkový stav tanků k 22. červnu 1941 v celém Sovětském svazu se odhaduje na 17 000 z toho v evropské části 10 000 ( T 34 1963 kusů ). Letounů se v celém SSSR odhaduje 12 000 kusů starých a nových letounů ( v celé Rudé armádě probíhalo přezbrojování na nové letouny a nové tanky ). Odhaduje se, že v evropské části bylo 9 až 10 000 letounů.
Zajímavé je, že některé věci Rusové provedli rychle. V noci z 13. na 14. června 1941 – tedy ještě 8 dní před německým útokem – byly z pověření sovětské tajné služby přestěhovány „podezřelé rodiny“ z Pobaltí do ruského vnitrozemí. Celkem 11 000 Estonců, 15 600 Lotyšů a 34 360 Litevců bylo během několika hodin naloženo do velkých železničních transportů a přepraveno na Sibiř.
Snažil jsem se tu nejzákladnější problematiku zde postihnout, pokud se vše nepovedlo popíšeme některé další souvislosti v operacích jednotlivých Skupin armád.

Použité podklady pro celou Východní frontu:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Operace Barbarossa a Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Velká vlastenecká válka.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.
Naposledy upravil(a) michan dne 2/2/2008, 08:12, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Michane, za 1.
Velmi hutné a čtivé.
Ale když si to člověk přečte, má stále silnější pocit že Němci nevěděli do čeho jdou. 80% německé armády na jednom směru... Takže za jeden rok války se SSSR ztratilo Německo 30% svých sil.
Nevíš prosím něco o šifrování v SSSR a jestli Německo něco prolomilo?
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

V některém z dílů píši a to je fakt, že sověti měli nedostatek radiostanic ( těch pár od pluku k divizi a víš), takže vše řešili polními telofony a tlachání, většinou nekódované ( Němci se na ně napojili) byla žeň pro německou odposlechovou službu. Až okolo doby Stalingradu a v roce 1943, po dodávkách radiostanic z USA se dá mluvit o kódování. Nejprve problém neznalosti, výcviku a kázně.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1698
Tuším článek 2. a 3.
Teprve v roce 1944 je možno mluvit v Rudé armádě o řádném, řízeném používání kódovácí kázně( systémy samozřejmě neznám).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jean2005
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 266
Registrován: 27/7/2007, 10:37
Bydliště: Pardubice

Příspěvek od jean2005 »

Já se omlouvám, ale musím opravit jednu nepřesnou informaci v tomto článku, protože čistky určitě nepostihly 50% stavu důstojníků rudé armády, ale jen cca 7% ze stavu v roce 1937, respektíve 5% ze stavu v roce 1938.
Zbytek je tady, snad mě nezabijete za odkaz ke konkurenci, ale pravda by měla vítězit, ne?

Kód: Vybrat vše

http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_12052.html
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Tento zdroj prostě neberu.
Podívejte se na koho se odkazuje - "taky historiky" dnešního moderního Ruska.
Dnešní " důvěryhodní historici" Ruska tvoří " přijatelné" dějiny pro dospívající mládež Ruska. Pro veřejnost Ruska, které se prostě nechce věřit, že u nich bylo něco takového možné.
No a některé naše weby je senzačně přebírají.
Tady jsou ještě další aspekty - mnohé Ruské archivy byly úmyslně i neúmyslně zničeny.
Dnes má Rusko tisíce až desetisíce nových historiků.
Ti "Musí"Rusku dát co veřejnost překousne bez újmy na zdraví.
Nepodléhejme módě.
Má fakta potvrzují oficielní historici ČR.
Hádka vždy byla a bude o počet mrtvých a použitých v další válce.

