Poučil se Hitler z Napoleonova tažení?

Operace Barbarossa, bitva o Krym, Moskvu, Stalingrad, Kursko, Čerkassy, Bagration, Berlín.

Moderátoři: michan, Pátrač

Hans Landa
Příspěvky: 8
Registrován: 24/10/2011, 16:07
Bydliště: Považie

Příspěvek od Hans Landa »

rozhodujúci význam v porážke Nemecka mal vstup USA do vojny, už vtedy to bola najväčšia ekonomika na svete, amíci dokázali bojovať na dvoch frontoch ,vyrobili kvantum vojnového materiálu, ktorým zásobovali všetkých spojencov, bez nich by ani ZSSR neporazilo Nemecko
Sovieti síce prvý rok vojny dokázali Nemcov zastaviť ale bez pomoci západných spojencov by sami Nemecko určite neporazili
súhlasím s tým že ekonomická pomoc západných spojencov mala rozhodujúci význam na tom, že ZSSR obrátilo priebeh vojny vo svoj prospech
strategické bombardovanie Nemecka tiež velmi pomohlo
pilgrim
rotný
rotný
Příspěvky: 97
Registrován: 11/1/2007, 23:17

Příspěvek od pilgrim »

To Hans: a co se na to podivat z druhe strany......dokazaly by USA (a treba i s Brity) porazit Nemecko bez Ruska (a ze nejsem velkym ctitelem vychodni rise)?......Proste byla z prdele klika, ze se Adolf s Josefem pustili do sebe a ne do zbytku sveta (i s jednim by mel zbytek sveta co delat).
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

pilgrim - toť otázka, faktem je že válku vyhrály americké peníze a ruské mrtvoly. V jistém smyslu tu je analogie s Napoleonskými válkami, které vyhrály britské peníze a rusko-rakouské mrtvoly. V obou případech prostě měla zásadní roli velmoc která, ale sama nebyla přímo zasažena válkou tj. na jejím území se neválčilo.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
pilgrim
rotný
rotný
Příspěvky: 97
Registrován: 11/1/2007, 23:17

Příspěvek od pilgrim »

Bleu.......naprosty souhlas.....a navic by USA do takoveho konfliktu nikdy nesly a zamerily se obranu vlastniho kontinentu.....a vzhledem k tomu, ze by si nevyhnutelne museli Adolf a Josef vlezt do zeli (drive ci pozdeji).... potom by USA opet vydelaly majlant prodejem zbrani nejspis obema stranam (tim myslim situaci, kdy by se dohodlo Nemecko s Ruskem na rozdeleni Euroasie s okolim).
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Jestli by USA šly nebo nešly je otázka na kterou není snadná odpověďet. Ja si troufám říct, že ano šly, ale dost možná později.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak Američané opakovaně dokazovali, že mají rádi tu svou "báječnou" izolaci a to až do doby, kdy se jejich ekonomická situace po občanské válce stabilizovala natolik, že se začali dívat po okolí, kde co pro sebe urvat. Dobrým příkladem je americko-španělská válka. Poté v průběhu První světové ale viděli, že daleko více získají tím, že budou vyrábět a prodávat a přitom se nezapojovat do války. Za první války se jim dařilo opakovaně si držet neutralitu, přestože nemalá část veřejnosti byla proti. Amíci, ale prostě získávali čas a zkušenosti a teprve poté, když postavili vlastní armády podle evropských modelů a zužitkovali zkušenosti ze zákopových bojů, se nechali přemluvit a s odůvodněním na německou ponorkovou válku v dubnu 1917 vstoupili do bojů. Podle mě by si obdobně počínali i za Druhé světové. Pokud by je Japonci, jakožto spojenci Němců nenapadli, tak by se stále drželi stranou, nechali protivníky vykrvácet a až v pravou chvíli rozhodným způsobem do války zasáhli s minimálními ztrátami.

