Efekty nepřímého postupu
Moderátor: Pátrač
Stanley - to iba doklada, že politici a hlupáci sú rovnaky či v demokracii alebo totalite. A teraz mi napíš, aké čistky urobil Napoleón III, kráľ Juraj, cisár Franc Jozef alebo Rímska, Francúzska republika atď, že ich vojska sa tiež ocitli v obkľúčení. Proste nemôžeš paušalizovať politické podmienky jednej bitky na ostatné.
-
Stanley
- desátník
- Příspěvky: 52
- Registrován: 29/10/2009, 14:31
- Bydliště: Jablonec nad Nisou
- Kontaktovat uživatele:
Ne, tos mě nepochopil, nebo jsem to napsal špatně. Já jsem to uvedl jako další proměnou, která se může u obklíčení vyskytnout. Mně se zdá, že chcete udělat vzorec, kdy se dá obklíčení vydržet a odrážet útok, nebo se probojovat z obklíčení. Ale tam je tolik faktorů, že mi přijde, že se to tak jednoduše říct nedá. Na každém obklíčení se objevil jiný faktor, který to způsobil. Obklíčení jižních Sovětských armád na Ukrajině bych přisoudil špatné taktice a vměšování Stalina. Obklíčení Německých vojsk u Stalingradu slabým spojeneckým armádám Německa. Obklíčení vojsk po operaci Bagration přikládám vyšší motorizaci Sovětské armády a lepšímu strategickému plánování Sovětských vojsk. Obklíčení Italských vojsk v průběhu bojových operací v severní africe bych přisoudil na straně Itálie nízkému počtu těžkých zbraní a vůli bojovat. Je tam zkrátka hrozně moc faktorů, vycvičenost, kvalita velení,palebná síla, stav zásob, morálka, čas který nám dá nepřítel na zformování obrany, počasí, schopnost přesunu....bude toho asi dost
Ten vzorec chcel pôvodne asija, ale ak urobím všeobecné zhrnutie, obkľúčením sa strácajú niektoré výhody linie oproti húfu. Ak je dobrý veliteľ, udrží si väčšinu výhod, ak zlý, premení sa je ho vojsko v húf. A je jedno či to bolo u Kann alebo v sev. Afrike. O dôležitosti jednodlivých faktorov sa môžme baviť, ale asi najdôležitejší je strata schopnosti veliť - strata spojenia k nižším veliteľom a schopnosť vyhodnotiť situáciu.
ad vzorec - ano chci vzorce, ale popisujici jednotlive elementarni aspekty a to jeste jen trendove (a takove vzorce exisuji, docela bych veril ze se i na vojenskych skolach uci). jmodrak se to porad snazi prekrucovat tak ze pry chci vzorec popisujici bitvu/valku od zacatku do konce do ktereho hodim cisla a on prechrousta kdo vyhraje, ale mezi tim je dost podstatny rozdil.
ad Veleni - asi by to hlavne chtelo udelat si predstvu o tom nakolik jsou ktere bojove akce emergentni, nakolik mohou byt emergentni akce vykonejsi nez nezavisle, a nakolik mohou emergentni akce probihat spontalne a naopak nakolik potrebuji rizeni zhora.
Kdyz si lajk (jako ja) prestavuje boj - treba nejaky zakop a v nem se krci 100 vojaku, stridave vykukuji a schovavaji se, a kdyz se nekdo objevi pred nima, tak si toho jeden vsimne, vystreli, ostatni to zaregistruji a zacnou strilet taky.
Je to emergentni proces, ale nevyzaduje zadne veleni. Vetsina prikladu co me tak bezne napadnou je takova.
Tezko se mi predstavuje jak nejake rizeni velitelem z hora, muze zvysit fyzicky bojovy vykon (tj. zneskodnovani bojovych prostredku nepritele) nejak vyrazneji ve srovani s podobnymi automatickymi procesy. Tim nechci popirat vyznam veleni, jen rikam co se snazim si ujasnit.
ad Veleni - asi by to hlavne chtelo udelat si predstvu o tom nakolik jsou ktere bojove akce emergentni, nakolik mohou byt emergentni akce vykonejsi nez nezavisle, a nakolik mohou emergentni akce probihat spontalne a naopak nakolik potrebuji rizeni zhora.
Kdyz si lajk (jako ja) prestavuje boj - treba nejaky zakop a v nem se krci 100 vojaku, stridave vykukuji a schovavaji se, a kdyz se nekdo objevi pred nima, tak si toho jeden vsimne, vystreli, ostatni to zaregistruji a zacnou strilet taky.
Je to emergentni proces, ale nevyzaduje zadne veleni. Vetsina prikladu co me tak bezne napadnou je takova.
Tezko se mi predstavuje jak nejake rizeni velitelem z hora, muze zvysit fyzicky bojovy vykon (tj. zneskodnovani bojovych prostredku nepritele) nejak vyrazneji ve srovani s podobnymi automatickymi procesy. Tim nechci popirat vyznam veleni, jen rikam co se snazim si ujasnit.
-
Stanley
- desátník
- Příspěvky: 52
- Registrován: 29/10/2009, 14:31
- Bydliště: Jablonec nad Nisou
- Kontaktovat uživatele:
Nj, jenže těch 100 chlapíků vidí jen před sebe a neví, co se děje na jiné straně kruhu. Na levé straně je 100 lidí, kteří střílí před sebe a nemají problém, ale na pravé straně může dojít ke zhoršení situace a v tu chvíli přijde velení s rozkazem, vzít ze 100 lidí v klidnějším prostoru 30 a ucpat díry na druhé straně.....výsledek=udržení perimetru a odražení nepřítele. Pokud by velení nepřišlo s takovým rozkazem, perimetr se rozpadne a celek se zhroutí. Zase záleží, jak velký perimetr se drží....tak to je další faktor. Čím menší prostor, tím lepší koordinace mezi vojáky a menší nároky na velení. Tzn., možná takový vzorec můžeš udělat, ale je to hodně teoretické a výsledek může být s ohledem na neuchopitelné dění (morálka) jiný.
stanley: Ani ne tak taktických, jako strategických. Chyby na této úrovni zapříčinili hlavní ztráty.
Takže to co píšeš nesouvisí ani tak v gramotnosti, ale v soustavné velitelské práci s vojákem. Nadruhou stranu, neodvažuji se v tomto směru jakkoliv spekulovat, protože mi chybí sebemenší údaje. Nebo ty je snad máš? či spíše vycházíš z poválečných tvrzení německých vojáků?