Pod naše zdroje dáváme toto:
Použitá literatura:
Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Velká vlastenecká válka.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.
ObrázekObrázekObrázek
Buhel
desátník
desátník
Příspěvky: 47
Registrován: 27/12/2008, 20:26

Porážka Rudé armády v létě 1941

Příspěvek od Buhel »

Během léta a podzimu 1941 byla zničena nemalá část Rudé armády.
Miliony rudoarmějců byli zajaty,statisíce padli,desetisíce se "rozprchli".
K 20.12.1941 se mělo v německých zajateckých nachzáet zhruba 3 350 000 zajatců.
Přitom už při začátku války byl poměr sil útočícíh německých vojsk a vojsk sovětských pohraničních okruhů výhodný pro sovětskou stranu.
Proti sovětským 13 000 tanků v západních okruzích stálo 3 500 německých.
Zatímco Němci na východní frontu během 2.pololetí roku 1941 přisunuli zhruba 30 divizí tak SSSR od začátku války do konce roku 41 zmobilizoval nějakých 14 000 000 vojáků(nepočítajíc přes 5000 000 vojáků ze začátku války).
Zatímco co do počtů nevalná Kriegsmarine byla z větší části vázaná v Atlantiku a Severním moři tak SSSR mohl nasadit na pdoporu svých pozemních vojsk obrovské Baltské loďstvo.
Na vedlejších bojištích se mohlo zapojit Černomořské a Severní loďstvo.
Německo muselo část svých sil ponechat jako okupační jednotky v Evropě a meněí síly operovaly v Africe tak SSSR mohl proti Německu vrhnout drtivou většinu svých sil.
A přesto Wehrmacht urazil za půl roku vzádelnost mezi hranicemi a Moskvou,mimořádně obtížným terénem,cestou stihl rozdrtit většinu předválečné sovětské armády a nemalou část nově povolaných jednotek,odříznout druhé největší město SSSR a třetí největší město SSSR obsadit.
Jak to?
To byli ty miliony sovětskch vojáků tak neschopné,že přes několikanásobnou převahu jak v lidech tak v technice(v té navíc měli i převahu v kvalitě),navíc na vlastním území,kde se mohli opřít o množství teréních překážek(Pripjaťské močály,množství řek jako Západní Bug,Němen,Daugava,Prut,Dněstr,veletok Dněpr......)nedokázali Němce zastavit?
NE.Ale odpovědi jsou jednoduché.
-Rudá armáda se chystala k útoku na Velkoněmeckou říši
-Rudá armáda za 3 roky zdvojnásobyla své stavy.

Pokuď jde o první důvod tak předpokládám že někde tady byl už rozebrán stejně jako na většině military for a tak přejdu k druhému bodu.
Na první pohled to vypadá směšně.Jak mohlo to,že jich bylo víc přispět k jeich porážce?Ale na pohled druhý.....
Jako příklad nám psolouží tankové síly síly Rudé armády.

V létě 1940 měla Rudá armáda tanky soustředěny ve 4 typech útvarů:
-v 8 motorizovaných divizí(ty měly mít po 275 tancích)
-v 39 tankových brigádách(každá měla mít zhruba 330 tanků)
-v 20 tankových plucích jezdeckých divizí
-v 98 tankových praporech střeleckých divizí(každá svůj prapor neměla)
-

Jenže v období léto 1940-jaro 1941 byla zahájena reorganizace sovětských tankových sil
V okamžiku německého útoku měla Rudá armáda
-29 mechanizovaných sborů
-122 tankových pluků v 61 tankových divizí
-31 tankových pluků v 31 motorizovaných divizích
-13 tankových pluků v jezdeckých divizí

