Recenze knihy Bouře na Dněpru

[jean2005]

Nedávno jsem si v knihovně půjčil knihu se zajímavým názvem "Bouře na Dněpru", autory této v pravdě prazvlášní publikace jsou Bryan Fugate a Lev Dvoreckij. Původně jsem měl v úmyslu napsat jen recenzi, ale jak se začítám hlouběji, nějak se to celé mění spíše na kritiku. Píšu to "on the fly" metodou, takže se předem omlouvám za určitou neuspořádanost a sem tam překlep, připravovat si to důkladně, včetně osnovy atd., za to tahle kniha opravdu nestojí. Ústřední myšlenkou tohoto pozoruhodného díla je v kostce to, že Sovětský Svaz vůbec neplánoval obranu na hranicích, ani preventivní úder na západ, ale obranu až v hloubce svého území s tím, že většina jednotek na hranicích bude obětována, speciálně ty pod velením D.G.Pavlova. Pro podporu této svojí smělé hypotézy autoři neváhají provádět takové kejkle s fakty, že by se pan Rezjun-Suvorov červenal hanbou a závistí. Jejich hlavním nástrojem je to, že se neustále "dívají do hlavy" Žukovovi a Stalinovi a argumentují tím, co si tito dva podle nich museli myslet, přestože ve skutečnosti prokazatelně konali naprosto jinak. Tento můj článek je zamýšlen jako seriál, ale jestli budou pokračování, závisí i na odezvě od Vás tady na fóru. Veškeré připomínky, kritiky, ohlasy a případně zdroje informací jsou více než vítány. Často budu uvádět citáty z knihy, poznáte je snadno, neboť budou kurzívou a určitě se tu často objeví i komentáře redakce českého překladu, protože těch je tam poměrně dost a většinou jsou neobyčejně výstižné.

Úvod knihy vynechám, protože tam je rozebírána historie Ruska a jeho armád a válek od tatarských nájezdů přes První světovou válku až do třicátých let a o tomto toho nevím dost na to, abych mohl něco komentovat. Nicméně podle poznámek pod čarou zde autoři předvádí svůj standartní výkon, takže různě mlží, zamlčují a překrucují co se dá.

První zajímavý citát: Ve druhé polovině třicátých let se vývoj vojenské teorie , zejména strategické teorie, stal obětí Stalinových čistek. Kult Stalinovy osobnosti vážně uškodil stavu obrany země tím, že bránil objektivní anylýze podmínek reálného světa. Jak se ukázalo, v období těsně před německým útokem se to mohlo stát omylem téměř osudným, a kdyby se od teorie prvního úderu, zastávané Stalinem a jeho tankovým expertem generálem D.G.Pavlovem, neupustilo doslova v poslední minutě, porážka by následovala téměř nevyhnutelně.

Můj komentář: Typická ukázka, vždy, když se mluví o strategii útoku, zdůrazní se vliv Stalina a Pavlova a zamlčí se Žukov a další. Nechápu, co autoři myslí tím upuštěním od strategie prvního úderu, podle toho, co jsem zatím četl o akcích Rudé Armády (dále RA) v prvním období války, upustila tato od pokusů útočit spíše až potom, co jí došly jednotky.

Na straně 46 začíní kapitola nazvaná Základy sovětské strategie v době války. Autoři zde uvádějí celkem impozantní seznam pramenů, ale ještě mnohem zajímavější je poznámka redakce pod čarou (dále pozn.red.), cituji: Není bez zajímavosti, že až na jednu výjímku uvádějí autoři pouze práce staré 20-30let, naproti tomu nejnovější západní literatura k této problematice jim uniká.
Moje poznámka: autoři ovšem mimoto používají jako jeden ze svých hlavních důkazů cituji jejich vlastní slova :" zejména Žukovových pamětí oproštěných od cenzurních zásahů." No, nevím, ale mě se paměti, které se v každém svém vydání (bylo jich asi 13) tak liší od těch vydání předchozích, zase tak věrohodné nezdají, zvláště když se tyto úpravy děly až po smrti Žukova atd..

Strana 47: Někteří sovětští generálové, zejména Žukov a Timošenko, rozšířili a zmodernizovali teoretické názory Triandafillova, Tuchačeského a jiných sovětských vojenských teoretiků. Vytvořili koncepci moderní války a tato koncepce ve svém základu nerozlučně spojovala ofenzivní i defenzivní strategii v holistickém (abychom použili modeního termínu), všeobjímajícím synergickém modelu diktovaném rytmem a tokem boje. Někteří historikové tuto dvojdomost Žukovovy strategie nerozpoznávají a proto podceňují jeho skutečnou úlohu.
Toto není vtip, to v té knize opravdu je a to doslova. Nevím jak vám, ale mě se nějak nedaří si zařadit Žukova jako výraznou postavu sovětské vojenské teorie v předválečném (ale vlasně v jakémkoli) období. Nikdy jsem například neslyšel o nějaké práci, kterou by někde publikoval, pokud ovšem vzhledem ke svému vzdělání vůbec publikovat byl schopen. Ale jako oslavná óda na Žukova zní tenhle citát dobře, ne? Spousta vznešených termínů krásně poskládaných dohromady...
V tomto duchu je Žukov a jeho údajné myšlenky na obranu dále rozebírán na celé straně 47 a 48, ale to se mi nechce celé opisovat, takže jen stručný výtah: na základě jedné věty z Žukovových pamětí:"Při studiu operačně-taktických problémů jsem dospěl k závěru, že obrana takové rozlehlé země, jako je naše, má mnoho závažných nevýhod." vytvořili autoři závěr, že: se Žukov rázně stavěl proti ignorování aktivní obrany, nebo jejímu bagatelizování a že se spolu s Timošenkem snažili všemožně připravit armádu na operace ofenzivní i defenzivní, což se jim zase Stalin snažil zmařit. Dále tam činí pozoruhodné závěry z těch dvou štábních cvičení z ledna 41 (mimochodem, nemáte někdo o těchto cvičeních nějaké spolehlivé informace? Já je znám v podstatě jen z popisu od Suvorova a tomu se taky věřit nedá a ten píše přesný opak, než tito dva borci a oni navíc uvádí ještě cvičení třetí, které se mělo konat v únoru) a završují to závěrem kapitoly: Plán rozčleněné obrany, v únoru ověřený na mapách, skutečně byl plánem, který se zrealizoval.
To je pro začátek vše, bude-li zájem, pokračování vás nemine...

[Hans S.]

Dle mého názoru stačí jen pár podobných příkladů, aby kniha jako zdroj informací zcela propadla. Věci, které jsi vypsal, předpokládám další diskusi nepotřebují..jsou dle mého skromného názoru absurdní.
Nevím, jestli má cenu se tímto dílkem dále zaobírat a nebylo by lepší dát dohromady nějaký jiný článek.