Jagdflieger vs Il-2

Operace Barbarossa, bitva o Krym, Moskvu, Stalingrad, Kursko, Čerkassy, Bagration, Berlín.

Moderátoři: michan, Pátrač

Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Jagdflieger vs Il-2

Příspěvek od saldy »

Jagdflieger vs Il-2, souboj titánů.
Obrázek

Poznámka: Článek jsem nedávno uvedl na SVK foru, nicméně bylo třeba jej dále dopracovat, článek je proto mírně upraven a více rozšířen.
12. listopadu 1943 byl Oberleutnant Otto Kittel pověřen smutnou funkcí-držel čestnou stráž u rakve svého kamaráda Lt. A. Döbela, který padl v boji s bitevními Il-2. Ihned v zápětí odjíždí na dovolenou, nejdříve vedla jeho cesta do rodného Krasova nedaleko českého města Krnov. Kittel byl slavnostně přivítán a následovaly oslavy zakončené mší v místním kostelíku. Po krátkém odpočinku doma, odjíždí Otto do francouzského města Biarritz. Zde bude připravovat mladé piloty na specifické podmínky východní fronty. Koncem února 1944 je však opět zpět na východní frontě v oblasti Estonska u JG 54, a pokračuje ve své fenomenální sérii sestřelů ruských letounů všech typů, jeho specializací je zejména boj s Il-2, hordy těchto pancéřovaných dvoumístných bitevníků denně tvrdě doléhají na pozemní vojska.

Otto Kittel opět se svou jednotkou hlídkuje v blízkosti německých obranných pozic, ví, že „černá smrt“ na sebe nikdy nenechá dlouho čekat. Netrvá dlouho a přijímá naléhavé hlášení z pozic pozemních jednotek. Na přiblížení zahlédne hluboko pod sebou známou scénu-útočný kruh, tvořený několika útočícími šturmoviky, které v krátkých intervalech nalétávají a ostřelují pozice německé pěchoty. Letí níže a pozoruje celou událost, ví dobře, kde se nachází největší slabina sovětské formace, je to v okamžiku, kdy jeden Il-2 nasazuje k útoku a druhý právě opouští svůj útočný prostor, v tento moment je jeho zadní polokoule chráněna pouze zadním střelcem. Otto se s perfektním načasováním spouští do této mezery a v rychlém průletu využije velké palebné síly svého Fw-190, Il-2 se s vážným poškozením zvolna poroučí k zemi. Ostatní se dávají k ústupu. Otto je mezi pěchotou v zákopech dobře znám, řadoví vojáci vystupují ze svých úkrytů, hlasitě povzbuzují a oslavují jeho vítězství….
Obrázek

Otto Kittel, Fw-190 A-6, Litva, srpen 1944
Obrázek
V počátcích konfliktu si nezkušenost posádek a porážka stíhacího letectva, vybraly drahou daň


Až do nedávné doby, viděla zejména západní literatura Il-2 jako smrtící útočníky, ale zároveň také jako téměř bezbrannou kořist pro německé stíhačky Fw-190 a Bf-109. Možná i něco více jak bezmocnou kořist, která zde byla pro němce, aby si zvýšili svá početná skóre sestřelů. Toto není pravda, dokonce i svědectví německých odborníků popírají tento mýtus. Je pravda, že v letech 1941-42, Il-2 utrpěl strašné ztráty z rukou stíhacích es Luftwaffe, ale od konce roku 1942 až po zbytek války, se šturmoviky změnily z jehňat na vlky, vlky kteří německá esa pohltili. Pojďme společně sledovat tyto zajímavé události.

Il-2 měl s Jak-1, T-34/76, a KV-1 jedno společné, byly to jedni z nejvíce nepříjemných překvapení pro Adolfa Hitlera a německou armádu, po vpádu do SSSR. Bohužel pro rusy, bylo těchto zbraní zatím velmi málo a byly nesprávně nasazeny. Il-2 si měl již brzy získat u němců velký respekt. Není divu, vzhledem k výzbroji, která se skládala ze dvou vynikajících kanonů Vja-23mm, dvou kulometů ŠKAS 7,62mm, rozsáhlému pancéřování a možností nést půl tuny bomb a raket. S výjimkou VVS, neměla žádná jiná armáda v letech 1941-42 podobnou zbraň.

Na počátku východní války se u bojových útvarů v první linii nacházelo jen několik kusů Il-2, do prvních bojových operací se však Il-2 zapojil již necelý týden po přepadení SSSR, jednalo se o 4. BBAP, který byl v té době jako jediný vybaven větším počtem těchto letounů (cca 56 strojů). 27. 6. 1941 byl proveden první bojový výpad proti koloně německých tanků a pěchoty, na silnici do Slutsku v oblasti Bobrujsk, útok nebyl příliš úspěšný, a jeden letoun utrpěl těžké poškození od Flaku, již o 2 dny později se pluk střetl se stíhači z JG 51 a utrpěl první bojové ztráty, v důsledku tvrdých bojů přišel pluk o téměř všechny letouny a již po necelých 2 měsících byl stažen z fronty k znovu zformování.

V souvislosti s porážkou sovětského stíhacího letectva, byly formace Il-2 nuceny létat bez krytí stíhačů, německé útoky následně tvrdě dopadaly na nezkušené posádky, úplné katastrofě zabránilo snad jedině velmi rozlehlé bojiště, které němci ani přes svou kvalitu nedokázali díky relativně nízkému počtu, zcela pokrýt.
Obrázek

Otto Kittel zůstal až do své smrti tichý a skromný.
Měsíce po začátku útoku, znamenaly pro Jagdflieger „šťastné dny“. Skóre mnoha expertů narůstalo do závratných výšin. Mnoho německých pilotů si v tomto období nárokovalo doslova desítky sestřelů nejen ruských stíhaček a bombardérů, ale i nešťastných Il-2. Největším ničitelem Il-2 se stal Otto Kittel, nárokoval si 94 sestřelených šturmoviků, je však nutné dodat, že většinu sestřelů dokázal navíc až v době, kdy už se Il-2 dakázaly efektivně bránit, což je o to více pozoruhodné. Kittel dokázal maximálně využít velkou palebnou sílu svého Fw-190. K dalším specialistům na Il-2 patří Joachim Brendel-84 sestřelů, Johannes Weise-70 sestřelů, Franz Schall-61 sestřelů, Gunther Josten-60 sestřelů, Erich Rudorffer-58 sestřelů, Anton Hafner-55 sestřelů, Franz Eisenach-52 sestřelů, Wilhelm Batz-46 sestřelů, Kurt Dombacher-43 sestřelů….

Luftwaffe i přes počáteční drtivé vítězství, svého nepřítele značně podcenila, na počátku operace Barbarossa nasadila proti SSSR 1067, z toho pouze 799 letuschopných stíhacích a těžkých stíhacích letounů. Na konci roku 1942 v předvečer Stalingradské bitvy Luftwaffe disponovala již 1769 stíhači, avšak faktická síla stíhacího letectva se přesto snižovala, zatímco rusové byli čím dál silnější, síla Jagdflieger postupně slábla. Smrt, zranění nebo prostě vyčerpanost, zredukovaly počet starých mazáků, za které nebyla adekvátní náhrada, za každého experta přijížděly na východní frontu tucty mladých pilotů, kteří však stejně rychle zmizeli, jako by ani nikdy neexistovali. V roce 1943 byly na celé východní frontě o délce 3200 km rozmístněny pouhé 4 Jagdgeschwader, což znamenalo v průměru pouhý jeden stíhač na 8 km fronty!

Ruský průmysl dokázal i přes počáteční pohromy a po urgencích Stalina, dodat k bojovým útvarům do konce prvního válečného roku, 1513 šturmoviků, počátkem prosince 1941 se u bojových útvarů nacházelo 323 Il-2 a 140 posádek, počátkem května 1942 na frontě působilo 435 Il-2 a 297 posádek, o 2 měsíce později počty narostly již na 759 Il-2 a 559 posádek, počet lineárně narůstal, a o rok později v červenci 1943, se u pluků nacházelo již 2 817 Il-2 a 1650 posádek.

V lednu 1944 byl počet redukován na 2 413 šturmoviků, ale v červnu 1944 bojové pluky disponovaly 3797 stroji. V lednu 1945 na německá vojska doléhalo již 4 171 šturmoviků a 3 718 posádek. Začátek května zastihl u pluků 3 585 Il-2 a 3 371 posádek.