Takže změny obrovské.Za necelý rok se objevilo 29 sborů,92 divizí(oproti původním 8),zmizelo 39 brigád.........
Najednou bylo potřeba 29 velitelů sborů,29 sborových komisařů,29 náčelníků štábů sboru přičemž do té doby nebyl v Rudé armádě ani 1...
Podívejme se na maršála SSSR K.K.Rokosovsského.Do roku 1937 velel jezdeckým útvarům,v roce 1937 byl zatčen,v roce 1940 propuštěn a v roce 1941 jmenován velitelem mechanizovaného sboru.Tedy útvaru který měl paírově mít přes 1200 tanků a obrněných vozů.
Rokosovsského 9.mechanizovaný sbor je neměl,měl "pouhých" 286 tanků.
S nimi v létě 1941 bojoval a pod Rokosovsského velením nebojoval špatně.NĚKDO očividně nezvolil špatně když Konstantina Konstantinoviče jmenoval velitelem 9.mechanizovaného...
Ovšem podívejme se na to z jiné stránky.
Máme velitele X.X má zkušenosti s velením jezdeckých útvarů.X je na tři roky vyřazen z armádního života.Najednou se do něj vrací.Noví lidé .nová technika s kterou se musí seznamovat(jako například tanky T-34 a KV....).
A tenhle X je jmenován velitelem mohutného svazku který se skládá s:
s velkého množství obrněné techniky(5 tankových pluků)
s velkého množství pěchoty(4 "motorizované" pluky)
s velkého množství dělostřelectva(4 pluky)
X nikdy nevelel žádnému typu útvaru jaký má pod svým velením střeleckou rotou počínaje a tankovým plukem konče.S technikou kteoru jeho jendotky používají se seznamuje.Teorii studuje.
Buď měl někdo ze sovětských armádních pohlavárů věštecké schopnsoti a viděl v právě propuštěném sborovém veliteli budoucícho velitele frontu.
Nebo měl takový nedostatek vohdných lidí ,že musel Rokosovsského jmenovat velitelem sboru složeného z jednotek s kterými neměl Rokossovskij nidky nic společného.....
Jasnozřivost nebo zoufalství?

Před reorganizací měla Rudá armáda cca 340 tankových praporů.Po reorganizaci cca 500 tankových praporů( v této věci se rád nechám opravit,je to jen velce hrubý výpočet).
Tam kde bylo 8 divizních a 39 brigádních velitelů mělo po roce být 29 sborových a 91 divizních velitelů....
Tady podle mě leží příčina porážky Rudé armády(přípravy k útoku nepočítaje....).
Buhel
desátník
desátník
Příspěvky: 47
Registrován: 27/12/2008, 20:26

Příspěvek od Buhel »

Ještě něco na okraj

-D.D.Leljušenko:tanková brigáda-mechanizovaný sbor,namísto 4 praporů,3divize
-A.A.Vlasov:střelcká divize-mechanizovaný sbor
-D.I.Rjabyšev:jezdecký sbor-mechanizovaný sbor
Těch pár co jsme v rychlosti za pomoci googlu vyhledal...

A teď srovnání
E.Hoepner:tankový sbor-tanková armáda
E.Manstein:pěší sbor-motorizovaný sbor
H.Guderian:tanková divize-motorizovaný sbor-tanková armáda

Jména a postup dalších sovětksých a německých veliteů tankových a motorizovaných útvatů ze začátku války si může dohledat každý sám.Tohle je jen taková malá ukázka.
Uživatelský avatar
Altaj
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 189
Registrován: 17/1/2008, 13:32

Příspěvek od Altaj »

Ta prevaha v kvalite je prinajmensom diskutabilna aspon co sa tyka letectva, o ktorom si sa v clanku ani nezmienil. Keby si robil analyzu vojsk pred WWI tak by ti to este preslo, vtedy nemalo letectvo maly vyznam, ale potom klucovy. Neviem ja v tomto nie som rozhodne odbornik, ale mala Cervena armada pred Barbarosov nejake tanky T-34 a KV? Ak hej tak kolko? Pokial viem tie sa zacali objavovat az kdesi pri Moskve, ked ruskym babrakom hrozila porazka nie?
Naposledy upravil(a) Altaj dne 28/12/2008, 10:02, celkem upraveno 1 x.
Buhel
desátník
desátník
Příspěvky: 47
Registrován: 27/12/2008, 20:26

Příspěvek od Buhel »

Jak KV tak T-34 bylido výzbroje Rudé armády zavedeny v roce 1940.
K 22.6.1941 se uvádí nějakých 1200 T-34 a 600 KV.
Uživatelský avatar
Altaj
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 189
Registrován: 17/1/2008, 13:32

Příspěvek od Altaj »

