Atlantis: Tak zase jediná armáda, která disponovala plnou mechanizací za WW2 byla US Army a díky jejím dodávkám i ostatní Západní Spojenci, bojující po jejím boku.
trimin: Jenže to, co pokládáš za důkazy ohledně příprav k útoku SSSR se dá velmi snado vysvětlit jako přípravy k odražení Německého útoku. Ten totiž nebyl tak velkou neznámou pro SSSR, jak se po válce tvrdilo.
Třeba ono tvrzení o soustředěnosti vojsk v blízkosti hranice je trochu zavádějící, protože zde byla soustředěna asi polovina RA, což vzhledem k tomu, co se dělo v Evropě není nic neobvyklého. Částečná modilizace se dá vysvětlit obavou z německého útoku. A na závěr sami němečtí generálové později tvrdili, že když udeřili na SSSR, nenašli žádné známky toho, že by se Sovětský svaz chystal k útoku.
Preventivní úder
-
Atlantis
- nadporučík
- Příspěvky: 819
- Registrován: 7/4/2005, 15:12
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Nezkušenost??? Nevím. Snad i opravdu přípravy na případný preventivní úder...nikoliv čistou ofenzivu???
No jo, jenže mínění ve VB by mohlo být dost jiného názoru. Přeci jen fašismus byl pro mnoho lidí přijatelnější než komunismus. Navíc by byly napadeny i "suverenní státy" jako Rumunsko a Bulharsko.
No jo, jenže mínění ve VB by mohlo být dost jiného názoru. Přeci jen fašismus byl pro mnoho lidí přijatelnější než komunismus. Navíc by byly napadeny i "suverenní státy" jako Rumunsko a Bulharsko.
Ovšem RA v Západních vojenských okruzích nebyla nějak brutálně naskládána na hranicích. Jednotlivé okruhy měly až stokilometrovou operační hloubku, podle jejich síly. Největší byla na Jihu, kde byla největší koncentrace vojsk. To že nebyla nějak přesicená svědší i to, že na směrech hlavního postupu (Sk.A. Střed) si Němci dokázali vytvořit v liniích dotyku převahu 5 ku 1, právě díky tomu, že koncentrovali své jednotky do špicí úderu, zatímco Sověti je měli rozprostřeny rovnoměrně.
Člen palby bez super hlášky pod čarou
YAMATO: Nevyjádřil jsem se přesně. Ne sto kilometrů, ale stovky kilometrů. Například armády na jižním týlu byly přesunuty do středu, aby zablokovaly německý postup po jejich obkličovací operaci a prolomení obranny. Byly poměrně vzdáleny do hloubky a takový přesun zvládly bez problému.
Člen palby bez super hlášky pod čarou
Né, OK, já to bral jako řádově stovky km. Ale praktická absence zabezpečovacího pásma tento odstup degradovala a naopak umožnila vytvoření lokální převahy WH.
Mimochodem, zajímavý článek o zadržovacím pásmu je v posledním ATM v sérii Asymetrická válka.
Mimochodem, zajímavý článek o zadržovacím pásmu je v posledním ATM v sérii Asymetrická válka.
Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Dzin nakousl něco co je možná málo známé, ale může to vše trochu doplnit, v několika historických pramenech jsem se dozvěděl, že v německé armádě umístěné na východě byla spuštěna německou zpravodajskou službou dezinformační kampaň od října 1940 až do června 1942,že jednotky zde umístěné se připravují stále na útok proti Velké Britanii, po celé okupované Evropě se tiskli německo - anglické slovníky a byli odesílany volně k vojskům. Pochopitelně i to se dostalo k Stalinovi, je ale stejně nepochopitelné, že i přes zprávy od Sorgeho a dalších špionů, jako diktátor s neomezenou mocí, nevěřil nikomu a ničemu.
K tomu bych doplnil, že Sověti zásadně přeceňovali sílu Wehrmachtu. Sice věděli o jeho soustředění na Východě, ale celkově odhadovali jeho sílu na 286-296 divizí (nadhodnoceno cca o 90 divizí) z nichž na Východě mělo být soustředěno asi 122 divizí (poměrně přesně určeno). Také Wehrmacht značně nadzbrojili, měl mít 10 000 tanků a 15 000 letadel (skutečná síla byla asi poloviční). Vše k 31.5.41.
