Poučení z východní fronty

Operace Barbarossa, bitva o Krym, Moskvu, Stalingrad, Kursko, Čerkassy, Bagration, Berlín.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Poučení z východní fronty

Příspěvek od michan »

Shlédl jsem celé video a dík pane kolego. Je prostě skvělé.
Zařadil jsem je k mému já...
Dík všem, kteří vzpomenete na Ostravskou operaci, či se s ní seznámíte.
Patří se na ní vzpomenout.
A odkazuji na pana kolegu lasib a jeho příspěvek... z předchozí strany... od lasib » úte 08 srp, 2017 09:07
Fota a vše co jste sem kluci dali... Dík.

Dík za odkaz na fota na dění v Ostravě 1945 skelete, a dík nejen za to...
ObrázekObrázekObrázek
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Poučení z východní fronty

Příspěvek od Martas2411 »

skelet píše:jen pro zajímavost - rodina Nikolaje Ivasjuka dodnes žije v Ostravě
Martas2411: tendence přejmenovat most, stejně tak jako pomalovat tank, případně jej ho i odstranit v Ostravě byly. Naštěstí byly potlačeny už v zárodku. V poslední době se mi líbí, že se Ostrava staví čelem ke své minulosti. A to jak snahou nepotlačovat úlohu Rudé armády při našem osvobození, tak i připomínkou poválečného internačního tábora Hanke
To jsem netušil,že jeho rodina se usadila v Ostravě.Pro mne nové info.O tank je hezky postaráno,dokonce tam proběhla před několika lety i renovace.Kdysi jsem měl o tom článek z novin,ale někde jsem ho zašantročil.Škoda.Jak říkám,tento tank je symbolem Ostravy a jsem zvědav jak se Ostrava vycajchluje s Parkem letců,když tu Il 10 na podstavci dali pryč a ta skončila ve Francii.To jsem zvědav co tam místo toho dají.Kdysi za dob minulých jsem tam jako malý kluk okolo toho éra chodil s tátou do mototechny,když potřeboval něco objednat na Moskviče :lol: :lol: a ten iljušin desítka mi připadal úchvatný.Byl to pěkný památník československým letcům,kteří se po boku tankistů zařadili na pole slávy.Takže bych uvítal nějaký podobný eroplán pro oživení historie,nebot na tyto letce se dočista zapomnělo.Trochu retro pohlednice.Ik dyž Lavočkin La 5 či 7 nebo Il 2 by byl daleko lepší.Ale to už jsem v říši pohádek. :lol:


Obrázek Obrázek

Pro ostatni-to video o tankistech je skvělé,povídání panů Porazíka,Končického,Šeráka,Opočenského je dechberoucí.To samé se dá říct o videu -Dukla ,krev a mýtus.

lasib-která posádka byla nejlepší,to nejsem schopen říct,ale asi to bude v této knize.Škoda ,že ji nemám
https://www.antikvariat-vltavin.cz/knih ... ada-v-sssr

jinak pro tebe či stálebádájícího michana zkuste tenhle odkaz Moderní historie,je tam spousta podrobných článků třeba převzatých z časopisu Historie a vojenství.Haček je v tom,že se musíš registrovat a poté přihlásit,aby sis mohl stáhnou nějaký soubor v pdf.Ohledně tankistů v Ostravské operaci jsem našel toto,článek je velice zajímavý,jsou tam dokonce i věžová čísla tanků a osádky,které v nich bojovali.Nic lepšího jsem na netu zatím nenašel
http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/zav ... etna-1945/

Jak říkám-zaregistrovat,přihlásit a stáhnout onu přílohu a máte nádherné počteničko a je tam toho i víc,třeba o čs.předmnichovské armádě.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Poučení z východní fronty

Příspěvek od Alfik »