Takže to co píšeš nesouvisí ani tak v gramotnosti, ale v soustavné velitelské práci s vojákem. Nadruhou stranu, neodvažuji se v tomto směru jakkoliv spekulovat, protože mi chybí sebemenší údaje. Nebo ty je snad máš? či spíše vycházíš z poválečných tvrzení německých vojáků?
zase pouzivas terminy jako zhrouceni, rozpad. Me jde o to prevezt tyhle veci o kterym mam jen letmou predstavu (co fyzicky znamena "zhrouceni" emergentni struktury armady?) na nejake fyzicke veliciny o kterych mam predstavu jasnou.
mezi takove veliciny patri - zabiti/zniceni jednotky, schopnost bojovat (coz je vlastne taky schopnost zabit/znicit jednoku nepritele a pritom zbranit vlastnimu zabiti/zniceni)
Nakonec tedy veskere veleni smeruje jenom k tomu rozpoutat boj v takovych podminkach kdy kazda jednotliva, kazda jednotliva strela ma maximalni ucinek (nebo minimalni u tech nepritelovych). Ale ja nevidim nejak dramatickou zavislost ucinosti jednotlivych strel/uderu na podminkach ktere velitel muze ovlivnit (to je porave to na co bych chtel ty vzorce).
Prijde mi z v konecnem dusledku jed o to pochopit jak muze dumyslna emergentni organizace bojove cinosti vest k tomu aby byli nepritelovy jednotky niceny ryhleji nez nase.
Mnozi mi takovy redukcionalizmus budou vycitat, ano uznavam ze fyzicke zniceni neni jedinym cilem boje (to byla vlastne jedna z hlavnich myslenek blitzkriegu), ale v konecnem dusledku jde skutecne o zbaveni protivnika bojovych prostredku (aby nemohl bojovat a prosazovat svou vuli proti nam coz je cilem valky), jiste je uspechem i dosazeni obchvatu, obsazeni uzemi, zastraseni....atd. atd. .... ale kdyz to clovek domysli tak nakonec vsechny tyto cile jsou jenom prostredkem k tomu, aby byl nepritel zbaven sil.
mezi takove veliciny patri - zabiti/zniceni jednotky, schopnost bojovat (coz je vlastne taky schopnost zabit/znicit jednoku nepritele a pritom zbranit vlastnimu zabiti/zniceni)
Nakonec tedy veskere veleni smeruje jenom k tomu rozpoutat boj v takovych podminkach kdy kazda jednotliva, kazda jednotliva strela ma maximalni ucinek (nebo minimalni u tech nepritelovych). Ale ja nevidim nejak dramatickou zavislost ucinosti jednotlivych strel/uderu na podminkach ktere velitel muze ovlivnit (to je porave to na co bych chtel ty vzorce).
Prijde mi z v konecnem dusledku jed o to pochopit jak muze dumyslna emergentni organizace bojove cinosti vest k tomu aby byli nepritelovy jednotky niceny ryhleji nez nase.
Mnozi mi takovy redukcionalizmus budou vycitat, ano uznavam ze fyzicke zniceni neni jedinym cilem boje (to byla vlastne jedna z hlavnich myslenek blitzkriegu), ale v konecnem dusledku jde skutecne o zbaveni protivnika bojovych prostredku (aby nemohl bojovat a prosazovat svou vuli proti nam coz je cilem valky), jiste je uspechem i dosazeni obchvatu, obsazeni uzemi, zastraseni....atd. atd. .... ale kdyz to clovek domysli tak nakonec vsechny tyto cile jsou jenom prostredkem k tomu, aby byl nepritel zbaven sil.
Asija – mám vážnou obavu, že jsi úplně ale opravdu úplně mimo boj. Tvůj prvotní nápad, pokusit se kvantifikovat vliv zvláštních bojových situací na průběh boje , respektive na porážku toho proti komu jsou použity, mě zaujal. Nyní mám pocit že mé prvotní nadšení nebylo na místě.
Proč si to myslím? Inu to je prosté. Na válku žádné vzorce nenajdeš. Já mám za sebou 8 let vojenských škol. Znám nemálo lidí co studovali sovětské válečné školy a také oni nikdy o žádných vzorcích neslyšeli. Jeden můj bývalý kolega absolvoval West Point a druhý prošel úspěšně výcvikem u amerických speciálních sil. Nikdy žádné vzorce neviděli.
Je potřeba začít postupně, aby se toto jinak asi podnětné téma k něčemu dopracovalo. Snad tím, že by bylo dobré pojmenovat ty metody nepřímého působení na protivníka. Jenže to je zásadní problém tohoto vlákna, Vše co jsi popsal či vyjmenovat v úvodním článku je tak trochu nesmyslné. Termíny jako:
- obklíčení,
- obchvat ,
- působení na velitelské struktury, já přidám
- obejití
- nasazení speciálních sil jako předsunutých odřadů nelze v žádném případě považovat za NEPŘÍMÉ PŮSOBENÍ. Vždy jde o přímé působení a jen jde o jinou formu boje než útok z chodu nebo přímého dotyku.
Například : Obchvat.
Zde jde o taktický nebo operační manévr, který může přinést zlom v boji a zajisti ústup protivníka bez velkého nárůstu potřeby sil a prostředků a velmi často vede k obklíčení a zajetí i velkých sil protivníka.
Principiálně jde o manévr do boku a nejbližšího týlu nepřítele prováděný v přímé taktické součinnosti a v těsném palebném styku s vojsky útočícími čelně.
Je to manévr, který při dobrém výcviku zvládne i družstvo. Velitel družstva například zjistí, že jeho postupu brání skupinka odhodlaných vojáků. Nechá tedy kulometčíka a dva střelce vést palbu a poutat protivníka a se zbytkem sil toto místo obejde zleva či zprava a útokem do boku ovládne situaci. Je jedno jak velká jednotka tento manévr vede. Jde vždy o rozhodnost, flexibilitu a schopnost nést riziko. Princip je vždy stejný bez ohledu na velikost jednotky která ho provádí. Historie zná ledacos.
Příklad dvě: Obejití.