V poslední svodce je uváděna dislokace Wehrmachtu takto: 120-122 proti SSSR, 122-126 proti Anglii a 44-48 v záloze. Závěr byl, že Němci se chystají obnovit útok proti Anglii.
V poslední svodce je uváděna dislokace Wehrmachtu takto: 120-122 proti SSSR, 122-126 proti Anglii a 44-48 v záloze. Závěr byl, že Němci se chystají obnovit útok proti Anglii.
Člen palby bez super hlášky pod čarou
-
jirka vrba
- četař
- Příspěvky: 62
- Registrován: 22/11/2005, 22:55
- Bydliště: Brno
souhlasím s Dzinem - z dokumentů jedoznačnš vyplývá,že po pádu francie se velení DRRA rychle snažilo vymyslet jak se bránit německé armádě, která není vázána na záp. frontě.
To že to řešili formou protiútoku je jiná věc (a celkem pochopitelná), a že jejich plán selhal - němci se dostali na dohled kremlu, to je bez debaty.
K těm číslům - DRRA měla na západě 22/6/41 240 divizí I. a II. ešelonu - to je pro porovnání těch odhadů síly WH.
To že to řešili formou protiútoku je jiná věc (a celkem pochopitelná), a že jejich plán selhal - němci se dostali na dohled kremlu, to je bez debaty.
K těm číslům - DRRA měla na západě 22/6/41 240 divizí I. a II. ešelonu - to je pro porovnání těch odhadů síly WH.
Když by jsme to měli porovnat, co věděl Wehrmacht o RA, tak je to velmi podobné. On poměrně přesně určil síly proti kterým stál, ale naprosto špatně určil celkovou sílu RA. A narozdíl od Sovětů ji silně podhodnotil.
11.6.1941 Němci odhadovali, že v Západních vojenských okruzích je 138 střeleckých a jezdeckých divizí a 40 mech. a tank. brigád a dalších 32,5 střl. a jezd. divizí a 1 mech. brigáda ve zbytku evropského SSSR. Celkem měla RA disponovat 203,5 stř. a jezd. divizí a 46 mech. a tank. brigád.
Ve skutečnosti měla RA na Západě v červnu 155 stř., 6 jezd., 51 tank. a 25 motorizovaných divizí a další 30 stře., 2 tank a 1 mot. divize se sem přesunovaly. Celkově potom disponovala 198 stř., 13. jezd., 61 tank. a 31 moto. divizí.
Např. 9.9.43 Gehlen odhadl, že RA měla 22.6.41 na západě 247 stř. a moto. divizí, 25. jezd. a 65 tankových divizí plus dalších 98 nově vytvořených krátce po útoku. Zde také Gehlen (asi poprvé?) přichází z doměnkou, že se Sověti chystali k útoku a dokazuje to soustředěním hlavních sil RA ve lvovském a bělostockém výběžku.
Obdobně špatně odhadli Němci i počty techniky. Guderian v Achtung Panzer odhadoval počet tanků RA na 10 000 (původně v jeho rukopisu 17 000, ale toto později snížil a v knize už je zmíněná hodnota) proti asi 25 000 skutečným a 8 - 14 000 letadel proti asi 25 000 (cca 19 000 bojových) skutečným.
11.6.1941 Němci odhadovali, že v Západních vojenských okruzích je 138 střeleckých a jezdeckých divizí a 40 mech. a tank. brigád a dalších 32,5 střl. a jezd. divizí a 1 mech. brigáda ve zbytku evropského SSSR. Celkem měla RA disponovat 203,5 stř. a jezd. divizí a 46 mech. a tank. brigád.
Ve skutečnosti měla RA na Západě v červnu 155 stř., 6 jezd., 51 tank. a 25 motorizovaných divizí a další 30 stře., 2 tank a 1 mot. divize se sem přesunovaly. Celkově potom disponovala 198 stř., 13. jezd., 61 tank. a 31 moto. divizí.
