Letecká taktika: Střelecká magie
Základní pravidla
*Střilet v krátkých dávkách, pro zastřílení jen malé pohlazení spouště a teprve po spravném namíření pustit zbraně naplno.
*Nehonit střelami cíl. Když poprvé minu, přestanu střilet, zaměřím znova a vystřelím krátičkou davku pro kontrolu, nebudu držet křečovitě spoušt a s ječícími zbraněmi teprve spravně zaměřovat, je to plýtvaní munice.
*Při útoku na pozemni cíle jako flaky je lepši zamiřit na zem před flak, a pomalu posouvat bod dopadu střel přes flak. Teprve až budete mít hodně zkušeností, jděte na flak prímo.
*Střilet na jednu část letadla, nesnažit se kropit a rozsekat cele letadlo, křidlo nebo kormidla přece bohatě stačí.
*Střilet z tak těsne blízkosti, na jakou si troufáte.
*Držet letadlo ve stejné manévrovací rovině jako cíl (vaše a jeho křídla musí být rovnoběžná, tedy stejně nakloněná).
*Útočíte-li na nic netušící letadlo, střílejte rovnou naplno, ať má minimální čas na reakci, protože oťukávání cíle zaměřovacími vystřely by ho velice rychle probralo.
Deflekční střelba
Předmiřováni před cíl podle jeho trajektorie letu
Tracking shot - Zaměřená střelba
Cíl sledujete minimálně několik vteřin a palíte dávku v jeho trajektorii letu, tak aby celá zasáhla. Obvykle střelba z pozice na 6 hodinách, tedy na ocase protivníka.
Snap shot - Palba "od boku"
Buď se vám cíl dostane do cesty na krátky okamžik (například běhěm nůžek) a nemáte čas pečlivě zaměřit, nebo sice cíl sledujete bezpečně, ale nemáte šanci ho z této pozice zasáhnout víc jak jednotlivými zásahy (např. proléta kolmo na váš směr letu zleva doprava)
Jestliže sedíte v méně obratném letadle, tak se vám těžko podaří usadit se na ocase protivníka a udržet se tak dlouho, aby jste mohli přesně střílet delší davku. Takže budete spíše spoléhat na palbu pod obtížnými úhly a malé zásahy.
Největší úskalí útoku pod vysokými úhly je nutnost hodně předměřovat před pohybujícího se protivníka, často ani ne na rovné, ale různě pokroucené trajektorii cíle (z vašeho pohledu). Na to není žádna rada dobrá, to chce jen cvičit a cvičit a cvičit, dokud to nebudete mít v oku.
Jesliže sedíte v přibližně stejně obratném letadle nebo obratnějším než má váš protivník, tak se můžete snažit dostat na jeho ocas, odkud máte nejsnažší možnost střelby. Když budete na jeho ocasu, tak dřive než začnete střílet, musíte mit křídla ve stejné rovině jako cíl (tedy stejně nakloněná, rovnobežná). Pak se vám znatelně usnadní míření na cíl a zároveň máte mnohem větší šancí, že ho zasáhnete všemi zbraněmi najednou (platí pro zbraně v křídlech). Podle druhu zbraně a vzdálenosti a podle velikosti přetížení G během zaměřování nastavíte zaměřovač před cíl v jeho směru letu a vypalte kratičkou dávku. Podle jejího letu případně poupravte míření a vystřelte znovu. V momentě, kdy zasáhnete cíl, rozežhavte zbraně naplno, ať trpí.
Tenhle způsob střelby (tracking shot) je na provedení o dost jednodušší a má silnější efekt než předchozí.
Konvergence
Letadla Druhé světové války mívaly zbraně umístěné na různých částech draku, některá na nose, jiná v kořenech křídel nebo uprostřed křídel. Některá dokonce kombinaci obojího. Proto pro maximální účinnost se jednotlivé zbraně zaměřovaly na jeden centrální bod v předem dané vzdálenosti. Takže například 6 kulometů P-51 Mustang (3 a 3 v každém křídle) mohlo mít nastavenou konvergenci 250 yardů. V této vzdálenosti, tedy v 250 yardech se střely ze všech zbraní protínaly a koncentrovaly se tak do jediného "bodu smrti". Před touto vzdáleností střely směřovaly šikmo od křídel doprostřed, a po prolítnutí se začaly rozpylovat do stran.
Pochopitelně je vaším úmyslem dostat cíl co nejblíže vaší konvergenci a koncentrovat tak svoje zbraně na jedno místo na letadle, protože palba mimo konvergenci značne sníží celkovou učinnost vašich zbraní, buď pokropíte cíl po celé jeho ploše (málo učinné) a nebo zasahuje jen část vaších zbraní.
