Napsal: 24/5/2017, 06:14
Když jsem se tak naboural do této diskuze, zkusím říci nějaké svoje představy k tomuto tématu. Ono to vlastně souvisí s mým nedávným článkem o předválečném vývoji.
Německé velení připravilo plán Barbarosa velmi dobře a s dobrými vyhlídkami na vítězství. Nedělali to poprvé a pečlivě kalkulovali válečný vývoj. Jistých chyb se dopustili - např. přehlédli Polesí. Kromě toho podcenili nároky na týl, ale za předpokladu, že Sovětská armáda bude bojovat hůře, než odhadovali (a to se stalo), byl jejich plán zcela reálný.
Plán počítal s úderem ve 3 směrech - na sever na Leningrad, středem na Moskvu a na jih do Novoruska. Leningrad byl 2. největší průmyslové středisko, kde bylo těžké strojírenství (včetně výroby tanků) i přesné strojírenství (které za války m.j. zajišťovalo výrobu roznětek). Moskva jednak byla největším průmyslovým střediskem s velkou výrobou zbraní, jednak byla klíčovým dopravním uzlem, jehož obsazení zásadně narušovalo spojení mezi velkými sovětskými městy. Novorusko bylo hlavním hutním střediskem na Donbasu a navazujícím strojírenstvím (včetně hlavního výrobce tanků v Charkově). Obsazením těchto oblastí by Sovětskou armádu zcela zbavilo nezbytných dodávekzbraní a munice. Průmyslové uzly na Uralu a Kuzbasu byly zatím slabé a zdaleka nezahrnovaly celé spektrum výroby potřebné pro podporu moderní armády.
Němci se nakonec šeredně přepočítali. Co všechno bylo příčinou, je otázka, ale já si všiml těchto záležitostí:
1) Rozpad 3. pětiletky. Toto vypadá docela absurdně, ale jde o to, že na jaře 1941 Malenkov prohlásil, že plán nebyl splněn v žádném hlavním ukazateli a v podstatě se rozpadl. Osobně si myslím, že v tomto případě Stalin mířil na několik cílů. Jednak potřeboval nějaké argumenty pro boj s rudou šlechtou, vedle toho samozřejmě nechtěl, aby si Němci všimli nějaké zvláštní aktivity a nakonec o samotný plán za situace blížící se války moc nešlo. Zřejmě po Mnichově (v důsledku pádu politiky kolektivní bezpečnosti, viz http://palba.cz/viewtopic.php?f=71&t=7512) se změnil koncept výstavby průmyslu. Zatímco až do té doby se průmysl stavěl s požadavkem na maximální efektivitu investic v rámci SSSR, nyní se prvořadým požadavkem stalo to, aby jednotlivé kraje získaly schopnost samostatného hospodaření. Navíc se investovalo do jako by zcela ztrátových aktivit – byla připravena výstavba nové skupiny průmyslových závodů na východě a to až na úroveň přípravy stavenišť a dokonce i zahájení výstavby.
2) Ztotožnění lidu se SSSR. Velká většina obyvatelstva měla v té době SSSR zcela oprávněně za ráj na Zemi. Po staletích romanovské poroby a těžké válce Lenin dokázal shodit staré okovy a Stalin, po řadě dalších problémů, intervencích a výhrůžkách, zhruba od poloviny 30. let začal SSSR proměňovat na kvetoucí zahradu. A lidé byli ochotni za zachování tohoto snu, když ne pro sebe tak alespoň pro své děti, obětovat i svůj život. (Jediné větší problémy byly v té době se společenskými elitami, především městskou inteligencí, odtud ten rozkaz 270, viz diskuze o něm http://palba.cz/viewtopic.php?f=71&t=7510). Političtí komisaři také nebyli za zády vojáků, ale vepředu (viz např. Mansur Abdulin – Krvavá cesta od Stalingradu, ostatně například Brežněv byl docela proslulý předváděním slalomu s gazíkem v německé dělostřelecké palbě). Takovéto nasazení nikdo – ani Němci – prostě neočekával.
3) Ač to tak nevypadá, SSSR bojoval velmi chytře. Samozřejmě, že to neplatí pro celou řadu vyšších velitelů (především generálů okolo Žukova, Mereckov ad.), ale zvláště tam, kam dosahoval přímý Stalinův vliv, se Němcům předvedly kousky, z kterých zůstali paf. Velmi doporučuji zhlédnout film http://www.youtube.com/watch?v=auUMlwoGTf4, asi budou mnozí překvapeni.
4) A především: EVAKUACE. SSSR byl od počátku své existence pod ohromným tlakem a setrvale zpracovával podrobné evakuační plány, které v roce 1941 dokázal provést. Ostatně právě existence a trvalé rozpracovávání evakuačních plánů již od poloviny 20. let ukazuje na míru ohrožení SSSR. To nebyly výmysly nějakých pitomých ideologů, ale vědomí vážného ohrožení celé společnosti, jinak by jen těžko dokázali v celém meziválečném období udržet pozornost na jakési hypotetické doktríně. Naopak, v roce 1941 vše proběhlo jako na drátkách a Němcům z dosahu zmizelo 10 miliónů lidí a 1500 průmyslových závodů! To nebyla sranda, ale ohromná a velmi dobře připravená práce. Evakuací se teprve dokompletovaly nové průmyslové areály na Uralu a Sibiři a Sovětská armáda zůstala bojeschopná. Toto je hlavní příčinou krachu německých plánů a největší přešlap Němců při plánování východního tažení.
