George Smith Patton

Osobnosti a vojáci USA.
Odpovědět
Radar
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 513
Registrován: 24/8/2004, 12:24
Bydliště: Okolo Plzně :-)))
Kontaktovat uživatele:

George Smith Patton

Příspěvek od Radar »

George Smith Patton pocházel z Los Angeles z rodiny právníka a činitele Demokratické strany. R. 1909 Absolvoval West Point jako nejlepší absolvent od dob občanské války (podobné prostředí jako u Roberta Edwarda Leea – válka Sever a jih). Jako milovník a znalec koní se zaměřil na jezdectvo a sbíral zkušenosti v letech 1916 - 1917 jako poručík ve Fort Bliss na mexických hranicích, kde zuřila občanská válka Pancha Villy, pod Johnem Pershingem (s ním dorazil v prvním kontingentu americké armády – už jako kapitán – do Francie 26. 5. 1917). Po vstupu U.S.A. do 1. světové války ihned pochopil, že budoucnost patří tankovým vojskům. Koncem dubna 1918 vytvořil 1. prapor lehkých tanků, posléze se stal velitelem tankové brigády: poprvé byla jeho tanková brigáda nasazena na frontě u St. Mihielu 12. 09. 1918 po boku jednotek brigád generála MacArthura. 15. 10. 1918 byl povýšen na plukovníka, po válce však byla jeho válečná hodnost opět snížena na mírového kapitána. V době míru velel postupně několika jezdeckým divizím, jež se v budoucnu měly přeměnit v obrněné svazky. Rozšiřoval si přitom vzdělání vojenské, historické a zeměpisné. Později udivoval své okolí znalostmi z oblasti archeologie, umění a etnologie. R. 1919 se v U.S.A. spřátelil s D. Eisenhowerem, sdíleli spolu názory na modernizaci armády a nasazení tanků. V letech 1924 – 1928 sloužil na Havaji a v letech 1935 – 1937 opět. Na počátku 2. světové války dosáhl Patton hodnosti generálmajora (r. 1940 už jako 55letý byl jmenován brigádním generálem) a převzal velení 1. obrněného sboru, který se v rámci Západní úderné skupiny v listopadu 1942 zúčastnil vylodění v severní Africe (Maroko) i jako velitel 2. obrněné divize a v březnu 1943 prorazil německou obranu v Tunisku a stal se generálporučíkem. Byl rozladěn, že velitelem invaze na Sicílii se nestal on, ale Angličan Alexandr, nicméně velel tam už 7. americké armádě: v soutěži s Montgomerym dobyl Palermo a jako první dorazil do Mesiny, několik hodin před Montgomerym, který to přijal sportovně.

Dopustil se však řady přehmatů a inzultací vojáků, jež obviňoval ze simulantství, kryl popravy německých zajatců, jichž se dopustili jeho vojáci. Musel se omluvit před nastoupenými jednotkami a při první invazi na evropský kontinent do Itálie tam byla poslána 5. armáda Marka Clarka a velitelem 12. skupiny armád na západní frontě jmenován Omar Bradley. Mimo jiné důkladně prostudoval komunikační síť v Normandii z doby vlády jejího vévody Viléma Dobyvatele, protože se domníval, že to, co posloužilo v 11. století, nebude bez významu ani ve století dvacátém. Již tenkrát se Patton domníval o střetu Američanů s Rusy.