Např. 9.9.43 Gehlen odhadl, že RA měla 22.6.41 na západě 247 stř. a moto. divizí, 25. jezd. a 65 tankových divizí plus dalších 98 nově vytvořených krátce po útoku. Zde také Gehlen (asi poprvé?) přichází z doměnkou, že se Sověti chystali k útoku a dokazuje to soustředěním hlavních sil RA ve lvovském a bělostockém výběžku.
Obdobně špatně odhadli Němci i počty techniky. Guderian v Achtung Panzer odhadoval počet tanků RA na 10 000 (původně v jeho rukopisu 17 000, ale toto později snížil a v knize už je zmíněná hodnota) proti asi 25 000 skutečným a 8 - 14 000 letadel proti asi 25 000 (cca 19 000 bojových) skutečným.
Člen palby bez super hlášky pod čarou
-
jirka vrba
- četař
- Příspěvky: 62
- Registrován: 22/11/2005, 22:55
- Bydliště: Brno
Jen malé doplnění, kmojemu předešlému příspěvku - a ono to souvisí i s již zmiňovaným rozčleněním sil do hloubky. Tím 1. a 2. ešelonem jsem myslel 1. a 2. strategický sled. Ten první strategický sled se členil na jednotky přímo na hranici - pohraniční jednotky, NKVD, oposádky UR a vysunué jednotky stř. div. prvního sledu. Dále za nimi byly 1. a 2. sled armád kryjících hranice (kvůli tomu to píšu - abych nepletl strat. sledy a sledy armád) pak se tam nacházely okruhové zákohy a zálohy GK. No a za nima byl 2. st. sled - armády zálohy GK. A měl jsem na mysli oba strtegické sledy - armády 2. strat. sledu teprve přesouvali k linii Dněpru, takže z počtu 240 divizí jich část nebyla ani v tom pásmu "stovek" kilometrů od hranic.
Lord píše:Je pochopitelné, že Rusové neseděli s rukama v klíně, ale uvažovali i o eventuelní obraně, protiútoku, kdyby je Německo napadlo. Ovšem měli podobně jako Francouzi určité nedostatky v technice, či komunikaci, rychlé koordinaci tanků – dorozumívání pomocí praporků, apod. Ovšem to bylo způsobeno zaostáváním v oblasti elektroniky, elektrotechniky. Jinak co se týče množství výzbroje bylo obrovské. O tom, že by SSSR chtělo opravdu vážně „osvobodit Evropu“ od Hitlera neexistují přesvědčivé důkazy, spíše jak je v článku napsáno se to pohybovalo v teoretické rovině.
Co se týče Viktora Surovova (Rezina), bývalého člena KGB, který si jako svůj pseudonym zvolil příjmení slavného ruského vojevůdce, tak tento típek píše beletrie, ale ne seriozní vědecké práce založené na přesných pramenech, identifikaci atd. Ovšem nutno říci, že pro určitou skupinu lidí je tato četba populární. Nakladatelství je proto rádi vydávají, protože je mnohem větší šance, že to někdo koupí než kvalitní a obtížně pochopitelné odborné práce. Rezin jako důstojník KGB se prý dostal k velice zajímavým tajným dokumentům. Důkazy pro jeho historky jsou, ale bohužel zatím tajné.
Pasáž o kolopásových tancích BT je legendární. Tyto tanky opravdu existovaly a měly možnost sejmout z tanku pásy (sejmutí pásů trvala asi půl hodiny) a pokračovat v jízdě po silnici na velkých kolech s gumovými obručemi.
Walter J. Christie byl konstruktér, který věřil v koncepci tanku s vysokou rychlostí a s dobrou průchodností terénem. A právě Christie razil myšlenku kolopásového tanku, tj. vozidla, které se v terénu mohlo pohybovat na pásech a na silnicích, po sejmutí pásů, po velkých pojezdových kolech s gumovými obručemi. Toto řešení se však nakonec všeobecně nerozšířilo, jen některé nápady se ujaly do budoucna, tank nebyl např. příliš pancéřován, některé jeho úlohy převzaly spíše obrněná vozidla atp.
Co se ovšem uchytilo bylo nové odpružení, které Christie navrhl. Každé kolo bylo nezávisle zavěšeno na klice a odpruženo vinutou pružinu. Tato koncepce umožnila propružení podvozku v desítkách centimetrů, čímž dokázalo tlumit značné nerovnosti terénu při vysoké rychlosti.