Cela strategia obrany ZSSR voci nacistickym Nemeckom spocivala vo vytvoreni takzvanych hranicnych vojsk, ktore mali branit krajinu pred invaznymi armadami, kym nebudu zmobilizovane dostatocne velke utocne armady na prenesenie konfliktu na nepriatelske uzemie. Malo to ale niekolko ,,malych´´ chyb. Nove hranice ZSSR neboli dostatocne opevnene a stara obranna linia bola nariadenim Stalina opustena. Sovietsky strategovia ignorovali novu nemecku taktiku tankovych zborov v sucinnosti z letectvom, ktore mohli rychlo prerazit aj ovela kratsie hustejsie, silnejsie obranne linie a obsadit krajinu prv nez stihne zmobilizovat. Dalej vojska boli v linii rozlozene rovnomerne, co im znemoznilo vyuzit svoju pocetnu prevahu tam kde to bolo potrebne. Podla mojho nazoru sa mali sovietske vojska preskupovat podla momentalnej koncentracie nemeckych obrnenych jednotiek, co vsak vyzadovalo dobry priezkum, odhad sily nepriatela a mobilitu - prave to boli vlastnosti, ktore Cervenej armade chybali. Dalsi problem bol v zastaralej armade, ktora sa riadila taktickymi principami znamymi z WWI absolutne neucinnymi v modernej vojne. Soviestsky komisiar obrany Vorosilov urobil z armady politicky nastroj komunistickej revolucie, tj potlacil v nej akukolvek iniciativu, dostojnikom pchal do hlavy komunisticku omacku o nevyhnutnosti padu kapitalizmu, ktory oni musia vybojovat namiesto odbornych faktov o tom co maju robit na fronte. Ukazalo sa to vo Finskej vojne, kde podla generala Mereckova sa staby bali cokolvek povedat aby nemali problem s politickymi kontrolormi co sposobil takticku nepruznost a porazku. V case ked Nemecke tankove jednotky drvili spojenecke jednotky na zapadnom fronte komisariat obrany sa rozhodol zrusit samostatne tankove zbory a zaradit ich do pohranicnej obrany, cim z nich urobil de fakto dela bez moznosti vyuzit svoju asi najdolezitejsiu vlastnost - mobilitu. Pritom taktiku obrnenych kolon doprevadzanymi letectvom presadzoval uz Tuchacevsky ibaze jeho odstavili povestne cistky v armade vykonane paranoidnym neschopnym Stalinom - nasledky na seba nenechali dlho cakat. Novy komisar obrany Timosenko zrusil politicky dohlad nad armadov a zacal robit reformy na zavedenie discipliny, zriadenie obrnenych divizi, ale vzhladom na to, ze mal nato rok to nestihol.

Jedny z pricin drtivej porazky ZSSR na vychodnej fronte boli teda zle zorganizovana armada, zle velenie, nespravny predpoklad strategie nepriatela, nevhodné rozlozenie sil, nesamostatny politicky kontrolovany dostojnicky zbor blbcami - napr. ludovym komisarom Vorosilovom atd.
Paktom Molotovov - Ribbentrop sa Sovietsky zvez seriou nevyprovokovanych vojen znacne rozsiril o nove uzemia a na novych hraniciach sa rozhodol Stalin vybudovat nove opevnenia na naplnenie svojej strategie o ,,huzevnatom odpore hranicnych vojsk a naslednej invazii veducej k oslobodeniu robotnickych mas europy´´ ta vsak ale na Nemecke tanky nestacila.

T-34, KV. No hej, ale co to letectvo? Pocas tazenia na vychod Luftwaffe brala VVS ako zasobarnu cvicnych tercov a priestor nad nimi ako skvele cvicisko na boj zo skutocnym nepriatelom RAF a neskor USAAF.
Naposledy upravil(a) Altaj dne 28/12/2008, 11:53, celkem upraveno 1 x.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Altaj píše:Pocas tazenia na vychod Luftwaffe brala VVS ako zasobarnu cvicnych tercov a priestor nad nimi ako skvele cvicisko na boj zo skutocnym nepriatelom RAF a neskor USAAF.
Dobře o cvičných terčích pro Luftwaffe píší pánové Dymič a Šedivý v knize Triumf a tragédie, Svět křídel 2001, třeba na stranách 23-25.
Obrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Ne že bych nevítal dalšího přispívatele na Palbu, ale možná by nebylo od věci se podívat na již napsané články a příspěvky. Michan zde řeší počátek války na východě od severu k jihu v několika článcích, nebylo by lepší toto téma přilepit k některému z nich?
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Témata spojena. Autora bych poprosil o dodržování základního formátování textu. Tedy že za čárkou, dvojtečkou nebo tečkou se má objevovat mezera. Stejně tak před závorkou, před prvními uvozovkami a v případě, že za druhými uvozovkami nebo druhou závorkou nenásleduje konec věty (kdy se mezera už nevkládá), pak i tam ať vloží mezeru. Pokud chce použít pomlčku, tak také: slovo, mezera, pomlčka, mezera, další slovo.
Ať je to ke čtení a nerve mi to oči.