Tento manévr se používá či spíše používal u velkých taktických nebo operačních uskupení. Jde o to, že na základě vývoje bojové situace se pošle i velká část sil a ta bez toho, aby se poutala bojem obejde bránící s uskupení i do veliké hloubky a vytvoří tak kovadlinu, na které čelně útočící vlastní síly jako kladivo rozbijí bránící se jednotky.
Takticky přesně jde o hluboký a rozsáhlý manévr do boků a týlu nepřítele, při kterém vojska útočící čelně a vojska obcházející mají taktickou součinnost.
Provádí se ve větších operačních uskupeních a opět při rozhodnosti a odvaze velitelů i vojsk přináší mimořádné výsledky. Není třeba sem dávat schémata. Stačí se podívat na počáteční operace Wehrmachtu na všech frontách II. SV a budete dokonale v obraze.
Co na tomto vidíš ty nebo kdokoliv jiný jako nepřímé působení? Nepřímé působení spadá do kategorie, která je dnes nazývána možná správně a možná nesprávně jako asymetrické válčení.
O asymetrických metodách vedení ozbrojených konfliktů jsem na Palbu vložil tento cyklu. Myslím, že z oblasti nepřímého působení na protivníkovi ozbrojené síly, obyvatelstvo, infrastrukturu a morálku jsem nezapomněl na nic.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2944
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2949
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2951
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2953
Je na tobě jestli se tím budeš zatěžovat.
Jinak pár postřehů.
Nelze směšovat války vedené ve starověku, středověku a novověku do druhé poloviny 19. stoleté s válkami vedenými později a už vůbec ne s válkami 20. století. Nejsou si v ničem podobné.
Likvidace jakkoliv významného velitele nerozhoduje od roku 1900 o ničem. To není padlý král, jehož smrt je znak porážky. Velitele armády nahradí jeho zástupce nebo nejzkušenější velitel sboru a bojuje se dál.
Obklíčení velkých či menších sil protivníka neznamená nic více než toto obklíčení. Jak dlouho obklíčené síly budou vzdorovat podléhá tolika proměnným, že to nelze kvantifikovat. A není to jen o zásobách, morálce a tlaku nepřítele. Je to také o štěstí a je to i o možném vyprošťovacím úderu vlastních sil.
Tvoje otázky by stály za podrobný rozbor ale já se to pokusím vzít stručněji:
Jaká je typická doba než dojdou zásoby?
Zásoby jaké? Ty co má obklíčená jednotka u sebe? Nebo ty co jí je možno dopravit vzduchem či děrami ve frontě? Za dob ČSLA platilo, že zásoby na vojskovém stupni, tedy zásoby které si sebou veze divize na stupních od vojáka - zbraně - vozidla až po divizní sklady, stačí na 3 až 5 dní boje. Když ale obklíčíš četu tak vydrží v boji půl hodiny – tedy hlavně její zásoby munice a je konec.
Jaká je doba potřebná k vítězství na určitém místě v závislosti na převaze?
Kdo by to troufal spočítat? Jak dlouho teoreticky mohla odolávat posádka pevnosti Brestu Litevského? Jak dlouho měla odolávat posádka v Bir Hakímu? Jak dlouho měl vydržet Frostův prapor u mostu v Arnhemu? Jak dlouho měla vydržet obrana Němců v obklíčení u Stalingradu? Na to nejsou vzorce, je to o velení, o lidech a morálce.
Není to ale jenom poráženém ale i o tom kdo má zvítězit. Jakou je za vítězství ochoten zaplatit cenu v tancích letadlech a hlavně v lidech a krvi?
Jaký je typický rozměr obklíčených útvarů
To mám chápat jak? Co si pod tím mám představit? Každá taktická a operační jednotka či uskupení se řídí bojovými řády platnými pro její zemi.
Tak třeba motostřelecký pluk v ČSLA měl v obraně bránit úsek široký 15 a hluboký 15 kilometrů. Ale to platilo pro boj v linii pluků mateřské divize. Pokud by byl obklíčen, nebylo mu ale dáno takový flák země udržet. Je to 225 kilometrů čtverečních. Podívejme se na to, co by mohl použít pokud by do obklíčení padl v plné bojové síle což je samo o sobě nesmysl.
Motostřelecký či tankový pluk byl tvořen poměrně velkým množstvím sil a prostředků. Jako vševojsková jednotka mohl na bojišti sehrát velmi významnou roli. Jeho základ tvořily 4 vševojskové prapory.
Tři motostřelecké prapory –mspr - obsahují: 93 BVP a 3 velitelská BVP velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 6 vozidel protiletadlových čet. U plucích na OT 64 stejné počty ale je potřeba připočítat 9 vozidel s granátometnými družstvy.
Jeden tankový prapor – tpr - v zesílených tabulkových počtech: 41 středních tanků, 3 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie.
Tankový pluk byl tvořen podobně velkým množstvím sil a prostředků. Jako další typ vševojskové jednotka byl výrazně údernější než motostřelecký pluk a byl i velmi mobilní. Tankové pluky byly považovány za hlavní údernou sílu ČSLA. Opět byl tvořen 4 vševojskovými prapory ale v opačném řazení.
Tři tankové prapory –tpr - obsahovaly: 93 střední tanky a 3 velitelské tanky velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 6vozidel protiletadlových čet.
Jeden motostřelecký prapor – mspr - v běžných tabulkových počtech: 31 BVP nebo OT, 2 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie. Motostřelecké prapory tankových pluků vybavené OT-64 neměly u rot granátometná družstva.
Ostatní síly a prostředky byly u obou typů pluků shodné. Šlo o logistické jednotky a jednotky bojového zabezpečení. Pouze se lišily typy prostředků a jejich počty. Jde tedy o:
Bojové zabezpečení.
Plukovní dělostřelecká skupina tvořená:
- raketometným oddílem - 6 kusů raketometů a
- samohybným dělostřeleckým oddílem s 18 samohybnými kanónovými houfnicemi, polovina ČSLA bohužel byla vybavena pouze taženými děly, tak jak ukazuje naše schéma.
- protitankovou baterií tvořenou 9 kusy vozidel BRDM s odpalovacími zařízeními PTŘS Maljutka
Rota chemické ochrany -rcho: 6 kusů chemických průzkumných OT a speciální techniku pro provádění úplné speciální očisty po zasažení ZHN
Průzkumná rota - pzr: 10 kusů průzkumných BVP
Spojovací rota - spojr: s četou rádiového a četou linkového spojení
Ženijní rota - žr: speciální vozidla, mostní tanky, mostní automobily.
plbat – jednotka pro plukovní vojskovou PVO. Na to se podíváme taktéž trochu podobněji.
