Sovětský vzdušný námořní boj 1941-45

Operace Barbarossa, bitva o Krym, Moskvu, Stalingrad, Kursko, Čerkassy, Bagration, Berlín.

Moderátoři: michan, Pátrač

Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Sovětský vzdušný námořní boj 1941-45

Příspěvek od saldy »

Obrázek

9. května 1943 je pilot letounu A-20 „Boston“ Valentin Rog, spěšně přemístěn do nemocnice, byl těžce raněn během útoku na nepřátelskou loď, metodou, kterou američané nazvali „mast-top“a rusové „atak topmačovy“ či ironicky „hrobmačovy“. Valentin těchto útoků z bezprostřední blízkosti absolvoval dvanáct, třináctý se mu stal málem osudný.

Pobřežní vody Evropského kontinentu, jeho moře, řeky a jezera, představovaly velice důležitý zásobovací prostor pro obě soupeřící strany na východní frontě, ty ostatně vynaložily velké úsilí pro jeho ovládnutí, všechny síly na tomto prostoru, od lehkých motorových člunů až po velké bitevní lodě, byly mobilizovány k obraně vlastní logistiky a zničení té nepřátelské. Ten kdo ovládal vodní stezky, mohl svá vojska zásobovat podstatně efektivněji. Příkladem tohoto úsilí němců, může být přeprava několika ponorek typu II až do Černého moře.

Námořní letectvo SSSR byla též významná síla, nasazovaná proti německé flotile. Zničení plavidla tehdy dostupnými prostředky, byl však složitý úkol. Problém je v tom, že lodě jsou malé, pohybují se relativně rychle, manévrují, mají vysokou odolnost a mají účinnou protileteckou výzbroj. Chcete li zneškodnit loď, jejíž trup je složen z jednotlivých oddělených částí, vliv jedné bomby, nebo torpéda nestačí. Loď musí být zasažena několikrát, a to vyžaduje současný, dobře organizovaný útok skupiny letadel.
Obrázek
[align=center]20mm kanon Flakfierling bránil i dopravní loďstvo


V prvním období války letouny odhazovaly bomby ve vodorovném letu z vysoké výšky či torpéda z malé výšky a nízké rychlosti. Vzhledem k tomu, že zkušenosti posádek se zvyšovaly, nastoupila účinnější metoda „mast-top“(takzvaný horizontální útok ve výšce lodních stožárů), tato metoda se již na jaře 1944 používala v masovém měřítku a skládá se z následujících kroků:
Letoun útočí na plující loď v nízké výšce (20-40m), odhazuje bomby na cíl ve vzdálenosti 250-300m, v závislosti na nadmořské výšce, rychlosti letu a hmotnosti bomby, po odhozu letadlo míří co nejrychleji od cíle.
Bomba, odhozená vodorovně v tak nízké výšce se zpravidla odrazí od hladiny a to 6-8m vysoko, v tomto rozmezí ve stoupající fázi, by měla cíl zasáhnout. Aby se vyloučilo poškození letadla tlakovou vlnou či projektily, byla roznětka nastavena na zpoždění 4-6 s. Piloti útočící touto technikou, měli již dostatečné zkušenosti z nasazení v malých výškách proti pozemním cílům, jako jsou tanky, různá opevnění, mosty či útoky torpédy (bez padáku) proti lodím.

Nasazení torpéda v malé výšce bylo ve srovnání s „mast-top“ efektivnější pro jeho vyšší ničivost, avšak druhá metoda měla řadu výhod, především vyšší přesnost zásahu, loď neměla šanci se vyhnout, torpédo bylo do vody odhozeno 600-800m od lodi a potřebovalo na překonání vzdálenosti 30-40 s, posádka měla dostatek času se zásahu vyhnout, „mast-top“ byla záležitost několika sekund.

Další výhodou bylo, že k odhozu docházelo při maximální rychlosti letounu, zatímco torpédo bylo odhozeno při rychlosti 370-230 km/h, aby se zabránilo jeho poškození při dopadu na hladinu. Tento faktor zvýšil pravděpodobnost že torpédo, či letoun bude zničen protileteckou obranou ( bojový pilot na konci tohoto článku popisuje tento stav v trochu jiném světle, pozn.saldy). Zde výhody ale nekončí, „mast-top“ usnadnilo cílení bomby, které bylo jednodušší, protože bomba která následně zasáhla cíl, tak učinila v krátké době, pouze vlny měly vliv na výšku odrazu bomby, zatímco torpédo nelze na více neklidné hladině použít. Poslední výhodou bylo, že náklady na bombu jsou řádově nižší než na torpédo.

Je jasné, že každá z výše uvedených metod má své klady a zápory, proto byly používány v závislosti na situaci, vzájemně se doplňovaly.
Sověti se o metodě „mast-top“ dozvěděli od američanů, kteří tuto techniku nasadili v oblasti Aleutských ostrovů a Středozemním moři. Přesné provedení této techniky však museli sověti rozvíjet sami. U sovětského loďstva byly budovány polygony pro výcvik leteckých posádek.

Generální štáb námořních sil SSSR vyvinul poučení o odhozu pum při „mast-top“, který uvedené doporučení, dělí na 3 možné typy zásahu:
1) Dopad bomby při odrazu od hladiny.
2) Přímý dopad bomby na loď.
3) výbuch bomby pod kýlem lodě.
Obrázek
První 2 možnosti jsou efektivní pro lodě nepancéřované či pancéřované mírně. Je li síla pancíře větší než 25mm, je nejefektivnější třetí metoda, protože síla výbuchu univerzální bomby pod kýlem byla dostatečná k těžkému ochromení lodě, neboť toto místo je nejzranitelnější. V závislosti na druhu plavidla je třeba zvolit vhodnou výšku pro odhoz bomby: 10-30m pro první dva případy a 50-100 pro třetí případ (bomba odhozená z této výšky prorazí hladinu a klikatě klesá po směru odhozu, detonuje mnohem níže).