R. 1944 se ale zúčastnil jako velitel 3. armády invaze v Normandii. Byl přesvědčen, že je možné dosáhnout kapitulaci Německa ještě téhož roku. Rozhodl o dobytí Bretaně, zničil Němce u Avranches a postupoval na Loiru a pak na Paříž, na Chartres - to co nedokázal Bradley za měsíc, dokázal Patton již za tři dny. Byl opět oslavován jako hrdina a zasloužil se o postup Francií. Na počátku zimy 1944 se Pattonův postup zastavil na čáře Mety – Nancy. Odtud se vojsko posunulo k likvidaci německé ofenzívy v Ardenách. Zasloužil se také o postup Německem (celkem jeho armáda zajala na milión vojáků) a jeho sen byl - osvobození Prahy. 18. dubna 1945 vstoupili jeho jednotky na území Československa u Aše (přes Trevír, Koblenz a Frankfurt), 25. 4. 1945 porazili tvrdě se bránící Němce u Chebu, 1. 5. 1945 vstoupily jeho jednotky do Domažlic a 5. 5. 1945 jeho V. a XII. sbor se valily přes Šumavu do Klatov a Mariánských Lázní a 6. 5. 1945 stály na čáře Karlovy Vary – Plzeň – Český Krumlov. 1. pěší divize byla v Chebu a 2. divize v Plzni. Bohužel, Prahu Pattonovi osvobodit nepovolili, navštívil ji však pozdravován davy 27. 7. 1945, kdy ho prezident Beneš vyznamenal řádem Bílého lva I. Třídy.

Stal se armádním generálem, získal senátorské křeslo a úřad guvernéra v Bavorsku. Odtud byl za ostrou kritiku americké okupační správy převelen do Bad Nauheimu, zajistit výstavbu 15. armády.

Ve strategii a taktice upřednostňoval moment překvapení. Sám se pohyboval v nejbližší možné blízkosti nepřítele kvůli novým informacím a morálce vojáků. Svůj obraz viděl mezi slavnými antickými vojevůdci: Alexandrem, Hannibalem, Caesarem a jinými.

9. 12. 1945 (krátce po přeložení do Bad Nauheimu) Patton, milovník a obdivovatel Napoleona a jeho maršálů, přes všechnu péči odborníků ve vojenské nemocnici v Heidelbergu zemřel na plicní embolii v důsledku autonehody.

Obrázek
ObrázekObrázekObrázek

Neruš nepřítele, když dělá chybu …
( Napolen )
Granátník
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 574
Registrován: 25/8/2004, 11:36
Bydliště: Vsetín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Granátník »

Trochu neoceněný generál. Paříž a Prahu měl na dosah a vždycky mu byl zakázán postup. U Paříže to bylo kvůli francouzksým jednotkám, která měla být přenechána ta čest, obsadit sovje hlavní město a u Prahy to byla demarkační linie. Ale i tak to byl skvělý velitel, který si zaslouží moje uznání !!
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tere-LI
vojín
vojín
Příspěvky: 11
Registrován: 10/3/2006, 23:21

generál Patton, člověk Patton - I.

Příspěvek od Tere-LI »