Svým počtem Il-2 v průběhu válečných let dorovnal, a následně překonal početní stavy všech ostatních ruských bombardérů dohromady, počty stíhacích letounů však celkově významně šturmovik převyšovaly. V létě 1943 se na frontové realitě zhmotnil důraz z předešlého roku, kdy byla výroba bitevních Il-2 preferována, někdy i na úkor výrobních kapacit pro stíhací letouny. Il-2 svým počtem dokonce v létě 1943 krátce převýšil stíhací letouny, avšak poté již početní stavy stíhačů raketově narostly, na konci války převýšily bitevníky již téměř dvojnásobně.

Během války bylo vyrobeno 34 943 letounů Il-2, Stroje sloužily v 356 bitevních plucích, z toho bylo 140 znovu zformováno, většina dvakrát ale některé i pětkrát! Ztráty osádek činily 27 600 mužů.
Pasivní strategie


Zprávy ukazují, jak byli němečtí piloti i pozemní vojska překvapení schopností Il-2 absorbovat bitevní poškození, zejména piloty překvapilo, jak těžké bylo Il-2 sestřelit, někdy bylo třeba použít celou zásobu munice, mnohdy se šturmovikům dařil návrat na základnu i s rozsáhlým poškozením, a tak přežít souboj, který si němec v dobré víře připsal jako sestřel, během 2-3 dnů byl letoun opět připraven k letu. Pasivní strategie byla hlavním rysem přežití pilotů z Il-2 v roce 1941, piloti byli přesvědčení, že je jejich pancíř ochrání, německý 15mm kanon nebyl mnohdy schopen tento pancíř prorazit, o moc lépe na tom nebyl ani MG 151, tedy 20mm kanon, to se mělo brzy změnit.
Obrázek

Šturmoviky se často vracely s těžkým poškozením, toto je zásah z Flaku 37mm projektilem, během 2-3 dnů byl letoun opraven.
Spolu s trendem zvyšování rychlosti stíhačů, rostla také tendence k nárůstu palebné síly. Příkladem by mohly být přídavné gondoly pod křídly Bf-109 pro dva MG 151/20 , tyto aerodynamické podvěsy byly instalovány pod křídly Bf-109F a prvních verzí Bf-109G. Tato úprava však výrazně snížila letové výkony stíhačů, kteří tak byli znevýhodněni při soubojích s ruskými stíhači, navíc trpěly velkým rozptylem, po krátké době se přídavné kanony tedy opět odstranily.
Obrázek

Bf-109F4/R1 z JG 52
Problémem pro Il-2, nebyly ani tak průbojné, ale více výbušné projektily, které létaly z podvěsů, první série Il-2, byly celokovové (obě křídla a ocas byly z duralu) až do začátku roku 1942. Koncem 1941 již došly zásoby barevných kovů a přešlo se tedy na lepené dřevo, od počátku 1942 už byly všechny duralové části kompletně nahrazeny dřevem, tato doba se shodovala s nástupem “Gustava“ s pěti zbraněmi. Il-2 nyní nedokázal úspěšně vzdorovat, přesto, že pravděpodobnost, že projektil dopadne dvakrát na stejné místo byla stále malá. Více účinná se tedy ukázala verze se třemi 20mm kanony, již nebylo nutné prorážet pancíř. Dřevo mnohem hůře ustojí dopad 1-3 projektilů, které jej trhaly na kusy. Odolnost Il-2 proti výbušným střelám se opět zvýšila koncem roku 1942, kdy bylo žebrování křídel opět z kovu, kovový ocas a křídla přišly koncem 1944. Do té doby Messerschmitty s pěti zbraněmi již prakticky vymizely a Il-2 byl opět „nezranitelný“.
Obrázek

Bf-109G-2/R-6, V tomto stroji bojoval proti Il-2 Hans Dobrich u JG 5, 1943.
Na několika případech můžeme vidět smrtelnou účinnost těchto gondol:

13. 8. 1942, během rané fáze bitvy o Stalingrad, se Il-2 z 228. SHAD, pokusily zaútočit na letiště Tuzov, cíle se však nezdařilo dosáhnout, skupina byla zastavena Messerchmitty z JG 53 a JG 3, 4 Il-2 z 686. SHAP a 3 Il-2 z 431. SHAP byly sestřeleny, zbytek skupiny, byl letouny z “pikových es“ zahnán zpět na základnu, aniž by dosáhl cíle. Stojí za zmínku, že němci nárokovali 19 šturmoviků (téměř trojnásobek skutečně zničených Il-2!) a 14 doprovodných stíhačů (nebyl sestřelen žádný!).

23. 8. 1942 na severním Kavkaze, nedaleko Mozdok, 2 Il-2 doprovázení 4 Yak-1, překvapily 4 Bf-109 z JG 52, jeden z těchto letounů, pilotovaný Albertem Sommerem byl vybaven podvěsy a následně sestřelil oba Il-2, jeho piloti Kovalenko a Kuzněcov se zachránili, Kovalenko přistál na ruském území a za 3 dny se vrátil ke svému pluku. Expert Gunther Rall sestřelil 1 Yak seržanta Viznanta.

18. 9. 1942 byly povolány Bf-109 z JG 53 k zastavení náletů Il-2 z 228 a 291. SHAD, které způsobovaly vážné ztráty 6. armádě v bojích u Stalingradu, Messerschmitty krutě splnily své poslání, 228. SHAD přišla o 5 a 291. SHAD o 7 Il-2.
Nový postoj


Použití bitevních letounů ve vzdušném boji, nebylo zamýšleno jeho tvůrci, ale zkušenými piloty, kteří jej dobře znali a věděli, co mohli a co ne, uvědomili si, že jejich silné zbraně dokázaly úspěšně napadnout bombardér či dopravní letoun.

Na druhé straně, iniciativnější piloti Il-2 hledali způsoby jak snížit jejich ztráty v důsledku sestřelů nepřátelských stíhačů. Jednomyslně dospěli k závěru: Il-2 může a měl by se ve vzdušném souboji postavit i stíhačům nepřítele. Analýza leteckých bitev, kdy se Il-2 střetly se stíhači ukázala, že efektivní manévr byl “nůžky“, taktickým prvkem pro skupinu Il-2 při odrážení útoků stíhačů se stal “bojový kruh“, aby byl efektivní, musela se skupina skládat minimálně z 6 Il-2, stíhací posádky byly plně odpovědné za obranu prostoru nad kruhem, z kterého bylo zakázáno se uvolnit. Mezi stíhači a Il-2 probíhala spolupráce, a velitelé byli zodpovědní za komunikaci prostřednictvím rádia. Simulované letecké souboje vedly k vypracování dokumentace a doporučení, jakým způsobem mají být vedeny, hlavním smyslem tohoto úsilí VVS byla podpora víry v Il-2, jako letounu který dokáže i aktivně provádět vzdušné útoky.
Obrázek
Zleva-"obranný kruh", "had" a "nůžky".


Jedním z průkopníků v použití svého „hrbáče“ jako stíhačky byl seržant Ivan Vovkogon z 299. SHAP, během obléhání Demjanské „kapsy“, počátkem roku 1942. Vovkogon se opakovaně setkával s německými bombardéry a zásobovacími letouny, které podporovaly obležená vojska. 7. 4. 1942 když se vracel z útoku na německé pozice, zahlédl v dálce skupinu Ju-88, agresivní ruský pilot se přiblížil na dostřel a spustil palbu z mocných kanonů Vja 23mm, těžce poškozený dvoumotorový Junkers se zřítil v plamenech k zemi, 24. 5. 1942 potkal stejný osud jeden Ju-52 a hned následující den si Volkogon připsal další 3 Ju-52, z „Hrbáče“ se tak stal „řezník“ i mezi posádkami bombardérů a dopravních letounů.
Obrázek
Seržant Ivan Vovkogon z 299. SHAP sestřelil 7 letounů, padl v bitvě 18. 8. 1943.


Další reakcí na hrozbu těžce vyzbrojených Bf-109F/G, bylo zavádění nové obranné taktiky. Podrobná analýza napříč SHAPS v kavkazské oblasti ukázala, že většina Il-2 byla sestřelena Bf-109 s podvěsy a na útěku, Il-2 byl pomalejší než Messerschmitt a byl tak poměrně snadno ničen soustředěnou palbou. S tímto vědomím, se zkušenější letci Il-2 po celé frontě, začali namísto úniku stavět aktivně na odpor, nebylo to sebevražedné rozhodnutí, bojová zkušenost ukázala, že v horizontálním točení dokázal Il-2 držet krok s Bf-109, kromě toho při čelním střetu měl Il-2 díky své palebné síle a pancéřování dokonce navrch.