Při aplikaci „mast-top“ bylo v první řadě nutné umět přesně určit nadmořskou výšku letu, neboť již odchylka +/- 5m znamenala významnou odchylku při dopadu bomby (ve výšce 15m tato odchylka mohla činit i 35m). Vzhledem k tomu, že barometrický výškoměr nebyl v té době nijak přesný a odchyloval se na základě vlivu mnoha faktorů, byli piloti během výcviku školeni pro vlastní odhad přesné výšky v požadovaných hladinách, tedy 10, 25, 60m.

S tímto doporučením, začaly všechny sovětské flotily připravovat své posádky bombardérů. Autor tohoto článku se podílel na přípravě posádky z 51. MTAP(letecký pluk pro odhoz min a torpéd) Baltské flotily. Školení bylo prováděno na Ladožském jezeře na svislou cvičnou plochu 6m vysokou, s bombami od 250 do 1000kg.

První věc, kterou bylo nutné zjistit, je chování různých typů bomb vypuštěných v nízkých výškách a vliv vody. Jasné bylo to, že s rostoucí výškou odhozu se snižovala délka odrazu, a tedy i efektivita útoku. Bomby odhozené nad 40m již hladinu jen prorazily.

Útok na lodě metodou „mast-top“ vyžadoval větší mistrovství a mimořádnou morální kvalitu. Letoun musí překonat nepřátelskou AAA obranu, posádky nemohly provádět úhybné manévry, každý jednal sám za sebe, není divu, že osádky nazývaly tuto metodu „útok na bodáky“.
Nový útok vyvolal zpočátku u posádek obavy, především únik byl komplikovaný a hrozba sestřelu stále vysoká, výcvikový dril však posádkám dodal větší jistotu a pocit bezpečí.
Obrázek

První bojové lety ukázaly vysokou účinnost bombardování „mast-top“. Z útočné skupiny se nejprve oddělily torpédonosné letouny, které útočili souběžně, ale z různých směrů, to rozdělilo AAA palbu a způsobilo rozptýlení lodí do různých směrů, což nadále snižuje AAA obranu a usnadňuje další výběr cíle pro následný „mast-top“ útok. Němci posléze začali posilovat a lépe organizovat AAA obranu.

Skupinová taktika se dále vyvíjela, obecně platí, že bombardéry pro „mast-top“ útok dosáhly cílové oblasti ve výšce 1000-1500m spolu s doprovodnými stíhači. Poté následovalo klesání klouzavým letem pro nabrání rychlosti. Poté přišlo další klesání, které bylo vyrovnáno ve výšce 20-40m, a vzdálenosti 1000-600m od cíle, v této chvíli bitva začala, za několik vteřin následoval odhoz bomb ve vzdálenosti 250-300m od cíle. Únikový manévr probíhal s využitím maximální rychlosti v horizontální rovině.

Ve stejné chvíli kdy letouny útočili „žabkováním“, nalétávali stíhači na ostatní cíle, smyslem bylo maximálně rozptýlit AAA obranu a odvést její pozornost jiným směrem, často ihned po útoku „mast-top“, kdy byla osádka otřesena explozemi pum, nastupovaly torpédonosné letouny s úkolem dorazit takto „připravenou“ čerstvě poškozenou loď. Torpéda byla odhozena ve výšce 20-50m a 800-1000m od lodi.

Prvním kdo se způsobem zahájení „mast-top“ zabýval, byli námořní piloti Černomořské flotily. V prohlášení o nasazení techniky „mast-top“, schválené příslušným velitelstvím VVS, prohlásil generál letectva Jermačenkov: „Útok na nepřátelský konvoj, musí být rozdělen do dvou fází, v té první musí být neutralizována AAA obrana, ve druhé fázi musí být zničena loď“. Pro první fázi byla vysílána podpůrná skupina, taktéž složena z bombardérů a stíhačů. Druhá skupina se již mohla zaměřit přímo na hlavní cíle útoku.

Letounem jako stvořeným pro útoky „mast-top“ se ukázal být odolný bitevník Il-2, dále ceněný americký A-20“Boston“, které SSSR získal v rámci Lend-lease smlouvy, měl sice menší odolnost v boji, ale mnohem větší dolet, byl proto nasazován na více vzdálené a méně bráněné cíle. A-20 byl při útocích rovněž efektivní, pro horizontální útoky si dokonce vypůjčil jednoduchý, ale spolehlivý zaměřovač PBP-1 z Il-2, útočil ve výšce 20-30m a používal pumy FAB-250 s upraveným stabilizátorem pro odraz od hladiny.

Bojové nasazení

Obrázek Obrázek
[align=center]Zasažený a těžce poškozený tanker"Franken", byl zasažen dvěma FAB-100 z Il-2, k útoku došlo počátkem dubna 1945 v přístavu Hel


Od 13 dubna do 10. května 1944 provedli piloti Černomořské flotily 145 bojových vzletů s pomocí techniky „mast-top“. Potopeno bylo 14 dopravních lodí, 6 transportních motorových člunů, 6 hlídkových člunů a 1 torpédovku. Poškozeno bylo 7 dopravních lodí, 3 transportní čluny a 5 hlídkových člunů. Přibližně 30-40% bomb zasáhlo cíl a vybuchlo v ničivé zóně.

Největší ztráty díky „mast-top“ utrpěla německá flotila při osvobození Krymu. Černé moře bylo celou dobu pod kontrolou sovětského průzkumného letectva, jakmile byl zjištěn vojenský transport, byly okamžitě povolány bombardéry k jeho napadení.
24.dubna 1944 objevil průzkumný letoun nepřátelský konvoj skládající se z 12 jednotek: 2 transportní lodě, 4 eskortní motorové čluny, 5 hlídkových lodí a 1 minolovka. Konvoj se stal terčem pro 13. Šap. K letu bylo nasazeno 8 Il-2, 3 doprovodné stíhačky a 1 průzkumný letoun vybavený systémem Fotokontrol pro záznam výsledku bitvy. Formace letěla do oblasti střetu, když konvoji zbývalo 8km do cíle, vydal velitel letu příkaz k zahájení útoku.