Americká vláda neměla o Christieho návrhy zájem. Zato Rusové s ním navázali spolupráci. Christie zaslal Sovětům za finanční odměnu dokumentaci tanku a prototypy. Rusové si dokumentaci a stroje prostudovali, ale poté navrhli svou konstrukci do značné míry využívající poznatky z Christieho návrhů. Na jejich základě vznikla řada lehkých sovětských tanků BT. Celkem bylo vyrobeno 7275 tanků řady BT. Tank BT-7 využíval předchozích zkušeností z modelů řady BT, bylo vyrobeno celkem 4965 tanků BT-7. Hlavní důraz při vývoji byl kladen na zlepšení spolehlivosti a zvýšení bojových vlastností.
Menšia korekcia Súdruh Razin nikdy nebol príslušníkom KGB , on patril pod GRU ( Glavnoe Razvedyvatel'noe Upravlenie)
A ještě jedna korekcia, to jméno má být Vladimír Bohdanovič Rezun. (viděl jsem i Rezjun, ale na té jeho beletrii Den M je Rezun)marek25 píše:
Menšia korekcia Súdruh Razin nikdy nebol príslušníkom KGB , on patril pod GRU ( Glavnoe Razvedyvatel'noe Upravlenie)
A co se týče jeho zdrojů, píše tam výslovně, cituji:" ...používám i archivní, opublikované materiály. Hlavním zdrojem mi však jsou materiály uveřejněné, dostupné každému."
Něco málo z těch jeho zdrojů jsem viděl a dají se tam najít velmi pěkné věci. Škoda, že si ty svoje knížky tak zkazil fantaziema s Su-2 a BT&spol. tankama. A to ani nemluvím o jeho díle Specnaz, to byl snad sjetej na houbičkách, nebo v opravdu akutním nedostatku financí.
Zato ty jeho poslední knížky o Žukovovi IMHO vůbec nejsou špatné.
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Jak bylo v úvodu tohoto tématu naznačeno, Sovětský svaz uvažoval o možném preventivním útoku proti Německu, stejně jako de facto bralo Německo svou operaci Barbarossa jako preventivní útok proti SSSR bez ohledu na v roce 1939 podepsaný pak o neútočení. Jednim z důkazů o úmyslech Rusů měl být výslech zajatého generála Vlasova. Níže je přepis tohoto výslechu a názoru generála Vlasova na preventivní ruský útok proti Německu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Historické dokumenty
Generál Vlasov - výpověď zajatce
7. srpna 1942
WW2
Zápis o výslechu zajatých sovětských důstojníků
2 přílohy
7. srpna 1942 mi vojenské orgány poskytly možnost podrobně pohovořit s třemi zajatými sovětskými důstojníky.
Byli jimi:
1) generál Andrej Vlasov, velitel armády, která byla námi zničena ve volchovském kotli
2) plukovník Vladimir Bojarskij, velitel divize, zajat u Charkova 25. května 1942
3) plukovní komisař Josif Kerness, který přešel na naši stranu u Charkova 18. června 1942
Z rozhovoru vyplynuly následující závěry.
Generál Vlasov se narodil ve středním Rusku roku 1901. Působí dojmem silné a přímé osobnosti. Hovoří klidně a uvážlivě.
Při odpovědi na dotaz, zda Stalin chystal útok na Německo, Vlasov prohlásil, že takové úmysly nepochybně existovaly. Koncentrace vojsk v prostoru Lvova ukazovala na to, že se plánoval úder do Rumunska ve směru ropných polí. Jednotky soustředěné v prostoru Minsku byly určeny k tomu, aby odrazily nevyhnutelný německý protiútok.
Na německý útok Rudá armáda nebyla připravena. Bez ohledu na všechny zprávy o německých přípravách nikdo v Sovětském svazu nevěřil v možnost německého útoku. Jednání sovětské strany bylo zaměřeno na přípravu vlastního útoku, obranná opatření se naproti tomu naprosto zanedbávala.
