Ovšem taky by šlo napsat:Cassius Chaerea píše:1)Jenže Rusko bralo už od 16. století jako nárazníkové pásmo každý stát, který s ním sousedil a tak je v rámci "vlastní bezpečnosti" obsazovali. Každopádně i v kontextu doby, stejně jako dnes, je obsazení státu, který nechtěl nic jiného než aby mu ten druhý dal pokoj, neospravedlnitelný čin - i když agresor může mít své důvody (a vždy je má) proč dotyčný stát obsazuje. Ve výsledku obsazení nárazníkového pásma, mělo mnohem horší důsledky, než by mělo jeho neobsazení.
2)Stalin taky dobře věděl, proč dotyčné země mají protiruské smýšlení, jež pramenilo z bohaté zkušenosti s ruskou okupací.
3)Taky je možné říct, že využil příležitosti...
4)On taky věděl že válka s celým imperialistickým světem příjde, a že SSSR jako první komunistický stát přinese světu mír, tím že ho obsadí a vytvoří celosvětový komunismus.
5)Co? Naprosto drtivá většina sovětské obrněné techniky byla na úrovni své doby...Jediné co nebylo na úrovni byla Rudá armáda jako taková.
1/ Carské Rusko počátkem 20. století zahrnovalo jak Finsko, tak pobaltské země, velkou část Polska i tu Bessarabii. O tato území přišlo po WWI a v následující občanské válce či válce s interventy.
Z tohoto pohledu je tedy možno na nároky SSSR v konci 30-tých let nahlížet i jako na snahu připojit k SSSR zájmové území, které historicky ovládalo Ruské impérium.
Z pohledu SSSR se tedy ani tak nejednalo o okupaci nezávislých zemí, jako o připojení okupovaných území.
POZOR!!! Neříkám, že to je správný, férový či jaký jiný názor. Je to jeden z náhledů - náhled Stalina Imperátora (ostatně ať se to komu líbí či ne mezi Stalinem a Romanovci zas až tak velký rozdíl není. On prostě chtěl být CAREM - na ideologiii, která mu k tomu měla pomoci zase tak nezáleží.)
2/ Ne všichni v těchto zemích měli protiruské smýšlení. Mannerheim byl přeci důstojník Carského Ruska a byl po celý svůj život Rusku věrný. Pouze nesnášel bolševiky. Pobaltské země také nebyly čistě okupovány, ale do jejich čela byli dosazeni jejich občané, kteří byli ochotni spolupracovat = měli stejné smýšlení / ideologii jako SSSR. Dokonce SSSR po "osvobození" území okupovaných Polskem v roce 1939 vrátil Litvě velkou část jejího historického území včetně hlavního města Vilniusu (Vilna) - jistě a následně celou Litvu připojil na "její žádost" k SSSR, ale to je jiný příběh.
3/ Myslím, že je možné říci, že využil příležitosti a obsadil to, o čem byl přesvědčen, že k Rusku resp. SSSR patří. A samozřejmě že se to hodilo i při očekávaném střetu s Třetí říší.
4/ Ani ne. Jednoznačně si uvědomoval, že Třetí říše a Hitler jsou jeho nejvážnější nepřátelé. Proto ta usilovná snaha o vytvoření protihitlerovské koalice i s těmi, z jeho pohledu dekadentními a hnusnými Imperialisty. A také mu muselo být jasné, že pro "západní" svět je varianta vývoje, kdy se do sebe pustí dva západnímu stylu života nepřátelské režimy je pro západní svět variantou nejlepší. Ostatně na chování západních států koncem 30-tých let je jasně vidět snaha "obrátit Hitlera na Východ".
- prakticky žádná reakce po anšlusu Rakouska
- podpora Německa v Mnichově a formální protesty proti obsazení zbytků Československa
- formální vyhlášení války Německu po napadení Polska s minimálními vojenskými akcemi a sitzkriegem
Prostě dokud Hitler směřoval na Východ - tak žádná vážná akce.
Logicky, Z pohledu západních států to byl "výhodný směr pochodu". Něco jako "dvě mouchy jednou ranou". Musel to být šok, když se Třetí říše a SSSR do sebe nepustily, naopak začaly více-méně spolupracovat
5/ Tady souhlas s Cassiem. Rudá armáda byla jednoznačně silnější než Wehrmacht. Papírově. Problém je, že se "rozložila" po prvních vážných úderech. Poté co německé hroty prorazily obranu a dostaly se RA do týla prostě vypukla panika. Osaměle bojující jednotky to nemohly změnit - a to přes to, že německé brané moci uštědřily mnohem větší ztráty než například spojenci v bojích o Benelux a Francii. Nicméně panicky prchající vojáci, přesvědčení o tom, že nepřítel je všude kolem nich, ponechaní důstojnickým zborem napospas .....
V takové situaci je úplně jedno, jestli před praporem prchá četa, divize či armáda. A pokud se prchá 4 měsíce .......
Nicméně na druhou stranu je pravdou, že těch pár osaměle bojujících případně v obklíčení se bránících jednotek umožnilo zpomalit německý postup a připravit de-facto novou RA, která Němce nakonec zastavila. Ale to už je zase jiný příběh.
Nevím, zda chtěl Stalin na Hitlera udeřit jako první. Nevím, zda chtěl dobít celou Evropu či svět.
Někteří historici a "historici" říkají že ano, jiní, že ne. Žádné důkazy o tom nejsou = tedy spíše ne.
Faktem je, že jeho chování a konání ve třicátých letech tomu moc nenasvědčuje. Spíše skutečně nasvědčuje tomu, že chtěl být neomezeným vládcem prostoru, který býval Carským Ruskem. Imperátorem, který chtěl vytvořit vlastní "Samoděržaví"
http://cs.wikipedia.org/wiki/Samod%C4%9Br%C5%BEav%C3%AD
To je za 1) takové milé, mírumilovné a nekonfliktní, přičemž za 2) se toto vůbec netváří ani tak moc jako spiknutí všech proti SSSR, ale navážení se SSSR do všech. Ze strategického hlediska jim tedy dle mého bylo jasné, že 1) potřebují něco, co ten vývoz revoluce eventuálně podpoří a 2) něco, co jim ochrání zadek před mocnostmi, které se snažili vroucně ideologicky podrýt.