George Smith Patton III. (Jr.) byl zajisté jedním z neopomenutelných polních velitelů v WWII. Stejně ale jako život každého člověka i život pozdějšího generála Pattona netvořila pouze jeho vojenská kariéra, přestože hrála významnou roli.
K pochopení podstaty generála Pattona je dobré znát mimojiné i jeho původ - Georgie (jak mu bylo po celý život blízkými přezdíváno) se narodil do rodiny s bohatou vojenskou tradicí. Jeho praprapraděd dr. Hugh Mercer byl ve svém rodném Skotsku zatažen do bojů s Angličany a proto odjel do Ameriky, kde se kromě klasických bojů s indiány také účastnil bojů s Brity proti Francouzům. Ve válce za nezávislost pak zastával relativně vysokou hodnost a stal se blízkým příteleme George Washingtona.
Georgieho prapraděd Robert Patton se pak také účastnil bojů o nezávislost, ovšem jeho jediným významnějším počinem z dob války bylo, že jí přežil. Stejně tak byl "černou ovcí" rodiny jeho syn, John Mercer Patton, praděd George Smithe Pattona III., který se do válečného víru vtáhnout nenechal. Omluvou mu buď fakt, že zrovna žádná významnější válka na území dnešních USA nezuřila.
Avšak již jeho syn, George Smith Patton I. (dědeček Georgieho) se vydal směle vstříc vojenské kariéře: vystudoval Virginské Vojenské Učiliště (jako nejlepší ze svého ročníku) a před začátkem Americké Občanské Války byl hlavním organizátorem jednotky milice nazvané Kanawhaští střelci, které zároveň velel v hodnosti kapitána. Když vypukla Občanská Válka byli Kanawhaští střelci začleněni do armád Jihu a s nimi i jejich kapitán. Ten byl za probíhajících bojů dvakrát -na svou dobu- těžce raněn, což mu ovšem nezabránilo v bitvě u New Marketu dosáhnout s 1.brigádou Jihozápadní Virginské armády, které v té době velel, jasného vítězství nad vojsky Unie. Poté však byl smrtelně raněn v třetí bitvě u Winchesteru (není bez zajímavosti že Občasné Války se zúčastnilo celkem 16 Pattonů a jejich blízkých příbuzných - všichni pochopitelně za stranu Konfederačních vojsk).
George Smith Patton II. pak pokračoval ve šlépějích svého otce, také vystudoval Virginské Vojenské Učiliště, avšak špatná finanční situace rodiny mu zabránila dát se na dráhu profesionálního vojáka a tak se stal právníkem (navíc opět chyběl zásadní bod života každého vojáka - válka). Přestože se tedy "vyhnul" vojenské kariéře, celý život se jako voják choval a byl tak skvělým vzorem pro svého jediného syna: George Smith Patton Jr. (III.)
Sám Georgie byl zajímavá osobnost. Jeho život (stejně jako život každého jiného člověka) se nedá popsat jednou větou, odstavcem či vzorcem. Stejně tak se zde ale nebude presentovat jeho životopis, který normálně zabírá několik set stran. Zde se zaměříme spíše na zajímavé a nepříliš známé aspekty George S. Pattona Jr.
Přestože to nebylo za jeho života nikdy prokázáno, G.S. Patton Jr. patrně trpěl dyslexií (vezmeme-li v potaz, že ani dnes neznáme přesné původy a tím pádem ani definici dyslexie, nelze se divit že tomu tak nebylo ani za života G.S.Pattona Jr.) - určitě měl problémy se čtením a hláskováním, trpěl pocity méněcennosti a tím přinejmenším splňoval alespoň některé ze znaků dyslektika (jeho oficiální životopisec Carlo D'Este ho za dyslektika považuje).
S tím souvisí také další zajímavost z Pattonova života - až do svých 11 let se mu nedostalo žádného formálního vzdělání. Rodiče se obávali, aby Georgie nebyl ve škole svými spolužáky napadán jako hloupý a proto preferovali domácí výuku: Georgovi a jeho sestře Anně bylo od mládí předčítáno a to velmi klasická literatura. Přestože tedy děti neměly formální vzdělání, měly velmi široké znalosti děl Shakespeara, Sofoklese, Waltera Scotta a dalších. Rodiče v nich povzbuzovali touhu po čtení knih s historickou tematikou a obě Pattonovic mláďata se brzy začala učit latinsky a řecky, aby se mohla číst báje v originále sama (což možná bylo lepší než drilovat se násobilku). George Jr. se pak ještě díky rodinným přátelům začal velmi brzy zajímat o vojenství. Plukovník John Singleton Mosby, britský kapitán Arthur Hutchinson a jeho "náhradní" dědeček, plukovník George Hugh Smith (vzal si po smrti "pravého" děda George Smith Pattona I. jeho ženu) vyprávěli malému Georgovi o slávě jeho předků a o bitvách kterými prošli, učili ho číst vojenské mapy a značně tak ovlivnili jeho přání stát se vojákem. Díky nim (a svému otci) mladý Patton dokázal číst vojenské mapy jako sedmiletý (!!!) a v pozdějších letech udivoval svou dokonale zvládnutou schopností orientovat se i na úplně cizích mapách. Jeho "neškolní" léta skončila 29. září 1897 kdy George S. Patton Jr. nastupuje na soukromou školu dr. Clarka, kterou v roce 1903 úspěšně absolvuje.