V té chvíli se skupina nacházela ve výšce 600m, 3 Il-2 se jako první oddělily od formace a klouzavým letem šly na zteč, ze vzdálenosti 1500-2000m zahájily intenzivní palbu z kulometů a kanonů Vja 23mm, velitel akce přidělil každému páru Il-2 jednu loď a sám poté spustil palbu z palubních zbraní, lodě se rychle blížily, letouny odhodily své bomby 250-300m před cílem ve výšce 10-30m, jejich rychlost byla 450-470km/h, všechny letouny se vrátily v pořádku zpět na základnu, poškozena byla 1 transportní loď a 1 hlídkový člun.

Od 13. dubna do 10. května 1944 provedli piloti tohoto pluku 94 bojových letů s provedením „mast-top“, potopili 2 nákladní lodě, 2 transportní čluny, poškozena byla 1 dopravní loď, 2 hlídkové lodě, 4 transportní čluny, 1 minolovka. Je však nutné připočítat úspěchy ostatních letců z Černomořské flotily, kteří potopili 1 dopravní loď a 2 hlídkové čluny, poškozeny byly 4 transportní čluny, 2 torpédoborce, 2 hlídkové čluny.

Letectvo Severní flotily začalo bombardování „mast-top“ používat z jara 1944, k tomuto účelu byly používány Il-2, ale také stíhači. Jedním z těchto regimentů byl 46. Šap, od května 1944 až do konce bojových operací na severu, provedl pluk 12 velkých útoků metodou „mast-top“, potopeno bylo celkem 20 lodí poškozeno 5 dalších, nasazeny byly i 1200kg pumy, které zřejmě nesl letoun A-20, hodnota udávaná na poškození 1 lodě je 2,4 náletů a 4,8 náletů bylo zapotřebí k potopení lodě.
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
[align=center]Německé dopravní loďstvo zasažené leteckými údery


Nejlepšího efektu bylo dosaženo při správné koordinaci mezi bombardéry „mast-top“ a útokem pod ostrým úhlem. Příkladem takovéhoto kombinovaného útoku je akce proti konvoji z 11. října 1944. Ten den v 7:55, západně od fjordu Jar ohlásil průzkumný letoun německý konvoj, jednalo se o 3 velké nákladní lodě a 12 eskortních plavidel. Konvoj plul rychlostí 7-8 uzlů a klimatické podmínky v oblasti byly: oblačno, mraky 1500m nad mořem, 10°, viditelnost 15 km.

K útoku na konvoj byly přiděleny 3 skupiny:
1) první byla složena z 6 Il-2, vyzbrojena 12 FAB-100, s úkolem zaútočit na eskortu pod ostrým úhlem. Velitelem této skupiny byl kapitán Sinitsin.
2) Druhou skupinu tvořily 4 Il-2, pro útok „mast-top“, každý nesl bombu FAB-250, byli zodpovědní za útok na primární cíle, tedy 2 ze 3 nákladních lodí, této skupině velel kapitán Guljajev.
3) třetí skupina 7 Il-2 byla určena k útoku pod ostrým úhlem na

doprovodné lodě, výzbroj každého letounu tvořila 4 FAB-100, skupině velel kapitán Surovov.
Kromě toho skupinu doprovázeli 4 stíhači vyzbrojeni po dvou FAB-100, též pro útok na eskortu, především k eliminaci koncentrace Flaku. Celý útok byl podpořen 24 stíhači ochranného doprovodu. Taktická skupina útočila z několika různých směrů v intervalu mezi útoky 30s až 1 minutou.
Kapitáni Sinitsin a Surovov se blížili ke konvoji ve výšce 1200-1300m, Guljajev vedl svou letku těsně pod mraky ve výšce 1450m. Útok se zdařil přesně dle očekávání, a to i přes silnou palbu Flaku, který poškodil 3 Il-2, potopeny byly 2 dopravní lodě, každá po 4000t, 2 hlídkové čluny a 2 torpédoborce.

Bombardování „mast-top“ se u Severní flotily stále zlepšovalo, s tím narůstaly nepřátelské ztráty, během třetího roku války bylo takto potopeno 12 a poškozeno 2 lodě, v roce následujícím to bylo již 52 potopených a 10 poškozených.
Piloti Baltické flotily také aktivně používali metodu „mast-top“, zde jsou některé příklady:

26. března 1945 byl jihozápadně od přístavu Libau detekován leteckým průzkumem konvoj, který se skládal z 1 tankeru, 2 nákladních lodí a 2 lodí doprovodu, konvoj plul rychlostí 7 uzlů. K útoku bylo nasazeno 20 Il-2 a skupina byla rozdělena na 4 části. Při prvním kontaktu se lodě v konvoji stočili čelem k letounům, což byla nejvíce nepříjemná pozice pro útok, velitel akce vydal přesto rozkaz k prvnímu útoku, ale pouze kulomety a kanony, lodě byly pokropeny stovkami záblesků z tříštivých a průbojných 23mm projektilů z palubních kanonů. Při druhém útoku byl bombami zasažen a následně potopen 1 tanker.

12. dubna 1945 byly provedeny 2 útoky v jednom dnu na přístav Pillau. Skupinu při prvním útoku vedl kapitán Popov, druhý útok vedl Plukovník Turgeněv. Německou dopravní loď „Vale“ zasáhly 3 pumy, jedna z nich pronikla do skladu munice a způsobila explozi, která údajně zabila a zranila 500 mužů. Pokud byla loď zasažena 500 či dokonce 1000kg pumou, zpravidla byla potopena či velmi těžce poškozena.
6. března 1945 zorganizovalo velitelství Baltské flotily 48 bojových letů za účelem útoku „mast-top“, potopeny byly 4 dopravní lodě, 5 poškozeno. K útoku bylo nasazeno 48 bomb FAB-100 a 72 FAB-250, pokud by mělo být stejného výsledku dosaženo standardním bombardováním, bylo by třeba nasadit až 6 krát více bombardérů.