Zajímavostí je vývoj konvergence během války, první Hurricany měly souběžnost nastavenou na 750 yardů, pak se během války měnila, často bylo na pilotech, jak si přáli mít zbraně seřízeny, takže esa typu Malana měli konvergenci třeba 150-200 yardů. Standardem se pro RAF v období války stala vzdálenost 250-300 yardů.
V USAAF se konvergence hodně změnila s příchodem zaměřovače K-14, po něm se začaly zbraně seřizovat na sbíhavost až 900 yardů, protože tento zaměřovač umožňoval poměrně přesnou střelbu na tyto veliké vzdálenosti. Zároveň se také zbraně seřizovaly i ve vertikální rovině, kupříkladu v křídle P-51 byl jeden kulomet nastaven klasicky, druhý šel o 2° dolů a třetí o 2° nahoru. Díky tomu šlo doslova posprejovat velký prostor a při množství munice P-51 mohl tedy dosáhnout sestřelu i poměrně špatný střelec.
Pokles střel aneb balistika
Střely tak jako všechno podléhají gravitaci Země a na rozdíl od vašeho ctěného letadla nemají ani křídla ani motor. Diky tomu spoléhají jen na energii, kterou jim udělí zbraň při výstřelu, a tuto energii ztráceji běhěm letu (tření vzduchu, aerodynamický odpor střely). Navíc hned po opuštění hlavně se začínají propadat směrem k zemi, nejřív neznatelně, ale s každým dalším momentem letu stále rychleji. Částečné řešení tohoto problému můžete udělat nastavením konvergence. Všechny zbraně od malorážových kulometů až po 30mm kanon jsou konvergenci ovlivnitelné, a při jejím nastavení se nastaví tak, že v dané vzdálenosti se nejenom trajektorie střel protínají, ale tež jsou ve správne výšce vašeho zaměřovače. Tedy při konvergenci 250 yardů můžete na cíl v této vzdálenosti zamířit přímo bez dalších korekcí a pustit mu pěkně žilou.
Nevýhoda, které se stejně nevyhnete, spočívá v tom, že mimo bod konvergence neletí střely ve správné výšce, protože jsou namířené šikmo tak, aby dosáhly správné výšky až v konvergenci. Na vašem stroji jsou většinou umístěně pod vámi a pod zaměřovačem, takže minimálne v první polovině vzdálenosti k bodu konvergence budou letět pod středem zaměřovače. Na to nezapomeňte, když budete s nepřítelem tělo na tělo např. pod 100 yardů a konvergenci budete mít na víc jak 200, že musíte mířit ne přesně na cíl, ale o chlup výše, protože by vaše střely cíl většinou jen těsně podlétly.
Další vlivy na střelbu
Veliký vliv na dráhu letu vaších střel má přetížení letadla v momentě výstřelu. Ideální pro střelbu je 0G, tedy "beztížny stav", ovšem ten je nepravděpodobný, takže obvykle je nejlepší prakticky realizovatelné přetížení 1G, tedy běžná přitažlivost země. Při zvyšujícím se přetížení se zrychluje pád střel. Pochopitelně lze cíl zasáhnout i při 5G, jen už musíte mít praxi.
Druhý vliv na střelbu má skluz letadla a úhel náběhu, tedy odklon nosu letadla od skutečneho směru letu. Čím víc je na jedné či druhé straně, tím víc sklouzáváte do strany (to je obvykle vlivem vychýlení směrového kormidla pedály).
Filip "Skywolf" Kraus
Letecká taktika: Střelecká magie
Moderátor: Pátrač
Letecká taktika: Střelecká magie
válka je vůl
Pominu-li gramatické chyby, mám ke článku následující výhradu:
Není toto „tak trochu“ logický renonc..? Aby střely po určité vzdálenosti „spadly“ na správnou výšku, musím mít zbraně logicky nastavené trochu nahoru. Z toho mi plyne, že pod (dejme tomu těch) 200 yardů budou střely „nad cílem“ a nad 200 yardů už budou putovat k zemi... Tedy proč, když je cíl blíže než těch 200 yardů, ještě mířit nahoru..?Na to nezapomeňte, když budete s nepřítelem tělo na tělo např. pod 100 yardů a konvergenci budete mít na víc jak 200, že musíte mířit ne přesně na cíl, ale o chlup výše, protože by vaše střely cíl většinou jen těsně podlétly.