Martas2411 píše: To jsem netušil,že jeho rodina se usadila v Ostravě.
Naprostá většina vojáků, kteří pocházeli z oblastí mimo pův. RČS, se usadila v tzv. Sudetech. Dostávali majetky po odsunutých Němcích (jedna z věcí které sudetensviněčaft nejvíc sejří). Takže to je logické, kde jinde než tam, kde se ubytování (a třeba i nějaké to podnikání) snadno našlo.
Občas jsem jako malej sledoval zajímavé diskuse - třeba mezi mým dědou (odbojářem který díky zaměstnání u Bati pašoval lidi z Protektorátu na Slovensko a naopak, dle potřeby), Krajňanským (jedním z tankistů, účastnil se bojů jak na Dukle tak na Ostravsku) a Oškerou (jedním z řidičů důst. aut). Krajňanský byl z "Malamóre Sighet" jak sám říkal, tedy z kraje na pom. Podkarpastké Rusi, Maďarska a Rumunska, Oškera byl Volyňák a můj děda ze Zlína.
Rozdíly v jejich hodnocení různých událostí, vč. bitev (např. rozdíl v tom jak se na Svobodu a ostatní - většinou komunistické - důstojníky díval velitel tanku a panský šofér byl impozantní :D ) mě jako kluka velmi zajímaly, a dodnes jsem si z nich odnesl poučení. Například že historie kterou známe, je tak jako tak celkem vymyšlená a víme prd jako ten Džony Sních :rotuj:
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Poučení z východní fronty

Příspěvek od michan »

Alfík zde naklepl něco co si sice netroufám hodnotit, ale názor za roky řeknu.
Alfík říká - a měl doma.
Já měl také doma lidi, i když jeden ze strýců, Rudolf a uvádím jej jinde umřel v Plötzenze rukou kata 1942 (popraven tam byl i Fučík, kterého má rodina z duše nenáviděla.... strýc jako člověk pošty Chrudim dodával informace partyzánům - ale ČSR, napojených na Londýn... a dle táty jako já nenáviděl z různých i osobních důvodů KSČ a jejich vyhrožování, které pak uskutečnili. I justičními vraždami i na svých.... a postihnut jsem byl za desítky let i já.. jsem však tady a píši, na rozdíl od mnohých /takřka deset let jsem dle KSČ nesměl do třídy THN 10 výš - kdo jste neználkové technicko hospořské normy, která byla tehdy od THN snad nevím 6 a ž 16. Při prověrkách jsem prostě řekl, že jsme v Liptově s nováčky stavěli kruhovou obranu proti RA - odjížděl jsem do Č. Budějovic 29. srpna 1968 a RA nevěděla kde jsme byli.........) a tak byla i pieta vyznamenání in memoriam u nás bráno jako fakt...
Ta historie je skutečně "smrdutá".
Co však smrduté není je, že kluci od 19 a i dříve, a nejen Alfíku stále přesně platilo ČSR, šli, jeli a bojovali, v tomto kontextu, o to aby jsme nejen my, ale doufám, že i další generace zde byli dle toho jak se lidé rozhodnou...
Oni nevěděli hodinu minutu a šli i na jistou smrt...
A to je prostě fakt i v Ostravské operaci...
Dík za všeobecný, neupřesňující názor chlape... Ty víš, že Tě mám rád.
S díky jedno z poučení mažu...
ObrázekObrázekObrázek
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Poučení z východní fronty

Příspěvek od Martas2411 »

Tak jsem se vrátil z dovolené a pokusím se trochu upřesnit Michanův článek.
Zde se také odehrál první letecký souboj, v němž rotný O. Kostík na lavočce (La-5FN) sestřelil nepřátelský F 190, a přestože měl prostřílenou vrtuli a poškozený chladič, nezraněný přistál na porembském letišti.
Rotný Kostík v této akci onoho dne německý Focke Wulf 190 pouze poškodil.Kdysi jsem se na to ptal zde a bylo mi i odpovězeno.