Vševojskové pluky (msp, tp) vševojskových divizí (msd, td) měly:
- do roku 1982 ve své organizační struktuře protiletadlovou baterii o dvou protiletadlových četách, celkem 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.
- od roku 1983 byla ve struktuře vševojskových pluků začleněna protiletadlová raketodělostřelecká baterie vyzbrojená bojovými vozidly PLRK 9K35 STRELA-10 (4 ks) a 30 mm PLdvK vz.53/59. Výjimku tvořil 3.msp (Louny), který měl ve výzbroji PLRK 9K31 STRELA-1.
Logistickou podporu tvořila:
rota týlového zabezpečení – rtz zabezpečovala dopravu a výdej veškerého týlového materiálu, přípravu teplé stravy, výrobu a distribuci pitné vody.
rota oprav techniky – rote: zabezpečovala přísun materiálu, evakuaci poškozené techniky z bojových sestav a veškeré opravy poškozené techniky tak aby jí vrátila plnou nebo částečnou bojeschopnost.
Takže pokud sečteme těžkou bojovou techniku tak byl tento pluk schopen na obranu 225 kilometrů čtverečních nasadit cca 150 bojových vozidel a tanků a asi 2400 vojáků. Pokud by rezignoval na obranu plochy a šel bránit linii, tak by stejné počty vojáků a techniky měl na původních cca 60 kilometrů obvodu svého obranného úseku. Je to logicky nesmysl.
Rozměry obraných prostorů nelze určit a už vůbec ne nějaké typické. Obklíčený velitel se rozhodne jak se stáhne, zhustí obranu, co dá do zálohy a jak bude šetřit lidi, techniku a materiál. Rozhodne toto:
- skutečné počty lidí
- skutečné počty bojeschopné techniky a techniky byť nepojízdné ale střelby schopné- poslouží jako pevnůstka
- charakter terénu. Jiné je bránit les, jiné horský terén, jiné město a jiné běžnou středočeskou krajinu
- charakter bojové činnosti nepřítele. Pokud bude ničit obklíčenou jednotku hlavně ze vzduchu tato se rozptýlí více do prostoru. Pokud bude blbý a bude tupě útočit čelně, vytvoří se zahuštěná dvouliniová sestava.
Rozumíš mi co se snažím říci?
Jaká je vzdálenost od fronty kde se ještě projevuje boj (tj. vzdálenost za kterou se pocítí účinek dvojí palby, a kde přesuny nejsou bezpečné)
Zde je to naštěstí lehké.
- v pravěku na dohod kamenem
- ve starověku a středověku na dostřel luku
- v novověku na dostřel kanónu
- ve 20. století na dolet bombardéru později na dostřel mezikontinentální balistické střely.
Od roku asi tak 1960 už je možno na protivníka působit kdekoliv na zemi.
Je otázka zda by ve světovém konfliktu v té době existovalo něco jako zázemí. Asi ne.
Více si myslím že prozatím není potřeba uvádět. Ale pokud bude o čem, jsem připraven se opět zapojit. Pátrač
Proč si to myslím? Inu to je prosté. Na válku žádné vzorce nenajdeš. Já mám za sebou 8 let vojenských škol. Znám nemálo lidí co studovali sovětské válečné školy a také oni nikdy o žádných vzorcích neslyšeli. Jeden můj bývalý kolega absolvoval West Point a druhý prošel úspěšně výcvikem u amerických speciálních sil. Nikdy žádné vzorce neviděli.
Je potřeba začít postupně, aby se toto jinak asi podnětné téma k něčemu dopracovalo. Snad tím, že by bylo dobré pojmenovat ty metody nepřímého působení na protivníka. Jenže to je zásadní problém tohoto vlákna, Vše co jsi popsal či vyjmenovat v úvodním článku je tak trochu nesmyslné. Termíny jako:
- obklíčení,
- obchvat ,
- působení na velitelské struktury, já přidám
- obejití
- nasazení speciálních sil jako předsunutých odřadů nelze v žádném případě považovat za NEPŘÍMÉ PŮSOBENÍ. Vždy jde o přímé působení a jen jde o jinou formu boje než útok z chodu nebo přímého dotyku.
Například : Obchvat.
Zde jde o taktický nebo operační manévr, který může přinést zlom v boji a zajisti ústup protivníka bez velkého nárůstu potřeby sil a prostředků a velmi často vede k obklíčení a zajetí i velkých sil protivníka.
Principiálně jde o manévr do boku a nejbližšího týlu nepřítele prováděný v přímé taktické součinnosti a v těsném palebném styku s vojsky útočícími čelně.
Je to manévr, který při dobrém výcviku zvládne i družstvo. Velitel družstva například zjistí, že jeho postupu brání skupinka odhodlaných vojáků. Nechá tedy kulometčíka a dva střelce vést palbu a poutat protivníka a se zbytkem sil toto místo obejde zleva či zprava a útokem do boku ovládne situaci. Je jedno jak velká jednotka tento manévr vede. Jde vždy o rozhodnost, flexibilitu a schopnost nést riziko. Princip je vždy stejný bez ohledu na velikost jednotky která ho provádí. Historie zná ledacos.
Příklad dvě: Obejití.
Tento manévr se používá či spíše používal u velkých taktických nebo operačních uskupení. Jde o to, že na základě vývoje bojové situace se pošle i velká část sil a ta bez toho, aby se poutala bojem obejde bránící s uskupení i do veliké hloubky a vytvoří tak kovadlinu, na které čelně útočící vlastní síly jako kladivo rozbijí bránící se jednotky.
Takticky přesně jde o hluboký a rozsáhlý manévr do boků a týlu nepřítele, při kterém vojska útočící čelně a vojska obcházející mají taktickou součinnost.
Provádí se ve větších operačních uskupeních a opět při rozhodnosti a odvaze velitelů i vojsk přináší mimořádné výsledky. Není třeba sem dávat schémata. Stačí se podívat na počáteční operace Wehrmachtu na všech frontách II. SV a budete dokonale v obraze.
Co na tomto vidíš ty nebo kdokoliv jiný jako nepřímé působení? Nepřímé působení spadá do kategorie, která je dnes nazývána možná správně a možná nesprávně jako asymetrické válčení.