K nejznámějším pilotům z námořních flotil patřili právě specialisté na útoky „mast-top“ : Guljajev, Žestkov, Katunin, Mazurenko, Minakov, Osyka, Pavlov, Turgeněv, Čelnokov…
Obrázek Obrázek Obrázek
[align=center]Torpédová verze A-20 byla s touto technikou velmi úspěšná, na prvním foto nakládání torpéda 45-36AN, dále útok na německý torpédoborec kdesi na severu


Takto se k útokům na lodě vyjádřil pilot Il-2 G.M.Rjabuško:

Jaké cíle byly považovány za nejtěžší?
Plavidla, letiště, mosty, pevnosti, přístavy, nádraží, cíle na první linii, největší ztráty jsme utrpěli při útoku na lodě.

Byly lodě napadány“mast-top”, nebo pod ostrým úhlem?
Když jsme útočili na Norské fjordy, bombardovali jsme ostře, břehy Fjordů, jsou vysoké, proplétali jsme se mezi pobřežím, přilepení k zemi, chvíli nad vodou, chvíli nad zemí, to byla ochrana před lodními děly. Na otevřeném moři jsme používali”mast-top”, vzpomínám si na jeden útok, můj kvartet byl druhý, viděl jsem, jak za každým šturmovikem byla bílá brázda jako za lodí, tak jsme byli nízko. Napadli jsme německý konvoj, který doprovázela velká válečná loď, několik letounů jsme ztratili v důsledku palby velkého kalibru, mluvím o 130mm, možná víc.

Udeřil do vás někdy sloupec vody, způsobený výbuchy?
Ne, nenarazil jsem nikdy do vln, letadla byla tak nízko, že je sloupce mohly opravdu zasáhnout (tyto vlny dosahují 3-4m), před odhozem bomb jsme ale vystoupali výš, na 15-30m, Útok na loď byl mimořádně obtížný, protože rychlost Il-2 není vysoká a nemáte se kam schovat, udělal jsem celkem 4 mise proti lodím a myslím, že tyto lety byly to nejtěžší a nejnebezpečnější co jsem zažil, ale malé a opuštěné lodě na jezerech byly napadány velmi úspěšně, jejich ochrana se skládala kanonů 20mm a velkorážových kulometů, v tomto případě jsme byly pancířem velmi dobře chráněni.
Vzpomínám si na misi v zálivu Poventskij, v blízkosti města Medvežigorsk, bylo nás kvarteto a napadli jsme člun tažený remorkérem, ten byl malý, ale člun měl nejméně 100tun, zaútočil jsem na člun, jeho paluba byla plná vojáků, všichni z nich začali střílet z pušek a kulometů, včetně lehkého flaku, letěl jsem velmi nízko, při přeletu jsem viděl jak skáčou přes palubu, dokonce jsem si všiml jak měli nablýskané boty, najednou jsem si pomyslel něco, co nemělo nic společného s tím, co se právě odehrávalo,”ty bastardi maj čas na to, leštit si boty?”. Ano, tohle vše se dalo z kokpitu Il-2 vidět.

Zasáhl jste loď? Němci by byli jistě velmi zklamáni, kdyby skočili do vody zbytečně.
Ano, trefil jsem se, při tomto útoku jsem odhodil bomby z velmi krátké vzdálenosti, minout bylo téměř nemožné, bomby dopadly 15m od kraje lodi, loď explodovala velmi okázale, pravděpodobně nesla munici, druhý pár šturmoviků potopil zbývající remorkér, za tento úspěch jsem obdržel Rudou hvězdu.

Během”mast-top”se bomby střetly s vodou 15m od kraje? Jak daleko jste je odhazoval, bylo to 300m?
Bomby se od hladiny odrazily 15m od boku lodi ale obvykle se bomby odhazovaly 120-150m od cíle, velikost Il-2 byla proti dvoumotorovým bombardérům dvakrát menší, mohli jsme se tedy i dvakrát více přiblížit.
Obrázek Obrázek
[align=center]Likvidace dopravních lodí v přístavu Pillau


Pro útoky na loďstvo byl nasazován i letoun Pe-2, takto boj komentoval letec Anasov:

Jak se boj s válečnými loděmi lišil od dopravních?
Nebyl zde velký rozdíl, ale zasáhnout válečnou loď je mnohem obtížnější, je menší, rychlejší a dobře manévruje, rozdíl jsem ze vzduchu poznal velmi snadno, válečné lodě byly úzké a dlouhé, dopravní byly široké a krátké.
Řeknu vám upřímně, když jsme napadli konvoj nebo přístav, válečné lodě pro nás nebyly prioritou. Válečné lodě byly napadány pouze na přímé rozkazy, tak jak tomu bylo v případě Prince Eugen (útok na Prinz Eugen se zřejmě uskutečnil, nebyl však nijak úspěšný, pozn. saldy) či Niobe, dopravní loďstvo bylo naším hlavním cílem, potopení transportní lodi udělalo nepříteli větší škody a bylo to méně riskantní, piloti z našeho pluku sice potopili jeden torpédoborec, ale to byla spíše výjimka.

Útočili jste na konvoje technikou „mast-top“ či torpédy?
„mast-top“ uplatňovaly A-20, ale pokud útočily samostatně, bylo to pouze torpédy. Pokud nasadily „mast-top“, bylo to pouze s naší součinností, nastupovaly až po nás, kdy byla palba Flaku rozptýlena, pokud by šly jako první byla by to sebevražda. Při „mast-top“ totiž přelétaly těsně nad lodí a němci po nich pálili vším co měli.

Obrázek
[align=center]Pe-2 Baltické flotily, 1944



používaly Pe-2 rovněž příležitostně techniku „mast-top“?
Ne, Pe-2 není vůbec vhodný pro tento typ bombardování, stačily 2-3 zásahy a s Peškou byl konec, drželi jsme se stranou i od malorážového Flaku. Setkal jsem se s mnoha piloty A-20, bylo to dobré letadlo, těžké, ale snadné na ovládání, bylo nasazováno na „mast-top“ útoky, pokud například z důvodu hloubky nebylo možné útočit torpédy, ale torpéda měla jinak přednost, bylo to prostě mnohem bezpečnější.
A-20 byly často nasazováni jako noční lovci, žádný stíhač je nedokázal zachytit. Byly na cíl naváděni radarem, můj přítel Saša Bogačev takto zasáhl 12 lodí nepřítele! Dovedete si představit, jaké škody tím nacistům napáchal? Pokud se podíváte na jejich pluk, zjistíte, že měli celkem 29 hrdinů SSSR, zneškodnili velký počet lodí.

