Alfik píše:Ještě se vrátím k těm stepním a lesostepním prostorám: Kůň má dvě naprosto nezastupitelné vlastnosti, které jej v takových prostorách staví nad cokoli poháněné spalovacím motorem.
1) Pokud motoru dojde palivo, je k ničemu. Koně můžeš nechat být, a on se sám a ochotně napase. Můžeš tedy takovým jednotkám dodávat o palivo méně, máš tedy o mnoho méně starostí. Pokud obyvatelstvo sympatizuje a dodá potraviny, stačí dodávat střelivo - a máš vystaráno. Takto operovali např. na Ukrajině všichni - proněmečtí, prosovětští, i nacionalističtí vojáci i partyzáni.
2) Zkus uvařit guláš z náklaďáku. Já vím, tohle vypadá jako vtip. Ale není. Pokud si kůň zlomí nohu, zastřelíš jej a ještě poslouží. A i toto může znamenat rozdíl mezi živým a mrtvým vojákem.
Těch nezastupitelných výhod je mnohem více.
Za prvé, jezdci na koních mají poměrně vysokou rychlost. V té mnohonásobně předčí klasickou pěchotu a prakticky se vyrovnají pěchotě přesunované motorizovanou kolonou - ta však může bojovat až po sesednutí z vozidel, zatímco kavalerie se může rozvinovat a vést palbu i za pohybu - tedy v sedle.
Za druhé, kavalerie má úžasnou terénní průchodivost, kam se na ni hrabou pásová vozidla. Kromě opravdu hluboké vody (velká řeka, jezero, mořský záliv) a kolmých skalních stěn jí nevadí v pohybu takřka nic. Když se koně začnou bořit, jezdci sesednou a pokračují pěšky, koně přitom vedou za ohlávky. Jízdní oddíly se tedy hodí k průzkumu, k obkličovacím nebo přepadovým operacím v náročném terénu, atd.
Za třetí, s rozvojem moderní pěchotní výzbroje už jízda není tak bezmocná proti mechanizovaným svazkům jako na počátku WW 2. V druhé polovině války (a platí to v podstatě dodnes) už mohli kavaleristé s sebou vézt kulomety, pancéřovky, PT pušky, minomety... Koně nebo lehká terénní vozidla mohou táhnout PT kanony. Cokoli může používat pěchota, hodí se i pro jízdu.
Za čtvrté, když přijdou tankisté o tank nebo letci o letadlo, mohou po nepříteli nanejvýš plivat (pokud nemají možnost vypůjčit si vercajk u pěšáků). Padne-li pod jezdcem kůň, veškerá výzbroj mu zůstane. Pregnantně to vyjádřil v r. 1941 jeden důstojník Wehrmachtu, když křičel na své muže, aby při obraně proti ruské jízdě stříleli zblízka (50 - 100 m) a mířili pouze na jezdce. Zažil první světovou a dobře věděl, že kulometná palba z větší dálky v otevřeném terénu pobije koně, čímž nadělá z kavaleristů pěchotu a ta jim bude zatápět dál...
Za páté bych zmínil klasickou a dnes již zastaralou zbraň jízdy - šavli. Němci a zbytek světa si dodnes dělají prču z polských hulánů, že útočili šavlemi na tanky. Ale... Poláci byli všechno možné, jen ne idioti! Tehdejší předpisy pro jezdectvo říkaly, že při průzkumu v nepřehledném terénu (k němuž se jízda výborně hodí) má velitel dvoučlenné hlídky mít v ruce tasenou šavli, zatímco druhý člen hlídky k palbě připravenou karabinu. To proto, že nevědí, na co a z jaké dálky mohou narazit. Jestliže jízdní patrolu zaskočil náhlý střet s tanky, každý prostě použil to, co měl právě v ruce - ostatně proti hlavě velitele vyčnívající z věže tanku mohla být šavle docela účinná...