Další studium bylo pro mladého Pattona jasně vytyčené - Vojenská akademie Spojených Států ve West Pointu. Bohužel dostat se na ní nebylo nic snadného - uchazeč o studium musel získat doporučení buď od člena Kongresu, prezidenta a nebo tzv. "územního správce" (správce území podobného kanadským teritoriím - dnes již v USA neexistuje). George se snažil na West Point dostat přes senátora za Kalifornii Thomase R. Barda, což se mu sice povedlo, ale nastoupit mohl až v červnu 1904. Protože nechtěl ztratit rok nicneděláním, přihlásil se na otcovu radu do Virginského Vojenského Učiliště (kde s přijetím nebyly žádné problémy - přeci jen již tam absolvovaly dvě generace Pattonů). Po roce studia (které mu mimojiné zajistilo, že jako přestupující nemusel dělat přijímací zkoušky na West Point) byl 4. března 1904 doporučen senátorem Bardem pro studium na West Point, kde se 16. června téhož roku stává kadetem.
Není bez zajímavosti, že mladý Patton si při studiu na West Pointu nevedl nijak výjimečně. Dokonce musel opakovat první ročník, protože nezvládl test z matematiky. Ale díky výborným výsledkům ve vojenských předmětech, stal se během svého studia nejprve druhým desátníkem nováčků, později pak kadetem praporčíkem a ještě později adjutantem praporu kadetů (což byla nejvyšší hodnost kterou mohl kadet během studií získat). Když byl 11. června 1909 slavnostně vyřazen z West Pointu, byl v celkovém hodnocení na 43. místě ze 103 kadetů.
V žádné literatuře jsem nenarazil na zmínku o tom, že by mladý Geroge Smith Patton byl nejlepším žákem ročníku, samotné záznamy z West Pointu, volně přístupné na internetu, ani žádné hodnocení kadetů nezavádějí. Je dost možné že fáma o tom, že byl nejlepším studentem své třídy je nepřesná a má být spojena ještě s nějakým směrem, ve kterém Patton vynikal (měl například jedno z nejlepších hodnocení v pořadových cvičeních, taktéž byl elitní šermíř atp.). Při porovnání se svými spolužáky, kteří v budoucnu dosáhnou stejně vysokých prýmek jako on, je Patton na hezkém druhém místě (před ním je pouze Jacob L. Devers -39.místo ze 103-, za ním pak R.L.Eichelberg -68.místo ze 103- a W.H.Simpson -101. místo ze 103-).
Před ukončením studia se každý z kadetů musí rozhodnout, k jaké složce armády půjde sloužit - Patton se rozhodl pro kavalerii, což byl zajisté dobrý krok, protože k tankovým silám později měl jako kavalerista přeci jen blíž než jako pěšák (dělostřelectvo Patton zavrhl již v počátku - v bitvách sehrává příliš statickou roli a málokdy jen v místech kde se něco děje). Po svém vyřazení z akademie proto nastupuje jako poručík jezdectva do Fort Sheridanu.
Jak již bylo zmíněno, Patton se stal během svého studia na West Pointu elitním šermířem - konkrétně v šermu se šavlí s širokou čepelí. Šermu se pak věnoval velmi dlouho a z jeho návrhu vzešla nová armádní šavle M 1913 (která narozdíl od předchozích zbraní byla vedena jako bodná nikoliv sečná zbraň). V počátcích své vojenské kariéry si neustále zvyšoval svou šermířskou kvalifikaci, až byl jmenován "mistrem šavle" - a to jako první v americké armádě (!!). Později dokonce vedl ve Fort Riley jeden z nejvyšších amerických kurzů šermu.
S jeho dobrými výsledky v šermu také souvisí velmi kvalitní fyzická zdatnost mladého G.S.Pattona, která byla tak skvělá, že v roce 1912 reprezentoval USA na olympijských hrách ve Stockholmu v moderním pětiboji a získal 5. místo.
Vojenská kariéra budoucího generála nebyla po vyřazení z West Pointu nijak úžasná - kromě standardní a nepříliš zajímavé posádkové služby, kterou si musel v mírových dobách projít každý voják, se do První Světové Války zúčastnil pouze trestné výpravy proti Franciscu "Pancho" Villovi do Mexika (15.3.1916 - 14.2.1917) pod vedením brigádního generála Johna Josepha Pershinga. Není bez zajímavosti, že mladý Patton se tak moc chtěl účastnit boje, že se přímo "vetřel" do štábu generála Pershinga - tak dlouho na něj naléhal, až ho generál přibral jako svého třetího pobočníka (přestože jako brigádní generál měl z titulu své funkce nárok pouze na dva pobočníky). Z "bojů" v Mexiku si Patton kromě zkušeností a konexí na vysoké vojenské kruhy přivezl také svůj budoucí charakteristický znak - nošení dvou nablýskaných revolverů. Ač byl tento jeho "výsostný znak" v příštích dekádách považován za jistý druh "frajerství", svůj původ má jinde - při jedné z půtek s Villovými ozbrojenci musel mladý Patton uprostřed boje znovu nabíjet svůj revolver a několikrát jen tak tak unikl smrti. Od toho okamžiku začal nosit dvě zbraně a tento zvyk ho neopustil ani po ukončení bojů v Mexiku.