Jaké pumy jste proti lodím nasazovali?
2 FAB-250 a 2 FAB-100, někdy 2 FAB-500, tyto pumy větší ráže, jsme používali až koncem roku 1944 a v průběhu 1945, kdy jsme více útočili i na válečné lodě, křižníky a torpédoborce, pokud tyto lodě zasáhnete 500kg pumou, je to pořádná rána, to vás ujišťuji!
V Baltickém moři jsme letěli proti velkému křižníku Prinz Eugen s nákladem 2 FAB-500. Přestože bylo špatné počasí, našli jsme jej, vzpomínám na to, jak byl obrovský. Bohužel se nám jej nepodařilo zasáhnout, což je velká škoda, protože zde významně podporoval německá vojska.

Vím, že jste se účastnil potopení křižníku Niobe.
Ano, letěl jsem jako velitel třetí letky naší skupiny 1-R, vedl nás kapitán Rakov, druhou letku vedl Usenkov a třetí já.
Niobe byla v přístavu Kotka objevena 10. července, 12. červenec je uváděn jako první a neúspěšný nálet, ale nejsem si už jist, útočili jsme myslím pouze na dopravní lodě, těch výpadů bylo v té době mnoho.

Jak jste se připravovali na útok proti Niobe?
Mysleli jsme, že jdeme proti křižníku Väinämöinen, jednalo se o kombinovaný útok letecké flotily v Baltském moři, byly nejprve prováděny simulace, těch se účastnily Il-2, Bostony a my, já jsem se ale nácviku neúčastnil, my jsme měli zaútočit první, pod ostrým úhlem ze střední výšky.
Řeknu vám jak byla Niobe objevena, to se nikde nedočtete. Byl to Valerij Afanasievič, prováděl v oblasti pravidelný průzkum na svém Jak-9, vybaveném fotopřístroji. Ničeho si nevšiml, vše bylo jako obvykle, ale fotografie ukázala v jedné části přístavu nezvyklou koncentraci kmenů ze stromů. Letěl tedy podezřelé místo prohlédnout v malé výšce a objevil velkou válečnou loď, věže, nástavby a komíny, celá loď a přilehlý prostor byla pokryta dřevěnými kmeny, shora proto zcela splývala s okolím. Po nízkém průletu našeho průzkumu, muselo být němcům jasné, že byli odhaleni.

Co vše si z útoku na Niobe pamatujete?
Bombový náklad byl standardní, 2x 250 a 2x 100kg .Obrana Flaku byla velmi silná, v nebezpečné oblasti jsme se museli zdržet co nejkratší dobu, útoky šly rychle po sobě, okamžik kdy se Niobe objevil v mém kolimátoru, nelze zapomenout, byl nezvykle široký a spíše krátký. Tehdy to byl můj asi 80 bojový let, obdržel jsem čtvrtý řád Rudého praporu.

Útok na křižník"Niobe"

Křižník Niobe (výtlak 4100t, uveden do provozu v roce 1900) byl v roce 1940 ukořistěn němci při invazi do Holandska, v době svého zániku plnil roli protiletecké lodě (Flakschiff).
12. července mezi 19:10 a 19:35 na Niobe poprvé zaútočilo 27 Pe-2 ve třech skupinách, letouny útočily od západu pod úhlem 40°, poté unikaly severovýchodně nad městem, všechny bomby skončily v moři. 2 Pe a 1 La-5 byly sestřeleny.
13. července se loď přesunula na severovýchod ostrova Kotka.
16. července bylo nebe bezmračné, nebyl žádný vítr, +23°. Útok začal v 15:41 a trval 25 minut, letouny opět útočily od moře ve dvanácti vlnách, letu se účastnilo 28 střemhlavých Pe-2, 23 bitevních Il-2 a 4 letouny A-20. Letouny přišly z jihu ve výšce od 1000 do 3000m, poté klesly na 100-600m, po útoku ustoupily k východu
Střemhlavé bombardéry Pe-2 a zřejmě i Il-2, útočily pod úhlem 50-60°, bomby odhazovaly ve výšce 300-600m. Poslední na zteč nastoupily A-20 s taktikou „mast-top“ v linii vedle sebe, ve výšce 20-50m, cílem útoku se staly i jiné lodě v přístavu. Na ochranu bombardérů bylo přiděleno 30 stíhačů. Celá útočná skupina musela čelit velmi silné protiletadlové obraně vedené z pobřežní baterie a Flakového křižníku Niobe, ten po zásazích 11 bomb začal klesat ke dnu, v závěru útoku zasáhly Niobe Bostony čtyřmi 1000kg bombami taktikou „mast-top“, což mělo za následek prudký pokles levoboku, tento poslední tvrdý úder loď definitivně vyřadil z boje. Během útoku padlo 70 německých námořníků, 80 bylo těžce a 30 lehce zraněno. Rusové přišli o 6 Pe-2 a 3 A-20.
Niobe byl vyzdvižen a sešrotován v roce 1953.
Obrázek Obrázek Obrázek
[align=center]První foto zachycuje zásahy Niobe, další dvě ukazují stav po bitvě


Akce sovětských torpédových letounů

Navzdory tomu, že torpédové letouny existovaly v sovětském námořnictvu již v předválečném období, na první vítězství musela čekat poměrně dlouho, příčinou byl nedostatek zkušeností s touto zbraní a fakt, že k tomu určený letoun DB-3 byl k tomuto účelu v období 1941-42 nasazován jen zřídka. Uveďme si některé první úspěchy.
První úspěch zaznamenali arktičtí piloti 9. srpna 1942, posádky páru Il-4 z 2 Gv.KAP nahlásili potopení dopravní lodi o výtlaku 6000t. Němci útok potvrdili, s tím, že loď zasáhlo 1 torpédo ve středové části, zaplavena byla strojovna, ale loď se podařilo ve vleku odtáhnout do přístavu. Účet byl otevřen o 3 měsíce později 26. října, u Baltického loďstva, posádky 2 Il-4 z 1. Gv. MTAP vracející se z hlídkového letu ohlásily potopení dvou nákladních lodí, každá po 6000 t. Potvrzena byla však jen jedna a mnohem menší, byl to německý trawler „Böhmen“. Další úspěch z rukou Il-4 se zdařil 22. ledna 1943, poručíku Vasilenkovi z 5. Gv. MTAP operující v Černém moři, který po šestihodinovém letu zahlédl v Krymské oblasti německý Merchant jak vplouvá do ústí rumunské řeky Sulina. Okamžitě klesl do výšky 20m a odhodil torpédo na cíl, Merchant spustil obrannou palbu, letoun byl však poškozen palbou pobřežní obrany, torpédo cíl zasáhlo a 1200 tunový Merchant se po explozi potopil. Il-4 musel v důsledku poškození nouzově přistát po dvou hodinách letu zpět na základnu.
Obrázek Obrázek
[align=center]Torpédová verze Il-4 z 1. GMTAP