Velitelé letek byli poučeni, aby se napříště nesnažili utíkat, ale naopak bylo doporučeno, aby utvořili obranný kruh v nízké výšce, ve které si piloti vzájemně chránili zadní polokouli. Toto řešení bylo účinné a se zaváděním stíhacího doprovodu a s postupným faktickým snížením bojové síly Luftwaffe, tato již přestala znamenat pro Il-2 vážnější problém.

Grigorij Danilov z 807. SHAP, byl dalším pilotem, který jako jeden z prvních rozpoznal nevyužitý potenciál svého stroje, během bitvy o Stalingrad „smetl“ během jednoho týdne z nebe 4 letouny Luftwaffe, jednalo se o Bf-109F-4/R1 s podvěsy z JG 3, sestřel byl proveden 24. 8. 1942, následoval Ju-88A-4 z KG 76 (posádka byla vedena jako ztracena v akci), dále dvoumotorový těžký stíhač Bf-110E-2 “S9+BH“ ze stavu ZG 1, a nakonec 29. 8. další Bf-109G-2 z JG 52, obětí se tentokrát stal expert s 35 sestřely Oberleutnant Erwin Straznicky, velitel 2. Staffel.

To byl jen začátek, následující zaznamenané události se zúčastnil, ne náhodou, opět Ivan Vovkogon, 5. 9. 1942 byla jeho skupina při útoku na Kalininské frontě zpozorována Messerschmitty z JG 52, němci se těšili na snadné vítězství a okamžitě se vrhli na Il-2, o minuty později se ale v plamenech řítil k zemi jeden Bf-109G-2, “smrtící Ivan“ zasáhl jedním 23mm projektilem kabinu Hanse Oehlschlagera, a na místě jej tak usmrtil. V následném souboji utrpěly další dva Bf-109 vážná poškození a stáhly se z boje, škody utrpěl i jeden Il-2 Fjodora Zhigarina, ale dokázal se vrátit zpět na základnu.

O pár dní později, 8. 9. zaznamenal Oberfeldwebel Alfred Franke se svým Bf-109G z JG 53 s kanony v podvěsech 3 sestřely Il-2, jednalo se o jeho vítězství č. 57, 58 a 59. Následujícího dne 9. 9. 1942, vzlétly 4 letouny jeho Staffel z letiště Pitomnik s posláním zopakovat předešlý úspěch, asi ve 14: 40 severně od Stalingradu zpozorovali skupinu sedmi Il-2 z 694. SHAP, okamžitě zahájili útok, nicméně velitel ruské formace, zkušený kapitán Pavel Vinogradov chladnokrevně učinil nečekaný manévr, stáhl plyn, prudce zatočil a když jej Franke přeletěl, srovnal letoun a spustil palbu na ocas Messerschmittu, ten se po zásahu 23mm kanonů roztrhl na kusy, následně se k zemi v plamenech zřítil i druhý Bf-109, zbývající 2 němci si uvědomili, že kořist tentokrát není tak snadná a po ztrátě velitele se raději stáhli z boje. Souboj sledoval samotný maršál Žukov, který v té době navštívil přední linii společně s generálmajorem Jryukinem. Pavel Vinogradov byl povýšen do hodnosti podplukovníka a jmenován velitelem 694. SHAP.
Obrázek

V tomto stroji sestřelil P. Vinogradov z 694. SHAP experta A. Frankeho.
V ranních hodinách 19. 9. 1942 našel smrt z rukou pilota Il-2 další expert Luftwaffe s 37 sestřely, byl to Feldwebel Franz Hagedom (podle německých zpráv). 14. 11. 1942, na pozadí krvavé bitvy o Stalingrad se obětí „hrbáče“ stal Feldwebel Wilhelm Budke s 12 sestřely, katapultoval se z hořícího Bf-109, poté však zemřel v nemocnici na následky z tohoto souboje, oba piloti patřili k „pikovým esům“ z JG 53, bohužel jména pilotů z Il-2 se dodnes nepodařilo zjistit.

29. 9. 1942, několik set kilometrů od stalingradského bojiště, byla jižně od Leningradu napadena skupina Il-2 z 57. SHAP, udeřily na ní Messerschmitty z JG 54. Velitel Gruppe, Leutnant Erwin Leykauf, zapálil jeden šturmovik a zranil jeho pilota Alexandra Šerbanina, německý expert s 29 sestřely uvěřil, že je oběť vyřízena, zraněný Šerbanin v hořícím letounu však odpověděl střelbou z palubních zbraní, Leykauf byl zasažen do pravé paže, následně byl jeho Bf-109G taranován, Leykauf stačil vyskočit ze zničeného letounu a těžce zraněného jej zachránili vojáci z německé 227. divize. Šerbanin srážku nepřežil. Leykauf se poté domníval, že se stal obětí Flaku.
Obrázek

Paršin bojoval u 946. SHAP v oblasti Leningradu, se svým střelcem zdolali celkem 10 letounů, na fotografii mají zatím 4.
Podobné svědectví přináší zadní střelec A. S. Nikulin: „Bylo to v prostoru Klaypeda, letělo nás 6 Il-2, při prvním útoku odhodily bomby, pak útočily kanony a kulomety, během útoku nás velitel informoval:“Držte se u sebe, budeme napadeni skupinou německých stíhaček!“. Přerušili jsme útok, byli jsme asi 400m nad zemí, najednou jsem zahlédl 2 skupiny stíhaček, provedli jsme“nůžky“, 4 vpravo a 4 vlevo, o chvíli později nás zasáhl Flak přímo do motoru, motor ztrácel výkon postupně, a letoun začal klesat, klesali jsme rychle, Il-2 byl těžké letadlo a nouzové přistání bylo rizikové. Oddělili jsme se od skupiny, byli jsme sami a letěli na nízkých otáčkách, rozhlédl jsem se, na pravé straně byly 4 Messerschmitty, vlevo další 4, byli jsme sami, bez motoru, letoun poškozený a letěl už jen setrvačností, informoval jsem pilota letounu:“Borisi, stíhači na nás útočí!“. Boris se snažil přistát co nejdříve. Musel to mít těžké, protože motor se úplně zastavil, ale zřejmě měl situaci pod kontrolou. Stiskl jsem spoušť, abych vyzkoušel provoz kulometu, fungoval dobře. První 4 stíhači přešly do útoku na nás, mohl jsem vizuálně rozlišit hlavu pilota, první dvojice po nás začala pálit z 300m, letěli naším směrem, ale my jsme nemohli nijak manévrovat, pak jsem spustil palbu z mého kulometu, mířil jsem na hlavy německého tandemu, ti začali náhle klesat, aby se skryli před mou palbou a ztratili se mi z dohledu. Pak jsem spustil palbu na dalšího, němec se stáhl z útoku, 3 byli odraženi, vizuálně jsem je kontroloval, ale nemohl jsem zjistit čtvrtého, o pár sekund později jsme přistáli na břicho (…), nedaleko od nás ležel Messerschmitt, na který jsem střílel jako první, přistál na břicho, jeho ocas byl odlomený, pilot musel přežít, kokpit byl otevřený, německého pilota jsme však nemohli nikde najít…“ Nikulin následně popsal bizarní scénu, kdy byl německý pilot nalezen mrtev, v koruně borovice…

Zpět ke Stalingradu, během října byly ruští stíhači instruováni, aby zachytili jen ty nejdůležitější německé nálety bombardérů, bylo to z těchto důvodů:
a) Panovala závažná, ne kritická situace.
b) VVS utrpěla v září velké ztráty, které se snažila obnovit.
c) Budovaly se zálohy pro operaci „URAN“ (obklíčení německé armády u Stalingradu).

Toto opatření mělo nečekaně pozitivní účinek, relativně malý počet ruských letounů ve vzduchu, vedl OKW k chybnému závěru, že VVS byla v tomto sektoru poražena a německé letecké posily, zejména stíhací, byly přesměrovány na jiná bojiště.

Tyto faktory přispěly k nasazení Il-2 proti vzdušným cílům. 3 nejvýznamnější případy se vyskytly 11, 15 a 20. října, v prvním případě napadla skupina Il-2 z 505. SHAP pod vedením velitele pluku majora Lva Čumačenka uskupení Ju-88A-14 z KG 76, sám Čumačenko zasypal projektily jeden tento letoun, posádka vyskočila z hořícího bombardéru a následně byla zajata. V druhém případě kapitán Tuleněv z 225. SHAP těžce poškodil jeden He-111H-6 z KG 55, jeden člen posádky byl zabit. Dále seržant Sudarkin z 945. SHAP sestřelil další Heinkel He-111H-6 z KG 55, celá posádka následkem útoku zahynula.
Obrázek

Hrdina SSSR Pavlov se svým letounem, všimněte si hvězd na jeho stroji, symbolizují počet německých sestřelů.


