Jacob Vouza (1892-1984)

[Rase]

---

Sir Jacob Charles Vouza

Obyvatel Šalomounových ostrovů, který se vyznamenal v bitvě o Guadalcanal. Jacob Vouza se narodil pravděpodobně roku 1892 ve vesnici Tasimboka na Šalomounových ostrovech, byl rybářem a vzdělání se mu dostalo na South Seas Evangelical Mission School. V letech 1916 až 1941 sloužil u policie, naučil se anglicky a dosáhl hodnosti nadpraporčíka (Sergeant Major). Během japonské okupace ostrova se přihlásil jako dobrovolník k britské jednotce Island Coast Watching Service, síť pobřežních pozorovatelů a špionů. Velitelem jednotky domorodých zvědů, jímž byl Vouza členem, byl skotský major Martin Clemens (1915-2009). Když 7. srpna 1942 na Guadalcanalu přistáli Američané, zachránil sestřeleného pilota z USS Wasp a dovedl jej ke spojeneckým liniím. Právě zde se poprvé setkal s americkými mariňáky. Následně se přihlásil jako dobrovolník průzkumu za nepřátelskými liniemi. Dne 20. srpna byl ale zajat japonskými vojáky, kterým velel Kiyonao Ichiki (1892-1942) a jejich prapor byl součástí 28. pěšího pluku. Na domorodcově blůze nalezli malou americkou vlajku, načež jej přivázali ke stromu a několik hodin marně vyslíchali. Nepromluvil a tak jej věznitelé pobodali bajonety. Proklány mu byly obě ruce, krk, rameno, tvář a žaludek, načež byl ponechán smrti. Leč jako zázrakem přežil, odvázal se a doplazil k americkým jednotkám, načež padl s ujištěním, že nic neprozradil. Překvapivě se zotavil a vzhledem k tomu, že měl probodnutý jazyk a krk, mluvil již jen velmi tiše. Po válce zasedal v poradní radě protektorátu Šalomounovy ostrovy, za hrdinství v bitvě o Guadalcanal obdržel Legion of Merit, Jiřího medaili a v roce 1957 Řád britského impéria. Obdržel osobní dopisy od Roosevelta, Churchilla, britského krále. Měl mnoho přátel u americké námořní pěchoty a v roce 1968, při návštěvě USA, obdržel od 1st Marine Division Association čestnou hodnost seržanta námořní pěchoty. V hlavním městě Honiara mu byl odhalen pomník a právě zde zemřel 15. března 1984.

Zdroj:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-s ... ranici_wag
http://www.ibiblio.org/hyperwar/USMC/US ... canal.html
http://ww2today.com/20th-august-1942-ja ... -s-marines
http://www.solomonencyclopaedia.net/biogs/E000730b.htm
https://www.pacificwrecks.com/people/ve ... index.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Jacob_C._Vouza
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jacob_Vouza


Jacob Vouza pózuje s hlavou japonského vojáka v Henderson Field, zabitého v prosinci 1942

[Vlastimil Čech]

---

Jacob Vouza pózuje s hlavou japonského vojáka v Henderson Field, zabitého v prosinci 1942.... a téhož dne zkonsumovaného....

[vodouch]

---

Jacob Vouza pózuje s hlavou japonského vojáka v Henderson Field, zabitého v prosinci 1942.... a téhož dne zkonsumovaného....

Proto pózuje s hlavou. Nevím jak Ty ... ale já bych ty vousy nemoh ... to musí hrozně lechtat v krku ...

[Alfik]

---

Jacob Vouza pózuje s hlavou japonského vojáka v Henderson Field, zabitého v prosinci 1942.... a téhož dne zkonsumovaného....

Proto pózuje s hlavou. Nevím jak Ty ... ale já bych ty vousy nemoh ... to musí hrozně lechtat v krku ...