G.S.Patton poprvé "přičichl" k tankům v roce 1917, kdy si jej vybral plukovník LeRoy Eltinge (jeho bývalý velitel), důstojník štábu generála Pershinga zodpovědný za vývoj amerických tanků dle britského a francouzského vzoru, momentálně nasazovaných v První Světové Válce. A tak byl Patton 10.11. 1917 jmenován velitelem tankové školy 1. armády (tzv. "škola lehkých tanků") v Lagranges, ve Francii. Není bez zajímavosti, že v době svého jmenování o taních nevěděl téměř nic. Proto 19.11.1917 začíná s intenzivním 14ti-denním kurzem ve francouzském tankovém výcvikovém středisku v Champlieu v Compiegneském lese. Spolu se svým pomocníkem, nadporučíkem Elginem Brinem, pak Patton po jednom týdnu (!!) stráveném v továrně na výrobu lehkých tanků Renault FT-17 navrhují 4 konstrukční změny - a všechny byly francouzskou stranou přejaty do výroby. Jednalo se samočinný startér, úpravu palivové nádrže proti úniku paliva, úpravu čelní desky tanku pro užití 37mm děla i kulometu a instalaci přepážky mezi motor a posádku. (Je dobré mít na paměti že G.S.Patton neměl vzdělání technického směru a jakkoliv nechci podceňovat akademii ve West Pointu, nedomnívám se že dokázala připravit své absolventy aby během jednoho týdne prováděli sofistikované technické úpravy moderní zbraně).
Po nějaké době, kterou strávil jako velitel tankové školy lehkých tanků, byl povolán do boje a v saint-mihielském výběžku vedl první americký útok s podporou tanků. Během bojů se přiklonil k zastáncům teorie silných tankových jednotek schopných operovat nezávisle na pěchotě. V rámci své počáteční tankové kariéry se také blízce spřátelil s Dwightem Davidem Eisenhowerem, s nímž ho spojoval obdiv k tankům. Oba navíc byli jedněmi z předních teoretiků tankových bojů a vůbec nepochybovali o tom, že tanky jako samostatná armádní složka budou v příští válce hrát významnou roli.
Po ukončení První Světové Války byl G.S. Patton na vlastní žádost převelen k jezdectvu - Tankový Sbor byl totiž krátce předtím značně omezen a převeden pod pěchotu. G.S.Patton se tak k tankům vrátí až začátkem 30.let 20.století kdy si ministr války D.F.Davis uvědomí potřebu mechanizovaných sil v americké armádě.
V období mezi válkami G.S.Patton zaujal velmi zvláštní stanovisko - ke kavalerii ho táhla láska ke koním i získané vzdělání na West Pointu, spolu se značným počtem přátel. Zároveň ale znal tanky a byl přesvědčen o jejich významné budoucí roli v příští válce. Proto zaujal stanovisko, že má probíhat zřizování mechanizovaných jednotek, ale ne na úkor jezdectva. Tento názor je z dnešního hlediska pochopitelný, ovšem také musíme vzít v potaz omezené finanční zdroje, se kterými měla US Army po První Světové Válce ("poslední válce všech válek") vyjít a které ji neumožňovaly posilování obou složek najednou.
Samotný návrat k tankovým složkám se u George S. Pattona udál 15. července 1940, kdy byl převelen k 2. obrněné divizi a stal se velitelem 2. obrněné brigády. Z úspěchů Wehrmachtu při Blitzkriegu usuzoval na velký význam letectva ve spolupráci s pozemními silami a to i přesto, že samotnému letectvu nepřikládal zas tak velký význam. Časem si dokonce pořídil malý hornoplošník Stinson Voyaer a s ním obhlížel svou 2. obrněnou divizi (jejímž velitelem se stal 11.4.1940). Ta pod jeho velením získala přezdívku Hell on Wheels (Peklo na kolech) a pod jeho velením se v Tennessee zúčastnila největších předválečných manévrů. Ve třech ze čtyř cvičeních byla 2. divize a její velitel označeni za vítěze, v posledním případě byl výsledek sporný, cílů sice bylo dosaženo ale s velkými ztrátami. Druhá obrněná divize hrála vůbec v životě Geroge S. Pattona jr. neopomenutelnou roli - byla pevně spjata s postavou generála Pattona a ten k ní měl velmi vřelý vztah až do konce svého života. Dokonce i po jeho smrti byla Pattonova manželka Beatrice pravidelně informována o všech významnějších událostech týkající se "Georgovy divize". A nepochybně jedním z nejvýznamnějších dnů v životě generálmajora Geroge S. Pattona IV. (syna G.S.Pattona Jr.) byl den v roce 1975 kdy ve fort Hoodu převzal velení 2. obrněné divize.
U 2. obrněné divize také George S. Patton Jr. získal svou slavnou přezdívku Old Blood and Guts. Její původ je zřejmě nutné hledat v Pattonově projevu k důstojníkům 2. obrněné divize někdy z roku 1940 či 1941. Patton v ní použil tohoto přirovnání jako hlavního aspektu vyhrávajícího války. Od důstojníků se označení zřejmě rozšířilo i mezi vojáky a brzy jím byl (v dobrém slova smyslu) Patton označován všeobecně.
Patton
Příspěvky: 5
Registrován: 19/6/2006, 19:55
Bydliště: Praha 5 generalni stab 3.army a paraganske jednotky
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Patton »