Pozitivní zkušenosti s bojem proti bombardérům, přivedly Iljušina k realizaci stíhací verze šturmovika, určenou k boji s bombardovacími a dopravními stroji nepřítele. V září 1943 pak byl ke státním zkouškám předán prototyp Il-2I, upravený ze sériového Il-2. Byl jednomístný, s motorem Mikulin AM-38f, vyzbrojený jen dvěma pevnými kanóny VJa ráže 23 mm se 150 náboji na hlaveň. Křídlová pumovnice i vnější pumové závěsy a závěsníky raket zmizely a zůstaly jen dva pomocné závěsníky pro dvě pumy do hmotnosti po 250 kg. Potah křídla doznal zesílení tak, že se změnilo lepení vrstev překližky a ta byla ještě přinýtována k horním pásnicím nosníku. Celkově se podařilo letoun odlehčit o 760 kg, v podstatě to na výkonech nebylo patrné, jak dokazuje maximální rychlost 415 km/h ve výšce 1300 m. Jisté je, že se zlepšila obratnost.

Při státních zkouškách však letoun nepřesvědčil, v hodnotící zprávě se uvádí “Il-2I mohou být užity jen proti takovým nepřátelským letounům, které dosahují malé maximální rychlosti a které v daný moment neletí výše jak 4000m, v případě rychlejších bombardérů Ju88 či Do215 závisí úspěch na příznivé shodě okolností, o boji se stíhači nelze ani uvažovat“. V souladu s rozhodnutím maršála Novikova byl tento projekt zastaven, vyrobené byly 2 exempláře.
Obrázek

Stíhací Il-2 I, nedokázal projít státní zkouškou.
5. 2. 43. byla z důvodu nedostatku ruských stíhaček povolána skupina Il-2 z 299. SHAP na ochranu (!) pozemních vojsk před útoky německých bombardérů, Il-2 se dokázal úspěšně zapojit do bojů, při návratu si opožděný stroj poručíka Kalčika vyhlédl jeden Bf-109, Kalčik jej včas zpozoroval, a zachoval chladnou hlavu, stáhl plyn a prudce zatočil doprava, jakmile se nepřítel mihl vlevo, stroj srovnal, vypálil dávku, Bf-109 se v plamenech převrátil a padal k zemi, v tu chvíli se mu usadil za záda další Bf-109, Kalčik manévr opakoval, tentokrát doleva, na stoupající letoun vypálil dávku, která letoun roztrhla na kusy, svědkem události byl velitel 15. letecké armády generálmajor Pjatychin, který jej za tento čin ihned poté navrhl na Řád rudého praporu, který mu byl udělen ještě téhož dne odpoledne.

Další vynikající výsledky s Il-2 dosáhl dvojnásobný hrdina SSSR, kapitán Jefimov, zde je jeden ze soubojů z období bitvy u Kurska:

Se svou jednotkou ze 198. SHAP, skládající se ze dvou skupin po čtyřech, byl vyslán na bojovou misi do oblasti nedaleko města Sorokin, Jefimov byl součástí skupiny vedené kapitánem Malinkinem.

Při přiblížení k městu Sorokin, obě skupiny kroužily nad cílovou oblastí a zprvu se jim nedařilo navázat kontakt, neviděli žádné němce, zanedlouho se však jednotce podařilo zahlédnout nepřátelské obranné linie, němci se mezitím skryli v zákopech, skryté zůstávalo i dělostřelectvo, minomety a samohybná děla.

Malinkin vydal příkaz k útoku na samohybná děla, neboť ta představovala pro rusy největší nebezpečí, letouny s protitankovou výzbrojí zasypaly obrněnce „mrakem“ PTAB, a několik se jich podařilo vyřadit z boje. Poté skupina přesměrovala svůj útok na dělostřelecké pozice, na řadu přišly tříštivotrhavé rakety RS a kanony. Po útoku se formace Il-2 rozdělila, a vydala zpět k základně, cestou se tým Malinkina střetl s velkou skupinou 13 Bf-110 doprovázenou 4 Fw-190, která mířila na bombardovací útok proti ruským pozicím, poměr sil obou stran byl nepřiměřený, ale Malinkin se přesto rozhodl zaútočit, vydal rádiem rozkaz všem posádkám. Bitva se rozpoutala.

Malinkin se usadil za Bf-110, pro pancéřovaný Il-2 nepředstavoval zadní střelec z těžké stíhačky větší nebezpečí, v těsné blízkosti Malinkin zahájil krátkou salvu z výkonných kanonů Vja, „stodesítka“ se poroučela v plamenech k zemi, o chvíli později vrátil úder Fw-190, který k zemi srazil jeden Il-2 poručíka Zinovskiho. Za zády Jefimova se náhle vynořil další Bf-110, zadní střelec na palubě Il-2 byl však rychlejší a přesně mířené projektily z velkorážového UBT zasáhly svůj cíl do oblasti kabiny, zmrzačený Zerstohrer se krátce poté roztříštil o zem, to už se další němec dotáhl na Il-2 řízený kapitánem Petrovem, ten byl soustředěnou palbou sražen z nebe, pro Jefimova byla náhlá ztráta přítele velmi bolestná…

Německý útok proti ruským pozicím byl přerušen, avšak nyní naprostá německá přesila tvrdě dolehla na nešťastné „hrbáče“, němci bez přestání útočili na zbylé letouny.

„Letoun velitele eskadrily poškozen!“ Křikl do rádia Alexandrův střelec Jurij Dobrov, Jefimov se podíval vpravo a zahlédl jak se Malinkin se závojem černého dýmu řítí k zemi, nemohl mu však nijak pomoci, Malinkin nakonec neustál několik útoků Messerschmittů.

Jefimov se nyní ocitl v divokém boji sám, jeho skupina byla rozdrcena, netrvalo dlouho a němci se vrhli na jeho letoun, aby se vyhnul útokům a palbě z těžkých kanonů Bf-110, prudce manévroval všemi směry, útoky však neustávaly, zadní střelec, nyní už bez munice, neustále hlásil pozice dotírajících němců, jeden však udělal chybu, dostal se před Efimova, který neváhal, využil krátkého okamžiku a spustil palbu na cíl v zaměřovači, projektily zřejmě zasáhly palivovou nádrž, která explodovala, spolu s ní se roztrhl na několik částí i celý Bf-110.

Jefimov se stočil směrem ke své základně a maximálně se „přitiskl“ k zemi, jeho vrtule trhala koruny stromů, pro němce bylo obtížné jít tak nízko, najednou se otočili a vrátili se zpět na základnu.

Ze čtyř Il-2 se jediný Jefimov dokázal vrátit na domácí letiště. Jeho mechanik Jurij Konovalov byl překvapen, jeho letoun byl plný děr, šrapnelů a kulek, olejový chladič byl plný větví a listí.
Obrázek

A. Jefimov sestřelil celkem 7 stíhačů v 53 vzdušných soubojích, zničil také 85 letounů Luftwaffe na zemi.

Obrázek

A. Jefimov přijímá hlášení o technickém stavu svého letounu.
Obrázek

Il-2M ze stavu 198. SHAP, stroj velitele letky A. Jefimova.


Byla to pro Jefimova jedna z nejtěžších bitev, ale byl schopen úspěšně překonat obrovské potíže a vyvodit patřičné závěry, po přistání Jefimov analyzoval nešťastný výpad, odpověď byla jednoduchá, současné bojové taktiky byly zastaralé, následně pracoval na nové strategii a významně se zasadil a zavádění nových metod ve vzdušné i pozemní taktice, předával své zkušenosti a umění ostatním pilotům, po smrti Malinkina, byl povýšen na velitele eskadrily, bylo mu pouhých 20 let.
Zadní střelec


Kromě přechodu od pasivní k aktivní obraně proti nepřátelským stíhačům, došlo i k jiné změně, která změnila rovnováhu mezi těmito soupeři, bylo to přidání kabiny se zadním střelcem pro ochranu zranitelné zadní polokoule.

Tato změna byla zavedena pod nátlakem samotných pilotů, i když je třeba dodat, že letoun původně vznikal jako dvoumístný, ale z časových důvodů toto uspořádání musel Iljušin opustit, neboť tato koncepce vyžadovala vzhledem k požadavkům VVS širší rozpracování. Při analýze vzdušných ztrát, byl učiněn závěr, že převážná většina byla způsobena při útoku zezadu, nikoliv z větších úhlů či zespoda, nebylo potvrzeno, jak píše západní literatura, že by stíhači ostřelovali zranitelný chladič, jedná se o mýtus, olejový chladič byl nejčastěji poškozen palbou flaku a především, když jej pilot při útoku zapomněl zavřít.