V tomhle případě pak podobnost s napoleonovým tažením nevidím. Britové proti Francouzům vojensky vystoupili v celé řadě námořních i pozemních bitev. Amíci prostě, jako ta šedá eminence v pozadí jen vyčkávali.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

kacermiroslav píše:1)Tak Američané opakovaně dokazovali, že mají rádi tu svou "báječnou" izolaci a to až do doby, kdy se jejich ekonomická situace po občanské válce stabilizovala natolik, že se začali dívat po okolí, kde co pro sebe urvat. Dobrým příkladem je americko-španělská válka. Poté v průběhu První světové ale viděli, že daleko více získají tím, že budou vyrábět a prodávat a přitom se nezapojovat do války. 3)Za první války se jim dařilo opakovaně si držet neutralitu, přestože nemalá část veřejnosti byla proti. 4)Amíci, ale prostě získávali čas a zkušenosti a teprve poté, když postavili vlastní armády podle evropských modelů a zužitkovali zkušenosti ze zákopových bojů, se nechali přemluvit a s odůvodněním na německou ponorkovou válku v dubnu 1917 vstoupili do bojů. Podle mě by si obdobně počínali i za Druhé světové. Pokud by je Japonci, jakožto spojenci Němců nenapadli, tak by se stále drželi stranou, nechali protivníky vykrvácet a až v pravou chvíli rozhodným způsobem do války zasáhli s minimálními ztrátami.

5)V tomhle případě pak podobnost s napoleonovým tažením nevidím. Britové proti Francouzům vojensky vystoupili v celé řadě námořních i pozemních bitev. Amíci prostě, jako ta šedá eminence v pozadí jen vyčkávali.
1)Znáš Monroeovu doktrínu? Oni dávno před občanskou válkou koukali kolem sebe, to by jinak ani nemohli kolonizovat západ, vést válku s Mexikem atd.
2)Americko-španělská válka vlastně furt vychází z konceptu M. doktríny. S nezávislostí Kuby, respektive zhroucením posledních evropských držav na americkém kontinentu, spojila možný zisk námořních základen v Pacifiku.
3)Zato drtivá část byla proti válce a ani morální principy na kterých USA vstoupilo do války nijak zásadně američany nepřesvědčilo.
4)No tak to je trochu zcestné tvrzení. Když masové nasazení amerických jednotek na západní frontě přišlo až s počátkem léta 1918. Americká armáda se začala znásobovat až po vypuknutí války a s jejím koncem se zase vrátila do přibližně podobného stavu jako v roce 1916.
5)Uvědom si, že Anglie byla od roku 1803 v permanentní válce s Napoleonem, ale naprostou většinu času trávila bojem na druhořadých bojištích a rozhodně její vojenský vliv, nezapříčinil pád Napoleona.
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

To nejpodstatnější z výše zmíněné doktríny

Na návrh Ruské císařské vlády, učiněný prostřednictvím zdejšího císařského vyslance, byl vyslanec Spojených států v Petrohradě zmocněn a pověřen, aby cestou přátelského vyjednávání upravil vzájemná práva a zájmy obou národů na severozápadním pobřeží této pevniny. Podobný návrh byl učiněn Jeho císařským Veličenstvem vládě Velké Británie a bylo na něj rovněž přistoupeno. Vláda Spojených států si přála tímto přátelským postupem vyjádřit velký význam, který vždy přikládala Císařově přátelství a svou touhu pěstovat co nejlepší porozumění s jeho Vládou. Považovali jsme okamžik rozhovorů, ke kterým dal tento zájem podnět, a ujednání, jimiž se snad skončí, za vhodnou příležitost, abychom jakožto princip práv a zájmů Spojených států prohlásili, že americké pevniny v důsledku svobodného a nezávislého postavení, jehož dosáhly a na němž trvají, nemají být napříště pokládány za předmět budoucí kolonizace žádnou evropskou mocností.

