Jen tak mezi řečí, skip bombing Američané údajně převzali od britského Coastal Command. A tato metoda byla známá v USA už před válkou, tím myslím před rokem 1939.
Ale pokud by se jednalo o tak efektivní metodu, proč spojenci trvali na torpédech až do konce války?
Řeč je o jihozápadním Pacifiku v roce 1942 a 5th AF, tam používalo USAAF "žabkování". V oblasti nebyly stroje, které by běžně nosily torpéda, oni ani nebyly vlastně ty torpéda. Současně šlo o snahu výrazně zvýšit pravděpodobnost zásahu pumou. Původní klasická taktika shozu pum z větší výšky sice byla pro bombardéry bezpečnější, ale byla také mimořádně nepřesná. Proto se přešlo na útoky z malých výšek a na "žabkování". Nešlo v žádném případě o upřednostnění "žabkování" před torpédy. Byla to spíš vynucená změna taktiky.
Dokonce je zmiňován případ, kdy takovýto útok provedla B-17 ???!!!
B-17 byly vůbec první, kdo v Pacifiku začal praktikovat "žabkování". Specialisté na tento způsob bombardování byli od 63rd BS/ 43rd BG, intenzívně na to byli cvičeni. Nebylo to nic vyjímečného, B-17 "žabkovaly" naprosto běžně. Zní to naprosto šíleně, letět v malé výšce v tak obrovském letadle v dosahu veškerého protiletadlového dělostřelectva, ale ztráty byly při těchto útocích dost malé. Je důležité zmínit, že se ty útoky B-17 odehrávaly téměř výhradně v noci. A poprvé šlo opravdu o útok na přístav v Rabaulu, bylo to 2. listopadu 1942.
Ty útoky B-17 byly natolik úspěšné, že se "žabkování" stalo běžnou praxí, alespoň tedy v jihozápadním Pacifiku. Ve dne to praktikovaly zejména A-20 a B-25. Ty se staly hrozivou protilodní zbraní, zejména poté co jim byla improvizovaně zesílena výzbroj v přídi.
--------------------
Rusové používali "žabkování" dle mého názoru také z donucení. Při nedostatku torpédových letadel nebo torpéd (případně obojího) to byla nejúčinnější metoda ničení lodí. A Il-2 byl na to jako stvořený - silná výzbroj na "zametení" paluby, slušná rychlost a schopnost "ustát" větší množství zásahů.