Ještě předtím, než se dvousedadlová verze dostala ve větším počtu k bojovým útvarům (počátek 1943), si posádky zřizovaly provizorní zadní střeliště (asi 1200 Il-2 prošlo touto úpravou), kam byl dosazován letištní personál. Došlo i k případům, kdy dozadu trčela trubice, simulující přítomnost střelce.

Na přelomu roku 1942/43 probíhalo první testování nové tovární dvoumístné verze a její účinnost byla plně prokázána, vzorek 16-ti Il-2 se zadním kulometem UBT 12,7 absolvoval 64 bojových letů s celkovým náletem 77 hodin, v 8 vzdušných soubojích zadní střelci sestřelili 7 Messerschmittů, 3 Il-2 byly sestřeleny. Zadní střelec také pilotovi předával cenné informace o dění za ním.

30. 10. 1942 se udál přerod z beránka na vlka, poručík Grigorij Kochergin, byl během průzkumného letu u pobřeží Černého moře napaden několika stíhači, a přesto se dokázal prakticky nepoškozen vrátit na svou základnu, během několika dní, byla jeho 238. SHAP také vybavena dvoumístnými Il-2.

Krátce na to, 5. 11. 1942, opakovaně během dne zaútočili němci z JG 52 na formace Il-2 z 210. SHAP a 7. GSHAP (podle německých záznamů bylo sestřeleno 12 Il-2, rusové však uvádějí 2 sestřelené a 1 poškozený Il-2, Oberfeldwebel Grislawski, nárokoval 4 sestřely).
Obrázek

Posádka skládající se z K. Rjabova a N. Pavlova, společně sestřelili 4 letouny a absolvovali 143 bojových letů. 1943.
Oberfeldwebel Grislawski, byl jistě nemile překvapen, když jej jeden Il-2 svou obranou palbou srazil k zemi, musel přistát na břicho, a byl rád, že z události vyšel jen s několika škrábanci, jeho dvojku Ericha Hartmanna potkal stejný osud, také měl smůlu, že si vybral dvoumístný Il-2 jako svou kořist, a svého zmrzačeného „Gustava“ musel posadit na polní cestě, stejná situace se opakovala během bitvy u Kurska, při ruském protiútoku na jihu. 20. 8. 1943 v 18:00 napadli němci z JG 52 nedaleko Millerova skupinu Il-2, Hartmann přešel do útoku na jeden Il-2, který sestřelil (sestřel č. 89), následně se dotáhl na druhý Il-2 a z 50ti metrů zahájil palbu, po zničení druhého Il-2 (sestřel č. 90), otřáslo jeho letounem několik výbuchů, které později připisoval Flaku, po nouzovém přistání byl zajat rusy (krátce poté, se mu podařilo uniknout i díky tomu, že simuloval vnitřní zranění), ve skutečnosti se oba Il-2 v pořádku vrátily na základnu a žádný nebyl v tomto prostoru a čase ztracen. Historik Dimitrij Jazanov v roce 2005 doložil skutečný průběh událostí. Poručík Pavel Evdokimov, poté co dokončil bombardování, skutečně zahlédl za ocasem svého spolubojovníka Jermakova dotahující se Bf-109, zahájil palbu, a letoun Bf-109G-6, ve kterém seděl Hartmann se poroučel s černým dýmem k zemi, Evdokimov pozoroval, jak němec posadil svůj stroj v poli, Hartmann si evidentně připsal Jermakova jako sestřel č. 90, ten se však vrátil bez jediného poškození!

Jazanov ale poukazuje na další případ z 6. 6. 1944, kdy si Hartmann připisuje pro ostatní německé stíhače již tou dobou jen těžko dobytné šturmoviky, hned 3 jejich sestřely, vítězství č. 248-250. Ve skutečnosti “3“ Il-2 byl jeden, který nouzově přistál mimo letiště. Hartmann se ve skutečnosti soubojům se šturmoviky vyhýbal, i proto, že jimi byl dvakrát sestřelen. Přestože Jazanov některé sestřely skutečně téměř jistě vyvrátil, zůstává jeho historická činnost jako celek kontroverzní a nelze jí přijímat za všeobecně platná fakta.

Němci brzy začali k dvoumístné Il-2 chovat velký respekt a v bojových hlášeních, byl značen jako „Il-2mH“ tedy jako mit Heckschutze. Stíhací expert Oberleutnant Gunter Rall, v té době velitel 8./JG 52, vzpomíná na první setkání s dvoumístnými Il-2 v Kavkazské oblasti, koncem 1942:

“Il-2 nám způsoboval mnoho problémů, zejména díky jejich silnému pancíři, nasadili jsme proti nim 20mm přídavné kanony, umístěné v gondolách pod křídly, to ale vzdušný souboj velmi zhoršilo, navíc nábojové pásy v podávacím mechanismu se často v prudších zatáčkách trhaly. Situace se ještě více zhoršila, když rusové zavedli zadní střelce, kteří byli velmi nebezpeční, často klamali a ukazovali nám kulomet kolmo vzpřímený nahoru, což vzbuzovalo dojem, že jsou mrtví, když se jeden z našich nováčků přiblížil, střelec zvedl hlavu, srovnal zbraň proti Messerschmittu a zabil ho.“

Společně s aktivní obranou a zavedením zadních střelců, přestal Il-2 znamenat pro německé stíhače snadnou kořist, to platilo i pro zkušené piloty a mnozí z nich našli smrt při útocích na dvoumístné šturmoviky.
Obrázek

2 projektily ráže 20mm zasáhly zadní pancíř střelecké kabiny, zásah nalevo prošel skrz, ale přesto nemusel palivovou nádrž ohrozit, pravý zásah neprošel.
21. 2. 1943 byl u města Staraja Rusa se svým Il-2 napaden seržant Jakubekovič Begeldinov velmi agresivním Bf-109. Své setkání Beldinov líčí takto:“Najednou jsem zahlédl stopovky z projektilů, které prolétaly těsně nad kabinou, otočil jsem se a zahlédl jsem německého stíhače, během útoku na mě nalétal ze všech stran, ale nedařilo se mu zlomit mě, pomyslel jsem si, že takto mě brzy dostane, snažil jsem se prudce zatáčet a vrátit se nad naše území, letěl jsem velmi nízko, abych mu jeho snažení co nejvíce ztížil, jediné čemu se vyhýbal byl čelní útok, uvědomoval si mou palebnou sílu. Má rychlost byla nižší a tak i poloměr zatáček byl menší-zatím. Němec na mě útočil znovu a znovu. Ptal jsem se sám sebe, proč jenom uhýbám, proč se nepokusím o útok? O tom jsem nikdy neslyšel, měl jsem nařízeno nezabývat se vzdušnými souboji. Němec si uvědomil, že jeho vysoká rychlost je překážkou, zpomalil za pomoci vysunutí podvozku, nevím proč, ale dost mě to naštvalo, rozhodl jsem se, že teď ten bastard uvidí kdo z koho!

Dostal se přede mě, přitáhl jsem řízení a „stodevítka“ vyplnila můj kolimátor, stiskl jsem spoušť, viděl jsem výbuchy po zásazích, stíhač sklouzl po křídle a velmi zkušeně položil své hořící letadlo na zem, přistál na břicho, přímo do náruče naší pěchoty.

Teď jsem se mohl vrátit na základnu, cítil jsem velkou slabost, celé mé tělo pokryl lepkavý pot, měl jsem poškozená kormidla a proražený chladič, s velkými potížemi jsem se vrátil zpět, otevřel jsem překryt kabiny a padl do náruče pilotů, kteří obklopili mé letadlo, byl jsem šťastný, že žiju, nevím proč, ale o souboji jsem nikomu neřekl. Ráno mě někdo vzbudil a oznámil, ať se dostavím k veliteli pluku, ten mě požádal, abych mu souboj popsal, ukázalo se, že sestřelený němec byl eso se 108 sestřely, bojoval v Belgii, Francii a na Balkáně, němec byl překvapen, že ho sestřelil nováček s pouhými 8 bojovými lety a pokoušel se se mnou ještě před odchodem do zajetí setkat, což se bohužel nezdařilo.“

Begeldinov se mylně domníval, že sestřelil experta jménem Hans „Assi“ Hahn, nicméně v pozdější době bylo toto vyvráceno, jméno sestřeleného pilota se nepodařilo zjistit.