Tato skutečnost, spolu s "idiotským" velením, byla příčinou prvních velkých neúspěchů. Stalin se prohlašuje za velkého vojevůdce a vyzná se ve všem nejlépe ze všech. Vojenské velení - úplná průměrnost, je mezi nimi jen několik lepších než ostatní, např. Timošenko. Vorošilov - neschopný, Šapošnikov - starý a unavený, Mereckov - negramotný.
Generál Vlasov viděl Stalina naposledy v březnu [1942] na setkání v Kremlu, na kterém Stalin pronášel hrubé a urážlivé poznámky na adresu velitelů Rudé armády (Kirponosa a Žukova), nikdo se neodvážil mu odporovat.
Během celé své 22-ti leté kariéry generál Vlasov jen velmi složitě služebně postupoval, protože podle rodinné tradice vystudoval kněžský seminář a teprve v roce 1930 byl přijat do strany. Bez ohledu na služební postup v Rudé armádě vnitřně nikdy nepřijímal existující politický systém v Sovětském svazu a metody zdejších vládců. Průběh války a chyby, které Stalin dopustil, mu definitivně otevřely oči na to, že existující systém vede zemi ke krachu.
Zároveň ale Vlasov odmítá uznat, že Rudá armáda je již poražena a že sovětská vláda vzhledem ke ztrátě nejdůležitějších průmyslových a zemědělských oblastí nemůže již dlouho pokračovat v odporu. Naopak Vlasov je skutečně přesvědčen, že síly Rudé armády i ekonomický potenciál Sovětského svazu ještě nebyly úplně vyčerpány. I když je mu jasná těžká situace v zásobování, vzrůstající vyčerpání obyvatelstva válkou, tak přesto vylučuje možnost, že by Stalin dobrovolně kapituloval nebo že by byl svržen v důsledku vnitřního převratu.
S pomocí propagandy se sovětské vládě podařilo přesvědčit Rusy o tom, že Německo chce zničit Rusko jako samostatný stát a změnit ho v kolonii. Síla sovětského odporu může být podle Vlasova zlomena jen tehdy, pokud se ruský národ přesvědčí, že Německo nemá takové cíle a že Německo garantuje zachování existence Ruska a Ukrajiny třeba ve formě protektorátu.
V takovém případě by mnozí ruští zajatci rádi nastoupili pod německým velením do boje proti nenáviděnému stalinskému režimu. Pro něho, Vlasova, a množství dalších zajatých sovětských důstojníků je německé vítězství předpokladem další existence, protože ze strany sovětské vlády je čeká jedině smrt. Proto si upřímně přejí svržení sovětské vlády a vítězství německých zbraní.
Zároveň s tím si ale nemyslí, že Německo může vítězství dosáhnout jen použitím vojenské síly.
V té souvislosti generál Vlasov a zvláště plukovník Bojarskij ve svém vyprávění zveličovali vojenské a ekonomické možnosti USA a Anglie. Tato zveličování se zdají být přímým důsledkem současné sovětské propagandy. Je porozuhodné nakolik je tato propaganda schopna ovlivnit i kriticky uvažující lidi.
Aby se dosáhlo vítězství nad Stalinem, je podle mínění obou důstojníků nutno využít zajaté Rusy v boji proti Rudé armádě. Nic nebude mít na rudoarmějce větší a hlubší vliv než vystoupení ruských jednotek na německé straně.
Aby bylo takové vystoupení možné je nutné vytvořit odpovídající ruské centrum, které by rozptýlilo obavy v myslích Rusů, zejména obavy z cílů, které Německo ve válce sleduje, přesvědčovat lidi o nesmyslnosti dalšího odporu a zároveň tak Stalina zbavit možnosti prodlužování války.
Na rozvalinách Sovětského svazu pak vznikne nové ruské státní uspořádání, které v těsném svazu s Německem a pod jeho vedením přijme účast na formování nového pořádku v Evropě.
Přímo jsem řekl sovětským důstojníkům, že nemohu souhlasit s jejich názory. Rusko v posledních sta letech představovalo pro Německo vždy hrozbu, ať již šlo o Rusko carské nebo bolševické. Není v zájmu Německa účastnit se na obnovování samostatné ruské státnosti na bázi velkoruských tendencí.