O asymetrických metodách vedení ozbrojených konfliktů jsem na Palbu vložil tento cyklu. Myslím, že z oblasti nepřímého působení na protivníkovi ozbrojené síly, obyvatelstvo, infrastrukturu a morálku jsem nezapomněl na nic.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2944
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2949
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2951
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2953
Je na tobě jestli se tím budeš zatěžovat.
Jinak pár postřehů.
Nelze směšovat války vedené ve starověku, středověku a novověku do druhé poloviny 19. stoleté s válkami vedenými později a už vůbec ne s válkami 20. století. Nejsou si v ničem podobné.
Likvidace jakkoliv významného velitele nerozhoduje od roku 1900 o ničem. To není padlý král, jehož smrt je znak porážky. Velitele armády nahradí jeho zástupce nebo nejzkušenější velitel sboru a bojuje se dál.
Obklíčení velkých či menších sil protivníka neznamená nic více než toto obklíčení. Jak dlouho obklíčené síly budou vzdorovat podléhá tolika proměnným, že to nelze kvantifikovat. A není to jen o zásobách, morálce a tlaku nepřítele. Je to také o štěstí a je to i o možném vyprošťovacím úderu vlastních sil.
Tvoje otázky by stály za podrobný rozbor ale já se to pokusím vzít stručněji:
Jaká je typická doba než dojdou zásoby?
Zásoby jaké? Ty co má obklíčená jednotka u sebe? Nebo ty co jí je možno dopravit vzduchem či děrami ve frontě? Za dob ČSLA platilo, že zásoby na vojskovém stupni, tedy zásoby které si sebou veze divize na stupních od vojáka - zbraně - vozidla až po divizní sklady, stačí na 3 až 5 dní boje. Když ale obklíčíš četu tak vydrží v boji půl hodiny – tedy hlavně její zásoby munice a je konec.
Jaká je doba potřebná k vítězství na určitém místě v závislosti na převaze?
Kdo by to troufal spočítat? Jak dlouho teoreticky mohla odolávat posádka pevnosti Brestu Litevského? Jak dlouho měla odolávat posádka v Bir Hakímu? Jak dlouho měl vydržet Frostův prapor u mostu v Arnhemu? Jak dlouho měla vydržet obrana Němců v obklíčení u Stalingradu? Na to nejsou vzorce, je to o velení, o lidech a morálce.
Není to ale jenom poráženém ale i o tom kdo má zvítězit. Jakou je za vítězství ochoten zaplatit cenu v tancích letadlech a hlavně v lidech a krvi?
Jaký je typický rozměr obklíčených útvarů
To mám chápat jak? Co si pod tím mám představit? Každá taktická a operační jednotka či uskupení se řídí bojovými řády platnými pro její zemi.
Tak třeba motostřelecký pluk v ČSLA měl v obraně bránit úsek široký 15 a hluboký 15 kilometrů. Ale to platilo pro boj v linii pluků mateřské divize. Pokud by byl obklíčen, nebylo mu ale dáno takový flák země udržet. Je to 225 kilometrů čtverečních. Podívejme se na to, co by mohl použít pokud by do obklíčení padl v plné bojové síle což je samo o sobě nesmysl.
Motostřelecký či tankový pluk byl tvořen poměrně velkým množstvím sil a prostředků. Jako vševojsková jednotka mohl na bojišti sehrát velmi významnou roli. Jeho základ tvořily 4 vševojskové prapory.
Tři motostřelecké prapory –mspr - obsahují: 93 BVP a 3 velitelská BVP velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 6 vozidel protiletadlových čet. U plucích na OT 64 stejné počty ale je potřeba připočítat 9 vozidel s granátometnými družstvy.
Jeden tankový prapor – tpr - v zesílených tabulkových počtech: 41 středních tanků, 3 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie.
Tankový pluk byl tvořen podobně velkým množstvím sil a prostředků. Jako další typ vševojskové jednotka byl výrazně údernější než motostřelecký pluk a byl i velmi mobilní. Tankové pluky byly považovány za hlavní údernou sílu ČSLA. Opět byl tvořen 4 vševojskovými prapory ale v opačném řazení.
Tři tankové prapory –tpr - obsahovaly: 93 střední tanky a 3 velitelské tanky velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 6vozidel protiletadlových čet.
Jeden motostřelecký prapor – mspr - v běžných tabulkových počtech: 31 BVP nebo OT, 2 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie. Motostřelecké prapory tankových pluků vybavené OT-64 neměly u rot granátometná družstva.
Ostatní síly a prostředky byly u obou typů pluků shodné. Šlo o logistické jednotky a jednotky bojového zabezpečení. Pouze se lišily typy prostředků a jejich počty. Jde tedy o:
Bojové zabezpečení.
Plukovní dělostřelecká skupina tvořená:
- raketometným oddílem - 6 kusů raketometů a
- samohybným dělostřeleckým oddílem s 18 samohybnými kanónovými houfnicemi, polovina ČSLA bohužel byla vybavena pouze taženými děly, tak jak ukazuje naše schéma.
- protitankovou baterií tvořenou 9 kusy vozidel BRDM s odpalovacími zařízeními PTŘS Maljutka
Rota chemické ochrany -rcho: 6 kusů chemických průzkumných OT a speciální techniku pro provádění úplné speciální očisty po zasažení ZHN
Průzkumná rota - pzr: 10 kusů průzkumných BVP
Spojovací rota - spojr: s četou rádiového a četou linkového spojení
Ženijní rota - žr: speciální vozidla, mostní tanky, mostní automobily.
plbat – jednotka pro plukovní vojskovou PVO. Na to se podíváme taktéž trochu podobněji.
Vševojskové pluky (msp, tp) vševojskových divizí (msd, td) měly:
- do roku 1982 ve své organizační struktuře protiletadlovou baterii o dvou protiletadlových četách, celkem 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.
- od roku 1983 byla ve struktuře vševojskových pluků začleněna protiletadlová raketodělostřelecká baterie vyzbrojená bojovými vozidly PLRK 9K35 STRELA-10 (4 ks) a 30 mm PLdvK vz.53/59. Výjimku tvořil 3.msp (Louny), který měl ve výzbroji PLRK 9K31 STRELA-1.