nej general vsech dob
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

Během bojů se přiklonil k zastáncům teorie silných tankových jednotek schopných operovat nezávisle na pěchotě. V rámci své počáteční tankové kariéry se také blízce spřátelil s Dwightem Davidem Eisenhowerem, s nímž ho spojoval obdiv k tankům.
Možná je to pravda, ale kde? Pokud je mi známo z několika Eisenhowerových životopisů, za 1.WW se do Evropy nedostal. V USA se měl nalodit pro plavbu do Francie 11.11.1918.
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
Uživatelský avatar
Sherman M4A1
vojín
vojín
Příspěvky: 17
Registrován: 3/5/2007, 18:10
Bydliště: Mukarov Vally

Příspěvek od Sherman M4A1 »

Jojo, skvelej clovek. Ve stredu budou davat rano druhej dilu filmu o nem. Myslim, ze se to menuje Patton. Prvni skoncil dobytim Mesiny.
Obrázek

"Army: A body of men assembled to rectify the mistakes of the diplomats."
- Josephus Daniels
Návštěvník

jak to bylo "doopravdy"

Příspěvek od Návštěvník »

Sawyerik píše: Možná je to pravda, ale kde? Pokud je mi známo z několika Eisenhowerových životopisů, za 1.WW se do Evropy nedostal. V USA se měl nalodit pro plavbu do Francie 11.11.1918.
To je pravda, "Ike" poslední válku všech válek opravdu nestihl. Ovšem s "dočasným" plukovníkem Pattonem se podplukovník Eisenhower potkal v Camp Meadeu, kde Patton velel skupině lehkých tanků (304. tanková brigáda) . Eisenhower do Camp Meade přišel 15. března 1919, přibližně ve stejnou dobu jako Patton, a zde velel 65. ženijnímu praporu, později pak 305. tankové brigádě. Když byl Patton nakrátko přeložen do Washingtonu, převzal Eisenhower jeho funkci.
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“