Sovětští důstojnící namítli, že na stupnici mezi samostatným ruským státem a kolonii jsou možná ještě další jiná řešení, například statut dominia, protektorátu, nebo podřízeného státu s jeho dočasnou nebo trvalou německou okupací.
V této chvíli je nejdůležitější otázka, existuje-li možnost, jak zbavit Rusy strachu z toho, že Německo je chce uvrhnout do postavení kolonie a je samé do postavení otroků. Dokud bude existovat tento strach, tak odpor Rudé armády bude pokračovat až do úplného vyčerpání všech existujících sil a zdrojů. Oba důstojnící nesouhlasí s názorem, že tyto síly jsou dnes již prakticky vyčerpány, a prohlašují, že Německo nemá úplnou představu o vojensko-hospodářském potenciálu Uralu a Sibiře. Jsou přesvědčeni, že ztráta ropy v Baku bude kompenzována ropou z oblasti mezi Volhou a Uralem v objemu dostatečně velkém pro vedení obranné války.
Generál Vlasov a plukovník Bojarskij již vyložili výše uvedené názory v memorandu, které mi v německém překladu poskytl plukovník von Rönne [z oddělení Cizí armády Východ OKH].
2) Plukovník Bojarskij se narodil v roce 1899 na Ukrajině. Do bolševické revoluce ukončil ruské reálné učiliště a půlroku sloužil v staré carské armádě. V roce 1922 ukončil důstojnickou školu a poté vyučoval ekonomii na Smolenské univerzitě. Bojarskij působí dojmem civilizovaného člověka. Mluví takticky, jeho řeč svědčí o schopnostech a sebeovládání. Dlouhou dobu byl náčelníkem operačního oddělení armádního sboru a v poslední době velitelem divize. Hodnost generála mu nebyla udělena, protože jako syn zámožného rolníka nebyl přijat do komunistické strany.
Při odpovědi na dotaz, chystalo-li se sovětské vedení zaútočit na Německo, Bojarskij odpověděl, že přípravy k tomu v létě 1941 postoupily již tak daleko, že Kreml mohl dát již v srpnu-září 1941 nebo nejpozději na jaře 1942 příkaz k útoku. V tom případě by Rudá armáda postupovala jihozápadním směrem, t.j. proti Rumunsku. Německo předběhlo sovětskou vládu, pro kterou byl německý útok naprostým překvapením.
Při hodnocení současné situace Bojarskij rozvíjel tytéž názory co Vlasov. Také si nepřiznává fakt, že Sovětský svaz již vyčerpal své síly. Stejně tak se domnívá, že přesvědčit Rudou armádu a ruský národ o nesmyslnosti dalšího odporu bude možné jen tehdy, pokud u nich zmizí obavy z toho, že Německo chce z Ruska udělat kolonii.
Nesčetné porážky, za které nese odpovědnost Stalin, vedly k velkému propadu Stalinovy oblíbenosti v armádě. Širokými lidovými masami byl vždy nenáviděn. Proto odpor Rudé armády a ruského národa nevyhnutelně vyhasne, pokud se v důsledku omezení německých válečných cílů a využití ruských jednotek na frontě přesvědčí o bezdůvodnosti takového strachu.
(poslední část dokumentu - rozhovor s Kernessem - není otištěna)
G. Hilger
Feldmark, 8. srpna 1942
Zdroje:
Nakanune 21 ijunja 1941 goda - O. Višljov - Moskva 2001
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Historické dokumenty
Generál Vlasov - výpověď zajatce
7. srpna 1942
WW2
Zápis o výslechu zajatých sovětských důstojníků
2 přílohy
7. srpna 1942 mi vojenské orgány poskytly možnost podrobně pohovořit s třemi zajatými sovětskými důstojníky.
Byli jimi:
1) generál Andrej Vlasov, velitel armády, která byla námi zničena ve volchovském kotli
2) plukovník Vladimir Bojarskij, velitel divize, zajat u Charkova 25. května 1942
3) plukovní komisař Josif Kerness, který přešel na naši stranu u Charkova 18. června 1942
Z rozhovoru vyplynuly následující závěry.
Generál Vlasov se narodil ve středním Rusku roku 1901. Působí dojmem silné a přímé osobnosti. Hovoří klidně a uvážlivě.