Topédovci Pacifické flotily svůj účet otevřeli první den bojů, Il-4 z 2. MTAP během volného lovu potopil v Japonském moři Japonskou nákladní loď „Tenšo Maru“ s výtlakem 3035 BRT.
Pokud se podíváme na všechny oblasti bojů, vidíme pestrou směsici obětí leteckých torpédových útoků, prakticky vše od hlídkových člunů, nákladních lodí, trawlerů, až po rybářské lodě. Na zničení jedné lodi se někdy podílel jeden letoun, ale mnohdy i více, dva, pět, nebo i devět letounů, mezi úspěšnými dominoval A-20 v těsném závěsu s Il-4, zřídka zaznamenal úspěch Il-6 či DB-3. V Baltském prostoru bylo touto metodou potopeno, tedy úplně vyřazeno 32 lodí němců a jejich spojenců.
V arktickém prostoru 15 lodí, v Černém moři 7 lodí, v Pacifiku 2 lodě.
V definitivních číslech, tedy potopení lodě letounem jakoukoli technikou na všech bojištích zaznamenal nejvíce vítězství Il-2, který potopil 294 lodí, A-20 zničil 160 lodí, první trojku uzavírá Pe-2 a Pe-3 se 148 vítězstvími. Následuje Il-4 s 94 zásahy, s podivem je 21 vítězství přisouzeno MBR-2, Pe-8 zneškodnil 3 lodě, 28 lodí potopily blíže neupřesněné sovětské bombardéry.
V protilodním boji je třeba zmínit i stíhací letouny, mimořádně úspěšný byl P-40 s 39 zničenými loděmi, všichni ostatní stíhači potopily dohromady 19 lodí.


Zdroje:
http://www.airwar.ru
http://www.battlefield.ru/
http://www.bellabs.ru/
http://www.rkka.es/
Miroslav Morozov-Námořní torpédová letadla SSSR
Naposledy upravil(a) saldy dne 5/12/2011, 15:53, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
sahidko
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 583
Registrován: 26/7/2010, 20:07

Příspěvek od sahidko »

Od 13 dubna do 10. května 1944 provedli piloti Černomořské flotily 145 bojových vzletů s pomocí techniky „mast-top“. Potopeno bylo 14 dopravních lodí, 6 transportních motorových člunů, 6 hlídkových člunů a 1 torpédoborec.
Nevieš náhodou o aký torpédoborec by malo íst ? Podľa toho čo mne bolo doteraz známe tak za Osu disponovali na Čiernom mori torpédoborcami len Rumuni a ich štyri plavidlá vojnu prežili.
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od saldy »

Dohledal jsem to místo překladu, máš pravdu, torpederos jsem omylem napsal jako torpédoborec, ten je ale destruktores. Nevím přesně co tím mysleli, možná torpédový člun.
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

V ruské terminologii to mohlo být cokoli od minolovky po plachetnici :D

Ani tohle mi úplně nepřijde jako německý torpédoborec..spíš nějaký Novik nebo americký z lend leasu:
Obrázek
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

saldy píše:Dohledal jsem to místo překladu, máš pravdu, torpederos jsem omylem napsal jako torpédoborec, ten je ale destruktores. Nevím přesně co tím mysleli, možná torpédový člun.
To je z jakého jazyku?

U Rusu by byl torpédoborec označen jako "minonosec".
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Dokonce eskadronyj minonosec. To slovo destruktores mi připadne tak blbé, že jsem si vzpoměl, jak jednou František Šťastný vyprávěl, že byl závodit v Indii a jak je vezli vlakem, tak je průvodce pořád honil od okna k oknu a pořád na ně:- " honem tam jsou opicas, hej tam jsou slonas a a jejku tam jsou tygras" a Franta na to: "asi to byl lhář, my jsme neviděli ani veverkas...".

Jinak na tuto práci koukám jako hloupý. Inu každý čumí jak umí...

Zajímavé čtení. Že by se nám u námořníků opět urodilo ? To je super.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17687
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Je to ze španělštiny, a má to být správně destructores
ObrázekObrázekObrázek
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

skelet píše:Je to ze španělštiny, a má to být správně destructores
Nejspíš se asi jedná podle českého názvosloví o torpédovku, tedy něco na půli cesty mezi torpédoborcem a torpédovým člunem - pod 1000 tun výtlaku, pár děl atd.
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

Destructor je španělským ekvivalentem anglického destoyer, francouzského torpilleur d'escadre, polského niszczyciel nebo ruského eскадренный миноносец (эсминец) čili česky torpédoborec.
Torpédovka je v odborné španělštině buque torpedero nebo zkráceně torpedero.