Z Begeldinova následně vyrostl jeden z nejlepších veteránů Il-2 s 305 bojovými lety, celkem do konce války sestřelil 5 německých letounů, již zmíněný Bf-109, následoval Fw-190 a 2 Ju-87.
Obrázek

Piloti a střelci 820. SHAP, pod velením kapitána Nestěrenka, krátce po návratu z bojového letu, při němž nahlásili sestřelení 8 Ju-87. Léto 1943.
Hrdina SSSR, kapitán B. S. Čekin popsal divoký střet se 4 Fw-190 v Karélii (úzký pás mezi Ladožským jezerem a Finským zálivem). Během letní ruské ofenzivy v červnu 1944, němci přesunuli z Estonska do oblasti Vyborgu několik stíhacích jednotek, pro zastavení ruských leteckých útoků. Tito stíhači létali v nízké oblačnosti, nízko nad hlubokými lesy a překvapovali tak ruské bitevní letectvo, letící k cíli. Čekin popsal jeden takový let: „Naše skupina se skládala ze 4 Il-2, pod vedení seržanta Ponjakova, letěli jsme napadnout ustupující kolonu německých vojsk, jednalo se o „volný lov“, neměli jsme tedy stíhací doprovod, velitel mi nařídil, abych se zařadil na čtvrté místo, překročili jsme frontovou linii, vše probíhalo bez problému, provedli jsme 2 útoky na pozemní jednotky, když jsme nalétali k třetímu útoku, zaslechl jsem volání zadního střelce: „Nad kopcem jsou 4 Fw-190, budeme napadeni!“ Velitel dal okamžitě signál k přeskupení do formace.

Stočil jsem se vpravo a zahlédl za námi pár Fw-190 asi ve vzdálenosti 800-900m, letící naším směrem, druhá dvojice vyčkávala stranou. Přesně dle výcviku jsme se semknuli v pomalém letu a odstupem 15-20m. Němci se rozhodli zaútočit zezadu, což bylo pro nás dobré, neboť jsme letěli velmi nízko a vyloučili jsme tak napadení zespodu, využili jsme i řadu kopců roklí a úhybných manévrů, tak abychom nepříteli znesnadnili přesnou střelbu. Když se ke mně jeden Fw přiblížil na 600m, všichni střelci spustili zadržovací palbu, němec se přiblížil pro lepší zacílení, prováděl jsem příkazy svého střelce a natáčel letoun zprava doleva, tak aby měl zadní střelec větší šanci zasáhnout cíl. Současně jsem se snažil držet formaci. Když němec zahájil palbu z kanonů, šel jsem ještě níže, pocítil jsem náraz větru, jak přeletěl nad mým letounem do pravotočivého stoupání, jeho dvojka po levé straně jej následovala.
Obrázek


Ten samý pár nás napadl podruhé, tentokrát byl jeden Fw-190 sestřelen mým zadním střelcem, který jej zasáhl přímo do nosu, seržantu Dutaninovi se zásah zdařil v okamžiku, kdy jsme míjeli jezero v nízkém letu, což bylo pro zadní střelce ideální. Druhý Fw, raději z útoku ustoupil.
Obrázek


Druhý pár německých stíhačů upustil od vyčkávání a vrhl se do útoku. Tentokrát použili velmi málo nasazovanou metodu útoku z mrtvého úhlu. Přesto jsme se snažili natočit naší formaci tak, aby se do boje zapojili i zadní střelci, takto jsme odrazili 2 útoky.
Obrázek


Němci nasadili na boční útoky, útočili současně ze dvou stran klesavým letem, doufali, že tak rozbijí naší formaci, při jednom takovém, jsem na poslední chvíli přitáhl řízení, ale 2 střely přesto zasáhly můj letoun, což poškodilo vysunutí podvozku. Bitva probíhala asi 10 minut, němcům zdá se došla munice a ustoupili z boje, my jsme se všichni vrátili z boje a nakonec i já úspěšně přistál.
Obrázek


Byl jsem tenkrát pilotem s malými zkušenostmi a bitva mě přesvědčila, že pokud učiní velitel správné rozhodnutí a všichni plní své úkoly, můžeme dosáhnout vzdušného vítězství. Prokázalo se, že i obrana letem sníženou rychlostí může být účinná v situacích, kdy nelze učinit formaci „obranný kruh“ či „had“.“

Mnoho jiných německých es skončilo mrtvých či zraněných z rukou šturmoviků, vypsat všechny by trvalo dlouho, tento článek jsem začal příběhem Otto Kittela, a s jeho posledním letem jej také zakončím.

16. 2. 1945 vzlétla dvojice Fw-190A-8 z JG 54 pod vedením esa jménem Otto Kittel (267 sestřelů) s cílem zastavit letecké útoky proti zbytkům armád Sever, izolovaných na Kurlandském poloostrově. Z bojového letu se nevrátil. Jeden z pilotů jeho Schwarmu, Obfhr. Renner, uvedl v hlášení: „Start ze základny ve 12.06 hod. v roji Oblt. Kittela k volnému lovu v bojovém prostoru u Dzukste. Ve 13.13. došlo ve výšce 150 m ke vzdušnému boji se 14 Il-2, které v kruhu útočily na něm. pozemní cíle. Roj ze strany vstoupil do kruhu bitevníků Il-2. Oblt. Kittela, letícího ve vzdálenosti 100 m po mé pravé ruce, jsem spatřil útočit zezadu zespoda, zatímco dva další Il-2 se strmě vytáhly za nás. Vzápětí se na jeho kabině zablesklo a stroj přešel pravou zatáčkou do plochého klouzavého klesání. Letoun narazil nejprve křídlem a ihned vzplanul. Klouzal ještě ke 200 m vzdálenému okraji lesa a tam úplně shořel. (…) Padák jsem nepozoroval.“ Kittel byl s největší pravděpodobností zabit již v kabině, ačkoliv měl Fw-190 8mm pancéřovou sedačku a za ní ještě 12 mm silnou pancéřovou desku, granát z kanónu Vja 23 bitevního šturmoviku dokázal prorazit 25mm pancíř na vzdálenost 400 m…
Obrázek

Otto Kittel Fw-190 A-9.
Těžko říci, co způsobilo Kittelovu osudnou chybu, činnost v kruhu byla pro Il-2 charakteristická, právě tímto způsobem se jednotlivé letouny při východu ze zteče navzájem kryly před útokem stíhačů. Střelcem, který se dokázal dotáhnout a zasáhnout statečného Oberleutnanta, byl Vasilij Karaman z 80. SHAP.
Závěr


Smyslem článku není demonstrovat bitevník Il-2 jako stíhací letoun, tím rozhodně nebyl, nicméně dokázal se stíhačům z pozice především týmové práce mezi sebou a stíhacím doprovodem velmi efektivně bránit, podobně jako když se stádo buvolů shromáždí do obranného kruhu, a společně svými rohy vzdorují útočícím tygrům, někdy se i buvol rozeběhne na chvíli mimo kruh, a nepříjemně tygra nabere, či kopne. S nástupem stíhací ochrany se z formací Il-2 po zbytek války stal pro německé stíhače mimořádně obtížný cíl a pokud se pro útok rozhodli, omezovali se na průlety vysokou rychlostí, tato taktika však nebyla proti odolným Il-2 účinná.

Luftwaffe se pokusila navázat na své úspěchy proti bitevnímu letectvu z počátku války, během bitvy u Kurska (v prvních válečných letech šlo na vrub stíhačů 60% ze všech sestřelů), zde soustředila vysokou koncentraci stíhacích jednotek, které svou faktickou silou v této oblasti převyšovaly ruské letectvo, přesto dokázala z celkových ztrát Il-2 během této velké bitvy, utrhnout pouhých 37%, toto číslo bylo na ostatních bojištích východní fronty ještě nižší a po zbytek války dále prudce klesalo. Pro bombardéry a zásobovací letouny letící v nízkých letových hladinách, představoval šturmovik vážné nebezpečí, znamenalo to, že ani zde u země, kde šturmoviky operovaly, se tyto zranitelné letouny nemohly skrýt, Luftwaffe nedokázala účinně eliminovat ruské bitevní letectvo jako jeden ze svých primárních cílů, a tak hlavní úlohu v boji s Il-2 převzal Flak.