http://www.fronta.cz/dotaz/vzdusne-boje ... cke-divize

Výnatek zde-
Souboj rtm. Ondreje Kostíka se odehrál 15. dubna okolo 16:20. Při doprovodu bitevníků se Kostík odtrhl od skupiny a byl napaden dvěma FW 190. Jeden z nich poškodil palbou, druhý nacistický stíhač na oplátku prostřelil třikrát vrtuli a zasáhl chladič oleje Kostíkova stroje. Nezraněnému Kostíkovi se podařilo s poškozeným strojem přistát na vlastním letišti.
Pochvala neobyčejně povzbudila bojové odhodlání letců i v následujících dnech. 16. duban 1945 uvádějí válečné deníky 49 bojových vzletů stíhačů a 56 akcí bitevních letounů. Cílem jejich náletů byla nepřátelská postavení a shluky vojsk. Důležitým úspěchem bylo zničení mostu přes Odru. Kromě toho způsobili naši letci nepříteli ztrátu deseti aut, šesti povozů, skladu, čtrnácti protiletadlových palebných stanovišť, tří baterií polního dělostřelectva a přibližně 160 vojáků. Stíhači přitom odrazili útok messerschmittů. Obzvláště se vyznamenala osádka bitevníku rtm. Kozáček a rotný Husman, která svedla boj s nepřátelským stíhačem Fw 190 a sestřelila jej. S prostříleným šturmovikem Husman, zraněný na rukou i nohou nouzově přistál bez podvozku poblíž letiště (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z děl Františka Fajtla, výňatek od generála Mikuláše Guljaniče, dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 241, 242, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
I toto bylo jinak.Za prvé-Husman toto letadlo nepilotoval,ale byl palubní střelec.Tento let nepodnikl ani s rotmistrem Kozáčkem,nýbrž s rotným Videršpánem.Tohleto téma výborně zpracoval pan Rajlich,který vylučovací metodou dospěl k tomu,koho vlastně ten den Husman sestřelil.Ve starších pramenech se jako pilot onoho ilu uvádí rotmistr Kozáček,ale podle nového zjištění se jednalo o Videršpána.
O Husmanovi jsem napsal článek a vložím ho i sem,jelikož Filip Jánský je velice zajímavá postava.Ale později

O tomto souboji se zminuje i zmíněný odkaz výše s mým dotazem na frontě.cz
"Tentokrát se nálety neobešly bez bolestných ztrát. Bitevní letoun Il-2 byl zasažen nepřátelským protiletadlovým dělostřelectvem. Pilot rtm. Slatinský a střelec des. Bělka zahynuli v hořícím stroji. Výsledek náletu: zničený nepřátelský muniční sklad v prostoru Nového Bohumína, dvě cisterny s benzínem, dvě zničené protiletadlové baterie, minometná baterie, dvě kulometná
Správné jméno posádky je pilot-rotmistr Pavol Slatinský ,palubní střelec desátník Ján Bilka.Osobně jsem navštívil jejich hrob v Petrovicích u Karviné a zapálil svíčku...

Jinak článek o této posádce je i zde na palbě,který jsem zde dal

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=35&t=7405

či zde jsou nějaké info o dopadu stroje

http://www.leteckabadatelna.cz/havarie- ... etail/363/
Konec války se nezadržitelně blížil. Tím bolestnější byly ztráty, kterým se divize nevyhnula. Poslední obětí boje za svobodu byl rotný Gucman, jehož letoun byl zasažen při bojovém letu nad Ostravou. Pilot se snažil s hořícím letounem přistát, ale našel smrt v plamenech při výbuchu benzínu, zatímco střelci des. Valkovi se poštěstilo vzdor těžkému zranění vyprostit se z trosek letonu.
Rotnému Gucmanovi se podařilo se zasaženým strojem doletět až do Polska,kde havaroval a uhořel ve svém ilu.Smutné na tomto případu je,že tento pilot tam pravděpodobně leží dodnes někde pohřben aniž by došlo k pozdějšímu převozu ostatků do vlasti a řádnému pohřbu.Teda já jsem se o tom nikdy nedozvěděl a ani jsem o tom nesehnal žádné info.Kdysi mě kontaktovala rodina a poděkovala mi za článek o Gucmanovi.Článek o J.Gucmanovi rovněž zde-


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=35&t=7405

Takže tak jsem to trošku doplnil.Fotky pilotů jsou na zmíněných odkazech.Doufám,že se dočkám podrobnějšího zpracování o letcích z východní fronty třeba z pera J.Rajlicha.Moc by mě to potěšilo. :lol:
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Poučení z východní fronty

Příspěvek od michan »

Díky pane kolego Martas2411, již jsem Tvá upřesnění i s odkazy zakomponoval do původních článků, zde na Palbě.
Doplněn byl do článků i odkaz o Husmanovi.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1569
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Re: Poučení z východní fronty

Příspěvek od Daver »

Nevím kam dát tento zajímavej článek, tak ho dávám sem. Narazil jsem na tohohle autora nedávno a nevím jestli je i zde na Palbě.