Tys nikdy nedělal zabíjačku? To se musí oholit, pak opálit, a nakonec ty opálené zbytky chlupů z kůže odrhnout rejžákem. A je to

[Lucius]

---

Dovolím si citáciu z iného článku, je tam pár informácií čo v úvodnom článku neboli :

1. A na závěr ještě povím jeden neuvěřitelný příběh, který se v době bitvy na řece Tenaru odehrál. Jeho hrdinou je zmíněný domorodý pátrač Vouza. Po úspěchu u Koli mu jeden z mariňáků dal malou americkou vlaječku jako suvenýr. Vouza si tohoto dárku asi náramně považoval, protože si ji šel schovat do svého domku ve vesnici Volonavui. A tam narazil na několik desítek Japonců. Schovat ji nikam nemohl (měl na sobě jen jakési trenýrky, kterým domorodci říkali lava-lava), tak ho Japonci chytili, zmlátili, přivázali ke stromu a sedmkrát ho bajonety píchli do hrudi a břicha a jednou do krku. V domnění, že už má dost, ho pak nechali na pokoji. Ale Vouza měl tuhý kořínek. Po několika hodinách se probral z bezvědomí, překousal provazy a vydal se na pětikilometrovou cestu k americkým liniím. Chodit nemohl, a tak se plazil jako Meresjev. A skutečně se mu podařilo proklouznout japonskými liniemi a k ránu (tedy v době, kdy bitva vrcholila) se dostal k americkým okopům. Mariňáci Vouzu poznali, a protože si mysleli, že se vrací z hlídky a nese zpravodajské informace, odnesli ho na velitelské stanoviště podplukovníka Pollocka. Tam Vouza skutečně řekl, co všechno za liniemi viděl, i když mu rána na krku způsobovala při mluvení nepředstavitelnou bolest. Pak vyřídil pozdravy rodině a chystal se zemřít. S tím však nesouhlasili zdravotníci, kteří ho ošetřili a odvezli do nemocnice. Proti jejich zásahu skromný Vouza dokonce protestoval a navrhoval jim, ať raději ošetří někoho, kdo má větší šanci na přežití. Uklidnila ho až slova: „Jestli na nemocnici nespadne bomba, tak to přežiješ kámo.“
Vouza díky své koňské nátuře osm ran bajonetem nejenže přežil, on dokonce později vedl džunglí mnoho dalších hlídek. A když ho Vandegrift navrhl na Silver Star Medal, nikoho ani nenapadlo, aby jeho návrh zpochybnil.

2. To na východním konci Guadalcanalu byli Američané úspěšnější, byť se jim také nepodařilo Japonce nějakým rozhodujícím způsobem zničit. Tam se válka v druhé polovině listopadu změnila na urputné boje větších či menších hlídek v džungli, přičemž Američané se mohli spoléhat na skvělou práci domorodých průzkumníků, Japonci zase na svůj přirozený smysl pro terén a maskování. Největší hlídku – a to v síle celého úderného praporu raiders - vedl plukovník Evans Carlson. Carlson před válkou sloužil jako pozorovatel u čínských komunistů a okoukal od nich různé způsoby partyzánského boje, ke kterým vycvičil i své vojáky, a které byly později aplikovány i v celé americké námořní pěchotě. Úkolem raiders bylo honit džunglí jednotky plukovníka Šódžiho, který nedávno tak zle vypráskal Hannekenův prapor. A Japonci se ani tentokrát nedali, jádro Šódžiho sil stále unikalo, takže Carlson bojoval jen se zadními sledy kryjícími ústup. 12. listopadu se ke Carlsonovým mužům připojil i domorodý pátrač Jacob Vouza, jenž se již uzdravil z osmi ran bajonetem, které utržil v době Bitvy na řece Tenaru. A přítomnost tohoto zkušeného průzkumníka byla hned znát. Na základě Vouzových informací raiders obklíčili a bez vlastních ztrát zničili celou japonskou rotu (zrovna se koupala v řece, byl to fakt masakr). Celkem Carlsonovi raiders během dvou týdnů pobili 450 Japonců, při vlastních ztrátách 17 mrtvých a 17 raněných, nezanedbatelným průšvihem (pro Japonce) bylo i ukořistění patnácti tun rýže.

[Rase]

---

to je skvělé - díky moc za doplnění.
Pokud jde o domorodce, tak těm zakázali jíst lidi už Britové a nemyslím, že by se k němu uchylovali. Polo-oficiálně lidi jedna ale druhá strana. Japonští vojáci, vzhledem k nedostatku potravin a výpadkům v zásobování, měli "bílé, černé i žluté" maso, podle barvy kůže snězené osoby. Bílé běloch, žluté asiat a černé domorodci z tichomořských ostrovů.


domorodci byli dost drsní, na fotce 1st New Guinea Infantry Battalion (1944)

[Rase]

---

Na fotografii jsou muži z Island Coast Watching Service, kteří objevili japonskou stavbu letiště na Guadalcanalu (15.8.1942)
nahoře zleva: Daniel Pule, britský major Martin Clemens (1915-2009), Andrew Langabaea
dole zleva: Olorere, Gomu, Chaparuka, Chaku.