Zdroje: http://www.rkka.es/
Iljušin Il-2 Oleg Rastrenin
Stíhací esa Luftwaffe Mike Spick
Operace Barbarossa Miroslav Šnajdr
Naposledy upravil(a) saldy dne 27/5/2011, 16:46, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Výborně Saldy, chválím hlavně citlivou úpravu Jazanových tvrzení. Teď už se proti tomu článku nedá nic moc namítat :) Ba právě naopak, je velmi dobrý :)
Uživatelský avatar
TOm.a.s.h.
svobodník
svobodník
Příspěvky: 33
Registrován: 28/11/2010, 12:38

Příspěvek od TOm.a.s.h. »

Fantasticky čtivé. Díky :wink:
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17688
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

pěkný článek, čekal jsem, že se na tebe snese náš jagdflieger Hans.S a ono nic :lol:

jinak si prosím oprav toto:
katapultoval se z hořícího Bf-109
. Trochu mi to kazí dojem z článku
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Mě tam teda vyloženě tahaj za oči výrazy jako yak, shkas nebo Efimov. To jsem měl co dělat, abych se nezakousl do monitoru. Jinak k tomu nemám co dodat, neb v tématu se moc nevyznám.
さようなら。
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

skelet píše:pěkný článek, čekal jsem, že se na tebe snese náš jagdflieger Hans.S a ono nic :lol:

jinak si prosím oprav toto:
katapultoval se z hořícího Bf-109
. Trochu mi to kazí dojem z článku
Jo, kolego, na to si teď budeš muset zvyknout. Vypadá to, že v té formulaci byl nalezen zlatý důl. Pilot sestřeleného Focke Wulfu, jehož trosky byly nalezeny 13. května u Otína, se taky katapultoval.
Obrázek
Uživatelský avatar
Skeptik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 6728
Registrován: 16/1/2011, 22:28
Bydliště: Středočeská gubernia

Příspěvek od Skeptik »

Po dlouhé době opět skvělý článek :o)
Ne, kecám, těch je tu mnoho, ale prostě letecké boje na Východní frontě jsou moje Hobby.
Osobně se domnívám, že je to jediná část historie WW2, která je absolutně nezmapovaná - západní ani východní historii / propagandu nepočítám. Podle mne se alespoň trochu pravdivá historie teprve tvoří.
Zvlášť zajímavé na tom je, jak rychle se drolí a boří mýtus o "Luftwaffe experten" - několik případů je i v tomto článku.
Jak se otvírají ruské archivy a jak je možné porovnávat nároky a skutečné ztráty, je stále více zřejmé, jak bláznivě byly přeceňovány úspěchy Luftwaffe na Východní frontě ... tedy ne že by i tak nebyly velké, ale udávaná čísla jsou prostě absurdní i na US Air Force :o)
Od začátku bylo jasné, že tady něco nehraje.
VVS měli za celou válku (i s Lend Leasem) k dispozici cca 130.000 bojových letadel.
Na konci války jich měli v první linii cca 35.000.
VVS udává, že bojovou činností nepřítele přišly o 46.000 letadel
To odpovídá, úbytek na nehodách býval tak 50 - 60% všech ztrát + poruchy + vyřazení zastaralých strojů ... atd.
No jo, ale "experten" udávají sestřely cca 45.000 letadel.
Co potom dělal flak, bombardéry, bitevníky a v prvním roce války i pěchota a tankisté? (Poz. Jen 22.6.41 zůstalo na obsazených letištích přes 1.000 letadel - částečně zničených, poškozených nebo jen bez paliva či pilotů).

Ale ještě jednou - skvělý článek.
I přes pár drobností v překladu - katapultoval se / byl katapultován apod.
Jo a v letectví se, na rozdíl od astronomie, překládá hemisféra jako polosféra nikoli polokoule :o)

P.S. Stydím se, ale kdo je to ten Jazanov? Jsou jeho práce někde dostupné? Samozřejmě v nějakém "kulturním" jazyce - česky, slovensky, anglicky či rusky :o)
Uživatelský avatar
josefg
poručík
poručík
Příspěvky: 713
Registrován: 16/5/2009, 16:04

Příspěvek od josefg »

velice pěkné, gratuluji
Obrázek

read between lines, read between lies
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Je to zajímavá sonda do východní fronty. Potud jsem více než nadšen. Ale jsem úplně dežorientován. Co to je:
SHAP či
GSHAP ?

Je to článek pro nás a tedy bych požádal o vysvětlení zkratek a uvedení ruských ekvivalentů.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »


Prosím uživatele, aby téma nespamovali slovy uznání apod., neboť tím porušují Desatero Palby, konkrétně bod 3 a 4, někdy 6. Napiště raději soukromou zprávu, když už nemůžete vydržet. Toto se vyskytuje ve více tématech nejenom v tomto. Dávám to sem na vědomí. Moderátoři v tom za čas mohou udělat pořádek. A příspěvky, které neodpovídají pravidlům vymáznout.

3. V příspěvcích omez co nejvíce jednoslovné a krátké odpovědi typu „jj“ a „ok“ „super, už jsem nemohl dospat“ a podobně. Chápu, že to přináší tvůj postoj k věci, ale ve skutečnosti to nemá smyslu. Zbytečně se tím spamuje fórum a zahlcuje databáze. Pokud chceš vyjádřit autorovi obdiv napiš mu raději soukromou zprávu. Tvoje odpověď či otázka by měla být napsána jednou nebo více větami.

4. Pokud nemůžeš k tématu nic věcného napsat, nebo mu nerozumíš, je lepší nic nepsat a diskuzi nenarušovat. Něco jiného je, pokud se o téma upřímně zajímáš nebo o něm nic nevíš a rád by jsi se o něm něco dozvěděl(a). V tom případě se klidně zeptej a „palbáci“ ti rádi odpoví. Myslím, že tomuto pravidlu každý rozumí, jinak řečeno zbytečně neprovokujte.

6. Horší možností příspěvků je spam. Ten nejenže nemá s tématem nic společného, ale příspěvky spammera jsou navíc většinou bez valného smyslu a navíc zbytečně ztěžují orientaci v tématu. Většinou je právě spam hlavní problém začínajících nováčků (hlavně těch mladších). Takže pozor na to. Také nepoužívejte příliš často smajlíky, jejich nadbytek v textu škodí zraku a působí dětinsky.


Zdroj: www.palba.cz/viewtopic.php?t=2025
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

vodouch píše:Jo, kolego, na to si teď budeš muset zvyknout. Vypadá to, že v té formulaci byl nalezen zlatý důl. Pilot sestřeleného Focke Wulfu, jehož trosky byly nalezeny 13. května u Otína, se taky katapultoval.
To jako myslíš takhle? :)

Obrázek

Opravdu sem si dobře početl, dík.

K Il-2 bych měl jednu poznámečku, v SSSR se kdosi pokusil zjistit, co bylo nejčastější příčinou havárií těchto letounů.
Nešlo o prapůvodní příčinu jako je třeba chyba pilota nebo třeba zásah kanónem, ale o to co to letadlo nakonec dostalo dolů.
Nejčastějším důvodem bylo poškození příčného řízení, přesněji jeho vedení křídlem. Bohužel si už nepamatuju ani data a ani jestli jde o řízení táhlové či lanové ( ale sázím na lana ).
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

http://www.23ag.ru/html/il2_pub.html

Je to časť z jednej ruskej stránky. Je v Ruštine, je staršia, ale dajú sa tam nájsť zaujímavé informácie. Treba sa tam len troška "pobŕľať". Ja som dal odkaz priamo na IL-2 - história, verzie, použitie, úspechy, štatistiky...,ale sú tam veci aj o súperovi.
PS: Saldy, dobrá práca.
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od saldy »

Děkuji všem za reakce a jsem rád, že se vám článek líbil.
Ty prznící slova opravim, překlady ruských jmen mi dělají stále problém, Škas či Jak je jistě ok. SHAP či Šap (šturmovij aviacionnyj polk)-bitevní letecký pluk. GSHAP (Gvardějskij šturmovoj aviacionnyj polk)-Gardový (elitní) bitevní letecký pluk.

Dmitrij Jazanov či Chazanov, vydal několik knih o ruském letectvu, v roce 2005 vydal sérii článků v nějakém (jméno jsem už zapomněl) francouzkém časopise, kde se dosti opřel do úspěchů německých leteckých ubersoldátů, "zbořil" zejména mýtus kolem E. Hartmanna, přiznal mu jen asi 80 sestřelů, já jsem jeho dílo nikdy nečetl, narazil jsem jen na diskuze, kde se to řešilo. Něco z jeho tvrzení jsem použil, nicméně je evidentní, že s těmito materiály je třeba pracovat velmi obezřetně.