Zde odkaz na blog (jsou tam i další zajímavé články)
https://gavinny-pise.blogspot.com/2023/ ... zstvi.html

a tady odkaz na twittter
https://twitter.com/GavinnyOriginal/sta ... 7648661506
Bezprostředně po konci druhé světové války v Evropě začal Sovětský svaz budovat mýtus o slavném vítězství ve Velké vlastenecké válce. A dnešní Rusko v díle zdárně pokračuje. Je na čase tento mýtus vyvrátit.

Na počátku roku 1945 si již Josif Stalin dobře uvědomoval, že se nepodaří naplnit jeho dávný sen o komunistické Eurasii "od Lisabonu po Vladivostok". Začal proto čím dál více svého času a energie věnovat do příprav poválečného uspořádání Evropy a taktéž Sovětského svazu.

Velký vůdce věděl, že v příštích měsících se do jeho země vrátí miliony vojáků, kteří jednak poznali Evropu a život v ní a jednak je válka odnaučila to, co Stalin učil obyvatele SSSR tak dlouho, a tak úspěšně. Bát se. Z vystrašených mladých kluků se na frontě stali muži. Stalin byl velmi vzdělaný člověk a uvědomoval si, že něco podobného již Rusko jednou zažilo. To, když se z tažení po Evropě vrátili carští vojáci po konci napoleonských válek. Tito lidé "načuchnutí" evropanstvím způsobovali v carském Rusku nestabilitu. Vytvářeli různé tajné organizace, spolky a čekali na vhodnou příležitost. Ta přišla po smrti cara Alexandera I. a vstoupila do historie jako povstání Děkabristů. A ač tato vzpoura byla rychle potlačena, celé 19. století se carům vracela jako memento.

A roku 1945 přišla na mysl i Stalinovi. Nedělali mu starosti pouze obyčejní vojáci, pro které připravil tvrdé uvítání do reality všedního dne v Sovětském svazu, tedy: Preventivně několik desítek tisíc zatknout, vyslýchat, nechat je udat další, pak poslat do gulagů a tím zasít strach mezi ostatní. Stalin se rovněž obával úspěšných vojevůdců. Největší starosti mu činil maršál Georgij Žukov. Ten rád poskytoval rozhovory západním médiím, pro které byl velkou hvězdou, a často "zapomínal" zdůrazňovat zásluhy soudruha Stalina. Stalin nemohl Žukova samozřejmě odstavit hned. Nějakou dobu počkal a na jaře 1946 jej uvolnil z důležité funkce vojenského velitele v okupovaném Německu. Místo toho byl nejlepšímu sovětskému vojevůdci svěřen oděský vojenský obvod. A o něco později uralský vojenský obvod.

Chování Stalina k vítězi nad Hitlerem nám dá dobrou představu, co pak asi zažívali obyčejní vojáci, pro které nebyla práce, žádné sociální programy, jen minimální apanáž pro veterány a často se neměli ani kam a ke komu vrátit. Shlukovali se tedy ve městech a žebrali. To Stalina krajně pobuřovalo. Krásná sovětská města přece nebudou zohavovat nějací špinaví žebráci. Berija dostal rozkaz, aby s tím okamžitě něco udělal. A Lavrentij se činil, jak nám dokazuje dopis dcery Stalina, Světlany, svému otci z podzimu 1945: "Dneska jsem slyšela, že prý se Stalin vrátil do Moskvy a vydal nařízení, aby se do Nového roku zlikvidovali všichni bandité a zloději. Lidé Ti vždycky připisují něco dobrého."