[jarl]

---

Na tichomořském válčišti se lovci lebek stávali i z civilizovaných Američanů. Tady pózuje poručík McPherson z torpédového člunu PT 341 s useknutou lebkou japonského vojáka používanou jako lodní talisman. Tohle by se v případě zajetí Japonci asi dost těžko vysvětlovalo.

[Vlastimil Čech]

---

Teda řeknu vám všem, lidičkové moji, je to úžasná historie... z našeho hlediska něco neuvěřitelného... to prostředí.
Něco jakoby se válečné operace vedly v neskutečném prostředí, společně s úplně nepochopitelnými bytostmi... to už se vojáci mohli pohybovat rovnou třeba ve skafandrech pod vodou, v v krtčích norách, jeskynním komplexu, nebo kdovíkde. Představte si kluky odněkud z městského prostředí, nebo z otevřené zemědělské krajiny, kde žijí vlídní lidičkové... A teď takové příšerné okolnosti tropického pralesa, hmyzouni, horko, vlhko, zkažená voda, hnijící potraviny... a k tomu ti divocí lidožrouti...
Ne, nedovedu si představit to trápení...

[skelet]

---

Lebky Japonců se posílaly i domů, co by suvenýry.

[Vlastimil Čech]

---

Lebky Japonců se posílaly i domů, co by suvenýry.
FŮŮŮŮJ!!!

[Rase]

---

známá je tato fotka Natalie Nickerson (20) odepisující na dopis od svého milého, který jí poslal lebku japonského vojáka (doslova "Jap skull"). Její přítel, poručík u námořnictva, tehdy sloužil v Pacifiku a lebka je z Nové Guineie. Ona sama pracovala ve válečné výrobě, v Phoenixu v Arizoně. Autorem snímku je skvělý Ralph Crane.

[Vlastimil Čech]

---

FŮŮŮJ!! FŮŮŮJ!
Teda to je děs... měl jsem Američany za decentní lidi, puritány, slušňáky a vůbec... A teď tohle... hanobení mrtvoly.

[Rase]

---

to byli i Němci...

[skelet]

---

Vlastimil Vodouch no mate je tak opravnene. Ale tak jako Nemci vedli jinou valku na Zapade a jinou na Vychode, tak Amici to tak meli s Japonci. Ta nenavist tam byla neskryvana.

[Vlastimil Čech]

---

Mimo téma:
Teď si čtu historický román. Víte někdo, proč První světová válka skončila vítězstvím spojenců? Ano, třeba takové USA zasáhly do války a velkých škod neutrpěly. Avšak vezměte ostatní státy Dohody:
Rusko i se svou největší armádou na světě poraženo na hlavu, ztrácí kusanec svého území.
Srbsko poraženo na hlavu, jeho armáda skoro vymazána, rozprášena, ubohé zbytky se probily přes Albánii
Ve Francii skončila válka někde na Sommě a Marně, ale to jsou linie hluboko ve Francii. "Vítězná" Francie neokupovala ani ždiběc Německa...
Rakouská vojska skončila válku na Pijávě a to je řeka nepochybně italská.
Britové svými loděmi vydláždili mořské dno u Jutska a pod velením zlouna Churchila si nechali hanebně napráskat u Galipoli.
Neslyšel jsem, že by RAF bombardovaly Berlín, ale letectvo německé říše drtilo bombardováním Londýn ve dne v noci...
A teď mi řekněte, že úspěchy Dohody v Africe a Arábii jí vyhrály 1. světovou válku.
Z hlediska ztrát je jednoznačným vítězem Trojspolek, který ztratil necelých 15 a půl milionů lidí, kdežto vítězná Dohoda více než 22 milionů občanů...https://www.valka.cz
Konec konců, 11.11. bylo uzavřeno jen příměří.
Nebylo vítězství Trojspolku opravdu nějakou intrikou "ukradeno"? Jasně, potíže hospodářské Centrálních mocností... jasně... ale přesto.

[Amenhoteop2]

---

Nebylo vítězství Trojspolku opravdu nějakou intrikou "ukradeno"? Jasně, potíže hospodářské Centrálních mocností... jasně... ale přesto.