Německé velení připravilo plán Barbarosa velmi dobře a s dobrými vyhlídkami na vítězství. Nedělali to poprvé a pečlivě kalkulovali válečný vývoj. Jistých chyb se dopustili - např. přehlédli Polesí. Kromě toho podcenili nároky na týl, ale za předpokladu, že Sovětská armáda bude bojovat hůře, než odhadovali (a to se stalo), byl jejich plán zcela reálný.
Plán počítal s úderem ve 3 směrech - na sever na Leningrad, středem na Moskvu a na jih do Novoruska. Leningrad byl 2. největší průmyslové středisko, kde bylo těžké strojírenství (včetně výroby tanků) i přesné strojírenství (které za války m.j. zajišťovalo výrobu roznětek). Moskva jednak byla největším průmyslovým střediskem s velkou výrobou zbraní, jednak byla klíčovým dopravním uzlem, jehož obsazení zásadně narušovalo spojení mezi velkými sovětskými městy. Novorusko bylo hlavním hutním střediskem na Donbasu a navazujícím strojírenstvím (včetně hlavního výrobce tanků v Charkově). Obsazením těchto oblastí by Sovětskou armádu zcela zbavilo nezbytných dodávekzbraní a munice. Průmyslové uzly na Uralu a Kuzbasu byly zatím slabé a zdaleka nezahrnovaly celé spektrum výroby potřebné pro podporu moderní armády.
Němci se nakonec šeredně přepočítali. Co všechno bylo příčinou, je otázka, ale já si všiml těchto záležitostí:
1) Rozpad 3. pětiletky. Toto vypadá docela absurdně, ale jde o to, že na jaře 1941 Malenkov prohlásil, že plán nebyl splněn v žádném hlavním ukazateli a v podstatě se rozpadl. Osobně si myslím, že v tomto případě Stalin mířil na několik cílů. Jednak potřeboval nějaké argumenty pro boj s rudou šlechtou, vedle toho samozřejmě nechtěl, aby si Němci všimli nějaké zvláštní aktivity a nakonec o samotný plán za situace blížící se války moc nešlo. Zřejmě po Mnichově (v důsledku pádu politiky kolektivní bezpečnosti, viz http://palba.cz/viewtopic.php?f=71&t=7512) se změnil koncept výstavby průmyslu. Zatímco až do té doby se průmysl stavěl s požadavkem na maximální efektivitu investic v rámci SSSR, nyní se prvořadým požadavkem stalo to, aby jednotlivé kraje získaly schopnost samostatného hospodaření. Navíc se investovalo do jako by zcela ztrátových aktivit – byla připravena výstavba nové skupiny průmyslových závodů na východě a to až na úroveň přípravy stavenišť a dokonce i zahájení výstavby.
2) Ztotožnění lidu se SSSR. Velká většina obyvatelstva měla v té době SSSR zcela oprávněně za ráj na Zemi. Po staletích romanovské poroby a těžké válce Lenin dokázal shodit staré okovy a Stalin, po řadě dalších problémů, intervencích a výhrůžkách, zhruba od poloviny 30. let začal SSSR proměňovat na kvetoucí zahradu. A lidé byli ochotni za zachování tohoto snu, když ne pro sebe tak alespoň pro své děti, obětovat i svůj život. (Jediné větší problémy byly v té době se společenskými elitami, především městskou inteligencí, odtud ten rozkaz 270, viz diskuze o něm http://palba.cz/viewtopic.php?f=71&t=7510). Političtí komisaři také nebyli za zády vojáků, ale vepředu (viz např. Mansur Abdulin – Krvavá cesta od Stalingradu, ostatně například Brežněv byl docela proslulý předváděním slalomu s gazíkem v německé dělostřelecké palbě). Takovéto nasazení nikdo – ani Němci – prostě neočekával.
3) Ač to tak nevypadá, SSSR bojoval velmi chytře. Samozřejmě, že to neplatí pro celou řadu vyšších velitelů (především generálů okolo Žukova, Mereckov ad.), ale zvláště tam, kam dosahoval přímý Stalinův vliv, se Němcům předvedly kousky, z kterých zůstali paf. Velmi doporučuji zhlédnout film http://www.youtube.com/watch?v=auUMlwoGTf4, asi budou mnozí překvapeni.
4) A především: EVAKUACE. SSSR byl od počátku své existence pod ohromným tlakem a setrvale zpracovával podrobné evakuační plány, které v roce 1941 dokázal provést. Ostatně právě existence a trvalé rozpracovávání evakuačních plánů již od poloviny 20. let ukazuje na míru ohrožení SSSR. To nebyly výmysly nějakých pitomých ideologů, ale vědomí vážného ohrožení celé společnosti, jinak by jen těžko dokázali v celém meziválečném období udržet pozornost na jakési hypotetické doktríně. Naopak, v roce 1941 vše proběhlo jako na drátkách a Němcům z dosahu zmizelo 10 miliónů lidí a 1500 průmyslových závodů! To nebyla sranda, ale ohromná a velmi dobře připravená práce. Evakuací se teprve dokompletovaly nové průmyslové areály na Uralu a Sibiři a Sovětská armáda zůstala bojeschopná. Toto je hlavní příčinou krachu německých plánů a největší přešlap Němců při plánování východního tažení.