Při odpovědi na dotaz, zda Stalin chystal útok na Německo, Vlasov prohlásil, že takové úmysly nepochybně existovaly. Koncentrace vojsk v prostoru Lvova ukazovala na to, že se plánoval úder do Rumunska ve směru ropných polí. Jednotky soustředěné v prostoru Minsku byly určeny k tomu, aby odrazily nevyhnutelný německý protiútok.
Na německý útok Rudá armáda nebyla připravena. Bez ohledu na všechny zprávy o německých přípravách nikdo v Sovětském svazu nevěřil v možnost německého útoku. Jednání sovětské strany bylo zaměřeno na přípravu vlastního útoku, obranná opatření se naproti tomu naprosto zanedbávala.
Tato skutečnost, spolu s "idiotským" velením, byla příčinou prvních velkých neúspěchů. Stalin se prohlašuje za velkého vojevůdce a vyzná se ve všem nejlépe ze všech. Vojenské velení - úplná průměrnost, je mezi nimi jen několik lepších než ostatní, např. Timošenko. Vorošilov - neschopný, Šapošnikov - starý a unavený, Mereckov - negramotný.
Generál Vlasov viděl Stalina naposledy v březnu [1942] na setkání v Kremlu, na kterém Stalin pronášel hrubé a urážlivé poznámky na adresu velitelů Rudé armády (Kirponosa a Žukova), nikdo se neodvážil mu odporovat.
Během celé své 22-ti leté kariéry generál Vlasov jen velmi složitě služebně postupoval, protože podle rodinné tradice vystudoval kněžský seminář a teprve v roce 1930 byl přijat do strany. Bez ohledu na služební postup v Rudé armádě vnitřně nikdy nepřijímal existující politický systém v Sovětském svazu a metody zdejších vládců. Průběh války a chyby, které Stalin dopustil, mu definitivně otevřely oči na to, že existující systém vede zemi ke krachu.
Zároveň ale Vlasov odmítá uznat, že Rudá armáda je již poražena a že sovětská vláda vzhledem ke ztrátě nejdůležitějších průmyslových a zemědělských oblastí nemůže již dlouho pokračovat v odporu. Naopak Vlasov je skutečně přesvědčen, že síly Rudé armády i ekonomický potenciál Sovětského svazu ještě nebyly úplně vyčerpány. I když je mu jasná těžká situace v zásobování, vzrůstající vyčerpání obyvatelstva válkou, tak přesto vylučuje možnost, že by Stalin dobrovolně kapituloval nebo že by byl svržen v důsledku vnitřního převratu.
S pomocí propagandy se sovětské vládě podařilo přesvědčit Rusy o tom, že Německo chce zničit Rusko jako samostatný stát a změnit ho v kolonii. Síla sovětského odporu může být podle Vlasova zlomena jen tehdy, pokud se ruský národ přesvědčí, že Německo nemá takové cíle a že Německo garantuje zachování existence Ruska a Ukrajiny třeba ve formě protektorátu.
V takovém případě by mnozí ruští zajatci rádi nastoupili pod německým velením do boje proti nenáviděnému stalinskému režimu. Pro něho, Vlasova, a množství dalších zajatých sovětských důstojníků je německé vítězství předpokladem další existence, protože ze strany sovětské vlády je čeká jedině smrt. Proto si upřímně přejí svržení sovětské vlády a vítězství německých zbraní.
Zároveň s tím si ale nemyslí, že Německo může vítězství dosáhnout jen použitím vojenské síly.
V té souvislosti generál Vlasov a zvláště plukovník Bojarskij ve svém vyprávění zveličovali vojenské a ekonomické možnosti USA a Anglie. Tato zveličování se zdají být přímým důsledkem současné sovětské propagandy. Je porozuhodné nakolik je tato propaganda schopna ovlivnit i kriticky uvažující lidi.
Aby se dosáhlo vítězství nad Stalinem, je podle mínění obou důstojníků nutno využít zajaté Rusy v boji proti Rudé armádě. Nic nebude mít na rudoarmějce větší a hlubší vliv než vystoupení ruských jednotek na německé straně.