VVS trpělo podobnými problémy, jako ostatní druhy sovětských vojsk. Ne že by na tom bylo až tak špatně z technického hlediska, nebo o tolik mizerněji v pohledu taktiky, nežli řekněme "zbytek předválečné Evropy". Jenže Luftwaffe pokročila mnohem dále, než kde byla někdy na přelomu let 1939 a 1940. Většina bojových postupů byla ověřena v praxi a nacvičena. Rusové museli všechno objevit, čemuž na jejich straně zpočátku nenapomáhalo vůbec nic. Sověti si v mnohem větší míře museli prožít to, co zažívali Američané po Pearl Harboru - zjistit, jak bojovat s výborně připraveným nepřítelem, kterého je ale (minimálně z pohledu letectva) poněkud "málo". Nutno podotknout, že krom gardových pluků VVS nikdy nedosáhlo nějakých standardů Luftwaffe, co se týče bojových kvalit pilotů a znovu zdůrazním, že k zničení Luftwaffe nedošlo na východě, ale na západě..ať se v minulosti objevovala čísla jakkoliv pochybná. Konečně se domnívám, že právě zničení Luftwaffe bylo největším přínosem kobercového bombardování Třetí Říše.
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Hans S. píše: VVS trpělo podobnými problémy, jako ostatní druhy sovětských vojsk. Ne že by na tom bylo až tak špatně z technického hlediska, nebo o tolik mizerněji v pohledu taktiky, nežli řekněme "zbytek předválečné Evropy". Jenže Luftwaffe pokročila mnohem dále, než kde byla někdy na přelomu let 1939 a 1940. Většina bojových postupů byla ověřena v praxi a nacvičena. Rusové museli všechno objevit, čemuž na jejich straně zpočátku nenapomáhalo vůbec nic. Sověti si v mnohem větší míře museli prožít to, co zažívali Američané po Pearl Harboru - zjistit, jak bojovat s výborně připraveným nepřítelem, kterého je ale (minimálně z pohledu letectva) poněkud "málo". Nutno podotknout, že krom gardových pluků VVS nikdy nedosáhlo nějakých standardů Luftwaffe, co se týče bojových kvalit pilotů a znovu zdůrazním, že k zničení Luftwaffe nedošlo na východě, ale na západě..ať se v minulosti objevovala čísla jakkoliv pochybná. Konečně se domnívám, že právě zničení Luftwaffe bylo největším přínosem kobercového bombardování Třetí Říše.
Co tvořilo pomalu 1/2 luftwaffe v letech 40-41? Bombardéry všech možných typu. Ti rozhodně nepadali na západní frontě mimo BoBu, ti krváceli na východní frontě, ať to byl Smolensk 41, Moskva 41, Krym 42, Charkov 42, Stalingrad 42, Kubáň 43, Kursk 43. Jen kolik trasportních letadel skončilo na letištích v ohbí Donu. Ano stíhači krváceli na západě a ke konci války i byly piloti bombardérů přeškolováni na stíhače, ale stejně jako se výkvět stíhačů vymlátil na amerických svazech bombardérů, tak se hroty mocné luftwaffe která poháněla wehrmacht obrousil při jeho ofenzívách a defenzívách.
JanS
svobodník
svobodník
Příspěvky: 29
Registrován: 31/8/2008, 18:34

Příspěvek od JanS »

to Buhel

Můžeš rozvést, jak by to "obrovské Baltské loďstvo" mohlo ovlivnit válku na frontě dlouhé tisíce kilometrů jinak, než ostřelováním pobřeží do hloubky cca 20 km. Nehledě na to, že vyplutí loďstva při naprosté převaze Luftwaffe ve vzduchu by byla sebevražda. Rusové ta lodní děla použili, nejlíp jak mohli - vymontovaná z lodí při obraně Leningradu.