Logistickou podporu tvořila:
rota týlového zabezpečení – rtz zabezpečovala dopravu a výdej veškerého týlového materiálu, přípravu teplé stravy, výrobu a distribuci pitné vody.
rota oprav techniky – rote: zabezpečovala přísun materiálu, evakuaci poškozené techniky z bojových sestav a veškeré opravy poškozené techniky tak aby jí vrátila plnou nebo částečnou bojeschopnost.
Takže pokud sečteme těžkou bojovou techniku tak byl tento pluk schopen na obranu 225 kilometrů čtverečních nasadit cca 150 bojových vozidel a tanků a asi 2400 vojáků. Pokud by rezignoval na obranu plochy a šel bránit linii, tak by stejné počty vojáků a techniky měl na původních cca 60 kilometrů obvodu svého obranného úseku. Je to logicky nesmysl.
Rozměry obraných prostorů nelze určit a už vůbec ne nějaké typické. Obklíčený velitel se rozhodne jak se stáhne, zhustí obranu, co dá do zálohy a jak bude šetřit lidi, techniku a materiál. Rozhodne toto:
- skutečné počty lidí
- skutečné počty bojeschopné techniky a techniky byť nepojízdné ale střelby schopné- poslouží jako pevnůstka
- charakter terénu. Jiné je bránit les, jiné horský terén, jiné město a jiné běžnou středočeskou krajinu
- charakter bojové činnosti nepřítele. Pokud bude ničit obklíčenou jednotku hlavně ze vzduchu tato se rozptýlí více do prostoru. Pokud bude blbý a bude tupě útočit čelně, vytvoří se zahuštěná dvouliniová sestava.
Rozumíš mi co se snažím říci?
Jaká je vzdálenost od fronty kde se ještě projevuje boj (tj. vzdálenost za kterou se pocítí účinek dvojí palby, a kde přesuny nejsou bezpečné)
Zde je to naštěstí lehké.
- v pravěku na dohod kamenem
- ve starověku a středověku na dostřel luku
- v novověku na dostřel kanónu
- ve 20. století na dolet bombardéru později na dostřel mezikontinentální balistické střely.
Od roku asi tak 1960 už je možno na protivníka působit kdekoliv na zemi.
Je otázka zda by ve světovém konfliktu v té době existovalo něco jako zázemí. Asi ne.
Více si myslím že prozatím není potřeba uvádět. Ale pokud bude o čem, jsem připraven se opět zapojit. Pátrač
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Patrac - moc diky, vazim si ze sis dal praci s napsanim tak dlouhe odpovedi, az si to prechroustam a promyslim napisu vice.
ohledne vzorcu - nedivim se ze praktikujici vojaci se zadne vzorce neuci, sam si nemyslim ze by existovaly nejake pouzitelne v praxi "abys neco realneho spocital", jde mi o vzorce slouzici k vystizeni zavislosti pri ciste teoretickych uvahach.
priklad (nerikam ze skvely, a je to nejaky Department of mathematics, ne vojenska akadiemie):
http://www-users.york.ac.uk/~nm15/LanchBoBv3.pdf
ohledne vzorcu - nedivim se ze praktikujici vojaci se zadne vzorce neuci, sam si nemyslim ze by existovaly nejake pouzitelne v praxi "abys neco realneho spocital", jde mi o vzorce slouzici k vystizeni zavislosti pri ciste teoretickych uvahach.
priklad (nerikam ze skvely, a je to nejaky Department of mathematics, ne vojenska akadiemie):
http://www-users.york.ac.uk/~nm15/LanchBoBv3.pdf
Pátrač Tu by som nehlásil s vývodmi
Minimálne v cieľoch a prostriedkoch. Zmenila sa technika a s ňou taktika použitia techniky, ale to vždy, ak sa objavý nová technologia. Podobnosti, resp základne taktiké dovednosti, tie sa nemenia. Jediná zmena je možno iba v tom, že arzenál JZ je schopný zničiť celú zem.Nelze směšovat války vedené ve starověku, středověku a novověku do druhé poloviny 19. stoleté s válkami vedenými později a už vůbec ne s válkami 20. století. Nejsou si v ničem podobné
Záleži od štruktúr velenia a akých zástupcov má daný veliteľ. Ak sa obklopí neschopnými pochlebovačmi, tak je ho likvidácia význam má. To isté platí pri zrúteni spojenia.Likvidace jakkoliv významného velitele nerozhoduje od roku 1900 o ničem. To není padlý král, jehož smrt je znak porážky. Velitele armády nahradí jeho zástupce nebo nejzkušenější velitel sboru a bojuje se dál.
Rozhodne áno, pokiaľ by niekto nevyhodil do vzduchu celú zemeguľu.Od roku asi tak 1960 už je možno na protivníka působit kdekoliv na zemi.
Je otázka zda by ve světovém konfliktu v té době existovalo něco jako zázemí. Asi ne.
jmodrak - myslím si, že mám pravdu. Ohledně teorie válek jsem na palbu dával svého času toto práci:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3035
Jde o to, že válka mezi městskými státy není stejná jako válka mezi koalicí kdy na jedné straně stojí Dohoda a na druhé Ústřední mocnosti. Tak a nijak jinak jsem to nemyslel.
Motivace proč jde kdokoliv do války je samozřejmě vždy stejná či podobná. Ale vlákno nemá řešit tyto věci. Má řešit kvantivikaci procesů vedení boje ve zvláštních situacích.
Druhý bod je pouhá spekulace. Když budu velitel, nenechám si jako zástupce idiota ale člověka, který jako můj zástupce vidí věci jako já, stejně vnímá tempo boje a má stejný taktický a operační SW jako já. Pak budu vědět, že když budu vyřazen z boje, pojede to podle mého zámyslu. Jinak na druhou stranu pokud si vyberu schopného člověka, když převezme velení přebírá i odpovědnost. Je tedy na něm jak se s tím vyrovná a může být i lepší než já. Ideální totiž je když můj zástupce bude schopnější než já - velmi se mi uleví.
Asija - není zač. Mě se toto téma líbí. Můj pohled nyní znáš a já si počkám co Ty na to. A jsem připraven dát se do boje.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3035
Jde o to, že válka mezi městskými státy není stejná jako válka mezi koalicí kdy na jedné straně stojí Dohoda a na druhé Ústřední mocnosti. Tak a nijak jinak jsem to nemyslel.