Aby bylo takové vystoupení možné je nutné vytvořit odpovídající ruské centrum, které by rozptýlilo obavy v myslích Rusů, zejména obavy z cílů, které Německo ve válce sleduje, přesvědčovat lidi o nesmyslnosti dalšího odporu a zároveň tak Stalina zbavit možnosti prodlužování války.
Na rozvalinách Sovětského svazu pak vznikne nové ruské státní uspořádání, které v těsném svazu s Německem a pod jeho vedením přijme účast na formování nového pořádku v Evropě.
Přímo jsem řekl sovětským důstojníkům, že nemohu souhlasit s jejich názory. Rusko v posledních sta letech představovalo pro Německo vždy hrozbu, ať již šlo o Rusko carské nebo bolševické. Není v zájmu Německa účastnit se na obnovování samostatné ruské státnosti na bázi velkoruských tendencí.
Sovětští důstojnící namítli, že na stupnici mezi samostatným ruským státem a kolonii jsou možná ještě další jiná řešení, například statut dominia, protektorátu, nebo podřízeného státu s jeho dočasnou nebo trvalou německou okupací.
V této chvíli je nejdůležitější otázka, existuje-li možnost, jak zbavit Rusy strachu z toho, že Německo je chce uvrhnout do postavení kolonie a je samé do postavení otroků. Dokud bude existovat tento strach, tak odpor Rudé armády bude pokračovat až do úplného vyčerpání všech existujících sil a zdrojů. Oba důstojnící nesouhlasí s názorem, že tyto síly jsou dnes již prakticky vyčerpány, a prohlašují, že Německo nemá úplnou představu o vojensko-hospodářském potenciálu Uralu a Sibiře. Jsou přesvědčeni, že ztráta ropy v Baku bude kompenzována ropou z oblasti mezi Volhou a Uralem v objemu dostatečně velkém pro vedení obranné války.
Generál Vlasov a plukovník Bojarskij již vyložili výše uvedené názory v memorandu, které mi v německém překladu poskytl plukovník von Rönne [z oddělení Cizí armády Východ OKH].
2) Plukovník Bojarskij se narodil v roce 1899 na Ukrajině. Do bolševické revoluce ukončil ruské reálné učiliště a půlroku sloužil v staré carské armádě. V roce 1922 ukončil důstojnickou školu a poté vyučoval ekonomii na Smolenské univerzitě. Bojarskij působí dojmem civilizovaného člověka. Mluví takticky, jeho řeč svědčí o schopnostech a sebeovládání. Dlouhou dobu byl náčelníkem operačního oddělení armádního sboru a v poslední době velitelem divize. Hodnost generála mu nebyla udělena, protože jako syn zámožného rolníka nebyl přijat do komunistické strany.
Při odpovědi na dotaz, chystalo-li se sovětské vedení zaútočit na Německo, Bojarskij odpověděl, že přípravy k tomu v létě 1941 postoupily již tak daleko, že Kreml mohl dát již v srpnu-září 1941 nebo nejpozději na jaře 1942 příkaz k útoku. V tom případě by Rudá armáda postupovala jihozápadním směrem, t.j. proti Rumunsku. Německo předběhlo sovětskou vládu, pro kterou byl německý útok naprostým překvapením.
Při hodnocení současné situace Bojarskij rozvíjel tytéž názory co Vlasov. Také si nepřiznává fakt, že Sovětský svaz již vyčerpal své síly. Stejně tak se domnívá, že přesvědčit Rudou armádu a ruský národ o nesmyslnosti dalšího odporu bude možné jen tehdy, pokud u nich zmizí obavy z toho, že Německo chce z Ruska udělat kolonii.
Nesčetné porážky, za které nese odpovědnost Stalin, vedly k velkému propadu Stalinovy oblíbenosti v armádě. Širokými lidovými masami byl vždy nenáviděn. Proto odpor Rudé armády a ruského národa nevyhnutelně vyhasne, pokud se v důsledku omezení německých válečných cílů a využití ruských jednotek na frontě přesvědčí o bezdůvodnosti takového strachu.
(poslední část dokumentu - rozhovor s Kernessem - není otištěna)
G. Hilger
Feldmark, 8. srpna 1942
Zdroje:
Nakanune 21 ijunja 1941 goda - O. Višljov - Moskva 2001