Takto to bráno, studenou valku asi měla vyhrát Varšavská smlouva. Mnohem víc tanků a vojaků, měli jen hospodářské potiže.....

[Alfik]

---

Mimo téma:
Teď si čtu historický román. Víte někdo, proč První světová válka skončila vítězstvím spojenců? Ano, třeba takové USA zasáhly do války a velkých škod neutrpěly. Avšak vezměte ostatní státy Dohody:
Rusko i se svou největší armádou na světě poraženo na hlavu, ztrácí kusanec svého území.
Srbsko poraženo na hlavu, jeho armáda skoro vymazána, rozprášena, ubohé zbytky se probily přes Albánii
Ve Francii skončila válka někde na Sommě a Marně, ale to jsou linie hluboko ve Francii. "Vítězná" Francie neokupovala ani ždiběc Německa...
Rakouská vojska skončila válku na Pijávě a to je řeka nepochybně italská.
Britové svými loděmi vydláždili mořské dno u Jutska a pod velením zlouna Churchila si nechali hanebně napráskat u Galipoli.
Neslyšel jsem, že by RAF bombardovaly Berlín, ale letectvo německé říše drtilo bombardováním Londýn ve dne v noci...
A teď mi řekněte, že úspěchy Dohody v Africe a Arábii jí vyhrály 1. světovou válku.
Z hlediska ztrát je jednoznačným vítězem Trojspolek, který ztratil necelých 15 a půl milionů lidí, kdežto vítězná Dohoda více než 22 milionů občanů...https://www.valka.cz
Konec konců, 11.11. bylo uzavřeno jen příměří.
Nebylo vítězství Trojspolku opravdu nějakou intrikou "ukradeno"? Jasně, potíže hospodářské Centrálních mocností... jasně... ale přesto.

Teď upozorňuji, že to není myšleno nijak špatně ale:
Tohle je (přesně) ukázka toho, jak uvažovali meziváleční Němci. Včetně toho fouskatého.
Jenže, války nerozhodují vojáci. Dokonce ani v Prusku.
Války rozhodují účetní. neboli - jak napsal už Mistr Sun "Vítěztví znamená, že můžeš pokračovat ve válce. Ale nemusíš. Prohra znamená, že už nemůžeš pokračovat, ani kdybys chtěl."
V Německu a v Rakousko-Uhersku lidé žrali piliny, a nebylo už koho naverbovat. A ve státních pokladnách už nebyly prašule už ani na to, změnit lití ze sazby na kulky To znamenalo prohru, i když "naše vojska vítězí na všech frontách", jak psaly N. a R-U noviny...
Kromě toho, podvyživené vojáky těchto mocností kosila chřipka mnohem rychleji, než nepřátelské kulky. Ona je otázka, jestli by ty své úspěchy a ostup do nitra třeba té Francie dokázaly udržet ještě (třeba) do jara - z tohoto úhlu pohledu udělali politici jedině dobře, když hodili ručník do ringu. A konkrétně v. Karel Habsburský to chtěl udělat ještě za života císaře... po jeho smrti bylo definitivně rozhodnuto.

[seabee]

---

Churchill operaci u Gallipoli nevelel. Byl prvním lordem admirality a velel tedy válečnému loďstvu. Prosazoval namísto toho násilný průnik flotily Dardanelami, což jeho podřízení zdárně sabotovali. Za debakl zcela může armáda a jmenovitě asi nejvíc Kitchener.

A co se týká porovnání ztrát, tak s většími ztrátami na straně Dohody se "počítalo" a považovalo se to za únosné vzhledem k větším zdrojům živé síly. Strategie byla taková, že Německu dojde Kanonenfutter dřív. Mimochodem Churchill považoval tuto bezcitnou strategii za zločinnou a v parlamentu proti ní silně protestoval.

[Rase]

---

A co se týká porovnání ztrát, tak s většími ztrátami na straně Dohody se "počítalo" a považovalo se to za únosné vzhledem k větším zdrojům živé síly. Strategie byla taková, že Německu dojde Kanonenfutter dřív. Mimochodem Churchill považoval tuto bezcitnou strategii za zločinnou a v parlamentu proti ní silně protestoval.

co si budeme povídat, von Falkenhayn počítal s tím samým u Verdunu, byť budou ztráty srovnatelné, německý voják zvítězí díky lepší morálce a Francouz se sesype dřív - skoro to vyšlo...