Jak vidno, váleční veteráni byli pro všechny přítěží a lidé se těšili, až s nimi bude zatočeno. Hlášení Beriji ukazuje, jak dopadli: "Na území arzamaského okresu se objevilo velké množství lidí živících se žebrotou. Největší výskyt žebráků je u závodu na výrobu škrobu a melasy Úsvit. Závod vydává obyvatelstvu odpad jako krmivo pro dobytek. Tímto odpadem se žebráci živí. Areál závodu už navštívilo 20 000 lidí." A jednoho dne si pro ně NKVD přijela. Sebrala je, odvezla na nádraží, naložila do vlaků a jeli na Sibiř. V tamních táborech nikdo nebude mít o práci nouzi.

Navzdory obecné představě totiž gulagy zažily vrchol až po válce. Zatímco v době předválečné byli do gulagů posíláni především političtí vězni a zločinci, po válce zde přibývalo čím dál více bývalých vojáků či partyzánů. Ano, takto se soudruh Stalin odvděčil vojákům, kteří pro něj vybojovali vítězství ve válce. Pro samotné tábory však tato změna struktury vězňů měla zásadní dopad. Bývalí vojáci "převzali moc" od zločinců a často se nebáli ani dozorců. Říkali si "Krasnyje šapočki" (Červené čapky) a v některých táborech se dokonce pokoušeli o vzpoury či hromadné útěky.

Ještě strašlivější osud potkal válečné invalidy. Jestliže krásu měst nesměli kazit žebráci a bezdomovci, bylo zcela nepřijatelné, aby na ulicích postávali či spíše polehávali zmrzačení muži. V druhé světové válce přišlo o ruku či nohu asi půl milionu sovětských vojáků. Bylo zapotřebí se s těmito lidmi vypořádat. Ač se na některých stránkách či v některých knihách můžeme dočíst, že je Stalin nechal bez milosti postřílet, a proto ve městech SSSR nebylo vidno žádné invalidy, jde o často opakovaný mýtus. Jejich osud však nebyl o mnoho lepší.
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11457
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Poučení z východní fronty

Příspěvek od Dzin »

Poslední myšlenka je velmi podobná tomu, co hlásá už dlouhou dobu Glanz. Ten na toto poukazuje, kdy píše, že přestože se SSSR/Rusko pyšní souslovím "nikdo nebude zapomenut, nic nebude zapomenuto", tak velmi rád zapomíná na to, co považuje za svůj negativní obraz. Jako největší prohřešek potom vnímá to, že se snažil/snaží utajovat svoje válečné porážky a spolu s nim i ty vojáky, kteří v nich bojovali. Přestože řada z nich obětovala svoje životy za vlast, ta se k nim zachovala/chová hodně macešsky.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Jiří Fidler
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 2/12/2016, 19:49

Re: Poučení z východní fronty

Příspěvek od Jiří Fidler »