Katatapultovat se lze i bez katapultovacího zařízení, pokud má ovšem pilot plnou kontrolu nad letounem a dokáže manévrem dosáhnout dostatečné odstředivé síly, to ovšem není příklad který uvádím, proto jsem to již opravil.
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Ad anglosaské označování ruských názvů ShKAS, ShAP, Yak...: obecně vzato s tímto názvoslovím nemám potíže, ostatně drtivá většina světa používá tento přepis a rozumí tomu de facto všichni. Co jsem si všiml, tak na německých diskusních fórech je také obvyklejší psát Yak, nežli Jak (německy Jakowlew).

Ad katapultáž: katapultovat se z letadla je možné POUZE pomocí specializovaného zařízení, které pilota vystřelí (či u prvních katapultů spíše "vyhodí") z kokpitu. V souvislosti s výskokem je tento termín zcela chybný. Ani v případě, že potlačí knipl a nechá se odstředivou silou vytáhnout z kabiny, tak se o katapultáž nejedná. A poznámečka: pokud je letoun zcela ovladatelný, pak drtivá většina pilotů volí raději nouzové přistání.

Ad Jazanov a spol.: jemu podobní nejsou celkově moc "elegantní". Obvykle se opírají o tvrzení "dostal jsem se do archivu a tam se na jedné stránce psalo...". Navíc postupují poněkud nešťastnou cestou, která je ale paradoxně poměrně velmi populární a na první pohled exaktní. "Pokud sestřel nelze ověřit u poraženého, pak k němu nedošlo". Na první pohled to není nic špatného, ale má to (především v kontextu východní fronty) značné mezery. První je, že sovětské (resp. ruské) archivy nebyly zcela otevřeny, nejsou veřejně přístupné a tedy ani nelze dost dobře ověřit pravdivost jednotlivých tvrzení. Další nepříjemnost tkví ve víře v až absolutní přesnost a kompletnost dat. Nejvíce nešťastné ale bývá lpění na přesných časech, místech a typech. Jazanov a jemu podobní velmi často sestřel uznají pouze v případě, že do vzdálenosti 10 km od hlášeného místa poražený ztratil v +/- 5ti minutách konkrétní typ letadla. Skutečně velmi podceňují nepřesnosti při udávání typů, míst i časů. Ve výsledku se jednotlivé okolnosti musejí doslova sejít, aby podobným systémem byl sestřel přiznán. Vtipné je, že se ruští historici zpravidla nevrhají na podobné prověřování sestřelů u ruských pilotů a že je nenapadne si položit základní otázku: Co Hartmann a jemu podobní na východní frontě při zpravidla X-násobném počtu bojových vzletů a ještě větším množství letových hodin dělali, když nesestřelovali. Zvláště v situaci, kdy měli němečtí stíhači k dispozici 3x - 10x více cílů, nežli ti sovětští. Až budou jednou archivy skutečně odtajněné a nějaký historik skutečně projde v jednotlivých částech fronty přiznané nároky na straně Osy a ztráty VVS, pak to k něčemu bude. Na západní frontě to už proběhlo a západní Experten zpravidla nevyšli o nic hůř, než jejich spojenečtí soupeři. Někteří vyšli lépe (Priller), jiní hůře (Marseille).
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Hans S - máš plnou pravdu že dnešní práce s fakty díky archivům které jsou pootevřené je divná. Stačí jak s nimi zachází šílený Víťa a jak to lidi žerou jak sudokopyníci seno.

Jinak s používáním amglických zkratek - já s tím nesouhlasím, tedy v takovýchto textech kde je slovanská verze volně k dispozici.

Letecký kanón ŠVAK ráže 20 mm pro mě byl a bude Špitalnogo-Vladimirova Aviacionnij Krupnokalibernyj, ráže

Letecký kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm, tedy Špitalnogo-Komarickogo Aviacionnyj Skorostrelnij má pro mě hodnotu informace, kterou vnímám vysoce pozitivně.

Zde užité a Tebou obhajované ShKAS, ShAP jsou jen odrazem pohodlnosti a neochoty dohledat originální nebo alespoň foneticky zčestělé varianty. To sice hodnotu práce nesníží, ale ani nepozvedne. Rozhodně nebude pro mě osobně znít odborněji.

Nasypat do textu zkratky bez vysvětlivek dokonce text znehodnotí- naštěstí kolega Saldy se k věci postavil čelem. Jen by to měl do textu doplnit a bude to ještě lepší než to je.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Já myslím, že tohle už tu bylo probíráno častěji. Hlavní je spíše, aby se to nemixovalo navzájem. A ať už je to jak chce, valná většina dnešních mladších (a nejenom) lidí ruštině nerozumí (ačkoli babu v Moskvě u přepážky by o tom nepřesvědčil ani její soudruh, vedle, kdyby na ní mířil tím svým kalachem) a než udělat botu, raději to napsat zkratkami, kterým většina rozumí. To že jsme specifický případ, protože jsme spadli do vlivu země statisíce (převážně blbých) možností a lidem co to zažili to nedělá takový problém (tam zas naopak často bývá problém s angličtinou), tak podle toho bych to striktně nebral. Já osobně mám k Rusku stejně blízko asi jako Němec a s Francouzem, Italem či Japoncem se mnohem snáze domluvím v anglické terminologii, ačkoli to není tip ťop dle originálu a nemusím pak reagovat na dotazy "eeehh...ŠVAK, what?"

Je to fakt diskutabilní :)
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

No nevim. Podle mě zavádění cizojazyčných transkripcí ruštiny je zvěrstvo především na češtině/slovenštině. Nemá to vůbec co dělat se světonázorem, věkem nebo znalostí ruštiny jako takové, protože například o neexistenci hlásky H musí přece vědět každej.
Stejně tak mě nepřesvědčí ani argument "dělaj to tak Němci, tak to tak budeme dělat taky", protože v tom případě můžeme psát čínsky a frajersky tvrdit, že každej pátej člověk na světě je přece Číňan.
Ale to je asi problém obecný a celospolečenský - třeba nedávno jsem sledoval volejbalový přenos a komentátor (=tedy člověk živící se hubou) bez skrupulí přejmenoval jednoho nešťastníka ze Semjonova na Semenova. :D
さようなら。
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Tak ne že bych částečně nesouhlasil, ale tady je to prostě dáno částečně historií, takže se na to více dbá. Já taky v článku píšu DŠK a ne DShK, ale zas na druhou stranu jsou části, kde jsem v životě ruský originál neslyšel a ani neviděl a člověku pak dělá zatěžko přepnout z módu "english" na něco, co je ti svým způsobem cizí, protože ten jazyk fakt neregistruješ.

Vem to tak, že dnes a denně prasíme jiné jazyky a názvy jiných zbraní X států světa a nikoho to netrápí :). Ty státy jsou nám cizí, nemáme s tím nic společného, tak to lámeme hlava nehlava a nikdo proti tomu nebrojí. A popravdě když už můžu "zprasit" do angličtiny nějakého malijce, tak už mě Rus celkem nevzrušuje, pokud to zrovna nebude název, který by mi přišel opravdu hodně hloupý v angličtině.

Dále hodně lidí to nikdy jinak než v angličtině ani nečetlo.

A stále říkám, že je to pro nás citlivé téma, protože kvůli historickým zkušenostem jsou ty tykadla citlivější a zvyklejší.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

A já myslím, že debata o přepisu slov z azbuky do latinky by se měla vést jinde. Osobně si myslím, že mají pravdu všichni a proto bych to nechal na každém autorovi zvlášť a uzavřel tuto debatu.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martas2411 »

Fakt pěkný článek,velice zajímavý.Mě osobně by zajímaly podrobnější operace československých šturmoviků 3 .blp v Ostravské operaci .Na toto téma toho moc není.Já splašil jen knihu -Pod křídly je Ostrava a něco jsem našel i v edici Triáda,toť vše.Kniha o bojích čs.letců na východní frontě zoufale chybí na českém trhu.Zatímco o pilotech ,kteří bojovali na západní frontě je toho poměrně dost díky různým autorům(např.pan Rajlich i mnozí jiní autoři a samozřejmě i bývalí piloti pamětníci),tak o bojích z východu při osvobozování naší vlasti je toho málo.Uvítal bych nějakou publikaci o těchto bojích ,kdy s těmito létajicími tanky bojovali českoslovenští piloti,kteří útočili na cíle v jižním Polsku a na čs.území.Dokonce mají potvrzený sestřel ,kdy palubní střelec sestřelil útočící FW 190.Zajímali by mě jména pilotů ,střelců,kamufláže letadel ,kde útočili na cíle atd ,atd.
Doufám ,že se někdy dočkám :(
Odpovědět

Zpět na „Východní fronta“