P.S. Nejsilnější jednotky Baltského loďstva byly jedna nebo dvě zastaralé bitevní lodě, které pamatovaly ještě 1. světovou válku.
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Baltské loďstvo několikrát během roku 1941 vyplulo, nejznámejší je asi akce pro podporu obklíčených sovětských vojsk v oblasti Sosnova Boru.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Cassius Chaerea píše:Co tvořilo pomalu 1/2 luftwaffe v letech 40-41? Bombardéry všech možných typu. Ti rozhodně nepadali na západní frontě mimo BoBu, ti krváceli na východní frontě, ať to byl Smolensk 41, Moskva 41, Krym 42, Charkov 42, Stalingrad 42, Kubáň 43, Kursk 43. Jen kolik trasportních letadel skončilo na letištích v ohbí Donu. Ano stíhači krváceli na západě a ke konci války i byly piloti bombardérů přeškolováni na stíhače, ale stejně jako se výkvět stíhačů vymlátil na amerických svazech bombardérů, tak se hroty mocné luftwaffe která poháněla wehrmacht obrousil při jeho ofenzívách a defenzívách.
Ano, bombardovací svazy se obrousily, ale nikoliv zlomily. I když ono označení bombardovacích svazů je poněkud nevhodné. Skutečné bombardování ve velkých formacích (svazech) se praktikovalo v největší míře v prvním válečném roku na východní frontě, následně se začalo od strategického bombardování ustupovat a přešlo se na (dle tehdejšího názoru) účinnější taktické údery prováděné povětšinou buď malým množstvím, nebo i jen jednotlivými stroji. Ztráty při těchto akcích nebyly nikterak vysoké a z těch málo vzpomínek bombardovacích letců Luftwaffe plyne, že žádnými velkými stresy z VVS netrpěli (za nebezpečnější považovali flak). Dále je třeba dodat, že v polovině roku 1943 přišla reorganizace, která zasáhla většinu složek Luftwaffe a předznamenala odklon od středních bombardérů (He 111, Ju 88) směrem k taktickým útočným letounům, především Fw 190 F. Stavy bombardovacích eskader nebyly doplňovány tak, jako dříve, priority jednoduše již byly určeny jinak.
Domnívám se, že vesměs nižší ztráty bombardérů byly způsobené právě oním odklonem od klasického horizontálního bombardování a přechodem k taktickým útokům jednotlivými letouny. Ne že by VVS bylo vyloženě neschopno bombardér sestřelit, ale zřejmě to byla podobná situace, jako v případě pronikání jednotlivých Mosquit nad Říši ze západu.
Nesmíme zapomínat ani na fakt, že na západě bylo umístěno nezanedbatelné množství bombardovacích jednotek. Část operovala proti Británii, část ve Středozemí, část na pobřeží Atlantiku a další v dřívější době v Africe. Ale konkrétní čísla vyjadřující ztráty bombardovacích a transportních jednotek nemám.
Buhel
desátník
desátník
Příspěvky: 47
Registrován: 27/12/2008, 20:26

Příspěvek od Buhel »

Lord,Hans.S.:Michanovi články si pročtu,pokuď jde o formátování takse polepším

add.VVS:Ano,sovětský personál byl o dost horší než německý prakticky ve všem.Piloty počínaje a obsluhou PL děl konče.Ale proč?
Od 1.ledna 1939 do 22.června 1941 dostali VVS 17 745 letounů.Počet leteckých pluků za léta 1939-41 stoupl o 80%.
Pro takovou masu lidí a techniky můžeš postavit kasárna,letiště,můžeš jím dát elementární výcvik.
Ale moc kvalitně je nevycvičíš."A vo tom to je."
Odpovědět

Zpět na „Východní fronta“