Předpokládám že to autor španělského textu trochu domotal a potopené plavidlo chybně klasifikoval neboť šlo skutečně o torpédovku. 20. srpna 1944 byla v přístavu Constanca potopena rumunská torpédovka Naluca.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Skeptik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 6728
Registrován: 16/1/2011, 22:28
Bydliště: Středočeská gubernia

Příspěvek od Skeptik »

Bližší informace o evakuaci Krymu a činnosti VVS při ní lze nalézr v následujícím článku:
http://www.worldwar2.ro/operatii/?article=776
P.S. Ohledně torpédoborce se tam píše o několika zásazích NMS Regele Ferdinand, včetně jedné bomby, která skončila (nevybuchlá) v nádrži. Žádný ale potopen nebyl.
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od saldy »

Obrázek Obrázek Obrázek
[align=center]foto zachycuje letouny A-20 z 51.MTAP, první obrázek zachycuje návrat Viktora Kuliniče z úspěšné mise, na druhém fotu je zřejmě velitelský stroj bojové skupiny, na posledním fotu je poručík Šiškov


Obrázek Obrázek
[align=center]První foto zachycuje stroj Il-2 Baltické flotily údajně po návratu z úspěšné mise kdy letoun napadl tanker"Franken"(viz. článek), druhý obrázek ukazuje údajnou torpédovou verzi Il-2 jejíž existence dodnes nebyla doložena, jediným důkazem je očité svědectví. Žádná tovární zkouška tohoto stroje nikdy neproběhla a samovolná úprava by byla v polních podmínkách velmi nebezpečná, nemluvě o porušení předpisů.
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

Saldy: super článek, mě ta žabkovací metoda už dlouho nesedí. Musí být extrémně náročná na přesnost útoku, spolehlivost bomby, aby neřachla při nárazu na hladinu, musí být k dispozici odolná letadla aby si mohla létat nad stěžni lodě s koncentrovaným flakem. Tedy všechno to, co rusové neměli.

Proboha, proč se tohle všechno zkoušelo? Odpověď rusa by asi byla, že Rusko rozumem nepochopíš nebo ta druhá univerzální - Nas mnogo?

Nebylo by jednodušší vyrobit a použít v té době obvyklá torpéda? Když už by to nezvládli sami, tak v roce 1944 už běžela výroba torpéd za oceánem bez problémů a pod dozorem Navy. Těch pár torpéd navíc pro ruské pobřežní operace by určitě nebyl problém jich pár málo dodat v rámci Lend-Lease.

Bohužel smysl žabkovací metody jsem znovu nepochopil...
rominus
desátník
desátník
Příspěvky: 59
Registrován: 7/11/2011, 19:52

Příspěvek od rominus »

pozoruhodný článek o mně neznámé bombardovací technice.
Nasazení torpéda v malé výšce bylo ve srovnání s „mast-top“ efektivnější pro jeho vyšší ničivost, avšak druhá metoda měla řadu výhod, především vyšší přesnost zásahu, loď neměla šanci se vyhnout, torpédo bylo do vody odhozeno 600-800m od lodi a potřebovalo na překonání vzdálenosti 30-40 s, posádka měla dostatek času se zásahu vyhnout, „mast-top“ byla záležitost několika sekund.
Připadá mi, že tohle platí možná tak pro rychlé válečné lodě. Ale IMHO nákladní lodě, tankery atd. nemohly mít proti torpédu šanci.
26. března 1945 byl jihozápadně od přístavu Libau detekován leteckým průzkumem konvoj, který se skládal z 1 tankeru, 2 nákladních lodí a 2 lodí doprovodu, konvoj plul rychlostí 7 uzlů. K útoku bylo nasazeno 20 Il-2 a skupina byla rozdělena na 4 části. Při prvním kontaktu se lodě v konvoji stočili čelem k letounům, což byla nejvíce nepříjemná pozice pro útok, velitel akce vydal přesto rozkaz k prvnímu útoku, ale pouze kulomety a kanony, lodě byly pokropeny stovkami záblesků z tříštivých a průbojných 23mm projektilů z palubních kanonů. Při druhém útoku byl bombami zasažen a následně potopen 1 tanker.
nějak si nedovedu představit jak konvoj nákladních lodí při leteckém napadení koná úhybné manévry rychlostí 7 uzlů :)
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

rominus píše:
Nasazení torpéda v malé výšce bylo ve srovnání s „mast-top“ efektivnější pro jeho vyšší ničivost, avšak druhá metoda měla řadu výhod, především vyšší přesnost zásahu, loď neměla šanci se vyhnout, torpédo bylo do vody odhozeno 600-800m od lodi a potřebovalo na překonání vzdálenosti 30-40 s, posádka měla dostatek času se zásahu vyhnout, „mast-top“ byla záležitost několika sekund.
Připadá mi, že tohle platí možná tak pro rychlé válečné lodě. Ale IMHO nákladní lodě, tankery atd. nemohly mít proti torpédu šanci.
Torpédo v procentech k vlastní váze obsahuje podstatně méně výbušniny než klasická letecká bomba, ta větší ničivost torpéda mi moc nesedí.

I když možná udělali amíci chybu a měli třeba Musaši u Filipín užabkovat a ne zdlouhavě a soustavně torpédovat pravý bok
rominus
desátník
desátník
Příspěvky: 59
Registrován: 7/11/2011, 19:52

Příspěvek od rominus »

Torpédo zasahuje loď na nejcitlivějším místě, pod čarou ponoru. Síla výbuchu je usměrněná okolním prostředím. Zásah torpédem znamená zpravidla potopení nebo znehybnění lodě.
Zatímco bomba často zasáhne jen nástavby nebo může dokonce proletět skrz loď. Prostě puma loď může poškodit, ale potopí ji jen obtížně.

Ale je fakt, že zrovna tankery se potápěly velmi nesnadno i torpédy...
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od saldy »

rominus: Ano, tak to bylo zřejmě myšleno, u tpeda jde nastavit hloubku, vtom je jeho velký potenciál. Těch 7 uzlů byla zřejmě informace průzkumu, mimo to předával kurs, složení konvoje, a počasí v cílové oblasti.

Kruan: Správná otázka, po roce 43 byl u námořního letectva vliv divizních velitelství omezen, znamenalo to větší důraz na osobní iniciativu a zodpovědnost jednotlivých vůdců eskadril, ti sami na základě zkušeností dokázali zhodnotit míru rizika a efektivitu u každé techniky v závislosti na mnoha faktorech, a každý bojový let byl v něčem unikátní. Jistě nešli hlavou proti zdi. Jak je v článku psáno, techniky se doplňovaly. Chtěl bych to stejně jako Ty lépe pochopit, snad dám v pokračování více odpovědí.