Motivace proč jde kdokoliv do války je samozřejmě vždy stejná či podobná. Ale vlákno nemá řešit tyto věci. Má řešit kvantivikaci procesů vedení boje ve zvláštních situacích.
Druhý bod je pouhá spekulace. Když budu velitel, nenechám si jako zástupce idiota ale člověka, který jako můj zástupce vidí věci jako já, stejně vnímá tempo boje a má stejný taktický a operační SW jako já. Pak budu vědět, že když budu vyřazen z boje, pojede to podle mého zámyslu. Jinak na druhou stranu pokud si vyberu schopného člověka, když převezme velení přebírá i odpovědnost. Je tedy na něm jak se s tím vyrovná a může být i lepší než já. Ideální totiž je když můj zástupce bude schopnější než já - velmi se mi uleví.
Asija - není zač. Mě se toto téma líbí. Můj pohled nyní znáš a já si počkám co Ty na to. A jsem připraven dát se do boje.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Není třeba se přít, není o až tak důležité. Tedy o podobě války ve starověku a třeba ve 20. století.
Ohledně druhé části Tvé odpovědi. Udělejme to jinaka jednodušeji.
Napiš alespoň 3 příklady, kdy podle Tebe zabití velitele od armády nahoru, tedy armády, skupiny armád a nebo frontu, znamenalo prohranou bitvu nebo válku. Prosím ve 20. století, moje tvrzení se totiž týká právě toho období.
A dopředu píšu, že třeba smrt generála Kirponose neberu - první období Velké vlastenecké bylo o něčem jiném - sovětští generálové umírali proto, že byly zničeny jejich armády. Nikoliv naopak.
Ohledně druhé části Tvé odpovědi. Udělejme to jinaka jednodušeji.
Napiš alespoň 3 příklady, kdy podle Tebe zabití velitele od armády nahoru, tedy armády, skupiny armád a nebo frontu, znamenalo prohranou bitvu nebo válku. Prosím ve 20. století, moje tvrzení se totiž týká právě toho období.
A dopředu píšu, že třeba smrt generála Kirponose neberu - první období Velké vlastenecké bylo o něčem jiném - sovětští generálové umírali proto, že byly zničeny jejich armády. Nikoliv naopak.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
To je dobrý téma k zamyšlení. Z hlavy mě napadá jen El Alamejn a případ toho generála, co v prvních hodinách bitvy umřel na infarkt. Ale to je asi trochu OT, protože skopčáci by asi na zadek dostali tak jako tak. Jen by to měl Monty o něco těžší.Pátrač píše:Napiš alespoň 3 příklady, kdy podle Tebe zabití velitele od armády nahoru, tedy armády, skupiny armád a nebo frontu, znamenalo prohranou bitvu nebo válku. Prosím ve 20. století, moje tvrzení se totiž týká právě toho období.
A pak taky pár námořních bitev (např. v průlivu Surigao nebo u mysu Esperance), ale to už je trochu jiná liga. Vlastně je to úplně jinej sport.
Když to vezmu kolem a kolem, napadá mě daleko víc případů, kdy by smrt velícího jeho vojskům spíš prospěla.
さようなら。
Len tak v rýchlosti Walther von Reichenau, Italo Balbo,Luigi Capello ten neumrel, len ochorel. Ale určite by sa ich našlo viac. Aj keď u Reichenaua je dosť diskutabilné. V podstate sa to týka hlavne armád Talianského "štýlu". No a nakoniec ten najslávnejší admirál Makarov. Aj keď vychoval veľa nástupcov a schopných, predsa len nemali je ho kvality.
jmodrak - na první pohled si troufám tvrdit, že jsi nezvolil dobře. Tak se na to podívejme.
Generál polní maršál Walter Reichenau?
No nevím jestli se shodneme. Při útoku na SSSR velel 6. armádě, která dobyla Kyjev a Charkov. Na rozdíl od mnoha jiných armádních důstojníků byl tento člověk antisemita a podporoval jednotky SS, které prováděly likvidaci Židů a komunistů na okupovaném území. V lednu 1942 ho postihla srdeční příhoda. Při leteckém transportu do zápolí, tuším do Leipzigu zemřel, když jeho letadlo havarovalo při přistání.
Vysvětli mi kolego, která německá armáda díky tomu byla poražena. Já jsem přesvědčený, že žádná.
Italo Balbo? Ale to snad ne.
Byl to velitel italských leteckých jednotek v Libyi. 28. června 1940 letěl na průzkumný let, jehož cílem byly italské pozice v Tobrúku. Italští vojáci, kteří měli na starost protivzdušnou obranu neměli žádné zprávy a podle mě ho naprosto oprávněně sestřelili.
Tak kolego, která armáda měla být poražena v tomto případě a jeho smrt měla být této porážky příčinou? Jeho smrt mohla na den dva ovlivnit chod italského letectva na této frontě ale nic více. Rozhodlo se na zemi a bylo to Wavelových 30 000 bodáků a hodně kuráže za nimi, které rozdrtily osminásobnou italskou přesilu. A k hlavním bojům došlo až na podzim toho roku. Britové dobyli 11. 12. 1940 Sídí el-Barrání, 17. prosince 1940 Sollum a po novém roku Tobrúk a El Agheilu. Souvislost se sestřelením jednoho italského velitele 4 či 5 měsíců před těmito událostmi nevidím.
Luigi Capello?
To byla první světová. Zaznamenal menší úspěchy 11 bitvě na Soči. U Caporeta varoval před možným úderem německo - rakouských vojsk ale nebylo ho asi dost slyšet. Onemocněl a bojiště ovládl jiný velitel. Jeho nepřítomnost neovlivnila nic. Razance německého útoku by smetla i jeho. Italská generalita byla pro jinou ligu než němečtí velitelé a zkušení válečníci na rakouské straně.
Destroyman - na zamyšlení to je ale myslím si, že se nedá nalézt ani jeden jediný případ. U námořních operací to díky naprosto jinému způsobu, velení snad může mít nějaký vliv ale dost bych se divil, kdyby se našel opravdu prokazatelný případ na pozemním bojišti.
Kolega se bude muset snažit. Jsem poměrně ve formě, a připraven k diskusi.
Generál polní maršál Walter Reichenau?