Jen upřesnění ohledně Žukova a dalších frontových velitelů. K 10. červnu 1945 vznikly v blízkém zahraničí velitelství čtyř skupin vojsk, a to z velitelství příslušných frontů:
- Skupina sovětských okupačních vojsk v Německu (z 1. BF), velitel maršál Žukov, území sov. okupačního pásma Německa
- Severní skupina vojsk (z 2. BF), velitel maršál Rokossovskij, území Polska a Dánska (ostrov Bornholm)
- Střední skupina vojsk (z 1. UF), velitel maršál Koněv, území Československa, Maďarska a sov. okupačního pásma Rakouska
- Jižní skupina vojsk (z 3. UF), velitel maršál Tolbuchin, území Bulharska a Rumunska + dočasně jednotky stahující se z Jugoslávie
Žukov a Koněv zároveň stáli v čele sovětské vojenské administrativy na okupovaných územích a byli členy vojenských výborů čtyř okupačních mocností.
Na jaře 1946 jednak došlo k celkové reoredi Sovětské armády (ofiko název od února 1946), jednak spojenci měnili své okupační velitele za nižší šarže. Proto Stalin rozhodl, že Žukov skončí v Německu a v březnu 1946 ho jmenoval hlavním velitelem pozemního vojska. Teprve na přelomu června a července 1946 bylo svoláno sezení nejvyšších velitelů, kde se Žukov řešil, první záminkou k tomu bylo rozkrádání kořisti. Žukovův politický zástupce v Německu, generál Tělegin, se dostal do hledáčku kvůli šmelině, přičemž na jeho "dačách" našli velké množství šperků, porcelánu, broušeného sklad, snad i stovky perských koberců apod. Tělegin měl při výslechu prásknout Žukova, že to prý dělal také. K Žukovovi vyrazilo jednou v noci komando na prohlídku, ale Žukov se nelekl a na jeho velitele vytáhl pistoli. Bezpečáci nakonec vycouvali a následně to řešil Stalin, který přikázal Žukovovi, aby napsal seznam, co mu zůstalo za prsty. Kdysi jsem jej viděl, zas tak dlouhý nebyl, zato kvalitní - pro novou manželku a dvě dcery z 1. manželství jídelní servis z míšeňského porcelánu pro 24 osob, několikery stříbrné a zlacené sady příborů pro 24 osob, desítka loveckých zbraní, prostě samé praktické věci do domácnosti. :D Stalina prý mělo zajímat, zda si Žukov nabral zlato a šperky, a když zjistil, že nikoli, tak nad zbytkem mávl rukou.
Speciálně na zlato a brilianty byl prý Stalin pes, několik desítek generálů to dosti šeredně odskákalo, že hromadili právě toto. Nikde jsem nenašel, zda se nějaký sovětský generál zajímal o filatelii, Němci a speciálně Prušáci a Sasíci na toto byli hodně vysazeni, takže na jaře 1945 se daly kompletovat sbírky jedna báseň. Ostatně znal jsem několik starých pánů filatelistů s krásnými sbírkami, kteří se stali jejich hrdými majiteli právě v létě 1945 v našem pohraničí, kam šli šířit demokracii a slovanskou vzájemnost. :shock:
Když nevyšla ona záminka s kořistí, tak Stalin nasadil obvinění ze sebechvály. Stál za tím mimo jiné obraz, označovaný jako "Georgij Pobědonosec" (Georgij vítězný). Žukov ve vlajícím plášti, prsa plná metálů, za ním hořící Berlín a na hromadách naházené trofeje. Něco ve stylu heroizace po Napoleonově porážce (foto mám v knize Stalinovi maršálové). K tomu přihodil výpovědi těch generálů, kterým Žukov za války šlápl na kuří oko - tam si hlavně přisadil Golikov, který ostatně Žukova likvidoval i po roce 1957. Celé to pro Žukova vypadalo špatně, soudruzi mu nadávali, že si o sobě vždy moc myslel, že neposlouchal soudružské rady, že chtěl o všem rozhodovat sám, že nestrpěl kritiku, že neměl rád politruky atd atd. Začalo to vypadat dosti špatně, ale celé to rozčísl maršál Rybalko, který prohlásil, že Žukov sice byl a je náfuka, ale že vždy byl a je oddán straně a vládě, a že není možné jej zlikvidovat, protože patří, vedle Velikého Stalina, spolu s dalšími maršály ke strůjcům vítězství. K tomu se přidali ostatní maršálové, kteří před tím drželi ústa, takže Stalin nemohl - pokud vůbec chtěl - vytvořit dalšího Tuchačevského.
Žukov šel v červenci 1948 na okruh do Oděsy a odtud v únoru 1948 na okruh do Sverdlovska, vrátil se do Moskvy až po Stalinově smrti. Na jeho místo hlavního velitele pozemních vojsk šel Koněv, ale vydržel tam jen do února 1950 a šel na okruh do Lvova. Rybalko sice zůstal ve své funkci zástupce velitele tankového vojska a v dubnu 1947 dokonce povýšil na velitele tankového vojska, ale už v srpnu 1948 zemřel, prý snad na operačním stole, což nebylo za Stalina nijak neobvyklé.
Faktem je, že na konci čtyřicátých let šli do vysokých funkcí velitelé válečných armád a někdy i sborů, zatímco velitelé válečných frontů umírali (Tolbuchin), přešli do Polska (Rokossovskij), nebo šli do nižších a nevýznamnějších funkcí (Bagramjan, Govorov, Jerjomenko, Koněv, Mereckov, Žukov), výjimkou byli jen Malinovskij (hlavní velitel na Dálném východě, kvůli válce v Číně a Koreji) a Vasilevskij (ministr).
Odpovědět

Zpět na „Východní fronta“