Boj zblízka mě vůbec nepřekvapuje, námořní letecvo a zejména jeho bitevní složka, si na boj s loděmi přinesla zvyky z pozemního boje kde byla navzdory námořní příslušnosti primárně nasazována. Il-2 létal nízko, čímž byl téměř nezasažitelný těžkým Flakem tedy 88 mm, na druhou stranu dokázal velmi dobře vzdorovat velkorážovým kulometům či kanonu ráže 20 mm. Bostony dávaly přednost tpedům a ostatní např. Pe-2 útokům pod ostrým úhlem.
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
Uživatelský avatar
Skeptik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 6728
Registrován: 16/1/2011, 22:28
Bydliště: Středočeská gubernia

Příspěvek od Skeptik »

Proboha, proč se tohle všechno zkoušelo? Odpověď rusa by asi byla, že Rusko rozumem nepochopíš nebo ta druhá univerzální - Nas mnogo?

Nebylo by jednodušší vyrobit a použít v té době obvyklá torpéda? Když už by to nezvládli sami, tak v roce 1944 už běžela výroba torpéd za oceánem bez problémů a pod dozorem Navy. Těch pár torpéd navíc pro ruské pobřežní operace by určitě nebyl problém jich pár málo dodat v rámci Lend-Lease.
kruane, myslím, že jak historické materiály tak saldyho článek potvrzuje, že rusové torpéda měli.
Metoda mast-top prostě jen doplňovala ostatní metody útoku na námořní cíle.
Mimochodem, není to o moc větší šílenství než torpédový útok případně "kanónový" útok letounu A-20G. Ve všech případech se letadlo nachází v zóně obranné palby lodě - všech ráží - a následně prolétá nad lodí (bezpečnější než provádět v palbě odval)¨.
A proč?
Jak sám píšeš, 500 kg puma obsahuje více trhaviny než 900 kg torpédo = větší průbojný efekt.
Navíc torpédo se po odhozu celkem hluboko potopí a není jej možné použít v mělčích vodách (pokud není upravené - viz Pearl Harbor)
Stejně tak v kotvištích jsou lodě chráněny protitorpédovými sítěmi, které "žabkám" nevadí.
K tomu ta zmiňovaná rychlost útoku omezující účinná protiopatření...
Suma sumárum, pokud máš k dispozici letadla odolná vůči malorážové palbě (a to Il-2 i A-20 byla), a při správné taktice, je mast-top velmi účinný způsob boje s námořními cíly.
Ano, je nebezpečný, ale to je ve válce vše :( :( :(
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

Saldy, Skeptik: Kluci, já nevím. Třeba se na to dívám špatně, ale podle ilustračního obrázku správný moment na odhození bomby musel být děsivě krátký, v řádech max. milisekund. Spíš mi to přijde jako úloha pro kyborga. Další otázka je, jak se chovala bomba ve vodě - kdy odskočí a kdy třeba trefí vlnu a jde pod vodu - to mi také přijde jako hra na náhodu.

http://www.palba.cz/forumfoto/albums/us ... _top1j.jpg

Při klasickém útoku klouzavý útok přes záď se mi zdá být šance na trefu větší, na míření je víc času.

Další věc je, že v ruských pobřežních vodách operovaly jen lehké jednotky nebo civilní lodě. Jejich pancéřování paluby pro bombu nepředstavovalo překážku. Při vhodném nastavení zpožďovače by se výsledek - výbuch bomby co nejblíž u kýlu - musel dostavit.
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Kruan: já ti mám takový pocit, že ten obrázek je špatně.

Obrázek

Minimálně ten obrázek č.3. Bomba se rozhodně neměla zpíchnout do vody.
To poměrně přesné udržování výšky bylo právě kvůli spolehlivým odrazům.
Takže to rozhodně nebylo nic pro kyborga, jen se musela odhadnout výška letu. Stejně jako u Anglických skákavých bomb.

Rozhodně se to letadlo nemuselo kolem cle potulovat v tak malé rychlosti a výšce jako při torpédovém útoku.

I když mám pocit, že Sověti měli i nějakou taktiku s odhozem torpéda z větší výšky...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

Kopapaka: poskakování anglických bomb chápu, žabky zajistila rotace - ten sud se točil asi 500 otáček/min.

U sovětských bomb nevím, co zajistilo spolehlivý odraz od hladiny. Jestli to chápu dobře, tak se tu bavíme o standardních neupravených leteckých bombách s aerodynamickým tvarem.


Já si naopak myslím, že jediný správný obrázek je č.3. První případ je zjevně špatně, po takové křivce bomba letět nemohla ani v nejdivočejších fantaziích nadšených mladých komsomolek.


Trajektorie na obr. 2 spíš připomíná klouzavou pumu, klasická bomba se velice rychle rovná do polohy nejmenšího odporu.
BTW: s kulatým oblázkem se žabky hází blbě, ale někdy se to povede.

A u čísla 3 - netuším, co zajistilo výbuch - tam by pomohl jedině nějaký senzor.

Bez toho, abychom věděli jaký je skutečný původ obrázku se nedá soudit, co jím chtěl autor vyjádřit. Já si ho vykládám takhle, třeba jako školení osádek:

Pokud útočíte z boku, a odhodíte pumu dříve než máte, tak netrefíte. Ale může se stát, že se bomba odrazí od hladiny, hned nevybuchne a vám se povede náhodný zásah. Spíš se bomba potopí, jak vidíte na obr.3. Můžete trefit kýl lodi, ale pravděpodobnost je malá. Chcete docílit stavu č.2, ten zajistí největší pravděpodobnost zásahu.

Skeptik: jasně, torpéda měli, alespoň jsou k vidění v jejich muzeích. Ale jak píše Destroyman v jeho článku o sov. ponorkách, tak to nebyla žádná hitparáda ani u ponorek. Jak to muselo vypadat s torpédovými bombardéry, kde jsou nároky na míření podstatně větší než u ponorky, navíc je na všechno míň času, to je ke zvážení
Naposledy upravil(a) Kruan dne 18/12/2011, 11:04, celkem upraveno 1 x.
Odpovědět

Zpět na „Východní fronta“