Ke všemu má tasená šavle nezanedbatelný psychologický účinek. Pěšáci jsou vcelku odolná čeládka, zvyklá na střelbu z děl a kulometů, hluk tankových motorů, zkrátka na kdeco - ale rány šavlemi je prostě děsí. To věděli důstojníci už za napoleonských válek. Stručně řečeno, pokud máte koule na to, abyste vletěli na pěchotu s řevem, hvízdáním a sekáním šavlí, existuje slušná šance, že vojákům povolí nervy a rozutečou se. Je to v důsledku podobné, jako když vám do okopu naskáčou pomalovaní výsadkáři s nasazenými bodáky.
asija píše:
1) Jak vypada takove odhaneni pechoty od tanku. Pripada mi ze palebna sila tanku s kulomety + pechoty je dost velka, a ze ta jizna nemuze najet mezi ty tanky naprimo, a ze kdyz tam bude kolem krozit nejak dlouho ve snaze "odehnat" pechotu, tak ji musi uplne rozstrilet. Vzdyt jizda je podstatne napadnejsi a vetsi cil nez pechota plizici se travou nebo tak.
2) Jak likviduje pechota delo? Pripada mi ze PT dela maji mnohem vetsi uciny dostrel, a tak by znicily tanky drive nez se pechota s nimi postupujici mohla cokoli udelat. A i potom mi pripda ze je pro pechotu obtizne cokoli udelat osadce dela, dokud se nepriblizi do bezprostredni blizkosti (~co by granatem dohodil).
(ale moc o tom nevim ,tohle jsou sise takove moje naivni predstavy)
Nic moc složitého. Tank bez pěchoty je v podstatě bezbranný vůči útoku zblízka - posádka má totiž dost mizerný výhled a omezenou možnost palby na blízké cíle. Obecně lze říci, že pokud se voják přiblíží k tanku na 6-10 metrů, posádka ho nemá šanci vidět, a na 15-25 metrů ho sice vidí, ale nemůže ho ostřelovat (přibližné údaje, záleží na terénu, typu tanku, atd).
Pěchota tedy postupuje současně s tanky a chrání je proti útokům zblízka. Čistí zákopy, likviduje střelce z pancéřovek a protitankových pušek, i nastávající hrdiny s PT minami v ruksaku. Tanky prorážejí obranu nepřítele a ničí palebné body. Jestliže se před nimi objeví postavení PT děl, které tanky nemohou zdolat frontálním útokem (PT děla mají obvykle větší účinný dostřel než tanky, vedou palbu z místa a navíc bývají zakopaná, čili představují jen velmi malý cíl), vyrazí pěšáci do přímého útoku pod krycí palbou tanků a dobudou postavení děl, čímž je umlčí. Protitanková děla se nehodí ke střelbě na pěchotu, a při útoku pěšáků na vlastní postavení nemají dělostřelci šanci ani se ubránit, ani ustoupit (rozuměj: ustoupit i s děly). Například Rusové používali u Kurska tzv. linii protitankových palebných bodů: několik PT děl zakopaných blízko sebe tak, aby mohla vést čelní i boční palby. Útočící tanky, pokud se vyhnuly čelnímu ostřelování, tak byly ohroženy palbou děl z obou boků. Tady nic než letecký útok nebo dobytí postavení děl ztečí pěchoty nezabírá.
Tolik stručně taktika boje pancéřových granátníků.
Obrana proti takovému útoku spočívá v oddělení pěchoty od tanků. Jestliže dokážu přimět pěchotu, aby se zastavila a zalehla (nebo dokonce ustoupila), tanky se musí zastavit také - nemohou dost dobře útočit bez pěchotního krytí, obzvláště v členitém terénu nebo na připravenou obranu nepřítele. Tankisté také nemají žádné prostředky, jak obsadit dobytý prostor a vyčistit jej od nepřítele - zkus vtrhnout s tankem do zákopu nebo do budovy a vyhnat z ní zbylé vojáky
Útok ztratí tempo a rozpadne se. Naopak pěšáci bez tankových kanonů jsou bezmocní vůči palbě z kulometných hnízd, minometů a krytých postavení nepřítele, nemají totiž žádnou organickou výzbroj schopnou ničit zpevněné opěrné body na dostatečnou vzdálenost. Klíč je tedy v onom "oddělení tanků a pěchoty". A to by podle mne dobře vycvičená a odhodlaná kavalérie mohla ve vhodném terénu dokázat, třeba překvapivým útokem na křídlo nebo týl postupujících jednotek - právě díky své enormní pohyblivosti.
"Pěšáci jsou mizerové. Když mají při útoku krýt tanky, zalehnou do brázdy a zůstanou ležet."
/neznámý tankista/