No nevím jestli se shodneme. Při útoku na SSSR velel 6. armádě, která dobyla Kyjev a Charkov. Na rozdíl od mnoha jiných armádních důstojníků byl tento člověk antisemita a podporoval jednotky SS, které prováděly likvidaci Židů a komunistů na okupovaném území. V lednu 1942 ho postihla srdeční příhoda. Při leteckém transportu do zápolí, tuším do Leipzigu zemřel, když jeho letadlo havarovalo při přistání.
Vysvětli mi kolego, která německá armáda díky tomu byla poražena. Já jsem přesvědčený, že žádná.
Italo Balbo? Ale to snad ne.
Byl to velitel italských leteckých jednotek v Libyi. 28. června 1940 letěl na průzkumný let, jehož cílem byly italské pozice v Tobrúku. Italští vojáci, kteří měli na starost protivzdušnou obranu neměli žádné zprávy a podle mě ho naprosto oprávněně sestřelili.
Tak kolego, která armáda měla být poražena v tomto případě a jeho smrt měla být této porážky příčinou? Jeho smrt mohla na den dva ovlivnit chod italského letectva na této frontě ale nic více. Rozhodlo se na zemi a bylo to Wavelových 30 000 bodáků a hodně kuráže za nimi, které rozdrtily osminásobnou italskou přesilu. A k hlavním bojům došlo až na podzim toho roku. Britové dobyli 11. 12. 1940 Sídí el-Barrání, 17. prosince 1940 Sollum a po novém roku Tobrúk a El Agheilu. Souvislost se sestřelením jednoho italského velitele 4 či 5 měsíců před těmito událostmi nevidím.
Luigi Capello?
To byla první světová. Zaznamenal menší úspěchy 11 bitvě na Soči. U Caporeta varoval před možným úderem německo - rakouských vojsk ale nebylo ho asi dost slyšet. Onemocněl a bojiště ovládl jiný velitel. Jeho nepřítomnost neovlivnila nic. Razance německého útoku by smetla i jeho. Italská generalita byla pro jinou ligu než němečtí velitelé a zkušení válečníci na rakouské straně.
Destroyman - na zamyšlení to je ale myslím si, že se nedá nalézt ani jeden jediný případ. U námořních operací to díky naprosto jinému způsobu, velení snad může mít nějaký vliv ale dost bych se divil, kdyby se našel opravdu prokazatelný případ na pozemním bojišti.
Kolega se bude muset snažit. Jsem poměrně ve formě, a připraven k diskusi.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Tak poďme na to :
1 Reichenau - skúsený frontový veliteľ. Paulus NŠ. Ak vezmeme do úvahy niektore teorie, že keby tam bol R. nebol by Stalingrad - pozornosť krídlam, skúsenejší veliteľ, ktorý pozná kedy sa mu rúca línia atď, lepší prístup a vplyv na Hitlera, môžme diskutovať ako by asi Stalingrad dopadol.
2.Italo Balbo vrchný veliteľ v Lýbii, jediny schopný, ktorý by bol v tejto fáze rovnocenný Britom. Jeden z mála dobrých tal. veliteľov. Určite by Wavelovi a je ho 30 000 bodákom poriadne zavaril, keď už nie inak tak aspoň zo vzduchu.
3. Capello Nie len varoval, ale aj pripravoval sa na Caporetto. Pred bitkou ochorel a chcel veliť po telefóne. Vysilený sa zrútil a s ním aj celý front. Je ho nástupcovia proste neboli taký dobrý.
1 Reichenau - skúsený frontový veliteľ. Paulus NŠ. Ak vezmeme do úvahy niektore teorie, že keby tam bol R. nebol by Stalingrad - pozornosť krídlam, skúsenejší veliteľ, ktorý pozná kedy sa mu rúca línia atď, lepší prístup a vplyv na Hitlera, môžme diskutovať ako by asi Stalingrad dopadol.
2.Italo Balbo vrchný veliteľ v Lýbii, jediny schopný, ktorý by bol v tejto fáze rovnocenný Britom. Jeden z mála dobrých tal. veliteľov. Určite by Wavelovi a je ho 30 000 bodákom poriadne zavaril, keď už nie inak tak aspoň zo vzduchu.
3. Capello Nie len varoval, ale aj pripravoval sa na Caporetto. Pred bitkou ochorel a chcel veliť po telefóne. Vysilený sa zrútil a s ním aj celý front. Je ho nástupcovia proste neboli taký dobrý.
Já se u velitelů postavím na Jmodrakovu stranu a zkusím trochu vrátit téma zpět kam ho asi chtěl Asija...
Pátrač napsal "Likvidace jakkoliv významného velitele nerozhoduje od roku 1900 o ničem". A měl pravdu poze pokud tím myslel velitele armád. Přesto Asija chtěl obecnou "rovnici" a já stejně jako souhlasim s Pátračem, že smrt hlavního velitele armád nic moc neznamená, tak smrt velitele čety a menšího uskupení může mít značné následky na schopnost bojovat tohoto uskupení (a to jak pozitivní, tak negativní)...
Pátrač napsal "Likvidace jakkoliv významného velitele nerozhoduje od roku 1900 o ničem". A měl pravdu poze pokud tím myslel velitele armád. Přesto Asija chtěl obecnou "rovnici" a já stejně jako souhlasim s Pátračem, že smrt hlavního velitele armád nic moc neznamená, tak smrt velitele čety a menšího uskupení může mít značné následky na schopnost bojovat tohoto uskupení (a to jak pozitivní, tak negativní)...
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Aby sme satu nebavili akosi iba o mrtvolách, v modernej vojne je smrť generála v boji skôr raritou. Teda s výnimkou Ruska a Nemecka. "Smrť" veliteľa môže nastať aj napr. znefukčnením spojenia. Potom musí niekto prebrať, kto má možnosť spojenia aj veliť. Ak to zovšeobecním, v systéme, ktorý napr. v Taliansku bol postup v povyšovaní a samozrejme určovania stupňa velenia viacej o intrigách a mocensko - politickom zázemi daného vojaka než je ho kvalitách, teda k vyšším stupňom sa dostavajú neschopný a vytláčaju schopných na perifériu aby ich neohrozovali v pozíciach, teda zámerne musia byť zástupcovia ešte neschopnejší ako veliteľ, a v systéme napr. Stalinského teroru, kedy sa potláčala osobná iniciatíva a ak to zovšeobecním "čakalo sa na rozkaz z hora" mohla mať smrť veliteľa, či už obrazne alebo skutočne dosť veľký vpliv na rozhodovací proces a vlastnú bojovú činnosť.