Na počátku posledního zasedání bylo konstatováno, že se ve Španělsku a Portugalsku podniká velké úsilí zlepšit postavení lidu oněch zemí, že se však ukázalo, že se tak děje neobyčejně zvolna. Sotva je třeba poznamenat, že výsledek byl až dosud velmi rozdílný od tehdejšího očekávání. Vždy jsme se s dychtivostí a účastí zajímali o to, co se děje v oné části světa, s kterou jsme v tak četných stycích a z níž odvozujeme svůj původ. Občané spojených států chovají nejsrdečnější sympatie pro svobodu a štěstí svých bližních na druhé straně Atlantiku. Nikdy jsme se nezúčastnili válek evropských mocností, pokud se týkaly jejich vlastních zájmů - ani se to neslučuje s naší politikou. Jen tehdy, jsou-li naše práva napadena a vážně ohrožena, pociťujeme křivdu a připravujeme se k obraně. S událostmi na této polokouli jsme nutně spojeni daleko bezprostředněji, a to z důvodů, jež musí být zřejmé všem rozumným a nestranným pozorovatelům. Politická soustava spojeneckých mocností se v tomto směru podstatně liší od politické soustavy v Americe. Tato odlišnost spočívá v rozdílů, který je mezi příslušnými vládami; a obraně naší vlády vlastní, jíž bylo dosaženo ztrátou tolika krve a statků, která vyspěla moudrostí svých nejosvícenějších občanů a pod níž jsme se vždy těšili bezpříkladné spokojenosti, je celý národ oddán. Zavazují nás tudíž, naše upřímnost a přátelské vztahy mezi Spojenými státy a oněmi mocnostmi, k prohlášení, že bychom pokládali jakýkoliv pokus z jejich strany rozšířit svou vládní soustavu na kteroukoliv část této polokoule za ohrožení našeho míru a bezpečnosti. Stávajícím osadám či državám kterékoliv evropské mocnosti jsme nebránili a bránit nebudeme. Pokud však jde o Vlády, které se prohlásily a udržely samostatnými a které jsme po zralé úvaze a na základě spravedlivých zásad uznali, tu bychom nemohli pohlížet na jakýkoliv zákrok kterékoliv evropské mocnosti utlačit je či jiným způsobem kontrolovat jejich osud jinak, než jako projev nepřátelského postoje vůči Spojeným státům. Ve válce mezi těmito novými Vládami a Španělskem jsme v době jejich uznání vyslovili svou neutralitu; v ní jsme vytrvali a setrváme i napříště, dokud nedojde ke změně, která by si podle úsudku příslušných činitelů naší Vlády vyžádala odpovídající změnu ze strany Spojených států, nezbytnou pro jejich bezpečnost.

Poslední události ve Španělsku a Portugalsku ukázaly, že poměry v Evropě jsou stále neurovnané. O této důležité skutečnosti nelze uvést pádnějšího důkazu než je fakt, že spojenecké mocnosti, opírající se o zásadu jim vyhovující, uznaly za vhodné násilně zasáhnout do vnitřních záležitostí Španělska. Jak daleko smí takový zásah na základě uvedené zásady jít, je otázka, na níž mají zájem všechny nezávislé mocnosti s odlišnou vládní soustavou i ty nejvzdálenější a jistě žádná tolik jako Spojené státy. Nicméně naše politika vůči Evropě, kterou jsme zaujali ihned na počátku válek, již tak dlouho zmítajících se onou částí světa, zůstává nezměněna, to jest nevměšovat se do vnitřních záležitostí žádné ze soupeřících mocností; uznávat vládu de facto za jedině pro nás právoplatnou; pěstovat s ní přátelské styky a tyto styky udržovat upřímnou, pevnou a mužnou politikou, hotovi uznat za všech okolností oprávněné nároky každé mocnosti, od žádné z nich však netrpět křivd. Pokud však se týká těchto pevnin, okolnosti jsou na výsost a podstatně odlišné. Je nemožné, aby spojenecké mocnosti rozšířily svůj politický systém na kteroukoliv část americké pevniny, aniž by tím neohrozily náš mír a naše štěstí, ani nemůže nikdo věřit, že by jej naši jižní bratři, kdyby jim bylo ponecháno na vůli, přijali dobrovolně. Je proto rovněž nemožné, abychom k takovým zákrokům v jakékoliv formě přihlíželi lhostejně. Uvážíme-li poměrnou sílu a prostředky Španělska a těchto nových vlád a vzdálenost, jež je dělí, musí být zřejmé, že si je Španělsko nikdy nemůže podmanit. Pravým základem politiky Spojených států i nadále zůstává snaha ponechat strany samy sobě, v naději, že i ostatní mocnosti se zachovají stejně.


Jaromír Matoušek, Spojené státy americké, Praha 1948, s. 491-494. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám kapitalismu I, Olomouc 1989.

Možná o něco zásadnější než Monroeova doktrína je pak Manifest estiny tedy "zjevné poslání" a to je právě o té expazionistické politice USA. Monroeova doktrína je spíše vymezení se USA vůči evropským velmocem.

Manifest destiny
http://web.grinnell.edu/courses/HIS/f01 ... livan.html
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

Cassie, s tím co jsi napsal se dá celkem souhlasit, až na tu Monroeovu doktrínu. Kdysi nám sice tloukli do hlavy že se jedná o prvotní znak americké imperialistické rozpínavosti, ale skutečnost není tak jednoduchá. Když si ji přečteš a zařadíš do kontextu, tak se dá pochopit že jde o reakci na zásah Svaté aliance ve Španělsku a oprávněnou obavu USA že by se evropské mocnosti mohly pokusit o totéž v jejich sousedství.
Ale mám dojem, že toto téma už je mimo mísu tohoto vlákna.
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
Odpovědět

Zpět na „Východní fronta“